Umělé oplodnění, a spol.

[21]: Myslím, že vše co souvisí s kořeny a zakořeněním ve hmotném prostředí je dobré znát, hledat, tušit i objevovat. Pokud to cítím jako potřebné sám...

K tomu je snad dobré i vědět z odborné literatury, kdy lidská duše vstupuje do těla a v jakém okamžiku a jak to ovlivňuje celkový životní posun. Zde se nejedná o názor(y) , ale o pravdivou skutečnost, která je mnohokrát ověřena a více než jistá!:)Období početí, zakořenění individuality ve hmotě se podobá vložení semene do úrodné půdy. Zde ve vlhku a teple klíčí utkáváno hvězdnými paprsky za spolupůsobení podivuhodných tajemství života, ovšem objevení se rostlinky z klíčku na světle světa a samostatná životaschopnost je právě místem,(geometrickým) a hvězdným bodem odkud se měří a váží a počítá:)

[14]: Jakou roli z astrologického pohledu hraje početí? Zarazilo mi, že může hrát roli pokud byl dotyčný počat jinde a jinde narozen???

[19]: Linie matky - Myslela jsem ,že to napíšeš :-) Nemám na to odvahu ani chuť.Nedozrála jsem k tomu,že bych měla po tom pátrat .Spíš mně mrzí ,že o otcově linii toho nevím více,ale rozhodně vím toho více o předcích jak on. Nemám ani svůj horoskop od astrologa.Ty brány se musejí odemykat postupně.:-)

[18]: Je dobře, že znáš rodovou linii otce, ale troufnu si říct, že pro Tebe jako pro ženu je důležitá (možná i důležitější) linie matky.

Poštu pro Tebe mám ráda, paní Janečková to dělá velmi citlivě. Existují ale i jiné, intimnější metody, jak se lze více dozvědět o rodinných vazbách, aniž by to s Tebou sdílela celá republika. I když například v případě adopcí je velmi těžké oficiální cestou dohledat konkrétní ztracenou osobu.

Napsala jsi ale velkou pravdu, v danný okamžik vždy děláme to nejlepší co umíme a je to pro nás to správné. A platí to pro každého z nás. Smyslem není obviňovat sebe, ani druhé.

[17]: Ano ,já znám zhruba rodovou linii mého otce ,tu matčinu neznám .Popravdě řečeno s tím zážitkem s jejím jediným dopisem potom netoužím .Prostě jedna kapitola uzavřena.Jsem fatalista -stane se to ,co se má stát.Můžeme to ovlivnit ,možná to přijde později ,nebo dříve ,ale osud Tě vždycky dohoní.Proto se dějí v životě zázraky ,ale také neskutečná nezvratná , kolikrát banální neštěstí.

V Tv dávají ten pořad -Pošta pro Tebe -(pár dílů jsem viděla,paní Janečková je v roli moderátorky citlivá a empatická )to je otevírání starých ran a sypání soli do nich .Staré křivdy,stará rodinná tajemství.V které rodině tohle neexistuje?Obdivuji všechny ,kteří do toho pořadu jdou.To je srdeční záležitost a nikoho to nenechá chladným .Myslím ,že jsou věci ,které se staly v určité době ,lidé si je bolestně odžily,ale vracet se k nim po tolika letech ,nevím ,proč ? Některé návraty jsou štastné ,jiné bolestné a bolestnější ,ale nevíme nakolik těm lidem to po tom setkání změní život.

Také věřím ,že to co jsem v minulosti udělala,nebo se tak či onak zachovala ,tak jsem v té době (v tom přítomném čase)udělala nejlépe jak jsem mohla,jak jsem to cítila podle svého vědomí a svědomí.

Nemá smysl se obviňovat ,že dnes to vidím jinak ,jen proto ,že jsem si to odžila a dozrála jsem k nějakému poznání a vidím to s odstupem.

Kdybych tu zkušenost neodžila,tak nejsem tady a nepochopila bych tu lekci,co mi má dát.

Podzim mám nejraději:-) vracím se do svého středu ,ke svému já ,ke své přirozenosti,k svému nitru ,k činnostem ,které jsem na jaře odložila pro věci nové ,vracím se ke svým předkům ,neumím to popsat ,ale cítím to tak .

Jaro sice symbolizuje nový začátek a vše nové ,ale také mě odhodí z mého středu na obvod toho pomyslného kruhu a já se pak postupem roku dostávám zět ke svému středu -to je můj podzim a zima.:-)

[16]: Ano geny jsou geny, ale nejen z tohoto jednoduchého pohledu. I proto aby dítě zbytečně nekopírovalo destruktivní život svých biologických rodičů je třeba, aby mělo jasno a pravdivé informace. Aby se rodičům či pěstounům nepřikládala větší důležitost. Tím se dítě podvědomě a posléze i zcela vědomě staví vůči nim do opozice.

Kojenec se stiší a uklidní v náruči své matky a pozná bezpečně, že ho chová někdo jiný. Pokud dítě vyrůstá u cizích lidí (nebiologických rodičů) a dokonce o tom ani neví, podvědomě cítí, že ač vyrůstá v láskyplném prostředí, nemá tam kořeny. Svým způsobem tam nepatří. Pocit nezmění oficiální papír, nebo převzetí jména. Takové dítě pak vyrůstá ve vnitřním rozporu se svými pocity, v určité schizofrenii. Kam to může vést? Přestane si věřit a tíhne ke své destrukci.

To že sis přitáhla partnera s podobným osudem v rodinné historii znamená, že téma není zpracováno. Dle mého názoru by stálo za to, dozvědět se něco i o svých biologických prarodičích. Každý rod má svůj příběh a sílu, svoji dynamiku.

Mé rodiny se toto téma také týká, takže je mi to blízké.

[14]: Tohle je taky hodně zajímavé.Moje biol.matka byla sirotek a adoptovali si ji starší manželé asi až v 13 letech.Tito lidé byli velice slušní a moji prarodiče se s nimi samozřejmě znali,dokonce byli o dost starší než oni.Ale prostě geny jsou geny.:-) To je druhá strana adopce,nikdy nevíte koho adoptujete.Můžete mu dát péči,lásku ,vzdělání a jednoho dne je všechno jinak,vykrade vás ,všechno popře ..Moje babička právě byla hodně v kontaktu s matčinými rodiči ,protože jsem byla jejich vnučka stejně tak jako mojí babičky.Babička znala pravdu i historii o mé matce.Matčiny rodiče (adoptivní)brzy po mém narození zemřely.

Paradoxně mého bývalého muže matka (moje tchýně)byla také sirotek a byla adoptována .Neuměla přijímat ,ale ani dávat lásku .Vše souvisí se vším ...a jsme u partnerských vztahů :-)

Tohle všechno je potřeba si uvědomit,než začneme někoho soudit..adoptovat apd.

Vlastně o své rodině vím strašně málo.

Moje kamarádka je ze staré sedlácké rodiny ,kde vedou celý genealogický strom.

Ve štítě jejich statku je letopočet 1760, ona zná všechny své předky a jejich osudy ,to jsou nádherné ,ale i smutné příběhy ...

[7]: pro aktivní účast na foru je třeba mít přístupové heslo, můžete ho získat když mi o něj napíšete na turnov@rezonance.cz

[13]: Ano, řekla bych, že každý potřebuje vědět, kde jsou jeho kořeny, přesně jak Ty píšeš. Osobně to vnímám tak, že je lépe znát bolestivou pravdu, než žít v iluzi. Pokud se z něčeho vytvoří tabu, dáváme tomu ohromnou moc.Odsoudit Tvoji matku nemohu, nevím, za jakých okolností otěhotněla, porodila a jaká byla její rodinná historie.

Skvělé je, že se tě s láskou ujali prarodiče. Mám za to, že pokud z jakéhokoliv důvodu selžou biologičtí rodiče, je nejlepším řešením, když se dítěte ujme někdo blízký z rodiny.

[12]: Ano ,tak jak to píšeš to bývá.Pokoušela jsem se v osmnácti se svoji biol.matkou zkontaktovat.

Žije v Plzni :-)Přišel mi výhružný dopis na pomačkaném papíře a ještě otrhaný a byl to dopis jak od seriového vraha ,tím písmem a tou nenávistí a agresí .Takže svoji biol.matku jsem chtěla nějak poznat,protože jsem ji nikdy neviděla a bylo to "tabu" Ale po téhle zkušenosti jsem ji v sobě pohřbila navždy,neexistuje pro mně.Namítneš dala mi život,no málem mi ho i v tom kojeneckým věku vzala ,kdyby tam včas nepřijela moje babička.Myslím ,že můj táta se z toho už nikdy nevzpamatoval ,takže ho beru jako nemocného člověka-těžkého alkoholika.

Za své pravé rodiče považuji svoje prarodiče,kteří už dlouho nežijí.

[11]: Adopce mi nevadí, ale dítě by o ní mělo vědět. Podle mne je důležité, aby v určitém věku mělo dítě jasno, že někde existují biologičtí rodiče a ti mají svoji váhu. Mělo by být jasno, že existují rodiče, kteří se o něj starají a rodiče, kteří mu předali život.

Anonymní matka,anonymní dárce -s tím také nesouhlasím .

Na druhou stranu ,u nás dětské domovy ,osvojení si dítěte -jsou šílené průtahy.jednou za rok matka pošle pohlednici dítěti k Vánocům ,jinak o dítě neprojeví celý rok zájem ,tím pádem zde padá naděje toho dítěte umístění do normální fungující rodiny,která po tom dítěti skutečně touží.

A největší naději na lásku a příjmutí do rodiny mají malé děti .

Každý rok jedna pohlednice do osmnácti let a pak následuje vyhazov a starej se,nikdo z toho domova na to není připravený .Ano oni mají práci ,ale ze svého "rodinného"společenství jsou vyhoštěni a neví si s obyčejným životem rady.

Všichni mluví o dětech z dětských domovů ,ale málokdo mluví o lidech z dětských domovů.

Adopce -to je také velmi těžké téma .

[9]: Ano ,Danielo ,s tím jak to takhle píšeš souhlasím .Já také nejsem zastánce zachraňování ať už opravdu malinkých nedonošených dětí s velmi nízkou porodní váhou či hodně starých,nebo smrtelně nemocných trpících lidí za každou cenu.Už jsme se tu spolu o tom bavili ,viď :-)

Celé je to o lidství .O pokoře k životu ,ale i úctě k smrti.

Tvůj předchozí příspěvek jsem si vyložila nesprávně.Myslela jsem ,že umělé oplodnění zavrhuješ celé ,jako že je to akt nebo lidské počínání proti přirozenosti.

Když ono s tou přirozeností všude,je to strašně těžké ,:-)Tak např.nejpřirozenější pohyb člověka je chůze.Kdo chodí dobrovolně pěšky ? :-) ( Já :-))věřím ,že kdybych měla auto a ŘP,tak zlenivím a budu se vozit a budu všude říkat ,kolik času ušetřím a co vše stihnu a nebudu na nikom závislá (MHD,kamarádky apd)Ale strašně bych se ochudila o hvězdy na obloze ,o to rozjímání cestou z práce a do práce ,ale i o setkání s kamarádkami ,které se tu nečekaně zastaví autem ,vznikne spontánní nápad ,myšlenka a prostě někam jedem i tím autem :-)

Na druhou stranu auto jako nástroj,velký pomocník -rychlá pomoc-transport,kde jde o životy o minuty ,velká pomoc a úspora času při nákupu.apd.

Auto ,ale také představuje velké nebezpečí ,riziko,smrtící nástroj .

Zrovna tak je to s tou vědou .Vždycky to bude na hraně.

Vždycky to bude o pokoře,soudnosti ,uvědomnění si každého člověka,v tomto případě matky a lékaře.Pokud se jedná o vědu -tak o pokoře ,soudnosti vědců.

Na druhou stranu ,kolikrát je lidem dovoleno chybovat ?Kolikrát jim je odpuštěno ?

Pykáme za svoje chyby stejně?Kolik lidí si svoje chyby uvědomí ,napraví ,poučí se z nich ?

Já se omlouvám za tohle moje "filozofování".

Všechno to obyčejné denní dění (zavalení horníci,práce,moje osobní pocity a poznání,zážitky s mými kamarádkami ),prožívám hlouběji ,možná je to i tou barevnou nádherou v přírodě.

[8]: Já znám ale i opačné případy Barčo. Vím, že jsme v neonatologické péči výborní a vypipláme opravdu křehounká miminka s nízkou porodní váhou, ale nese to své. Dlouhý pobyt v inkubátoru poškozuje zrak, imunitní systém, bývá často problém s motorikou atd.

K tomu ale nemám extra vyhraněný postoj a nejsem striktně proti umělému oplodnění. Znám ale ženu, která během svého života dobrovolně 3x podstoupila interupci a na konec otěhotněla až z umělého oplodnění. To mi nepřijde úplně v pořádku. A to neodsuzuji umělé přerušení. Ale je třeba konat s tím, že každý čin si nese svůj důsledek.

Striktně jsem proti dárcovství. Řekla bych, že zdaleka si neuvědomujeme, co znamená anonymní dárcovství, anebo za našimi hranicemi je běžná i náhradní matka. To se mi příčí.

[7]: Já si ,ale právě myslím ,že i to úspěšné umělé oplodnění není v rukou pouze laborantů a vědy ,ale i právě v moci Vyšší síly .Proto se kolikrát umělé oplodnění nepodaří ,nebo když už se podaří ,tak to dítě se nepodaří donosit,dochází k samovolným potratům a velmi častá příčina je,že to dítě umře v těle samo např. na 4-5měsíci ,přestane mu tlouct srdíčko ,ačkoliv je vše fyziologicky v naprostém pořádku.A naopak umělé oplodnění se zdaří ,vše je tak jak má být. prostě to tak mělo být ,jen se tomu muselo napomoci. Znám 3 různé děti " ze zkumavky" dnes jim je 12,14,17,jsou zdravé,jsou fajn ,není nic na nich co by bylo nepřirozené.

Nikdo nemá právo soudit zda se nějaký člověk má ,či nemá narodit.

[3]: Zaujal mi tam příspěvěk: (zareagovala bych přímo na Vašich stránkách, ale nenašla jsem, jak vstoupit)

.... který dokonce vidí v některých případech, jak je aura ženy provázena duší dítěte, které "čeká" na inkarnaci. V takovém případě neváhá s pomocí, aby dotyčná žena otěhotněla.

Já se domnívám, že duše dítěte i v takovém případě čeká na správný okamžik, kdy přijme novou inkarnaci. To že už je vidět v auře ženy, neznamená, že ten okamžik nastal.

[5]: Z kouzel zrozená ..... to je výborné Romane! Úžasný termín, úžasný obsah té věty :-), moc hezké!

[4]: Myslíte písničku, nebo tu dívku?

Sirael

Aleš Brichta

1. Já byl jsem mág a král mi příkazem dal,

abych mu do války zbraň zázračnou vytvořil.

Já válku nenáviděl, proto se ptal

jestli je boj pro něj vším, abych ho přesvědčil.

Že láska zmůže víc jsem dokázat chtěl,

pro něj z paprsků měsíčních jsem utkal Sirael.

Ref: Z kouzel zrozená,

náhle mlčí král, svět se pro něj jiným stal.

Z kouzel zrozená,

na zem padá meč, vždyť tvoje krása bere řeč.

Z kouzel zrozená,

já jsem hlupák byl, sám jen pro tebe bych žil...atd

A kdy bude Sirael?

[2]: souhlasím

[1]: Díky za odkaz, to je těžké téma - umělé oplodnění, anonymní dárce, potrat, zmražení embrya. Tady jsem velmi opatrná už jen k postoji umělého oplodnění, pokud kývnu tak pouze v případě, že dárce je partner matky/rodičky. Už jsem velmi skeptická k případům náhradní matky, anonymního dárce......atd..

Mám příliš velký respekt k přírodě, jejím zákonům a nejsem si jistá, zda až tak je možné si hrát na Boha.

na diskusním foru České astrologické stránky http://www.astrologie.cz/forum/forum.htm

probíhá docela zajímavá debata o rektifikaci, doporučuji vaší ctěné pozornosti