Logika čtyř živlů z pohledu Aristotela, psychologie a astrologie

Jednotná teorie světa od pravěku až po moderní fyziku

Filozofové, stejně tak jako duchovní badatelé v dávných časech chtěli pochopit princip světa. Ostatně nepřipisujme tuto otázku jen těmto, tuto otázku si položil asi každý v životě. Člověk je mimo jiné tvor zvědavý a to jak svět funguje je dostatečně tajemné téma, které řešili lidé v mnoha koutech světa.

Možná se zdá, že toto téma „jak funguje svět“ je příliš abstraktní, že je to jenom hlavolam, který k ničemu kloudnému neslouží. Ovšem pokud se ohlédneme, zdá se, že opak je pravdou. Každý národ, který toto téma řešil, vždy dané poznatky – jakkoli abstraktní – dotáhnul do praktické aplikace. Jako připomínka těm, kteří by snad o tom pochybovali může sloužit i moderní doba. Až příliš mnoho vynálezů, které totálně změnily svět se zdálo na začátku k ničemu. Jen málokdo odhadl budoucí revoluce, například jistý Bill Gates se svou vizí „počítač na každém stole“ byl vysloveně směšný – ve stejné době IBM tvrdila, že na celý svět stačí max. 5-6 počítačů. Bill Gates a jeho firma Microsoft získala obrovský časový náskok zatímco ostatní mohutné firmy se této vizi posmívaly, že je to bláznovina.

Svět nashromáždil obrovské množství nejrůznějších teorií jak vznikl svět, a jak funguje. Tuto otázku řešili Indiáni, stejně tak jako starověcí Řekové, řešilo jí každé náboženství a řeší jí i moderní fyzika a astrofyzika. Zdá se na první pohled, že mezi těmito teoriemi nelze najít společnou nit – jsou sbírkou obrovsky různorodých teorií, pohádek, mýtů, příběhů. Co mně samotného ovšem fascinuje je, že ve skutečnosti se všechny principiálně neuvěřitelně podobají.

V zásadě ve všech mýtech i příbězích všech národů, stejně jako v moderní fyzice se táhne jediná společná nit. Existovalo kdysi cosi jako pralátka, prahmota, praenergie, která tvořila základ budoucího světa. Ten se stal materiálem pro stavbu světa, či vesmíru. Tato hmota se začala rozrůzňovat (specializovat) a vytvořila (zrodila) několik daleko konkrétnějších druhů hmoty – skutečných součástek, ze kterých je stvořen svět. Někdy jsou v různých mýtech součástky pojmenovány božstvy.

Těchto součástek je obvykle čtyři až pět. Najdeme je ve starověkém Řecku jako čtveřici, či pětici živlů. Najdeme jí v Číně jako pět prvků, základních elementů světa. V moderní fyzice najdete čtveřici fundamentálních sil, základních interakcí, které popisují naprosto všechny známé silové působení částic i fyzikálních polí. I moderní fyzika hledá „jednotnou teorii všeho“, jednotnou teorii, která popisuje jedním způsobem všechnu čtveřice interakcí – tedy hledá základní pralátku, ze které je složen svět.

Čtveřice živlů

Jak jsem již nastínil v předchozí části, bylo lidsky přirozené, že základní „vesmírný materiál“ se rozrůznil do několika různých principů, každý s různými vlastnostmi. Tyto principy jsou základem všeho, co existuje a je z nich složeno vše živé i neživé.

Abych to trochu oživil a uvedl analogický příklad ze života, podobně vzniká třeba i člověk. Po oplodnění v počátcích vývoje budoucího individua vznikají nejdříve univerzální buňky, které jsou schopny univerzálně vytvořit později jakýkoli orgán či tkáň v těle. Jsou jakousi základní „prahmotou“, pralátkou budoucího člověka. V určitém čase se ovšem buňky začnou specializovat (diferencovat), a vytvářet různé druhy buněk, které už jsou schopny vykonávat jen některé funkce v těle. Nespecializované buňky se nazývají kmenové buňky a jejich schopnost univerzálně nahradit libovolnou buňku a tedy stát se jakýmkoli orgánem v těle (a tedy uplatnit se v medicíně) je hitem, který si můžete přečíst v mnoha populárních časopisech. Do jisté míry je vznik a vývoj člověka stejný jako vývoj světa, či vesmíru.

Do této chvíle jsem se nezaměřoval na žádnou konkrétní teorii, z jakých součástí je složen svět, ale nyní to udělám. Budu se věnovat čtyřem živlům, teorii pocházející snad ze starého Řecka. Základní je předpoklad, že svět se skládá ze základních čtyř komponent, které dostaly název živly. Věci různých vlastností pak vznikají mícháním těchto čtyř živlů v různém poměru.

Zase další vsuvka: Podívejte se do libovolné barevné tiskárny. Každá barevná tiskárna je schopná vytisknout téměř libovolnou barvu kombinováním čtyř základních barev v různém poměru: azurové, purpurové, žluté a černé. V tomto smyslu je tiskárna ukázkou toho, že všechny existující barvy na papíře získáte kombinací čtyř základních barev – základních komponent. Některé tiskárny mají větší počet základních barev, nicméně nejsou principiálně nutné, využívají se pro šetření některými barvami.

Podle teorie čtyř živlů tedy existují ve vesmíru čtyři základní komponenty světa – každá z nich má určité, pokaždé jiné vlastnosti. Smícháním těchto čtyř živlů v různých poměrech dosáhneme vytvořením celého spektra povah, vlastností, a nesmírně rozličných charakterů. Tato teorie je nesmírně životaschopná a ukázala se platnou v mnoha oborech, dokonce si našla cestu i do vědních disciplín, například psychologie. Nicméně v analogické podobě se nápadně často objevuje i jinde, například ve zmíněné fyzice a jejich základních čtyřech fundamentálních interakcích.

Teorie živlů jakožto základních složek se tedy ukazuje jako nesmírně životaschopná, a v této, či analogické podobě se objevuje v mnoha oborech lidského počínání, stejně jako vědních disciplínách. Ono není divu, podstatou čtyř živlů je něco tak přirozeného, jako klasifikace celku do čtyř základních stavebních prvků.

Názvy živlů, aneb básnická symbolika

Samotné názvy čtyř živlů – tedy oheň, země, vzduch a voda – je třeba brát především básnicky a symbolicky. Je to snaha především nějak pojmenovat určité vlastnosti připodobněním k vlastnostem něčeho známého. Nelze je brát doslova. Ve skutečnosti jak uvidíte dále, živly jsou pojmenovávány všelijak, což ale není až tak podstatné. Podstatný je základní princip teorie čtyř živlů – klasifikace věcí ve světě na čtyři základní stavební součástky.

Stejně tak je třeba brát i následující názvy vlastností.

Děláme pořádek ve čtyřech živlech

V tuto chvíli je čas, abychom se začali zabývat konkrétními vlastnostmi jednotlivých živlů. Předtím je však třeba říci jednu poznámku. Prvním impulsem k pořádku a poznání vztahů mezi živly bylo uvažování jejich dynamických vlastností. Zcela samozřejmá úvaha, že některé věci se nemohou přeměnit v libovolné jiné stála na počátku extrakce těchto prvků světa.

Ačkoli teorie živlů je nejspíše kolektivní dílo s příspěvky mnoha lidí, Aristoteles rozebral tyto živly analyticky a dal těmto věcech logický řád. Ten řád je velmi prostý. Vezměme si dvě dvojice vlastností (prakvality): studený versus horký a vlhký versus suchý. Pokud tyto dvě dvojice vlastností vzájemně zkombinujeme, vyjdou čtyři možnosti – vlastnosti čtyř základních živlů:

Podle Aristotela má každý živel jednu vlastnosti jako hlavní (primární) a druhou jako vedlejší (sekundární). Protože by seřazení podle důležitosti zakrývalo princip mísení dvojic vlastností jak je vidět jasně v tabulce výše, uvádím další tabulku, kde jsou vlastnosti živlů seřazené podle důležitosti:

Výše uvedené dvojice vlastností živlů objasňují také jejich vzájemnou slučitelnost. Pokud se pokusíme dát dohromady dva živly, které mají jednu společnou vlastnost, živly jsou snáze spojitelné. Pokud si vybereme dvojici živlů, které nemají žádnou společnou vlastnost, spojení je obtížnější. Například kombinace oheň + vzduch jsou slučitelné, protože mají společnou vlastnost, že jsou oba živly horké. Naproti tomu kombinace oheň + voda je slučitelná špatně, protože nemají žádnou společnou vlastnost.

Psychologie a čtyři druhy temperamentu

Teorie čtyř živlů se překvapivě často objevuje – přímo, či nepřímo – v medicíně a v psychologii. Zejména v psychologii, kde lze vlastnosti živlů (prakvalit) poměrně přímočaře převést do povahových temperamentových rysů člověka, je velmi používaná.

Základní princip použití čtyř živlů v medicíně a později psychologii vychází od Hippokrata, ke kterému dodnes lékaři přísahají svůj slib. Vycházel z toho, že v těle jsou čtyři šťávy, které dávají základ čtyřem temperamentům člověka. Velmi zajímavé a málo zmiňované, avšak podle mého geniální také bylo, že Hippokrates uvažoval i o změnách temperamentu člověka během ročních období a počasí a podnebí. Což velmi souhlasí jak s praktickým životem, tak i s astrologií samotnou.

Lékař Galén následně identifikoval výše zmíněné čtyři tekutiny a čtyři druhy temperamentu se čtyřmi živly. Dokonce přiřadil některé tělesné orgány těmto živlům.

V psychologii se pak proslavil Hans Jürgen Eysenck, který faktorovou analýzou hledal základní osobnostní faktory člověka. Našel dvě základní dvojice vlastností: introvert versus extrovert a stabilní versus labilní povaha. Jsou principiálně totožné s vlastnosti uvedenými u Aristotela, jen aplikované na povahu a záměrně jsem je uvedl ve stejném pořadí jako u Aristotela. Kombinací těchto dvou dvojic vznikají čtyři základní povahové temperamenty člověka:

Carl Gustav Jung, švýcarský psychiatr, přišel se základními čtyřmi psychologickými funkcemi, které jsou spolu s přiřazením jednotlivým živlům v tabulce výše. Na rozdíl od Eysencka ovšem jednotlivé temperamenty nespojoval s introverzí, či extroverzí. Podle něj každý ze čtyř temperamentových typů může být jak introvertní, tak extrovertní. Důležité pro něho bylo rozdělení podle převažující psychologické funkce.

Teorie čtyř živlů se v psychologii se ukázala jako velice dobře aplikovatelná a hraje tam význačnou roli. Není divu, že i v astrologii, které používá rozdělení dvanácti znamení do čtyř živlů velmi brzy někoho napadlo převést psychologickou symboliku živlů i do výkladů horoskopů. Vznikly tak psychologické směry astrologie.

Čtyři druhy temperamentů detailně

Kdykoli se objeví pojednání o temperamentu, celkem brzy narazíte na Eysenckovo schéma. Základní idea Eysenckovo rozdělení s popisem povahových vlastností (zanesených do dvourozměrné souřadnicové sítě), kde vodorovně je úroveň lability (čím více vpravo, tím labilnější osobnost) a svisle je úroveň introvertnosti (samotářství, čím více nahoře, tím je osobnost introvertnější) je zde:

Živly a astrologie

Astrologie pracuje s živly a vždy pracovala s živly. Základním klíčem pro astrologii je rozdělení všech dvanácti astrologických znamení do čtyř živlů, přičemž každý živel obsahuje trojici znamení:

Astrologii samozřejmě může používat a také používá všechny vlastnosti přiřazené živlům jak Aristotelem, tak psychologickými osobnostmi. Také je možné si všimnout analogií prakvalit podle Aristotela. Prakvalitě „horký“ podle Aristotela odpovídá mužským (pozitivním), tedy aktivním znamením, zatímco prakvalita „chladný“ pak ženským (negativním) znamením. Druhá dvojice prakvalit, tedy „vlhký“ a „suchý“ není v astrologii příliš používána. Je možné si ale všimnout, že pokud rozdělíme zvěrokruh na šest dílů (tedy po dvojicích znamení), pak „suchý“ odpovídá lichým šestinám a „vlhký“ sudým šestinám zvěrokruhu. Pokud to porovnáme s Eysenckem, vyšlo by nám, že liché šestiny zvěrokruhu (Beran, Býk, Lev, Panna, Střelec, Kozoroh) jsou labilnější osobnosti a sudé šestiny pak stabilnější osobnosti (Blíženci, Rak, Váhy, Štír, Vodnář, Ryby). Ovšem je otázkou, nakolik Eysenck koresponduje se živly, neboť to nebylo jeho účelem.

Poznámka: Tento článek je o čtyřech živlech. Jeho účelem je shrnout užitečné části teorie čtyř živlů, a to zejména užitečné části, které lze použít pro astrologickou praxi, či psychologickou praxi. Článek nepopisuje primárně konkrétní pojetí živlů žádné osobnosti, ale podává především ucelený pohled na čtyři živly z mnoha různých stran. V článku jsme se snažil přinést celou logiku a strukturu čtveřice živlů, stejně jako prakticky užitečné poznatky.

Diskuse

Zde můžete vstoupit do diskuse k tomuto článku. Jakékoli názory jsou vítány.