Automatická kresba

[7]: Už je to sice delší dobu od uveřejnění článku v Regeneraci, ale pro mě je to novinka, takže se omlouvám za dvouleté opoždění :-) Hladina reakcí a názorů se uzavřela, ale i mě jako autora různých textů , které občas provádím(nemyslim tento web) , to zákonitě těší...i se zpožděním.

Je to velmi nabité zkušenostmi a velkou dávkou energie, potenciálu k tvorbě.

Měl jsem rozhovor s jedním známým malířem a sochařem, už je to starší pán , na téma dětského vedení k umění a tvorbě a naprosto s Vámi tematicky souhlasí ohledně názoru současné výchovy dětí -výtvarná výchova i předškolní výchova . V podstatě se vyjádřil, že pokud nechci, aby pani učitelky pokřivili talent jednoho z dětí na které jsem se ptal, ať ho hlavně chráním před kroužky k tomu účelu zaměřené. Ví o čem mluví, sám to zažil....a připravuje děti na talentové zkoušky, takže vidí.

[1]: díky pane Romane za tak nadšené hodnocení, které si vlastně ani nezasloužím. Prostě jsem shrnul nějakou tu notoricky známou teorii a okořenil ji praktickými zkušenostmi a pozorováním.

Do prvního tuctu "vážných" knih, které jsem si v životě koupil, byla ještě na gymplu Výchova uměním Herberta Reada, více 400 stran v luxusní avantgardní typografické úpravě, vyšlo v roce 1967 za cenu 40 Kčs! Mimochodem jsem se tu poprvé vědomě dozvěděl o Jungově typologii, okruh. k němuž jsem patřil horoval pro Freuda, přestože Freud modernímu umění nerozuměl (všechny by nás vyléčil) ale o Jung byl na tom s uměním stejně:-)

[4]: Byly to jesličky. To je rozdíl od školky, kde probíhá příprava na školu - tedy učit děti koncentrace a soustředění. No, když nechápeš, tak nechápeš. S tím já nic nenadělám. Děti malovali vlastní prožitek. To malování u těch malých dětí trvá velmi krátce, ale o to je tam právě větší intenzita, spojená s tou energií. Nikdo ty malé děti nenapravuje, tvoří volně, jen na konci se ten obrázek sebere,, aby nebyl zničen třeba trháním apd.

[1]: Dík za odkaz k článku P. Turnovského četla jsem ho před delší dobou a také mi zaujal. Hlavně čmárání mimoděk, protože to dělám pravidelně např. při telefonování.

Před pár lety jsem viděla obrovské kresby Jiřího Kornatovského, kde mi rozměr děl naprosto šokoval, také to bylo v režii černobílé.

[3]: Tak to je právě to co Pavel T. popisuje jako speciálně cvičené krotitelky. Tento způsob výuky dětí k umění právě zabíjí veškeré umělecké nadání. Fakt trapas. Nevím co je na tom zážitkového....tady končí veškeré snahy o vzájemném porozumění. :)

[1]: Jako žákyńka jsem chodila na praxi do jeslí. Děti tam měly různé výchovy - pracovní, tělesnou, hudební, ale také výtvarnou. To kreslení těch malých dětí bylo úžasné. Spočívalo především v motivaci. Malé děti moc neudrží pozornost, takže potřebují nějaký silný zážitek - třeba rozházet po herně barevné míče - kutálí se, skákají do výšky, oni je chytají, nebo za nimi běží. Čtvrtky na malování byly přilepené k podlaze. Takže chvíli si hrály s těmi barevnými míči a pak začaly právě malovat ten svůj prožitek. Ale bylo potřeba dávat pozor na to, jak ty děti ten obrázek namalovaly - v tom byla velká intenzita, která pomalu opadala. Šlo o to vystihnout ten okamžik, kdy je ten obrázek hotový, namalovaný a tomu dítěti ho vzít. Protože jinak to dítě ten obrázek začalo nevědomě ničit. To malování obrázku bylo u těch malých dětí velmi prožitkové a intenzivní

Jednoduchost je sama o sobě geniální. S tím šedobílým obdobím jste mi připomněl obrazy Vladimíra Komárka. Měla jsem je ráda, byly takové měkké, nerušivé, tak se do vás jakoby jemně vpily. Pan Komárek se přátelil s mým dědou, chodili spolu kdysi na vínko a klábosili. Už je to dávno, oba už jsou dlouho po smrti.

*****

Velmi mě oslovil a současně překvapil text Pavla T. , který je sice staršího data, ale přesto je velmi nabitý obrovskými myšlenkami a vyzrálými zkušenostmi k automatické kresbě a souvisejícího.

http://www.rezonance.cz/wp/automaticka-kresba-pavel-turnovsky/

ukázka:

........Vraťme se k automatické kresbě a k podmínkám za nichž vzniká. Můžeme směle tvrdit, že většina z nás má s automatickou kresbou vlastní autentickou zkušenost, jen o ní nevíme. Mnozí z nás se přistihli jak na nudné schůzi či školení ve stavu nechtěné a vnucené pasivity zčista jasna, mimovolně, čárají na okraji poznámkového bloku různé ornamenty, karikované obličeje lektorů i spoluúčastníků, geometrické útvary, nesouvisející linie, úsečky, šipky, elipsy, číslice, písmena, dokonce i slova. Monotónní přednes nezáživného tématu ovíjí naši mysl hypnotickým předivem, odvrací pozornost k světu vnitřnímu, do něhož dopadají trosky vjemů ze světa vnějšího."..............

----------------------------

Sice si zde na hodnocení nepotrpíme, ale zde dávám pět hvězdiček!:-) Výborný článek a doporučuji číst, velmi skvělá a luxusní práce.

--------------------------------------

cit."Výrazem nahromaděné energie jsou i dětské „čmáranice“. Nedotčeny zákony světa dospělých mívají obzvláštní půvab a radostnou živelnost, jsou nanejvýš autentické. Bohužel pobyt v mateřské školce, kde se kreslí a maluje pod dozorem speciálně vycvičených vychovatelek, někdy spíš krotitelek, nepochopitelně lpících na tom, aby stromy na obrázku rostly rovně a tráva se zelenala, bývá také konečnou stanicí těchto spontánních výtvarných projevů. I tuto zkušenost většinou sdílíme."