Šaman a povinná nemoc při zasvěcování

"Západní lidé se sakra snaží integrovat vše s čím se setkají do svého rámce, nejlépe do vědy. Vše duchovní, mystické i magické tak automaticky zařazují do vědecké psychologie a snaží se vědeckou psychologii uvádět jako nadřazený bod a řídící autoritu tomu všemu."

Toto téma se vlastně svým způsobem pěkně prolíná s vláknem HATA...

[12]: Slávek: "Západní lidé se sakra snaží integrovat vše s čím se setkají do svého rámce, nejlépe do vědy. Vše duchovní, mystické i magické tak automaticky zařazují do vědecké psychologie a snaží se vědeckou psychologii uvádět jako nadřazený bod a řídící autoritu tomu všemu."

Lidé si uvědomují a poznávají svět - především skrz různé vztahy (k lidem, věcem, životní situace). Ty např. nyní hovoříš o vědecké psychologii, vědě. Všechny vztahy obecně jsou balancováním mezi odmítnutím a lpěním ´= tedy ovlivńování. Lidé mají potřebu jistoty, jenže svět a život není nic strnulého, vše se mění...souvztažnosti, vzájemné vztahy.

Velmi zjednodušeně: To vše souvisí s vývojem západní společnosti. Věda - západní svět je ovlivněn křes´tanstvím. Křes´tanství se vyvíjelo a utvářelo postupně. Křes´tanství svým způsobem bylo tehdejší vědou. Představovalo tehdejší poznání světa a následně se ověřovalo vědecky ´= scholastika. Proto i my jako lidé západního světa máme tímto (scholastikou) své myšlení dost ovlivněné, a´t si to připustíme, nebo ne.

"A zásahy šamanů se vysvětlují pouhou psychologií, jen proboha aby nikdo neřekl ani slovo o auře, energii, duších, bozích, elementárních silách přírody, karmě, …"

Psychologie, aura, karma, energie, duše, bozy, elementární síly, částice - jsou slova, kterými pojmenováváme to co se děje. Je přece úplně jedno jak to nazveme....

Feng shui, kami, energie místa, krajiny, stromu....

Opět je to stále a totéž - vztah.

"Ba dokonce nejsme schopni ani respektovat společenské uspořádání a zřízení cizích kultur a států a násilně jim tam zavádíme demokracii západního typu. „Zavádění demokracie“ je analogie k nepochopení čehokoli nezápadního."

V tomto Ti rozumím. To je právě ten strach z té ztráty jistoty a tedy moci ovlivńovat maximálně veškeré dění.

"Mysl západního člověka (tedy ani filmaře, spisovatele, fotografa) nedokáže bez dlouhého procesu (trvajícího minimálně řadu let) „přetavení v hlavě“ vůbec provést alespoň pokus o objektivní pohled na cokoli odlišné."

Náboženství, kultura vzniká a vyvíjí se v určitém prostředí - opět vztah. Takže, když člověk vyjde ze svého prostředí do cizího neznámého prostředí - je nejistý, zranitelný - je nucen být ostražitý, max. soustředěný, v přítomnosti, podobně jako zvíře = ta přítomnost mu právě nabourá to uložené dosavadní v hlavě ze svého prostředí. Je zkrátka nucen díky novým podmínkám v prostředí - změnit dosavadní myšlení.

Analogie: Osobní zkušenost: V mládí mě okradli, znásilnili, ukradli mi peníze, doklady, pas - stalo se mi to v cizině - kde jsem byla sama. Byla jsem špinavou, potrhanou chudou holkou odněkud z východu, bez přístřeší - stala jsem se na chvíli bezdomovcem, uklízečem sněhu, spala v odstavených vagonech na nákladním nádraží a také jedla z popelnice zbytky. Přežila jsem a dostala se za nějaký čas domů.

Jinak zachytit objektivitu jako takovou - je umění.

[9]: Knihy Pavlíny Brzákové jsem objevila vloni v zimě, na své neschopence se zády. Kniha Modřínová duše, podobně jako jiné knihy mě potkala a prolnula se tak zcela přirozeně s proudem mých událostí v životě. Otevřela některá vlastní témata ve mě.

Autorka knihy (etnoložka) odešla v 19 letech sama na Sibiř, já jsem v 19 letech odešla sama do ciziny. Cizí lidé, jazyk, kultura, myšlení, nové poznávání dobrodružství a také nebezpečí.

Sebevraždy, vraždy, znásilnění, zoufalství, chlast, chlast a chlast je bohužel až příliš častá sibiřská realita. Pavlíně Brzákové šlo během jejích cest mnohokrát o život.

Připomnělo mi to kromě jiného mé dětsví - můj otec je neléčený alkoholik. Mé tiché zoufalství, kdysi v dětství. Zlomíte člověku tělo, ale ducha ne. V cizí zemi kdysi byli tři ve mě kosovští albánci - jeden po druhém se vystřídali. Mé tiché zoufalství. Zlomíte člověku tělo, ale ducha ne.

V dětství, v cizí zemi hledáte sílu - v sobě, v přírodě, ve stromech. Duše modřínů, duše krajiny, splýváte s krajinou, cítíte její sílu, cítíte vnitřní svou sílu - cítila jsem sílu dubu, ke kterému jsem se šourala o svých vycházkách v nemoci.

Nejde z mého pohledu o šamanství, jde o samotnou vnitřní podstatu a cítění, prožívání člověka.

Smýšlení a prožívání v knihách Pavlíny Brzákové je mi blízké...podobně jako mi je blízké a přirozené východní (prožitkové-zenové) smýšlení. Prožít, odžít a jít dál.

Tady je jeden z jejích přirozených rozhovorů.

http://ona.idnes.cz/etnolozka-pavlina-brzakova-vegetarian-by-na-sibiri-neprezil-maso-jsem-jedla-i-syrove-gnb-/spolecnost.aspx?c=A120517_114203_spolecnost_jup

[18]: Droga (drugs - v pravém slova smyslu jako lék, medicina (na zdravce nám kdysi kladly velmi na paměť body při resuscitaci A airway, B breathing, C- cirkulation, D - drugs, E- elektokardiography, F- fibrilacion) Takže tím označením droga jsem měla na mysli ten původní význam.

Drogou bych to nenazvala, ale budiž. To je zase pohled spíš západního člověka. Pro šamana jsou tyto obřadní rostliny učitelkami, které mají svoji vlastní inteligenci, převyšující tu naší.

[10]: Danielo, děkuji za tip na film. Ráda se na něj podívám. Přiznám se, že velký respekt mám už jen z té oblasti samotné Amazonie a především té samotné rostliny, která je silnou přírodní drogou.

[14]: Miloslave, nebrala jsem to nijak vztahovačně. Vím, že lze narazit na spoustu braku. Ale pokud někdo má zájem, najde i ryzí info. Nalézt lze pochopitelně pouze info a Ty nás mohou popostrčit dál a přivést k hmatatelnější zkušenosti.

Nepovolaným vstup zakázán, no to je také jasné. Já si ale myslím, že už je dávno rozhodnuto, kdo má s podobnou zkušeností vejít do styku a kolikrát. Zda přežije, nebo zda přežije se zdravým rozumem, zda přežije dezorientován, zda projde zkušeností nedotknut - i to je totiž možné, nebo zda bude mít možnost poznání v jemu odpovídající míře. Jsem přesvědčena, že každý dostane tolik, kolik zaslouží.

V. Poltikovič říká, že sám pochopil, že při další rituální zkušenosti už by se nevrátil. Také poznamenal, že tím něříká, že by to bylo špatně. Je dobré být si vždy vědom toho, s čím se zachází. Zda si svůj prožitek každý vyloží a zpracuje správně, toť otázka. Protože se z něj čerpá celý život a dost věcí dojde okamžitě, dost později a některé nikdy.

[14]: Vyjádření Pavla T. níže je více než výstižné!

Od jisté úrovně je velmi nebezpečno do toho vcházet naivně romanticky.

--------------------------------------------------------------------------

Zcela určitě je před takovou hranicí dostatečně viditelné upozornění!

NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!

[13]: Daniela: Neměl jsem v úmyslu hanět žádný film. Ani žádného autora. Je užitečné, pokud se o těchto věcech píše, filmuje, mluví, atd.

Ostatně těžko získat informace o mnoha věcech jinak.

[11]: Tak je jasné že každý film, kniha má omezenou výpovědní hodnotu. Já jsem tu sama několikrát zmínila, že určité zkušenosti nelze předat jinak než osobním prožitkem.

Film který zmińuji si na nic nehraje, jde o záznamy z přirozeného prostředí a osobní výpovědi lidí, kteří si na místě zkusili prožít určitý spirituální zážitek. Jasně že za pár sezení může těžko někdo obsáhnout to co šaman, který se zasvěcuje léta v tvrdých podmínkách, při tvrdé askezi.

Nikdo z těch kteří v dokumentu vypovídají si na nic nehraje, jen se pokusili opsat svoji zkušenost a její integraci ve svém vlastním životě. Nikdo z nich se neohání tím, že by snad porozuměl, či se snažil získané poznání nahnat do západních termínů a škatulek. Všichni naopak zmiňují kosmickou inteligenci, vyšší vědomí či inteligenci a opisují zážitky s tím, že mluví o něčem co nelze slovy předat.

Je tam rovněž zmíněno to, jak západní člověk přírodní národy cíleně likviduje.

Samozřejmě že lidé z kmene mají k šamanům respekt, ale netuší jakým způsobem vlastně pracují. V dokumentu se rovněž zmiňuje zlomek toho, co musí adept šamanství podstoupit.

Mě osobně film nepobuřuje, přijde mi příjemný, stravitelný i pro někoho kdo se o podobné téma nijak nezajímá. Navíc je z něj cítit respekt. Nehraje si na to, že něco pochopil, či obsáhl. Koneckonců pokud má někdo zájem, lze ho shlédnout i na netu.

Ještě bych dodal jedno pozorování.

Západní lidé se sakra snaží integrovat vše s čím se setkají do svého rámce, nejlépe do vědy. Vše duchovní, mystické i magické tak automaticky zařazují do vědecké psychologie a snaží se vědeckou psychologii uvádět jako nadřazený bod a řídící autoritu tomu všemu.

Jsou tu například snahy vykastrovat a ponížit astrologii na pouhou psychologii (humanistická a transpersonální astrologie).

Jsou tu snahy historiků ze všeho dělat pouhý „kultovní předmět“.

A zásahy šamanů se vysvětlují pouhou psychologií, jen proboha aby nikdo neřekl ani slovo o auře, energii, duších, bozích, elementárních silách přírody, karmě, …

Ba dokonce nejsme schopni ani respektovat společenské uspořádání a zřízení cizích kultur a států a násilně jim tam zavádíme demokracii západního typu. „Zavádění demokracie“ je analogie k nepochopení čehokoli nezápadního.

Mysl západního člověka (tedy ani filmaře, spisovatele, fotografa) nedokáže bez dlouhého procesu (trvajícího minimálně řadu let) „přetavení v hlavě“ vůbec provést alespoň pokus o objektivní pohled na cokoli odlišné.

Myslím, že jakékoli filmy a knihy o šamanismu jsou většinou značně zavádějící.

Jednoduše, lidé v kmeni žijí se šamanem celý život – a přesto nechápou jak to šaman dělá a nestávají se šamany. Proč by to měl nějaký, byť několikaletý návštěvník, automaticky pochopit?

Analogicky, já pozoruji lékaře 40 let, ale pocity a způsob práce lékaře nechápu – a jakákoli kniha či film o tomto prostředí, kterou bych napsal by byla mimo.

Neřku-li, když je tam ještě rozdíl kultury a způsobu života.

Zkuste si sehnat nahrávku šamanistických nebo indiánských zpěvů. Budou tam klasické bubny, jak je slyšíte v rockových koncertech, budou tam varhany či flétny z evropské klasické hudby. A zpěvák nemísto původních hrdelních tónů a původních tónů vymykající se evropské hudbě bude zpívat v krásné temperované hudební stupnici evropské klasické hudby, za kterou by na konzervatoři získal jedničku s hvězdičkou. Takže to vlastně není ani šamanistický či indiánský zpěv, ale čistě západně civilizační produkt.

Být šamanem znamená stát se jím. Je to drsný a nebezpečný proces trvající minimálně deset až dvacet let na plný úvazek.

Nevěřím tomu, že film ani fotografie a povětšinou ani knihy dokáží pravdivě a objektivně popsat jakoukoli událost (čest výjimkám) – tím spíše, když je to tak vzdálené kultuře a zvykům západního člověka.

No já tu zmíním opět svého oblíbence Viliama Poltikoviče, který natočil pěkný film na základě svých osobních zkušeností Maestra ayahuasca. Natáčí se v prostředí Amazonie, autor podstoupil několik obřadů s místními šamany, nějaký čas strávil s indiánami v blízkém kontaktu v jejich prostředí. Ve filmu je krom jiných i rozhovor s evropskou psychoterapeutkou, která rovněž opakovaně podstoupila obřady.

V. Poltikovič pořádá i besedy kde velmi otevřeně mluví o svých konkrétních zkušenostech a hlavně jejich integraci.

[1]: Když je člověk nemocný - něco ho bolí, není mu dobře, zvrací, je slabý, těžce chodí - všechny tyto pocity velmi intenzivně prožívá - je v maximální přítomnosti. Nemoc člověka donutí být zde. Donutí ho vzdát se přeludů jakým je např. plánování budoucnosti, nebo vzpomínání a lpění na minulost. Je to svým způsobem cesta, jak se vrátit sám k sobě a naplno si uvědomovat své tělo, pocity a vše přítomné.

Ze své osobní zkušenosti po operaci páteře - kdy jsem po měsíci vyšla prvně na vycházku - vnímala jsem intenzivně různé vůně vzduchu od okolních stromů, keřů, listí. Svůj dech při každém váhavém a bolavém kroku, zpočátku brnění rukou, závratě, nevolnost. Později jsem se dívala pozorněji na stromy, řeku, let labutí. Chodila jsem na místo, kde roste mohutný dub - potřebovala jsem a čerpala jeho sílu. Potřebovala jsem oporu. Možná jsem tím dubem byla já sama, ale také zároveń tím malým slabým človíčkem, co sotva šel. Ten strom možná byl jen jakoby odrazovou plochou mého nitra.

Tím vším chci jen říci - že tou nemocí se člověk zpomalí a začne vnímat věci, které třeba i dříve tolik nevnímal, nebo vnímal, ale v každém případě se to jeho vnímání změní - prohloubí. Nemoc jako určitá transformace, přeměna jeho vnímání, prožívání a tím pádem i priorit. V tom myslím tkví největší podstata té prodělané nemoci.

[3]: "Aspoň tak jsem se cítil po rozhovoru s opravdovým šamanem ze Sibiře, který znalosti svých předků musel vyhrabávat z popela po půlstoletí pronásledování a cíleným ničení jeho lidu alkoholem."

Velmi podobně o tom píše ve svých knihách Pavlína Brzáková (např. Modřínová duše), která se sama vydala na sibiř a žila mezi tamními lidmi a šamany.

[6]: Miloslav: "Lidé si představují, že duchovní práce je – zejména po vlivu New Age směru z USA – naprosto bezpečná slast a romantika. Ve skutečnosti je to to nejnebezpečnější co člověk může dělat. Od jisté úrovně je velmi nebezpečno do toho vcházet naivně romanticky."

To bych zarámovala. Známí nedávno absolvovali v rámci představení J. Duška šamanský obřad/rituál ohně. Poté všichni tři několik následujících dní prozvraceli :-). Až tak nepřipouštěli, že by stav mohl mít cosi společného se shlédnutím obřadu. Západní člověk zvyklý sbírat své vědomosti spíše akademicky, má za to, že sleduje jakési performance. Vůbec nedomyslí, jaká energie se spouští a jaké procesy startují, co vše se nás v takovou chvíli dotýká a prostupuje námi. A to byli (samozřejmě pouze z prvního pohledu) pouze pasivními pozorovateli. Nejsme na podobnou práci zvyklí. Pořád máme nějak zafixováno, že nápravu, či informace získáme naprosto bezbolestně, lehce, bez vlastních obětí. Nejlépe tím, že si něco přečteme a rázem budeme jiní/lepší/zkušenější.

[3]: Pavel Turnovský: Mám stejný názor.

Dělat šamana je být neustále jednou nohou ve velkém průšvihu a ve velkém ohrožení. Takovém ohrožení, proti kterým je je i nejdrsnější horor Hollywoodu odpočinkovým romantickým filmem.

Důvodem očišťování šamanů, stejně jako jejich vzdělávání, stejně jako snahy pochopit, rozumět a vidět různými šestými smysly je snížit riziko na minimum.

Lidé si představují, že duchovní práce je – zejména po vlivu New Age směru z USA – naprosto bezpečná slast a romantika. Ve skutečnosti je to to nejnebezpečnější co člověk může dělat. Od jisté úrovně je velmi nebezpečno do toho vcházet naivně romanticky.

[2]: Daniela: „Spíš jsem si všimla, že se před narozením dítěte občas stává, že někdo v okolí zemře. Jako kdyby byl vyměněn život za život.“

Pokud nestačí ani velmi vážná nemoc, nebo silné osudové rány k dostatečnému očištění potřebném pro karmu dítěte – pak dochází ke smrti.

Duchovní úroveň a energie lidí stále stoupá a důsledky za různé podvědomé programy jsou čím dál rychlejší a intenzivnější.

[3]: O šamanismu určitě můžu mít zkreslené představy, nebo spíš pouze v některých okrajových záležitostech vzdáleně tušit oč asi tak může jít, ale do romantiky to má opravdu daleko.

Šaman určitě ručí svým životem, o tom nepochybuji. Ne nadarmo se některým rituálům říká smrt na nečisto. To mi přijde dost výstižné. Kdysi jsem zde přidávala odkaz na moc hezký dokument o tom, jak je pravé šamanství na ústupu. Také Viliam Poltikovič o šamanech a jejich obřadech moc hezky a věrohodně mluví. Nevím, zda jsem tu v minulosti nedávala odkaz na jeho povídání v pořadu Uchem jehly. Rozhovor s ním dělá evangelický farář. Jde o velmi půvabnou výměnu. Překvapilo mi, že místy farář reaguje v mých očích až naivně.

[2]: myslím, že o šamanismu máme velmi romantické představy inspirované pokleslými new ageovými báchorkami. Aspoň tak jsem se cítil po rozhovoru s opravdovým šamanem ze Sibiře, který znalosti svých předků musel vyhrabávat z popela po půlstoletí pronásledování a cíleným ničení jeho lidu alkoholem. Je to strašná dřina ačlověk ručí vpodsattě svým životem za svoji práci, když už odhlédneme od častých válek mězi šamany samotnými.

[1]: Miloslav: "Šaman měl své schopnosti a čistotu dostat do úrovně, kdy byl schopen si „naložit na záda“ celý kmen a duchovně ho směrovat či uzdravovat. Tedy dostat se na úroveň čistoty a schopností mnohem vyšší, než by potřeboval jedinec."

S tím souhlasím, ale na druhou stranu každý kdo se nachází v pozici "pomáhajícího", ať už druhému, či kmeni, společenství se dřív nebo později pere s hranicí. Kam až můžu? Kam je to správně? Kde již nelze zasahovat? Kde je to možné a kde už to předávám jinam a nemám právo vstupovat?

Každý kdo dělá s lidmi ví, jak je to obtížné. Jak je obtížné odtáhnout ruku od toho kdo vypadá, že jí potřebuje, ale přitom na ní ještě není připraven. A to zmiňuji pouze polohu, kdy stojí jedinec proti jedinci. Jaké to je, když se dotyčný rozhoduje za kmen? A kdy jeho rozhodnutí mají velký přesah dál. Dotyčný se pohybuje na tenké hranici, kde lze snadno zakolísat a pak je i dopad na takového vykonavatele tvrdý a okamžitý.

Miloslav: "V momentě, kdy se člověk stává rodičem, pak jeho úroveň do značné míry ovlivňuje vlastnosti dětí a vnuků. Někteří lidé nebo příbuzní rodičů onemocnění cca dva roky před tím, než se má narodit dítě – je to mechanismus očisťování karmy rodu."

Spíš jsem si všimla, že se před narozením dítěte občas stává, že někdo v okolí zemře. Jako kdyby byl vyměněn život za život.

„Ponížením těla šaman prochází pravidelně, aby si uvědomil své meze a místo.“

Nebo spíše aby duchovní nabylo vrchu. Ponížením těla procházíme všichni – v menší nebo větší míře. Například nemoci, menstruace, tělesná únava. Ale i třeba nerovnoměrný růst těla v pubertě nebo snižování tělesných sil ve stáří. Nebo jen fakt, že dnes nemám peníze na to, abych potěšila své tělo tímhle úžasným zákuskem. Nebo to, že v zimě se klepe naše tělo zimou, což zejména při přírodním způsobu života omezení je.

Šaman měl své schopnosti a čistotu dostat do úrovně, kdy byl schopen si „naložit na záda“ celý kmen a duchovně ho směrovat či uzdravovat. Tedy dostat se na úroveň čistoty a schopností mnohem vyšší, než by potřeboval jedinec.

V momentě, kdy se člověk stává rodičem, pak jeho úroveň do značné míry ovlivňuje vlastnosti dětí a vnuků. Někteří lidé nebo příbuzní rodičů onemocnění cca dva roky před tím, než se má narodit dítě – je to mechanismus očisťování karmy rodu.

Pokud u člověka převáží vnitřní směřování k pozemskému, objevují se různé důsledky.