Kuba a Fidel Castro

[7]: Slávek : Ok. Určitě je to vždycky o mentalitě národů. A nejen národů, ale i samotných generací těch národů. Vemte si jak smýšlejí Vaši rodiče, či prarodiče a jak smýšlíte Vy. Na téma Kuby jsem se dostala jen díky tomu, že jsem si pouštěla písničky Zuzany Navarové. Podrobné dějiny Kuby samozřejmě neznám, nemůžu soudit, jen vím, že v posledních letech se Kuba stává takovou in destinací pro turismus, stejně jako kdysi to bylo Thajsko, či Afrika apd. A článků je určitě spousty i těch nezaujatých, méně osobních či objektivnějších. Co se týče vysoké porodnosti, humanitární pomoci a chudých zemí, to jsme myslím taky probrali ze všech možných úhlů a pohledů.

[5]: Ona Kuba půjde teď do kelu. Fidel Castro to předal Raúlovi Castrovi a dějiny učí, že vládců, kteří jsou schopni reálně přinést své zemi rozvoj se nerodí mnoho. Ostatně už v roce 2009 na tom Kuba byla špatně ekonomicky.

Na rozdíl od pana Sochora, který evidentně řešil své předsudky, dokázal někdo jiný být daleko lepším pozorovatelem Kuby:

„Jak se žije na Kubě? Těžce, ale na druhou stranu ve srovnání s ostatními zeměmi jižní a střední Ameriky lehce. Po prvním týdnu, který jsme strávili v nejvýchodnějších provinciích (také nejchudších) Kuby, jsme začali uvažovat nad tím, jak je možné, že lidé na Kubě vypadají spokojeně. Nejdrsnější věc, která na nás zapůsobila, byl pocit, že většina Kubánců je se stávajícím stavem smířena a snad dokonce spokojena. Na druhou stranu, kdo by nebyl. Pokud člověk nemá žádné ambice, tak to plně chápu. Mají kde bydlet, co jíst, zdarma vzdělání (takže šanci, že by se jim vedlo o něco lépe, pokud by byli schopní), lékařskou péči, o které se chudým v USA může jen zdát (údajně 1 lékař na 50 osob...) …“

Zdroj: http://www.sedlonka.com/zahranici/kuba_05/kuba_kubanci.htm

Porovnejte tu nezaujatost, tu snahu zasadit vše do kontextu, situace, vcítění se a empatie …

Chci jen říci - Afriku zvládne jen ten, kdo pragmaticky zhodnotí mentalitu obyvatelů, stejně tak jako Kubu ten, kdo pochopí jak na to.To samé s Araby, Číňany. Vývoz našeho společenského zřízení do těchto zemí je možná velký omyl.

O Indech zase jeden obchodník řekl: „U Indů se nesmíš ptát jestli Tě podvedou, ale pouze jak moc. Jsou v tom nesmírně vynalézaví.“

A teď přijde nějaký demokrat, humanista - postaví se k národu, kterému vůbec nevadí podvádět, či se vzájemně vraždit (Afrika), zato mají třeba jiné dobré vlastnosti, které tu neznáme - a rozhodne se jim radit a soudit, co je pro ně nejlepší. Humanisté si nedokázali poradit ani ve vlastní české půdě při řešení rómské otázky - a to pracují ve státě, který spolu s mentalitou jejich občanů detailně znají.

Samozřejmě zdravotní pomoc je něco co na mentalitě tolik nezávisí. Stejně tak jako pomoc při katastrofách.

---

Ještě odcituji z těch samých stránek o Kubě (které jsem našel před 5 minutami), a jsem rád, že nejsem jediný, kdo si nezávisle dal dvě a dvě dohromady, a pochopil, že Fidel Castro v rámci situace dokázal skoro umění nemožného:

„Pro pochopení života na Kubě je nutné si pozorně pročíst historii tohoto ostrova. Hlavní roli zde opět hrají Amíci, kteří ať se to člověku líbí nebo ne, nejprve nechtěli dát svobodu této kolonii, poté způsobili ekonomickou izolovanost Kuby svými neustále se stupňujícími embargy. Kuba byla totiž od počátku zcela ekonomicky závislá na USA. USA vytvářely nátlak i na okolní země, z nichž některé se nechaly zastrašit jiné ne. Překvapivé je, že dnes si někteří Kubánci myslí, že co je americké, je také nejlepší.“

„Na Kubu jsem odjížděla se znalostmi, které do nás hustí televize. Že na Kubě nejsou dodržována lidská práva (to tedy nejsou), že je to jedna z posledních třech "skalních" komunistických zemí a že tam lidé nutně musí být s tímto stavem nespokojeni, když nemají možnost cestovat, koupit si co chtějí, říkat si co chtějí. Na gymnáziu jsme díky naší nepříliš schopné profesorce dějepisu skončili české i světové dějiny těsně po druhé světové válce.“

„Teprve po přečtení stručné historie Kuby si člověk uvědomil, co všechno Castro dokázal udělat v podmínkách, které měl. Dokázal si zařídit podporu místních a za dva roky s hrstkou svých lidí dokázal porazit armádu diktátora Batisty. Prvotně pro něj byla důležitá svoboda ostrova, sice Kuba byla oficiálně nezávislou republikou od roku 1902, ale díky jejím prezidentům byla Kuba stejně závislou kolonií. Ve 20tých letech patřila většina přírodních zdrojů a 2/3 zemědělské půdy americkým společnostem a jediný průmysl, který zde byl léta budován bylo cukrovarnictví.“

Dál si to můžete dočíst zde: http://www.sedlonka.com/zahranici/kuba_05/kuba_komunismus.htm

---

A nyní toto téma z mé strany uzavřu.

[5]: Samozřejmě, že by to vyměnili, ale bez té práce a starostí. Koláče bez práce lákají nejen Kubánce. :-)

[2]: Už jsme tu zmiňovali, že teplé klima sebou přináší jiný naturel lidí. Ale Španělsko, Itálie, Řecko není odříznuté od zbytku světa. Narozdíl od Kuby na kterou bylo vypsáno nemilosrdné embargo. Takže díky Americe Kuba rozhodně nepřežívá, pokud tím nemyslíš jejich archaické bouráky. Kdyby jich nebylo, Kubánci jezdí v jiných herkách. USA se tady opravdu přepočítala, když si byla jistá, že dostane Kubu na kolena.

Záleží Barčo čemu říkáš pohoda a co to slovo pro každého znamená. Myslíš že by Kubánec vyměnil elektřinu 24 hodin denně a jídlo bez potravinových lístků za 5 pracovních dnů, hypotéky na kdeco a hektiku a stres nás Evropanů?

Za minulého režimu existoval jakýsi výměnný pobyt a v našem městě bylo poměrně dost kubánských občanů na zaučení různých řemesel ve Škodě. Vtípky na tento pokus zde kolovali velmi dlouho. Kubánce nedonutil makat nikdo, pokud se mu nechtělo, mistr mohl řvát jak chtěl, Kubánec si v poklidu dřímal, opřen o soustruh. Přesto, že jim pro jistotu přivezli i jejich ženské, jedinné čím se tu proslavili bylo balení našich holek.

[3]: Slávek : Ano, souhlasím s Tebou, že reportáž psaná z pohledu cizince, je neobjektivní. Na druhou stranu, našinec dokáže popsat situaci v té dané zemi tak, abychom si to my mohli představit, jak tam lidé žijí a jak píšeš porovnat s našimi poměry. Protože mentalitu Kubánců neznáme, nebo nám není tolik blízká. Jinak si myslím, že Kuba je stále oblíbenou destinací pro turisty a hlavně turisty z USA. Já za sebe jsem měla možnost poznat mentalitu černochů z Nigeru a Senegalu. Oni jsou také hodně free. Mají jiné priority, hodnoty, přístup k životu, práci, lidem. Jiný kraj, jiný mrav. Píšeš o Moravě, jiná je severní, střední kolem Kroměříže a naprosto jiná je jižní Morava. A pak ještě Slovácké pomezí. :-)

Afrika : Ano, s tím co píšeš souhlasím. Proto jsem popsala tu misi z toho dokumentu.Humanitární pomoc při katastrofách a živelných pohromách je naprosto jasná, lidé potřebují potraviny, deky, pitnou vodu, oblečení, pomoc s budováním nových domovů apd.Tady je to myslím jasné. Ale dát etniku nové byty, peníze a za pár měsíců to udělat znova, protože vše je zničené, to není humanitární pomoc. Myslím, že si rozumíme.

Asi každý z nás někdy přispěl na konto pomoci. Ať už na povodně v Čechách, či jak bylo tsunami vThajsku, nebo do Afriky na vzdělání dětí, nebo příspěvek na děti z dětských domovů-v tomto případě jsem velice urazila toho dotyčného člověka, kdy jsem mu sdělila, že odmítám přispět na dětské domovy, ale naopak ráda přispěju na to, aby se ty děti z těch domovů snadněji dostali do rodin.

Možná někdo podporujete sdružení a spolky typu- postižení malíři, kteří malují ústy rukama a nohama.Tyto lidi já obdivuji.Malují nádherně, říkáte si, to není možné tohle namalovat nohou. Vzpomněla jsem si, že jako dítě jsme museli dávat 20 Kč ve škole na Nikaraguu :-) Mluvil jsi o té Moravě. Tady mně zaujal smutný příběh Petra Čapáka ze Vsetína. Když už na něco přispívám, chci vidět kam ty peníze jdou a za jakým účelem a jak je s nimi naloženo. Ráda a ochotně přispěji podle mého osobního názoru pro dobrou věc, ale také v tomto případě je důležitá transparentnost. Kdysi, když jsme koupili starý domek, byl plný veškerého harampádí, oblečení, dek, matrací, tak jsem staré deky a matrace věnovala místnímu psímu útulku a oblečení, které nebylo potrhané jsem vyprala a dala na charitu. Byl to nejelegantnější způsob jak se těch nepotřebných věcí zbavit - taková necílená a neplánovaná charita :-) Myslím si, že obecně pomáhat druhým je o lidství. Člověk, člověku člověkem. :-)

Ke Kubě:

Žil jsem přesně polovinu života v západních Čechách a polovinu života na Moravě. Není to od sebe daleko, ale přesto řada rozdílu je znát.

Jiný způsob vyjadřování, jinak pochopené věty, jiný žebříček hodnot. V Čechách lidé přesně chápali melodii a tóny v řeči, na Moravě jsou k tónům v řeči fakticky hluší, vnímají jen slova. Rázem mi bylo jasno, proč některá moravská nářečí mají více slov, než čeština - zmnožili to, co je pro ně důležité v řeči.

Obracet se na Moravě na někoho jako na individualitu dávalo často triskní výsledek - nejsou zvyklí myslet za svou osobu, spíše za skupinu lidí. Pro Moraváka musí být přestěhování do Čech utrpení, protože v Česku lidi daleko více žijí individuálně a jednají sami za sebe. Dokonce mi byla na Moravě občas upírána práva na můj názor a bylo poměrně srandovní, jak se řada lidí pokoušela někam tlačit nátlakem na mé blízké lidi. Názory „každá žena muži rozkáže“ nebyly od některých lidí zřídkavé.

Atd.

Rozdílů je ovšem mnohem a mnohem víc, a to jsem se přestěhoval o necelých 400 km.

Také jsme pochopil, že i když jsem prožil předtím na Moravě mnoho měsíců před přistěhováním, spoustu věcí jsem nepoznal, dokud jsem tam nezačal žít. Pak to totiž na člověka dopadne plnou vahou a přesně v takovém poměru jako na místní.

Tudíž návštěvu kohokoli na Kubě nelze brát zcela relevantně.

Kuba je na strategickém dopravním místě, a proto Kuba zažila mnoho krve od doby Kolumba. Od roku 1511 jí okupovali Šapnělé, kteří zotročili původní obyvatele jako otroky a štvali na ně psy určené k lovu medvědů. Španělsko používalo Kubu jako základnu pro vojenská tažení a zároveň jako kolonii. Po několika stoletích připadla USA.

Okupoval jí kdokdo a před Fidelem Castrem vládnul seržant Fulgencio Batista, který nebyl zrovna lidumil, nejdříve byl v roce 1940-1944 kubánským prezidentem. V pozdější době se pak choval podle vzoru českého KSČ po vyhrání voleb 1946. Batista v roce 1952 se vojensky chopil moci, zrušil volby, a to vše si mohl dovolit také proto, že jeho vládu uznalo USA jménem Haryho Trumana. Batista změnil ústavu, tvrdě potlačil veškerou opozici, zrušil právo na stávku, zavedl cenzuru médií. Za jeho vlády bylo časté občanské nepokoje a Batista se nijak neropakoval zabíjet a drsně potlačovat. Nebýt USA (obdobně jako si komunisté vydržovalo SSSR) a jejich podpory, nevydržel by to nejspíš.

Po svrhnutí Fidelem Castrem, který mimochodem byl uvězněn krátce po vojenském převzetí moci Batistou, pak USA začala dělat sankce proti Kubě. Rozhodla se Kubu nechat vyhladovět pomocí embarga. S tím, že Kuba s prosíkem půjde a USA opět Kubu ovládne.

Ve své podstatě tak USA dohnalo Kubu k tomu, že byl nucen se postavit na jinou stranu. Jinak Fidel Castro, odhlédnu-li od předsudků, byl velmi velmi schopný člověk a stratég. Jen málokomu se podařilo vyhnout se pádu po embarga USA a západního kapitalistického světa - on to dokázal. Ve srovnání třeba s naší vládou, která vše hnojí a posílá do kelu, Castro za velmi nepříznivých podmínek a házení klacků pod nohy z mocných zahraničních států dokázal udržet svůj stát tak, aby se lidé mohli najíst, žít a pracovat.

A teď suďte a pište názory na Kubu. Ačkoli já nesouhlasím v mnohém s Kubou, z hlediska umění možného byl Castro geniální a Kubě velmi prospěl. Castro určitě má leccos na svědomí.

Pro srovnání: Srovnejte jak dopadají třeba africké státy poté, co kolonialisté odjeli, nebo byli odejiti jako v Zimbabwe a Kubu. Málokde najdete stát, který po odchodu kolonialistů (v případě kuby po řadu století) dopadl tak výborně jako Kuba. Většina vůdců poslala svůj stát totálně do háje, pohnojila výrobu, zemědělství, hladomory, epidemie, kriminalitu a úpadek.

Zkuste třeba německého fotografa nechat vyrobit reportáž o tom, jak se žije v Česku. A pak ho nechat jeho optikou zvyklý na jiné bohatství, život i kvalitu napsat o spokojenosti života Čechů. Zvláště s českou stěžovací náturou. Dopadne to podobně jako reportáže fotografů z Kuby.

Daniela : To co popisuješ o pohodě a uvolněnosti na Kubě, to se podobně dá najít ve Španělsku, Itálii, Řecku, v přímořských evropských státech. Na Kubě rozhodně žádná pohoda není. Kuba žije díky doutníkům, cestovnímu ruchu a Americe. A je tam strach. Těm lidem tam moc nezbývá, tak pijou kubánský rum, doutníky a tančí. Pokud si zadáš do vyhledávače jak se žije na Kubě, vyjede Ti spousta článků. Něco jiného je být tam jako turista a něco jiného tam žít. Kuba je plná paradoxů, uvolněnost X porušování lidských práv, diktatura, regulování všeho nejen elektřiny, dvojí měna..

http://www.jansochor.com/reportaz/50-let-po-revoluci.html

Tohle je jeden z mnoha odkazů, reportáž z Kuby.

P.S. Kuba - vybaví se mi ty jejich " nejedlé" pomeranče za minulého režimu, ale také nekonečné státní proslovy Fidela Castra, ten byl také v tom nepřekonatelný, takový šestihodinový ideologický projev a Kuba to je také Zuzana Navarová, tady je to skutečně o pohodě.:-)

Nevím Barčo, co chtějí lidé v Africe, ale vím, že jsme se velmi snažili vnutit jim náš způsob života a mávat jim před nosem našimi lákadly. Ale kdo tady hodnotí, že ten náš způsob je ok a lze ho naroubovat kdekoliv. Je běloch snad Bůh? Těžko.

Kuba je jeden z národů, kde jsou lidé nejvíce spokojeni se svým způsobem života a nemá na to vliv diktatura, pár hodin denně zapnutá elektřina, ani poukázky na jídlo. Je to o klimatu, temperamentu a jejich národních rysech. Jsou free, jejich půda vždy nabídne něco k snědku a jejich naturel upřednostní jít se pomilovat, zapálit si doutník a zatančit na ulici. Kašlou na kariéru, umí se uvolnit, neberou život tak vážně.

Jasně že první černý prezident je úspěch a je to i sympaťák, ale vede si dobře? Bohužel pro nás všechy ne. A obávám se, že Muslimové námi pohrdají. Pohrdají našimi emancipovanými ženami a našimi slabými muži. Arabský svět je přece velmi bohatý, ale jsou to ti, kteří diktují? Ne, Amerika a možná také Rusko je drží lecčíms v kleštích.

A charitu pro mne často dělají ti, kteří by měli více pracovat se svým nitrem. Jejich bolavá duše je žene do taková práce, která je jak zmiňoval Miloslav často velmi lichá.