Rodiče a rodinné konstelace

[78]: Barča: „Křesťanství bylo "šroubováno" na stará náboženství. Stará náboženství představovala mnohobožství a přírodní náboženství. Křesťanství bylo ve své době považováno za takové "New Age" a velmi pokrokové, protože byl jen jeden bůh - před kterým si byli všichni lidé rovni.“

Křesťanství bylo zahájeno Ježíšem Kristem. Buddhismus byl zahájen Gautamou Buddhou … atd.

Každé náboženství (a nejenom ono) především vychází z počátečního bodu daného způsobem života a chápání lidí v daném místě a čase.

---

Barča: „Byla to nová naděje pro lidi - naděje spočívala v tom posmrtném životě.“

Myslím, že pokud řada starších kultů věřila v duše předků, pak těžko mohl být posmrtný život novinkou.

---

Slávek: "Dnes jsou křesťané v islámském světě běžně vražděni a perzekuováni. A nejenom tam. Probíhá obrovský útok na křesťanství i v médiích. Muslimové běžně staví mešity v křesťanských státech, ale nedovolí stavět křesťanské kostely v muslinských."

Barča: „Proč se tak děje? Přiznám se, že tato témata nesleduji. Náboženské války není nic nového pod sluncem - to je odvrácená strana náboženství.“

Evropané podporují etnika, která jim rozvracejí jejich státy. Štědře dotují a darují peníze těm, kteří jim škodí. Rozvracejí si vlastní podniky a soběstačnost. Přijímají obrovské množství imigrantů, kteří nemají sebemenší zájem se integrovat ani vděčnost zemi, která je přijala. Česko trestá oběti trestných činů, které se brání – a běda, jestli soud dojde k názoru, že se brání nepřiměřeně.

Když Čech řekne, že má rád svůj stát a národ – je to neonacismus a za to jsou ostré flastry. Když napíšeš „Jsem hrdým příznivcem Izraele“, nebo chválíš židovský národ, tak dostaneš pochvalu. Obojí je stejný princip – máš rád nějaký stát a národ. Když upozorníš na rozdílný metr – jsi antisemita a rasista. To je horší, než mít choleru.

A vidíš, nepsal jsem zatím ani slovo o náboženství. Protože jediné dovolené a žádoucí je řezat si pod sebou větev. Ničit a likvidovat vše, co Evropa vytvořila. Jakmile se Ti to nelíbí, jsi vyvrhel.

Stále ještě nepíši o náboženství. To jsem ještě nezahrnul.

Ještě jsou Ti příčiny jasné? Evropa je prostě hloupá! Hraje si na extrémní humanismus a podřezává si větev jako celek – a kdo je proti, je perzekuován. Kdo má selský rozum, je podezřelý.

Zabíjet bílé je v pořádku. V Zimbabwe nový prezident Mugabe nechal brutálně a masově vyvraždil před pár lety totálně bílé farmáře po celé zemi. Běloši utíkali pryč a kdo nestihnul, toho vraždící davy černochů brutálně zmasakrovaly způsobem, kteří nedokáží ani sadističtí psychopaté. Následkem toho je tam teď obrovský hladomor. A Evropa jim za to vyvraždění bílých posílá humanitární pomoc!

Stále nemluvím ještě o náboženství.

Můžeme srovnat třeba soudní procesy v Česku ohledně mačetového útoku několika Rómů a třeba exemplární tresty za vhození zápalné láhve ve Vítkově.

Stále ještě nemluvím o náboženství.

Učenými řečmi o filozofii a podstatách náboženství se nic nevysvětlí.

[62]: Slávek: Křesťanství bylo "šroubováno" na stará náboženství. Stará náboženství představovala mnohobožství a přírodní náboženství. Křesťanství bylo ve své době považováno za takové "New Age" a velmi pokrokové, protože byl jen jeden bůh - před kterým si byli všichni lidé rovni.

Byla to nová naděje pro lidi - naděje spočívala v tom posmrtném životě. V tom je především revoluční myšlenka na tehdejší dobu. Křes´tanství se vyvíjelo, měnilo se i pojetí např, v době humanismu. Křes´tanství sloužilo především jako sjednocující a mocenský nástroj (křes´tanství není jen katolická církev)

Na křes´tanství se dá dívat z různých náhledů - třeba z pohledu člověka jako takového a jeho prožívání, nebo dále společensky. Křes´tanství je obrovské zajímavé téma.

---

Slávek: "Dnes jsou křesťané v islámském světě běžně vražděni a perzekuováni. A nejenom tam. Probíhá obrovský útok na křesťanství i v médiích. Muslimové běžně staví mešity v křesťanských státech, ale nedovolí stavět křesťanské kostely v muslinských."

Proč se tak děje?

Přiznám se, že tato témata nesleduji.

Náboženské války není nic nového pod sluncem - to je odvrácená strana náboženství.

Podstata se ukrývá i v tom - co obě náboženství představují.

Křes´tanství je svou podstatou daleko mírnější.

Křes´tanů ubývá a ateistům je to jedno - Ateisté neschvalují náboženské války.

Proč křes´tanů ubývá, je další podotázka.

No a pak je tu čísi politika ...

[75]: To je krásný postoj. Milost, soucítění....

[74]: Je to dle mého volba každého z nás. Otázkou zůstává, kolik zde je svobodné vůle ke konání.

Pro mne po zkušenostech kterými jsem díky konstelacím prošla, je to o tom že nehodnotím ani tak zoufalé případy jako byla Tvoje máma. Opravdu hodní lidé, kteří se ujmou odloženého dítěte, mohou napáchat mnoho škody. Udělají to nevědomky s čistým svědomím třeba jen tím, že si přijdou lepší rodiče, než byli ti, kteří své dítě odložili. Ale oni rodiči nejsou, oni jsou ti, kteří se takového dítěte ujali a snažili se ho s láskou vychovat a to často proto, že z nějakých jiných příčin sami rodiči být nemohou.

Znám v okolí jeden krásný případ, kdy si lidé osvojili děcka a slaví každý rok nejen jejich narozeniny, ale také jejich "přineseniny". Každý rok odmala připomínají dětem to, že existují rodiče, kteří jim daly život a ti k nim patří a oni jsou ti, ktří si je přinesli a chtějí o ně pečovat.

Tím bych to ráda uzavřela.

[72]: Soucit - je jediné slovo, které mě napadá. Napadá mě v souvislosti s mým otcem. Tím, že tu matku a tu vazbu s ní nemám - ten soucit nevyplyne přímo. Ale napsala jsem - že ten dopis psal zřejmě nemocný člověk. Nemocný člověk v mém pojetí zahrnuje i ten soucit.

Soucit ne jako litování oběti - ale spíše jako jemnější druh lásky, vstřícnosti, určitého pochopení....

[72]: Danielo, z tohoto pro změnu vycouvám já .

Nevím neznám. Znám jen příběh mé matky, která byla sirotek, ujmuli se jí opravdu hodní a seriózní lidé - mí prarodiče je znali. Tito náhradní rodiče mé matky byli ještě o dost starší než byli rodiče mého otce. Zemřeli brzy po mém narození.

Na druhou stranu přece nemůžeme svůj život donekonečna svalovat na to, jak jsme byli malí, jak nám nebylo přáno...a nebo můžeme - a to je právě to založení, každého člověka.

[22]: Daniela: "Ano máš pravdu. Možná při první zmínce o konstelacích reaguji přemrštěně. Je pravdou, že jsem poněkud citlivá na to, když kdosi nepolíbený začne rozebírat konstelační práci. Často se tím metodě zbytečně ublíží."

Znám to. Je dobré si to zakusit. ;-) Učí Tě to - toleranci, trpělivosti, dívání se na různé úhly pohledu, plout prostorem, určité konfrontaci - způsobu jak prezentovat a je v tom právě i vývoj - vyvarovat se určité zaslepenosti. Pohled zevnitř i pohled z venku je přínosný.

Nám sestrám je velmi předkládán právě ten pohled zvenčí - a je to i svým způsobem proto, že z toho pohledu zevnitř - už nejsme tolik schopné vnímat ten pohled z druhé strany. To myšlení máme přece jen přehozené jinam - právě díky té své práci.

Nevím jak dlouho se věnuješ konstelační práci. Ale když se člověk věnuje nějakému oboru dlouho - je tam vývoj a také hlouběji poznává na svém oboru to "dobré, ale také právě to nedokonalé"

[70]: K tomu abychom přijali rodiče takoví jací byli, není třeba je za každou cenu vídat. Časty kontakt neznamená přijetí, to může často znamenat spíš: Chci být také oběť.

Podle toho co píšeš, Tvoje máma musela žít ve velké bolesti, neštěstí a dost možná byla i vážně nemocná. Vem si, že Tobě dělá špatně pouze představa její blízkosti, ale ona je se sebou celý život v těch energiích, které jsi nastínila. V čem asi vyrostla, jak byla počata a porozena Tvoje matka, že výsledkem byl takový život a taková kvalita jejího mateřství? Dost pravděpodobně její podmínky k přežití byly mnohem horší než ty Tvoje.

[69]: Můj příběh jen je, stal se. Mám kamarádku a naráz přišla o dvě dcery náhle při dopravní nehodě. Je to deset let zpátky. Pro takového člověka ten život už bude navždy jiný, těžko ji pomoci v té bolesti.....

Okamžik ji vzal její život - život jejich dětí je i životem jejím....

Rodiče by neměli přežívat své děti....

Většina lidí si myslí, že na psychiatrii leží neprávem jakoby odsouzení lidé, že z nich dělají lékaři neschopné zombie. Ve skutečnosti je psychiatrie plná neskutečně trpících lidí, kterým není svým způsobem pomoci. Jsou tam lidé s opravdu poškozeným mozkem - proto se chovají, tak jak se chovají. Jsou tam také lidé s různými závislostmi a pak tam jsou právě lidé opravdu zoufalí....

[68]: Daniela: "Já to právě vnímám ještě trochu jinak. I odpuštění znamená hodnocení. Co může dítě rodičům odpouštět?"

Já Ti myslím rozumím. Vidíš rodiče - jako ti, kteří dali dítěti život. Tečka. Ať už byli jací byli.

Já třeba nemluvím o své biologické matce - nezažila jsem ji, nepoznala jsem ji. Nikdy jsem ji neviděla, znám ji jen z fotek a z jediného stání u soudu. Cizí žena.

Znám ji jen z příběhu a z jediného jejího dopisu - který na první pohled působil dopisem "masového vraha". Tenkrát jsem se toho dopisu lekla. Otrhaný kus papíru, se skvrnami od jídla, neuspořádané písmo mimo řádky, doslova vyryté propiskou - byly tam i díry a čmáraniny po stranách. Slova plná zloby, nenávisti. Slova o židech v plynu, slova o tom co zakusím ještě bolesti a dobře mi tak. Ten dopis psal nemocný člověk. Vůbec si neumím a ani si nechci představit, že bych žila v této rodině - můj otec + má matka. To bych možná ani nepřežila, už tak jsem měla namále, když mě tam našli jako malou.

Ano, tato žena je mojí pravou biologickou matkou. To je fakt. Díky této ženě jsem na světě. Přestože byla také tvrdá alkoholička - donosila mě, předčasně porodila. Neměla jsem sice kritéria zdravého dítěte - ale přežila jsem.

---

Daniela: "Dítě vůbec netuší z jakého důvodu a v čem se rodiče zmítali. Zkusme si představit v jakých vnitřních tlacích se pohybuje někdo, kdo svůj život utopí v alkoholu? Zkusme se zamyslet co ho k této destrukci může táhnout? To jsou obrovské síly. A věř mi, že ten člověk to dělá pro někoho jiného, zahodí život ve jménu rovnováhy, kterou často nedovolí ti hodní, ti slušní, ti bezproblémoví."

Ano, dítě to netuší. Ale z dítěte se stává postupem doby dospělý - chápe širší souvislosti, má možnost hlubšího poznání a uvědomování si. Z tohoto poznání jde ruka v ruce odpuštění, které se v podstatě rovná tomu přijetí. Z tohoto přijetí se odvíjí další směřování a vztahy, postoje - nejen k těm rodičům, ale vnímání společnosti celkově.

---

Daniela: "Pravdou je co říkáš, že někdo o takové bolesti/hanbě/strádání raději odmítne mluvit. Na takového jedince se časem zapomene, rodina/systém ho vyčlení a výsledek je, že třeba ob 2-3 generace dál se narodí do láskyplného prostředí ideálním rodičům dítě, které začne pociťovat energie té černé ovce rodiny a začne se ze solidarity k systému chovat stejně, nemá to příčinu, nemá to logiku, nikdo nechápe, jak je to možné. A pokud ani několik tragédií v časové lince nepomůže, Vesmír to např vyřeší tím, že už se nenarodí další dítě. Ošetří systém tak, že přestane nerovnáhu reprodukovat."

Aha, toto má i souvislost s tím, jak jsem zprvu nechápala s tím mužským potomkem a tím ženským zhrzeným pokolením. Toto souvisí i s tím - jak se do lidí otiskují jemně útržky životů, pocitů lidí zemřelých....

----

Vesmír si pamatuje. Vesmír představuje určité vědomí. Vesmír svým způsobem recykluje a obnovuje sám sebe. Proto některé zákonitosti dokážeme jako lidé postřehnout a vypozorovat.

[67]: Na druhou stranu bych, Barčo, Tvůj příběh ani nesnižovala slovy jsou horší, tragičtější.... Ne pravda je, že Tvůj příběh je tvrdý. Prožila jsi náročné dětství, lecos musela nastavit pro sebe tak, abys přežila ve zdraví. Ale jaká je to síla, kterou jsi v sobě měla, jak moc se Ti chtělo žít, žes to přežila a dnes jsi schopná si svého života užívat. Že ses nezatvrdila, že se nelituješ..... Vždyť je to vlastně nádhera, jak odolným člověkem jsi a co jsi dokázala. Není to zázrak?

[67]: Já to právě vnímám ještě trochu jinak. I odpuštění znamená hodnocení. Co může dítě rodičům odpouštět? Dítě vůbec netuší z jakého důvodu a v čem se rodiče zmítali. Zkusme si představit v jakých vnitřních tlacích se pohybuje někdo, kdo svůj život utopí v alkoholu? Zkusme se zamyslet co ho k této destrukci může táhnout? To jsou obrovské síly. A věř mi, že ten člověk to dělá pro někoho jiného, zahodí život ve jménu rovnováhy, kterou často nedovolí ti hodní, ti slušní, ti bezproblémoví.

Nejlepší způsob je přijmutí, jednoduché ano tomu jak to bylo a pak je možné se oddělit od toho z čeho jsme vzešli a naplnit vlastní život co nejlépe.

Pravdou je co říkáš, že někdo o takové bolesti/hanbě/strádání raději odmítne mluvit. Na takového jedince se časem zapomene, rodina/systém ho vyčlení a výsledek je, že třeba ob 2-3 generace dál se narodí do láskyplného prostředí ideálním rodičům dítě, které začne pociťovat energie té černé ovce rodiny a začne se ze solidarity k systému chovat stejně, nemá to příčinu, nemá to logiku, nikdo nechápe, jak je to možné. A pokud ani několik tragédií v časové lince nepomůže, Vesmír to např vyřeší tím, že už se nenarodí další dítě. Ošetří systém tak, že přestane nerovnáhu reprodukovat.

Tobě se přirozeně ulevilo, když ses od otce vzdálila. Jednak proto že sis těžko v jeho blízkosti mohla užít roli dítěte, která tě náležela. A jednak proto, že pokud si táta z jakýkoliv důvodů vybral tuto cestu, má si ji unést sám. Dítě mu to musí nechat a nemá ho zachrańovat, jinak svůj život také zahodí.

[66]: Ano. Ten příběh neměl být hodnocením: Co by mohlo bývalo být, kdyby ......vůbec ne. Nebo kdo to a jak zavinil....vůbec ne. Ano, jistě to mělo nějaký význam - a někde je skrytá i příčina, jak píšeš. Ten příběh se jen kdysi stal a já ho vyprávím ze svého prožitého pohledu.

Jsou daleko horší, tragičtější, nepochopitelné příběhy lidí.

Jen ta linie toho mého příběhu mi rezonovala s tím Tvým:

"Pokud se správně oddělíme od toho co bylo naším základem/historií, můžeme plně rozvinout/rozvíjet svoji osobnost. To je předpokladem k tomu, abychom dosáhli nejen pevnosti, ale také pružnosti."

Kořeny - oddělení se - aby člověk mohl podívat se, hlouběji pochopit a uvědomit si, poučit se - odpustit, přijmout - jít dál.

Odpuštění souvisí s hlubším pochopením a uvědomováním si věcí - bez toho se člověk nepohne z místa. Odpuštění především slouží zraněnému člověku - protože jinak se nepohne a bude se točit ve svých bolestných nikdy nekončících kruzích.

---

Myslím si, že spousta lidí, kteří jsou velmi zranění minulostí - nedokáží o ní hovořit. Nedokáží pojmenovat co je trápí. Potřebují čas. Někdy to v sobě hluboko do sebe zanoří až na samé dno - někdy navždy.

Někdy jen "naoko" ale trápí se tím velmi. Mohou z toho onemocnět. Někdy to po letech z toho dna vyloví a dívají se na to. Začínají to i pomaličku pojmenovávat - jméno už nebývá tak strašidelné, jako ten těžko vyjádřitelný hluboký pocit.

Pak je můj otec, který ve své zoufalosti kopal kolem sebe.

Pak jsou tady např. Tvé konstelace - právě na ty pocity a bolesti hluboko uložené, nepojmenovatelné...totální průlom.

Mě osobně došlo spousta věcí - jakmile jsem se dostala z dosahu svého otce. Můj otec mi svým způsobem vytvářel iluzi toho - jak funguje svět, jak jsou všichni lidé proti němu zaujatí a zlí, špatní, jak je potřeba být tvrdý, bojovat apd.

Jen jsem se z toho jeho stínu dostala - začalo se to ve mě postupně pomalu rozpouštět...protože jsem pochopila, že můj otec žije a vytváří si iluzi. Jeho realita a vnímání té reality bylo velmi ovlivněné závislostí na alkoholu.

Takový jeho bludný kruh - představa v hlavě, která se neuskutečnila jak on si přál vyvolalo zklamání - to se projevilo nějakou jeho náladou - to vygradovalo společensky - pak byl chvilinku klid - spal v té opravdové realitě. Vyspal se potřeboval alkohol - v alkoholovém opojení mu vyvstala opět nějaká představa... a zase nanovo. Takhle stále dokola. On neměl nikdy sílu, nebo snahu, ani snad potřebu přetnout ten kruh.

[64]: Já mám Barčo k Tvému životnímu příběhu respekt. Vycházím z toho, jak jsi sama několikrát zdůraznila, že nehodnotím špatné a dobré.

Terapeut by Ti zřejmě řekl, že Tvé životní problémy souvisely s Tvými rodiči, jistým způsobem by měl pravdu. Ale neznamená to, že pokud by Tví rodiče zvládli rodičovství lépe, dařilo by se lépe i Tobě, byla bys lepším člověkem. To tak není. Protože každý z nás roste proti odporu, rosteme na chybách svých rodičů a na tom, co vše jsme dokázali překonat. A rosteme pokud se vzdáme svých hodnocení, tím nabydeme obrovské životní síly.

Ideální rodiče nejsou zárukou, že dítě bude v dospělosti ideálně prospívat. Za část našeho růstu je tedy odpovědno to, kolik lásky a péče nám rodiče dokáží dát, ale další část růstu zajistí naše schopnost překonávat odpor.

A co se konkrétně Tvých rodičů týká, jejich alkoholismus vyvažoval jejich systém. Svojí agresí a problematickým chováním se nevědomě snažili vytáhnout na světlo to, co ostatní odmítali vidět/vědět. I to že někdo takovým drastickým způsobem obětuje/promrhá svůj život má hluboké příčiny a neděje se jen tak bezdůvodně.

[64]: Mělo tady být: Nežil nikdy uspokojivý vztah (sám se sebou a tedy i ostatními lidmi), který by ho naplńoval a všichni okolo to odnášeli jeho chováním. Myslím si, že mu to všechno dochází az teď ke stáru - je klidnější, zádumčivější....mluví o věcech, o kterých dříve nemluvil....

[57]: Daniela: "Pokud se správně oddělíme od toho co bylo naším základem/historií, můžeme plně rozvinout/rozvíjet svoji osobnost. To je předpokladem k tomu, abychom dosáhli nejen pevnosti, ale také pružnosti."

Ještě mě k tomu napadlo z mého osobního života. Nejsem schopna posoudit co je správně. Protože zase už se na to dívám z jiného úhlu, než kdysi.

Můj otec je a byl neléčený alkoholik. Měl různé výkyvy nálad přes různé formy agrese, cynismu, ironie až k takovým šíleným stavům hysterického smíchu, pláči, totálního zhroucení + do toho klasické alkoholické projevy - opilectví, taková ta nesoudnost, nespolehlivost, kdy měl něco zařídit a nezařídil, protože byl v hospodě, někde jste ho našli pozvraceného, pomočeného, pokáleného apd.

Rodiče mého otce se velmi snažili svého syna nějak vést, usměrńovat. Snažili se mu pomoci. Pomáhali především i mě, protože se o mě starali, k něčemu mě vedli, dali mi velmi dobrý, takový poctivý ("prvorepublikový") základ do života.

Bohužel tato veškerá pomoc někdy vyústila v agresi u mého otce a jako dítě jsem byla svědkem opravdu ošklivých, hrubých scén. Milovala jsem babičku a dědu, měla jsem ráda svého otce, přestože mi dost ubližoval - ubližoval mi především tím, že já jsem byla hromosvodem jeho nálad.Toto se neodehrávalo jen doma, to nebylo nic izolovaného.

Scény všeho druhu se odehrávaly v obchodě, ve škole - základní, střední, na veřejnosti na ulici, před mými kamarádkami, před úplně cizími lidmi. Prostě kde se objevil můj otec - i beze mě sám.

Je hrozný, když jste na to jako dítě sami. Je hrozný, když jako dítě musíte obhajovat zcela neadekvátní chování svého otce a říkat, že je nemocný. Je hrozný to jako dítě ustát - za sebe, za něj.

Toto mě provázelo velmi dlouho - do té doby, než jsem odešla z domu ve svých 18. letech, dalších pár let jsem se z toho vyhrabávala. Protože za tu dobu jsem od toho otce opravdu měla naloženo na hřbětě dost. Nestýkaly jsme se spolu několik let - to bylo to nejlepší, co jsem pro sebe mohla udělat.

Žila jsem si svůj život, svá pravidla a konečně se cítila jako normální člověk, kdy jsem mohla dýchat.

Naučila jsem se volně pohybovat v prostoru, nenarážet, míjet se s lidmi i prolínat.

Žila jsem vztahy se staršími muži. Možná to vypadá, na první pohled, že jsem potřebovala jejich ochranu a péči a toho chybějícího otce. Ve skutečnosti jsem v nich spatřovala ten "prvorepublikový" základ, který mi dali mí prarodiče. Možná bych mohla i alibisticky říci - mám Venuši v Kozorohu v konjunkci s Jupiterem ;-)

Ochranu a lásku jsem zas až tak nepotřebovala - obojí jsem měla pokaždé v sobě a dávala mi ji i společnost lidí kolem mě - protože jsem se uměla přizpůsobit a plout prostorem. Nenarušovat a nenarážet. Jen s tím mým otcem to plutí tím prostorem bylo strašně těžký - neobešlo se to právě bez toho narážení a narušování prostoru.

---

To jsou mé kořeny. Má matka byla také alkoholička. Můj otec je nemocný člověk. Myslím si, že můj otec byl "nemocný" odjakživa - nikdy nenašel sám sebe a proto také nikdy nebyl v životě štastný. Nežil nikdy uspokojivý vztah, který by ho naplńoval a všichni okolo to odnášeli jeho chováním. Myslím si, že mu to všechno dochází az teď ke stáru - je klidnější, zádumčivější....mluví o věcech, o kterých dříve nemluvil....

[60]: Barča: „Ono, když se nad tím člověk ještě zamyslí - tak všechny duchovní filosofie a různé myšlenkové směry, světonázory, společenská zřízení jsou takovou odvěkou snahou lidí o pochopení toho jak funguje svět. Všechno to jsou takové jakoby "modely". Podobné modely jako má věda o vzniku života na Zemi apd. Jen ty duchovní směry nám připadají srozumitelnější, přirozenější, opravdovější, autentičtější než ta věda.“

Světonázor je především důležitou podmínkou pro přežití.

Světonázor je model, jak se chovat, aby člověk přežil jako jedinec a jako skupina.

Afričané mají jistě ve světonázoru rady, že před rozzuřeným hrochem je radno utéct. Češi třeba rady, že si nemají hrát s rozzuřenou zmijí či se ládovat rulíkem zlomocným.

Stejně tak prakticky všechny kmeny měly ve světonázoru rady, že není dobré si brát za manželku vlastní sestru či příbuznou aniž by tušili cokoli o hromadění genetických vad při takovém počínání.

Špatný světonázor trestá příroda poměrně drsně: vyhynutím takové společnosti a vymazáním z povrchu zemského.

My jsme zde v roce 1989 instalovali světonázor, že peníze ospravedlňují vše. Dále světonázor, že vše české a minulé je špatné, zatímco vše kapitalistické ze západu je dobré a o tom se nediskutuje.

Tento světonázor generuje určité důsledky.

Světonázor není teoretická věc, to je ryze životně praktická věc. Rozhoduje o bytí či nebytí národů, stejně tak jako o úrovni a kvalitě života kadého jedince i společnosti.

[54]: Barča: „Malinko si do Tebe jen lehce rýpnu ;-) Z čeho povstává a vzniká křes´tanství, čemu a komu především sloužilo.“

To nevím.

Ale vím, že třeba buddhismus je umělý pojem jednoho Američana.

Jinak řečeno, ani křesťanství ani buddhismus nikomu nesloužilo. Jen později si pozměněnou a záměrně infikovanou verzi křesťanství rozšířili někteří vládci. Proto se také křesťané byli vražděni, protože nechtěli sloužit vládcům, ale Bohu.

Po ukřižování Ježíše se stalo křesťanství nelegální a pronásledované.

Po několika stoletích bylo křesťanství násilně sjednocováno. A po několika událostech římský císař získal hlas na rozhodování o tom, co je správné křesťanství.

Dnes jsou křesťané v islámském světě běžně vražděni a perzekuováni. A nejenom tam. Probíhá obrovský útok na křesťanství i v médiích. Muslimové běžně staví mešity v křesťanských státech, ale nedovolí stavět křesťanské kostely v muslinských.

EU zakazuje svatozář na slovenských mincích, protože by urážela muslimy. A v Bruselu už na vánoce letos nebude vánoční strom, protože by to mohlo urazit muslimy.

http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/194067-v-nigerii-zmasakrovali-stovky-krestanu-macetami.html

http://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/3928-v-nemecku-se-demonstrovalo-proti-vrazdeni-egyptskych-krestanu.aspx

[51]: Daniela: „Proč? Protože si malí hrajou na velký, protože nedospělí se pokouší řídit svět. Protože ti zkažení nám ukazují horší a temnější část našeho Já. Protože nízcí se povyšují a netuší nic o své malosti.“

Protože evoluce.

Příroda každou rostlinu i živočicha, stejně jako každou lokalitu i společenství vybavila parazity a nemocemi. Jejich účel je zlikvidovat to, co není životaschopné a co se nedokáže uhájit.

Proto existují bacily, proto existují nemoci.

Proto existují „barbaři“, proto existují paraziti či ničitelé.

Proto také starý Řím rozvrátili barbaři. Proto také velmi rozvinuté kraje ničí právě parazité či rozvraceči. To přesně v okamžiku, kdy ztrácí životaschopnost díky svému světonázoru, či činům.

[57]: Ono, když se nad tím člověk ještě zamyslí - tak všechny duchovní filosofie a různé myšlenkové směry, světonázory, společenská zřízení jsou takovou odvěkou snahou lidí o pochopení toho jak funguje svět. Všechno to jsou takové jakoby "modely". Podobné modely jako má věda o vzniku života na Zemi apd. Jen ty duchovní směry nám připadají srozumitelnější, přirozenější, opravdovější, autentičtější než ta věda.

Nedávno jsem se dívala na Čt 2 na dokument o vesmíru. Byly tam nádherné snímky Země, hvězd, vesmíru. Ten komentář jsem k tomu až tolik nevnímala, pamatuji si, že hovořily o černých dírách. Ten komentář pro mě nebyl až tak podstatný, vnímala jsem jen tu nádheru, hloubku a nekonečnost. Takoví paradox k tomu - jak se to malí lidé ze Země snaží chápat, porozumět tomu všemu. Paradox k tomu - když občas nerozumějí ani sami sobě, nebo druhým lidem....ale snažení lidí a jejich touha po poznání jsou úžasné...

[57]: Je potřeba si uvědomit, že všechno se mění. Měníme se my - zároveń se mění i naše pohledy (a tedy hodnocení) minulosti - a tím se tvoří i naše budoucnost. Tím pádem se mění všechno. To je klíčové. Jenže lidé mají potřebu té jistoty. Chytáme se všeho možného - tím to i poznáváme, prožíváme, uvědomujeme si a opět zpětně nějak hodnotíme a to nás zase směřuje nějak dál.

Nedávno jsem tu měla kamarádku, neviděli jsme se asi 6 let - znám ji spousty let jako vegetariánku. Její vegetariánství souvisí s jógou, ale také s určitou životní filosofií. Kdysi před lety, "za mlada" velmi tvrdě a nekompromisně obhajovala své vegetariánství.

Zašli jsme si na oběd, kde vaří velmi dobře a za slušné ceny - bezmasá i běžná jídla. Ona si dala nějaké těstoviny + salát. Já jsem si dala hovězí steak s jemným holandským přelivem bez přílohy, jen s oblohou. Krásně to vonělo obojí, a obojí bylo výborné. Měla jsem radost, že ji chutná. Vyprávěly jsme si o všem možném.

Přiznala se mi, že už není tak velmi přísnou vegetariánkou. Prostě si občas to maso dá. Když o tom hovořila, chvílemi mi přišlo jakoby se omlouvala, nebo cítila malinko provinile, styděla se. Což je samozřejmě blbost - nemá důvod se cítit provinile, hloupě, špatně. Prostě lidi se mění, jejich postoje taky, je to právě dané tím uvědomováním si, tou prožitou zkušeností - další vývoj směrování.

Co je špatně a co je dobře - v tomto případě vůbec nehraje roli. Ani ve své "pevnosti a filosofii" má kamarádka "neselhala". Jediné co je - je dobré se to učit nějak přijímat. Přijímat to, že se vše mění. I tím se získává určitý nadhled. Nakonec jsem ji nabídla kousek ze svého masíčka. Nirvána ;-)

---

Podle mého je důležité pochopení, to uvědomnění si, obsáhnutí - proč se dříve tak či onak dělo, co k tomu člověka, či společnost vedlo. A to je potřeba odhodit předsudky a jít s otevřenou myslí do minulosti. K počátku a pozorovat jak to vše začalo. Proto jsem i uvedla ty příklady toho uvědomnění si - jak a z čeho vznikalo křes´tantví, jak se vyvíjelo v čase, co se z něj čase stalo společensky. To samé New Age. Podobně myšlenka komunismu apd.

[56]: Napsala jsem: "Z takového nutkání kontrolovat co je "špatně a co správně" - vznikají nejprve normy - pak povýšenecké postoje (věda, postoje třeba USA), když půjdeme dál - společensky diktatury, režimy. A zase přijde bod zlomu - vše co do teď bylo správně - je špatně - a nastává opačný proces. Zase zákonitost."

Samozřejmě, že je potřeba kontrol, norem, pravidel. Jen jsem tímto chtěla naznačit tu postupnou gradaci, jak se to vyvíjí v čase a kam to směřuje. Poukázat na určitou zákonitost - která se prostě děje.

[56]: Pokud se správně oddělíme od toho co bylo naším základem/historií, můžeme plně rozvinout/rozvíjet svoji osobnost. To je předpokladem k tomu, abychom dosáhli nejen pevnosti, ale také pružnosti.

Pokud se chceme pouze oddělit a neintegrujeme zmiňovaný základ, pouze se tvrdě vymezujeme, vzniká tebou zmiňovaná zkostnatělost, která nedovolí pružné a zdravé přijímání nového, které nás může posunout.

Pokud se oddělujeme v lítosti, s pocitem křivd oddělujeme se naopak velmi měkkcí/zranitelní a snadno splyneme s něčím co nabízí náhradní/konejšivou variantu, často sekty, falešné duchovno, pokřivené světonázory.

[55]: Ty jsi to napsala mnohem odborněji než já - ale je to v podstatě hodně podobné. Ty píšeš ke kořenům - já do minulosti. Píšeš o komunismu - ano a zase je potřeba jít a podívat se proč toto vzniklo a co následovalo po minulém režimu. Na základě čeho (souvztažnost). Já jsem jen zmínila to křes´tanství a New age.

Daniela: "Pokud se neoddělujeme správně, nejsme správně individuovaní, chováme se dětsky a nezrale a pak snadno nasáváme cizí vlivy."

Napíšu to volně, jen pro představu, spíše k zamyšlení.

Otoč to: Pokud budeme správně individuovaní (přesně nevím co to slovo znamená), budeme dospělí, nebudeme nasávat cizí vlivy. Budeme sice stabilní, pevní - ale pozor můžeme být i strnulými, nehybnými, bez určitého vývoje.

A proto je tady Vesmír - zákonitost. Touha po splynutí, nasávání, sjednocování, rozšiřování, dobývání, - pak to dojde do určitého bodu zlomu a toužíme jít zpátky k sobě - do vlastního, mít své a chránit si své - svůj prostor, vybudujeme hradby, ostnaté ploty, aby k nám nemohly cizí kozy a užírat nám z naší zahrádky. Jenže kozy jsou potřeba - potřebujeme je - ke štěstí i k pláči.

Kozy přes plot jsou vlastně symbolem toho, že sami často nevíme, kde je ten náš potřebný prostor. Je blbé postavit plot a zjistit, že kus našeho prostoru zůstalo z druhé strany. Někdo prostě jen odkopne dotěrnou kozu a má klid. A někdo jiný si postaví ostnatý plot jako prevenci. Je to hodně o míře rizika které jsme schopni unést když věci přestaneme kontrolovat.

Ten kdo má nutkání ke kontrole a ta kontrola se mu vymkne z rukou tak trpí. A to tak těžce až onemocní. Nejdřív je třeba se uvolnit a zbavit se nutkání věčně kontrolovat, řídit.

Z takového nutkání kontrolovat co je "špatně a co správně" - vznikají nejprve normy - pak povýšenecké postoje (věda, postoje třeba USA), když půjdeme dál - společensky diktatury, režimy. A zase přijde bod zlomu - vše co do teď bylo správně - je špatně - a nastává opačný proces. Zase zákonitost.

[54]: Tady jde ale o něco jiného, a sice kořeny vlastní a to co je nám buď násilně nebo rafinovaně implementováno.

Takže pokud jde o to, na čem jsme vyzráli, získali zkušenosti a vyvíjeli se, tak pak těžko můžeme opominout křesťanství, ale s uměle vytvořenými teoriemi, které jsou na nás nepřirozeně šroubovány nemůžeme prospívat.

Je to stejné jako když zavrhneme rodiče, skrze které zde můžeme naplnit svůj život. Nevěřím, že někdo může dosáhnout naplnění a klidu, pokud nějakým rozumným způsobem nepřijme své rodiče. Stejné je to i s ostatními kořeny a naší minulostí, pokud nevstřebáme dostatečně víru na které jsme vyrostli, nedáme jí úctu a respekt (není tím míněno jí slepě otročit), pokud nebudeme schopni integrovat třeba i naší komunistickou minulost, nebude se nám dařit.

Pokud se neoddělujeme správně, nejsme správně individuovaní, chováme se dětsky a nezrale a pak snadno nasáváme cizí vlivy.

[50]: Malinko si do Tebe jen lehce rýpnu ;-) Z čeho povstává a vzniká křes´tanství, čemu a komu především sloužilo. Jak vznikalo New Age a co bylo jeho podstatou....Všechno je v minulosti - jako souvztažnost něčeho, vzniká to jako následek něčeho.

[50]: Pokud bys šel do historie - uvidíš to samé, cizí kultura, cizí světonázor, cizí náboženství a tak různě se vše přelévá staletími a mění. Stále dokola - stejný princip, stejná zákonitost. Na Tvou otázku: "Proč?" Odpovídám - protože zákonitost.

[50]: Cílení na mládež, není přece nic nového. To bylo vždycky, protože mládež ještě nenašla samu sebe a je velmi ovlivnitelná a ohebná.

Dnes je to jen fikanější, mazanější, více líbivé. Mládež sbírá vědomosti, zakouší životní zkušenosti všeho druhu, tím poznává nejen sebe, ale i svět jak funguje. Trvá ji, než se tím prokouše a prohlédne. Myslím si, že jsme na tom byli kdysi jako mladí velmi podobně se svými náhledy, ideály a teoriemi pro život.

V tom co píšeš dál - Vesmír (zákonitost) nás v tom nenechá. To už tady přece v historii mnohokrát bylo. Podívej jak dopadly velké starověké civilizace. Sjednocování, podrobování - aby opět došlo k uvědomování si vlastní identity a následnému rozdělení a tedy dobytí samostatnosti. Stále dokola....zákonitost.

[50]: Proč? Protože si malí hrajou na velký, protože nedospělí se pokouší řídit svět. Protože ti zkažení nám ukazují horší a temnější část našeho Já. Protože nízcí se povyšují a netuší nic o své malosti. Protože Ti co si naivně myslí, že mají opratě ve svých rukách netuší, že sami jsou řízeni.

Je to nekonečný koloběh určitého procesu zrání a vývoje. Vím, co chceš naznačit. Ale oba víme, že to co se někteří pokouší schovat, intriky kterými jsou řízeny jednotlivé státy jsou pouze důsledkem toho, co jsme my všichni jako celek nabídli. Sklízíme úroky.

[48]: Daniela: „Njn tak to je, napsal jsi to vtipně, jenomže my se tomu smějem, ale ona to až taková sranda není. Nejde už jen o americké studenty, ale i o jihočeské studenty...“

Orientální moudrost: „Chcete-li porazit nepřítele, vychovejte jeho děti.“

Pročpak západ „zavádí demokracii“ v mnoha zemích? Proč je tu tak velký zájem, přinést sem vnějších osob zavést sem cizí kulturu, cizí světonázor?

Pročpak se děje rozbíjení rodin? Pročpak začíná být máma a táta sprosté slovo a namísto toho se zavádí rodič 1 a rodič 2? Proč se ničí autorita starších a dospělých u dětí pod záminkou „aby si vybrali sami“, „aby se neničila jejich osobnost“, …

Proč politické strany, zejména ODS, TOP09 cílí spolu s neziskovými organizacemi na studenty?

Proč různí zahraniční agenti, často pod záminkou neziskových organizací, v různých cizích státech cílí především na mládež?

Všechny individuální aktivity je třeba podchytit a sjednotit pod vhodné mezinárodní organizace, která vhodně usměrní ty, kteří jdou jinou, než žádoucí cestou. Ti vhodně vychovají mladé a děti a vnutí jim správný světonázor.

Pročpak asi vadí individuální Hellinger, který nechce být pod mezinárodní organizací? Proč se snaží USA spoustávat duchovno tím, že ho zahltí náhražkami typu „konec světa 2012“, „reiki“, „zasvěcení Shambhally“, obecně New Age jehož hlavním znakem je, že vše je špatně kromě nového duchovna, které vniklo a názory jsou diktovány z USA? Proč se snaží USA spoustat astrologii a nahradit jí psychothrillery typu HATA?

Proč se Západ snaží „zavádět demokracii“ a jejich politický systém do všech zemí světa? Proč USA vnutil všem zemím jejich dolar?

Proč je najednou špatně křestanství, ale na islám se nesmí sáhnout?

[45]: Daniela: "Opravdu si nemyslím, že na to aby člověk prozřel, čí si získal jakýsi nadhled a přijetí musí absolvovat rodinné konstelace. Každý má svoji cestu."

Vloni jsem měla špatný rok, od začátku. Byla jsem unavená - strašně, taková ta chronická únava, kdy špatně spíš, ale nevyspíš se, nejsi odpočatá. Lońský rok byl náročný v práci - kde nám vypadly dlouhodobě 3 kolegyně ze služeb. Všichni jsme jeli na doraz. Tím jak člověk jel na doraz - je v křeči a nemá sílu, energii. Křeč je uzavřenost - neproudí energie.

Přestala jsem chodit běhat - nebyla síla, ani energie. Když neběháš - nedýcháš. Nedýchat znamená být uzavřený. Dýchat znamená být otevřený všemi směry a energie volně teče skrz Tebe. Neběhala jsem, nebyla energie - vygradovalo to mým zablokováním zad. Strnutí, nehybnost. Donutilo mě to k odpočinku a k dýchání - čerpat energii. Od malých šouravých procházek pomaličku až do práce a odtud zase k běhu.

Běh je meditace. Běh je způsob - jak zůstat otevřený. Běh neznamená jen utíkat, nebo pro něco si doběhnout. Běh neznamená závodit. Běhám sama, aby mě nikdo a nic nerušilo.Neběhám po silnici - neumím to. Neběhám ani se sluchátky. Běhám po polních cestách, po pěšinách mezi stromy, podél řeky. Doběhnu k řece a pokloním se zapadajícímu slunci. Běhám mezi stromy a sbírám barevné listí. Běhám brzy ráno v oparu....

Běh hlavně znamená dýchat, vnímat svůj dech, vnímat terén, cestu. Vnímat své tělo. Přizpůsobit cestě, svoji rychlost a tím i dech. Vnímáš kaluže na cestě, výmoly cesty - sjednotíš se s cestou, cítíš a upravuješ tempo právě podle cesty.

Nezacyklit se v dechu - protože pak člověk dál nedoběhne. Zacyklit se v dechu - znamená uzavřít se. Dýchat, prodýchat píchání v boku, sjednotit dech s práci nohou. Dýcháš a vnímáš různé vůně, teplý a studený vzduch v nosních dírkách. Běžíš cítíš paprsky slunce, déšť, vítr, obzor, nebe, ptáky na nebi. Cítíš jak se tělo rozehřívá. Cítíš život a energii v každém kousku těla. Běh jako radost z bytí - neumím to vyjádřit. Není žádný čas, není důležité, kolik uběhneš ani za jak dlouho. Jen běžíš, pro samotný běh a ten pocit z běhání, z života.

Zpočátku jedou v hlavě myšlenky a hlasy v hlavě, pak už jede jen film, který zdálky pozoruješ, po pěti kilometrech máš hlavu čistou, vědomí jasné a vnímáš jen nádheru kolem sebe a v sobě vše propojené v jeden celek. Když člověk nenajde po pěti kilometrech běhu řešení, nápad, inspiraci ve své hlavě pro své otázky, nebo problém - nenajde ho zřejmě nikdy. Pak je lepší nechat problém plavat....Ale možná maratónoví běžci to mají ještě jinak ;-)

[47]: Njn tak to je, napsal jsi to vtipně, jenomže my se tomu smějem, ale ona to až taková sranda není. Nejde už jen o americké studenty, ale i o jihočeské studenty....

[44]: Daniela: „Rovněž byly pokusy vyučovat touto metodou historii, která bývá zaznamenána vždy poněkud zkresleně. Do placu se např. postaví mistr Jan Hus, zástupce církve, lidu a děj se rozbíhá sám, tak jak skutečně byl. Nicméně v této podobě metoda nijak neprorazila :-), těžko říct z jakého důvodu. Myslím, že pro studenty by to bylo velmi zajímavé a lépe vstřebatelné.“

Americký student: „Mistře Jane Husi, já jsem si svou filozofií pomocí článků v New York Times vydělal tento rok $30000. A vy žijete jako chudý kněz. To je důkaz, že moje filozofie kvalitnější a vaše je evidentně velmi špatná. Jak mohla být dobrá z užitečná filozofie, když vám za ní nikdo nezaplatil?“

Jan Hus: „Ale já mám pravdu a hlásám jenom pravdu.“

Americký student: „Ale to je ubohé. Neprošel jste dokonce asi kostnickou asociací a příslušnou society u Bodamského jezera jste taky nepřesvědčil. Dokonce i top leader a general manager asociace Zikmund s vámi nesouhlasil. Jste prostě lhář a looser!“

Jan Hus: „Ale …“

Americký student: „Navíc po vás přišli nějací komunisté, pojmenovali se po vás husiti a způsobili velké collateral damage. Mysleli si, že vše patří všem a neuznávali soukromé vlastnictví, základ našeho kapitalistického blahobytu. Navíc namísto demokratických procesů vyhazovali konšely z oken, což je znakem Al-Kajdy. Naše USA vedla nesmiřitelnou válku a zničila komunistické diktatury po celém světě.“

Jan Hus: „…“

Americký student: „Jsem moc rád, že naše americká společnost nedovolí takové myšlenky, které útočí na americký sen a naši americkou demokracii. Sláva Americe!“

[31]: Romi, máš pravdu že i v běžném životě dostáváme denně mnoho nápověd a máme vedení. Bohužel mi v denním poklusu nevnímáme dostatečně jemně, abychom takové nápovědy/náhody zaznamenali. Je dobré pokud zachytíme alespoň některé z nich.

Pokud se kdokoliv z nás věnuje něčemu systematicky (je jedno zda je to meditace, jóga, systemické konstelace, tantra, astrologie, změněné stavy vědomí) otuží své vnímání a vykalibruje ho na lepší příjem takové komunikace.

[43]: Barčo, v tom případě je Tvůj postoj skvělý a já Ti fandím a přeju ti ho.

Opravdu si nemyslím, že na to aby člověk prozřel, čí si získal jakýsi nadhled a přijetí musí absolvovat rodinné konstelace. Každý má svoji cestu.

[40]: Ať se nám to líbí nebo ne, tak Němci jsou v tomto dobří. Celkem bezproblémově zařazují tyto metody nejen v terapii, ale i v různých poradnách které fungují ve školství a jiných veřejných systémech.

A asi Tě nepřekvapí, že např v USA se systemická práce využívá např. k tvorbě seriálů :-). Seriál kterému ubývá diváků se "postaví" v takové fázi v jaké se nachází a nechá se konstelačně rozběhnout. Tím se získají zajímavé dramatické zápletky, napíše se scénář a pak se očekává zvednutá sledovanost. Trochu povrchní, nicméně v těchto končinách nic překvapujícího. Není divu že je hlubší Hellingerova práce pohoršuje :-).

Rovněž byly pokusy vyučovat touto metodou historii, která bývá zaznamenána vždy poněkud zkresleně. Do placu se např. postaví mistr Jan Hus, zástupce církve, lidu a děj se rozbíhá sám, tak jak skutečně byl. Nicméně v této podobě metoda nijak neprorazila :-), těžko říct z jakého důvodu. Myslím, že pro studenty by to bylo velmi zajímavé a lépe vstřebatelné.

[42]: S tou sexualitou jsem měla na mysli - právě ten přirozený vývoj - autorita neautorita. A bylo to také myšleno z pohledu té sexuální orientace. Jinak dál co píšeš - nejsem schopna to nějak zhodnotit, protože právě žiju, tak jak žiju a tím vším čím jsem si v životě prošla - přes rodiče, přes náhradní matky, přes mé mládí, přes znásilnění, přes mé vztahy s muži, přes mojí práci, kde se setkávám s různě nemocnými málo či hodně zoufalými lidmi....Ten pohled a to vnímání je zcela jiné.

kdybych měla svůj život popsat nějak alegoricky - přesně by na to sedlo dílo Nietsche - Tak pravil Zarathustra. Takové ty střídající se etapy, kdy člověk je velbloudem a má naloženo, pak se mění ve lva a bojuje a nakonec se z něj stává dítě - v celé jeho přirozenosti, kdy nebojuje, ani netrpí jen jde.

[26]: Miloslave, říkáš, že muž by nepřežil, je to sice pouhá hypotéza, ale celkem pravděpodobná. Dítě je opravdu schopno z lásky onemocnět i zemřít. A je možné že tady by to tak mužský potomek udělal ze solidarity/lásky k mužskému rodu. Až tak drastickým činem se dítě snaží poukázat na nerovnováhu v systému, na vyloučení někoho kdo do systému patří a má nárok na svůj díl energie.

Co se týká Tebou zmiňované adopce, to je v systemické práci ožehavé téma. Nicméně nabízí velmi srozumitelný pohled na situace, kdy adoptované dítě je zahrnuto péčí a láskou a přesto sklouzne do destruktivního chování, kopíruje často život biologických rodičů a zcela se vyhraní proti rodičům adoptivním.

Barčo, se sexualitou a vzdorem v pubertě bych nijak nestrašila. Jde o zcela přirozený pocit a vývoj, kdy dítě hledá svoji identitu a je tlačeno alespoň do částečného oddělení od celku do kterého prozatím patřilo. Oddělení může a nemusí probíhat bouřlivě. Nikde není psáno, že ten kdo prožil klidnou pubertu obstojí vyrovnaně ve svém životě, nabyde sebeuspokojení a naopak. Konfrontace se svojí sexualitou nám dovoluje poznat určitou životní sílu a zdroj. A také je nám díky ní dovoleno propojit se s dalším systémem.

Pokolení žen, která má k mužům odpor, Tě divné může přijít, ale není to nic neobvyklého. Zdůrazňuji!!!! že já mluvím o podvědomém vnímání a podvědomých vzorcích, něco co si v běžném vnímáním neuvědomujeme, ale přesto to náš život řídí.

Samozřejmě ne každá žena se špatnou zkušeností se stala řádovou sestrou. Špatná zkušenost muží být i to, že žena ovdoví a zůstane ji na krku 5 dětí, celkem běžný model 2-3 generace zpět. Taková žena získá snadno na ztraceného muže vztek, protože on si "klidně" zemřel a jí tady v tom nechal. Dcera takové ženy může ze solidarity navázat partnerství, které "náhodně" ukončí ve stejném věku v kterém její matka ovdověla, totéž udělá její dcera a pravnučka první ženy se klidně podvědomě rozhodne, že už raději ani žádný vztah nenaváže. Cítí tah k uloženému vzorci v ženách za sebou a vzorec zní: muže si nezasloužíš, buď solidární k těm za Tebou. To jen na přiblížení jak se může a samozřejmě nemusí projevit láska a řád v systému.

Pokud se budu držet reality a ne podvědomí, tak vidím kolem dost žen, které trpí muže jen proto, že chtějí rodinu, děti, neumí být sami, neuživí se. Takové ženy jsou často ochotny snášet sex pouze do té doby než porodí a poté už je tato aktivita spíš obtěžuje. Muže si drží od těla, nebo ho vycvičí a peskují atd. atd.. Takové ženy mají někde hluboko v sobě zakódovaný strach, vztek, neúctu či odpor k muži. A jsou to pochopitelné reakce, když uvážíme jak bylo v minulosti s ženou nakládáno, jak byla existenčně zcela závislá na muži, rodila dítě za dítětem bez ohledu na své potřeby, snášela často hrubost muže, anebo zůstávala v těžkých podmínkách sama, zatímco živitel rodiny byl povolán do války a vracel se zmrzačen na těle či na duši, anebo se nevracel vůbec. Pocity těchto žen jsou uloženy v každé z nás, protože v každém rodě se podobný příběh najde. V každém rodě bývá nějaká tragédie.

[26]: Slávek: V Tvém komentáři si zmínil autoimunitní onemocnění. Já jsem někde na jiném vlákně psala, že je důležité a dobré - pokud člověk má nějaké své onemocnění, tak aby se na to nedíval jen z pohledu medicínského, rodové zátěže, ale také ze svého niterního pohledu a prožívání. V tomto případě ano, mohla by se projevit autoimunitní choroba - následkem sebepoškozujícího vědomí. Na druhou stranu - autoimunitní choroba je choroba, která poškozuje vlastní tělo. Takže třeba tuto chorobu mohou mít i lidé, kteří jsou přespříliš expanzivní, dobyvační... - ta choroba jim svým způsobem oplácí to, co ti lidé činí jiným lidem....

[39]: Daniela: Pro Tvou informaci, pojem „systemické konstelace“ a „rodinné konstelace“ vznikl ještě před Hellingerem.

Je docela zajímavé porovnat českou a anglickou stránku na wikipedii pro „rodinné konstelace“. Zatímco na české stránce je pouze Hellinger, anglická jej odsunuje do pozadí a zmiňuje se o něm pouze jako zakladateli moderní formy rodinných konstelací. V anglické části nechybí také nezbytná kritika, která spočívá v malé kontrole vědy, stejně tak jako příslušných asociací nad samotným systémem a nad praktikujícími.

Měl jsem z toho pocit, že Američanům Hellinger moc nevoní. A že se jim nelíbí, že by tento obor ovládl neameričan a neměli to pod kontrolou a pod řídící taktovkou.

[25]: Ano, máš pravdu. Já vycházím mylně z toho, že každý vnímá pod tímto pojmem "mé" konstelace. Název metody není náhodný, protože jde opravdu o rozložení prvků/síly v prostoru/systému. Nahlížíme přitom do systému skytého ne zjevného, orientujeme se přitom v podvědomí a pracuje se s modelem (různých vrstev vědomí)/vzorcem/sestavou.

Pokusím se vnímat toto slovo obecněji, v jeho základním významu.

[34]: Slávek: "Rodinné konstelace ve smyslu Daniely je úžasný nástroj v tom, že člověk předem souhlasí s tím, že prožije i velmi nepříjemné věci a velmi nepříjemné prožitky."

Jdi za to dál... co to přináší v běžném životě. Nehroma´d a neulpívej, nic netaháš sebou - jsi otevřený tomu co přichází, veškeré negativní věci, které mohou člověka potkat v životě - projdou jakoby Tebou skrz, nebojuješ egem, necháš to jen skrze sebe projít, prožiješ, procítíš, tím také dojde k uvědomnění a jdeš dál otevřený....neuzavíráš se, nehromadíš si ty pocity v sobě ....je to takový to budhovský: Pokračuj a jdi dál...Myslím si (píšu nyní ze svého pohledu a prožitého), že právě i tohle tak nějak přichází s věkem a životem pozvolna, lze k tomu dojít i skrze vztahy. Dalším nástrojem takového pochopení a uvědomování si může být i práce. A pak tady hraje velkou roli i založení člověka jako takového....Právě s tím plným prožitkem třeba i těch nepříjemných věcí - souvisí naopak plné prožívání věcí obyčejných, příjemných, to se třeba odráží na sdílení a vůbec celkově ve všech oblastech života. Zkrátka ten život dostává úplně jiný rozměr, hloubku, kvalitu, není tedy závislý až tolik na vnějších věcech....

[36]: Dříve bylo poměrně běžné, že pokud se žena nechtěla vdávat, nebo i měla špatnou zkušenost s muži volila život v řádu - stala se jeptiškou. Nebo některé ženy volily život osamocený, tichý na okraji společnosti. Pokolení žen, které by mělo odpor k mužům a přesto by bylo matkami mi přijde pak trochu zvláštní.

[35]: paradoxně tedy vzniká ta situace - zda by tyto ženy, které by měly takový odpor k mužům - byly vůbec kdy matkami....resp. žena která by měla odpor k mužům - zdali by byla matkou. Pokud by byla matkou a měla syna - jde o jednu generaci. Jinak celé pokolení žen, které, by mělo odpor k mužům - tím pádem je tak trochu paradox. Ale je možné, že jsem to tedy nepochopila.

[27]: Barča: „Nech si svůj pohled. Jen si myslím, že spousta lidí přežila horší věci, než tvrdou výchovu své vlastní zhrzené matky …“

Daniela i já jsem mluvili o několik pokolení trvajícím problému.

[31]: Roman: Řekl bych, že všechny cesty vedou do Říma.

Základní problém homosexuality je, že se o něm nedá plně diskutovat – je zde velký tlak na to být politicky korektní.

Tuto diskusi vzdala i věda. Tlak na „správné názory“ je velmi drsný.

V zásadě dnešní vědecké názory na homosexualitu i jakékoli veřejně prezentované názory jsou dány pouze ideologií aktivistických organizací.

Rodinné konstelace ve smyslu Daniely je úžasný nástroj v tom, že člověk předem souhlasí s tím, že prožije i velmi nepříjemné věci a velmi nepříjemné prožitky.

Z různých rovin vychází, že homosexuální chování je v těch nejjednodušších každodenních projevech vnitřní touhou být vyjímečným, dokázat své ojedinělé schopnosti i touto cestou. I to má však své hranice, což je nám všem jasné. Je to těžká cesta, kterou si duše zvolila pro své poučení, ale hodnotit jednotlivé osobnosti s nějakým zatracujícím rozsudkem lidem rozhodně nepřísluší. Je trapné vidět některé poradce, lektory a "duchovní učitele", jak šmahem, okázale plivají po lidech s odlišnou sexuální orientací, zatímco jim od úst jdou sladká slova o pokorném přijetí a upřímné snaze obstát v karmickém úkolu s Boží pomocí....Je možné, že nevědí nic o skrytých příčinách a ani je nezajímají.

V tom minulém zamyšlení níže jsem chtěl především naznačit tuto realitu událostí, kdy člověk řeší v jakési "povinné a neodmýtnutelné linii" to co je nutné a žádoucí prožít pro jeho vývoj, nebo vývoj někoho v okolí. Pokud je kdosi schopen takové reálie rozeznat, možná, že v okolí nebo v blízké sféře nalezne "stavitele pozic" podivuhodné kvality. Jsou to konkrétně ti, nebo může být i jediný, kdo celou tuto konstelaci řídí pod vlivem zodiakálních konstelací. Neviditelné se stává viditelným do míry své možnosti projevení. Potom otázky zákonitě přibývají v mnohonásobné přesile ve srovnání s jednoduchými dotazy.

Jsou odkrývány i roviny karmické a zde je také především jako prvotní příčina určitých viditelných stavů těla i duše vidět příčina táhnoucí se z minulých dějů.

Stejně jako se do role falešných učitelů stavějí nepoctiví lidé, do rolí těchto režisérů našich životů se mohou stavět různé "osoby" s nekalými úmysly, se snahou vzít nejen energii a peníze, ale způsobit určité zavázání se v astrální oblasti. Lidé běžně využívají těchto "služeb astrálních operatérů a slídilů" , určitou část života se jim daří a potom naprosto stejným způsobem v míře několikanásobné splácejí své dluhy až do zhroucení...

Napadlo mě při pročítání některých vašich reakcí, že jedna z možností jak řešit tuto rozložitou otázku(není ojedinělá) nemusí být vůbec původu astrologického. Možná, že pro odpověď je nutné jít někam zcela mimo zodiakální kruh, jít rozmlouvat do míst, kde nehovoří hvězdné a planetární vztahy ve zřetelných symbolech, kde je kvadratura podpořena postavením planety v rohovém domě a retrograditou. Není snad ani potupou, když astrolog v chvílích prázdného ticha odchází od započatého svého dílka, aby našel odpověď mimo svoji dílnu, svlékl zaprášený plášť, sfouknul svíci a vyšel "do ulic".

Asi by to bylo vše na delší vyprávění, ale Daniela nám naznačila zřejmě nejjednodušší způsob, kdy vzniká v reálném životě "energetický proud", který prochází v určitém postavení mezi lidmi, kteří se setkávají, aby si v určitém okamžiku vyměnili informace nebo se vzájemně energeticky odrazili dál a odhalili své skryté stránky osobnosti. Systemické konstelace to nazývají věcně , snad se nemýlím, "pohyby duší" a pokud takovou věc dokáže vaše intuitivní myšlení zaregistrovat v běžném životě, je to vždy doprovázeno zvláštními událostmi, kde nechybí napětí, policejní a jiné kontroly, průšvihy, vybití vztahů, rozbroje lidí kolem, ztráty věcí, objevují se divní lidé, je též psí počasí a často je bouřlivo a větrno a vám je divně po těle, máte současně zvláštní telefony od lidí, snimiž jste dlouho nemluvili, vše je v urychleném pohybu a hlásí se o slovo ti, kdož byli do svých rolí vysláni režisérem nebo operatérem v situaci, který dostal prapodivné pověření. Divíte se, že se ozývají lidé v nějakých intervalech a buď obtěžují nebo se vám nabízejí s pomocí a zábavou. Je večer kolem sedmé hodiny a jste za ten celý den velmi unaveni, přestože jste naprosto zbití a představa několika minut ve společnosti těch lidí, s nimiž naprosto být nechcete vás ubíjí. Chce se vám utéci a přesto je zde mocnější tlak a síla bránící odejít. Ptáte se proč a jakýsi vnitřní hlas vás přesvědčuje, že je čas být klidný a vyčkat. A potom se odehrávají ty události v jakési scenérii a náhle je půl druhé v noci a vy ještě kdesi sedíte, bdíte o světě s novou silou a s novými dojmy a prožitky. Kolem se míhají lidé ve svých rolích a vy čtete svůj život z jakési jiné strany světa..:)

Pohled do radixu druhý den, je neobyčejně ostrý a zcela jiné úrovně než v den předchozí. To bezpochyby.

Nejsem muž, ani matka, ale myslím si, nebo spíše ze své vlastní zkušenosti se svými (zralými, staršími) muži. Muž si hledá ženu, která je bu´d podobná jako jeho matka (rezonance), nebo naopak hledá ženu, která je úplně jiná než jeho matka (polarita).

[26]: A zkusím to ještě jinak. Děti, které byli týrané, mohou z nich vyrůst tyranové (rezonance), ale také třeba právě ochránci dětí v dospělosti (polarita).

[27]: Ještě mě napadlo, když dítě dospívá, jde do puberty - probouzí se jeho sexualita. Je úplně jedno, jaké máte rodiče. Prostě tělo a pudy řvou, jste citliví - stejně nezbývá nic jiného než si to prožít na plný pecky. Je jedno, jak se k vám pak chovají doma. To spíše později, jak člověk něco sexuálně okusí a vyzrává....pak se mohou přihlásit pochybnosti, zda je to ono, či raději něco jiného.

[26]: Nech si svůj pohled. Jen si myslím, že spousta lidí přežila horší věci, než tvrdou výchovu své vlastní zhrzené matky. ;-) Samozřejmě, že se to někde odrazí, třeba i na tom zdraví a vztazích. Já to třeba posuzuji i malinko ze svého pohledu, ze svého nestandartního dětství. No a co na to astrologie - třeba? kdo ví, co takový člověk má ukryto ve vínku. Možná, kdybys mě viděl jako dítě, moji praví rodiče, věčně na mol, věčně jako dítě samotná, věčně v cizích rodinách, občas na útěku z domu....

Podívej maturovala jsem s vyznamenáním, ve své práci pracuji spousty let, byla jsem vdaná...jako každý jiný normální člověk. Ano, nemám děti. Ale jinak si myslím, že jsem úplně obyčejná žena, jako všichni ostatní.

[8]: Daniela: „Dovedu si představit, jak dopadne muž kterého vychová matka z generace tvrdých žen které mohou mít po několik pokolení k mužům odpor.“

Barča: „Tady se nabízí a vidím několik možných variant. Vidíš je tam také?“

Mužský potomek by nejspíše vůbec nepřežil. Podvědomí, které vnímá pouze symbolicky, by realizovalo silný odpor k mužům, v tomto případě k vlastní osobě – a podvědomí by agresivně napadalo vlastní tělo i psychiku. I medicína zná pojmy jako autoimunitní onemocnění, alergie.

Pokud by taková matka adoptivně vychovávala cizího kluka, pak by nejspíše kluka nezvládala. Pud sebezáchovy kluka by podvědomě nutil ke vzdoru. V lepším případě.

[23]: Daniela: „Tady nesouhlasím, staví se i astrologické konstelace a není tím míněno rozložení planet v horoskopu. Pro ujasnění vkládám zcela náhodný odkaz, není to doporučení na práci dotyčné, pouze chci přiblížit oč jde.“

Máš pravdu. Staví se i astrologické konstelace. Nicméně slovo konstelace je v případě divadelního psychodramatu pouze básnicky použitý výraz.

Slovo konstelace jednoduše znamená „rozložení prvků v prostoru“. To je jeho původní, skutečný a pravý význam. V tomto smyslu to bude vnímat prakticky každý.

V angličtině, odkud výraz „family constellation“ = „rodinné konstelace“ pochází má slovo „constellation“ ještě širší význam. Znamená kromě rozložení v prostoru také model, schéma, vzorec, sestavu.

Dokonce můžu použít slovo „rodinné konstelace“ ve smyslu „jak jsou rozloženy role v rodině“ aniž bych tím mínil jakoukoli psychologickou metodu a o Hellingerovi nemusím ani tušit, že existuje.

Konstelace je zkrátka obecné slovo, které bylo použito i Hellingerem, nicméně většinu lidí tento význam ani nenapadne.

[23]: Pro představu vkládám ještě jeden odkaz:

http://www.astroinspirace.cz/planetarni-konstelace/

Osobně nemám s planetárními/astrologickými konstelacemi zkušenost, takže tuto práci nemohu nijak hodnotit. Netuším, kolik má společného s konstelační prací kterou tu zmiňuji já, protože ta se za posledních pár let rychle vyvíjí a dnes už třeba i sám Bert Hellinger při stavění konstelací používá zároveň prvky z holotropního dýchání, Pevného objetí, jiných prožitkových metod a práce s tělem.

[20]: Miloslav: „Astrologické konstelace“ je sousloví, které se používá ve významu „jak mám postaveny planety či jiné prvky v horoskopu“. Tedy nic, co by souviselo s jakýmkoli divadlem.

Tady nesouhlasím, staví se i astrologické konstelace a není tím míněno rozložení planet v horoskopu. Pro ujasnění vkládám zcela náhodný odkaz, není to doporučení na práci dotyčné, pouze chci přiblížit oč jde.

http://www.jurdinovaj.u.k2.cz/astrokonstelace.pdf

[20]: Ano máš pravdu. Možná při první zmínce o konstelacích reaguji přemrštěně. Je pravdou, že jsem poněkud citlivá na to, když kdosi nepolíbený začne rozebírat konstelační práci. Často se tím metodě zbytečně ublíží.

Ale tak je to asi s každým oborem, ten astrologický jsme tu řešili nedávno a reakce rovněž nepatřily k nejklidnějším.

[18]: Tak fajn. Jen jsem chtěla vyjádřit tu podstatu a princip jak vnímám konstelace, čím pro mě jsou - tomu odbornému dělení samozřejmě nerozumím. Já možná působím přemoudřele, přechytrale, ukecaně, ve skutečnosti....

Daniela: "Od pradávna lidi fascinuje to, co je převyšuje - katedrála, urostlý strom, moře, hory, pohled do krajiny, pohled na nebe, hvězdy. Jsme vedeni touhou začlenit se a více pocítit, že jsme součástí nečeho většího a že je možné napojit se na zdroj. Jsme taženi k poznání."

Tak to je jeden z mnoha pohledů....Pak existuje imaginace, kdy katedrála, strom, moře může představovat a odrážet cokoli co člověk cítí. Tyto věci vnímá, když to bedlivě pozoruje, podobně jako indián na vyzvědačské cestě. Později dojde k určitému uvědomování si. To všechno jsou určité berličky vedoucí k pochopení, procítění, určitému poznání. A pak, když to člověk pozná, procítí, prožije - nepotřebuje berličky. Stačí být jen otevřený, naslouchat, cítit, prožít ticho své, ticho stromů, ticho jiných lidí....

----

Strom - co všechno představuje....

Jak vnímáme různé stromy.....

Jakou důležitou roli mají stromy v různých mytologiích....

---

Jinak já jsem tichý samotář, na spoustu věcí si musím přijít sama.

[18]: Daniela: „Astrologické konstelace se staví, také astrodramata. To moje parketa určitě není, ani mi neláká. Před tak vysokým systémem mám obrovský respekt.“

„Astrologické konstelace“ je sousloví, které se používá ve významu „jak mám postaveny planety ši jiné prvky v horoskopu“. Tedy nic, co by souviselo s jakýmkoli divadlem.

„Konstelace“ je mnoho století používané slovo, které znamená tvar a rozmístění planet či hvězd. Či jakýchkoli prvků v prostoru. Například v angličtině se „souhvězdí“ nazývá konstelací (constellation).

Např. „Jaká je v mém horoskopu konstelace Venuše a Marsu?“ je běžná otázka znamenající dotaz na to, jaké postavení, znamerní a domy zaujímá v mém horoskopu Venuše a Mars.

Obecně slovo „konstelace“ je synomum pro „rozložení“. Rodinné konstelace = rozložení a podoba sil v rámci rodiny a okolí. Astrologické konstelace = rozložení astrologických planet v rámci horoskopu. Hvězdné konstelace = rozložení hvězd na obloze alias souhvězdí.

Konstelace je velmi obecné slovo, které jen velmi zanedbatelný počet lidí vnímá jako to co dělá Hellinger či podobné. Drtivá většina lidí slovo konstelace pochopí v jeho skutečném významu, tedy jako informaci o prostorovém rozložení astrologických planet, případně jiných sil. Bez jakéhokoli divadla, přehrávání. Např. konstelace stromů v zahradě

Třeba na Hané se namísto dotazu „Jak se máš?“ používá „Jaká?“, což je zkrácenina staletí používaného dotazu „Jaká je dnes Tvoje konstelace planet?“

[16]: Pro mne jde o proud životní energie, která se otevře více či méně s ohledem na danný okamžik. Záleží na prostoru který se jí udělá, na připravenosti klienta a zkušenosti lektora.

Podle mne maximum jaké může zkušený provázející nabídnout je: příliš v celém procesu nepřekážet, udělat místo k proudění a projevení tohoto pro mne velmi duchovního pole.

[15]: Já to jenom trochu uspořádám. Ty mluvíš o svém rozpoložení které nazýváš konstelací, tomu rozumím. Pak je možné ponechat vše tak, jak ses vyjádřila.

Já mluvím o systemických konstelacích a tam platí pouze některé výroky, které jsi použila.

Od pradávna lidi fascinuje to, co je převyšuje - katedrála, urostlý strom, moře, hory, pohled do krajiny, pohled na nebe, hvězdy. Jsme vedeni touhou začlenit se a více pocítit, že jsme součástí nečeho většího a že je možné napojit se na zdroj. Jsme taženi k poznání.

Astrologické konstelace se staví, také astrodramata. To moje parketa určitě není, ani mi neláká. Před tak vysokým systémem mám obrovský respekt.

[12]: Roman: „Možná by bylo zajímavé dát odkaz na nějaký video záznam z konstelací, který vystihuje podstatu takových situací, pro základní představu.“

http://www.youtube.com/results?search_query=family+constellations+hellinger&oq=Family+Constellations

[13]: S tím odkazem na video je to pochopitelné, a nelze své osobní hluboké prožitky odhalovat na internetových forech, byl to jen dotaz. Představil jsem si trochu blíže situace a zaujalo mě, že zmiňuješ pojmově "proudění energie v systému" nebo "tím žena může okusit jak rozdílně vnímá sexuální touhu muž. To jí může být v životě přínosem."

Je to pro mnohé asi překvapivé konstatování, že je takové prožití možné v této úrovni, a snad napadá čtenáře " to ani snad nelze" . Odkud, z jaké vůle vlastně proud takové energie přichází?

[5]: Daniela" Z Tvého příspěvku jsem odvodila, že ses již sama seznámila s konstelacemi blíž. Velmi ráda si vyslechnu, čím byly konstelace Tobě a jak vnímáš jejich podstatu ze své vlastní zkušenosti."

Konstelace - dávají procítit, pochopit, prožít, vidět souvztažnosti, naše postoje k okolí, událostem, lidem. Je jedno, jestli v horoskopu, nebo na konstelacích - které provádíš Ty s lidmi.

Vlastně mě napadá, že by se možná dala postavit i taková astrologická konstelace třeba s lidmi, kteří by mohli představovat planety v horoskopu. Jinak na těchto konstelacích co provozuješ Ty - jsem nebyla. Další věcí je to, že konstelace jako takové zažíváme denně - v rodině, v pracovním týmu - ty energie tam jsou, jen nám nedovolí čas, prostředí, etiketa, morálka, svědomí, rozum je prožít si je....

Konstelace - jsou svojí podstatou zen. Maximální přítomnost, kdy lidé vnímají ty energie a poddají se té energii. Maximální uvolnění těla, mysli - kdy nemyslíš jen cítíš a prožíváš, to co cítíš - proto ty prožitky jsou takové jaké jsou. Jde o uvolnění a projevení té energie v určitém systému. Je to princip maximální otevřenosti - všemu. Je to princip přijímání a zároveń dávání. Žádná pravidla, žádná morálka, žádné společenská pravidla - je to maximání prožití energie skrz. Těžko se to popisuje a vyjadřuje. Jen tak je možné do hloubky pochopit nejen sebe, ale i druhé a tím se ty energie v celém systému jakoby harmonizují.

Konstelace je jednou z mnoha technik (a takových berliček) jak pochopit a prožít sám sebe. V minulosti jsem zde psala - že za nejvyšší duchovnost - považuji poznání a prožití sebe sama - protože jedině tak člověk dokáže naslouchat, pochopit, přijmout jiné lidi, jejich slabosti apd....

Jinak občas tu píšu nesmysly - o katedrále, o stromech, nevím co mě kdy ještě napadne....co myslíš, z čeho to povstává?....

Myslím si to také především proto - že astrologie představuje univerzální systém - stejný pro všechny. Mužské, ženské planety, pro všechny, bez rozdílu. Nic tam nejde přidávat, ani ubírat. Původně jsem si (laicky) myslela, že třeba ta homosexualita může souviset třeba se spálenými planetami - homosexualita, jako určitá "odchylka" od normy. Ale pohlaví - to je zcela přirozené. Takže si myslím, že se to čistě z toho horoskopu nepozná. 5. dům může mít obsazený i muž i žena - mohou to být děti, ale také třeba i něco jiného.

[12]: Já o žádné konkrétní videonahrávce zrovna na zmiňované téma nevím. Ukázky z konstelací už jsem zde vkládala v minulosti.

Wilfried Nelles mívá citlivě zachycené záznamy z konstelací. Také Bert Hellinger zaznamenal způsob své současné práce na DVD, takže kdo chce, lze je sehnat i v českém jazyce.

Je ošemetné doporučovat film, těm co nemají osobní zkušenost. Může sice dojít k inspiraci ve smyslu, je to zajímavé, oslovuje mi to, mám chuť to zkusit. Ale na druhou stranu pro ty, kteří neznají práci s tělem a prožitkové metody to může být i odstrašující pohled. Vzpomeň, když jsi sem vkládal odkaz na video z Pevného objetí.

Sama za sebe bych nechtěla být při akci žádným způsobem "zdokumentována". Vnímám takové zážitky intimně.

[11]: Tak to je velmi silné vyjádření a děkuji za zkušenosti k tématu.

Možná by bylo zajímavé dát odkaz na nějaký video záznam z konstelací, který vystihuje podstatu takových situací, pro základní představu. ( nemám na mysli konkrétní naše téma, ale tu situaci s výměnou rolí v pozici muž v roli ženy apod.)Jinak osobně, poučen nenahraditelností vlastního prožitku,

na ukázce netrvám...:-)

Budu mluvit pouze za své zkušenosti. Nezažila jsem, že by klient zadal jako téma svoji odlišnou sexualitu a chtěl ji řešit jako problém, nebo situaci která ho tíží. Zažila jsem, kdy takové věci v konstelaci vyplují napovrch a klientka např. přikývne tomu, co se odkrývá v systému: ano žiju s ženou, nebo ano otec byl homosexuál. Bývá vidět právě zmiňovaná záměna identit.

Zajímavé na konstelacích je, pokud si klient vybere např. za představitele otce ženu a naopak za svoji matku muže. Už takový výběr dává odtušit z proudění energie v systému mnoho (raději podotýkám, že ne zrovna homosexualitu).

Je to ale dobrá zkušenost pro toho, kdo do takové role vstoupí, protože pak může pocítit např žena, která v tu chvíli stojí v roli muže, jenž čelí energii proti němu postavené partnerce/ženy stejnou fyzickou přitažlivost a touhu jako cítí k ženě muž. Tím žena může okusit jak rozdílně vnímá sexuální touhu muž. To jí může být v životě přínosem.

Je to možné i naopak v opačném garde. Zažila jsem v konstelaci muže postaveného do role znásilněné ženy. A ten muž by těžko jinak získal podobný otisk a prožitek.

Ale tak je to v konstelaci i např s energií zemřelých. V konstealci časová linka/omezení odpadá. Stojíte v tu chvíli ve své konstelaci klidně s pradědečkem který je 100 let mrtvý, anebo stojíte přímo v roli toho mrtvého a víte jak se takový člověk cítí.

Můžete okusit prožitek potraceného dítěte a pokud stojíte v takových rolích často, zjistíte, že pocity obětovaného plodu mohou být různé - od absolutního smíření se svým krátkým osudem, po vztek z toho že jste byly ze systému vyčleněni a nebylo Vám přiznáno místo.

[8]: Takže jestli jsem teď správně pochopila Tvůj komentář, tak pouze Ty za svoji osobu předjímáš, že někdo něco může na základě takové zkušenosti hodnotit, teď použiji Tvá slova, že je něco divné, pokřivené, nesprávné, slabošské.

V tom si dovolím nesouhlasit, kdo si projde konstelačním procesem s dobrým průvodcem, toho opravdu nic takového nenapadne. Dotyčný totiž bude mít po nahlédnutí do systému absolutní respekt k celému procesu.

Celou naši výměnu si neberu osobně. Tvoje věta která mi k reakci vedla, byla:... čím kontelace jsou, co představují, co se v nich projevuje a co jejich podstatou.... Protože interpretovat čím konstelace jsou, je pro laika či teoretika nemožné.

[5]: Daniela: „Z Tvého příspěvku jsem odvodila, že ses již sama seznámila s konstelacemi blíž. Velmi ráda si vyslechnu, čím byly konstelace Tobě a jak vnímáš jejich podstatu ze své vlastní zkušenosti.“

Myslím, že Barča měla na mysli astrologické konstelace.

[3]: Napsala jsem: "Jen mě trochu děsí slova - "pokřivený" - "správně - dobře". Porovnávání, předjímání. Kdo to hodnotí? Toto hodnocení je svým způsobem právě absurdní k tomu - čím konstelace jsou, co představují, co se v nich projevuje a co jejich podstatou."

Bereš si to příliš osobně. Ano, vztahovalo se to k Tvému komentáři, ale nebylo to myšleno nijak přímo osobně na Tebe.

Týkalo se to právě toho celého kontextu v Tvém komentáři, kde popisuješ jednotlivé energie, jak se to přelévá a mění. Právě je tam krásně vidět ta zákonitost - polarity, nebo naopak posílení či zesílení jedné z polarit, dále taková nevyhraněnost - tedy jednota, kdy opět dochází po čase k tomu, že převáží jedna polarita (rezonance). Prostě vše se děje právě tou určitou zákonitostí přirozeně.

A člověk to pozoruje. Může se nám to zdát "divné, pokřivené, nepřijatelné, nesprávné, slabošské..." Ale v zásadě se vše děje tak jak má přirozeně - protože je to zákonitost. Proto jsem napsala, že jakékoliv posuzování, hodnocení je absurdní k tomu čím konstelace jsou, co představují, co se v nich projevuje a co je jejich podstatou.

"Kdo to hodnotí?"

To bylo myšleno obecně - zase v kontextu s Tvým komentářem - nebylo to myšleno na Tebe.

Kdo vlastně může posuzovat to, co se děje. Většinou lidé posuzují ze svého osobního, nebo lidského, společenského, morálního (doplń další) hlediska, někteří se snaží posuzovat z vyššího nadhledu než ostatní - ale v zásadě jsme v tom všichni stejně - včetně např. pana Lazareva.

A tím jak se to všechno snažíme pozorovat (to jsou třeba ty zmíněné příběhy) - máme tendence to nějak hodnotit, vyvozovat závěry, úsudky a vymýšlet třeba někdy následná řešení.. Jen si prostě myslím, že lidský život je v podstatě děsně složitý, člověk se v něm kolikrát těžko orientuje a hledá cestu sám, natož aby porozuměl, pochopil, obsáhl druhý cizí člověk....

----

Daniela: "Dovedu si představit, jak dopadne muž kterého vychová matka z generace tvrdých žen které mohou mít po několik pokolení k mužům odpor."

Tady se nabízí a vidím několik možných variant. Vidíš je tam také?

Já jsem teď jen opravdu zvědavá na Barči zpětnou vazbu. Protože pokud někdo navštívil dobře vedené konstelace, a tady si slovo dobře troufnu použít, musí vědět, že tam se opravdu nehodnotí vůbec nic. Tam se pouze nabízí jiný, širší, či skrytý pohled na naši životní situaci, aniž by se hodnotila.

Pokud Barča svůj komentář vznesla pouze na základě toho, co ona si myslí, že konstelace jsou. Nebo na základě toho, jak ona je pochopila bez vlastní zkušenosti, nemá pro mne smysl výtku dál rozvíjet.

[3]: Barča: „Podle toho co píšeš o konstelacích - může se zde projevit cokoliv. A to právě na základě projevených polarit, rezonance, jednoty. Jen mě trochu děsí slova - "pokřivený" - "správně - dobře". Porovnávání, předjímání. Kdo to hodnotí? Toto hodnocení je svým způsobem právě absurdní k tomu - čím kontelace jsou, co představují, co se v nich projevuje a co jejich podstatou.“

Už slovo „děsí“ je hodnocení.

Člověk musí hodnotit, protože je otázkou přežití. Každou situaci musí vyhodnotit z hlediska významu pro něj samotného – protože člověk je vystaven jak vlivům, které mu pomáhají, tak i těm, které ho ničí.

Ledviny hodnotí – mám tuhle látku v krvi považovat za sajrajt a vyloučit, nebo je dobrá a vrátit jí do krve? Imunitní systém hodnotí – je tahle cizí věc bacil a mám ho zlikvidovat nebo je to dobré nechat na pokoji?

Když člověk přijde do Tesca, musí hodnotit. Je tohle zelené maso dobré jako potravina? Nebo v rámci nehodnocení to koupím a spořádám?

[3]: Z Tvého příspěvku jsem odvodila, že ses již sama seznámila s konstelacemi blíž. Velmi ráda si vyslechnu, čím byly konstelace Tobě a jak vnímáš jejich podstatu ze své vlastní zkušenosti.

[3]: Přečetla jsem si znovu svůj text a opravdu nemohu najít jakékoliv hodnocení toho, co je dobře a co špatně. Dávám si na takové výrazy celkem pozor. I proto jsem např. v předchozích komentářích uvozovala slovo "problém". Ano mohla jsem tedy také uvodit slovo "pokřivený". Nicméně jazyk a slovní vyjádření má své mantinely.

Nikde nepíšu nic o tom, že někdo něco hodnotí!!! Vždy jsem zde zdůrazňovala, že každý člověk je v danný moment v pořádku v přesně takovém nastavení v jakém se nachází. Má to samozřejmě svoji historii a hluboké příčiny a jakákoliv situace a třeba i sebevíce komplikovaný stav slouží jeho cestě a vývoji.

[2]: Podle toho co píšeš o konstelacích - může se zde projevit cokoliv. A to právě na základě projevených polarit, rezonance, jednoty. Jen mě trochu děsí slova - "pokřivený" - "správně - dobře". Porovnávání, předjímání. Kdo to hodnotí? Toto hodnocení je svým způsobem právě absurdní k tomu - čím kontelace jsou, co představují, co se v nich projevuje a co jejich podstatou.

Byla jsem zvědavá, zda se někdo statečný k tomuto třaskavému a složitému tématu postaví. Určitě mám za to, co zmiňuješ Ty, že je rozdíl mezi homosexuálním chováním a identitou. Jedna věc je pokud někdo zaexperimentuje v sexu s osobou stejného pohlaví, ale takový jedinec ještě nemusí být schopen jedince stejného pohlaví milovat, anebo s ním dokonce žít. To jsou dvě různé věci.

Neumím to z astrologického pohledu a nemám v tom zcela jasno. Ale třeba v konstelacích je vidět, že v takových případech je dost často v předchozích generacích vidět problém s identitou. Např. prapradědeček toužil po synovi, ale měl dceru, ovdověl a vychovával ji sám, vedl ji tedy od mala k velmi mužskému chování. Taková žena se pak těžko orientuje v mužské a ženské energii, podle toho volí výběr svého partnera, což přináší určitý nesoulad a pokřivené vnímání partnera, v tom je vychováván další potomek, který už je tak mísením rolí dezorientován, že se vyhraní ke stejnému pohlaví.

Nebo tam také velmi často bývá zakódován strach z druhého pohlaví po několik generací, např na základě znásilnění, incestů. Takový strach se ukládá do těla a je geneticky předáván dál a dál, až se vyhrotí o dvě tři generace dál, kdy žena není vůbec schopná čelit mužské energii a volí nastavení orientované na ženy.

Může být opravdu mnoho mnoho variant. Nemám v tom úplně jasno, ale viděla jsem dost žen, které byli sice heterosexuální, ale z mnoha důvodů absolutně vzdálené od své ženské energie, prakticky neschopné cosi ze svého ženství předat partnerovi přesto, že byly matkami a milenkami. Bývá pravidlo, že taková žena si volí podobně oslabeného muže. Dovedu si představit, jak dopadne muž kterého vychová matka z generace tvrdých žen které mohou mít po několik pokolení k mužům odpor.

Napsala jsem, že znám pár homosexuálů osobně. Tohle je příběh jednoho z nich. Znám člověka - muže, který pochází z významné rodiny. V celé této rodině i hlouběji do minulosti - převládají samí významní lidé. Lékaři, inženýři, vědci, zkrátka vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří se angažují společensky, veřejně. Tento člověk, který má také dvě vysoké školy se svým způsobem snažil a stále snaží potlačit svou homosexuální identitu. Našel si starší partnerku, mají spolu dítě. Ale tento člověk je vnitřně rozpolcený, je na něm vidět jak si s tím neví rady. Po nějakém čase se to vždy projeví na jeho nezvládnutelných náladách, emocionálních výkyvech. Další věcí je to, že on z domova utíká k té práci - má několik aktivit nejen na několika klinikách ve FN, ale také učí, přednáší medikům, dále spolupracuje s nějakou zdravotnickou švýcarskou firmou. Nikdy nehovoří o své partnerce a dítěti. Nikdy nehovoří o rodinné dovolené. Hovoří o práci. Hovoří o tom, jak byl sám v Dominikánské republice, nebo jak byl sám o dovolené někde. Jak si sám udělal výlet do Prahy. A někdy se zapomene a zasní, že s kamarádem byli.... Jeho partnerku neznám, nikdy jsem ji neviděla, ale myslím si, že je to obdivuhodná žena, která ho chápe a miluje jako člověka. Možná ji stačí to dítě...nevím. Ze svého pohledu, tohoto muže a jeho způsob žití vnímám jako dočasný přijatelný stav. Myslím si, že tento člověk ačkoliv to odkládá, potlačuje, stejně jednou bude muset nějak to v sobě pořešit. Už nyní je na něm vidět jak se v něm všechno pere, nejen svědomí ale vše jak ho to trápí....