Stanislav Grof o astrologii a holotropní dýchání

[9]: :-))) njn ony jsou dva druhy zkušeností. První je, že stav nastavíš pouze skrze sebe, za pomocí divoké hudby, bubnování, tmy, tance a tyto zážitky si lze korigovat. Tam lze volit, kam vstoupíš a kam ne. Funguje vnitřní kontrolka/vedení. Samozřejmě že pokud se rozjede nějaký proces a my se začneme bránit a jít proti němu, můžeme to pocítit, ale i to má svůj význam a lze z toho zpětně čerpat a vyvodit přínosné závěry.

Pokud si pomáháš ještě nějakým nosičem dodaným zvenku, tak už jsme někde jinde. Tady svou vůli a kontrolu odevzdáváme. A teď půjde o to kam. Takže zážitky s lysohlávkou si ráda poslechnu :-).

[8]: HD jsem neabsolvoval, zatím nemůžu srovnávat, rozumím!

Pokud jde o to promítání filmu, jeden chlapík mi vyprávěl co vše viděl, když si udělal lysohlávky!

Já tak odvážnej tedy nejsem...těžko bych odhadnul dávku, měl bych na to určitě smůlu, a skončil bych pak ve výzkumáku!:)

[7]: Hm, ale takhle to já nemám, v dýchání může jít o obraz, ale víc jde o pocit a o jakési jiné vnímání a také o silné spojení se svým tělem. Jakoby šla duše s tělem ruku v ruce, tak bych to asi nazvala. Jestli očekáváš promítání filmu, tak bys byl zklamaný.

[2]: Re:..přesně jsem věděla přímo v zážitku, že odžívám svůj Mars, Venuši. Jiné planety mi docvakly až zpětně, třeba i po dlouhé době.

Moc pěkné zkušenosti, co říkáš ohledně zážitků. Tohle je i zajímavá souvislost s oblastí zvláštních snů. Takové sny nejsou ovšem ty typicky pomatené, ale hluboko od běžných snů. Objevují se při nich podobné obrazy , živé obrazy planet nebo zodiaku, popisuje i Jung. Slyšel jsem o tom vyprávět kamaráda, pěkný....

[5]: Barčo, nemusíš se omlouvat, opakujeme Ti to tu všichni.

Já se ohradila v pár větách, protože největšího strašáka z prožitkových metod dělají ti, kteří to v životě nevyzkoušeli a vůbec netuší oč jde. Já tu nehodlám nic tvrdě obhajovat. Mně tyto zážitky vyhovují, obohacují můj život, jsem v nich doma, druzí to mají jinak. Závěry zvenku dělat nelze.

Jasně že každý když do toho jde, má poprvé strach, to je přirozené. Nebylo by normální, kdyby žádné obavy nebyly. I já sama jdu pouze do věcí, u kterých věřím, že je unesu a jsem na ně připravená. Mám za sebe zodpovědnost a podle toho také volím prostředí a průvodce.

S vodou to mám stejně, také jsem se topila, naučila jsem se plavat dýl a k vodě nemám příliš důvěru. Často to mívá souvislost s porodem, s přidušením, nebo nalokáním plodové vody. Na druhou stranu voda je někdy velmi očistná, obzvlášť po takovém iniciačním zážitku.

To co ty popisuješ a toužíš zažít s někým, můžeš v těchto procesech zažít sama se sebou, či s podporou někoho provázejícího. Jde o zážitky velmi silné. Ta síla se pak při troše štěstí přenáší i do běžného života. Můžeš druhým víc nabídnout a dokážeš si víc vzít.

[4]: Danielo, prosím vůbec jsem to nemyslela na Tebe ani na nikoho jiného osobně. Pokud to tak vyznělo, omlouvám se. Popsala jsem to opravdu jako pozorovatel a jen z jednoho úhlu pohledu. A ten druhý pohled byl spíš moje obava strach, když si promítnu co jsem zažila ve svém životě, natož co by mně čekalo za poznání v životě jiném. K těm fobiím. Právě, že jsem se topila, ne tedy svoji vinnou, málem mně utopil můj otec, tak jsem se strašně dlouho bála vody a naučila jsem se plavat až někdy v10 letech. Nakonec jsem ten strach překonala sama. Jako dítě jsem chodila na kursy plavání, ale vždycky z toho byla drastická scéna, držela jsem se plavčíka kolem krku jako klíště, jednou jsem ho strachy pokousala, takže on nakonec měl pohovor s mým otcem, že mně učit plavat nemá smysl. Dnes nejsem žádný extra plavec, ale mám ráda vodu, moře, netrpím mořskou nemocí, mám moc ráda plavbu na lodi a pohled na širé moře bez konce. Nepotápím se, jakmile se mi dostane voda do uší mám problém s orientací, asi jsem napůl netopýr :-) Zkoušela jsem to, ale je mi zle od žaludku a mám závratě. Ale možná, kdybych to zkoušela častěji upravilo by se to. Vidět ryby a korály musí být nádhera. :-)

Samozřejmě, že si vůbec nemyslím, že bys byla "divná či rozdvojená osobnost".

I když si myslím, že každý člověk je svým způsobem rozdvojená osobnost,:-) bylo by nádherné mít otevřenou mysl a vše vnímat, vysílat a přijímat bez předsudků v čisté podobě. Nedělat si hlavu s tím, co zakrýt, co neříkat, abychom neublížili, neranili druhé a uměli zrovna tak přijmout vše od ostatních. Nebát se být absolutně přirození ve svém chování a postojích, užívat si to. :-)

Tohle bych chtěla zase někdy zažít s nějakým blízkým člověkem. Naprosté otevření myslí, vnímání, přijímání všeho a tím zažít velké poznání sebe sama, ale i druhého člověka, aniž bych měla strach, že se mnou bude někdo manipulovat a "vlastnit." nebo, aby mně někdo za něco odsoudil, že cítím to co cítím a dělám a myslím a říkám a pak se cítit provinile:-)

S tou psychiatrií máš pravdu, já psychiatrii vůbec neznám a nerozumím. Na té psychiatrii jsme měli pár přednášek a exkurzi, už jsem se o tom zmínila. Já Danielo, prosím v žádném případě Tě neodsuzuji, spíš je to jen moje osobní obava, možná nedůvěra asi z neznámého. Asi jako ze všeho co neznáme, jen to na nás dělá nějaký dojem. Ať už to jsou nějaké duchovní psychologické praktiky, učení, nebo objevy vědců, nových léků, nových technologií apd.

Sohlasím také s tím, že je to samozřejmě dobrovolné a ne pro každého. Tak jako se vším. Někomu dělá dobře posilování v posilovně, či běh na běžícím pásu kdy si dá do těla zabrat, jinému stačí na dobrý pocit těla a mysli procházka či indiánský běh v přírodě.

[3]: Barčo, za tímto zážitkem jde každý dobrovolně, nikdo tě k němu nenutí, nenabádá.

Při HD se může stát, že po nějakou dobu nedýcháš, s přiškrcením to nemá nic společného. Navíc časem zjistíš, že není třeba se rozdýchávat a stav přijde také.

Máš pocit, že bych byla závislá, či málo v realitě? Kolik myslíš, že máte na psychiatrii pacientů díky holotropnímu zážitku? Naopak HD dnes provozují i lékaři a řeší s ním závislosti pacientů, fóbie apod..

Vždy jsem tvrdila, že to není zážitek pro každého, jako není pro každého práce ve zdravotnictví. Každý kdo HD provádí k němu pustí pouze osoby zdravotně a psychicky způsobilé. Zážitek Tě přivede pouze tam, kde to uneseš. Je dost pravděpodobné, že poprvé téměř nikam.

Romčo, také díky za hezký článek o vlivu planet. Co se týče holotropního dýchání, stejně tak intoxikace omamnými látkami mě tak trochu děsí. Jsem jen vnější pozorovatel :-) Tyto úkazy znám pouze z jedné stránky - těžká intoxikace spojená s bezvědomím a zástavou dechu a oběhu a počínajícím multiorgánovým selháním- moje práce na JIP ( hlavně takové v ty letní dny v době festivalů- Rock for people :-) HD - s alkalickou respirozou u těžkých astmatiků a u nemocných s CHOPN ( chronická obstrukční plicní nemoc), většinou v obou případech ty lidé jdou do křečí a opět zástava dechu a oběhu, tady pomůže jedině plicní ventilátor.

Můj opět vnější pohled na HD :-) je to určitý adrenalinový sport, jistě velmi intenzivní a prožitkový.

Otázkou je, jestli to co přitom prožijete jste schopni unést, jestli potom, když už jste vzhůru a v plném vědomí, jestli to třeba nějak neovlivní v reálném životě natolik , že by jste byli jakoby rozdvojená osobnost. Žili jeden život mimo realitu a ten druhý v realitě. Neboli řečeno jinak, jestli by jste po takovém zážitku pak nepotřebovali opravdu nějakou psychologickou odbornou pomoc.

Já popravdě řečeno nevím. Ale myslím si, že nikdy nevíte co to s vámi udělá, že to nelze ten stav ovlivnit vůlí, takže se vám může stát, že můžete přestat dýchat úplně. Můžete prožít také cosi krásného, a budete chtít do toho světa poznání dál a dál a jste v pasti. Stane se z toho závislost.

Stejně jako se vypěstovává drogová závislost na omamných látkách .kde ten výsledný efekt je velmi podobný, jste mimo realitu v jiných fantastických světech. Dovolím si říci, že jde v obou případech o otravy. V prvním případě otrava omamnou látkou- extase, pervitin, LSD..a v tom druhém jste moc překysličeni, nebo odkysličeni. Protože tím dýcháním jste si narušili v těle acidobazickou rovnováhu.

V této souvislosti jsem si vzpomněla na zpěváka z australské skupiny INXS. On zemřel udušením, při sexu. Škrcení, stejně jako ";marijánka" prožitek sexu umocňuje a zintenzivní, jednou se může stát, že to holt někdo prožije natolik intenzivně až definitivně.Tím, samozřejmě nechci říct, že v HD jde o škrcení. Jen mně to napadlo v té spojitosti s tím prožitkem a jeho intenzitou.

Víte, vědci možná bádají, zkoumají, pitvají, řezají, rozmontovávají, ale tyhle duševní praktiky si myslím, že jsou daleko nebezpečnější a daleko větší TABU, než co provádějí vědci. Ano, namítnete používají je domorodí šamané a přírodní kmeny.

Myslím, že pravé prožitky jsou ty, které žijeme či sdílíme tady a teď, s ostatními lidmi.Tyhle duševní cesty prožitků nás svým způsobem izolují, odcizují od ostatních lidí.

Proto i třeba ti šamani žili izolovaně od vesnice, byli podivíni, nevím, myslím si :-)

Já osobně jsem se jako dítě málem utopila, pamatuji si to dodnes. V Rakousku jsem málem přišla o život. Moje matka pobodala nožem tátu, když mně čekala, a jako dítě jsem si prožila lecos.Z toho samozřejmě vyplývá moje chování a moje zkušenosti i to jak mně kdo vnímá, třeba i tady na diskusi :-)

Já bych nikdy na tyto prožitkové metody nešla, mám strach z toho , že bych to prožívala znovu a možná intenzivněji a otevřely by se staré dávno zjizvené rány a neunesla bych to. Možná bych se i psychicky zhroutila. Opravdu nevím. Tolik můj čistě osobní názor.

[1]: Romane, dík za článek a hezkou připomínku. Princip čtyř matricí je mi znám. Tyto informace dostává srozumitelným způsobem každý účastník jako přípravu před dýcháním.

Takové informace mohou navodit atmosféru a vytáhnout při dýchání na světlo zážitky a traumata, která potřebujeme zpracovat. Nicméně hloubka porozumění těmto informacím nesouvisí s hloubkou zážitku, kterého se nám při HD dostane. Astrologická znalost přímo v prožitku ničemu nepomáhá, to kam se dostaneš a jak hluboko, ovlivňuje spíš tvé niterní nastavení a uvolněnost. Osobně mohu říct, že každé mé dýchání začíná, aniž by to byl záměr první matricí. Měla jsem možnost si odžít všechny matrice nejen při HD, ale i při konstelacích, nebo v rituální indiánské sauně. Jde vlastně o zážitek prenatální + čtyři doby porodní. Jde opravdu o setkání s archetypy a určitou iniciaci.

Pravdou je, že ač jsou mé astrologické znalosti chabé, přesně jsem věděla přímo v zážitku, že odžívám svůj Mars, Venuši. Jiné planety mi docvakly až zpětně, třeba i po dlouhé době.

Protože ukázka z knihy je zajímavá, vkládám sem. Mohlo by nám to časem zapadnout.

Ukázka z knihy: Psychologie budoucnosti od Stanislava Grofa

Vzájemné vazby mezi holotropními stavy a tranzity planet

Planeta, která v okamžiku zrození vychází nad horizontem, se v horoskopu objeví v blízkosti ascendentu, ta, která se nachází přímo nad hlavou zrozence, bude zaznamenána u středu nebe a pokud některé nebeské těleso právě zapadá pod horizont, zakreslí se u descendentu. Planeta, zaznamenaná na spodní části horoskopu, se nachází přímo pod našimi chodidly v té části oblohy, kterou nemůžeme vidět. Je-li planeta v okamžiku zrození jedince v blízkosti těchto čtyř bodů, má podle mínění astrologů i odpovídající archetyp zvlášť silný vliv na život tohoto jedince. Zastavme se na chvíli u vlastností archetypů, které se spojují s jednotlivými planetami a jejich specifickými energiemi, a začněme nejdříve u obou světel - Slunce a Luny. Slunce vyjadřuje ústřední princip životní energie a osobní totožnosti, podstaty osobnosti nebo vědomého já. Řídí vůli jedince i jeho tendenci vystupovat jako samostatné individuum. Archetypální energie Slunce má mužskou neboli jangovou podstatu, tudíž Slunce může poukazovat na důležité mužské postavy objevující se v životě zrozence.

Výzkum holotropních stavů, jak naznačují zmíněná pozorování, nejenže poukazuje na světový názor a teorii osobnosti, jež se v zásadě shodují s astrologickým stanoviskem, ale shromáždil také pozoruhodné důkazy, které zcela konkrétně potvrzují některé základní astrologické předpoklady. Z tohoto hlediska odhalil existenci systematických vzájemných vazeb mezi povahou a obsahy holotropních stavů vědomí a tranzity planet v nativním horoskopu konkrétního jedince. Byl to Richard Tarnas, který poprvé postřehl, že by mezi astrologií a mým výzkumem holotropních stavů vědomí mohla existovat významná souvislost. Uvědomil si totiž, že můj popis fenomenologie čtyř peri-natálních matricí, jenž se zakládá na pozorováních, která jsem prováděl zcela nezávisle ještě řadu let předtím, než jsem vůbec o astrologii něco znal, se úžasně podobá popisu astrologických archetypů čtyř vnějších planet sluneční soustavy.

Pozitivní aspekt první perinatální matrice (BPM I), který je charakterizován zážitky z období nerušeného nitroděložního života, stíráním hranic, oceánickou extází, pocity vesmírné jednoty, transcendencí a mystickými dimenzemi reality, má bezpochyby neptunské vlastnosti. Totéž platí i pro negativní aspekt první matrice, který se spojuje s regresními zážitky narušovaného prenatálního období. Zde však stírání hranic nemá mystickou, ale psychotickou povahu, a vede ke zmatení, halucinacím, pocitům chemické intoxikace a paranoidnímu vnímání reality. Souvislosti mezi touto matricí a intoxikací alkoholem nebo narkotiky a závislostí na těchto látkách jsem již také probíral.

Astrologové veškeré tyto charakteristiky popisují jako stinnou stránku archetypů Neptunu. Mezi dominantní rysy druhé perinatální matrice (BPM II) patří strach ze stárnutí a smrti, těžký úděl a tvrdá práce, deprese, útlak, omezování a hladovění. Tato matrice přináší pocity vlastní nedostatečnosti, méně-cennosti a viny. Je spojována se skepticismem, hlubokým pesimismem, zdrcující krizí ve vnímání smyslu existence, neschopností z čehokoli se radovat a ztrátou kontaktu s božskou dimenzí reality. V astrologii se tyto vlastnosti přiřazují archetypů Saturnu. Zvlášť výstižná a překvapivá je astrologická souvislost se zážitkovými aspekty třetí perinatální matrice

(BPM III), neboť tato matrice vyjadřuje neobvyklou kombinaci prvků, které charakterizují závěrečnou fázi biologického narození - to znamená intenzivní a nepolevující nápor základních pudových sil, kolizi titánských energií, dionýskou extázi, porod, sex, smrt, znovuzrození, zánik a skatologické prvky. Z astrologického hlediska se jedná o atributy archetypu Pluta.

A konečně projevy čtvrté perinatální matrice (BPM IV) úzce souvisejí s archetypem Uranu. Bývá charakterizována motivy nečekaného a překvapivého vyřešení obtížných situací, průlomem a transcendencí hranic, osvíceneckými vhledy, prométheovskou inspirací a pozvednutím k novým úrovním vědomí a chápání. Ještě překvapivější než objev nápadných souvislostí mezi projevy perina-tálních matric a planetárními archetypy byla skutečnost, že v holotropních stavech docházelo k zážitkovému setkání s těmito matricemi pravidelně v obdobích, kdy se jedinec nacházel pod vlivem významných tranzitů odpovídajících planet. Tuto souvislost jsme si mohli v průběhu let ověřit na tisících pozorovaných situací. Tyto pozoruhodné korelace podrobně popisuji dále a pokouším se je doložit na studiích některých případů.

Nativní i tranzitní astrologie rovněž umožňuje hlubší pochopení další důležité koncepce, která vyplynula z mého psychedelického výzkumu. Již jsem se zmínil o tom, že jsem si v ranných fázích této práce všiml, že se emočně významné vzpomínky mých klientů neukládají v nevědomí jako nějaká mozaika z izolovaných otisků, ale v podobě komplexních dynamických konstelací, které jsem pojmenoval systémy kondenzovaných zážitků (COEX-systémy). Chápání dynamiky COEX-systémů, jak jsem je popsal v příslušné kapitole, jsem si nedávno obohatil překvapivým zjištěním, že povaha i obsah významných COEX-systémů projevujících se v psýché jedince vykazuje nápadné vzájemné vazby s hlavními aspekty planet jeho nativního horoskopu. Kromě toho lze pozorovat, že načasování biografických vrstev COEX-systémů se shoduje s obdobím, kdy tyto nativní aspekty byly aktivovány silně působícími planetárními tranzity. Tato zjištění, jak jsem si mohl při své klinické práci opakovaným pozorováním ověřit, vrhají nové světlo na dynamiku vztahů mezi biografickými, perinatálními a transpersonálními složkami COEX-systémů.

Astrologie, především tranzitní astrologie, se vzhledem k těmto překvapivě přesným korelacím s dynamikou COEX-systémů, perinatálními matricemi a transpersonálními zážitky ukazuje být pro oblast výzkumu vědomí dlouho hledanou Rosettskou deskou. Poskytuje totiž klíč k pochopení povahy a obsahu současných, minulých i budoucích holotropních stavů, ať už vyvolaných spontánně, nebo záměrně. Astrologické souvislosti týkající se minulých zážitků mají především teoretický význam. Zkoumání současných tranzitů může posloužit jako nesmírně užitečný nástroj při práci s lidmi, kteří procházejí Psychospirituální krizí. Možnost udělat pozoruhodně přesné předpovědi na základě budoucích tranzitů planet má neocenitelnou hodnotu pro plánování psychedelických a holotropních sezení.

Po tomto obecném úvodu se můžeme na astrologii podívat z bližšího pohledu a stručně popsat, jak může sloužit jako referenční systém pro práci s holotropními stavy. Bohužel, není možné, abych v této kapitole podal úplný a vyčerpávající rozbor významu astrologie pro účely výzkumu vědomí, psychiatrie a psychologie. Toto téma má však pro práci s holotropními stavy tak zásadní význam, že bych rád alespoň schématicky popsal základní astrologické principy a možnosti jejich využití pro tuto oblast. Doufám, že se mi podaří u čtenářů, kteří s touto disciplínou nejsou ještě obeznámeni, podnítit hlubší zájem o čerpání dalších informací z bohaté škály astrologické literatury. Přesvědčivé vyhodnocení a ocenění tohoto pozoruhodného nástroje vyžaduje buďosobní zkušenost s astrologií v roli klienta kvalifikovaného a seriózního astrologa nebo, ještě lépe, dostatečné teoretické seznámení s astrologií, umožňující vlastní pozorování a výzkum.

V následujícím krátkém popisu základních astrologických pojmů se přidržím nepublikovaného článku Richarda Tarnase, který jej dává ke čtení svým klientům. Zájemce, kteří se chtějí tímto oborem vážněji zabývat, bych chtěl odkázat na práce z astrologie, zvlášť však na dílo Roberta Handa a Richarda Tarnase. Robert Hand napsal skvělou knihu zaměřenou na pochopení významu tranzitů planet (Hand 1976) a mistrovské dílo Richarda Tarnase Passion of the Western Mind (Vášeň západní mysli) (Tarnas

1991) analyzující vývoj evropského myšlení od předsokratovského období až po postmoderní dobu má své pokračování v díle nazvaném Psyche and Cosmos (Psýché a Kosmos), které s nesmírnou pečlivostí dokumentuje astrologické souvislosti, jež doplňují jeho předchozí práci (Tarnas, v tisku).

Další Tarnasova kniha Prométheus the Awakener (Prométheus buditel) (Tarnas, 1995), která zkoumá archetypální význam planety Uran, je výbornou ilustrací jeho přístupu k archetypální psychologii a astrologii. Základní referenční systém používaný v astrologické práci se zabývá vzájemnými úhlovými vztahy mezi deseti nebeskými tělesy (Sluncem, Lunou a osmi planetami) zaznamenanými v nativním horoskopu (aspekty) a úhlovými vztahy mezi nativním postavením těchto deseti těles a jejich pozicí v

libovolném konkrétním čase (tranzity). Kromě toho významnou úlohu sehrávají také vztahy těchto těles k systému souřadnic, zejména k osám ascendent-descendent a medium coeli-immum coeli (střed nebe-hlubina nebe).

Hovoříme zde tedy o značně složitém koncepčním rámci a referenčním systému, který nelze adekvátně popsat v šíři tohoto pojednání. Navíc předpokládám, že mnozí čtenáři mají o astrologii pouze povrchní znalosti a mnozí další nemají žádné. Tento úkol bude třeba ponechat na příští publikaci věnovanou konkrétně tomuto tématu, kterou, doufám, někdy v budoucnosti společně s Richardem Tarnasem napíši. Nativní horoskop1 )e vyjádřen dvourozměrným obrazem situace, jaká byla na obloze v okamžiku narození jedince. Jedná se o kruh, který je rozdělen horizontální a vertikální osou na čtyři kvadranty. Obvod tohoto kruhu se dále dělí na 360 stupňů a dvanáct třicetistupňových úseků, z nichž každý náleží k jednomu z dvanácti znamení zvěrokruhu, neboli Zodiaku. Toto vše tvoří pozadí, na němž je v horoskopu znázorněno postavení planet i jejich vzájemné úhlové vztahy.

Planety zastupují základní archetypální principy nebo síly a jejich vzájemné úhlové vztahy, neboli aspekty, odrážejí vlivy, jež mezi těmito ar-chetypy působí. Astrologie pracuje s deseti „planetami", neboť tento výraz aplikuje také na Slunce a Lunu, což odpovídá původnímu významu řeckého slova planetes - „tulák". Jinými slovy jedná se o nebeské těleso, které se pohybuje po vlastní trajektorii, aniž by sledovalo celkový pohyb oblohy. Astrologickým znamením, podobně jako planetám, se přiřazuje určitá archetypální energie. Zvláštní význam mají čtyři body, v nichž se souřadnice dotýkají obvodu kruhu, které se nazývají ascendent, descendent, medium coeli neboli střed nebe a immum coeli nebo také hlubina nebe.

Planeta, která v okamžiku zrození vychází nad horizontem, se v horoskopu objeví v blízkosti ascendentu, ta, která se nachází přímo nad hlavou zrozence, bude zaznamenána u středu nebe a pokud některé nebeské těleso právě zapadá pod horizont, zakreslí se u descendentu. Planeta, zaznamenaná na spodní části horoskopu, se nachází přímo pod našimi chodidly v té části oblohy, kterou nemůžeme vidět. Je-li planeta v okamžiku zrození jedince v blízkosti těchto čtyř bodů, má podle mínění astrologů i odpovídající archetyp zvlášť silný vliv na život tohoto jedince. Zastavme se na chvíli u vlastností archetypů, které se spojují s jednotlivými planetami a jejich specifickými energiemi, a začněme nejdříve u obou světel - Slunce a Luny. Slunce vyjadřuje ústřední princip životní energie a osobní totožnosti, podstaty osobnosti nebo vědomého já. Řídí vůli jedince i jeho tendenci vystupovat jako samostatné individuum. Archetypální energie Slunce má mužskou neboli jangovou podstatu, tudíž Slunce může poukazovat na důležité mužské postavy objevující se v životě zrozence.

Archetypy jakýchkoli planet, jež utvářejí významné aspekty se Sluncem, budou mít zvlášť výrazný vliv na život i charakter zrozence. Oproti tomu Luna symbolizuje ty části osobnosti, které jsou vědomému egu ukryty, tedy určitou hlubokou matrici a psychosomatickou složku vlastního já. Úzce souvisí s emočně a instinktivně reaktivními aspekty osobnosti a psýché, jichž si nejsme vědomi. Tento archetyp souvisí s ženským neboli jinovým principem, s raným dětstvím a vztahem mezi matkou a dítětem, důležitými ženskými postavami objevujícími se v průběhu života a odkazem předků. Archetypy planet, které vytvářejí s Lunou významné aspekty, hrají v životě jedince důležitou roli, zvlášť v oblastech, které Luna ovládá.

Archetyp Merkuru souvisí s intelektem, rozumem nebo také tím, co označujeme termínem Logos. Vládne mentální činnosti, determinuje schopnost vnímat a učit se, formulovat a vyjadřovat myšlenky a používat slova i jazyk. Je rovněž spojován se schopností pohybovat se, přepravovat se, seznamovat se s jinými lidmi, stýkat se a komunikovat s nimi. Hlavní aspekty mezi Merkurem a ostatními planetami vypovídají o způsobu, jak člověk přijímá a předává informace, o povaze prosazování jeho intelektuálních funkcí a naznačují směr, v němž by se chtěl vzdělávat. Mytologic-kou postavou pro tento archetyp je řecký bůh Hermes (římský Mercurius), který plní úlohu posla bohů a průvodce duší mezi realitami.

Archetyp Venuše bývá spojován především s principem lásky neboli Éro-tu. Nachází své vyjádření jako jinový aspekt smyslnosti a sexuality v touze po romantice, partnerství, společenských vztazích a v procesu někoho přitahovat anebo být někým přitahován. Venuše rovněž ovládá estetickou vnímavost, její projev v uměleckých činnostech a vypovídá o smyslu pro harmonii. Hlavní aspekty, jež spojují Venuši s ostatními planetami, poukazují na významné souvislosti se schopností věnovat i přijímat náklonnost a lásku, s povahou našich vzájemných společenských vztahů a zejména romantických zážitků, dále s uměleckými zájmy, nadáním, popudy a vyjadřovacími schopnostmi. Tento archetyp nachází svůj mytologický obraz v postavě řecké bohyně lásky a krásy Afrodity nebo římské Venuše.

Archetyp Marsu vyjadřuje princip dynamické energie, spouštěcích a hnacích impulzů. V materiální oblasti bývá spojován s přírodními i technologickými silami, válkami a dalšími konfliktními a násilnými událostmi, vitalitou, atletickou zdatností a jangovým aspektem sexuality. Na psychické úrovni odpovídá za ambice, snahu prosadit se, soutěživost, odvahu, hněv a násilí. Významné aspekty nebo tranzity zahrnující planetu Mars poukazují na souvislosti s troufalým a agresivním chováním, konflikty, konfrontacemi a rovněž na vznětlivost a náchylnost vůči zraněním. Mars, v řecké mytologii Áres, je bohem války. Jupiter je archetyp, kterému vděčíme za růst, rozvoj, štěstí a příznivý osud.

Podmiňuje optimismus, zážitky hojnosti, úsilí hledat cosi dokonalejšího nebo vyššího, štědrost a ušlechtilost. Dále je spojován se svobodomyslností, dalekosáhlými vizemi, vysokým morálním standardem a filosofickými ideály, intelektuálním bohatstvím a kulturním rozhledem. Kvůli těmto vlastnostem se mu často říká Velký Dobroděj {GreatBenefic). Jeho stinnou stránkou je poživačnost, výstřelky, inflace ega, excentrismus, extravagance a veškeré možné výstřednosti. Jupiter (řecký Zeus) je nejvyšším bohem antického pantheonu a králem olympských bohů.

Planetární archetyp Saturnu lze v mnoha způsobech považovat za protipól Jupiteru. Saturn, mnohdy označovaný jako Velký Škůdce (GreatMalefic), ve své negativní stránce symbolizuje zákazy, omezení, nedostatek, deficit, hladovění, útisk, represe, podřadnost, provinění a deprese. Z hlediska mytologie je Saturn římským bohem, který bývá často ztotožňován s řeckým Kronosem, a tudíž také spojován s pomíjivostí, stárnutím, smrtí, koncem, symbolickými postavami Otce času nebo Smrti s kosou. Avšak saturnský archetyp plní také významnou positivní funkci jako princip, který sehrává zásadní úlohu v ustálení naší každodenní existence, neboť řídí strukturu, materiální realitu věcí, řád a lineární sled událostí. V souvislosti s procesem porodu (a psychospirituálním zážitkem smrti a znovuzrození) představuje fázi, kdy děložní stahy periodicky vyvíjejí tlak na plod, avšak děložní hrdlo je stále uzavřeno a zdá se, že není žádná cesta ven.

V osobním životě vyjadřuje Saturn spolehlivost, vytrvalost, vyzrálost, odpovědnost a věrnost. Je rovněž principem, jenž nás konfrontuje s důsledky našich činů v tomto životě i minulých inkarnací a zastupuje prvek superega, morálního zákonu, svědomí a soudu. Významné saturnské aspekty nám napovídají, jakým kritickým výzvám budeme v životě čelit, ale rovněž nám vytyčují pracovní úkoly, které budeme muset v tomto světě vykonat a nabízí nám cennou příležitost k růstu. Tranzity, jež zahrnují Saturn, obvykle poukazují na kritická vývojová období v životě jedince a vytyčují dobu, kdy se bude třeba připravit na „těžkou práci". Do života vnášejí prvek obtížných osobních zkoušek a strastí, ale také posilují vytrvalost a vedou k dokončení důležitých úkolů.

Nutno říci, že archetyp spojovaný s planetou Uran nesouvisí s řeckým bohem Uranem (nebe), jenž uzavřel své děti do útrob země a byl proto na naléhání Gaie vykastrován Kronem. Jak poukazuje Richard Tarnas (1995), vlastnosti tohoto planetárního archetypu lze nejlépe pochopit ve spojení s mýtickou postavou Prométhea, neboli Titána, který ukradl oheň z nebes a daroval ho lidem, aby jim poskytl větší svobodu. Uran představuje princip náhlého překvapení, vzpoury proti danému stavu, revoluční činnosti, osvobození, duchovního probuzení a emočního a intelektuálního průlomu. Dále stojí v pozadí náhlého kolapsu vybudovaných struktur, odpovídá za individualizmus a originalitu, revolucionářský náhled, kreativní genialitu, invenci a technologii. Uran ve spojení s procesem biologického narození bývá dáván do úzké souvislosti se závěrečnou porodní fází, kdy vrcholí fyzické nepohodlí a zevní tlaky, a dojde k náhlému vyřešení situace v podobě explozivního vysvobození.

Stinná stránka archetypu Uranu (Prométhea) nachází své vyjádření v anarchii, neplodné výstřednosti a nerespektování jakýchkoli omezení a zákonů. Lidé, kteří se v důsledku nedostatečného psychologického a duchovního vhledu snaží tomuto archetypu vzdorovat, mohou prožívat překotné a destruktivní zevní změny, v nichž však nevystupují jako aktivní činitelé, ale naopak v roli pasivní a bezmocné oběti. Jestliže se Uran dostává do významného aspektu s jinou planetou, projevuje se tendencí osvobodit v plné míře její planetární archetyp a dát mu prostor k plnému vyjádření, což často probíhá zcela náhlým, nečekaným, neobvyklým, překvapivým a vzrušujícím způsobem.

Archetyp Neptunu je dáván do souvislosti s rozpouštěním hranic mezi individuálním já a ostatními lidmi, přírodou, vesmírem, materiálním světem a dalšími realitami a mezi já a Bohem. Jedná se o archetyp mystické jednoty, kosmického vědomí, imaginativních a duchovních oblastí. Toto rozpouštění hranic nemusí nutně znamenat transcendenci. Stinnou stránkou neptunských vlivů je ztráta pevné půdy pod nohama, úniky z každodenní reality do světa fantazie, sebeklam, iluze, falešné představy, psychotické narušení vnímání reality a zmatek projevující se závislostí na alkoholu a drogách.

Neptun nachází svůj výraz nejen v transcendentní mystické blaženosti, ale také v božské hře mája, která nás drží v pasti samsárického1 světa, což se může projevovat ryzí čistotou mystického zážitku i psychotickou zmateností. Je nejen podstatou zážitků jogínů a svatých charakterizovaných transcendenci ega, ale může také vést ke ztrátě individuality, jež ústí v dezorientaci a bezmocnost. Neptun je archetypem idealistických snů a ambicí, tělesného a psychologického uzdravení, duchovní touhy, zvýšené intuice, mimosmyslového vnímání a kreativní imaginace. Jestliže některá planeta vytváří s Neptunem významný aspekt, dochází k jejímu oslabení, zidealizování nebo zduchov-nění. Jelikož odpovídající mytologickou postavou je římský bůh oceánů Neptun (řecký Poseidon), bývá tento archetyp dáván do úzké souvislosti s vodou, ať už v podobě amniotického nitroděložního prostředí, tělesných tekutin nebo jezer a oceánů.

Pluto představuje archetyp prapůvodní energie - dynamický princip v pozadí kosmického stvoření, univerzální sílu, která je hnacím prvkem vývoje v přírodě a lidské společnosti {kundaliní šakti), ale také ničivou energií (bohyní Kálí, požírající matkou). Ovládá základní biologické procesy narození, sexu a smrti, transformativní proces Psychospirituální smrti a znovuzrození a instinktivní síly působící v těle a psýché (freudovské id). Pluto vyjadřuje chthonické prvky, podsvětí, ať už ve významu doslovném

(podzemí, infrastrukturu velkoměst), metaforickém (uličky lásky, organizovaný zločin), psychologickém (nevědomí) nebo archetypálním a mytologickém. Pluto ve vztahu k procesu biologického narození a jeho psychospiritu-álnímu protějšku - procesu smrti a znovuzrození - koresponduje s fází, kdy je dítě nucené vypuzováno z matčina těla a v porodním kanálu zápasí o život. V tomto okamžiku dochází k rozpoutání mocných fyzických a instinktivních energií (libidinózních i agresivních). Pluto (nebo také Hádes) je v mytologii znám jako bůh podsvětí.

Jakmile Pluto vytváří s jinou planetou významný aspekt, vyznačuje se tendencí zesílit a umocnit její archetypál-ní výraz v takovém rozsahu, že podstatně ovlivňuje život jedince anebo se v něm dokonce projevuje jako kompulzivní síla, což může vést k různým mocenským bojům a konfliktům, ale také k hluboké transformaci. Tímto jsem ve stručnosti popsal specifické individuální vlastnosti deseti planetárních archetypů, přičemž jsem zkombinoval tradiční astrologické poznatky s několika doplňky a úpravami Richarda Tarnase. Ovšem praktičtí astrologové se nezajímají pouze o vlastnosti archetypů, ale také o aspekty, neboli vzájemné úhlové vztahy zachycené v nativním horoskopu a tranzity - úhlové vztahy utvářené v životě jedince mezi polohou planet při jejich neustálé pouti zodiakem a jejich pozicí v okamžiku narození.