Kavárna – stůl 2

[295]: Slávku, děkuji za Tvé vyjádření. Naoplátku jsem poslala v předcházejícím příspěvku malý dárek pro nové začínající studenty francouzštiny ;-)

Do diskuzí nelze dát vše - a hlavně to reálné, bývá většinou hůře vyjádřitelné až nevyjádřitelné (v tom dobrém i špatném smyslu.

Jen někdy do těch diskuzí přidám svůj pohled - pro představu....

Jen někdy do těch diskuzí přidám to hůře vyjádřitelné až nevyjádřitelné....

Pro mě není důležité až tak tolik, co člověk píše, myslí, ví, - ale jak skutečně žije a koná.

Nejen o zvukomalebné francoužštině, malování, duši, životě...

http://www.youtube.com/watch?v=bmLMPgO35uw

Jak namalovat portrét ptáka

Jacques Prévert

Musíte nejdřív namalovat klec

s otevřenými dvířky

pak namalovat

pro ptáka

něco krásného

a prostého

a milého

co ptáka přiláká

postavit plátno poblíž stromu

na zahradě

v hájku

nebo v lese

ukrýt se za strom

a mlčet

nehnout ani brvou...

Někdy pták přiletí hned se vší kuráží

a jindy váhá celé roky

než se odváží

Nesmíte ztratit trpělivost

čekat

čekat třeba celou věčnost

Čas čekání

však není nijak úměrný

kvalitě obrazu

Když konečně pták přiletí

pokud přiletí že

musíte mlčet z hloubi duše

počkat až vletí do klece

a když je uvnitř

musíte zlehka zavřít štetcem dvířka

a potom

smazat všecky mříže

a dávat pozor abyste mu nezkřivili ani pírko

Musíte namalovat strom

a najít pro ptáka

tu nejkrásnější větev

a namalovat listí na větvích a svěží vánek

sluneční paprsky

a bzukot hmyzu v žáru léta

a potom čekat až pták začne zpívat

Jestliže nezpívá

je to zlé znamení

znamení že obraz není k ničemu než k vyhození

Když zpívá je to dobré znamení

znamení že obraz je bez kazu

Zlehýnka vytrhněte

jedno z ptačích per

a napište své jméno v rohu obrazu.

[294]: Žádné příspěvky nebyly ve skutečnosti smazány, dostaly jenom nízké hodnocení, čímž je diskusní systém přestal zobrazovat (v budoucnu bude možná volba zobrazit všechny příspěvky).

Záměrně jsem nechal všechny příspěvky zobrazovat několik dní, abychom se z nich mohli těšit, protože byly nádherné. Nicméně byly mimo mísu – kdykoli v budoucnu může chtít jakýkoli kolemjdoucí doplnit informace k tématu. Příspěvky typu „už nás to nebaví, nechceme o tomto tématu ani slyšet“ aniž by to obsahovalo jakýkoli rozbor, myšlenku, atd. není to co by motivovalo kohokoli diskutovat.

Snažím se pro příspěvky mimo téma zakládat nová témata.

Jen k zamyšlení autorovi webu:

Jen jsem chtěla říci, že je trochu škoda těch smazaných původních příspěvků na vlákně Doby jedové. (č. 24, 25, 26, 27)

Ano, nebyly přímo k tématu (spíše by se hodily sem, do kavárny) ale z tématu vyplynuly, nesly v sobě určitou atmosféru, souvztažnost, osobní poselství každého z nás.

Můj pohled je samozřejmě subjektivní, nepodstatný - jen střípek.

Diskuze jsou střípky...

V této situaci, která vznikla právě smazáním těchto příspěvků mě osobně napadá i to, jestli pak má nějaký smysl psát střípky.

Střípky v modrém rámečku jak je uvedeno nahoře - osobní zkušenosti, pohledy a úvahy z jiných stran, z jiných oborů a perspektiv ( = tedy z jiných světů a realit).

Skutečnost, svět, realita je daleko složitější než se obvykle objevuje na diskusích - střípky. Skutečnost, svět, realita je daleko složitější, než se obvykle objevuje v jednotlivých oborech - střípky.

Osobně obdivuji kdo má tzv. "ve všem jasno" - ví. Osobně jsem před každým tak trochu na pozoru kdo má tzv. "ve všem jasno" - ví.

Protože právě skutečnost, svět, realita je daleko složitější, než je lidské myšlení, vnímání a chápání.

Jsem pro sbírání střípků.

Lékaři, legislativa, lidská práva - vše shrnuto v jediném článku. Jak z toho ven, kde najít optimální řešení?

http://www.zdn.cz/denni-zpravy/z-domova/domaci-porody-jsou-jen-spickou-ledovce-464409

[291]: Odkazovaný článek se mi líbí. Díky.

Přiznám se, že Tvůj ostatní komentář mi přišel příkrý, přehnaný.

Ovšem pokud půjdeme do historie příspěvků, kde jsme si psali jakým směrem se zdravotnictví, pojiš´tovnictví a vůbec trendy ve vládě, v justici ubírají - dávám Ti skoro za pravdu.

Když si do toho promítnu - omezování akutních lůžek - reorganizace klinik, rušení nemocnic a malých porodnic, dále to přechodové období, kdy je tu snaha o to, aby sestry měly větší kompetence a pravomoce podobně jako lékaři - to všechno svědčí o jakémsi přerozdělení všeho - majetku, poskytování zdravotních služeb apd.

V podstatě se dá říci, že zdravotnicví jako takové se svou odborností - bude podobně jako na západě pro ty bohaté lidi. A zbývající alternativa - pro ty chudší, normální lidi. Do toho samozřejmě zasahuje i EU, ale také listiny pro lidská práva apd. Proto např. fungují porodní domy s alternativními metodami porodu apd. V podstatě te´d je největší boj a bordel v té legislativě, protože tu není žádná zkušenost - je to nové.

Alternativní medicína, která funguje v jiných zemích se začíná prosazovat i zde - právě i díky EU. Není už tolik ilegalizována - naopak její prosazení je jakýsi systémový krok. Otázkou možná spíše pro mě zůstává to, podle čeho budou léčitelé posuzováni - já protože jsem na druhém břehu medicíny toto nedokážu nějak objektivně posoudit a pobrat. Je to také tím, že vycházím právě z toho, jaké jsou na zdrav. personál kladeny nároky.

Do budoucna si myslím celkově, že celé zdravotnictví bude jen upadat - to západní a odborné z dův. soukromých nemocnic. A to alternativní z toho důvodu - že se bude rozrůstat, a bude to provádět kde kdo s jakýmkoliv rychlokursem. A oba sektory - západní medicína i alternativní medicína budou soukromé. V podstatě se bude všude jednat o "obchodní smluvní vztahy".

A stát dá od toho ruce pryč. Garance té odborné úrovně medicíny snad jen zůstane např. ve fakultních nemocnicích - pokud ovšem také nepůjdou do soukroma.

A to si myslím, že půjdou - protože většina FN mají akreditace, některé dokonce mezinárodní akreditace - byznys a využití pro zahraniční klientelu ze západních zemí. Pro takového majitele nemocnice toto představuje idaální podmínky pro podnikání.

Snažím se být v tomto nepředpojatá. A je také možné, že můj náhled na tento problém je zcela mylný - no, jsem jen obyčejná sestra..

---

Lidská práva, alternativní lidé, alternativní medicína, domácí porody:

http://www.novinky.cz/domaci/242322-za-odvoz-ditete-z-domaciho-porodu-zaplati-zachranka-pokutu-100-tisic.html

Pro mě zajímavý článek - jak lidé uvažují a smýšlejí.Toto je případ lékaře ze záchranky, který přijel na výzvu k rodičce - která absolvovala domácí porod sama, pouze s partnerem. Po porodu si zavolala záchranku a lékař ve své poctivosti odvezl dítě do nemocnice - čímž hrubě porušil lidská práva matky a byl za tento případ souzen. Než se případ dořešil - lékař zemřel.

[290]: Barča: Jsou to lékaři, kteří ženou domácí porody do ilegality. Jsou to lékaři, kteří z domácích porodů udělali postup non lege artis. Jsou to lékaři, kteří svou kriminalizací zvyšují riziko domácího porodu.

Nebude dlouho trvat a mamince nebude zbývat brzy nic jiného, než si koupit (samozřejmě ilegálně na kopírce samizdatem vydanou) knihu „Porodnictví pro samouky“. Kdokoli by jí pomohl by šel za katr (lékaři se postarali o kriminalizaci), pokud by ho rovnou pro výstrahu nezastřelili.

Časem možná lékaři dosáhnou toho, že maminku odvedou za domácí porod v klepetech a pošlou jí za to na deset let do kamenolomu.

Až nechají domácí rodičku zcela bez pomoci, tak se při prvním problému jako supi slétnou a přispěchají s tím, jaké je to riziko.

http://clanky.gynstart.cz/article.php?sid=166&mode=thread&order=0

Lidé křičí po kvalitě, vadí jim vadné potraviny, chtějí kvalitní služby, dodržování postupů např. při vaření jídel v restauracích, vyžadují odborné poradenství na úrovni, kvalitní výuku dětí ve školách.... A najednou šup - porody doma, bez vybavení, s velkým rizikem, bez postupu lege artis...nerozumím tomu.

[288]: duchovní "literatura" neví nic stejně jako věda.

Poctivý vědec a poctivý opravdu duchovní člověk si to uvědomují.

Jak praví Kršnamúrti: Pravda je země, kde nevedou cesty. (Truth is pathless land) tzn. není jak se tam dostat, není koho následovat. Je to (váš, můj, tvůj, jeho) život se vším všudy.

Probíráme tady různá témata z různých úhlů pohledů. Nedávno jsme tu probírali otázku nekonečnosti vesmíru, výzkumy o zemětřeseních, pohledy na psychiku člověka, jeho zdraví, medicínu apd.

Dovolím si jen malé osobní zamyšlení nad vědou - proč věda vlastně neví a tápe? Samozřejmě známe nešvary a nečisté metody, kterých se věda dopouští v zájmu ideologie, ale o tom nechci hovořit.

K mému zamyšlení mě přivedla nedávná přednáška v práci o nových poznatcích z medicíny.

Díky té přednášce jsem si uvědomila jednu věc: Věda něco objeví. Ale zároveń s tím novým objevem vyvstává spousta dalších otázek typu - kde a proč se to tu vzalo, apd? Věda neví.- na tyto otázky neumí odpovědět.

Paradoxně nepřibývají odpovědi na to z čeho je složen náš svět, ale naopak otázek přibývá.

Takže to vypadá, že vlastně věda vůbec nic neví. Duchovní, náboženská literatura má v tomto ohledu jistou výhodu - ona nemusí po ničem pátrat - ona zná odpově´d na vše neznámé - má "boha" (nyní to nemyslím nijak hanlivě, to slovo "bůh" v tomto kontextu je myšleno jako určitá proměnná za to, co nevíme, neznáme)

[286]: Dík Romi, těším se. Poslal jsi mi to na pracovní mail, k tomu se dostanu až zítra, ale neva, vydržím :-).

I Tobě hezký svatováclavský den, tady na západě nám sluníčko začalo hřát naplno. Oba víme, že pohádka není jen dětské téma :-).

Tak jsem to objevil: Poslal na mail s koncovkou.......i.cz. Doufám, že správně, pokud na jiný, opravím adresu...

Hezký svátek sv. Václava a mnoho sil do dalších dní.....všem čtenářům.

Téma pohádek je spíš bráno jako dětské téma, nechci vkládat příběhy na zdejší web:)

[284]: Jak to tedy je, nechá dotyčný otisk svého pole na předmětu a jde o vyzařování dotyčného, anebo naopak předmět cosi do sebe natáhne (stejně jako třeba dítě při výchově) a posléze jde tedy o jeho náboj?

Těžká otázka na odpověď písemně:-)

No asi proto , že předmětů je velká spousta.

Pokud si vezmu minerály, což rozhodně nejsou předměty(výrobky z nich), i když se mezi ně běžně řadí --uff, postupoval bych u stupnice citlivosti od polodrahokamů a drahokamů k obyčejným horninám. Najít zde pravidlo bude asi obtížné, protože některý"obyčejný kamínek " na cestě může mít v sobě více síly než proklamovaný drahokam v prodejně kamenů!

Každý má asi s kameny své zážitky, různí se jen variacemi a osobní senzitivitou. každý kámen má své centrum a snad se vypráví mnoho příběhů o gnomech a skřítcích sídlících v kamenech.

Pro začátek našeho povídání o kamenech - zkusím, vložit (poslat mailem scan)zajímavou pověst z českého podhradí..večer napíšu...:-)

Beru to jako téma na povídání, nemám rozvinuté žádné teorie, ani se necítím nějak nad věcí, chce to spíš soukromí a klid, no a vše co každý ví ...co patří k vnímání skutečného světa plného projevů života. Mluví se

o něm v pohádkách, ale je skutečný, jen občas vyjádřený více, aby lidské vědomí, dnes snížené o možnost si uvědomovat existenci těchto říší, mohlo alespoň cítit přízeň a oblíbenost v těchto příbězích. Vždyť není člověka, lidské duše, kterou by pohádkové a legendární příběhy nepřitahovaly svojí silou a energií ! Bude myslím právě tím, že se zde hovoří o říších excistujících za sedmero horami a sedmero řekami:) Ovšem brány do světa pohádkových říší jsou otevřeny vyjímečně, však to znáš....

Pokud by se mělo mluvit o předmětech, kde jinde začít než u pohádek a legend?!:)

Máš pravdu Romi, já se raději přesunula, bude to vhodnější :-).

Rozhodně bude mít vliv intenzita pole, kde se předmět nacházel a také kdo s ním zacházel. Jak to tedy je, nechá dotyčný otisk svého pole na předmětu a jde o vyzařování dotyčného, anebo naopak předmět cosi do sebe natáhne (stejně jako třeba dítě při výchově) a posléze jde tedy o jeho náboj?

Mívala jsem a ještě pořád mám ráda staré věci, ale ne každou bych si mohla postavit doma. Jsou předměty z kterých je cítit určitá historie a něčím nám nesedí. Naopak jsou předměty, které nám jsou okamžitě blízké a vybízejí nás k doteku, k uchopení. I ve Feng shui varují před nábytkem po jiné osobě, nebo nejhůř spát v posteli po někom jiném. Hodně s námi může zacvičit nový obraz a to, kam ho pověsíme a spoustu jiných věcí....

Každý z nás má určitě oblíbený hrnek na kafe/čaj. Máme své oblíbené předměty. Ale jsou i novodobé věci, udělané fortelně a jsou přívětivé. Kdysi jsme tu zmiňovali fajfky, já jsem nekuřák, ale pěkně vytvarovaná fajfka mi fascinuje tvarem, oblostí hlavy, vůní.

Kameny to je kapitola sama pro sebe. Když jdeme v přírodě, tak pro některé se musíme automaticky ohnout a dojde k výměně energie.

Jinak Romi, jak tak na to koukám, Ty můžeš prostírat vyznání komukoliv i pet láhvi, jsem si jista, že Ti podlehne :-)....

[282]: Na tu jsem samozřejmě Romi sázela :-)), Ty jsi můj člověk. Když se spolehneme na vůně, chutě, hmat/doteky, zrak atd....nemůžeme se minout účinkem :-))... Na co modrá pilulka?!

[281]: Souhlasím!:-)

Největší afrodisiakum je ovšem samotná žena a její půvaby a něžnosti!

[279]: :-)) na co Viagra, když je tolik přírodních a přirozených afrodiziak...

[279]: :-)) Podívej já myslím, že těch vedlejších účinků Viagry je víc než dost, každý si má možnost vybrat, který se mu líbí. Vidím, že Ty sis vybral skutečně jeden z těch kvalitních. Když už vedlejší účinek, tak pořádný. Kdo ví, třeba je tento jako bonus pro věrné a stálé uživatele Viagry. :-)

[278]: No jo, ale mezi těmi vedlejšími účinky je třeba i deformace mužství do písmene "U" !

To asi v letácích neuváděj, gauneři!:-)Chudák uživatel, potom, co s tím...

P.S: O Viagře naštěstí vím jen, že je...:-)

[277]: V nemocnici platí jedno nepsané pravidlo :-) Pokud Vám lékař rozepíše léčbu na stanovenou diagnozu, už Vám nedoporučuje číst příbalové letáky k lékům. Na ty nejběžnější a nejčastější či významné vedlejší účinky Vás samozřejmě upozorní.

V zásadě žádný lék není bez vedlejších účinků. Je to otázka priorit a důvěra k lékaři. Buď se budete léčit a věříte tomu, že Vám jeho léčba pomůže, nebo holt budete poukazovat na nežádoucí účinky v příbalovém letáku, ale tím pádem je hospitalizace v nemocnici tak trochu ztráta času pro Vás i pro lékaře.

Téma nechci narušovat , vkládám sem!

http://szs-bnl.wz.cz/view.php?nazevclanku=viagra-ma-nejmene-patnact-set-vedlejsich-ucinku&cisloclanku=2009040016

[275]: Vůbec ses nikoho nedotkla. Osho nepíše nic převratného, naopak píše o každém z nás, co zažíváme na vlastní kůži. Jen díky jeho interpretaci si to dokážeme na sobě lépe uvědomit. V tom je to geniální. Píše o přirozených věcech člověka a to mi přijde právě sympatické.

[274]: Ano, otevřít se lásce může znamenat otevřít se bolesti, určité zkoušce, lekci, poznání sám sebe, svých hodnot a mantinelů. Jít do partnerství je statečnost, žít sám a neriskovat je zbabělost, ač to lze za lecos schovat. Tím se teď nechci dotknout nikoho, krom sama sebe.

P.S.: On bude dost velký rozdíl v Tanře indické a americké :-)).

[273]: Ano, souhlasím s tím co píšeš. Zkrátka jsme otevřeli zase jedno nevyčerpatelné téma.

—

Psala si níže o Osho tarotu. Mnohé myšlenky Osha jsou mi blízké, souzní s mým vnitřním světem a mým cítěním. Myslím, že kdyby si každý člověk přečetl jedinou jakoukoliv jeho promluvu o lásce, o světě, o pozemském životě, byl by možná svět krásnější.

http://osho.tady.info/osho/promluvy/

—

Píšeš o hlubším levelu ve vztahu. Tím je myslím nesobeckost. Mám tím na mysli to, že nebudeš dávat do popředí své zájmy a potřeby a budeš se snažit naslouchat partnerovi a on tobě. Bude to zkrátka vzájemné souznění. Nesobeckost a určité obětování je právě krásně vidět u dětí. Když máš malé děti, dáváš jim a nehledíš na sebe, na své potřeby. Obětuješ kvůli dětem i třeba ten vztah. Sobeckost, nesobeckost – všechno má zkrátka svůj rub a líc.

[272]: Určitě jak píšeš, jsou různé ženy a různí muži.

Myslím, že krize v partnerství nastává z mnoha důvodů, nemyslím, že problémem je stárnoucí tělo ženy. Můžu se plést. Muž může toužit, či odejít za změnou, ale není to vždy odchod k mladší, či pohlednější. Je dost starších žen, které přitahují mladší muže a ženy toho využívají. Opačný model bude zřejmě častější a společností více tolerován. Mladá, krásná, plodná žena je atraktivní pro určitou skupinu mužů. Je dost velká skupina mužů, které přitahuje žena zralá. Taková žena může být nejen krásná, ale navíc i zkušená a v mnoha věcech již nad věcí. Je dost mužů, kteří si pořídí ať už pro vzpruhu, pocit potřebnosti, či pouze sex milenku, ale manželka bývá i pro tyto muže důležitá a svých rodin se povětšinou nevzdávají, anebo až poté co situaci začne řešit žena.

Ještě se mi chce říct, že pokud do vztahu vstupuje ten třetí, byl již někde problém. Pokud by nebyl, nemá tam ten třetí místo. Také je ale možné, že si ti dva dali co mohli a je dobré jít dál.

Shlédla jsem nedávno kontroverzní film Tantra. Nic mi v něm nepřekvapilo, ani nešokovalo. Jen jsem si myslela, že se dozvím něco víc o vztahu a sexualitě ve vyšším levelu. Nic nového pod sluncem pro mne nebylo slyšet věty typu, že partner nám nepatří a je třeba mu nechat otevřený prostor i pro jiné partnery. Vcelku mi to nijak nepobouřilo, ale měla jsem za to, že existuje v určitém věku a po určitých zkušenostech partnerství hlubší. Že jsme pouze lidé, máme emoce a různé deficity, chybujeme - ok. Ale fungovat ve vztahu, kde je přirozeně počítáno i s dalšími potencionálními partnery, pro mne není úplně v pořádku. To se považuji za dost svobodomyslnou. Možná je to pokrytectví, ale to je mi asi sympatičtější svět milenek a milenců,

[269]: Danielo, rozumím Ti. Ale v mnohých partnerstvích a manželství kolem mě, je to tak, že muž zjišťuje, že ta jeho žena a partnerka se po dětech dost změnila. Tělesná krása jejich žen není taková jako kdysi a oni to prostě nedokáží přijmout a možná mají strach sami, ze svého stárnutí. A tak co dělají? Blbnou, žijí dvojím životem a honí mladé holky. Prostě partnerská, manželská krize. Takže přestože se ta žena cítí dobře a je v pohodě, tak jak je, tak nic ji to není platné, protože ten její muž to nechce vidět. A tak to ještě bude své ženě vyčítat, že se změnila. Vidí prsa a pevné tělo mladé holky a myslí úplně něčím jiným. To je podle mě to, že ten muž se prostě bojí stárnout. Jsou muži a muži stejně jako ženy a ženy. Nechci házet všechny do jednoho pytle.

P.S. Jsem realista, můžu to tu okecávat jak chci, ale žena je pro muže nejcennější, když je mladá, krásná a plodná. To je kapitál každé ženy, ale jen dočasný. Muž má jiný kapitál – moudrost a zrání, tady naopak věk nahrává na ceně muže.

[270]: Romi, to tě ještě nikdo neřekl, že muž s bříškem je sexy :-))? Plavky vcelku jsou mokré nepříjemné. Opálení podle (malých) plavek mi přijde dobré, kontrasty mají něco do sebe. Na balkonku jsem pořád, je na jih takže taková Itálie. Už jsem myslela, že privileguješ nudismus :-)).

Plavky v celku s proplétáním se mi také zdají být nejlepší Slávku. Holky mají výhodu, že pokud je bříško, dá se schovat alespoň nějakým šikovným barevným laděním vpředu. Kluci s bříškem, jako já:-) maj smůlu, asi neexistují plavky pro kluky vcelku. Vlastně jo... jsou to ty pruhovaný ve starém stylu. Jenže to bych asi nepřežil, myslim ten smích v okolí...:-)

Naštěstí nosim plavky jen doma, po zahrádce:-) balkonek nemáme Danielo, ale vidim až k vám. Máme slušnej výhled a je jasno. (Pozor na bílé proužky na rameni co zustávají když se to nehlídá, je to děs když jsou tam vidět..:)!

Ohledně věku a vzhledu modelek souhlasim s tim, že chlapy málo přitahují podobné typy. V časech dřívějších byly do plavek v katalogu oblékány vážně spíš ženy a ne dívenky...

Léto mám rád i bez plavek, teda třeba v kraťasech...

[268]: Ba ne Barčo, neznám chlapa, kterého přitahuje zmiňovaný typ hubené ženy. To si ženy nastavily sami tím, že si sami sebe neváží, honí se za pomyslnou dokonalostí. Nejméně přijaté tělo mají právě ženy, které si hlídají každý gram a vypadají velmi dobře. Většinou jsou však v křeči, nepřirozené, pod svojí neustálou kontrolou.

Až si ženy uvědomí, že jejich přitažlivost a cena nestoupá s přibížením se k dokonalosti, ale přijetím sama sebe, budou mít vyhráno. Rozhlédni se kolem a řekni, která žena je pro muže 100% vábítko? Nepůjde o typ modelky, ale o ženu která si věří a má se ráda.

[266]: Slávku, teď provokuješ, viď :-) Trendy to je neštěstí. Ženy jsou díky trendům pod velkým tlakem. A trendy jsou pro koho? No hlavně pro chlapy. Oni na ty modelky koukají a pak se koukají na to, co mají doma a srovnávají to. A co vlastně srovnávají? Vyretušovanou fotku modelky (neexistující ženu) se skutečnou ženou. Ale já na tohle téma: ženy, váha, ženská přirozenost, smyslnost, krása a dnešní muži raději mlčím. Ale jak jsem řekla v jiném komentáři – díky za každé normální muže, které v budoucnu potkám …

P.S: Díky tomu, že pracuji v ženském kolektivu, tak všelijakým trendům odolávám dvojnásobně. Jenže ženská přirozenost se dnes bohužel nenosí, ti muži se jí většinou bojí. Tak dávají raději přednost „umělé“ ženě. Ta jim splní očekávání, nasytí jejich ego, zhmotní představy z všelijakých časopisů, nemusí být svá a pak jsou kolikrát i takové jejich vztahy. Lehce povrchní „naoko“ a odtud je už jen kousek k prožitku intimnímu..

Zkusím být spravedlivá :-) ženy i muži jsou v tomto ohledu, co se týče současného pojetí krásy pod vlivem a tlakem.

[266]: Pokud je tím míněna "haute couture", tak máš určitě pravdu. Trendem jsou hermafroditní, asexuální typy. Spostu žen trápí, že nemají ňadra a běží pod skalpel, ale přitom by stačilo přibrat pár kilo. Pokud žena nemá žádný tuk, kde by mohla najít ňadra.

Jako každou ženskou mi zajímá co mám na sobě, ale oblékám se po svém a nijak neotročím trendům.

[265]: Já si stejně myslím, že ženskou módu dělají homosexuálové a ženy.

A že brzy budou modelky šestileté holčičky, jinak jenom tak je možné zachovat trend.

Jako puberťák jsem listoval katalogama plavek, ale když se kouknu dnes, tak ty ženy většinou nepřitahují. Na půlce modelek je vidět, že díky podvýživě mají nezdravý vývoj kostry. I na těch plavkách je vidět, že ženy tam sotva mají nějaké prsa, což je logické – při této podvýživě nemůžou skoro narůst.

U řady modelek už pomalu nejsou sekundární pohlavní znaky – jejich přitažlivost je pro mě stejná, jako přitažlivost holčiček na pískovišti – nula. To nejsou ženy.

[264]: Pravdu máš, že některé vypadají nezdravě, nicméně tady mi to ještě nepřijde extrémní. Ty nejdrobnější jsou myslím velmi mladé ještě ve vývinu. Tím myslím třeba dívku s copánkami. Ženy a váha je ožehavé téma. Znám ženy, které jsou mnohem subtilnější než tyto modelky a baští o stošest a znám i měkkčí ženy, které jsou dle mého podvyživené, neb jí špatně a chaoticky.

Podle vašeho výběru bych řekla (tím teď myslím pány), že na Vás oba platí rafinovanost :-). Na Romana navíc nevinnost či bezbranost a na Miloslava decentnost :-).

[263]: Většina plavek je vysloveně neslušivých a většina žen je podvyživených.

[262]: Pucci vlevo neexistují, vlevo jsou HM, ty vlastním v černém s jiným proplétáním :-))). Nicméně krom bazénu a kola jsou nepoužitelné.

Většina těch plavek je vyloženě neslušivých. Myslím, že Romana neupoutala pouze podprsenka s kšandou ;-).

[258]: Hlasuji pro Pucci vlevo.

Nicméně musím říci, že osobně bych ženy a jejich plavky trochu proházel. Přijde mi, že řada žen by tam vypadala výrazně lépe v jiných plavkách, které jsou na stránce, než do kterých je oblékli.

[258]: :-) Mě se líbí ty poslední dvoje plavky zn. Etam. Nedávno jsem si užívala sluníčka a moře v Itálii, takže teď je práce.

[258]: Hlasuji pro námořnické bikiny a pro kostičkovaný spodek červenodžínového modelu :-), to je moje gusto. Bleděmodré přes rameno jsou Romi dost nekompromisní. Jinak Tě podezřívám, že jsi někde za rohem, neb se povaluji v plavkách na balkonku :-)).

[257]: Tak to rozhodně :-) v Osho tarotu je nádherná karta, která to vyjadřuje Trpělivost - je na ní právě těhotná žena, příměr je krásný, to jsi hezky vystihla. Já se trpělivosti učím stále, myslím. že jde v mém životě o jistou výzvu.

Ano v letitých vztazích se dvě bytosti prolínají v jedné. Setrvat je statečné, ne vždy - někdy může být statečnost odejít a nalézt se jinde.

Tedy, nečetl jsem milé dámy všechny vaše osobní komentáře k mužským protějškům, ale něco jsem zaregistroval ve smyslu potřeby mužské náruče. Jo, souhlasím, je to často vzájemné...:-)

Doporučuji od teorie občas přejít k realitě. Mě se třeba líbí tyhle bleděmodré plavky* Asos :-) přes rameno.

Rozhodně je třeba se přizpůsobit očekávaným teplotám k třicítce a trendům...Možná máte radši klasiku...

*http://www.prozeny.cz/magazin/krasa-a-moda/modni-trendy/24229--plavky-ve-kterych-letos-zabodujete

[256]: Ano, muži a ženy rezonují navzájem a tak sebe utvářejí. Letité manželské a partnerské vztahy, fungující, nefungující, jakékoliv, bych řekla, že jsou postavené ani ne tak na odvaze, ale určité jistotě, síle zvyku. Pokud jsou děti malé, tak na odpovědnosti za ně. Ale hlavně, přetrvává určitá setrvačnost, z které vzniká víra v to, že špatné časy skončí a budou časy dobré. A ty dobré časy mohou přijít jen přečkáním těch zlých. Takže čekání, trpělivost, naděje, setrvačnost. A život utíká …

Tím nechci říci, že čekání a trpělivost je na nic, vůbec ne, mají svůj velký smysl. Napadá mě, že úplně největší smysl má samotné čekání a trpělivost třeba v těhotenství…

[255]: Je to Irvingovské, ale ač jeho postavy silně tvarovaly ženy, muži byli také přítomni. Kterého muže neutváří ženy a kterou ženu nestvoří muži?

Náruč je bezpodmínečně nutná :-), otázka je, kolik se utváří prostoru dál. Já utvářím minimálně. Odvaha je dle mého fungování v partnerství, když vidím kolem sebe letité manželské vztahy, jejich vnitřní funkčnost, jejich symbiózu (v dobrém i ve zlém), uvědomuji si na jedné straně statečnost, na druhé straně určitou marnost, nebo jakousi ztracenost. Není to míněno ve špatném.

[254]: Daniela: Střípky z mužských a ženských kolektivů, o tom by se dalo vyprávět. :-) Lékaři, sestry, sanitáři, sanitářky. Všichni se pohybujeme na velmi malém společném prostoru, prostor je především pro pacienty. Personální zázemí je opravdu velmi malé. Pár volných židlí, čtyři stoly, čtyři počítače a tři telefony. Lékařů je ve všedním dni asi 8 + stážisté, 3 sestry na ranní ve všední den, 2 sanitářky a 2 sanitáři, 1 administrativní pracovnice, 1 uklizečka. Vznikají tu doslova velmi blízké pracovní kontakty a vztahy.

Všichni včetně lékařů máme jednu takovou menší místnost, kde se můžeme v klidu najíst. A právě v těchto prostorách vznikají úžasné, téměř intimní vztahy. Vaříme si navzájem kafe, připravujeme si zde jídlo, půjčujeme nože, lžičky, talíře, vyměňujeme si místa k sezení. Znáš to, občas si potřebuješ uklidit kabelku, protože něco hledáš a nemůžeš to najít. Když jdeme na oběd do jídelny přes areál nemocnice je potřeba se poupravit, nalíčit, navonět, učesat…

Tím vším chci jen říci, že vztahy na našem pracovišti mají tendenci být velmi intenzivní, zajímavé, přátelské, otevřené, svým způsobem jsou intimní a mají v sobě velký nadhled, už kvůli těm stísněným pracovním prostorám.

Pokud přijde nový lékař na stáž, nebo nová sestra je nucena tohle vše pochopit velmi rychle. Už tu není moc prostoru pro extrémy, už tohle naše „soužití“ je poměrně extrém. Od toho se i odvíjí adaptační proces.

Ano, stane se, že dojde někdy k nějakému konfliktu, jsme všichni pod určitým stresem, ale řeší se to hned na místě, aby ta blokovaná hustá atmosféra co nejdříve vymizela a neblokovala nás v práci. Kdy jsme skutečně nuceni být doslova všichni blízko sebe.

Ano, každá sestra má svého i několik oblíbených lékařů a lékaři mají své oblíbené sestry, s kterými velmi rádi mají společně pokoje s pacienty. Vlastně lékaři, protože jich je hodně, se v té pracovní době musí dělit o sestry, kterých je málo. Lékař sestru potřebuje. Takže je na lékaři, na jeho komunikaci a na jeho kouzlu osobnosti, která sestra – kdy mu dá prostor, možnost a jakým způsobem před ostatními.

Konverzace s lékaři bývají příjemné, vtipné, bystré, důmyslné, dvojsmyslné a práce, zadané úkoly baví. :-) I té konverzaci a komunikaci se sestrou a vůbec ostatním personálem, je právě potřeba naučit nové sebevědomé mladé, nastupující a perspektivní lékaře (kde řekne uklizečka, že je čerstvě vytřeno, tak zkrátka ani nejvyšší profesor si nedovolí na ten pokoj vkročit).

Nyní jen pro představu: Lékaři mají sice svoje lékařské pokoje, ale v jiných vzdálených budovách na jiných klinikách. Takže tam témeř vůbec nechodí.

Naše nová budova interny je totiž koncipována v co největší míře pro pohodlí a luxus pacientů. Máme největší a nejkrásnější třílůžkové pokoje v celé nemocnici s nádherným výhledem na staré město. Jsou to velké, komfortní pokoje, s koupelnami, WC, lednicí a TV jako standart. Zkrátka na pacientech se nešetřilo, tak se muselo šetřit na prostorách a zázemí personálu.

—

Daniela: „Vždy mi přijdou trochu podezřelí muži, kteří se dobrovolně dávají všanc takovému prostředí (tím myslím samotný muž v čistě ženské skupině).“ Trochu Irvingovské, nemyslíš? :-) Irvingovi muži jsou dost pod vlivem žen.

—

Daniela: „Při úvaze co od muže očekávám, jsem jsi uvědomila, že na jednu stranu velmi moc a na druhou stranu velmi málo :-) a musela jsem si přiznat, že jsem možná zbabělá.“

Vím o čem mluvíš, rozumím Ti. Nejsi zbabělá, já myslím, že jde jen o určitý pud sebezáchovy. Ztratit svoji hlavu a nalézt ji v náruči nějakého cizího muže, to už přece chce odvahu. :-)

[253]: :-)) tak to je výborné, vážně. Rozumím tomu, mám ráda mužskou společnost i energii. Koncentraci mužství si užívám, protože pracuji prakticky v mužském kolektivu. Musím říct, že ke každému ze svých kolegů mám opravdu vztah a troufnu si říct, že je celkem dobře znám, ač se mimo pracovní dobu setkáváme minimálně. Mám ráda i ženské setkávání, ale tam je to o něčem jiném, ač také hodnotném. Jedinná žena v mužském kolektivu způsobí okamžitě rozruch a změnu chování mužů a také naopak, pokud do čistě ženského kolektivu vstoupí jedinný muž, ženy se lusknutím prstů promění, s naprosté uvolněnosti jdou do střehu a okamžitě tasí své žeské zbraně (některé vědomě jiné nevědomky). Vždy mi přijdou trochu podezřelí muži, kteří se dobrovolně dávají všanc takovému prostředí (tím myslím samotný muž v čistě ženské skupině).

Nedokážu přesně definovat, co pro mne dělá muže charizmatickým. Mohu vyjmenovat co mi na muži přitahuje, imponuje, ale přesto mi takový muž nemusí přijít zajímavý a přesně naopak. Myslím, že v tomto ohledu sama sebe nepřestanu překvapovat. Při úvaze co od muže očekávám, jsem jsi uvědomila, že na jednu stranu velmi moc a na druhou stranu velmi málo :-) a musela jsem si přiznat, že jsem možná zbabělá.

Daniela: „...nakousnutí z včera donutilo zamyslet se nad tím, co pro mne znamená charizmatický chlap a co vůbec po muži chci a očekávám od něj :-).“

Jsem v jiném stadiu. Díky za každého charismatického muže, kterého jsem kdy potkala, v různých situacích, příležitostech a podobách (v práci, v Tesku, na ulici, na dovolené, při setkání s mými přáteli z Liberce, ženatý, zadaný, cizinec, mladý, starší, vrstevník, muži s různou profesí a různého postavení...) Tito muži patří jiným ženám, mají své rodiny, nebo svůj čas věnovali především práci a svým zájmům, ale měla jsem možnost je poznat a být v jejich blízkosti, ale už jen ta samotná vzájemnost mě jako ženu těší.

Díky za každého charismatického muže, kterého v budoucnu potkám kdekoliv a jakkoliv. Dál nemohu říci, nevím. Od charismatických mužů čekám jediné, že nevymřou a budou. :-) Pro mě charismatický muž představuje opravdu nevyjádřitelné a je v tom obsaženo strašně moc a myslím, že po 22 hodině se tato síla ještě více umocňuje :-)

[251]: Daniela: „..co pro mne znamená charizmatický chlap a co vůbec po muži chci a očekávám od něj :-).“ Tak s tím počkej po 22 hodině :-))

Danielo, jsem ráda, že v těhlech našich debatách a úvahách z fóra nejsem úplně tak sama. Jsem na tom podobně jako Ty, něco nakousneme na fóru a pak spoustu věcí a témat zpracovávám tiše sama v sobě – jakýchkoliv i těch citlivých, nepřijatých, nedořešených, zkrátka vím, že se mě to nějakým způsobem týká. Tak například můj lehce schizofrenní komentář č.249, ten je také na půli cestě ke mně. Ano, to jsem já a muži.

Danielo, díky za upřímnost a důvěru. Vážím si toho.

Přeji Ti hezký večer a já si odcházím číst a snít.o charizmatických mužích..:-)

[250]: To nemáš zač Barčo, vyplynulo to přirozeně. Mne zas naše nakousnutí z včera donutilo zamyslet se nad tím, co pro mne znamená charizmatický chlap a co vůbec po muži chci a očekávám od něj :-).

Ony i ty bezvýznamné poznámky často dovedou k něčemu zásadnějšímu.

Danielo, chtěla jsem Ti poděkovat za debatu o čtení, o knížce. Dnes jsme měli v práci klidnou službu a tak jsme si s kolegyní povídali o tom, co kdo čteme, jak moc čteme, kdy jsme naposledy něco četly a proč čteme. A také jsme probrali všechny ty pocity, co četbu provázejí. :-) Naší debatou jsme nakazili i noční směnu, byl z toho takový malý čtenářský kruh a bylo to moc fajn. Povídali jsme si o tom jaké knížky nás ovlivnily, co nám daly, v kterém období života jsme je četly a co to v nás zanechalo. Probrali jsme i Irvinga. A samozřejmě jsme se u toho i pěkně nasmáli. Ještě jednou díky a přeji samé čtivé fajn knihy :-)

[248]: Ano, nevyjádřitelné. Prožívat, užívat, být za to vděčná, že jsem na té vlně mohla chvíli být…

[247]: Njn pro mne je to těžko definovatelné.....:-).

Daniela: „ Ženská krása a mužské charisma, to bychom to tady zase pěkně zvrhly :-))).“

:-)) Takové krásné letní téma…

[245]: Ona se ve školách promítá.

[244]: Katku jsem viděla také několikrát. Myslím, že by se měla promítat ve školách. Je to rozhodně názornější, poučnější než říkat mladým – neberte drogy je to škodlivé…

[243]: Tak to je pro mne zcela jiný šálek kávy.

Katku jsem předevčírem shlédla, ne zcela dobrovolně, ale poprosila mi dcera, ať koukám s ní. Viděla jsem před lety původní díl i pokračování a neměla jsem chuť si to zopakovat. Spojitost s knihou je pro mne nulová.

V souvislosti s Irvingem a popisem knihy „Dokud tě nenajdu!“ jsem si vybavila výborný časosběrný dokument Heleny Třeštíkové – Katka.

[241]: :-) Myslím, že s tou představou o životě jsme na tom dost podobně. Různé knihy promlouvají různě do lidských duší, kde rezonují, konejší, souzní, léčí, nebo zažehávají plamínek poznání, lásky.

Byly doby, kdy jsem se snažila najít v nějaké knize svůj život, nebo postavu, která je velmi podobna mě samotné a díky této postavě si najít odpovědi na otázky ve svém reálném životě. Nakonec jsem musela přijít na to, že nikdo jiný, než já sama si na své nejniternější otázky musím najít odpovědi, jen a jen v sobě. Pravdou ale je, že různé knihy jak ke mně přicházejí v různém období, tak s nimi částečně zrcadlí i můj život v tom smyslu – že mi ukazují kus mě, nebo určitou cestu, kudy se vydat. Zkrátka stojí za přečtení a je potřeba z nich pro sebe něco pochopit.

[240]: Ano, tragická zápletka je přítomna vždy.Také vždy figuruje neúplná rodina a nepříliš typické rodinné zázemí, silné hluboké ale neobvyklé vztahy. Cosi nestandardního až absurdního je podáváno jako přirozené a to je velmi sympatické.

Já jsem od ranného věku toužila po zcela standardním a ničím nevybočujícím životě, chtěla jsem mít vše tak, "jak se patří" :-). Scénář pro můj život byl ale připraven celkem netypický a nepříliš učesaný. Možná proto jsou mi jeho knihy milé...

[239]: Danielo, asi máš pravdu. Nebude to můj šálek kávy. Díky za přiblížení. Nevím, ale působí to na mě tak, že, v jeho knížkách je něco tragického, něčí smrt, nebo úraz, nebo znásilnění, nebo něco zkrátka absurdně zvráceného osudového, co člověka poznamená na celý život. Takový pro mě zvláštní ponurý pocit z jeho knih. Je v naprostém pořádku a je přirozené, že Ty to vnímáš jinak, jinak to na Tebe působí. Jiné věci se Ti líbí.

[238]: Barčo, to nebyl tip. Jestli se Ti nelíbil Garp, tak myslím, že zmiňovaná kniha ti do noty nekápne. Jedna z hlavních postav je kontroverzní tatérka, živící se na just otci svého dítěte prostitucí. Vypravěčem je právě její dítě, které vyrůstalo v celkem extrémním svým způsobem zvráceném prostředí.

Na Garpovi mi nepřišlo nic temného, ani nijak extra provokativního.

[237]: Díky za tip, zkusím ji časem. Pravdou je, že Irvingovi v jeho knihách a jejich postavám není vůbec nic cizí a tak vlastně ukazuje lidem jejich temné stránky, zákoutí, jejich představivost, jejich předsudky, ale také skryté touhy a přání, sexualitu. Je provokativní.

Daniela: „Svět podle Garpa mi dostal okamžitě první stránkou. Postava jeho matky, to jak nastavila jeho početí …“

Ano, první stránka byla silné kafe. Nemohla jsem si nevzpomenout na jeden silný osobní zážitek z hematologie, kdysi, když mi bylo asi 20 let.

[236]: Irvinga miluji od mala. Svět podle Garpa mi dostal okamžitě první stránkou. Postava jeho matky, to jak nastavila jeho početí, příhoda v kině kde řeší obtěžování vojákem, příhoda s ukousnutým psím uchem, tragické rozřešení manželského trojúhelníku - pro mne nezapomenutelné, brilantní. Není moc knih které čtu víckrát, ale tahle mezi ně patří. A navíc jak já se u jeho knih nasměju, miluji jeho absurdní zápletky. Naši měli Garpa v knihovně a když jsem se stěhovala do svého prvního bytu, tak bylo cca 5 knih, které jsem tam chtěla mít a Garp mezi nimi. Je pravda, že se mu vždy prolíná více dějů. Pravidla moštárny jsou nádherná kniha i film. A pak mi hodně hodně dostala jeho kniha Dokud tě nenajdu!

Prý byl jako chlapec zneužitý starší ženou, jistě ho takový zážitek dost utvářel. Já mu velmi rozumím, je mi jeho vyprávění blízké. Fakt ale je, že znám dost opravdových čtenářů, které nezaujal.

[210]: Daniela: „Právě dočítám svého oblíbeného Irvinga Poslední noc na Klikaté řece, krásné čtení jako vždy nezklamal.“

Já se přiznám John Irving je pro mě moc ponurý, rozporuplný, zvláštní, někdy nepřehledný svým popisem událostí a dějem, těžko čitelný až místy absurdní – jeho zvláštní postavy a jejich chování, události a děje na rozmanitých atypických místech. Někdy mám pocit, že Irving jako člověk nikdy nenašel svoji vnitřní vyrovnanost a právě jeho psaní ho léčí z jeho stavů rozervanosti. Vůbec se mi jeho knihy nečtou lehce.

Viděla jsem film – Pravidla moštárny. Líbil se mi, tak jsem sáhla po knížce. Bylo to něco úplně jiného, i ten hlavní hrdina byl ve filmu úplně někdo jiný než v té knížce. Jiná knížka – Rok vdovou mě naopak překvapila, nadchla, líbila se mi, neměla jsem s ní problém. Přechody postav do jednotlivých období a to vzájemné prolínání postav a děje mi přišlo nádherně plynulé, brilantní. Svět podle Garpa – u toho čtení jsem se vyloženě nadřela, nakonec jsem ji dočetla do konce, ale jen s odřenýma ušima. Nebavilo mě to, nudilo, místy mi to přišlo rozvleklé o ničem, několikrát jsem ji odložila a dočetla jsem ji víceméně z povinnosti. Četla jsem, jak vidíš velmi málo jeho knížek, nemohu tedy hodnotit, spíš jde o můj pocit z jeho knih.

Ale, je to asi tak jak píšeš. Lidé ho buď milují právě pro ten jeho styl a zvláštní atmosféru psaní, nebo ho nenávidí, protože jeho knihy zkrátka jen tak neskousnou, pro ten zvláštní rozporuplný pocit, které jeho knihy vyvolávají.

—

P.S. Já vlastně moc nerozlišuji spisovatele, kteří mají „jméno“ a kteří ve světě literatury „už něco znamenají“ a jiní, kteří jsou méně známí. Spíše hodnotím knihu jako takovou, jaký ve mně nechala pocit celkově z postav, děje, stylu psaní, dojem, co mi osobně dala. Čtu všechno možné. Před týdnem, kdy jsem totálně potřebovala vypnout jsem si přes noc přečetla román o upírech, bylo to fajn. :-) A týden ještě před tím, jsem si dala jeden erotický román, zasazený do staré Anglie na jedno panství. Takže moje čtení a mé knihy jsou skutečně různé…

[234]: :-) Nyní ten Tvůj původní komentář s paní kartářkou dává smysl.

Já myslím, že vcelku mohu souhlasit se vším, co jsi napsala.

S kartářkou došlo k nedorozumění. Tahle dáma byla naopak velmi věcná, materiálně založená. Podle toho zřejmě vypadala i její klientela, řekla bych, že řešila a vykládala vždy na vztahy a peníze. Navštívila jsem ji během pár let 3x. Dnes už na karty nechodím, neb mi to přijde zbytečné. Nevidím v tom smysl a vystačím si se svými.

Z nějakého důvodu mi ale bavil a zajímal způsob jakým vykládala. Na karty si nenechala sáhnout, míchala i vykládala sama. Když narazila na něco jiného než zaměstnání a výdělek, tak se na chvilku zarazila, než to pojmenovala a pokaždé to přiblížila jako cosi ve smyslu: " ...a tady co to je, nějaká práce....". Nejdříve jsem nechápala o čem mluví, ale pak mi to došlo.

[224]: Daniela: „Znám kartářku, která zaměňuje termín duchovno za práci. Myslím, že je to tím, že slovo duchovno vůbec nezná :-)), není v jejím repertoáru.“

Já si nedovolím definovat přesně slovo „duchovno“, tedy co duchovno ještě je, nebo co duchovno už není. Škatulkovat duchovno „dobré a špatné“ je podle mě také dost zcestné.

Duchovnem chápu vše – co se týká Ducha, který promlouvá, nebo působí na člověka skrz jeho duši. Řekla bych, že duchovno existuje jen díky existenci člověka, který je schopen zachytit signály „Ducha“ a dát jim podobu skrz emoce, intuici ať už ve vnitřním či vnějším světě. A jak si psala, každý máme jiné antény na zachycení různých signálů na různých délkách.

Ježíš, Buddha, Sokrates, ale také indiáni a lidé z různých přírodních kultur žijící v různém přírodním prostředí. (indiáni žijící v pralesích, na severním pólu, beduíni v poušti, lidé žijící v nejvyšších místech světa – kde se hory dotýkají nebe – Tibet) K všem těmto lidem promlouval a působil na jejich vnímání života „Duch“(Vesmírná Existence, Bůh, Universum) Každý z těchto lidí skrz svoji duši, své pocity, díky svým myšlenkám, svému jazyku, představivosti a možnosti vyjádření – vypodobnil věci „ Ducha“, které se týkají samotného bytí, ale především bytí člověka.

Píšeš o kartářce a její práci, které říká duchovno. Říkám proč ne? Pokud je kartářka napojena na energii ve svém nitru, tím pádem je spojena nejen sama se sebou, ale také s Vesmírem („Duchem“)v jakési jednotě, která ji vede, skrz její intuici, mimosmyslové vnímání a její duši.

—

Já osobně se přiznám, že mě se nelíbí právě škatulkování od „mistrů“ co duchovno je a co duchovno není. nebo, když z některých „mistrů“ hodnotí, které duchovno je „dobré “a které nikoliv. To už mi právě přijde jako určitá manipulace lidí. Kdo na to má patent? Proto vnímám duchovnem skutečně vše – co se týká duše lidí a může mít různé podoby. Takže každý máme možnost prožívat svoje vlastní duchovno a zrovna tak máme možnost naslouchat duchovnu jiným. A může nás jako lidi spojit Láska – přátelskost, spřízněnost, souznění.

Nemusíte se mnou souhlasit, ale myslím si, že už jen to, jak každý z nás vnímá a prožívá svět ať už vnitřní či vnější – to vše je duchovno.

Proč mě zaujala astrologie? Mám ráda různé knihy – historické romány, různé povídky, sci-fi. Ve spoustě sci-fi povídek jsou úžasné náhledy na žití, prožívání a duši člověka, odtud je jen kousek k pátrání do hlubin vlastní duše. Ale ještě dříve před poznáváním astrologie zde, jsem si přečetla pár jiných knížek o lidských duších a jejich proměnách, skrz příběh – Paulo Coelhe (Alchymista, Valkýry). Jiná kniha mě zavedla do Indie R.S. Sharma (Mnich, který prodal své Ferrari) Odtud je jen kousek k objevení jógy, zenbuddhismu a vůbec k objevení vlastního bohatého přítomného vnitřního světa.

Paulo Coelho – Valkýry. Krátký úryvek:

„Nezáleží na našich chybách, našich nebezpečných propastech, naší potlačované nenávisti, našich dlouhých chvílích slabosti a zoufalství; jestliže se budeme chtít nejdřív polepšít a pak teprve jít za svými sny, do Ráje nikdy nedojdeme. Jestliže však přijmeme vše, co je v nás chybného – a přesto shledáme, že si zasloužíme veselý a šťastný život, pak rozevřeme veliké okno, kudy vstoupí Láska. Chyby postupně zmizí samy, protože šťastný člověk se neumí dívat na svět jinak než s Láskou –silou, jež obrozuje vše, co ve Veškrvenstvu existuje.“

Malinko mi to připomíná snadné a nesnadné aspekty v horoskopu. Lásku v tomto kontextu chápu právě jako neadresnou – jako přátelskost vůči všemu a všem. Přátelskost, spřízněnost a harmonii se vším. Se sebou samými, s okolními lidmi, přírodou, vesmírem.

Daniela: „Nicméně po zhlédnutí starého clipu Leonarda Cohena First we take Manhattan mi zamrazilo.“

Vzpomněla jsem si na Olympijské hry z roku 1936, kde jsou němečtí sportovci připodobňováni k antickým hrdinům, promítá se zde Hitlerova vize Třetí Říše. Nádherně mrazivě tuto vizi zobrazuje klip od Rammstein – Stripped.

http://www.youtube.com/watch?v=buoFAAnKWl4

[230]: :-) Z toho lze vyvodit závěr, že máme rozdílně nastavené antény na zachycení signálu příjemnéxnepříjemné. Toť vše.

Možná by bylo zajímavé zvážit, kdo by si přisedl k nám :-).

Po rozvodu jsem si ke své práci přivydělávala v baru. Lze to dobře skloubit s pracovní dobou v běžném zaměstnání a pokud odhadneš, jak ke komu přistupovat, je možné si přivydělat pěkné peníze. Ač tato doba trvala krátce, považuji to za slušnou životní školu. Jsem prakticky abstinet a podobné typy prostředí mi vcelku ničí, takže pro mne šlo o zajímavou lekci. Pokud se na baru utrůnil ve tvé bezprostřední blízkosti chlápek posilněn slušnou dávkou tvrdého alkoholu a ta prohloubila jeho nutkavý pocit sbližovat se, či ventilovat své rozlítostnění, zlomené srdce, anebo agresi bylo třeba praktikovat v rámci tržby dostatek neadresné lásky zároveň s vybudováním velmi pevného obranného valu. Řekla bych, že nemocniční prostředí se s tím výš zmíněným až tak neliší :-).

Daniela, Roman: „I empatie má své mantinely.“ Ano, to má. Nejsem Matka Tereza ani sestra Stefani.

Přiznám se ale, že jsem zatím nic lepšího pro můj osobní život a fungování v tomto světě pro sebe nic neobjevila. Přirozená přátelskost, vstřícnost, dobrosrdečnost a empatie mi dávají určitou lehkost žití, nadhled, ale také pocit radosti, štěstí a určité sounáležitosti.

Ano, kdysi jsem měla období stavění vysokých zdí a hradeb. Když stavíte hradby a barikády, je dobré si tam udělat malé okénko a malé nepatrné dveře. To proto, aby jste se občas mohli podívat, jestli je za hradbami přítel, či nepřítel a mohli ho, když na vás zaťuká pozvat dveřmi dál. Já jsem na to okénko a dveře kdysi zapomněla a mé ochranné hradby se staly mým vězením.

Společensky: :-) Znáte to, časy se mění zhruba po 20 letech (1918, 38, 48 (vyjímka) 68, 88...) Takže je dobré se z hradeb, nebo okénka podívat ven na svět, co se děje, abychom byli v obraze…

Daniela: Píšeš o altruismu. Zkusím se zamyslet nad tím, na kolik jsem altruista, realista, skeptik, nebo vyznavač černého humoru. Situace v kavárně: Já si sice nechodím do kavárny číst sama noviny. (noviny vůbec nečtu) Většinou do kavárny chodím s někým povídat. Takže stolek pro dva, nebo více lidí. Ale zpět k Tvému příkladu.

Pokud bude mít babča opravdu hodně kolem sebe nadrobíno a vycvrndané kafe po stole, nepřisednu si k ní, protože tím pádem pro sebe ona potřebuje sama větší prostor, ale usměju se na ni. Klidně si pak sednu k „slizkému vometákovi“ a nějak to prostě dopadne. Vím ale, že bych si určitě nesedla dobrovolně k někomu, kdo se tváří povýšeně, nesympaticky, důležitě… Myslím si, že pokaždé je to o vyslání a zachycení signálu, ať už je člověk kdekoliv, v jakémkoliv prostředí a společnosti.

[225]: Slávek: „Já mám spíše pocit, že v Česku se koná jeden velký ekonomický, politický a jiný seminář“

Roman: „No jo, v které době tohle nebylo? Dnešní svět je v tom všem ovšem zákeřnější díky médiím a životnímu tempu, co žene všechny někam a pak zase sem a tam. Vlastně jsi Barčo popsala sektáře, jichž bude miliony.“

Pravda, matrix a rakovina ve společnosti, není moc dobrá kombinace.

[224]: "Praktikuji neadresnou lásku – přátelskost, vstřícnost vůči všemu a všem."

Je to hezká věta , krásný idealismus. Člověk rozhodně nemá šanci ji naplnit- ty mantinely jsou nutné, někdy i zdi a hodně vysoké. Jinak leckdo přeskočí zpátky a nedá pokoj dokud se mu nevyjasní tvrději:)

[222]: No jo, v které době tohle nebylo? Dnešní svět je v tom všem ovšem zákeřnější díky médiím a životnímu tempu, co žene všechny někam a pak zase sem a tam. Vlastně jsi Barčo popsala sektáře, jichž bude miliony.

Kalouska jsem viděl naposledy před rokem někde v kuloárech se blýsknul u kamery.... od té doby mi nechybí:-) Vyjadřovat se k těmhle loutkám je asi vcelku zbytečné, pokud s člověkem nezacvičí náhodně vyřčené věty-žvásty, je to tam jedno velké obludárium. Jo a ještě:Rozhodně jsem pro zákaz " bilbordů"u dálnic, kde civí nuceně tihle šaškové v obleku na řidiče. Jako častému řidiči mě to připadá jako nestoudnost votravovat mi cestu takhle kdykoliv a brutálně! :-)

"Pane vrchní!... dal bych si dvě 2dc Portugala a eště ke kávě dortík... miluju dortíky, že jo Slávku:-))a pak, ...platim kartou...

[225]: Máš na mysli např. "mistra" Kalouska s výrokem, že se všichni máme jak prasata v žitě? Tak jak tohoto šílence pozoruji, tam je odtržení od reality vážně hrubé.

[222]: Barča: „Nedávno jsem zde na fóru vyjádřila svůj postoj k duchovním a těmto podobným seminářům. :-) Já mám právě pocit, že někteří „mistři“právě z lidí dělají loutky a ti lidé jim bezmezně věří, ale nejen věří oni je až uctívají. Tím tito lidé ztrácejí soudnost, ale také kontakt s vnějším světem, nemají možnost konfrontace a jsou součástí jen komunity, kterou ovládá „mistr“ a graduje to k sebedestrukci.“

Já mám spíše pocit, že v Česku se koná jeden velký ekonomický, politický a jiný seminář. Někteří „mistři“ poměrně solidně dělají z lidí loutky, lidé jim věří až je uctívají. Tito uctívači pak ztrácejí kontakt s realitou, blokují konfrontaci, kteoru ovládá „mistr“ a graduje to bohužel nejenom k sebedestrukci, ale ostatní stáhnou sebou.

[223]: Barča: "Praktikuji neadresnou lásku – přátelskost, vstřícnost vůči všemu a všem."

Zkusím to jinak a vykřičeněji. Pokud mám namířeno do kavárny se záměrem dát si dobré presso a přečíst noviny a volno bude pouze u stolku pro dva, kde jedno místo zabírá muž typu "slizký vometák", tak navzdory praktikování neadresné lásky si k němu nepřisednu. Byla by to kravina, ne? Můj zbytečný výdej energie. Já bych to dokonce vnímala jako neúctu sama k sobě.

Problémem by nebylo, pokud by u stolku seděla 70ti letá babča popíjející alžír a drobící sachr dort. Problémem by nebyl nenápadný zakřiknutý studentík o 20 let mladší, ke kterému by se žádná vrstevnice nehrnula. Ale jsou jednodušše energie, kterým je lépe se vyhnout. Není nutné se jim vystavovat přímo.

Nepochybuji o tom, že Tvá práce vyžaduje velký výdej a že si toto povolání vybírají převážně lidé altruisticky založení. Práce ovlivňuje každého z nás, ať už prací nazýváme cokoliv. Znám kartářku, která zaměňuje termín duchovno za práci. Myslím, že je to tím, že slovo duchovno vůbec nezná :-)), není v jejím repertoáru.

[218]: Danielo, Tvému postoji rozumím. Já to mám malinko jinak. Jednání s lidmi v práci – ať už s různými pacienty, nebo v hierarchii pracovního kolektivu mám už to jako svoji přirozenost, nebo profesionální deformaci – zkrátka už tolik nedělám rozdíl mezi prací a soukromím, vnějším světem. Jednám na obou rovinách velmi podobně.

Ano, máš pravdu v tom, že někdo nás přitahuje, s někým nemáme problém splynout a obejmout se, cítíme jeho otevřenost a z jiného čiší odmítavý postoj, nebo křečovitost, ztuhlost. S někým komunikujeme plynule, lehce, jinde to vázne a komunikace je při vší dobré vůli těžší.

Psala jsem jinde, že jsem si kdysi nechávala odstup, který jsem měla jako svoji obranu z dětství. Postupem času jsem si vytvořila nový postoj vůči sobě samé a lidem kolem mě. Uzdravila jsem svoje vnitřní zranění a otevřela jsem se daleko více lidem. Praktikuji neadresnou lásku – přátelskost, vstřícnost vůči všemu a všem. Pravda, někdy se to tak úplně nedaří…

[219]: Roman: Nedávno jsem zde na fóru vyjádřila svůj postoj k duchovním a těmto podobným seminářům. :-) Já mám právě pocit, že někteří „mistři“právě z lidí dělají loutky a ti lidé jim bezmezně věří, ale nejen věří oni je až uctívají. Tím tito lidé ztrácejí soudnost, ale také kontakt s vnějším světem, nemají možnost konfrontace a jsou součástí jen komunity, kterou ovládá „mistr“ a graduje to k sebedestrukci.

Jóga – obrovské téma. Je to filozofie, podobně rozsáhlá jako astrologie. Zahrnuje v sobě cvičení, ale také filozofii – duchovno. Od toho se odvíjí jídelníček, obřady, mantry, oděvy, styl života. Každý si může vybrat co se mu líbí. Je dobré, když si na to každý přijde sám. Co se týče cvičení, je lepší cvičit pod vedením, ale jde to i sám postupně doma podle nákresů v knížce.

[220]: Daniela: „Já si totiž myslím, že i při tělesném cvičení je možné rozproudit energie, která nás mohou ochromit, nebo nějakým způsobem převálcovat.“

Já to nyní malinko zobecním a odlehčím. Takový jeden pohled z nemocnice. Je potřeba si uvědomit, že tím jak stárneme (ať si to připustíme, nebo ne) Tak časem nás převálcuje a ochromí vše. Převálcuje nás v práci mladší, rychlejší, silnější a dravější generace. Vypovědí nám časem službu klouby a staneme se závislými na péči jiných – našich dětí, rodiny, blízkých, ale také společnosti. Svým způsobem se převálcování a ochromení jako takového nebojím, přijde mi to spíše jako přirozenost k životu.

Společnost: Paradoxem je, že např. odchod do důchodu má být v 70.letech a druhý paradox je, že spousta lidí mladých, ale také lidé kolem 50.let už dnes těžko shání práci. Energie naší společnosti je prudká, dravá, převládá individualismus. Chybí sociální cítění, určitá pospolitost a plynutí.

Danielo, jinak máš určitě pravdu v tom, že Kundalini joga i kterákoliv jiná joga a cvičení, či učení se něčeho lze jen pomalu a postupně. Učit se věci postupně od jednoduchého základu k věcem složitějším a nespěchat. Zažívat si je a užívat si je.

[219]: :-) jaká tělesná cvičení máš na mysli? Já si totiž myslím, že i při tělesném cvičení je možné rozproudit energie, která nás mohou ochromit, nebo nějakým způsobem převálcovat. Pokud si nepřipravený laik svoji urputností nějakou náhodou rozproudí hadí sílu, má zaděláno na slušný problém.

[214]: Tak jsme si vyjasnili, že nikomu z nás Reiki kursy nesedí:-) mě také nesedí určitá proklamační technologie bez hranic a nečistota, o níž jsi se zmínila Danielo, kde každý může co je libo. Nakonec je úplně jedno, jest-li Romanovi něco sedí nebo nesedí. Podstatné je, že je naše prostředí zahlceno těmito experimenty a neumíme se jich zbavit, jde o explozi, big bang těchto praktiků, kteří netuší , že tahají lva za ocas a zamořují prostředí, bez začervenání.

Před pár lety jsem se zmínil mezi přáteli o nepěkných jogínských praktikách, které vytahují energetické síly z nitra těch, kteří se oddaně položí do vln podle návodů. Mnoho let se mi pak vyhýbali a pak se jim život zhroutil tak, že už nešlo mnoho věcí vrátit zpět. Dodnes jsou to trosky zbořených domovů a domů, ze kterých trčí zpřelámaná prkna a dráty z betonu, energie se vrátili ke svým původcům. Není pravděpodobně nad to se přesvědčit sám.

Pokud však člověk cvičí tělesná cvičení je to zcela něco jiného....

"....nerozlišuji lidi dobré a špatné.."

Svým způsobem to také nerozlišuji, pokud pracuji s energií v systému, nebo při jiných pracech vím, že jsem schopna se odosobnit a přistupuji ke všem ze stejné pozice, nezatížena svým názorem.

Ale pokud jde o můj vlastní osobní/intimní svět, tam rozhodně rozlišuji, koho chci mít blízko k tělu a koho ne. I když se pohybuji ve společnosti, intuitivně volím, v čí blízkosti chci být a v čí ne, kde je možný bezprostřední dotek a vstup do intimní zóny a kde mám raději odstup a kontrolu nad druhým. Je to jako když se jde do kavárny a není volný stolek, k někomu je možné si přisednout a k někomu ne. Před někým volíme automaticky ochranný postoj a odstup a někdy je možné cizího člověka okamžitě spontánně obejmout. Nejde o nějaké kastování dobrýxšpatný. Pro mne jde o respekt a ohled sama k sobě.

[213]: Já tyto metody neprovozuji. Občas si sama zacvičím pár pozic jógy, kde si uvědomuji tok energie. Já svoji vnitřní energii hodně používám v práci, kde s lidmi komunikuji, ošetřuji, tím pádem se lidí dotýkám (duševně, fyzicky) na různých místech. Energii hodně rozdávám a dávám – lidem kolem, všude, nerozlišuji lidi dobré a špatné, prostě s každým s kým jsem v kontaktu má možnost poznat a nechat na sebe působit moji energii. Někdy mi energie chybí a musím jít ke svému zdroji, k sobě domů, do svého nitra a tam odpočívám. Nebo svoji energii používám k vlastnímu „léčení“ duše. (vyšívám, šiju, maluju si, hrabu se v astrologii, lenoším, tančím, miluji hudbu, knihy..) Dost často čerpám energii z přírody. Nosím si ji domů, ale především „domů“do svého nitra. A pak jsou lidé, pro mě blízcí, kteří na mě vidí, že mi energie chybí a dají mi část své.

Když mluvíme o energiích i tady na tomto webu probíhá naše vzájemná výměna energií. Má podobu informací a také je zabarvena každým z nás, nese určitý náboj – někdy je prudká, jindy mírná, někdy pálí, jindy konejší. Jindy je tu blok, zeď a konečná.

Já jsem v tomhle směru individualista, nemám tedy zkušenost s kolektivními metodami a kurzy Reiki a ničeho takového. Spíš mě to odrazuje.

Vyznávám to, že opravdu každý člověk má vlastní energii, kterou musí poznat a uchopit sám v sobě a teprve až ji sám v sobě pochopí i přes různé přešlapy, bolest, průšvihy, kdy ublíží sobě nebo i jiným, tím tu energii poznává sám na sobě. Cítí její sílu a směr, tím, že ji skutečně prožívá. A teprve pak, po tomto poznání je možné se malinko učit energii usměrňovat, ale nechat se ji vést, neblokovat ji.

Dovolím si říci, jako astrologický tramvaják :-) že je to velmi podobné jako uvědomnění si energií z vlastního horoskopu a tedy sežití se – se svými vlastními energiemi.

[215]: Neviděla jsem ten dokument, ale řekla bych, že nešlo o zničení ducha, ale v jistém smyslu o modlitbu, komunikaci, prosbu, vzdání úcty a duch po takovém rituálu ustoupí. Pokud šlo opravdu o zničení ducha, předpokládám že předtím nebo potom následovala oběť.

[212]: Danielo, rozumím Ti. Křik v mém komentáři byl myšlen jen k tomu kácení samotného stromu – takže křik zde měl pouze jediný význam – zničit živé, zničit ducha.

Křik může mít spoustu podob a také významů. Když se dítě narodí, většinou uslyšíme a radujeme se z jeho prvního křiku – první projev života na tomto světě. Zakřičíme na dítě, protože jak píšeš před něčím ho chráníme. Křik může být projevem varování, obrany, útoku, strachu, bolesti, radosti...

[213]: Budu mluvit pouze za sebe a vím, že spoustu lidí by můj názor naštval. Já nejsem zastánce těchto metod. Tím netvrdím, že nefungují, nebo že v rukou těch povolanějších nejsou užitečné.

Od mala nemám ráda, aby se mi dotýkal kdokoliv. Tím mám na mysli, že i jako dítě jsem byla přiměřeně přítulná a měla ráda blízkost blízkých. Ale byla jsem alergická na to, aby mi kdokoliv z běžných známých, či návštěv automaticky hladil po hlavě atd.. Zůstalo mi to do dneška, doteky jsou pro mne nezbytnou součástí života, bez nich bych opravdu zvadla, ale nešla bych ke kdekomu na masáž, jsou lidé kterým nepodám ruku ani ze slušnosti, protože mi z nějakého důvodu nesedí. A jsem alergická na předávání energie zvenčí. Tuto schopnost má každý z nás, není to žádný atribut vyvolených. Každá matka automaticky hladí svému miminku bolavé bříško, každá žena bere automaticky do náruče plačící děcko, to je vše o předání energie.

Já mám za to, že není k ničemu předat energii někomu jinému, kdo si ji stejně není schopen podržet. Nic to neřeší, problém se pouze odsouvá. A často tito lidé vstupují do pole, kde by se neměli angažovat. Zažila jsem dokonce, že vstupovali bez vyzvání!! A také klasický problém spousta z těchto mistrů není pro mne dostatečně "čistých".

Osobně je mi na tom všem nesympatické, že pomoc je očekávána zvenčí a přístup k řešení je na mne pasivní. Považuji za lepší se obrátit do nitra, ke svému zdroji, očistit se a postupovat ve svém tempu, třeba i za vedení někoho pro mne důvěryhodného, ale s plnou zodpovědností za sebe samého. Často se stává, že po dobití (či povýšení) od druhého se pocítí euforie a nával energie, která se ale někdy i velmi rychle zase vychýlí opačným směrem.

Moje cesta to není.

Z fyzikálního pohledu je energie brána jako veličina, schopnost hmoty konat práci. Takže k té tvůrčí činosti a tvoření je to samozřejmé, práce, pohyb.....Připomenu, že je také klidová energie...a mnoho dalších, o nichž je málo známo.

Ovšem jedná se mi spíše o práce s energiemi ve vědomých oblastech.

Jen krátce zmíním, že jsou tu systémy nabízející určité zasvěcení a znalosti toho všeho, jak je to s energiemi od té životní k dalším a to nabízí mj. systémy mistrů Reiki, Shamballa.

Těch systému a škol je spousta , jen uvádím příklad k současným trendům.

Psal jsem jak je důležité rozlišit ty základní energie od sebe a tohle nabízejí právě" mistři" v těchto oborech. Viděl jsem několik lidí, kteří by podle mého pohledu mohli tak leda pracovat někde ve skladu s krabicemi a balit poštu, namísto , aby vykřikovali o svém mistrovství. Ne snad, že by nemohli něco se učit:-), ale s ohledem na důsledky svých pokusů na známých, dětech a členech rodiny. Bohužel velmi neblahými. Samozřejmě, že můžou se cítit a nazývat tituly všeljakými, o to neběží. Jde o rozpoutání sil, které neumí nikdo zvládnout, jsou-li nabídnuty "trubcům" za peníze nebo jako experiment bez kontroly. Dosahy rozpoutání těchto sil se potom dotýkají oblastí, které nikdo nepředpokládal. Snad je základní a původní myšlenka těchto operátorů s lidmi myšlena didakticky, nejsem si jistý zda se to podařilo:-) Spíše je to opačný efekt s roztříštěním, bez možnosti nápravy škod.( o finančním ziskování neni nutno mluvit, to je ta menší škoda).

===================Takto mluví o práci s energiemi propagátoři linie ´=================

Reiki, Shamballa, i cokoliv jiného) – jde o jakýsi způsob práce s energií, energetické léčení. Každý člověk může přenášet různé spektrum energií, ale stále je to jen jedna a ta samá energie – přenáší ji ten samý nervový systém. Pracovat s Reiki znamená, naučit se pracovat s energiemi, rozumět jim. Takže poznáváme energie, které jsou okolo nás, učíme se být s nimi v souladu (energie jako svou zlost, své vášně apod. ne nějakou tzv. multidimenziální energii).

========================================================================

[211]: Není to možné, je to jisté. Ti lidé jsou se svým prostředím spjati v dokonalé symbióze. Jsou tu s námi i jiné bytosti.

Nevím, zda se teď dokážu vyjádřit srozumitelně, ale pokud dítě udělá něco špatného a matka na něj zakřičí, tak ho tím chrání, snímá z něj vinnu.

Obdobně to funguje i v partnerství, pokud nás partner zraní, je dobré aby naši bolest něčím vykoupil, tím se vztah dostává opět do rovnováhy. Vztah je neudržitelný, pokud v něm existuje jeden "světec" co vše vydrží a toleruje. Podobně to funguje i v opačné poloze při obdarování radostí a láskou.

Ne vždy jsou zlí a špatní ti, co křičí. Osobně za mnohem nebezpečnější považuji ty, kteří se staví pouze do role dobráků.

[210]: Daniela: „Jedna z postav je obyčejný syrový chlap - dřevorubec, tím jak byl spjat po celý život s přírodou, dá se říct že zcela přirozeně používal pár “šamanských„ grifů. Pro většinu lidí měl škatulku Nepřijatelný.“

Tvůj komentář mi připomněl jednu povídku. Na Šalomounových ostrovech někteří místní domorodci praktikují zvláštní způsob kácení stromů. Když je strom moc velký, než aby ho pokáceli sekerou, tak na něj křičí. Za úsvitu vylezou dřevorubci do koruny stromu a začnou na něj ječet z plných plic. A takhle to dělají 30 dní. Strom odumře a skácí se sám. Podle místních lidí, křik zabije ducha stromu, prý je tato metoda stoprocentně úspěšná.

Já nevím, jestli je to možné, ale něco na tom bude. My křičíme, nadáváme na televizi, na stroje, na děti, na lidi kolem sebe. Ale nikdy nekřičíme na stromy. Ale věřím, že pokud bych 30 dní v kuse křičela na lidi kolem, není to dobré. Většinou, když se neustále křičí na něco živého, ubije to ducha uvnitř. Hole a kameny nám mohou zlámat kosti, ale slova zlomí srdce...

P.S. Tak možná jestli ten dřevorubec z Irvingova románu nebyl ze Šalomounových ostrovů :-)

Právě dočítám svého oblíbeného Irvinga Poslední noc na Klikaté řece, krásné čtení jako vždy nezklamal. Zajímavé postavy které ne vždy zapadají do našich standardních měřítek co je ještě ok a co už ne. Nevšední přesto hluboké partnerské vztahy. Jedna z postav je obyčejný syrový chlap - dřevorubec, tím jak byl spjat po celý život s přírodou, dá se říct že zcela přirozeně používal pár "šamanských" grifů. Pro většinu lidí měl škatulku Nepřijatelný.

[207]: Necítím se povolaná, abych se vyjadřovala k magii. Jedno je jisté, ti co se jí nejvíce děsí si neuvědomují, že už triviální popřání "Zlom vaz" můžeme považovat za magickou větu. Nošení něčeho pro štěstí (amulet, talisman), vykuřování prostoru i to lze nazvat magií. Takže ti co se křižují pouze při vyřknutí tohoto slova, jsou jen okleštěni svoji neznalostí.

Dá se říct, že magií je i pokud na někoho myslíme ve zlém, v zášti, nebo mu přejeme něco nepříjemného, či se o dotyčném vyjadřujeme ve špatném mimoděk, či záměrně.

Jsou také skryté a cílené rituály, o těch nemám chuť mluvit. A nad tím jsou pro mne profíci, tím mám na mysli šamana. Nedávno jsem zde někde vkládala odkaz na ukázku. Jsou to ti, kteří jsou si vědomi kde se pohybují, kam se napojují, s kým komunikují a jak se za to platí.

Také každý z nás vyzařuje určitou energii (dalo by se nazvat i komerčněji charizma), které obtiskuje do svého okolí. Vytváříme určitý náboj, někdo prospěšný, někdo méně, někdo destruktivní.

[207]: Díky za článek. V mnohém s Tebou souhlasím. V souvislosti s magií píšeš o energiích. Zkusím tedy ještě jeden neodborný a ryze osobní pohled. Co je energie? Energie je síla, jakékoliv podstaty (fyzikální, duchovní) je to „něco“, co dává věci do pohybu.

Tím, že se věci dávají do pohybu mění se a přetváří se stávající stav. Energie (síla fyzikální) sesuv půdy, zemětřesení – přemění krajinu. Síla duchovní – myšlenka člověka dá do pohybu člověka a motivuje ho k tomu, aby něco udělal, uskutečnil – provedl změnu, ať už ve vnitřním, či vnějším světě. Když něco tvoříme, použili jsme k tomu právě nějakou energii. Energie (síla) vlastně dává do pohybu život. Co je živé, hýbe se, roste, mění. Magie je pro mě tím pádem jen jedna – je to tvoření.

Lidé různě tvoří – ve vnitřním a vnějším světě. Tvoří pro svoje osobní zájmy, pro jiné lidi a společnost (věda, technika, umění), ale také tvoří pro přírodu, tvoří pro život, (zachraňují co se dá, tuleně, děti, stromy) ale také tvoří pro smrt. (zbraně) – lidé tvoří všelijak.

Každý obyčejný člověk má možnost pracovat se spoustou druhů energií. Básníci, malíři, sochaři, vědci, učitelé, zdravotní sestry, vesmírní inženýři, projektanti bytových domů, zahradní projektanti, pečovatelé zvířat, ale také mámy, ženy, muži, děti, babičky, sousedi.

Lidé z magie (tvoření) právě opět udělali vědu, vyrobili škatulky, některé se opatřily nápisem tajné, nebo jen pro vyvolené, z některých je fajn byznys.

Malinko odbočím do astrologie – když jsem se učila a dívala na symboly – značky jednotlivých planet jak se píší do „kolečka“, pletly se mi. Ale jen do té doby, než jsem si začala uvědomovat jejich symbolický význam.

Kříž jako hmota, kruh jako duch (vesmírná jednota), polokruh značí duši. Když se podíváte na symboliku planet, většina planet jsou nakombinované těmito symboly. A nesou určité poselství v jejich tvořivé energii a ukazují svoji podstatu a směřování právě – z ducha přes projev duše až k hmotě. I to je magie – tvoření. Každý z nás je tvořitel a v určitém slova smyslu mystik.

Nechci se nějak míchat mezi vaše vyjasnění pojmů a dojmů. Zajímá mě zde spíše z hlediska určité čistoty webu jediná věc a to je pojem magie a slova kolem tohoto pojmu.

Bylo o magii, magických rituálech i všem kolem napsáno i vyřčeno neskutečné množství dat, pověr i mylných zpráv. Podobá se to možná řece..., prostorné a široké, jindy zas divoké a s peřejemi, kde se míchá voda čistá s vodou kalnou a někdy neřádi z břehu lijí do vody tekutiny nepěkného vzhledu a barev. Technicky vyspělá civilizace dnes dostoupila své umění v takové míře, že už se nikdo neobtěžuje chodit s kýblíkem k řece a zavede si roury rovnou do vodních toků. Úředně se tohle dokonce povoluje zákonem, říká se tomu výústní objekt, do břehů vodních toků. :-) Vymoženost.

Prostě je třeba rozlišovat hodně přesně o jaké to zabarvení -zakalení vody v řece se jedná. Může jít o úmyslné kalení vody, nebo o nedopatření, o katastrofu, jenž je nakonec v důsledku též způsobena povětšinou lidskou nepozorností, lhostejností a pohodlností. Jsou tu posléze i kategorie takových šílenců, kteří vhazují do proudu energií různé předměty, staví hráze a zábrany a regulují toky podle představ svých a svých spolupachatelů. Pozorují potom s výbuchy smíchu a nadšením, vzrušením, koho věci vypuštěné trefí nebo poznamenají. Zvláštní jsou případy, kdy dojde k nehodám, které postihnou mnoho živých organismů v řece a zde je na vině naprostá zhovadilost jedinců(e), který úmyslně vypustí něco nečistého i s vědomím jak může jeho jednání dopadnout pro život v řece. Cítí se natolik vysoce postaven, že ho nezajímá naprosto nic, má pocit, že se vykoupí ze všeho.

Je to jen obrazné připodobnění, na kterém je vidět tok těchto energií uvnitř. Pouhé slovo neznamená ještě nic, jen může být pro mnoho ustrašených a pověrečných lidí strašákem.Nebo je prostředkem k boji a ziskům.

Mrzí mě, že o tomto tématu se mluví opět převážně jen v záhadologických časopisech, vše zůstává nějak nuceně pod rouškou tajemnosti a nikdo není široko daleko schopen vysvětlit základ, o co zde běží. Podporuje se to obrázky se strašidelným zobrazením, hororovými scénami a zrůdnostmi. Škoda.

Lidé se ptají jest-li jim magie může ublížit nebo pomoci. Je nutné se takových věcí bát? Do jaké míry je něco magií a něco není. Proč se dějí tak nepěkné a zlé věci.

Chtěl bych říct ještě, že může dojít k omylům i u velmi zkušených lidí a praktiků, protože je jen tenká hranice mezi zneužitím znalostí o přírodních zákonitostech a bylo rozšířeno hodně klamných zpráv a pohledů, které matou a zavádí do vírů pod pomyslným splavem. Zde se mohou takoví původci točit dlouhou dobu a bez cizí pomoci nelze vyplavat ven. Tolik sil prostě jeden člověk nemá.

Je to vše ve skutečnosti práce a kontakt s energiemi. Mnohdy si lidé myslí, že veškeré energie znají, dávají jim pojmenování, ovšem experimentováním se zjistilo, že to nemusí tak být. Vždy se najde někdo, kdo umí více, nebo méně. Jsou tu opět nové a nové druhy energií, přinášející operatérům zisk, ochranu nebo i opak. Je to prostor velmi nebezpečný a zároveň velmi zanedbán ohledně znalostí. Mnoho z těchto energií popisují fyzikální zákony a přírodní věda obecně.

Nezodpovědní experimentátoři mnoha oborů zašli často bohužel příliš daleko, za hranice lidských možností a rozpoutali obrovské škody a dramata. Mnoho z nich zažíváme, planeta je nucena se s nimi potýkat a rozpoutávání dalších a dalších vln není již možné. Obávám se, že civilizace tohle opět znovu poněkolikáté nepochopí. Nepochopí skutečnost, že překračováním zákonů věčnosti přináší jen zhoubu a rozsévá zlo a smrt. Je to vlastně velmi jednoduchá rovnice, kde na jednu stranu, na tu pravou se někdo snaží navalit zátěž, nebo odčerpat hodnoty číselné ve svůj prospěch na polovinu svojí, na tu levou.

Je třeba být velmi opatrný s každým slovem i myšlenkou, neboť kdo z nás vlastně ví kam směřuje a odkud přichází. Nebo odkud se navrátí v nečekané síle. Jsme velmi malí lidé na to, abychom bez pochopení fungování těchto sil mohli žít a prosperovat....

Pokud to někdo vše nahoře cítí osobně , tak je to omyl. Píšu si tu tak nějak pro sebe:-) V tomto světě materie je nutné být velmi opatrný, rozhlédněte se kolem sebe a změřte si vzdálenost na jakou jsme schopni dosáhnout ve svém okolí. Je velmi směšná ohledně prostor světových a přesto stačí , aby zraňovala a ničila, když do mysli jedinců vstoupí nečistá energie...Pán Bůh nás chraň před těmi zlými silami a zahrnuj nás jen těmi prospěšnými a příznivými na naší Cestě životy, i vás co čtete...:-)+++

Dodatek:

Dostali jsme se nyní jako civilizace do zvláštní situace, kdy se velká většina lidí cítí povolána snad ke všemu. Mohu si přece dělat co chci, podle známého a sofistikovaně zavedeného hesla . Můžu dělat tohle i tamto, když to dokáže a může on, nebo ona, proč bych to nemohl dělat a dokázat já. Mám právo to mít a zkusit taky. Lidé strkají nos do věcí, kterým nerozumějí a nikdy rozumět nemohou. Chybí zde pokora a klidná rozvaha před situacemi, které by mohli ubližovat ostatním a okolí a koneckonců média nás denně ujišťují, že nehody a katastrofické scény jsou něco co je pro náš lidský svět běžné a naprosto normální.

Klamou pro zisk a tvrdím, že normální to rozhodně není. Každý si přece beze škody může zjistit dopředu jak hluboké jsou vody v řece, kde jsou víry a hlubiny nebo zda jsou schopni přeplavat na druhý břeh, než skočí z břehů či ze skokanské věže dolů!

[205]: Pro mne náhodné omyly neexistují, pouze to potvrzuje moji domněnku.

Vždy jde o vzájemné promítání. Necítím potřebu se tím dál zabývat, bylo by to pouze opakování předešlých pokusů.

[204]: Danielo, děkuji za Tvůj náhled.

Daniela: „Ale Barčo, nezaštiťuj se astrologickými termíny, neb pár objevených astrologických postřehů je v Tvých ústech totéž co odjištěný granát v ruce. Musím to říct až tak na tvrdo, ale pokud Ty například hodnotíš mého Marse, je to pro mne totéž jako když mého Marse hodnotí tramvaják. . Pokud své nové znalosti aplikuješ na svoji mapu je to ok, tak se učí každý. I já si zde dovolím prezentovat pouze na své mapě. “

Ok. Tohle beru. Ano, jsem astrologický tramvaják. Ve svých astrologických prezentacích se budu snažit držet své mapy. Máš mé slovo.

Daniela: „Když potřebuješ vykřičet to, jak jsem v některých věcech příšerná, hurá do toho, ale nešroubuj to uměle na něco Tebou vykonstruovaného, vytvořeného z rychlíku. Několikrát jsem navrhla, založ si vlákno a dej mi tam co proto, jestli to cokoliv odventiluje, uleví se Ti, já s tím nemám problém.“

„Ty sis o mne vytvořila nějaký obraz a z toho vycházíš, ale co já mám s tím obrazem společného? Na kolik se mnou souvisí? Kdo je to Daniela? Je to to, co si o mne myslí nějaká Barča? A proč by mělo být? Ale jistě má Barča právo si o mne myslet cokoli. Tvé nářky na to, jak jsem na Tebe „zlá“.

„Mohla bych jedinnou větou vyjádřit v čem je problém. Neudělám to, protože ty v tuto chvíli nejsi připravena takovou větu ustát a já to respektuji a nemám zájem tě nijak ranit, přestože jde svým způsobem o větu velmi neutrální.“

Danielo, tady je ten opravdový problém. Právě stojíme u té pomyslné vysoké zdi. Ty máš pocit, že jsem ukřivděná, vzteklá, umanutá a musím si ulevovat. Dále k tomu připojím z Tvého pohledu dětinská. Dále píšeš o tom, že Tě vidím zlou v nějakém obraze.

Tohle všechno, jak si to krásně popsala jsou ony projekce – mé i Tvé. Já nesoudím Tebe, ani nehodnotím, ale stejně jako Ty si načítáš náladu z mých komentářů a kolikrát opravdu velmi mylně, tak úplně stejně to dělám já s Tvými. Já osobně si tuto skutečnost připustím. Dokážeš si to sama v sobě, ve svém nitru tiše připustit také? Pokud alespoň malinko ano, tak máme myslím šanci prostoupit jemně tou zdí, bez bolesti a dostat se dál. Moc by mě to potěšilo…Kdo ví, jaká je reálná Daniela a jaká je reálná Barča?

Daniela:„Tvůj poslední komentář mého Marse v té neupravené podobě byl vlastně magický úkon. Stvořilas ho, aniž by sis toho byla vědoma. Osobně mi potěšilo, že to dobré v tobě tě přinutilo po 6 hodinách příspěvek o zájmeno pokrátit. Ale můj názor je ten, že jsi sama pro sebe v tuto chvíli dost nebezpečná.“

Neuvěříš mi, ale to zájmeno „Tvůj“ Mars tam v tom komentáři nemělo vůbec být. Psala jsem to v rychlosti o noční v práci. Ano, myslela jsem na naši debatu, ale v hlavě jsem měla také myšlenku rakoviny – z předávání služby o pacientech.Vytanula mi na mysl právě ta energie Štíra, který transformuje a přeměňuje a napsala jsem příspěvek o tom Marsu. Ke konci noční k ránu, jsem mrkla na fórum a došlo mi to. Nebyl to úmysl. Vím, že máš člověka blízkého vážně nemocného...To je jediné upřímné vysvětlení, které Ti můžu dát.

Magii jako takovou, (okultistickou, nebo woodoo, jakoukoliv ) neuznávám. Myslím, že člověk, který provozuje magii, tak tím narušuje rovnováhu světa a vyšší zákon – není to dobré. Ani pro šamana samotného, který musí díky porušení tohoto zákona trpět, ani pro lidi.

Magií tedy i v tomto smyslu, může být témeř vše, co stvořil člověk. V umění, ve vědě, ve vynálezech – tohle všechno se nějakým způsobem lidem vrací. V dobrém a užitečném, ale také v tom špatném.

Nádherná je magie přírodní – kdy ze semínka vyroste rostlinka, příroda začne kvést. Kdy cítíš vítr, jak se prohání ve větvoví, po lukách, kdy se díváš na hladinu řeky, jak se v ní koupe slunce…

Zkusím to poněkolikáté, neb si vážím tohoto prostoru a učiním tak, přestože již nevěřím, že to pomůže ke zklidnění.

Mohla bych jedinnou větou vyjádřit v čem je problém. Neudělám to, protože ty v tuto chvíli nejsi připravena takovou větu ustát a já to respektuji a nemám zájem tě nijak ranit, přestože jde svým způsobem o větu velmi neutrální.

Proto se tedy pokusím vyjádřit šířeji, měkčeji, snad i pro Tebe přijatelněji.

Barčo, ta situace je přehledná pro všechny přihlížející, i proto se do našich debat nikdo neplete.

Ty sis o mne vytvořila nějaký obraz a z toho vycházíš, ale co já mám s tím obrazem společného? Na kolik se mnou souvisí? Kdo je to Daniela? Je to to, co si o mne myslí nějaká Barča? A proč by mělo být? Ale jistě má Barča právo si o mne myslet cokoli. Několikrát jsem navrhla, založ si vlákno a dej mi tam co proto, jestli to cokoliv odventiluje, uleví se Ti, já s tím nemám problém.

Ale Barčo, nezaštiťuj se astrologickými termíny, neb pár objevených astrologických postřehů je v Tvých ústech totéž co odjištěný granát v ruce. Musím to říct až tak na tvrdo, ale pokud Ty například hodnotíš mého Marse, je to pro mne totéž jako když mého Marse hodnotí tramvaják. Když potřebuješ vykřičet to, jak jsem v některých věcech příšerná, hurá do toho, ale nešroubuj to uměle na něco Tebou vykonstruovaného, vytvořeného z rychlíku. Pokud své nové znalosti aplikuješ na svoji mapu je to ok, tak se učí každý. I já si zde dovolím prezentovat pouze na své mapě.

Mluv se mnou jako žena, jako člověk kterého já respektuji, ale ne jako astrolog, protože tím nejsi. Při poslední výměně komentářů, pokud budeš trochu soudná, všimni si, že já nereaguji na nic osobního. Nevyjadřuji se k takovým prkotinám jako je mé vaření, či Tvé nářky na to, jak jsem na Tebe "zlá", snažila jsem se striktně držet věci. Stejně to nefunguje. Tvůj poslední komentář mého Marse v té neupravené podobě byl vlastně magický úkon. Stvořilas ho, aniž by sis toho byla vědoma. Osobně mi potěšilo, že to dobré v tobě tě přinutilo po 6 hodinách příspěvek o zájmeno pokrátit. Ale můj názor je ten, že jsi sama pro sebe v tuto chvíli dost nebezpečná. Pro mne to tím skončilo.

[202]: Pro nás "civilizované" bytosti rozhodně :-)). Záleží co očekává a nač je připraven. Může jít o dobrý restart.

[201]: Shodou okolností tam jeden známý brzy bude na expedici botanické. Jsem zvědav na jeho postřehy. Vypravit se do této části světa je odvaha....:-)

[200]: Netušila jsem, že jde pokračování. Chytla jsem díky Tobě až druhou půlku, ale po víkendu to bude určitě na netu. Vážně cítím v této části světa potenciál.

[199]: Zkouknu to ještě jednou, právě je na čt 2 podobný dokument,dnes....:-) možné bude asi i v archivu.

[198]: Mravenci jsou síla! Úžasná je jasná role chlapců a děvčat, celý iniciační rirtuál, péče dívek o muže, když jsou indisponováni. Také je srozumitelný respekt k přírodě a k mystériu života. Fascinoval mi šaman ke konci, který pracoval s Ayahuascou, nádherná tvář.

[197]: Jé to jsem viděl:-), také rozdávám odkazy na dokument...kde se dá.

Nejlepší jsou ti mravenci a imunita mladých hochů, ale co na tom jejich vědění není poučné, vlastně každé slovo. Jsou prostě senzační lidé...

[196]: To je dobré s tím pivem :-), celé jsem nevypila už ani nepamatuji. I malé by mi dalo zabrat... Já jen zatoužila po odbočce tématu.

Romi, nedá mi to a podělím se, hezké poselství o Indiánech a šamanství:

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10267495111-samani-odchazeji/21056226959/

[195]: Taky cítím ten tlak na naše každodenní povinnosti a starosti víc než je zdrávo. Právě že.

Chce to rozhodně hlídat se. Kolikrát se člověk rozjede ve prospěch druhých tak, že sám sebe přestává vidět, zamlží sám sebe oparem obětavé neviditelnosti, aby druzí -milí měli vše nutné a cítili se , a pak přijde deficit, který není zas až tak nutný. Mnoho lidí má nožičky a ručičky v pořádku i mozeček, takže nechť ráčí namáhat svoje myslivny apod.:-)

[194]: Nenáročné, můj milý :-)... No něco se přehnalo, já si přijdu v tuto chvíli neskutečně zahlcená. Nicméně mám před sebou náročný víkend, takže zřejmě jde o předehru.

Opět sluneční bouře a geobouře. Pozor na cestách a dále. Spojení už slušně zlobí...

Na tohle už nestačí ani astrolog! Tolik změn a bouří a varování meterolologů..

[192]: Slávku, dobře. Děkuji. Snad to pomůže a bude to běhat normálně.

[191]: Všem radím, kupte si tohle:

http://www.alfacomp.cz/php/product.php?eid=105140000000000FSQ

Nezapínejte počítač do jiné zásuvky, stejně jako televizi, nebo domácí kino, či hi-fi.

Počítač či jiná elektronika dostane zlomeček šlupek ze sítě a problémy jsou minimální.

Já mám z pc také poměrně velký problém, asi 3-4 dny. Tady v Hk byla šílená bouřka, bylo jich víc a od té doby se mi pc neskutečně zpomalilo a padá mi síť. Najet na web. stránky je neskutečný problém - věčně to padá, nenačítá. Když chci napsat komentář, příspěvek, neodešle se mi – spadne to, takže nějaký příspěvek jsem musela psát znovu několikrát, než se mi ho podařilo odeslat. Nevím co s tím.

[189]: Chce to pustit celé, další díly jsou ještě brilantnější, obzvlášť v pětce vyšetření u lékaře mi popravilo. Eliška hraje famózně.

[188]: Daniela: „Nesmíme ty kulisy brát příliš vážně :-).“ Mám ještě malinko jiný nápad. Zkusme dělat živé umění. Máme kulisy, ať už jsou jakékoliv – mizerné, jindy nádhernější a skutečnější než si dokážeme představit. A my jsme ten herec. Je na nás, jakou si vybereme roli, nebo, jak onu či danou roli ve které jsme uchopíme, právě svým pojetím a vědomím. To my sami máme možnost hrát majstrštyk.

—

Jsme v kavárně, tak tady můžu. Malá inspirace, jak nebrat kulisy vážně, ale také jak si střihnout majstrštyk :-)

Eliška Balzerová – Můj báječný rozvod

http://www.youtube.com/watch?v=PwMblRe8fKo&feature=related

[187]: Barča: "Ano, rozumím Ti. Já myslím, že vnitřní děje, byly vždy nejzásadnější. Jen jako mladí jsme si mysleli, že události, které se nám dějí přicházejí více zvenčí. Že je to jen vnější svět, který nám servíruje možnosti, události a dění. Nyní když jsme starší více si uvědomujeme a žijeme vnitřní svět."

Tak to je moc dobré! Nesmíme ty kulisy brát příliš vážně :-).

[186]: Když si takhle něco trhám do vázy domů, vždy to je jen větvička. Nemám ráda také, když lidé rvou celé keře, nebo, když na na louce nezbyde jediný zvonek, nebo na poli vlčí mák. Oni tam prostě patří. Když jsem bydlela v domečku, nikdy jsem si z naší zahrady neutrhla žádnou kytičku domů, do vázy. O to víc mi bylo líto, když přišla moje tchýně a natrhala si pivoňky, lilie, cokoliv.

Jako dítě jsem si vyráběla vlastní herbář – lisovala jsem si listy a luční kvítka. Nevím, kde je mu konec. :-) Když moje babička umírala, byla dlouho v nemocnici upoutaná na lůžko. Milovala chodit do přírody a ven. Byla ode mně přes 100 km daleko. Nemohla jsem být s ní každý den. Psávala jsem ji často klasické dopisy o obyčejných věcech a právě do nich jsem ji lisovala luční kvítka, barevné listí. Vždycky ji to potěšilo. Kousek přírody v nemocnici. Zemřela v květnu....

Ano, rozumím Ti. Já myslím, že vnitřní děje, byly vždy nejzásadnější. Jen jako mladí jsme si mysleli, že události, které se nám dějí přicházejí více zvenčí. Že je to jen vnější svět, který nám servíruje možnosti, události a dění. Nyní když jsme starší více si uvědomujeme a žijeme vnitřní svět. To je také důvod, proč si myslím, že daleko více si užíváme a vychutnáváme život v pozdějším, zralém věku v jakékoliv podobě.

[185]: Neberu to Barčo jako poučování. Vidíš, já bych ty růže nikdy neutrhla :-), pro mne je utržená kytka mrtvá kytka. Mám ráda květiny hrnkové, ne řezané. Ale to je jen můj pohled.

Ono to není Barčo tak, že bych v tom vnějším světě nebyla, vzpomeň, co mi toho na jaře profrčelo 1. domem. Já jsem mezi lidmi vcelku dost pracovně i při své tvůrčí činnosti :-). Jen se mi zdá, že vnitřní děje byly pro mne již pěkně dlouhou dobu mnohem zásadnější.

Daniela: „Mám totiž pocit, že posledních pár let žiju převážně ve světě vnitřním. Dalo by se tedy říct, že mé vnitřní já nabere grády, spád a dobře se prosadí? A co ti Saturni versus Venuše, že by tam Venuše přinesla trochu radosti, obohacení? Je to dobrá úvaha?“

Troufám si a zkusím Ti porozumět. Vnitřní svět je nádherný, myslím, že většina lidí převážně žije ve svém vnitřním světě. Nemám rozhodně na mysli jen romantické představy. Kdysi jsem tady na diskuzi psala o tom, že být ve svém vnitřním světě, je něco jako, být u sebe „doma“ a odpočívat. A když jsme odpočatí, plni vnitřní energie, lásky, inspirace, máme chuť tvořit – cokoliv. Máme chuť jít do společnosti, mezi přátele a o vše se podělit a sdílet. Vnitřní a vnější svět se prolíná velmi úzce – je to jako, když jsem si včera večer z procházky přinesla do vázy divoké růže. Píšeš o prosazení. Vezmi cokoliv (jedinou myšlenku) z Tvého „domu“ a daruj ji lidem, ukaž světu venku, stačí ji jen vyslovit a nechat ji tam volně plynout. A uvidíš, co se stane…

Neber to prosím jako moje nějaké poučování. Je to jen moje osobní zkušenost. Moje malá rada je o tvoření, ve Tvém vnitřním, ale i vnějším světě. Je to podobné jako 1. (vnější) a 12. (vnitřní) dům. Nebo jako Tvůj 1. (já) a 7. (oni) dům.

[183]: Nemáš zač...

[182]: Danielo, díky za vysvětlení. Nyní je to jasné.

[181]: Podívej, ač se tě to nezdá, tak i při HD si určuješ sama, kam až chceš jít a kolik si toho dovolíš. Není to tak, že bys netušila, co se s tebou děje. Sitter je s Tebou jednak proto, aby Ti doplňoval tekutiny, odvedl tě na toaletu, pokud je třeba podal ti ruku, nebo jinak spolupracoval s Tvým prožitkem. Vše probíhá ve tmě, nebo spíš v příšeří se zavázanýma očima. Zvenku může projev "dýchače" vypadat šíleně, ale věř, že jemu osobně je vlastně báječně :-).

Na konstelace se rozhodně netahají děti (alespoň ne na konstelace dospělých). Není nutná ani účast obou partnerů. Totálně se odkrýváš, takže účast partnera může a nemusí být výhoda.

Tvůj příklad muž, žena a jejich dítě. Přijde pouze muž a zadá zakázku - problémy v manželství, vybere si zástupce za sebe, manželku i dítě. Pak už pouze pozoruje, co se se zástupci začne dít. Většinou se energie projeví okamžitě, někomu se zástupců se udělá nevolno, těžko, nebo má nutkání postavit se na jiné místo, než kam byl postaven. Každá maličkost je poměrně velká výpovědní hodnota. I pokud má zástupce pocit, že nic necítí, jsou vidět projevy jeho těla: zrychlený dech, třes končetin, svalový tonus... Témeř se nemluví, pouze se stručně odpovídá na dotazy provázejícího, někdy to ani není třeba. V momentě kdy se konstalace dokončuje, může ale také nemusí se zadavatel vyměnit se svým zástupcem. Z role pozorovatele má možnost vyzkoušet osobně změnu v systému, uvolnění.

[180]: Danielo, díky za upřesnění. Postup při holotropním dýchání si dokážu představit. Jsem přesvědčená o tom, že tam musí být ta kontrola druhého člověka při plném vědomí už jen z toho důvodu, že skutečně může dojít k zástavě dýchání, zapadnutí jazyka, ke křečím. Je to něco úplně jiného, než spánek, nebo umělý spánek. A věřím, že ty projevy toho pozměněného vědomí, které nastávají v důsledku změny vnitřního prostředí organismu (chemicky změnou v poměru O2 a CO2) mohou vypadat různě. Člověk může být klidný, uvolněný a v pohodě až po projevy křečí, zmítáním se, pláčem a když se takovému člověku v tomto stavu podíváš do očí, je možné uvidět cokoliv. Já to bohužel znám jen z toho jednoho břehu. :-) Před touhle metodou mám skutečně velký respekt. A osobně bych do toho nešla. Ale tím, že jsme si spoustu věcí vysvětlili, Tě chápu.

Ano, různé metody nám pomáhají právě být vnímavějšími a tím pádem i celistvějšími. Pochopit rozpory v nás samých i okolním světě. V tomhle Ti rozumím.

Daniela: „Nevím, co míníš větou: Lidé, kteří podstoupí konstelace přímo, bez zástupu?“

Princip, účel konstelací myslím chápu. Nyní mám na mysli tu samotnou konstelaci. Dám příklad: Muž, žena a jejich dítě – problémy celkově ve vztahu. Myslela jsem si, že např. Ty zastoupíš v té konstelaci to dítě. Ale že fyzicky tam s Tebou bude otec i matka toho dítěte a budou na Tebe reagovat a nejen na Tebe (jako na dítě, které představuješ) ale celkově navzájem. Proto jsem napsala, že v té konstelaci přímo ten účastník (matka a otec dítěte) podstoupí jakousi vnitřní přeměnou. Nebo to je tak, že i tu matku a otce toho dítěte představuje někdo jiný?

[179]: Nevím, co míníš větou: Lidé, kteří podstoupí konstelace přímo, bez zástupu?

Pokud si někdo staví vlastní konstelaci, staví si zástupce včetně sebe sama. Může být výjimka, kdy za sebe nevolíme zástupce, ale to bych ani nezmiňovala, nestává se to pokud přijde někdo poprvé, nebo chodí krátce.

Zástupce se začne chovat stejně jako ten koho představuje :-), to je gró konstelací. Pro toho kdo si konstelaci staví, je celkem hrdinské nahlédnout sám sebe, bez možnosti ovlivnit vědomě svůj projev.

Jde o harmonizaci systému, pokud to systém dovolí. Systém se otevře podle toho, jak je připraven zadavatel, kolik udělá prostoru pro rozvinutí konstelace a v neposlední řadě jak je pokročilý provázející. Jsou konstelace 10timinutové a konstelace hodinové, pozvolné i okamžité, jemné i těžké.

Já nejsem profesionál, Barčo. To že si např. stoupnu někomu do konstelace považuji za dar, přijmutím zástupné role dělám mnoho pro sebe a mohu cosi zprostředkovat i pro zadavatele. Může to být psychicky náročné, ale také to může být velmi posilující. Každý si vybere takového zástupce, jakého si zaslouží :-).

Rozhodně to není tak, že bych se poté dobíjela dýcháním. Jde o dvě podobné metody, oboje fungují přes tělo, což mě je sympatické. Při dýchání jsi v páru, jeden dýchá, druhý tzv sitter Tě hlídá, pečuje o Tebe a podporuje Tvoji práci, ošetřuje prostředí. Pokud si vybereš partnera, kterého nebudeš zajímat, nebo bude duchem jinde, odrazí se to i na Tvém dýchacím prožitku.

Osobně mám za to, že způsob práce při těchto metodách podporuje vysunutí naší antény na vyšší příjem i v běžném životě. Lepší napojení na vlastní zdroj.

[178]: Dá se tedy říci, že lidé, kteří tyto konstelace podstoupí přímo, bez zástupu, tak se jakoby díky té energii, která na ně působí a kterou cítí a přijímají tak se jakoby i přímo vnitřně přeměňují. Svým způsobem je to taková harmonizace vnitřních energií. Takové feng-shui lidských duší. A někdy ta proměna je provázena dramatičtěji, jakoby přes blok a jindy to může být pozvolné a zcela plynulé. Někdy to zřejmě nejde při velkém bloku člověka napoprvé hned, protože se brání tu energii přijmout.

Pokud se Ty věnuješ konstelacím profesionálně, tak té energie nachytáš spoustu. Funguješ jako anténa a na to musíš být úplně uvolněná a naladěná, aby si skutečně lidem dokázala pomoci – dá to jistě psychicky zabrat. Myslím si, že potom uvítáš sama pro sebe hlubokou energetickou duchovní očistu (koupel) svého podvědomí právě těmi stavy skrz holotropní dýchání – tam jsi jen Ty, sama za sebe a je to takový „čistící servis“ proto, abys mohla přijímat čistou energii.

Napadlo mě, že tyto energie vlastně vnímáme všichni. Ať už se jedná o prostředí, ve kterém žijeme, nebo místa v přírodě, ale také třeba na pracovišti pokud pracujeme v týmu. Někdo je citlivější a jiný méně. Někdo napětí vyvolává, z někoho cítíme agresi a jiný člověk přijde a už jen tím, že v té místnosti je, tak napětí povolí, jemně vyprchá, nebo naopak znásobí.

Jenže většina z nás má v normálním životě tu svoji anténku vysunutou jen napůl, nemáme schválně otevřeny všechny kanály pro příjem a zároveň únik naší vnitřní energie. Já myslím, že je to takový pud sebezáchovy – uchovat si vnitřní energii a šetřit s ní. Někdy ji rozdáváme ve velkém a bezvýhradně, ale pak jsme vyčerpaní a prázdní, není kde se dobíjet, nebo se neumíme vnitřně nabít, hledáme zoufale způsoby, jak se vnitřně nabít a při tom vyplýtváme další množství energie. Pokud člověk sám v sobě nalezne zdroj, kde čerpat energii má vyhráno. Zdánlivě to vypadá, že člověk čerpá od jiných lidí, z vnějšku, v požitcích, ale myslím, že ten pravý zdroj energie má každý v sobě uvnitř sám.

[177]: Necháš na sebe volně působit energii toho, koho zastupuješ. Nezasahuješ ničím, pokud začneš zasahovat svým egem, vůli, nebo se bráníš, okamžitě to pocítíš a dojezd může být velmi nepříjemný. Energii usměrní provázející rozvinutím konstelace, samozřejmě energie bývá silná, emocionální i agresivní, ale i velmi jemná až božská. Je taková na jakou jsi připravena, kterou uneseš. Tím chci říct, že např. začátečník není podvědomě vybrán do role, která by ho převálcovala.

Nejlépe porozumí ten, kdo stojí v zástupné roli, protože je energií veden a cítí ji bezprostředně včetně změn, které mu prospívají a které ne, ale už i přihlížení je velmi přínosné. Dá se jasně pocítit, v čem existuje ten, koho zastupujeme a jaké jsou jeho možnosti ke konání.

[176]: Jestli to malinko chápu (možná špatně) s tím zastupováním v konstelacích – vede Tě intuice, nebo spíše na sebe necháš volně působit energii člověka, kterého zastupuješ. Nezasahuješ do toho svými myšlenkami, egem, vědomě vůlí, nebo se alespoň snažíš nezasahovat. Ale na druhou stranu není lehké ukočírovat energii, pokud je silná, nebo je tam agrese a v tom případě je nutné zasáhnout. Ano, určitě ten kdo se dívá na tu celou scénu, lépe pochopí sebe a jiné. Protože tím, že se toho jakoby přímo neúčastní, vidí jednání své osoby a svého ega na tom zastupujícím člověku a lépe si uvědomí celou situaci ze všech úhlů – objektivněji.

Myslím si, že pokud chceme opravdu někomu porozumět, je nutnost úplně zapomenout na svoji osobu, na to co si myslíme, či nemyslíme. Prostě jen vnímat toho člověka, tak jak je, ať se nám to líbí nebo ne – a to je v podstatě na tom to nejtěžší

[175]: Podobně probíhá práce v konstelacích, je možné stát zástupně např. za muže a pak snadno pochopíme jejich pocity, či uvažování směrem k nám. Je možné stát za matku, za potracené dítě, za dítě a to jsou neocenitelné zkušenosti, které nám dovolí s určitým pochopením, soucitem a láskou přistoupit i k těm, které jsme v minulosti soudili. Už jen pohled na takový obraz, bez naší konkrétní účasti v něm, nám podstatně rozšíří úhel pohledu.

[174]: Daniela: „To že respektuji, pro mne jde ruku v ruce s pochopením. Pokud bych měla Tvoji historii a Tvůj potenciál, je pravděpodobné, že bych měla i Tvůj model chování a komunikace. Ty v mé kůže bys zřejmě převzala stejné postoje jako já. S tím se snažím přistupovat k druhému, těžko posuzovat z naší pozice. Mám opravdu úctu k osudu a cestě každého.“

:-) Ano, přesně tak jsem smýšlela, když jsem se zabývala Tvým Marsem.

Přesouvám se z Direkcí do kavárny, nerada bych tam téma zcela zvrátila :-), tak jak to moderátorovi s oblibou děláme.

To že respektuji, pro mne jde ruku v ruce s pochopením. Pokud bych měla Tvoji historii a Tvůj potenciál, je pravděpodobné, že bych měla i Tvůj model chování a komunikace. Ty v mé kůže bys zřejmě převzala stejné postoje jako já. S tím se snažím přistupovat k druhému, těžko posuzovat z naší pozice. Mám opravdu úctu k osudu a cestě každého.

Můj 7. dům bych nenazvala složitým :-), hodně mi toho nabízí a je mi ho potřeba, obohacuje mi. I psycholog Ti může dát, jak ty říkáš nátěr pouze v rámci možností Tvé mapy, v rámci tvého potenciálu.

Slávek: „...a místa je v databázi a na hard disku serveru více, než dost. :-)“

Slávku, mám na Tebe prosbu, nebo spíše přání. V diskusi po různu na vláknech jsou mezi našimi příspěvky vloženy odkazy na články, odkazy na webové stránky, odkazy na stažení knih, na dokumenty.

Já osobně všechno nestačím pročítat najednou a tak se po různu vracím a dohledávám kolikrát zpětně. Ale myslela jsem si, jestli by tady nemohlo být jedno vlákno určené právě na odkazy. Třeba vlákno – „Prostějovská astrologická setkání“ jsou nevyužitá. Tak jestli by tam nemohly být odkazy na weby, na ukázky z knih, na studijní materiál – na takové ty obsáhlejší věci.

Zkrátka si myslím, že některé odkazy jsou užitečné, zajímavé, a je velká škoda, aby zapadly v komentářích, takhle by byly na jednom místě pohromadě. Nechám to na Tvém uvážení. Děkuji.

[171]: Nic není dáno a hotovo, náš život je výzva. Narodili jsme se každý ne náhodně s nějakým potenciálem. To že porod některých (dle mého většiny) z nás byl náročnější neznamená konečnou. V práci které se věnuji já, je možné takové deficity narovnat, je možné si z nich vzít svoji sílu.

Manipulace může být absolutně vše. I já Tobě děkuji za názory.

[169]: Danielo, ano, to co píšeš s láskou je pravda. Ano, na žádném takovém semináři jsem nebyla. Píšu co si o tom myslím. Ale nemusíme chodit ani na ženské semináře, já to vidím u svých nadřízených, když se občas vrátí z manažerských kurzů. To jsou opravdu chvílemi jiní lidé.

Jen si zkrátka říkám, že některé semináře zavánějí určitým manipulátorstvím a tím, že je to skupinové, tak o to víc to má vliv na psychiku jednoho člověka.

Vůbec nekritizuju Slávka jako astrologa. Ani neříkám, že je manipulátor. Ano, mé znalosti z astrologie jsou veškeré žádné, mizerné.

Vybavují se mi dvě jména firem, které pořádají semináře s duchovní tematikou – Poetrie, Maitrea.

—

Za Tvé vysvětlení toho porodu děkuji. Ano, je strašně důležitá ta prvotní vazba matky a miminka. Jen mi to v tom dřívějším komentáři přišlo tak, že je to zkrátka takhle dané a hotovo a dítě má smůlu celý život. Prostě nálepka císařského řezu.

—

Díky za názory. :-)

Dnes už je všeobecně známé, co pro miminko znamená, když se může ihned po narození přisát k matčině prsu, když zůstane u matky a není odděleno. Jistě jako zdravotník připouštíš, že takové úkony mají vliv na vazbu mezi matkou a dítětem a je velmi důležité, aby se do miminka otiskl pocit jsem v bezpečí, jsem milován. Tento jeden z prvotních otisků v něm totiž zůstává a v jeho životě mu bude pomáhat kdykoliv nastane nějaká nepříjemná situace.

Pokud je pro dítě něco takového důležité, jak by mohl být nedůležitý a bez vlivu způsob jakým se prodralo na svět?

Proč si to myslím já? Krom toho, že mi to přijde velmi přirozený a srozumitelný pohled, jsem si bezpočtukrát odžila porod v rozšířeném stavu vědomí. Tyto své zážitky jsem konzultovala se svojí matkou, která mi dala totožnou zpětnou vazbu. Sama jsem rodila a vím jak a vidím na svém dítěti, jak se staví k určitým situacím a že prakticky kopíruje průběh a způsob porodu.

V neposlední řadě mám dva nedošené sourozence narozené v neukončeném 20. týdnu.

To že nás porod zcela zásadně utváří si nemyslím, tím jsem si naprosto jistá.

[168]: Barčo, Tvůj pohled je poněkud zmatený a pleteš hodně věcí dohromady.

Píšeš. "Moje kamarádka se před lety tak nějak dostala do takové sekty. Změnila se strašně moc, jiné hodnoty neuznávala, nebo neslyšela na nic, jen na to, co ji říkali její „opravdoví přátelé“z komunity. Její život podléhal komunitě".

To je jako jedna paní povídala.... Je to možné, existuje spoustu vykutálenců, kteří se živí prostřednictvím naivity druhých. Netuším kam konkrétně Tvoje kamarádka chodila, jak se změnila, co jí to přineslo atd.. Tvůj pohled na posouzení cizí situace mi nestačí. Pleteš dohromady sekty, semináře, kreativitu, magii. Mluvíš o tom k čemu mají ženské semináře blízko, ale nikdy jsi na žádném nebyla.

Barčo, Tvé astrologické znalosti jsou asi na takové úrovni jako mé astrologické znalosti, tedy prakticky nulové. Takže pokud ty popisuješ mne, nepopisuješ mého Marse ve Štíru (sleduji, že ti dělá velkou starost :-). To co popisuješ, je pouze pohled jedné ženy na druhou ženu, nic jiného.

Nevím, k čemu by Tobě prospěl pohled astrologa, ale mohu říct k čemu prospěl mně. Konkrétně Miloslavovi se povedlo z mé hloubky vytáhnout lecos, co jsem o sobě jen tušila. I v komentářích tady mi věnoval pár vět, díky kterým jsem se zorientovala lépe.

Ono není až tak důležité, jestli jsi v dětství chodila na gymnastiku, nebo krásně zpíváš. Důležité je např: Kolik jsi dostala lásky, stačilo to? A pokud ne, jak se ji mám teď naučit přijímat? Jak si ji mohu dovolit?

[167]: Moje kamarádka se před lety tak nějak dostala do takové komunity. Změnila se strašně moc, jiné hodnoty neuznávala, nebo neslyšela na nic, jen na to, co ji říkali její „opravdoví přátelé“z komunity. Její život podléhal komunitě. Je to podobné, jak to popisoval Roman.

Vůbec si nemyslím, že žena je slabá. Jen je citlivější, spíše k něčemu přilne, je to její přirozeností. Ještě jiný pohled: Každý člověk ve svém nitru sám nejlépe ví jaký je, nebo není. Jen si to musí umět sám ve svém nitru přiznat.

Slávek mi může jako astrolog vypracovat můj horoskop a prezentovat moji osobu, ale jak se cítím skutečně já, je věc jiná. Když Ti řeknu Danielo, popiš mi Tvého Marse ve Štíru, jak ho cítíš, tak bude asi jiný než jak ho cítím já v Tvých komentářích.

A to samé na těch seminářích. Ženské semináře mají velmi blízko k magii (nemluvím o seminářích o kreativitě) Takže tam je i působení toho davu. Ta žena, která to vede, co o Tobě ví? Co může vědět o tom, co jsi v životě prožila či neprožila? Jen Ty víš, že jsi např. jako malá chodila na gymnastiku, nebo hrála na klavír, nebo umíš malovat, nebo krásně zpíváš, nebo, že umíš.., nebo, že se Ti přihodilo to a to. Kde je ten Tvůj potenciál? Komu jsou vlastně takové semináře určené, kterým ženám?

Malinko odbočím: Další otázka v této souvislosti mě napadá: Co je to vlastně magie? Já myslím, že je to síla tvořit. Kdybys někde v džungli na konci světa před nějakým domorodcem vytáhla mobil a telefonovala, co si bude myslet domorodec? Že jsi kouzelnice, která mluví s duchem. Nebo, kdybys před ním začala psát, což on neumí, bude si myslet, že si udělala kouzlo.

Píšeš o literatuře. Já přece neříkám, že kniha o spiritualitě je špatná. Myslím, že věci z knih je dobré převést do praxe. Podobně jako když něco říkáš o něčem a tak to také děláš ve svém životě. Pak to teprve má nějaký smysl. A máš pravdu, že Tě některé knihy obrátí naruby a vůbec netušíš kde je nahoře a kde dole, co je uvnitř a co je venku. Proto jsem psala, že třeba tu knihu na čas odložíš, než to nějak zpracuješ. A pak jsou knihy ke kterým se vracíš a vždy tam objevíš něco nového, nepoznaného, co tam před tím nebylo.

Na jiném vlákně jsem popsala svoje zamyšlení nad jedinou ukázkou z knihy pana Lazareva. Neodsoudila jsem to. Jen jsem se nad tím zamyslela.

Práce v týmu je aktivní a tvůrčí. Ano, koneckonců pracuji v týmu. :-) Tady je možná také důvod, proč občas jsem ráda sama se sebou. :-) Také proč třeba nevyhledávám hromadné sportování v tělocvičnách, nebo v posilovně. Naopak užívám si procházky se psem, jógu doma a občas večerní běh, kde nejsou lidé.

Můžu se Tě také na něco zeptat? Jinde na vlákně jsi psala, že si myslíš, že děti narozené císařským řezem, nebo nějak komplikovaně porozené kleštěmi jsou ve svém životě neprůbojné, neaktivní. Proč si to myslíš?

Já osobně jsem se narodila na 7.měsíci, byla jsem témeř slepá a vážila jsem 1400 gr.(to mi říkala babička) Naučila jsem se chodit až ve dvou letech, protože jsem byla v kojeneckém ústavu prakticky retardovaná, než se vše vyřešilo tak, aby se o mě mohla starat jako matka moje babička.

Ale téměř dospělé děti mých kamarádek, které se narodily také císařem jsou normální, pohodové děti. Já spíše myslím, že vše je dané tou výchovou a rodičovstvím.

Jiná moje kamarádka na mateřské dovolené má holčičku - 2.roky a ta má problémy s nožičkami ( kyčle a kotníky) Její sousedka z vesnice ji poradila, aby holčičce dávala boty obráceně (kozí nohy - pravou botu na levou nohu a obráceně), že tak se ji to srovná. Já si myslím, že by spíše měla zajít k dětskému lékaři či ortopedovi a především holčičce obstarat dobré kvalitní pevné botičky. Když to neudělá, tak holčičce může poškodit nohy na celý život.

[166]: Barčo, napsala jsi to zeširoka, ale neodpověděla jsi mi. Jestli to dobře chápu, tak to o čem mluvíš, jsi sama nikdy neabsolvovala, pouze předkládáš svoji hypotézu, je to tak?

Vzhledem k tomu, že já jsem nikdy nebyla účastník ženského nebo duchovního semináře, netuším o čem vlastně mluvíš, co si podtím mám představit, když to zmiňuješ Ty. Odžila jsem si na vlastní kůži desítky prožitkových seminářů, ale nevedly je ženy. Vedly je muži, troufnu si říct zralí muži, kteří si ve svém oboru získali určitý respekt a mají za sebou dostatek slušně odvedené práce.

V žádném případě tím ale neodsuzuji práci v kruhu žen. Ono totiž pokud si žena zpracovává trauma na téma znásilnění, zneužití, nepřijmutí těla je mnohem jednodušší otevřít se v kruhu žen. Totéž pokud se žena stává matkou. Kdo víc by ji mohl být nápomocen ve chvíli nastávajícího mateřství než jiné matky?

Pokud ženy nahlížíš pouze tak jak píšeš, děláš je velmi slabými. Já je jako takové ovce nevidím. Nejen žena snadno ulpí na modle. Na to nemusí navštívit seminář, na to stačí frustrovaná kamarádka, či kolegyně z práce. Ulpíme ve chvíli, kdy ještě nejsme dospělé, nebo svým způsobem zralé. Ono je totiž možné přečíst těžkou, modrou a spirituální knihu a přitom si z ní nic neodnést, nebo naopak díky ní bloudit. Prostě ji nazíráme pouze z úrovně, které jsme schopni. To samé bude i u prožitku, či semináře. Je tím ale ta kniha špatná? Stává se tím nutně špatný zážitek, který žena prožila? Možná ji posune, ač to tak ihned nemusí vypadat a možná ne, ani to není špatně.

A také se mi chce dodat, mnohem pasivněji přijímáš čtením knihy. Práce ve skupině je velmi aktivní a ty jsi součástí toho tvůrčího procesu.

„Jen bych se zeptal:1) kolik ženských duchovních seminářů jsi absolvovala? 2) jestli znáš taky mužské semináře? 3) co je Norimberský trychtýř? 4) jsou-li všechny semináře příčinou totálního zblbnutí nebo jen někeré? 5) a závěrem jest-li existuje nějaká šance, že se oběti zhloupnutí dostanou ze své prekérní situace? :-) Někdo sem totiž řadí i astrologické kursy, tak nevim nevim, není-li čas to nějak přehodnotit, nebo radši zustat v klidu. Jináč názorů jsi vyslovila v podstatě mnoho, máš ostře nabito...“

Klíčová otázka zní – co je duchovno, nebo co si pod tímto slovem člověk představuje.

1) Ženské duchovní semináře absolvuji téměř každý den v práci se svými kolegyněmi, které jsou zároveň mými kamarádkami. :-)

Myslím si, že pro ženu duchovno znamená především to si s někým nejen povídat, ale sdílet. Sdílení znamená i naslouchání. Pokud chcete opravdu někomu naslouchat, měli by jste zapomenout sami na sebe. Ženy mají potřebu mluvit o svých pocitech, nebo co prožívají. Ženy tím, že s někým mluví nahlas, tak zároveň tím řeší v sobě svoje problémy. Muž, když řeší problém většinou mlčí a přemýšlí tiše. Ženy se mohou cítit osamělé, nebo nepochopené, když jejich muž si s nimi nepovídá. Spousta žen, kterým vyrostly děti najednou prožívají prázdno. Nejenže svůj čas a energii věnovaly dětem, ale také zjistí, že přišly o společníky. Děti jim naslouchaly a povídaly si s nimi. Pokud žena a její muž mají rozdílné zájmy, žena hledá seberealizaci a zároveň také přátele, nebo spřízněné duše. Takže tady se nabízí právě ženské duchovní semináře, které jsou zaměřené především na ženy, které se snaží naplnit svoji vnitřní prázdnotu, kdy radí ženám jak být plnohodnotnou, krásnou ženou. Na tom samozřejmě není nic špatného, té ženě to velmi pomůže, ale ouha je tu jedno velké nebezpečí. Přednášející plnohodnotná nádherná žena se může lehce stát absolutním vzorem pro tu osamělou nenaplněnou ženu. A udělá si z ní „bohyni“. Začne ji uctívat, protože bude mít pocit, že s ní plně souzní, s jejími myšlenkami a začne být na ni závislá. Ze seminářů se lehce může stát závislost, jako z čehokoliv jiného. A ta žena může ctít svoji falešnou identitu, bude se chtít vyrovnat té své „bohyni“ a tím se dostává do bludného kruhu. Přestane být sama sebou a upne se na ideál. A může to být ještě horší. Dokonce se může vrhnout na více seminářů pro ženy a mít víc takových „bohyní“. A ta žena se vlastně honí za duchovnem a chce najít své štěstí ve vnějším světě. Nenapadne ji podívat se do zrcadla, zastavit se a přemýšlet o sobě, coby ji bavilo, čemu by se mohla sama věnovat ve volném čase. Ne, vidí ideál a myšlenky „bohyně“.

2) Mužské semináře neznám, nevím.

3) Norimberský trychtýř – 15-16.století v Norimbeku se mučilo tak, že se lidem lilo spousty vody právě trychtýřem ústy do žaludku. Metoda „Norimberského trychtýře“ obrazně řečeno je nalití informací vědomostí do hlavy – ať se vám to líbí nebo ne. Nemáte čas přemýšlet o informacích , které vám na školení, nebo seminářích předkládají. Kolikrát není možnost ani diskuze. Prostě jde skutečně jen o informace a zahlcení informacemi. Ti lidé co to přednášejí to zkrátka umí.

Vemte si např. mobilní operátory, když vám volají a nabízejí vám výhodné tarify, nestíháte jejich počty. Někdy se stane, že někteří lidé jim na výhodný tarif kývnou.

4) To není o seminářích, ale lidech. O tom jak lidé přemýšlí. Když si čtete nějakou knihu, někdy se stane, že ji odložíte. Něco vás v té knize zaujalo a přemýšlíte o tom, nebo se to snažíte pochopit. Je to podobné i na tomto fóru. Ale na semináři na to myšlení nemáte čas, tam vše většinou pasivně přijímáte, aniž by jste se nad tím zamysleli, nebo se na to podívali z více stran. Navíc ostatní lidé na semináři jsou na tom stejně jako Vy – není tady možná konfrontace. Všichni věří, že věci fungují tak, jak jim bylo řečeno. A pak se z lidí tak trochu stávají loutky.

Je těžké si to přiznat, ale myslím si, že New Age a všechny možné směry jsou novodobá náboženství. Jinak chápali lidé dřív Bibli, není dnes svým slohem až tak srozumitelná. Vemte si kolikrát v našich debatách narazíme na různé významy slov a vzájemně si to tu vysvětlujeme. Směry New Age jsou přepsané na dnešní dobu, aby byli pro nás nejen srozumitelné, ale také proto, aby jsme z nich cítili aktuálnost a potřebu z nich čerpat v dnešní uspěchané době. Není na škodu si nějakou filozofii pro sebe vybrat. Ale je dobré si zachovat odstup, aby nás to nepohltilo, aby se z toho nestalo uctívání guruů. Pak lidé ztrácejí soudnost, jen zbožně naslouchají, citují někoho jiného, nepřemýšlí.

5) Stačí se jen zastavit a chvíli pozorovat svoje myšlenky, nebo přemýšlet. Stačí vyslechnout jiný odlišný názor. V tom spočívá pravé poznání. A další věcí je to, že pokud se něco naučíte sami, bez toho, aby vám to člověk nalil do hlavy, tak to má daleko větší váhu a hloubku, sami si to objevíte. Sami si v tom najdete pro sebe to dobré, užitečné a něco jiného odhodíte.

Prosím neházet všechny kursy do jednoho pytle. Jednou v životě, až snad nebudu tolik pracovat a budu mít volněji bych ráda na kursy společenského tance, malování, univerzitu třetího věku....

A také bych si na stáří moc přála vedle sebe mít chytrého muže s přehledem, který by se mnou diskutoval o všem možném, podobně jako na tomto fóru. :-)

Napadlo mě, že naše poslední témata na diskusi, jako byla karmická astrologie, téma kolektivní viny, nebo to jak každý prožíváme diskuze krásně souzní právě s Neptunem ve znamení Ryb.

[163]: Na jiném vlákně jsem psala, že se mi líbí na východní filozofii tři věci – ticho, cesta, vnitřní božský prožitek absolutní rovnováhy – jednoty a sounáležitosti se vším.

V mých úvahách píšu o svém tichu, o své cestě a o svých prožitcích ve 12. domě. Na dalším jiném vlákně jsem psala, že mi je blízká Velekněžka. Jen ta dokáže spojit zdánlivě všechny neslučitelné protiklady, jako je minulost a přítomnost, vnitřní a vnější. A ve svém tichém nitru, vzdálena od lidí hledá klíč a cestu k pochopení věcí. Císařovna mi ukázala kde mám hledat lásku a jak žít svoji Venuši.

Nevím, jestli jsou moje cesty správné, jen je cítím ve své duši. Čas vše ukáže. Ale někdy právě samotný strážce času Saturn mi připraví nečekaný reperát a nepustí mě dál. A když nepovolí mocný Saturn, Jupiter můj vládce horoskopu přimhouří oko a povolá Uran, který mě občas přenese o kousek dál, ale za to se platí.

[162]: Píšeš to dobře, Barčo. My sami nejlépe víme, co je pro nás v danný okamžik nejlepší. Sami nejlépe cítíme, která cesta je pro nás ta správná.

[154]: Daniela: „Ještě zkusím jedno říct: Některé Tvé otevřené, niterné pohledy jsou krásné a často i dost dobře pojmenované a já si v tu chvílí xx řekla, možná to Barča má vážně tak zpracované, vždyť vlastně to co říká je pravdou. Proč mám tedy pocit, že mluví o něčem jiném, že se rozcházíme v pohledu. A pak mi ten můj pocit potvrdíš svojí reakcí jinde, svojí ukřivděností, nebo vztekem.

Protože kdybys nechávala věci opravdu plynout, tak jak Ty dokážeš krásně popsat, tak tě tady nic zranit nemůže, nemůže se Tě nic dotknout tak osobně. Já chápu co ty tvé pocity navozuje, to nemá vůbec nic společného s diskuzí tady.

––

Dlouhou dobu mi trvalo nejprve přijmout, pochopit a uvědomit si moje „stigma” z dětství. Delší čas mi trvalo si k tomu vytvořit určitý postoj. A další dlouhá doba uběhla, než jsem objevila svoji cestu ven. K lidem kolem mě, ale zároveň ta nová cesta k lidem, byla mojí novou cestou dovnitř, k sobě samé. Tohle je můj zpracovaný 12.dům.

Někdy se mi stane, že sejdu ze své cesty a vracím se do vyšlapaných starých kolejí. Mám podezření, že mi v tom trochu úřadují můj retrográdní Saturn a retrográdní Uran.

––

V pondělí byl měsíc v úplňku ve Vahách. Myslím, že jeho vliv se promítl i sem, do vztahů na diskuzi.

[160]: Když lidé nemají lásku partnerskou jsou smutní, mají pocit, že nemají pro co žít, že jejich život bez lásky nemá smysl. Zoufale hledají lásku jinde, u přátel, ve vnějším světě. Ale nenacházejí. Lidé se po čase uzavřou, postaví kolem sebe zeď, aby jim už nic nemohlo ublížit, ale také přestávají být citelnými.

Tito lidé zapomněli hledat lásku především v sobě. Když člověk objeví lásku v sobě, objeví ji všude kolem, bez bolesti, závisti, trpkosti. Je jeho součástí. Já tu občas píšu o obyčejných věcech, píšu o své obyčejné lásce.

Moje láska jsou mé kamarádky, moje Tapi, místo u řeky kam se chodím dívat na západ slunce, kdykoliv to jen jde, je to moje malé malování, vyšívání, orchideje, moje cesta do práce, moje cestování, knížky, moje práce, tyto stránky a Vy, moje nákupy nejen v Tesku :-)... to vše je svým způsobem láska.

Trápíš se vařením. Proč? Udělej si jeden den čas a věnuj se naplno jen vaření. To je svým způsobem meditace. Vyber si nějaký recept, všechno si na to nakup, pusť si k tomu hudbu, kterou máš ráda a čaruj. Je úplně jedno, jestli budeš vařit omáčku, maso, nebo péct, či jen připravovat salát. Nespěchej s tím, vyhraj si s tím. Dej tomu svoji lásku. Láska je tvořivá, ať děláš cokoliv.

(Malá) láska tvoří malé věci jako je Tvůj salát. Láska roste ve větší jako jsou Tvoje konstelace a přerůstá v lásku velkou, která tvoří Tvé vztahy...

[159]: Je to přesně jak píšeš :-). Srdeční zlomenina potká během života každého a rekonvalescence je individuální záležitost.

[158]: :-) Já mám otevřené zlomeniny srdečního svalu a díry po šípech. Bylo mi to zapotřebí a nelituju toho. Dokud žiju, dýchám, věřím na ni...

[157]: :-) co je to láska? Jasně Amor je nevyzpytatelný a střílí své šípy naprosto nekoordinovaně, ten si z nás totiž vyloženě střílí :-)). Navíc kam míří jeho šíp? Krvavá rána přímo do srdce.

Máš pravdu, já bych bez lásky umřela. Snažím se k ní přistupovat nepodmíněně, bez nároků a požadavků. Pár let už se mi to celkem daří, ale nejprve bylo třeba dostat i tvrdé lekce. Dnes se zpětně usmívám sama nad sebou.

Láska je pro mne široký pojem a spoustu dalších všedních věcí, které ty tak hezky a často popisuješ. Ale samozřejmě láska mezi mužem a ženou, to je neskutečný pohon, nekonečný zdroj energie. To je stvrzení o tom, že jsme stále živí.

[156]: Vždyť je to jednoduché. Určitě si někdy milovala. Velká láska není bez bolesti, pak to není velká láska.:-) Máš přeci Venuši v Rybkách. :-)

Myslím, že velmi citliví lidé, kteří se jednou spálili a zklamali v lásce, tak už většinou zůstávají sami. Bojí se lásky, protože se bojí svojí zranitelnosti a další možné bolesti.

[155]: Barča: "Nemůžeme být citliví a zároveň nezranitelní."

To je hodně dobrá a pravdivá věta.

Pokud se začneme něčemu otevírat, zcitlivíme a to nejen že lépe vnímáme, co se odehravá v druhých a jak to mají oni směrem k nám. Vše je pro nás čitelnější a vnímáme více mimosmyslově, vnímáme jemnosti, synchronicity. Nejen že začneme vnímat ostřeji, všímat si maličkostí a celkově zjemníme naše cítění, ale nese to po nějakou dobu i naši zvýšenou zranitelnost. Jsme více obnažení, rozechvělí a emoce námi více zmítají. Pokud jdeme správně, časem se naučíme ponechat si citlivé vnímání, ale stát dostatečně pevně, abychom tak zranitelnými nebyli.

[154]: Danielo, nevím, co to je mít něco zpracované. Už se tím netrap. Piš volně jak jsi zvyklá, já to také tak dělám :-) Se vší upřímností a opravdovostí. Ať už píšu to co cítím a prožívám, nebo ať se jedná o pohled vnější, logický, rozumový, kde jsou fakta, vědomosti, prožitá zkušenost.

Nemůžeme být citliví a zároveň nezranitelní. A je to jak píšeš, každý jsme trochu někde jinde, proto se rozcházíme. Ale zároveň se tím navzájem od sebe učíme, už jen tím, že nasloucháme. Souhlas, něčí pravda, to vůbec není důležité, někdy stačí opravdu jen naslouchat a dívat se očima toho druhého.

Mě opravdu nevadí nesouhlas. Mě vadí občas ta reakce, ten podtón. Protože i když s někým nesouhlasím, vážím si ho, naslouchám mu, někdy i porozumím tomu proč se mnou ten dotyčný nesouhlasí, a právě v tom je to poznání.

Je velmi vzácné najít člověka v životě, kterému můžete říci všechno, který vás tiše vyslyší, tiše porozumí. Ale když takového člověka jednou najdete, pak už vlastně nemusíte říkat vůbec nic. :-)

[153]: Ještě zkusím jedno říct: Některé Tvé otevřené, niterné pohledy jsou krásné a často i dost dobře pojmenované a já si v tu chvílí xx řekla, možná to Barča má vážně tak zpracované, vždyť vlastně to co říká je pravdou. Proč mám tedy pocit, že mluví o něčem jiném, že se rozcházíme v pohledu. A pak mi ten můj pocit potvrdíš svojí reakcí jinde, svojí ukřivděností, nebo vztekem.

Protože kdybys nechávala věci opravdu plynout, tak jak Ty dokážeš krásně popsat, tak tě tady nic zranit nemůže, nemůže se Tě nic dotknout tak osobně.

Já chápu co ty tvé pocity navozuje, to nemá vůbec nic společného s diskuzí tady. Já to vše respektuji. Ale tím mi nutíš být nezcela přirozená, protože já už došla tak daleko, že váhám na jaký komentář se napojím, abych ti neublížila, aby to nebylo zavádějící, zda vůbec budu reagovat.

Ale ani to neznamená že bych se na tebe zlobila, nebo že mne to něčemu nemá naučit. Jen se tě snažím co možná nejsrozumitelněji dát nějakou zpětnou vazbu.

Je dost témat, kde mi s Tebou konverzace plyne lehce a pohodově a kde bych se s klukama nikdy neshodla. Jde o témata holčičí, lehčí ale to neznamená, že méně důležitá.

[152]: „Jen po nás nemůžeš chtít, abychom si tu vždy na vše kývali a vedli diskuze jen po Tvém. Ty sis cosi vysnila a teď na této představě lpíš a začneš trucovat, když není po tvém.”

Danielo, děkuji Ti za Tvé vyjádření. Vidíš, a přesně tenhle pocit mám já z Vás, když s Vámi občas nesouhlasím. Že Vám to právě tak strašně vadí, když s Vámi nesouhlasím a to je právě také to, co cítím z Vašich komentářů.

To, že si beru spoustu věcí osobně, nebo, že to tak cítím, to je i do jisté míry moje profesionální deformace. Nepotřebuji žádné viditelné uznání, mě stačí to, co z Vás cítím.

Už to nechme prosím být.

Barčo, já to zkusím ještě jednou, jak nejlépe umím. I my Tě máme rádi, ať už s Tebou souhlasíme nebo ne. Bereme Tě takovou jaká jsi a jsi tak v pořádku. Nejvíce se tu hodnotíš ty, tím jak osobně k sobě strháváš některé komentáře.

Nikdo na diskuzi nehledá chyby, každý pouze rezonuje s tím, co tu je vyřčeno. Já ti věřím, když mi pochválíš nějakou úvahu, že je to míněno upřímně. To že mi něco pochválíš nijak nesouvisí s mojí úvahou, jde o to že v nějakém náhledu stejně rezonujeme nic jiného. Téma které zmiňuješ je moje parketa, jsem si v něm jistá. Proto já nijak nereaguji, když mi ho Ty nebo Miloslav odsouhlasíš. Jo když mi někdo pochválí astrologickou úvahu, to mi zaujme protože tam jsem naprostý neználek.

I já mám problém se v různých tématech zorientovat a necítím to ani jako nutné, mít ve všem jasno. Pro Tebe je hodně důležité, aby Tě ocenili druzí, já tomu rozumím. Ale nesouhlas s Tebou neznamená, že tě někdo odsuzuje, snižuje, anebo mám za hloupou. Všichni víme, že jsi odborník ve své práci, že jsi vnímavá, hloubavá, laskavá. Jen po nás nemůžeš chtít, abychom si tu vždy na vše kývali a vedli diskuze jen po Tvém. Ty sis cosi vysnila a teď na této představě lpíš a začneš trucovat, když není po tvém.

Nikdo tě tady neubližuje, jde pouze o Tvůj překlad. Nejsi o nic horší než kdokoliv z nás. Ale pokud budeš takovým způsobem tlačit, tak to dojde tak daleko, že se tu budeme bát cokoliv říct, aby se to tebe nedotklo.

Miloslav: Mám prosbu, co kdybyste při změně tématu zakládali nové diskuse a nová vlákna?

:-) Budu se snažit, ono se to vždy nějak zvrhne :-). Nicméně jsem se zodpovědně přesunula do kavárny.

Slávek: Ta inovace s těmi příspěvky je pěkná. Myslím tím ty modré proužky oddělující jednotlivé příspěvky.To jemné šedé podbarvení hlavičky příspěvku bylo také moc pěkné.

[148]: No zní to velmi kuriozně. Já četla, že akce byla domluvena mezi slovenskou a tureckou policií s tím, že nechají vůz projet, aby odhalili odběratele. A že předčasný zásah Turků byl pro Slováky překvapením.

[142]: Slováci mají zvláštní smysl pro humor.

Nejdříve slovenská policie na řelomu roku 2009/2010 propašovala osmi lidem nic netušícím výbušninu do jejich zavazadel na letišti. Mimo jiné i Slovákovi, automechanikovi dlouhodobě pracujícímu v Dublinu. Šlo konkrétně o 90 gramů trhaviny hexogen (RDX), která je silnější a nebezpečnější, než TNT. Zrovna se vracel z vánoc 2009 a byl v Irsku zadržen, irskou policíí tři hodiny vyslýchán, bylo evakuováno několik domů a úřadů, uzavřeny dvě ulice. Slovensko o tom informovalo Irsko až za tři dny poté.

Teď zase Slovensko udělalo výbornou protidrogovou akci. Český řidič převážel jako zakázku 17 tun čistícího prostřeku pro Turecko, ale ve skutečnosti to byly látky na výrobu heroinu. Tajně mu je tam nastrčil záakzník, řidič to nevěděl. Slovenské úřady to zjistily, ale nechali ho jako volavku projet do Turecka. V Turecku ho zatkli, vsadili do vězení, zabavili tirák. Slovenské úřady ani nenapadlo se nijak starat, ven ho dostal český konzul, tirák je dodnes v Turecku zabaven. Řidič může být rád, že nebyl zlikvidován. Slovensko si stěžuje Turecku, že si dovolilo vůbec chlapa s haldou drog v autě zatknout.

Zřejmě slovenská policie má zvláštní druh humoru. Otázka je, zda by neměla být posuzována jako teroristická skupina a tak na ní mezinárodně nahlížet.

Já když jsem se zmínil o tom odejití z vlasti české, měl jsem na mysli spíš odchod za objevováním krás jiných zemí, politická emigrace už v té době naštěstí nehrozila.Je to o magnetické přitažlivosti k dálkám....

Měl jsem vždycky boty z kůže toulavejch psů, ale pak mě to časem přešlo.

[145]: Slávku, věřím Ti. Promiň. Ale tím popisem mi to prostě Fučíka připomnělo, přestože to byla smyšlená postava. Za války se opravdu odehrávaly neuvěřitelné příběhy. Četla jsem knížku „ Lékař od Stalingradu”, dokonce je to i zfilmované. To jsou opravdu silné příběhy, co lidé dokázali přetrpět.

http://www.csfd.cz/film/39423-lekar-od-stalingradu/

[144]: Barča: Doporučuji přečíst o Josefu Mašínovi. Zejména posledních 5-6 odstavců:

http://www.valka.cz/clanek_10415.html

[143]: Slávku a nepleteš si to s Fučíkem ? :-))

[139]: Barča: Podplukovník Josef Mašín (1896-1942) byl opravdu borec. Při vyslýchání gestapem byl asi jediný, kdo byl ochoten zmlátit gestapáka i přímo při výslechu, takže na výslech se neodvážili gestapák sám. Po každém výslechu ho museli odnést na nosítkách, jak byl zmlácený. Přesto nic neprozradil, ba dokonce vinu jiných bral na sebe. Od 13.5. do 30.6.1942 – to nechápu, jak to někdo mohl vydržet.

Jeho synové, bratři Mašínové, jeden z nich se stejným jménem – jsou pak Ti, kteří vyvolávají rozporuplné debaty.

[140]: Já jsem už na Slovensku dlouho nebyla, ale Slováky mám svým způsobem ráda. V Praze jsou všude v restauracích, hotelech. Tady v Plzni ale dělají spíš podřadnější práci u velkých výrobních společností.

Barča: Lepší jsou Slavíci z Madridu :-). Oslavu Mašínů také nechápu. Chladnokrevnou zbytečnou vraždu může těžko cokoliv omluvit.

[140]: Letos jsem byla v Tatrách, moc se mi tam líbilo. Dokonce i obsluha a domácí v pohodě. Spíš tam jsou oblasti konkrétně pod Tatrami, kde skutečně řídí cestovní ruch mafie. Jsou tam vesnice zapomenuté v čase, původní dřevěné lázeňské domy bez oprav. Nepřišlo mi to až tak drahé ani jídlo, ani pití na Teryho chatě, kde se prostě napít musíš, ať to stojí, co to stojí. Spíš na těch hranicích, ti celníci, co předváděli v 1 hod. ráno s celým českým autobusem k neuvěření. A pak jen ty moje zkušenosti jak se chovají Slováci u nás. Určitě ne všichni. A opět většina Slováků jsou silně věřící křesťané a překvapilo mně právě i to jejich chování nejen k lidem kolegům, ale též pacientům.

[139]: Slováci si dělají špatné jméno obecně.

Já jsem byl v Tatrách a při té příležitosti i v restauraci. Obsluha mizerná, neochota.

Na Slovensku je v rekreačních oblastech vidět, že se snaží rýžovat co to jde a bez skrupulí. Proto jim také turisté odcházejí do jiných zemí. (Poznámka: Myslím turisté z mnoha států.)

[138]: Ano, máš pravdu v tom, že nelze házet všechny emigranty do jednoho pytle. To byla jen moje malá hořká osobní zkušenost. Pravdou je, že třeba byli i nedobrovolní emigranti - pan Kryl. Co mě překvapilo, on miloval ruštinu, jako jazyk. Nenáviděl svinstvo, rudé, modré, jakékoliv. Ale přijde mně, že většina lidí tam utekla převážně jen za lepší vidinou získat bohatství. To je také důvod, proč nemusím moc Slováky. Na celnici s Ukrajinou se chovají opravdu jako fašisti, prošátrají celý autobus. Zažila jsem velký nápor Slováků do nemocnice na místa sester, zpočátku byli velmi spokojení, přátelští, pomohla si jim, poděkovali Ti. Za nějaký čas si slyšela, jak jsou Češi hrozní, oni jsou diskriminovaní a mají méně peněz než Češi. Takže poté nastal exodus Slováků z Hradce a spousta jich šlo do Prahy. A tam už to pro ně také časem nebylo fajn, tak už míří za hranice. Takže, abych to shrnula většina lidí jde za lepším kvůli ekonomickým důvodům. Jen mně přijde, že se občas v médiích udělají z emigrantů národní hrdinové. Tak třeba bratři Mašínové, donedávna jsem je vůbec neznala. Jinak Matuška a jeho písničky mi skutečně nevadí. :-) ♪♫ „Když jdou na mužskýho léta...” :-)

[137]: Nelze házet všechny emigranty do jednoho pytle. Jedna věc je utíkat, aby sis zachránila život např. z bývalé Jugoslávie, nebo z krutých diktatur a druhá věc jsou emigrace vnitřní, kdy utíkáme spíš sami před sebou a doufáme, že změna místa, kultury, společnosti na naší vnitřní rozervanosti, či konkrétním problému něco změní. Nicméně předtím nelze utéct.

Jsou lidé, kteří venku hodě dokázali a já si jich vážím. Nedávno šel myslím pěkný dokument a panu Formanovi. A znám takové, kteří si sami stěží vydělali pár dolarů na obživu, pak v Čechách ob generaci zrestituovali velký majetek a měli dojem, že nás mohou pouze učit, protože jsme zde právě slezli ze stromů. Čas většinou spravedlivě zaúřaduje.

Nemám ráda české emigranty. Měla jsem možnost poslouchat jejich historky v Rakousku, jak jim režim ubližoval, co si prožili v táborech než získali nové občanství a kde už mohly být za louží apd. A pak jsem jednou potřebovala pomoc...

Mého manžela bratr emigroval do Kanady, je to elektrikář a vždycky když přijel po revoluci, jsme si vyslechli jak jsme primitivní, blbí, zaostalí apd. Závidím zemím, které mají moře.To moře samo o sobě, dělá tu atmosféru toho státu zcela jinou. Moře v lidech, v jejich životě hraje velkou roli. Neumím to vyjádřit slovy. To moře nějak cítíte, vnímáte a i ten život cítíte jakoby skrz to moře, houpání vln apd. Lidé z vnitrozemí vnímají život jinak.

[135]: Já jsem ráda, že jsem tady. Zdrhnout jsem nikdy nechtěla, protože by mi to utrhlo srdce.

Afrika mi jeden čas velmi lákala, ale dnes už vůbec.

[134]: Já jsme chtěl za mlada zdrhnout do Afriky. Ale celkem jsem rád, že jsem tady.

Ať si kdo chce co chce říká, ať si mamka slzy polyká, mě se Švédsko i holky ze švédska většinou líbí. Protože nesnášim dlouhou zimu tak bych se musel pořád někde zahřívat u krbu, kdybych tam emigroval....

Za mlada jsem měl plány kam zdrhnu:-), ale sever mě nelákal...nakonec jsem nějakým nedopatřením pořád tady.Chtělo to v době než člověk zapustí kořen,pak už je to složitější:)

[132]: :-)) podívej Miloslave, ty jsi sem zavedl blond vlasy = větší příjem.

Co se týká režimu vlevo nebo vpravo začínám být bezradná, jako zarytý pravičák musím přiznat, že mám v tuto chvíli pocit nefunkčnosti obou modelů.

[131]: Ve Švédsku je všechno jinak. Dlouhověkost, nejnižší výskyt rakoviny plic, Švédové jsou prý hezcí muži (nemohu potvrdit).

Je tam nízká prostituce, protože ve Švédsku je trestně odpovědný klient prostitutky, takže Švédové jezdí k prostitutkám do okolních států. Kromě toho je tam feminismus do takové míry, že chlap je tam poloviční žena. Ten feminismus vysvětluje i přístup k prostituci.

Alkohol se ve Švédsku nesmí prodávat. Pouze ve specializovaných prodejnách. Čemuž se nelze divit, protože před sto lety byl alkoholismus jednou z příčin, proč Švédsko patřilo mezi chudé země.

Do roku 1975 byly ve Švédsku automaticky sterilizovány postižené, rasově nečisté a pracující ženy.

Ve Švédsku je socialismus jako řemen, vysoké daně, možná úplně nejvyšší. Značný sociální systém. Tím pádem jsou Švédové docela v pohodě, nestresují se, a neumírají na stres – s blond vlasy to nesouvisí.

Švédsko raději nikdo tady moc nepřipomíná, protože jim tam funguje to, co se tady mohutně tvrdí, že fungovat nikdy nemůže a že až to zničíme, tak se tu budeme mít jako v ráji. Tedy až zničíme všechen sociální systém a vše přenecháme nevidelné pazouře trhu.

[129]: Romčo, vidíš to, to je ono :-). Už vím, proč ve Švédsku a skandinávských zemí se mají dobře. Tam je plno přírodních blondýnek a blonďáků. :-)

[129]: Já jsem myslela, že jsou zrzky v kurzu :-)). Už jsme to tu s Barčou jednou probíraly, že nevlastníme správný odstín kštice....a navíc vlastním pouze 166 cm. Nicméně dělám jako by nic a sázím na své přirozené charizma :-))...

Rada jak řešit odchod doktorů z nemocnic:

Tak si dám do nového roku 2011 předsevzetí, že se nechám nahoře obarvit na blond! Možná by stačilo jen nějakej pramen, melír-nebo jak se tomu říká přesně. Když to platí u žen, u chlapa to musí fungovat taky!

3% mám jistý a když k tomu přidám i barvení vousů a vobočí, hodí to šest procent nejmíň! takže, když by doktoři chodili na blond od nového roku, pevně doufám, že by se jim mohlo zlepšit i osobní ohodnocení. ... chce to jít s dobou v souladu s výzkumy.... a ne stávkovat. To je už poslední zoufalý pokus!

Z webů:

Že nemá barva vlasů vliv na příjmy? Nesmysl. Nová britská studie dokazuje, že nadřízení se při hodnocení a odměňování zaměstnankyň skutečně rozhodují také podle barvy vlasů. Blondýny totiž mají v průměru o tři procenta vyšší platy než brunety. Nejhůře jsou na tom pak majitelky rusé hřívy, které vydělávají o šest procent méně než blondýny.

[127]: Vidíte! Funguje to: „ ó Ó.” Já děkuji odborníkům z jú es ej a typografickému úřadu, za pomoc. :-)

Slávku, já o Tvé tajné, vychytané klávesnici – rozhodně nepochybuji. :-)

[126]: Takhle: ó Ó „“ :-)

ó = Nejdříve stiknout klávesu s čárkou (je v horní řadě kláves předposlední), nic se nebude dít (jedná se o tzv. mrtvou klávesu, jak říkáme my z jú es ej, nebo-li přeřazovač, jak říkáme my Češi). A pak stisknout klávesu o a je to tam.

Ó = to samé, akorát ve druhém kroku se stiskne Shift + O.

Pravé uvozovky se snad ani na klávesnici nedají psát přímo. Já jsem si vyrobil vlastní typografickou klávesnici, kterou mám ve Windows nainstalovanou namísto standardní české, abych mohl psát správně česky a správně typograficky. A tajně jí nainstaluji každému, komu dávám do pořádku počítač, on to nepozná, protože funguje stejně jako česká.

Krkolomně to jde takto:

„ = Stiknout klávesu Alt a pořád držet a nepouštět. Na numerické části klávesnice úplně vpravo napsat 0132. Pustit klávesu Alt.

“ = Stiknout klávesu Alt a pořád držet a nepouštět. Na numerické části klávesnice úplně vpravo napsat 0148. Pustit klávesu Alt.

V české typografii pak se používá pomlčka (neboli n-pomlčka, protože má šířku písmene n, také se nazývá půlčtverčíková pomlčka), která má delší čárku, než spojovník (znak mínus, neboli divis). Rozdělují se tím věty. Tady použiji pomlčku – toto byl příklad pomlčky, zatímco pro rozsah letopočtů se používá klasický spojovník: 1900-2000, který je kratší a je na klávesnici jako znak mínus. Pomlčka – se dá napsat přes Alt + 0150 podobným postupem jako u uvozovek výše.

A základní pravidla: Tečka, čárka, dvojtečka, atd. se bez mezery přiřazuje těsně za písmeno následované jednou mezerou. Příklad: Podle agentury TASSu došla zpráva, cituji: „Ropa stop, plyn stop, všechno stop“.

Chyby v typografii: http://typografie.wz.cz/chyby.html

Ústav pro jazyk český o pomlčce: http://www.ujc.cas.cz/poradna/odpo.html#pomlcka

Česká klávesnice je spíše anglická – (vidíte! je tam pomlčka!) – a tak pravé české typografické znaky přímo nemá. Ve Wordu se pak simulují, on je zaměňuje jak píšete – tedy některé, zbytek zůstává špatně.

Prosím poraďte mi: Jak se píše dlouhé o = malé a velké O s čárkou? Jak se píšou pravé uvozovky?

Díky za radu.

Zkusil jsem položit otázku v souladu s časovou rovnoběžností KNIZE PROMĚN.:-)

Vzhledem k aktivitám této a podobných firem v oblasti placeného duchovního rozvoje osobnosti.

Berte to jako jeden z možných pohledů na věc, rozhodně ne jako nějaké rozhodnutí nebo soud nad věcí!

Je pro mě podivuhodné jak přesně některé obtížně vyjadřitelné dojmy dokáže za mě tato kniha svými hexagramy postihnout! Dále je to jen otázka intuice a soustředění...otázka je obecná, není konkrétní!

Ukázka:

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nahoře: Jezero, radost.

Dole: Voda, propastné.

47. Hexagram: Vyčerpání (tíseň).

Symbol:

Vyschlé jezero.

Princip:

Voda z jezera uniká do hlubin. Tak odchází štěstí a nastává nepřízeň.

Výklad:

Když je štěstí vyčerpáno a nastává nepřízeň, nelze odvracet rány osudu. Jediné, co je možno uchovat, je vnitřní pravdivost. A tak kdo zůstává sám sobě i svým ideám věrný, pěstuje svou vnitřní odolnost a z nepřízně osudu vyjde posílený, což se mu stane zdrojem úspěchu. Kdo se však nechá zdeptat, protože to, co ztrácí, mu připadá hodnotnější než jeho vlastní nitro, podlehne.

-----------------------------------------------

[123]: Romčo :-)) "Cílem emocionálně integrativní terapie je maximální duchovní, duševní a tělesný rozvoj člověka jako bytosti vnitřně propojené a sjednocené." To je tak široký pojem..

Rozhodně bych, ale nepodceňovala byrokraty z toho, že nevědí jak se vaří nudle do polévky. Jinak co se týče těch nudlí, nespecifikoval jsi jaké konkrétně nudle, vlásečnicové, široké, celestýnské, poctivé domácí od babičky :-) Oni na všechno mají ověřené a vypracované standardy, vím o čem mluvím. A ze všeho nejhorší je, když se Tě nějaký zkoušející byrokrat zeptá na věc, kterou provádíš dnes a denně, kterou máš natolik vžitou, že nad ní nepřemýšlíš a on po Tobě chce, abys mu ji popsala přesně, v daném pořadí. To jsou nejhorší otázky, protože Ty to sice provádíš, ale popsat to, přemýšlíš, jak to vyjádřit, teď nevíš jestli to opravdu myslí vážně, nebo co to jako má být za buzeraci. A hlavně si ty kroky v hlavě musíš projet a nějak to popsat, ale ouha pán z Prahy v černém obleku chtěl slyšet malinko jiná slova, přesně ta slova, která jsou v standartu a ne jak to popisuješ a děláš to, přestože to provádíš správně.

Osobně za sebe mohu říci, že tyto stránky a všichni lidé na tomto foru jsou mými duševními poradci a podílejí se každý svým dílem na rozvoji mé osobnosti. :-) Věřím, že snad od Nového roku tedy nedojde k zpoplatnění těchto stránek, možná někdy v budoucnosti až Slávek úspěšně zakončí své studium na VŠ. Přejme mu to. :-) Čaj a štrúdl ano, velmi jednoduchá osvědčená prožitková metoda.:-) Naprosto souhlasím.

Jak jsem si četl předchozí komentáře, uvědomil jsem si jak jste oproti mě velmi praktičtí lidé!:) Dokážete posoudit věc velmi zblízka, vzhledem k platbám, Zdr.poj., atestacím, odbornostem, prostě průřez tím co po nás chce odborná a ekonomicko-byrokratická sféra, zákoníky. Máte pravdu v tom, že je to velmi důležité, ale je tu jedna jediná velká chyba, že se posuzují takoví lidé pouze z hlediska svých odborností(titul, vzdělání) ve smyslu předepsaných akreditací státem pro výkon takové praxe! Už když si přečtu co vše v sobě zahrnuje nabídka firmy http://www.emiterra.cz/, je mi jasné, že dopracovat se k tomu všemu co paní nabízí není jednoduché. Je to i dost odvážné, takže velké individuelní ambice a snaha zaujmout něčím netradičním, model odněkud ze zahraničí zřejmě..

Když jsem si osobně četl stránky a zaměření, velmi mě překvapilo co vše je fi schopna ovládat a nabídnout jako firma! Je to sice oborově propojené/terapie a vzájemné sounáležité věci/ ale rozlišit o co běží zas tak jednoduché nebude. (Stavební prace v sobě zahrnují též leccos, takže může dojít k nepřesnostem)

Cílem firmy je:

Cílem emocionálně integrativní terapie je maximální duchovní, duševní a tělesný rozvoj člověka jako bytosti vnitřně propojené a sjednocené.

Takže naprosto nelze zneuctít takový záměr, v pomoci duchovním potřebám lidí nějakou kontrolou

byrokratů, když nemaj představu ani o tom jak se uvaří nudle do polívky, natož aby mohli posoudit rozměr duchovního zaměření nějaké osobnosti a jeho snah! Prostě nemožné! Tohle je natolik mimo současného pojetí byrokratů-odborníků.....

Osobně bych tam nešel, i kdybych měl sto tisíc měsíčně, mám jiné potřeby a nasměrování:-), ale každému kdo je v té rovině rozhodování se,bych doporučil nejdříve nezávislé povídání s paní terapeutkou, zdarma. Tak hodinu určitě a to nejméně dvakrát než bych jí dovolil z 1% se mnou jakkoli pracovat:-) Kdyby zdarma nechtěla, byl by to důvod jít o dům dál! Ona má své podmínky finanční a já své pomínky nefinanční! Pozval bych jí třeba do čajovny na čaj a na štrůdla!:-)

Zde by se ukázalo o co jí jde, zdali o naplnění smyslu a vznešeného cíle firmy, nebo o to vytáhnout hodně peněz! Nakonec ono vůbec nejde o peníze a le o duchovní rozvoj a takový čaj se štrůdlem je velmi duchovní základ pro duchovní rozvoj i paní terapeutky, neb není na první pohled jak se ona sama a její okvětí duchovně rozvinula....:)

Jinak pokud jde o pražáky, zdá se mi levná, hodně bych přitvrdil! Kdo pozná manýry většiny pražáků, nešetřil by je!:-))Sejmul bych je taky...:)

[121]: Slávek : Ano, kolikrát se nemohou názorově shodnout dva lidé ze stejného oboru, na správném či stejném postupu. Je to tak jak píšeš.

[119]: Daniela: Mým cílem bylo naznačit, že vědci se při svých argumentech velmi často nedrží vědeckých metod.

Obor, který chce diskutovat oficiálně, či vědecky má vyslat svého zástupce, který je toho schopen.

A znovu říkám, obor se s vědci vůbec bavit nemusí. Stejně jako já se nikterak nebavím s lidmi, kteří mi chtějí dokázat, že astrologie je pavěda – pokud v nich neucítím upřímný zájem o pravdu.

Stejně tak je velmi důležité se nenechat vtěsnat do cizích kolonek. Například často vidím testy, kdy chtějí po astrologovi srovnání s psychologickými testy. Jenže ani psychologové netuší, co které psychologického slovo přesně znamená. Psychologie nemá konkrétní a jednoznačnou definici inteligence, nebo temperamentu – tudíž nemůže sloužit jako etalon na prověřování astrologie jinak, než velmi hrubě. Až si psychologie dodefinuje a určí přesných význam termínů – pak teprve se může něco srovnávat.

Je třeba požadovat objektivitu na obou stranách – a uznávám, není to záživné. Je záživné o vědě číst v populárních magazínech, ale ta poctivá práce je velmi nezáživná a byrokratická.

Slávek : Dovolím si jen lehce vstoupit. Řekla bych, že "pavěda" astrologie je z těch všech možných "pavěd" možná nejvíce exaktní.Využívá nejen matematiku, ale ta objektivizace spočívá i v tom, že se ohlédneme zpět na tu předpověď, která se vyplnila či nikoliv.

Jinak co se týče této debaty alternativní medicína vs. pojištovna, vystihl jsi to velmi přesně a podobně jako já. Rozhodně ta debata není o tom zda-li alternativní medicína funguje , či nikoliv.

Další věcí je, že kdyby hypoteticky alternativní medicína by byla na stejné úrovni v legislativě jako západní, možná by se stalo i to, co nyní se západní medicínou, byla by těžce zneužívána podobným či stejným způsobem jak to známe nyní.z té západní.

[118]: Ale jo, já jsem s Tebou za jedno.

Co se týká astrologie, tak si uvědom, v jaké jsi výhodě, že se orientuješ ve více směrech fyzika/ matematika + astrologie a slušné spirituální uvědomění. Je dost lidí, které své zkušenosti z různých důvodů neobhájí správně fakticky. A taky co si budeme povídat, ono je to velmi úmorné a vysilující.

[115]: Daniela: „Existuje skupina lidí, pro které jde o metody dostatečně seriózní. A existuje skupina druhá, která tuto serioznost nechce za žádnou cenu připustit. Tím se tu otevírá velmi široké pole jen pro jeden druh byznysu.“

No a právě od toho existují objektivní metody, jak tu serióznost prokázat.

Jenže řada oborů trvá na serióznosti a zároveň odmítá svou serióznost objektivně dokázat. To je v pořádku, je to otázka volby.

Já rozumím tomu, že jisté kruhy se snaží plivat špínu na leccos – a nacházejí odezvu. Proto také žádný odpůrce neuspěl, když mi „dokazoval“, že astrologie je neseriózní, protože jsem mu rychle dokázal, že jeho argumenty jsou tendenční podvod. Velmi rychle vědci zjišťují, že z hlediska argumentů proti astrologii mají proti mně prázdné ruce, protože je donutím pracovat pouze s podloženými fakty. To je síla objektivity a používání objektivních a formálních objektivních důkazů. Kdyby byla astrologie skutečně neseriózní, pak taková objektivní fakta proti astrologii by se našla.

Nicméně je to stále otázka, co chce obor, či lidé dokázat. Tato debata vznikla proto, že se řešila možnost placení terapie pojišťovnou. A k tomu vede cesta přes objektivní a formální prověření. Nebo přes zázračné výkony oboru, které zazáří v takové míře, že to bude naprosto zřejmé. Třetí cesta je společenská objednávka, tedy většina si to žádá (takhle se prosadily třeba ekologické postupy, které se ukázaly jako totální nedomyšlenosti). Čtvrtá je lobbing. Pátá je doporučení velmi významné celebrity, nebo ještě lépe konsorcia váženého oboru placeného a uznávaného pojišťovnou. Atd.

Pokud chce obor léčit, může. Nepotřebuje k tomu žádné oficiální postupy. Nicméně já se bavil pouze o cestě k placení pojišťovnou.

[116]: Víš co Miloslave, já ti rozumím.

Asi je to tak správně, jak to je. Určité obory nejsou ničím sešněrované, nejsou nijak podporované, ale žijí si svým životem. Kdo je chce využít, cestu si k nim najde. Znám lékaře které takové metody nějakým způsobem využívají. Kdyby po takovém "léčení" byla větší poptávka, nebo to většina chtěla mít nastavené jinak, bylo by to jinak...

[113]: Daniela: Já napsal jen jednu věc. Jestli má stát, pojišťovna, …, nějaký zákrok platit, musí být jasné co, kolik, koho a kdy platí.

Jakmile se to má platit – musí se stanovit formálně a objektivně podmínky, kdo se může stát terapeutem a co musí splnit. Jaké metody může a jaké nesmí používat a kdy. Kolik se za ty metody bude platit, atd.

Pokud se podmínky nestanoví, pak to bude tunel jaký tato republika ještě neviděla. Jak se to začně platit bez pravidel, přitáhne to podvodníky – a sveze se to mimo jiné na obor samotný.

Tedy třeba, že psychoterapeut vykonávající psychoterapii a zároveň holotropní dýchání se bude muset učit na univerzitě Daniely v Plzni, následně být prozkoušen konziliem mezinárodního ústavu pro holotropní dýchání a vykonat tři roky praxe pod dohledem již samostatného holotropisty – to je příklad. Je třeba nějaká záruka, že ten člověk tu terapii bude dělat správně a bude s ní mít zkušenosti.

Dále je třeba stanovit, v jakých případech má terapie X nejlepší výsledky, a kdy je lépe namísto holotropního dýchání třeba poslat pacienta na něco jiného. Osobně jsem slyšel o člověku, ze kterého holotropní dýchání udělalo blábolícího mentálně retardovaného člověka, protože žádná metoda není bez rizika. A bez určitého rámce jsou ta rizika větší.

V každém případě Emiterra nesplní ani ten nejlehčí stupeň pro psychoterapii, ani homeopatii, ani západní medicínu – neboť prostě to tak je.

Akupuktura se lékaři provozuje, o holotropním dýchání mám zmínku v učebnici psychologie. Homeopatie se v řadě států používá jako součást oficiální medicíny.

Já myslím, že princip jsem naznačil. Dál bych se jen opakoval a vypadal bych jako bojovník proti alternativám.

[114]: Existuje skupina lidí, pro které jde o metody dostatečně seriózní. A existuje skupina druhá, která tuto serioznost nechce za žádnou cenu připustit. Tím se tu otevírá velmi široké pole jen pro jeden druh byznysu.

[113]: Daniela : Já si nemyslím, že by se musela prokazovat testy hodnověrnost akunpunktury či akupresury, ale tam jde podle mně o efektivitu, určení a vymezení, kdy a jak má být použita, při jakém případu a kolikrát. Takže je snadnější, aby se zůstalo u vyzkoušených postupů západní medicíny, kteří provádí lékaři. Kolik lidí u nás perfektně ovládá východní medicínu a mají k tomu lékařské vzdělání, aby tam byla zajištěna určitá garance a serioznost a v neposlední řadě verifikace a ujednocení jednotlivých postupů v té východní medicíně, že byla skutečně použita a indikována správně. Takže proto ta východní medicína je na okraji a doplňková. A zájem nadnárodních farmaceutických firem, i když já mám pocit, že právě tyhle velmi kvalitní čínské preparáty byly testovány nějakou takovou firmou. pro farmakologické firmy by to nebyl až takový problém vyrábět tyhle preparáty, určitě by na tom vydělaly, koneckonců čisté preparáty vyrábí Nord- jako doplňky stravy, ale tady je problém také toho , že tyhle preparáty nejsou zařazené jako "léky", proto je nehradí pojištovna, takže uznání jako léčiva, další problém.

[111]: Já netoužím po proplacení svých prožitkových seminářů. Jak jsem napsala, beru to jako investici do sebe, svého vzdělání. Tak jako si třeba koupím zajímavou knížku.

Já právě vidím, jak by se ta zmiňovaná práce s prací psychologickou krásně snoubila, jak k sobě patří a jak by byla přínosná. S předepisováním máš pravdu, léky tohoto kalibru jsou v kompetenci MUDr.. Zřejmě máš pravdu i s prosazováním alternativních metod. Přijde mi ale vážně úsměvné, aby svoji hodnověrnost dokazovala akupunktura, homeopatie a jiné po mnoho let osvědčené metody.

[110]: Barča: Teď jsi trefila hřebíček na hlavičku. Jakmile nějaký preparát, či metodu schválíme oficiálně, teyd projde celými klinickými testy – rázem několikanásobně podraží. Schvalovací proces je velmi drahý a bude se muset promítnout do ceny.

Kromě toho alternativa musí nějak jednotně vystupovat a vyřešit své rozpory. Dám příklad, některé směry astrologie se snaží tvrdit, že jakýkoli konkrétní výsledek, či výklad je nažádoucí a je špatně – stačí si přečíst už jen kodex humanistického a traspersonálního astrologa. Pokud nějaký obor není schopen dát konkrétní výsledky nějak ověřitelné (způsob ověření může určit obor sám) v realitě – pak takové prášilovství prostě nemůže být bráno vážně.

Ve své podstatě totiž lékaž není primárně výzkumníkem, ale především uživatelem vyzkoumaného. A pokud má něco platit pojišťovna, či se to oficiálně používat, či dokonce vyučovat na univerzitách, pak je třeba jasně stanovit postupy, indikace, kontraindikace, ověřit.

Samozřejmě je tu druhá věc, a to je šikana vědeckých kruhů vůči alternativám. Nejen z vědeckých kruhů, ale také třeba farmaceutické firmy jistě nemají zájem na rozšíření alternativy a mohou, a také stavějí proti nim obrovský protitlak z moci peněz, které mají.

[107]: Daniela: V tomto státě není zdravotní pojištění pojištěním, ale daní.

Jako vždy, kdy se dělá něco týmově, máš omezenou pravomoc to rozhodovat jako jednotlivec.

Znovu říkám, holotropnímu dýchání, či coachingu, či další naprosto nic nebrání stát se oficiální součástí psychologické, psychiatrické, či dokonce třeba přímo lékařské vědy. Řekl bych, že zrovna tyto metody jsou k tomu blízko. Stačí splnit formální podmínky – a také něco investovat. Pak by to mohlo být placeno i ze zdravotního pojištění.

Jinak psycholog nikdy farmaka, tedy ani antidepresiva nepředepisuje a ani to nesmí udělat. To smí udělat pouze psychiatr – tedy člověk s titulem MUDr. Samozřejmě není vyloučeno, že psycholog zároveň bude mít MUDr. titul, ale je to velmi nepravděpodobné. Ale ve většině případů můžeš po napsání farmak psychologem úspěšně podat trestní oznámení.

Poradenskou činnost můžeš dělat dokonce bez oficiálního psychologického vzdělání, jak vidíš třeba na příkladu Emiterry a MUDr. Radany Kupfové. Pak těžko můžeš volat po tom, aby byl tento člověk placen pojišťovnou.

[108]: Danielo, rozumím Ti, souhlasím s Tebou. Právo volby, za svoje peníze si zvolit možnost svoji léčbu a mít tu možnost se léčit jinak. Já nevím, jestli tohle funguje třeba v cizině. Slyšela jsem, nevím, ale opravdu kvalitní preparáty čínské medicíny, které se snad podrobily i nějakým analýzám a testům jsou velice drahé a jdou do tisíců korun.( čaje, tablety) Opravdu nevím, slyšela jsem to. Bylo by výborné, kdyby Ti pojištovna proplatila takový jeden seminář, stejně jako někomu lázně na rok apd.

Jenže ty pojištovny neproplatí kolikrát ani to nejnutnější. A s tím postavením alternativní medicíny opravdu nevím. Na jednu stranu se tady propagují různá etnika, staví se synagogy, mešity pro menšinové obyvatelstvo, mohl by se tedy změnit postoj i k alternativní medicíně. Možná na to chybí atest, oddělit opravdovou alternativní medicínu od šarlatánství, nevím. Alternativní medicínu neodsuzuji, jen ji nerozumím a nemám s ní žádné zkušenosti, ale jistě jsou praktiky, které nepochybně fungují, jako je akupunktura, akupresura, nebo jen "obyčejná" joga - výborná věc.

Ono to bude někde mezi.

Alternativa oficiálně neexistuje. Aby mohla existovat, musela by mít nějakou organizaci, či mluvčího, která by prosazovala alternativu. Jako taková by samozřejmě musela předvést nějaké skutečné výsledky – a to způsobem oficiálně uznávaným.

Pak by alternativa vstupovala do oficiálních stuktur a musela by být braná vážně. V tomto případě by pak alternativa nebyla alternativou, ale oficiální metodou.

---

Další věc je obrovská setrvačnost a byrokracie. Buďme upřímní, doba prudkého rozmachu vědy byla v době, kdy jí vedly jednotlivci, nebo malé skupiny. Věda z toho dodnes žije. V medicíně pak vědecký rozvoj drží často soukromé firmy – které jsou podstatně flexibilnější, než jiné struktury.

To samé se neděje jen zde, to se děje v jakékoli velké organizaci – jako církvi, EU, či jinde.

Mimochodem, třeba psychologie byla dlouho pavěda. Do oficiální vědy jí zařadili Američané – prostě dokázali účinnost a platnost a to pomocí testů a výběru vojáků na různé pozice ve válce. Velmi se to osvědčilo a psychologie začala oficiálně existovat samostatně. Do té doby byla víceméně přívažek fyzického výzkumu mozku, pokud vůbec.

Čínská medicína je také pavěda, tlak na ní zlikvidovat jí z vědy je veliký. Jediná brzda je, že Číňané jí používat budou bez ohledu na názor západní vědy – ať si tu stanovíme co chceme.

Homeopatie ovšem tuhle podporu neměla, a tak letěla.

[106]: Barčo, já nemám nic proti, že z mého pojištění čerpají jiní, přijde mi to přirozené. Nicméně by mi přišlo přirozené, odčerpat z mého pojištění na léčbu která vyhovuje mne, ne která vyhovuje vám/státu, pojišťovně.... Zní to vážně tak nerozumně?

[105]: Alternativou myslím ty, jejiž zájmem není psát automaticky recepty. Např. zmiňované holotropní dýchání, coaching, nejrůznější práce s tělem.

Možná se pletu, třeba je práce těch nasmlouvaných lékařů totožná. Nevím, nikdy jsem jejich služby nevyužila. Lékaři a metody které u mne budí důvěru jsou provozovány soukromě a služby si platíš. Ve svém okolí vidím lidi, kteří navštívili v nějakém životním propadu psychiatra či psychologa, krom rozhovoru končí takové ošetření vypsáním antidepresiv, já myslím, že takovým pacientům by prospěla hlubší práce s nitrem, než letité udržování na lécích.

Také je ale možné, že mám vysoké nároky, nebo že taková poptávka mezi pacienty chybí. Ti kterým běžné ošetření zmíněného typu nevyhovuje, nebo selhává, často končí právě na konstelacích, nebo podobných seminářích.

Přátelé alternativa již brzy :-) Podívejte asi takhle ono ubyde i sester, možná nastoupí i Vietnamky na naše pracovní místa a tady by se časem mohla zrodit slušná platforma pro aplikaci alternativní východní medicíny.(myšleno lehce s nadsázkou). Já si najednu stranu přeji, aby to zdravotnictví totálně kleklo. S nesmyslnými akreditacemi ze strany EU, s celou tou byrokracií, s nesmyslnými nároky na sestry, jako je sbírání bodů za peníze a ve vlastním volnu a nesmyslnými nároky na celoživotní vzdělávání ve formě, aby všichni střední zdravotničtí pracovníci měli vysokoškolské a specializační tituly. Dříve ta práce byla možná více fyzicky náročná, ale měla smysl, bylo to především o lidech a práci s lidmi. Takže pokud to klekne díky lékařům, tak jistě nějaká alternativa nastane. Danielo Tvoje pojištění je hlavně o tom, že kdyby si náhodou teď upadla na ledu a pak to měla platit všechno "keš", je to opravdu hodně drahé. Ano, já vím, že se s Tvých peněz odvedených na pojištovnu léčí spousta dalších nemocných lidí.

[103]: Daniela: Alternativou máš na mysli co, nebo koho?

[102]: Je to přesně jak říkáš Miloslave, pojišťovny rozhodnou kolik psychiatrů je třeba na určitý počet obyvatel, to bych pochopila. Spíš jde o to, že nenasmlouvají různorodě, nasmlouvají doktory z velkých institucí, ne alternativy. A to je na škodu.

Pocit ze stránek paní doktorky mám stejný, jednak podnikatelské zaměření, jednak věk který jí může limitovat. Nicméně neznám její práci, tak nebudu hodnotit. Stránky má udělané slušně, obsahu nemohu nic vytknout. Šlo jen o můj pocit. Ceny mi šokovaly, ale jde o Prahu a tam jsme trochu jinde. Takže těžko mohu posoudit.

[101]: Mluvím o ostřílených lékařích s mnoholetou praxí. Pokud provozují alternativní přístup např. zmiňované holotropní dýchání dělají to sami na sebe. Přitom zrovna HD je přínosný proces pro závislé, kteří jsou již po detoxikaci v udržovací léčbě.

To samé rozumný coaching by jistě pomohl v různých akutních traumatech, ale pojišťovna neproplatí dlouhodobější léčbu, více za sebou jdoucích konzultací, které jsou nutné. Doporučí Vám x lékařů, které nasmlouvané má, ale nezajímá ji, že metody těchto lékařů Vám nemusí vyhovovat. Navíc lékař orientovaný jako zmíněná paní doktorka nebude mít prvotní zájem vést pacienta farmakoterapií. A tak nějak se předpokládá, že pokud pacient nepotřebuje farmaka, není nemocný.

Já jsem celý život pojištěná, ale běžné léky nekonzumuji, pokud chci homeopatika, které mi vyhovují a zabírají, platím cash za přípravky i ošetření. Jen proto, že kdosi nahoře rozhodne, že jde o léčbu nekompetentni.

[100]: Daniela: Možná, že dnes pojišťovny omezují počet ordinací na určitou oblast, což je svým způsobem logické. V zahraničí se to děje rovněž, tak dokonce lékaři čekají až někdo umře, či koupí celou ordinaci – pak mohou spolupracovat s pojišťovnou. Evidentně počet lékařů je tam nasycen a pojišťovna prostě drží limit počtu lékařů na kilometr čtvereční, se kterými podepíše smlouvu.

Homeopatie je v českých zemích prohlášena za pavědu – tudíž státní pojišťovna to neproplatí nikdy. Soukromá možná ano, pokud zde budou.

Cesta lékaře k soukromé praxi se smlouvou s pojišťovnou je velmi trnitá – a jak psala Barča, je to jeden z důvodů nespokojenosti lékařů.

Ale mezi námi, ono v každém náročnějším oboru to není o moc lepší. Obor nelze zvládnout jen tak. Jak dlouho trvá, než se z vás stane samostatný dobrý fyzik? programátor? tlumočník do cizí řeči? Když se to spočítá, ono to dá dost let učednictví.

Navíc, pokud si někdo brousí zuby na psychoterapii + homeopatii, pak je třeba praxi o dost prodloužit.

Já se v tom také neorientuji, ale myslím si, že pokud chcete mít soukromou praxi, bez odborného dohledu, tak musíte mít jako lékař 1.atestaci + ev. nástavbovou atestaci. První atestace se myslím dělá po pěti letech praxe v nějakém zdravotnickém státním zařízení. Ale než Vám povolí dělat tu atestaci, tak musíte mít prochozené " všeobecné kolečko " to znamená, je jedno, jestli jste zubař, psychiatr, ale musíte projít všemožnými interními obory, Jipkou, dokonce se to nějak i měnilo, takže musíte i na dětské oddělení a pak teprve potom + s tou pětiletou praxí můžete jít dělat atestaci. To kolečko trvá rok, rok a půl. Problém malých nemocnic je v tom, že svoje lékaře nepustí na ta všeobecná kolečka do fakultních nemocnic, protože těm malým nemocnicím pak chybějí lékaři na denní práci a služby. Když už máte po atestaci jste vázáni smlouvu na určitou dobu k tomu zaměstnavateli, který vám tu atestaci umožnil. Pokud tu lhůtu nedodržíte, a chcete odejít dříve do soukromé praxe, musíte za to zaplatit řádově 120. tisíc, ale nejsem si úplně jistá, možná je tahle pokuta až u 2.atestace. Ale v každém případě jít okamžitě do soukromé praxe nelze, leda, kdyby Váš otec, nebo matka měli soukromou praxi a vy by jste pracovali pod jejich odborným dohledem. A dalším předpokladem je práce v oboru celkově 9 let, aby jste mohli pracovat samostatně, bez dohledu. Myslím, že právě i tyto podmínky jsou zahrnuty ve výzvě lékařů - ";Děkujeme - odcházíme " oni kritizují celý ten systém, to zas abych jim nekřivdila jen, že chtějí navýšení platů. Samozřejmě kritizují monopol pojištovny s tím, že porušují Hypokratovu přísahu a tak jednají pod tlakem pojišťoven, nadnárodních farmaceutických firem apd. Je to zkrátka jako domino, spadne kostička a už to jede všechno, je to velmi provázané.

[99]: Nn Miloslave, není to jen tím, znám minimálně dva psychiatry s patřičnou praxí i kvalifikací a pojišťovna je rovněž nenasmlouvá. Nenasmlová jim soukromou praxi, takže buď musí dělat pod institucí a pak to zřejmě nebude možné způsobem který dotyčná zmiňuje (homeopatie, coaching...), anebo volí variantu přímých plateb od klienta.

Tito lidé mají svoji klientelu, ale jasné je, že na jejich služby nedosáhne každý. Osobně to beru, že coaching tohoto typu je nadstavba a pokud ho podstupujeme, beru to jako investici do sebe, svého vzdělání a poznávání. Se stejným způsobem přistupuji i já ke svým aktivitám.

Nicméně práce kterou tu paní doktorka zmiňuje, by byla přínosná pro dost běžných psychologických, i lehčích psychiatrických pacientů. Jde o práci celistvější a hlubší, ne o paušální předepisování antidepresiv apod..

[98]: Daniela: „Co je zajímavé, ale pro mne ne překvapující, že s takovým lékařem pojišťovny nespolupracují. Pročpak asi, že?“

Protože jednoduše nejspíše nesplnila podmínky na klinickou psychologii, což momentálně obnáší pětileté studium psychologie + pětiletou praxi v psychoterapeutickém zařízení.

Nevím jak je to v lékařství, ale mám pocit, že i jako absolventka lékařské vysoké školy rovněž nemůže rovnou otevřít soukromou praxi, ale jsou ještě nějaké další požadavky – nicméně zde se neorientuji.

[97]: Stránky jsou docela zajímavé, přeběhla jsem je. Co mi překvapuje jsou ceny. Spíš to zase vidím, že tohle jsou služby pro ty, kteří hledají nějakou novou vnitřní cestu, nastavení. Dost dobře si nedovedu představit, že osoba v tísní, řešící akutní problém, dá např. za hodinu terapie 1.600,- Kč, dejme tomu 1x týdně. Nicméně třeba se mýlím.

Práci této paní neznám, přibližuje jí smysluplně, má dokonce lékařské vzdělání. Osobně bych si tak nějak představovala práci psychologa/psychiatra. Co je zajímavé, ale pro mne ne překvapující, že s takovým lékařem pojišťovny nespolupracují. Pročpak asi, že?

Velmi mě překvapil rozsah nabízené terapie, vypadá to zajímavě, co myslíte?:-)

MUDr.Radana Kupfová, Emiterra

Emocionálně integrativní terapie zahrnuje homeopatii,psychoterapii(včetně regrese,dramaterapie),psychodynamické masáže(reflexně integrativní,lymfatické,nervové,aromaterapeutické,body-mind). Trénink osobnosti (life coaching). Péče o ženu a dítě. Kurzy (Hry a role v našem životě, Stres-cesta ke zdroji vnitřní síly, reflexologie, masáže).

http://www.emiterra.cz/

[95]: Moc zajímavé a výstižné vyprávění o tvých pocitech a prožitcích, díky:-)

Jsou tam viditelné hluboké proměny, které tě zasáhly v minulosti i dnes. Uvědomovat si svoje prožitky v tom smyslu jak píšeš nás spojuje do stejné úrovně prožívání, i když hloubka ponoření se do situace je rozdílné....

Včera večer při střídání směny jsem si na Vás všechny vzpomněla. Když si předáváme pacienty, zazní spousta informací, jaké mají léky, co jim kape za infuze, jaké měly ten den vyšetření, jak se cítí, komu bylo špatně, s čím vším se léčí a někdy, když si to celé poslechnete, napadne Vás otázka, kterou občas vyslovíte nahlas - o čem ten život vlastně je? Vzpomněla jsem si jako první na Danielu :-) Já říkám , život je o prožitcích a citech.V jakékoliv podobě. Nezáleží jestli máte, nebo nemáte majetek, peníze, jestli jste sami, nebo jestli máte kupu dětí, jestli jste jaderný fyzik, nebo nadšený umělec, popelář, nebo ředitel Čezu. Prožitek má každý, jen jde o to, jestli si ho umíme uvědomit a vychutnávat. Prožitek jako dobré kafe, dobré jídlo, milování, prožitek při setkání s přáteli, při poslechu nějaké písničky, kterou slyšíte v rádiu, prožitek, když jdete do práce a podíváte se na zasněžené tiché stromy, nebo, když se každý ponoříte do své práce a pohltí vás to, prožitek v každé vaší činnosti, kterou právě děláte, dát do toho kus sebe, své lásky a energie, věnovat myšlenku a najít si v ní to hezké a dobré pro vás. Každá činnost i ta nejotravnější nás rozvíjí. Překonáváme nechuť, lenost, učíme se trpělivosti - jsou to malé lekce. Co se týče citů a vztahů s okolím, myslím, že fungují či nefungují opět podle toho kolik jim dáte své energie a kolik do toho vložíte své lásky. Se vztahy je to jako s kytičkami, musíte se o ně starat, jinak vadnou a umírají. Některé kytičky jsou citlivé a i přes vaši úzkostlivou péči někdy hynou a je nám to líto, jiné nás těší dlouho svými květy, krásou a nejsou nijak náročné. Ale každá rostlinka potřebuje vaši péči a lásku.

Přeji Vám tedy život plný obyčejných zážitků, květin, krásy a lásky.

Oni ty naši politici, snad četli naši včerejší diskusi na foru. Opět jejich debaty nezklamaly. :-)

http://www.novinky.cz/domaci/219221-rath-se-pohadal-s-necasem-kovany-marxista-jakes-castro-znelo-snemovnou.html

Rath se pohádal s Nečasem a už to lítalo - marxista, Jakeš, Castro...

[92]: Romčo, já jsem z té knížky - Most přes navždy našla jen malé úryvky na netu. Přesný popis toho jak uvažujeme, jednáme, co si myslíme, po čem toužíme, o lásce, vztazích k sobě, jiným, k milovanému člověku, ale také otázky takové ty nejniternější každého z nás. Líbilo se mi, jak je to přirozeně a jednoduše napsané a přitom tolik výstižné. Vlastně mně potěšilo, že spoustu mých myšlenek mají i ostatní lidé a vynesly je na světlo. Tím mě ta knížka oslovila.:-) Určitě se po ní podívám.

[88]: Určitě zajímavé myšlenky v té knížce..je to už poměrně dávno co jsem ji četl. Současně s jeho knížkou o Jonathanovi Liv. rackovi. Detailně mám tmu...selhává mi paměťová jednotka a procesor!

Je to vše právě o hypotetických možnostech, kam se mohou x mohli ubírat naše životy, kdyby....to čemu já řikám moderní, vesměs hypotetická teoretická fyzika versus neeukleidovská geometrie a relativistické šílenství:-) , ale jen já! Jsem si to vymyslel po svém...:-), už se nestihnu orientovat v opravdové vědě, jsem takový rozkošník- diletant...ale snažím se nějak pochopit kam kráčí. Vidim však směr pochodu jako nejistý....:-)Samozřejmě, že Slávka obdivuji, že se v tom všem nejen vyzná, ale dokáže to jednoduše vysvětlit, trochu se ho snažim pozlobit, co se škádlívá....znáš to!:)

Oni ti matematikové nepřipouštějí stejně jako duchovní učitelé jiné možnosti, že by vše mohlo být jinak a ve skutečnosti se ukazuje, že vlastně je vše jinak, než káže akademická věda. Držim palce však upřímným badatelům, kteří se snaží o poctivou vědu všeho druhu...!

Posílám vzpomínku na Lennona. Ale také na lidi, kteří v tento předvánoční čas válčí, trpí, umírají...

J.Lennon- Happy Christmas

http://www.youtube.com/watch?v=s8jw-ifqwkM&feature=fvst

J.Lennon- Woman

http://www.youtube.com/watch?v=amU5f1YffLo

J.lennon- Imagine ( české titulky)

http://www.videacesky.cz/hudebni-klipy-videoklipy-hudba/john-lennon-imagine

[89]: Tak to vidíte. Pompeje se rozpadají, Benátky potápějí, šikmá věž v Pise se stále naklání až se jednoho dne zřítí. nepochybně náš svět spěje do záhuby. :-)

Většina nálezů - pravé originály z Pompejí se nacházejí v Neapoli v muzeu. Dříve se říkalo "vidět Neapol a zemřít".Dnes je to špinavé, smutné město, plné toulavých psů, obyvatelé jsou tam nesdílní, nevstřícní, v tomto městě skutečně vládne strach - Camorra. V této oblasti právě mafie rozhoduje co se kde postaví, opraví, vlastní tu spoustu domů, kde bydlí obyčejní lidé a spravuje celé město, samozřejmě policie úzce spolupracuje s mafií. Možná si vzpomenete na seriál z 80.let - Chobotnice, tady je to opravdu zachycené věrohodně. V Pompejích jsou zachovány také původní fresky - Vila Mysterií, zasvěcení dívek a žen - erotické výjevy a přesto stáří těch fresek, vás udiví ta sytost barev. Velmi působivá je i zahrada umírajících, kde jsou sádrové odlitky lidí, kteří se snažili utéct, schovat před sopečným popílkem. A vidíte nad zbytky sloupoví kužel Vesuvu, bez té špičky. Procházíte vlastně mrtvým městem, vidíte malé domky ,ale také zbytky honosných vil bohatých lidí, lázně, kasárna, malé krámky s pulty, stadiony, divadlo. Vzpomněla jsem si na Pink Floyd a jejich koncert právě v Pompejích, někdy ze 70.let, tak na tomto DVD kromě jejich imaginativní barevné nadčasové hudby je vizualizace právě Pompejí a digitální simulace jak zhruba vypadaly před výbuchem. Další pravdou je, že v Itálii všude narazíte na antické památky, řecké, římské, etruské spadlo to Italům do klína a moc se o to nestarají, berou to jako samozřejmost a podle toho to tam také tak vypadá. Na druhou stranu tady najdete daleko lépe zachovalejší řecké chrámy než v samotném Řecku. Řekové totiž spoustu památek rozebrali a použili pro stavbu svých domů. Dalším nešvarem Řecka je, že se snaží dostavět starověké chrámy do původní podoby umělým kamenem.To je příklad Athenské Akropoli, která je jedno velké staveniště s jeřáby a moderní technikou. Přitom hned dole pod Akropolí je kouzelná agora ( tržiště- shromažďuj, nakupuj, diskutuj) , kde jsou v lesoparku zbytky soch a starých starověkých stánků- stoi, nádherné klidné místo, mystičtější, než celá hlučná přelidněná akropole. Nechala jsem se unést Itálií :-) S tím článkem jsem si opět ty Pompeje v mysli prošla.

Díky za článek.:-)

http://vidlakova.blog.idnes.cz/c/167191/Za-patnact-let-se-nic-nevzmenilo.html

Romčo, díky za tip na knížku. :-) " Most přes navždy" - dívala jsem se na ni, vypadá dobře.

[86]: Byla jsem na tom v kině 2x , včera jsem měla noční :-(,ale lidé se na to dívali na pokojích. Také se mi to moc líbilo. :-)) Jinak Tapi říkala, že na dnešní procházku s..e Bílej tesák, v závějích ráno nebyla ani vidět :-)

[85]: Podívej Barčo, já se včera zcela světsky bavila u Tv při Líbáš jako Bůh. Vcelku od srdce jsem se zasmála a to se také počítá. Navíc jsem si vzpomněla i na tebe při střizích ve zdravotnickém prostředí :-).

Tak já jdu neeuklidovsky dělat cukroví :-) = vykrajovat kytičky, hvězdičky, kolečka, srdíčka..

[83]: Díky! Myslel jsem, že je někde nějaká pdf a pod.

[82]: Roman : Tak ukázku z knihy jsem nikde na netu neobjevila. Tak alespoň krátce životopis.

http://www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy/christian-jacq.html

[81]: Barča:

Toho autora románu ani jeho dílo neznám, jde nějak sehnat na netu ukázku, netušíš?Abych zbytečně nehledal.....jest-li víš kde?! případně díky....

Román tedy neznám, ale Jeho Veličenstvo, božského vladaře obou říší, miláčka bohů a ctihodného a milovaného krále i velekněze Hórových chrámů egyptské říše, etc.... Ramese II.(jak se mu říká dnes) jsem párkrát potkal v Egyptě:)...takže jestli se chceš něco zeptat, sem s tím:-))

Daniela:

K té matematice bych rád něco řekl podle svých zkušeností, Slávek to přesně nastínil, jak jinak, jenže v 15 letech bych mu odpověděl asi: Tak mi ten systém předveď chytráku, kde ho mám jako hledat, když v tom je ve všem chaos a né žádnej systém. Navíc, prostě na co se budu učit tak složitý příklady, když je určitě k ničemu nebudu potřebovat.Život je vo něčem jinym. Ach jo to je pakárna, závidim Kamile, jak tomu může tak v pohodě rozumět, a to je dcera zemědělce a jezdí na koni. Žádnej matematik doma, fakt mi to připadá hrozně nespravedlivý...?!:-)

Učitelé a znalci matematiky, fyz. by potřebovali, si tak týden- aspoň- vyzkoušet jaké to je být v kůži někoho, kdo je totálně dezorientovaný a bez vidění, kterému se těší matematicky zdatný a chápající.

Chápu Tvé pocity při čtení zadání slovních úloh, mám podobné nevolnosti a hlavně měl ve škole. Byl jsem na gymnáziu a přechod z úrovně matematiky základní školy, kde jsem nebyl zvlášť úspěšný matematik, spíše naopak:-), přechod byl drsný. Asi bych přirovnal ten můj rozdíl prostředí a úrovně jako dostat se z Plzně do australské buše plné odporného hmyzu a krokodýlů(rovnice a matematické pojmy létající jak odporný hmyz) a domorodců. Ti domorodci kolem mě vše zvládali,nebáli se krokodajla ani hadů, byli totiž dost zvyklí se doma plynule a systematicky učit, ne jako já, hodil jsem tašku v chodbě k botám a tradá na archeologické pochůzky, za Janou, která miluje stejně jako já Wabiho Daňka a líbá nádherně ,chceme jít v sobotu na jeho koncert, tý vago musim sehnat lístky!....:-)

Máma se vracela přesně s hodnocením -jak hodnotí ten kantor, o němž jsi se zmínila. Chybí mu logické myšlení je humanitní typ a tyhle řeči...:-) a hlavně jak řikal soudruh Lenin ...učit se učit se....byla jiná doba, já politicky nespolehlivý, ale to nechci řešit.

Nikdy ze mě matematik nebude, ale později, kdy jsem přišel k astrologii a souvisejícímu, jsem si matematiku oblíbil, protože najednou díky ní jsem zjistil jak něco funguje a ožívá...nebyla to jen mrtvá věda , ale živá přítelkyně, která mě pomáhala chápat to základní, zobrazit horoskop, úžasná věc! Postupně ta pomuchlaná věda se začla rovnat a ožívat a snad i občas dýchat, když jsem jí dal prostor....

Zjistil jsem, že jsem nikdy nepochopil pojmy jako reálná a komplexní čísla a to vše další, všichni to věděli a já se styděl ptát...že budu k smíchu. Ten jazyk matematiky jsem nikdy neobjevil, ani jsem nevěděl že nějakej je, vlastně mi asi ani nikdo neřekl že je, nebo jsem zrovna chyběl když se probíralo tohle...:-) Teda přirovnám to k učení se jazyku, to mi je blízké!

Základ je abeceda-alfabeta, slovíčka, fráze, výslovnost, gramatika, jednoduché věty..... a hlavně dobrý a zkušený učitel, který chce naučit a ne jen zkoušet a probírat látku, známkovat ať je hotovo. To je sice vzdušnej zámek, ale cesta ven existuje i pro mě...postupně jsem si začal uvědomovat, že důležitější a prvotní bude geometrie, protože z ní základní vztaha čísla vycházejí a dokážu si je představit...

Myslim, že lidé humanitního typu rozumějí matematice velmi dobře,mohou být dobrými odborníky a někdy i lepšími než šprti, ale jsou spíše praktičtěji zaměření než teoretikové, jen je snimi třeba jednat jako s lidmi....citlivěji a dávat názorné příklady ze života a z praxe! Pokud je zahrádka plná plevelu, je potřeba citlivě a zvolna vytrhat, mám na mysli zkreslené představy o jazyku matematiky a o ní samotné , o pojmech a trpělivě zalévat a pečovat...potom začne i občas něco růst. Je-li živý zájem a zájem musí být nějak motivován, mít příčinu...pak už to začne růst samo, jen překonat počáteční dřinu....:) Matematika je všude, jde podle mě o vyjádření pohybu, projekci pohybu, perspektivu, vzájemné působení těles etc... bez ní by nic nebylo živé, je to skutečně záhadná a božská věda , která teprve bude objevena! Egypt a staré říše ji znal jako příčinu událostí, příčinu živoucího, dnes se na ni pohlíží jako na výhodný nástroj zisku, učební předmět...zas poněkud zamlžené pojmy. Jen dýchnout na zrcadlo a setřít tu mlhu, hned je obraz jasnější.

Jednou jsem slyšel velmi dobrého znalce historie a vědy jak po prohlídce současných učebnic prohlásil:

Katastrofa, to je něco neslýchaného, jak se mohou podle těch pornočasopisů děti něco naučit?!:-)

Mnoho zdaru a trpělivosti!:-))

Nemysli, čeká mě to taky....už teď se lekám! Píšu to i tak trochu pro sebe, abych se měl čeho chytit. Nebo si to přečtu a řeknu, jo dobrý, ale jak synka přesvědčit, aby se do toho pustil..:-)

Roman : Malinko ze středověku odbočím :-) Jen mně napadlo, co se týče Egypta. Mám ráda knihy francouzkého egyptologa Christiana Jacqa - četla jsem od něj pětidílný historický román Ramses II. - nádhera. On těch románů napsal spoustu a nejen z Egypta. Ale je právě velkým obdivovatelem a znalcem Ramsese II. dokonce založil Ramsesův institut v Paříži. Tím chci jen říci, že právě i díky historickým románům si člověk malinko udělá obrázek o té či oné osobě a té době, a ta minulost je tím pádem daleko přitažlivější než nějaká fakta a letopočty.

[79]: Pane Ponkráci, potěšení na mé straně :-) další nadšenec dějepisu :-) Fakta a dějiny, čísla a letopočty, časová přímka, příčiny a následky, zákony, významné věty, logické závěry a analýzy...

[78]: Barča: To je fajn, konečně mi někdo vysvětlí matematiku. :-)

To je dobré, vy si s Romanem vyrazíte na konstelace a já asi začnu chodit na doučování z matematiky k panu Ponkráci, protože jsem propadla u letošních maturit z matematiky. Ono je docela možné, že se za nějaký čas na těch konstelacích sejdete ještě se Slávkem.To víte, to je náročné, nejdříve problémy se švýcarskou bankou a pak moje matematika, to s jedním člověkem zamává. Slibuji, že Slávka nebudu léčit žádnými antidepresivy ani léky, které neléčí. :-))

Mimochodem Romane, kdy spolu vyrazíme na konstelace :-*)?

[75]: Ale vůbec ne, tam je pohoda :-) Mívají tam v zimě živý oheň, dubové stoly, plápolají tam pochodně, obsluha dobrá a ve stylovém oblečení, večer tam bývá narváno, dlouho jsem tam nebyla, ale když jsem tam byla naposledy tak hráli Enyu. Koneckonců na náměstí je spousta restaurací, stačí si vybrat, nebo o uličku dál směrem k divadlu jsou další. :-) Noc je ještě mladá :-) Myslela jsem si, že by se tam mohlo Romanovi líbit..trochu té středověké atmosféry..Pokud někdo kouříte, není problém.

[74]: Ty jo, tam to vypadá jak v mučírně....

A nebo můžeme k rytířovi v Hradci, je to na Starém náměstí a taky tam mají dobroty a teplo. :-)

http://www.u-rytire.cz/restaurant.html

[72]: Jo, jo svařák beru, grilovanou klobásu a ten koncert duší k tomu:-)

Takže v 21 h u Tří Sluncí a dál to projdem na "staromák"budou tam krásný stánky a krásný Vánoční strom z Brd!

Jsem pro Brdy bez radaru....!

[71]: :-) že bychom zašli někam na svařák?

[70]: Slyšíte ten koncert duší ? :-)

[69]: To je hezké Barčo...

[68]: Ano, jsou lidé různí, žijící v jiných paralelních světech a prostorech a přesto se dotknou Tvého světa a Tvého prostoru, Tvého středu zcela přirozeně, jako když přilétne motýl na květinu. Na tom způsobu komunikace až tak tolik nezáleží :-) Jsi rezonující ladičkou a ti druzí tonem.:-) Naladěni na sebe vyšší úrovní vědomí, kde jde ryze o čistý ton. je jedno z kterého nástroje ten ton zazní. :-)

Spousta lidí je hluchých, k sobě, k jiným, ke všemu a všem, ze samého překřikování se a povyku. A pak někdy, když se lidé ztišší a jsou potichu, cítí vibrace a zvuk té ladičky...:-)

[66]: Nazval jsem věc špatně, že je to chyba. Ve skutečnosti jsem nemyslel error, ale rozdíl.:) Mnoho lidí žije, ať je jim 31,41,76 let s dutou hlavou nebo s hlavou plnou ideálů, v rozdílném prostoru. Vytvoření těchto desítek prostředía vstup do nich je vždy revolucí v lidském myšlení. Ten nový životní prostor kde začnou přebývat má své hranice a s přibývajícím množstvím lidí se utváří i zákonitosti a vztahy. Mnoho lidí žijé ve virtuální realitě, nebo v realitách jiného druhu. Žijí v rozdílném prostoru, a přesto na sebe dohlédnou skleněnými okny výkladních skříní na hranicích komunikační bariéry....

Takže jsem se mýlil, je chyba myslet si že jde o chybu...:-) jde o rozdíl!

[66]: Já bych řekla, že i ti co se nevrátí, jsou pro nás důležití a mají v našem životě význam, své místo a podněcují nás k růstu.

[63]: Romčo není chyba nikde, ani v nás, ani ve vesmíru. Ty jsi na Mléčné dráze a oni jsou za sluneční soustavou. V obou případech hledáme Slunce - střed, jádro. nesejde na tom, že Tví přátelé podnikají, mají moc či málo peněz, zda jsou příznivci toho či onoho, zda jsou vášnivými sportovci nebo naopak milovníci knih a kultury. To vše je nepodstatné, protože Ty znáš jejich skutečný pravý střed, vůbec se nemusíte shodnout názorově, ale víte o tom opravdovém a dobrém co je v každém z Vás. Tak jako kdysi, když jsme byli malí, znali jsme své kamarády podle jejich dovedností...A ta různorodost Vás obohatí, dá nový impuls, podnět, podívat se na spoustu věcí jinak. Jako dva magnety s rozdílnou polaritou.:-) Věřím, že určití lidé se k nám vrátí zpátky sami, jen to chvíli trvá. To je přesně ten čas zrání. A lidé ostatní, kteří se k nám nevrátí, či se s nimi již nesetkáme, to jsou ti, kteří jsou důležití právě stejným způsobem pro lidi jiné, čekají na svá setkání a poslání jinde...:-)

[64]: Já jsem zase slyšela, že nezájem o sex nastupuje cca 15 let před smrtí :-).

Mluvili jsme tu o matematice vážně i nevážně. Přátelé, dnes bych už z matematiky neodmaturovala. Vyzkoušeli jste si státní maturity? :-)

Vědomosti : Někde jsem četla, že veškeré vědomosti zdravý člověk sbírá a třídí do 50. let věku, tam je strop a stop novým vědomostem. Pak už je vhodné opakování a procvičování mozku, právě pro uchování vědomostí. Je hezké, že do 50. let máme možnost učit se nové věci s efektem, ovšem už nikde nepsali o tom, od kterého věku přichází Aizhamer, který nám gumuje slova...:-)

[62]: A pak se stane zázrak a ti lidé to vědí, aniž by si řekli slovo...cítí to.

Pěkně si myšlenky doplnila....už jsem asi nechtěl jít dál, ale ten zázrak není zas tak běžná věc, co?!:). Myslim, že musí hodně člověk na jedné i na druhé straně upravit prostor uvnitř svého srdce, aby zazářilo takové porozumění. Přesto je krásné, účelné to vše prožít.

Zkoušel jsem se víckrát napojit podobně na podobná přátelství z minula, ale vysílací frekvence té druhé strany byla naprosto jinde:-) v čem je chyba netušim, ale mám asi konzervativní typ starého rozhlasového přijímače, kde nechytám FM vlny:)

[61]: Ahoj Romčo, :-)

Také Tě zdravím, chyběls mi též. Nádherně si to vystihl. Psala jsem o přátelích, kteří se ke mně vrátili černou dírou, někteří z nich jsou úplně jiní, než v době, kdy jsme se rozešli. Možná nejsou tak úplně jiní, možná jsem se změnila i já, možná jsme se změnili všichni. A víš co je zajímavé ? Že si uvědomili to samé. Tu podstatu toho, proč jsmer se znovu setkali a za jiných okolností a proč a hlavně čím nás to vzájemně obohatilo. Přešlapy z minulosti jsou zapomenuty, jsou nedůležité, nyní je tady a teď, protože nic není na stálo. Časem se naše cesty rozdělí, aby se opět mohly sejít v jiném čase, za jiných okolností. Někdy ten moment nevystihneme a prošvihneme my, někdy ten druhý neví, že ten správný moment nastal právě teď a nikdy jindy už nenastane. A pak se stane zázrak a ti lidé to vědí, aniž by si řekli slovo...cítí to.

[60]: Některé knihy k nám prostě měly přijít a přišly sami, jak píšeš, přihlásí se o slovo.

Jako s lidmi, přicházejí, hlásí se o slovo:) jen je někdy obtížné porozumět tomu proč mě oslovují. Nebo to chvíli trvá:) Vzhledem k systému jenž je schopně sofistikovaně nastaven na ignorování takových impulsů. Mohou mě přitahovat vyjadřováním, zážitky ale nebude to jen o tom předání zkušeností. Není to určitě náhoda, nějak bez smyslu.Je potřeba si pokládat hodně otázek pro zorientování, proč právě tenhle člověk, kniha. V opačném případě se může stát, že propluje rukama nějaká příležitost objevit pro mě podstatné impulsy k nasměrování, a leží nevyužité. Pak je možné pocítit prázdnotu snažení, neboť tu "pravou" chvíli , správný a zralý okamžik člověk nerozpoznal. Je tak snadné se domnívat, že je pro mě důležitější něco jiného. Rozpoznání takového okamžiku vyžaduje hodně aktivity , nasazení, někdy i sebezapření na delší čas a hlavně naslouchání s otevřeným srdcem...:) To je i o knihách v nichž nám ožívají zdánlivě pouhá slova, slova a slova...a ze slov jsou náhle živé systémy plné energeticky užitečných a zdravých slov s vitamíny pro duši...

[59]: Mně matematika dávala zabrat odjakživa, i dnes mi drtí, když je potřeba vysvětlit domácí úkol, nebo novou látku z matiky, fyziky. Přitom někdo si s čísly dokáže tak lehce hrát. Šifrování to je přece úžasná záležitost.

Knihy mám moc ráda. Mám jich pár, které sem tam náhodně otvírám a je to stejné čtení jako třeba z karet, nebo mraků. Některé knihy k nám prostě měly přijít a přišly sami, jak píšeš, přihlásí se o slovo.

[58]: Líbil se mi nedavný výklad Slávkův ohledně čísla Pí a kolem. Dumal jsem nad tim jeho zajímavým povídáním....Zašel jsem do knihovny a tam na mě sama od sebe vypadla knížka z které jsem citoval motto první kapitoly. Je to takové lechtivé čtení pro matematiky i laiky počtáře jako jsem třeba já.Lechtivé zvláště na matematickém pupku, který je někdy moc troufale vystrčen k nebi vzhůru a zapomíná na svoje lidství!:)Mě někdy prostě baví jen tak pozorovat čísla a jejich pohyb. Nemyslim na účtu, tam je většinou mrtvo:-) myslim v prostoru kolem.Všechna sudá čísla mi připomínají ženský princip a lichá mužský princip. V konjunkcích čísel lichých a sudých docházích pak k reprodukcím počtových řad....:)

V knihovně zažívám opravdu zajímavé věci. Když je člověk beze spěchu a v klidu se zastaví a pozoruje soustředěně regály s tolika tématy, je to zvláštní situace. Některá ta témata v knížkách mají svuj náboj dominantní a přehlušují a jiskří nad jinými, hlásí se o slovo. Jiné jsou ledové bez náboje, jen tak se převalující a nudou zívající, bez zájmu....

[57]: Já Tě zdravím Romi a ráda Tě čtu :-). Tajemný jsi byl poslední dny ty :-), chyběl jsi nám.

Tajemná záhada :-)

Když se zeptáte filosofa, co je filosofie, nebo historika, co je historie, nebudou mít s odpovědí potíže. Vlastně by ani nemohli pracovat ve svém oboru, kdyby nevěděli co zkoumají. Ale když se zeptáte matematika, co je matematika, může vám s klidným svědomím odpovědět, že sice nezná odpověď, ale že mu to nebrání v tom, aby se matematikou zabýval.

Francois Laserre

z knížky Pí na nebesích -od Johna Barrowa

[55]: A ještě opsat školní řád. :-)

[54]: Tak dobře, já už mlčím. :-) nebo se mnou ten Slávek vůbec nebude mluvit. A za trest, že si dělám legraci z programátorů a matematiků, tak si dávám virtuální vězení a alespoň dva dny nevstoupím na toto forum... ( od teď 48 hodin)

[53]: Njn Barčo, ale on restart zabírá na všechno i na elektrospotřebiče... :-(.

:-))) Jede opravář, ředitel a programátor autem. Auto se porouchá a nejede.

opravář: Hned za rohem je servis, to dotlačíme.

ředitel: To je blbost, koupíme nový auto.

programátor: Já bych ještě zkusil vystoupit a zase nastoupit.

No prostě restart..

Ti říkám, jsou jasní, nemůžou za to..:-)

[51]: S tím výtahem jsem to dala k dobru v práci mezi informatiky (neb se mi zdál dobrý). Odpověď tlumočím :-)))).

" no nejsem si jistej, jak se to zadava v nejakym vezaku, kde je treba pres 100 poschodi

pochybuju, ze tam budou mit tolika tlacitek

pak bude asi informatik na koni"

Danielo, podívej, asi takhle, on vlastně ten Slávek za to nemůže, prostě u něj už to je letitá profesionální deformace :

Jak jezdí normální člověk výtahem do třináctého patra? No přece zmáčkne 13. A jak jezdí do třináctky informatik? Zmáčkne 1, pak 3 a zuřivě hledá enter.

Přijde matfyzák do fotolabu: „Potřeboval bych vyvolat fotky.“Prodavač: „9 na 13?“ „2541865828329 - Proč?“

[48]: Danielo, máš pravdu, ted před Vánocemi to je masakr motorovou pilou, sebevražda.

Nejlepší je to během roku ve všední den, kolem té desáté - paráda. Jinak si myslím, že náš astrolog je ve velmi kritickém stavu a ve stresu z toho švýcarského bankovnictví.V tuto chvíli počítá objem skříně, nosnost, kolik se tam vejde zlatých cihel na ležato a na široko, jako bys neznala cvičené matematiky a dále to jsou %, anuita, komodity, taková domácí banka..:-) Třeba se to do jara stabilizuje, ta velká matematika ho uspokojí a pak s ním bude zase chvíli řeč. :-)

[45]: Slávku, máš na mysli něco takového bytelného z čeho je vyroben transportér, protiatomový hermeticky uzavíratelný bunkr nebo papamobil ? :-)

[46]: Barčo, myslíš něco jako setkání na neutrální půdě švédské Ikei :-)). To bych teď před Vánoci nerozdýchala. A obávám se, že to nebude nic pro pány, to vypadá spíš na dámský dýchánek.

[45]: Milý Miloslave, na mé éterické oblečky a dva svrchníky to bude ok. Zlaté cihly nevlastním :-). Takže pokud se nechystáš do mé skříně lifrovat své cihly, jsem v pohodě :-).

Z jakého důvodu ze sebe děláš nenasytného Trautenberka??? Ty mi Barču schválně dráždíš...:-).

[44]: :-)) To je úpadek. Lítají tu skříně, vidličky, Brutus, vlnové teorie a vlnové chvění z tantry a nad tím vším se vznáší láska a diamanty noci. Pak se v tom vyznej:-) Možná by jsme mohli vzít kluky do Ikey.:-) Podívej Romana to jistě potěší, tam se najdou i takové "antik" kousky a Slávek by si tam možná vybral v těch velkých vestavěných skříních. A my dvě si to tam užijeme určitě:-)

Je vhodné udržet rovnováhu ducha a hmoty, nebo ne :-)

[42]: Daniela: Ta skříň vypadá, že má malou nosnost. Myslím, že neunese, když jí nacpu zlatými cihlami.

Chtěl bych Tě upozornit, že čisté zlato má hustotu 19300 kg/m3. Tedy stejně velké zlaté cihly váží 2× tolik, jako třeba železné. Zlaté cihly dokonce váží mnohem víc, než olověné, protože olovo má hustotu jenom 11340 kg/m3.

Doporučuji Ti koupit nějakou bytelnější skříň. Ideální je ze šestky plechu.

[43]: Nn, prostě se chci rozloučit se starou a přivítat novou. Nic víc zatím nehledej :-). Je to blbý, vím, že Roman teď bude lapat po dechu a zanechá o mne veškerých iluzí, ale na Ikeu slyším :-)), tam se dokážu potěšit. Barčo, jde o důvěrnou informaci mezi řádky :-)).

[42]: Daniela : Už i Ty Brute? :-) Má tady smysl vůbec cokoliv říkat o lásce, duchovních hodnotách, když všichni myslí jen na narvanou skříň? :-)) No jo, Ikea : odtamtud nikdy nemůžeš odjet s prázdnou. :-) Myslím, že Ti rozumím:-)

[41]: Nn :-) po nové skříni toužím já, brala bych i dvě :-)).

http://www.ikea.com/cz/cs/catalog/products/20108636

[37]: Slávku, právě si nám prozradil svoje vánoční přání ! :-) Toužíš po velké vestavěné, prostorné skříni. Viď? Ono to tak trochu vyplynulo z té plánované zimní cesty do Švýcarska. Ano, já vím, že tam nebudeš letos lyžovat :-) Že Ti jedna skříň nestačí? Klid, já i Daniela máme doma také skříně, ono to půjde. Už se tím netrap, teď o půl třetí ráno :-)

[39]: Nn Barčo, vždyť tady máš astrologickou poradnu zdarma. To bys Miloslavovi křivdila. A v kavárničce jsou ceny volné :-)).

[38]: Danielo, každý holt myslíme na něco jiného. Někdo na lásku a splynutí a jiný na zlaté vidličky, platinu, diamanty a miliardáře :-) A každý si to tantrické spojení představuje jinak :-)

Danielo, myslím, že na těchto stránkách můžeme zapomenout na malá nezištná vánoční překvapení, tady panuje tvrdá měna :-)) Teď mně napadá, když jsme v té kavárně. Na tom lístku je napsáno: presso s mlékem 10,00, pro stálé hosty. Nemyslí tím majitel kavárny 10 Euro? :-)

A tady dole to číslo, to nebude telefonní číslo na majitele, to vypadá na číslo bankovního účtu...to vypadá na ČOB a odtud už to je jen skok do Swiss National Bank :-) Už vím proč to kafe má tady tak drahé. Když si vezmeš, že poplatek za vedení účtu ve švýcarské bance činí kolem 10 000 Kč.

Teď už mi je jasné, proč ten Slávek pracuje dnem i nocí, nic si neužije. A to jen kvůli tomu, aby mu nezrušili ten účet a nemusel si jet teď na zimu do Švýcarska vybrat si v tom Nečase ty svoje poklady, vidličky apd. :-)) Ale kafe má dobré, musím běžet, pá :-)

[35]: Miloslav: Jen má slova nepřekrucuj :-), Barča si stěžovala na jinou záležitost, ne že neví, jak utratit peníze. Takže tantrický seminář by ji příjemně naladil, posbírala by dostatek kontaktů z různorodého prostředí a svět by se jistě zdál veselejším místem.....

[36]: Ne to mají tihle:

Přijde politik po výplatě domů a začne z kapes vytahovat peníze. Manželka mu říká: „Hele, už to nenos, já už nevím co s tím. Skříně plný, do sklepa se to taky nevejde.“ Politik na to odpoví: „No, a to si představ, že v některých rodinách vydělávají i dva!“

[35]: Rubrika - Ptejte se svého astrologa :

Pane Ponkráci, :-) Ne snad, že by na tom záleželo, ale nebydlí ve Vašem 2.domě Jupiter a Býk ? :-)

[33]: Daniela: „Klid, stačí se zapsat na základní tantrický seminář“

To je tak nádherná smeč! Já jí tedy odpálím. :-)

Chceš tedy říci, že tantrické semináře jsou tak strašně drahé, že Barču připraví o její miliardy? A tím tedy Barča zchudne a bude zachráněna?

[33]: Daniela : " Klid, stačí se zapsat na základní tantrický seminář. "

Myslíš společně s Danikenem ? :-)

A pak už jen zešílet úplně? :-)

[32]: Klid, stačí se zapsat na základní tantrický seminář :-).

Danielo, prosím Tě chvilinku, někdo zrovna na mně zvoní..to bude asi první záchranář :-))

Ale víš co je divné ? Včera Tě málem katapultovali z balkonu, mě před časem někdo navrhoval výpravu na severní pol za ledním medvědem a dnes ohrožení života.....podívej se na tyto černobílé stránky, možná je tu opravdu nebezpečno. Katastrofické scénáře, poselství z Vesmíru, už mi to trochu připomíná taková blízká setkání třetího druhu a můj sex, resp. jeho záblesky z dávné minulosti by možná inspirovaly pana Danikena k napsání nového románu. :-)

[30]: Ale Barčo, teď když jsi přiznala své milionářské konto, dýchání z úst do úst na sebe nenechá dlouho čekat :-)).

A neber vše tak vážně, mne např. včera katapultovali z balkonu a ani to se mnou nehnulo...

Pan astrolog napsal :"....Tvůj stav je velmi vážný a jsi ve vysokém ohrožení života."

Danielo, vidíš je to se mnou opravdu vážné. Ani pan astrolog si s tím neví rady.

A to jsem svoje bodové hodnocení od 5 k nule, uvedla jen lehce v rámci přirozených čísel, protože ve skutečnosti, kdybych měla použít v reálu čísla reálná, tak se pohybuji v číslech záporných, jako je např -2 apd. Kdepak tady už nepomůže asi nic. Ale možná by v rámci první pomoci pomohlo dýchání z úst do úst, kdo ví :-)

[25]: Barča: Nejvíce sebevražd je mezi miliardáři. Takže pokud máš mnoho peněz, je třeba si říct, že Tvůj stav je velmi vážný a jsi ve vysokém ohrožení života.

[27]: Ale jdi Venuše v Kozorohu je jistě solidní. Hele, Kozorožky mají svůj půvab a navíc ví, co chtějí. Takže je to ok :-).

Miloslav má pro Tebe jistě nějakou prémii v rukávu. Koukni, jak mne předestřel pozitivní náhled :-)).

[23]: Venuše v Kozorohu, no vida. Já jsem astrologicky skutečně beznadějný případ...:-)

Měla bych si možná promluvit se svým astrologem, psychoterapeutem, sexuologem a finančním poradcem.S finančním poradcem jsem v kontaktu, neboť mi končí moje fixace úrokové sazby na moji hypotéku.

[23]: Nn, šlo o balón, v přízemí jsem nikdy nebydlela, vždy až pod střechou :-)

A čemu říkáš Miloslave blízko? Ona je má Venuše (Ryby) se Saturnem (Beran :-) v jednom domě, ale až tak blízko ne, každý na jiném konci, žádný aspekt mezi nimi není. Saturn je velmi velmi blízko hrotu druhého domu.

Teď je můj tranzitní Saturn v opozici na nativního. Myslíš, že jde v tuto chvíli o jakýsi dohled, jak jsem svého Saturna zvládla? Nebo je to zásadní v něčem jiném?

Před nějakým časem jsme měli povinné školení o prevenci "vyhoření" - v mém případě by se už jednalo pouze o požáry a spáleniště. :-) Druhý den na to jsme podepisovali nové směrnice požární ochrany a dozvěděla jsem se, že každá sestra ve směně se tímto stává zároveň členem požární hlídky.Ale co mě zaujalo z psychologické přednášky o syndromu vyhoření :

Pokud se cítíte na dně, je dobré si ujasnit, v které oblasti jste nejvíce v pr..postiženi.

Tady hlavně prosím Vás nepodceňovat tu analýzu, takže můj osobní screening vyšel asi takto :

- profesně, psychicky, sexuálně, ekonomicky : Od 5 k 0 + nový poznatek - teď se k tomu přidalo ještě astrologicky : tady je potřeba si přiznat velmi nízké skore. Otázka zní : existují nějaká alternativní řešení ? :-)

Všem přeji hezkou neděli a vyšší skore ! :-)

[22]: Daniela: Já to začal číst, jako že jsi spadla z balkónu. Moje první reakce byla, ještě že asi bydlíš v přízemí.

[21]: „Zatím jsem se dopracovala pouze k jednomu manželovi, to bylo báječné, ale do ideálu to mělo daleko.“

Což odpovídá Venuši s blízkostí Saturnu. A také Venuši v Kozorohu.

Saturn omezuje Venuši, tedy prvotní začátek vztahů. Řekněme, že se třeba vyskytuješ na místech, kde je málo mužů, jako třeba jako pořadatelka kursů paličkování, nebo mezi samými zadanými.

[20]: Miloslav: Ty mne chceš odrovnat....po příspěvku číslo 20, jsem dostala takový záchvat smíchu, že jsem spadla z balonu...

Miloslav: :-)) máš pravdu, to jsem celá já. Tak málo ingrediencí stačilo, abys mi odhalil.

Jj pracovitá to já jsem. Zatím jsem se dopracovala pouze k jednomu manželovi, to bylo báječné, ale do ideálu to mělo daleko. Jinak mi všichni muži přijdou zajímaví a skvělí a pravdou je, že ti co mi prošli životem mi přijdou nejúžasnější :-)).

Bohatého manžela mi prorokuje každá vědma a astrolog od 15ti let, ale zatím se míjíme :-)). Ale povzbuzena Tebou to ještě nebalím :-).

Nicméně pesimista to já nejsem Miloslave, tady ses sekl, jsem pozitivně naladěný realista.

[13]: „Myslela jsem si, že ohledně majetku, financí apd. hraje také roli Slunce.“

Jak vidíš na dnešních fotovoltaických elektrárnách, tak hraje. :-)

I na Slunci se dá nahrabat. :-)

[18]: Daniela: „Udělala jsem si takový malý souhrn dle nápovědy od Miloslava: Venuše se Saturnem v prvním domě by mohlo být něco jako pohledná bez peněz“

A nebo pohledná, pracovitá. :-)

Daniela: „Měsíc v konjunkci s Neptunem to zní jak kdyby jedna závislost střídala druhou“

A nebo v každém manželovi vidím ideálního chlapa a neupozorňuji, ani nevidím jeho chyby. :-)

Daniela: „Jupiter 7. dům ve Vahách, tak to asi s velkými penězy je to na pováženou“

To je bohatý manžel. :-)

Jsi zbytečný pesimista. :-)

Udělala jsem si takový malý souhrn dle nápovědy od Miloslava: Venuše se Saturnem v prvním domě by mohlo být něco jako pohledná bez peněz :-))

Měsíc v konjunkci s Neptunem to zní jak kdyby jedna závislost střídala druhou???

Jupiter 7. dům ve Vahách, tak to asi s velkými penězy je to na pováženou :-(.

[16]: Já Ti nevím Barčo, podpatky mi přijdou vhodná obuv maximálně z koupelny do ložnice :-). A abstinentku by ruský mužik zřejmě také neocenil.

[15]: Danielo, podívej, já bych to tak neviděla.Tvoje výška s podpatky pro muže s ruským původem v petrochemickém průmyslu, naprosto ideální :-) Jsi vlastně téměř u zdroje - Plzeň, Karlovy Vary, je to jasné :-))

[11]: Barčo, také nenasbírám příliš bodů :-), tmavovláska, 166 cm, abstinent, bez vzdělání v petrochemickém průmyslu a ruského původu :-)).

Teda já žasnu, Ty podle horoskopu jsi schopen odhadnout nejen vzhled, ale i přiměřenou výšku v cm :-))?

[12]: Měla jsem takový pěkný perspektivní plán a Ty jsi mi ho astrologicky zhatil :-(

Myslela jsem si, že ohledně majetku, financí apd. hraje také roli Slunce.

[11]: Ta studie souhlasí i s astrologií. Venuše, která dává krásu a zároveň přináší i malé peníze jak psala Daniela. Jupiter, který dává vysoký vzrůst a také velké peníze. Saturn, který růst omezuje a peníze rovněž bere.

Dobře postavený Měsíc, tedy Luna, který je v podnikání neocenitelný, přináší veřejnou pověst, oblíbenost a také dobrý zážitek z alkoholu - je rovněž astrologicky v souladu.

Neptun, který rozpouští a snižuje výsledky práce a přináší závislosti jako je závislost na kouření - jsou opět zde.

[10]: Slávek : To je zajímavá studie :-) Z kterého je zdroje ?

Už vím, proč můj plat stagnuje, ba co hůře klesá.:-) Pro začátek bych možná mohla začít třeba tou změnou barvy vlasů :-) a zvýšit tu konzumaci alkoholu.:-) Vlastně v této souvislosti mně napadá, že vše pak půjde jako na drátkách :-) Blondýna, bar, vyšší atraktivní muž, pochopitelně nekuřák s nadprůměrným IQ, nejlépe z petrochemického průmyslu a pak už zbývá jen ta svatba. :-)

Vždyť je to jednoduché ! :-)

1. Sňatek je v životě, krom jiných potěšení a výhod, i finančně výhodný. Takže hurá svatbu, no a pak dodržet to "dokud nás smrt nerozdělí". Vaše jmění může díky tomu narůst až o 77 procent ve srovnání se svobodnými.

2. Jedinci s nadprůměrným IQ, mají oprototi průměru 1,2krát vyšší plat. Chytřejší lidé mají zvýšenou tendenci se nechat lépe finančně ohodnotit.

3. Lidé, kteří byli populární na střední škole, vydělávají o 10 procent více než ti, kteří nebyli. Popularita hraje roli hlavně v navázování kontaktů. Na oblíbenost lidí se nezapomíná. Ta může prospět nejen kariéře.

4. Vyšší lidé to mají jednodušší. Ze studie vyplývá, že ženy s každými 3 cm nad průměr vydělávají o 5 až 8 procent více. Muži vydělávají o 4 až 10 procent více za každé 3 cm navíc.

5. Atraktivní muži vydělávají o 9 procent více peněz, než neatraktivní muži. U žen to jsou pouze 4 procenta.

6. Ti, kteří získali vysokoškolské tituly v oborech spojených s petrochemickým průmyslem, vydělávají 4krát více než absolventi nejhůře placených oborů, jako je například školství.

7. Každý nárůst jednotky v indexu tělesné hmotnosti se rovná 8procentnímu snížení majetku.

8. Alkohol škodí zdraví, ale prospívá peněžence. Pravidelní konzumenti alkoholických nápojů vydělají o 10 až 14 procent více než abstinenti. I v tomto směru jde spíše o sociální hledisko. Jak uvádí studie, k 4procentnímu zvýšení mzdy stačí navštívit bar jednou měsíčně.

9. 22 procent amerických domácností lidí ruského původu má čisté jmění přesahující 1 milion dolarů. Dalším v pořadí jsou Němci s 19,5 procenta.

10. Blond ženy vydělávají o 7 procent více než ostatní.

11. Nejlépe jsou na tom nekuřáci. Ti ušetří až 50 procent z ročního platu. Podle odborníků jde o průměr. Silný kuřák, se spotřebou až 3 krabiček denně, vydělá až o 75 procent méně než nekuřák.

[8]: Pokud jsou tři dvanáctky zárukou Tvé nirvány, máš je mít :-)). Pa :-*)!

[7]: Kdybys mi teď skočila pro tři dvanáctky, byl bych štěstim bez sebe. Chodim si občas pro pivo sám do ledničky! Víš co je to za pakárnu?

Chlapi u nás by ti rozhodně koupili minimálně jedno od cesty....!

Dík za ten příběh, nostalgicky si představuju tu lesklou pípu, pěnu a čuchy.. ( *_Y_* )

Taky jsem chodil často do džbánku, mám dodnes vytlačený ucho v dlani...:) Pa!

[6]: :-)) já chodila dědovi do džbánku pro 3 "dvanáctky" cca za 7,50 Kč :-). Pamatuji si, že ženské v domě (babička, mami a teta) vždy velmi protestovaly s tím, že holčička se do hospody posílat nemá. Zřejmě jim to přišla příliš zvrhlá společnost. Ale děda měl hlavní slovo a já byla nadšená, hospoda mi přišla zajímavé místo :-), lesklá pípa, točení piva, zvláštní čmuch a chlapi mi vždy koupili lízátko :-). Za to by je dnes možná popotahovali....:-)).

Dáma na procházce v pěkném kožichu, přistoupí k ní ekologové: "Nestydíte se, víte kolik norků muselo kvůli němu zemřít?" - "Ale on je z polyesteru." - "A víte, kolik polyesterů muselo za něj zaplatit svým životem?"

Matka telefonuje učitelce: "Prosím vás, nedávejte dětem úlohy z matematiky, ve kterých láhev piva stojí korunu osmdesát. Manžel pak nemohl celou noc usnout!"

[4]: Máte smůlu mladá pani, šejkr co lítá sem a tam mi řek jasně:

" Zákusky jen se schválenim EU! Sojový keksík s modifikovanou marmeládou nebo čínské nudle s mákem"

Buchty si pečte zatim doma, než přijde vyhláška, která to prudce vomezí...

V americe už je v senátu zákon na zákaz pěstování plodin doma, proč by se to nemohlo vylepšit:(

Americký senát má vbrzku hlasovat o návrhu § 510 Zákona o modernizaci bezpečnosti potravin, který znamená zákaz zahradničení a uchovávání semen. Pokrok je holt pokrok s buchtama to zatim nemá nic společnýho....:)

Já jen dělám scénář , abysme rychleji navykli....

Zpráva o dlouhé ruce zákona na zahrádkáře je z Nature News!

Jsem po obědě...a tak jsem zkouknul novinky ze světa a nejvíc mě zaujala předpověď na Neděli a Pondělí, kdy už má fakt sněžit. Takže lyže, sáňky rukavice, kulicha a šálu v pohotovosti.

O další zimní výbavě raději nemluvim...

http://www.wetter.de/europa

Tady jim předpovědi vcelku vychází a studená vlna už je na dohled....blíží se Vánoce.

Ještě musim dát na poštovní schránku, Nevhazujte letáky..valí nám sem toho tuny, a samý pitomosti...pa měj te se , beru si klobouk a letim.....

[3]: Kafe a domácí buchtu bych si také dala. Doufám, že na ní mají kalkulaci :-(.

Jen chci uklidnit všechny v kavárně! Popíjejte dál, ...Jen klid nehoří nic. Malá nehoda byla včas

zastavena , díky duchapřítomnosti a laskavosti pána u stolu č. 2!

Děkujeme za celý podnik!

------------------------

Ftip z kavárny:

Praví jednou Kohn.

-Roubíček, ten antisemitismus je pěkný sviňstvo, že?

Roubíček na to:

No, vědí Kohn, ona by to mohla být i dobrá věc.

Akorát by to musel vzít do ruky našinec.

:))(

Protože většina astroložek a astrologů a sympatizantů s ní má doma zvěřinec nebo chová minimálně přízeň, posílám link na výzkum Jiřího X. Doležala.

Obětavý přístup a psi ho určitě milují! Láska je velká věc!

Jirka pochopil jak velkou věcí je oběť z lásky!

http://www.spicove.cz/veterina/cipovani/male-psy-cipy-tlaci.php

-----------------------------------

Prosim ke stolku č. 2!!!

Haloóó´! Mladá pani! :-))

Prosím, nějaký malý zákusek a popelník! Miluju kakaovou roládu k té alžírské kávě...:-)

Má úúžasné aroma!!

Hmmm! To je žúžo!!:-))

S tím popelníkem a roládou vás musim zklamat,pane, evropská unie zakázala kouření ve všech kavárnách i prodej kakaové rolády. Máme pouze instantní GMO sojové řezy od izraelského dodavatele!

Mon Dieu! C'est la fin du monde!:((

-----------------------------------------------------------------------------

Pohled ke stolu č. 3:

Slečno kouří se vám z kabelky, nespad vám tam někam oharek?!

Jéééééééééééééééééé.....:-)))

----------------------------------------------------------------------------------

Minulou neděli jsem strávila v Praze s kamarádkou.Procházeli jsme se poVyšehradě,Kampě,povídali o všem možném až jsme se ocitli u Orloje.Samozřejmě byly tam davy turistů čekající na odbíjení celé ,aby spatřily apoštoly.Což je krátká chvíle a pak se davy lidí rozejdou ,aby se opět mohly za hodinu sejít a celá podívaná začíná nanovo.

Orloj - jeho astronomický ciferník ,kalendářní deska.

Spousta údajů .Stačí se jen dívat.:-)

Vlastně teprve teď jsem zaznamenala ,jak je dokonalý ,unikátní.