Je čas a prostor záležitostí vědomí, ne reality?

[21]: měl jsem na mysli spíš hřebenovou vaznici, která dala čínské filosofii ústřední pojem tchai-ti (Anne Cheng Dějiny čínského myšlení str X.)

[20]: „ale Číňané jsou zakotveni v prostoru (Říše Středu) císař má symbolickyPolárku nad hlavou, oni to byli, kdo odedávna používají vpodstatě rovníkové souřadnice“

Každá filozofie musí vyjadřovat i prostor.

Čína začala svou filozofii výrazně jako časovou a v základech založenou časově.

Třeba Aristoteles začal živly hodně prostorově. Jednak každému živlu přiřadil těleso, jednak nějakou prostorovou představu.

Proto také Čína dotáhla celou filozofii a kosmologii až do výrazných praktických aplikací: čínské medicíny, I-Ťingu, Feng-Šuej, atd. Zatímco evropská Aristotelovská teorie má praktické aplikace sice také silné, ale výrazně výrazně slabší.

Krátce poté, co jsem pochopil, že nejdřív byl čas a prostor až poté jako důsledek – jsem se teprve začal orientovat v živlech. A to s nápovědami v čínské medicíně a s nápovědami v evropské alchymii.

Čína nejdříve ve své kosmologii tvoří polarity (= časové zákonitosti světa), z nich teprve vzniká trojice nebesa-země-člověk (= vzniká prostor) a z nich teprve vznikají živly (= rozmanitost světa).

Tedy je to přesně v posloupnosti, jaké to má být.

[20]: Číňané se nenazývají Říše středu, to je mediálně vzniklá urband legend, pokud mám věřit už pouhé wikipedii:

Čína (tradiční znaky: 中國, zjednodušené znaky: 中国, hanyu pinyin: Zhōngguó, český přepis: Čung-kuo; tento pojem ovšem neznamená „Říše středu“, jak praví žurnalistické klišé: ve starověku se jím označovaly „ústřední státy“, tedy státy seskupené v Centrální planině, které představovaly tradiční kolébku čínské starověké kultury) je geografická oblast a historické území v Asii. Označuje prostor ovládaný čínskými impérii bez ohledu na to, šlo-li o etnicky čínské dynastie, nebo nikoli.

[18]: ale Číňané jsou zakotveni v prostoru (Říše Středu) císař má symbolickyPolárku nad hlavou, oni to byli, kdo odedávna používají vpodstatě rovníkové souřadnice

[17]: Ano, to je i moje filosofie. Lidské vědomí nelze odlišovat od vědomí jiných dimenzí, vesmírného vědomí a už vůbec ho nejsme schopni izolovat od vědomí druhých lidí, tvorů - obzvláště těch nejbližších, ale nejen těch.

S tímto uvažováním se musí opatrně, protože bychom se mohli snadno rozpliznout, ztratit. Možná práve snadno zapomenout na hmotu, na tělo.

Miloslav: Ale pro nižší stupně – třeba pro kámen, pro rostlinu, atd. je stejně nepřekonatelný i prostor – také se nemůže téměř pohybovat a musí se přizpůsobit místu, které nemůže vlastní vůli měnit.

To je dobrá myšlenka, tak mi to ani nenapadlo, ale je to tak. I za následující poznámky děkuji, já to nedokázala lépe vyjádřit, ale to je přesně oč mi šlo.

[12]: Daniela: „Já chápu, že čas a prostor je v určité vrstvě vědomí iluzorní záležitost, ale v běžném způsobu vnímání cítím, že to jak zacházíme s časem poukazuje na naši schopnost stvrzovat do hmoty. Skoro bych řekla že přímo na to, jak jsme uzemnění, zakotveni. Nevím, zda se vyjadřuji správně, ale tak to vnímám.“

Celý hmotný svět je úžasný nástroj. Právě tou schopností něco „zalít do hmotného betonu“. Ve hmotě se některé problémy dají vyřešit trvaleji a účinněji a jiné naopak mnohem hůře.

Upřímně si myslím, že Číňané byli geniální v tom, že své zákony začali stavět na čase, nikoli na prostoru.

Myslím, že není rozdíl mezi prostorem a časem. Pro nás je čas plus mínus (téměř) nepřekonatelný a neřiditelný, nemůžeme se v něm příliš pohybovat. Ale pro nižší stupně – třeba pro kámen, pro rostlinu, atd. je stejně nepřekonatelný i prostor – také se nemůže téměř pohybovat a musí se přizpůsobit místu, které nemůže vlastní vůli měnit.

Někde existuje úroveň, kdy budeme moci alespoň částečného pohybu v čase, tak jak se dnes částečně pohybujeme v prostoru. Ovšem jestli hranice hmotného světa vede hranicí nepřekonatelnosti času netuším.

Nicméně čas nám dává možnost vytvářet na úrovni kauzality, tedy zákona příčiny a následku. Tedy čas je přímo kotvou, na které tvůrčí schopnost stojí.

[13]: „snad jen: existuje jiné než hmotné vědomí? Nebo: má vědomí i jiné vrstvy než hmotnou? Nebo naopak: Vědomí má i hmotnou vrstvu?“

To není jednoduchá otázka.

A ještě těžší, pokud se budeme bavit o lidském vědomí a rozlišovat jej od jiného.

Myslím, že vědomí má i jiné než hmotné části. Ale na druhé straně si myslím, že vědomí člověka nejde jednoduše oddělit od vědomí jiných lidí, planety, vesmíru, atd.

[15]: Nevím, co přesně tím míníte? Něco jako set a setting? Mě osobně se to lépe chápe, když si vědomí představuji ve vrstvách.

[14]: rozlišujme "nosič" vědomí od vědomí samého

[13]: Pavel T.: snad jen: existuje jiné než hmotné vědomí? Nebo: má vědomí i jiné vrstvy než hmotnou? Nebo naopak: Vědomí má i hmotnou vrstvu?

Nemám na to žádná vysvětlení a zřejmě nejsem schopna podložit argumenty, ale pro mne ano existuje i jiné než hmotné vědomí. Pokud za hmotné vědomí budu považovat to, co si lze osahat. Tedy to, jak vnímáme v běžném stavu.

Pokud to vše zcela rozpitváme, tak pravděpodobně dojdeme k tomu, že hmotného vlastně není nic. Ale tam jsem nemířila. Mířila jsem tam, že něco tak neuchopitelného a nehmotného jako čas, má dle mého v mých očích s hmotou přece jen hodně společného. Což mi přijde zvláštní.

[11]: to je pěně řečeno

snad jen: existuje jiné než hmotné vědomí? Nebo: má vědomí i jiné vrstvy než hmotnou? Nebo naopak: Vědomí má i hmotnou vrstvu?

Pavel Turnovský: ... fyzik Peter Russell má za to, že čas a prostor jsou základní kategorie našeho vědomí ne vnější reality

Miloslav: Čas a prostor jsou základní atributy hmotného vědomí.

Já chápu, že čas a prostor je v určité vrstvě vědomí iluzorní záležitost, ale v běžném způsobu vnímání cítím, že to jak zacházíme s časem poukazuje na naši schopnost stvrzovat do hmoty. Skoro bych řekla že přímo na to, jak jsme uzemnění, zakotveni. Nevím, zda se vyjadřuji správně, ale tak to vnímám.

[2]: „nevím, zda jsem to tu už nepsal, ale fyzik Peter Russell má za to, že čas a prostor jsou základní kategorie našeho vědomí ne vnější reality“

Čas a prostor jsou základní atributy hmotného vědomí.

Ona je druhá otázka, co je to ta vnější realita. De facto vše co vnímáme je stejně filtrováno schopnostmi našich smyslů, vnímání – tedy ovlivněno.

Ve své podstatě je celý vesmír jen iluze, konstrukt vytvořený fyzikálními zákony, které jsou také vytvořeny jako základní kámen tohoto vesmíru.

Veškerý hmotný svět, tak jak vychází z fyzikálních rovnic je vlastně jen výsledné řešení rovnic popisující fyzikální zákony. Vesmír je prostě iluze, která náhodou vyšla jako výsledek rovnic vzájemných reakcí (tedy hmotným vědomím a vnímáním) různých energií a hmoty.

[8]: Slyšela jsem podobnou příhodu s margarínem, ani mravenci se ho nedotkli, vše ze živé přírody jím pohrdlo a prakticky se nerozkládal.

[8]: No myslím to vždy tak, aby bylo zahlédnuto jádro, podstata, substance v uvažování. :-)

Proč jíst jenom ty hnědé a nahořklé slupky od buráků, když bude přínosnější jíst pár jader s kvalitním obsahem pro duši a mysl? :)

[7]: No myslím to vždy tak, aby bylo zahlédnuto jádro, podstata, substance v uvažování. :-)

Příčinou vědomí je podle Liber de causis bytí...ovšem bytí není pouze záležitost lidská, takže ani vědomí není kvalita pouze náležející lidskému myšlení a projevům života, projevům bytí. Je tu vědomí v říži rostlinné, živočišné, vědomí úrovně minerální a potom jiné projevy mysli, nepozemského původu atd...

Pokud je mysl brána jako výhradně cerebrální myšlení, pak to neplatí v tom smyslu uvolnění z hranic času a prostoru.

Čas v mysli...v myšlení, ve vědomí. Čas se zrcadlí na hladině vědomí, nebo je čas obrazně jako prud tlačící tok myšlenek -v mysli- v korytě(prostoru) řeky...

----------------

Abych nešel pouze k té k nudné filozofii :Posílám malou myšlenku- do vaší mysli...:-)

Dostali jsme sušenky od známých , tedy děti dostaly asi patery sušenky. Rozbalily si jedny a po zakousnutí je nechtěly dál chroupat....vůbec to nebylo k jídlu. Zkusil jsem já a nakonec jsem je všechny vzal, od polských přátel a rozdrobil je do přírody, ať se to aspoň nevyhodí do popelnice.

Jsou tam už asi 8. den, ani čuba, ani zvířátko, ani ptáček , ani mravenec si jich nevšimnul. Možná jim nechutnají z dovozu...leží tam a ani déšť jim nezměnil tvar...

[6]: A jé, je to tady zas. Nevím a neumím to definovat tak, abych Tě uspokojila. Pro mne ta racionálnější a vědomější část našeho já.

[5]: Co je mysl?

[4]: No já myslím, že na nějaké podvědomé úrovni to tuší každý, dokonce i zapřísáhlý Sisyfovec má jistě sem tam nějaké zabřesknutí, které k němu ale pravděpodobně doléhá přes ještě větší mlhu, než k těm kteří nepochybují :-).

Nicméně pustit se takového vzorce a vplout do neznáma vyžaduje minimálně statečnost. Jednodušší je záblesk potlačit, zakonzervovat postoje a držet se mysli, která si s námi pohrává.

[2]: Pokud to tu někde už bylo řečeno určitě opakování prospívá mysli. Někdy se mi vytrácí daleko běžnější věci.

Čas a prostor ve vědomí je pouze pro dočasnou fyzickou existenci - pro mnohé jedinou skutečností(ostatní stavy existence považují za koniny). Bytujíce v transcendentnu -se potřeba těchto pojmů a základů materiálního myšlení rozplývá jak mlha nad řekou...:)Ale už o tom nemluvím, to je spíše možné vážně říkat jen šeptem do větru.

[2]: O tom vůbec nepochybuji. Existují stavy, kdy je možné více či méně z času a prostoru vystoupit. Takže podle mne, je čas a prostor pouze taková naše pomůcka, abychom se měli čeho držet a pokud možno jsme se nezbláznili :-). Snad si rozumíme.

Předpokládám, že do života vstupujeme na takové úrovni vědomí, kdy je nutné ho mít něčím ohraničeno.

nevím, zda jsem to tu už nepsal, ale fyzik Peter Russell má za to, že čas a prostor jsou základní kategorie našeho vědomí ne vnšjší reality

Ano, tady se blížíš mému pohledu na věc. Čas je celkem dost neuchopitelná veličina, ale dokázat se jím řídit to už vyžaduje určité stvrzování do hmoty.

Ty lajdáky mažu, to nevystihuje můj pohled :-)).