Historie makrobiotiky

Úvod

Makrobiotika je původně dietní stravovací styl, dnes už častěji přímo životní styl. Tento text popisuje její počátky a historii.

Snažil jsem se zrekonstruovat stručnou historii makrobiotiky co nejvěrněji. Porovnával jsem řadu různých pramenů a zdrojů.

Výchozí situace v Japonsku

Abychom pochopili kořeny makrobiotiky, je třeba začít japonskou historií.

Japonsko se po dlouhá staletí v historii izolovalo od světa (politika sakoku). Japonci nemohli cestovat do zahraničí, bylo zakázáno číst zahraniční knihy, společnost byla rozdělena do kast, atd. Změna nastala roku 1853, kdy loďstvo USA pod vedením Matthewa Perryho donutilo hrozbou dělostřelby otevřít japonské přístavy zahraničním lodím. Následným nedobrovolným podepsáním obchodních „Ansejských dohod“ skončil izolacionismus Japonska. To oslabilo autoritu japonského šógúnátu (vlády), až se roku 1868 zcela zhroutil. Tak navždy skončila éra tradičního Japonska. Japonsko se otevíralo světu…

Je nutné zdůraznit, že v Japonsku nebyla znalost tradiční čínské medicíny. V době izolacionismu byla čínská medicína, stejně jako vše zahraniční, zakázána. Po tomto období se v Japonsku šířily spíše západní teorie. Makrobiotika proto nemůže vycházet ze znalostí čínské medicíny, jak se často mylně tvrdí.

Japonský císař Mucuhita provedl roku 1868 „sérii reforem Meidži“. Od té doby se do Japonska šíří západní vlivy, to znamená také západní medicína a západní strava. Většina Japonců po otevření se světu dala přednost západním vymoženostem před tradičním Japonskem. Císař propagoval západní kuchyni (yoshoku) před tradiční japonskou kuchyní (washoku). Domníval se, že západní strava je příčinou větší fyzické velikosti Evropanů. Tím se začaly objevovat v Japonsku také do té doby neznámé civilizační nemoci. Mnozí Japonci začali vinit západní stravu či cukr z nových nemocí Japonců.

Sagen Išizuka – léčebná dieta Shoku-Yo

Sagen Išizuka (1850–1909) byl vojenský lékař vyučený v západní medicíně. Sloužil v armádě 22 let, kde získal značné zkušenosti s léčením. Byl dosti zklamán neúčinností tehdejšího západního lékařství. Sám trpěl záněty kůže a ledvin, které západní medicína 19. století neuměla léčit. Snad i tato osobní zkušenost ho přivedla k názoru, že tradiční japonský způsob předepsání diety je účinnější než tehdejší západní medicína.

Roku 1897 prezentoval svůj dietní systém „Shoku-Yo“ v knize: „Shoku-Yo: Chemická vyživová teorie dlouhého života“. Základem zdraví a dlouhého života je rovnováha minerálů, proteinů, cukrů a tuků. Zvláště důležitá je prý rovnováha mezi sodíkem a draslíkem.

Zde jsou základní principy Shoku-Yo podle lékaře Sagena Išizuky:

1. Správná volba jídla je základem dobrého zdraví. Strava je mocným lékařem, a je základem jakéhokoli skutečného léčení.
2. Hlavní položkou lidské stravy by měla být celé zrna. Jako např. hnědá rýže, celozrnná pšenice, apod.
3. Pro lidské zdraví je naprosto klíčová rovnováha mezi sodíkem a draslíkem.
4. Měly by se jíst lokální, v místně získané potraviny, z právě probíhajícího ročního období.

Ke konci života si otevřel vlastní kliniku, kde léčil pouze systémem Shoku-Yo. Ta prosperovala, protože měla to hlavní: Velké známosti a tlačenku na vlivných japonských místech. Měl podporu a protekci v císařské rodině, u konzulů, u vysokých vojenských představitelů.

Roku 1907 pak založil „Spolek Shoku-Yo“.

Georges Ohsawa – vznik makrobiotiky

Georges Ohsawa (1898–1966), skutečným jménem Nyoiči Sakurazawa je považován za zakladatele makrobiotiky. Roku 1913 se podle vlastního tvrzení vyléčil z tuberkulózy pomocí diety „Shoku-Yo“. Georges Ohsawa byl energický obchodník, který cestoval po světě. Brzy se stal čelným představitelem Shoku-Yo hnutí. V roce 1929 přijel do Paříže na šest roků, aby propagoval Shoku-Yo. Později strávil propagací mnoho času v Evropě, USA. Mnoho psal a vyučoval o Shoku-Yo.

Georges Ohsawa postupně přidával k Shoku-Yo další prvky, především taoistické jing a jang. Shoku-Yo přejmenoval na „makrobiotiku“. Když přijel do USA 1959, už prezentoval makrobiotiku odlišným stylem. Ve své knize „Zen makrobiotiky“ (1960) tvrdí, že jakoukoli nemoc dokáže zvrátit pomocí makrobiotiky do 10 dní.

Ohsawa napadal maso jako zdroj všech nemocí, zejména dny a rakoviny. Jezení masa prý rovněž způsobuje agresivitu, násilné chování a materialistické myšlení. Cukr označil za největšího vraha všech dob na zemi. Mléko není vhodné pro lidi, když člověk pije mléko, stává se prý krávou. Ohsawa obvykle doporučoval mírně osolenou rýži s minimálním množstvím (nebo žádným) salátu, ovoce a tekutin. Jeho dieta číslo sedm, která prý nejrychleji léčí všechny nemoci spočívá v jezení pouze rýže či celozrnných obilnin.

Georges Ohsawa umřel na srdeční infarkt.

První vážná poškození zdraví makrobiotikou

Stalo se to, co se stát muselo. Ačkoli Georges Ohsawa také učil o flexibilitě při volbě diety, jeho následovníci již byli striktní. Není ostatně divu, Georges Ohsawa fanaticky zradikalizoval původně vědecký systém Shoku-Yo. Zmixoval ho s prvky taoismu jinu a jangu, kterým nejspíše ani příliš nerozuměl. A okořenil to důraznými vystoupeními.

Žáci Georgese Ohsawy brali jeho systém doslovně. Tím vznikla řada incidentů při doporučování makrobiotické diety: poškození zdraví a dalších škod. Novináři tyto události publikovali a tím došlo k tomu, že makrobiotika si získala – a v té podobě oprávněně – pověst nebezpečné diety, která může vést k vážné podvýživě.

Michio Kushi

Po smrti Georgese Ohsawy se v USA stávají vedoucími osobami makrobiotiky dva jeho žáci: Michio Kushi a Herman Aihara. Michio Kushi stanovil, že standardní dieta má sestávat z 50 % zrn, 5 % polévky, 10 % fazolí, 25 % zeleniny, 10 % oříšků a ryb.

Michio Kushi (1926-2014) studoval makrobiotiku u Georgese Ohsawy ještě v Japonsku. V roce 1949 se přestěhovává natrvalo do USA.

Michio Kushi zemřel na rakovinu slinivky.