Logika vědomí a logika podvědomí

Člověk a jeho části

Člověk jako jedinec je ve skutečnosti složen z více částí. Věda rozlišuje u člověka „tělo“ a „psychiku“. Filosofové od starověku a náboženství pak přidávají ještě další část zvanou „duše“. Žádná z těchto částí nemá jednotně uznávaný význam, který by jasně stanovil co daný termín přesně a konkrétně znamená. Podle názoru toho kterého autora můžeme dále nacházet další struktury nebo více dělit dané části, jakými jsou například „vědomí“ či „ nevědomí“. Zejména u nevědomí platí, že každý autor má na význam a chování nevědomí radikálně odlišný názor.

Co je podstatné pro tento text je vysvětlení, že jednotlivé části člověka nepracují v souladu a jednotě. Každá část člověka má jiný cíl, pracuje jinak a má „odlišnou logiku“. To způsobuje, že různé části člověka mohou pracovat proti sobě. Mezi různými částmi člověka může existovat soulad i konflikt.

Použité termíny

V následujícím textu budu používat pouze termíny „vědomí“ a „podvědomí“, a to v krystalicky průzračných významech. Vědomí jako tu část člověka, kterou si můžeme uvědomit. Podvědomí je ta část člověka, která pracuje skrytě.

Později v textu používám přídavné jméno „duchovní“. Dlouho jsem se rozmýšlel, zda jej mám vůbec použít pro jeho zprofanovanost. Bohužel jsem nenašel vhodnou náhradu. Termín „duchovní“ používám v jeho pravém významu: Upřednostnění ducha a duše nad tělem (hmotou). Jakákoli činnost, kde cílem je osobní (materiální) zisk není duchovní, protože se dává přednost hmotným záležitostem (penězům, štěstí, získání schopností, …) před záležitostmi duše a ducha.

Co je logika?

Termín „logika“ má více významů. Obvykle ale znamená způsob vyvozování závěrů z nějakých předpokladů (domněnek, faktů, informací). Právě tento „logický způsob uvažování“ je to, čemu se říká „racionální uvažování“. Lidé často předpokládají, že skrze rozum dojdeme vždy ke správným závěrům. To může, ale také nemusí být pravda. Logické uvažování odvozuje závěry z nějakých předpokladů (faktů). Pokud máme pravdivé předpoklady (fakta), máme (zpravidla) pravdivý i závěr. Máme-li nepravdivá, pololživá či neúplná fakta, logikou a rozumem dojdeme (obvykle) k nepravdivému závěru.

Jiným způsobem řečeno, logika či rozum fungují jako stroj dávající odlišné závěry podle toho, jaké máme k dispozici předpoklady (fakta, informace). Anglické počítačové přísloví to vyjadřuje větou „garbage in, garbage out“ – v češtině to znamená „chybná data plodí chybné výsledky“. Rozum může člověka zavést k hlouposti, pokud vycházíme z nepravdivých předpokladů a informací.

Lidé často předpokládají, že existuje jediná logika, a jediný správný závěr. Snaží se tak poměřovat všechno ve světě, a ostatní názory považovat za chybné. Ironické je, že přitom často vycházejí z informací a předpokladů, které mají z nějaké reklamy či ideologické manipulace. Myslí si tak, že jejich závěr je jediný správný a jediný ospravedlnitelný.

Cílem tohoto článku je ukázat, že „logika vědomí“ je odlišná od „logiky podvědomí“, tedy že vědomí a podvědomí se chová v řadě situací radikálně odlišně. Řada lidí se snaží podvědomí nacpat do stejné logiky, jakou racionálně myslí, tedy hodnotit a posuzovat podvědomí „logikou vědomí“ (svého rozumu). Něco ve smyslu „moje logika je logikou celého vesmíru“. Výsledkem je řada zuřivých kritik a nesouhlasů, kdykoli se píše o podvědomí. Tyto polemiky a nesouhlasy ovšem nemají význam a jsou jen ztrátou času, protože vycházejí z premisy, že podvědomí se chová stejně jako je naše běžná lidská zkušenost (tedy vědomí a vědomé uvažování) – nic není vzdálenějšího pravdě.

Příklad: logika kuchaře a kaskadéra

U živých bytostí při „logickém uvažování“ do předpokladů kromě faktů a informací vstupují ještě záležitosti jako jsou „motivace“ či „vůle“. Různí lidé podle svých osobností a zájmů docházejí k různých závěrům, co je „logické“.

Lze to ilustrovat například na „logice kuchaře“ a „logice kaskadéra“. Člověk, který má silné ambice být kaskadérem, může trénovat hodiny denně své tělo, aby se z něho stal dobrý kaskadér. Pro člověka s ambicí kuchaře může být takové počínání hloupé, protože nejlepší je přeci dobře se najíst a debužírovat si. Kaskadérovi zase může připadat hloupým počínání si špičkových kuchařů, kdy se jídlo snaží aranžovat esteticky na talíř, protože se to stejně rychle sní a tělu je to jedno. Máme tu dva lidi, kteří mají odlišný náhled na to, co je v životě důležité a co nikoli. Máme tu „dvě různé logiky“.

Kdybychom založili „Ministerstvo pro hodnocení kaskadérů“ a ustanovili kuchaře jako ministry pro posuzování kaskadérů, dopadlo by to všelijak. Filmoví kaskadéři by začali být penalizovaní za jakýkoli risk či hazard, protože ten jen z pohledu kuchaře jen zbytečným pokoušením osudu. Za skok z výšky ve filmu by kaskadér dostal roční zákaz činnosti. Za kaskadérskou automobilou honičku by následovala tučná pokuta.

Pokud bychom kaskadéry ustanovili jako hodnotitele kuchařů, zřejmě by největší počet bodů dostávali kuchaři za produkci praktických konzerv. Takové jídlo se na nebezpečné výpravy či do horolezeckých akcí hodí nejlépe. Další vysoký počet bodů by se dával za výšku a rozsah plamene při flambování bez ohledu na výslednou kvalitu jídla. Čím nebezpečnější plamen, tím vyšší ocenění od kaskadérů.

Máme tu tak dvě různé logiky. Lidé vcelku intuitivně chápou, že existují různé zájmy a motivace u lidí – a proto na určitá místa a situace není vhodný každý člověk. Například výtvarník tělem a duší nemusí být vhodná osoba pro řízení jaderné elektrány. Nebo zloděj není vhodná osoba pro hlídání stavu pokladny.

Logika vědomí neboli logika těla

Logika lidského vědomí je zaměřena na přežití a přežívání fyzického těla. Je zaměřena na všední aspekty materiální života. Snaží se prosadit, podmaňovat, užít si.

Typický předpokladem lidského vědomí je, že na těle člověka záleží nejvíce. Ve společnosti často po staletích vygradoval ve společenský konsensus zhruba nazvaný „člověk je nejcennější hodnota ve vesmíru vůbec“ zvaný humanismus. Z toho vznikly ideje jako „člověk je pán přírody“ a nebo dokonce „člověk je bůh a nejvyšší bytost ve vesmíru“.

Protože naše civilizace už dlouhou dobu zdůrazňuje spíše logiku vědomí neboli logiku těla, můžete většinu z nich vidět kolem sebe už v extrémní míře.

Logika vědomí se (v synteticky čisté formě) příliš nestará o skutečnou lásku, stará se spíše o bezproblémovost, libé či tělesné pocity z lásky či zisk.

Bohužel už i výchova dětí se změnila směrem k logice těla. Dítě potřebuje především lásku, skutečnou bezpodmínečnou lásku, která má zájem o dítě a jeho štěstí, prospěch i budoucí životaschopnost. Ale řada různých humanitárních vědců a vědkyň, stejně jako sociálních aktivistů a aktivistek se řídí spíše tělesnou logikou. Podle nich dítě musí zažívat pouze tělesné blaho: nikdy nesmí být plácnuto, nikdy nesmí být usměrněno, nikdy nesmí být zatěžováno žádnou dospělou autoritou, nikdy se po něm nesmí chtít žádná námaha, práce, domácí úkol. To je čistá logika vědomí či těla, která se časem ukáže jako obrovský handicap pro dítě, jakmile dospěje. Logikou těla zažívalo materiální lásku, ale skutečnou lásku nikoli.

Logika vědomí je materialistická. Typické hodnocení všech oblastí lidského života pouze pomocí ekonomických ukazatelů je rovněž symptomem akcentované logiky vědomí.

Samotné vědomí má tedy veskrze materiální cíle, tedy přežití v materiálním světě. Vědomí „myslí“ nebo přesněji je schopno myslet abstraktně a logicky. Pracuje s prostorem a časem, dává si věci do souvislostí.

Logika vědomí neboli logika těla odpovídá běžné lidské zkušenosti.

Logika podvědomí neboli logika duše

Logika podvědomí je zaměřena na duši a na uchování duchovních struktur.

Správná činnost podvědomí je vysoce důležitá pro přežití nejen jedince samotného, ale také pro přežití celého rodu, dětí, stejně jako lidstva jako celku. Pokud podvědomí člověka nefunguje správně, v lepším případě začíná mít člověk velké problémy, v horším případě se stává neživotaschopným a umírá.

Vypozorovat zákonitosti podvědomí je složité. Důvodem jsou složitější zákony chování podvědomí, a zejména složitější hledání vztahu mezi příčinou (v podvědomí) a důsledkem:

• U podvědomých pochodů je mezi příčinou a důsledkem často velká prodleva – někdy měsíce, někdy roky, někdy desetiletí, často dokonce několika generací.

• Programy podvědomí se předávají (nikoli pouze) geneticky mezi členy (nejen) rodu. Rod je mezi sebou podvědomě spojen, mezi členy rodu probíhá výměna energií i podvědomých programů. Dochází tak k tomu, že někdy důsledek postihne samotného původce (změny podvědomého programu), jindy úplně někoho jiného.

Logika podvědomí neboli logika duše je lidskému uvažování často cizí.

* * *

Zákonitosti podvědomí je prakticky nemožné zkoumat vědeckými metodami. Důvody jsou v předchozí části tohoto textu. Nelze (až na okrajové výjimky) uspořádat objektivní vědecký pokus či experiment. Takový objektivní vědecký výzkum podvědomí by jednak musel trval velice dlouho (třeba několik století), jednak se potýkal s obrovským množstvím silných rušivých proměnných, a do třetice by se důsledky často projevovaly zcela mimo zkoumanou skupinu lidí. Kromě toho by takový výzkum byl velice nebezpečný, navíc skoro vždy silně neetický a nemorální.

* * *

Podvědomí se v první řadě snaží zachraňovat duši člověka. Lidské podvědomí není nutně zaměřeno na to, aby se člověk měl dobře a měl vždy excelentní osud. Podvědomí strategicky řídí nejenom fyziologické (tělo, zdraví) a psychologické (myšlení, psychika) pochody, ale také subtilnější věci jako je například osud člověka.

Samotné podvědomí má vyšší cíle. Cílem podvědomí je:

• Přežití duše v člověku.

• Udržování duše v rovnováze a pokud možno v co největším souladu s vyššími zákony, které platí ve světě (na Zemi) i v celém vesmíru.

Aby bylo podvědomí schopné udržovat člověka v souladu s vyššími zákony, jeho „myšlení“ je diametrálně odlišné než myšlení vědomí. Protože základem rovnováhy je soulad člověka (jeho duše) s mnoha objekty a subjekty, podvědomí v zásadě pracuje se „symbolickým myšlením“.

Podvědomí neregistruje příliš jména lidí a objektů, ale vnímá je jako symboly. Jednoduchý příklad: Pokud se syn či dcera zlobí na svého otce, podvědomí s tím pracuje jako se zlostí na jakéhokoli otce bez ohledu na to, kdo to konkrétně je. Jakmile syn či dcera dospějí a počnou své dítě, program v podvědomí se probudí a začne se „zlobit“ na otce počatého dítěte – bez ohledu na to, že je to někdo jiný. Tedy muž zlobící se na otce v podvědomí bude likvidovat sám sebe jakmile počne dítě, protože se stal otcem. Žena zlobící se na svého otce v podvědomí začne nevědomě mít výhrady a zlobit se na svého partnera, jakmile počne dítě, protože její partner se stal otcem. Ve skutečnosti se stane daleko více, stejný program zlosti na otce zdědí i jejich děti…

Podvědomí je drsné

Podvědomí je – z humanistického pohledu – drsné. Na prvním místě zachraňuje duši a soulad s vyššími principy, a to i za cenu způsobení chorob, odepření úspěchu, schopností, kreativity či zhoršení osudu člověka. Pokud to navrátí člověku rovnováhu, podvědomí se nerozpakuje pro záchranu jedince (dočasně či trvale) narušit kariéru, zdraví, schopnosti, vztahy, apod. Na druhé straně v případě rovnováhy a čistého podvědomí (přesněji čisté duše) je podvědomí schopno člověku poskytnout nebývalé možnosti.

Právě tato drsnost a nekompromisnost chování podvědomí působí obrovské pobouření, kdykoli někdo uveřejní pravdivé informace o podvědomí:

• Ruský léčitel Sergej Lazarev vydal svou legendární sérii knih „Diagnostika karmy“ (momentálně tuším 12 dílů). Tato série knih popisuje velice detailně, do hloubky a pravdivě zákonitosti podvědomí. Vyvolal obrovské protesty a kritiky mezi laiky, v alternativních proudech i ve vědeckých kruzích.

• Lékař-neurolog Sigmund Freud zavedl do vědy pojem „nevědomí“. Založil tak odvětví psychologie počítající s nevědomím zvané analytická (dynamická) psychologie, neboli psychoanalýza. Sigmund Freud objevil jen nepatrné střípky chování podvědomí, navíc ne úplně vždy pravdivé. Přesto vyvolal bouřlivé protesty a způsobil vznik nebývalého množství protestních protiteorií v laických i vědeckých kruzích, zejména humanistické a transpersonální filozofie a psychologie.

Kdykoli někdo začne objektivně psát o podvědomí, vyvolá vlnu kritik a nesouhlasů. Lidé zvyklí na logiku vědomí, jsou pobouřeni drsností logiky podvědomí. Nezáleží na tom, zda tyto informace uveřejňuje laik, léčitel, vědec či kněz.

Vyčítat autorům zkoumajícím zákonitosti podvědomí, že jsou drsní je stejné, jako kdyby lidé odmítli fyziku, protože gravitační síla je nehumánní. Gravitační síla drsně a nekompromisně každý rok zabije či zraní mnoho lidí, kteří vypadnou z okna nebo spadnou ze skály. To je nehumánní a drsné. Fyzikální zákony či zákony podvědomí fungují bez ohledu na přání člověka, aby vše bylo jen bezpečné a pozitivní.