1806: Hrdina Francouzské revoluce a Americké války za nezávislost Francisco Miranda se za podpory Britů snaží zažehnout revoluci v Jižní Americe. Má představu, že sjednotí teritorium od jihu řeky Mississippi až po Ohňovou zemi. Kvůli nezájmu obyvatel po deseti dnech odplouvá. Na jeho představách později staví Bolívar.
1810: Na zasedání zastupitelstva města Caracas je rozhodnuto vyhlásit nezávislost na Španělsku. Skutečnou nezávislost se ale daří vybojovat až o více než 10 let později.
1821: Po bitvě u Carabobo získává Venezuela nezávislost. Španělé uznají nezávislost země až v roce 1845.
1829: Prezidentem se stává José Antonio Páez, nejvýznamnější vůdce země v 19. století.
1830: Rozpadá se Velká Kolumbie. V kolumbijské Santa Martě umírá její zakladatel Simon Bolívar ve věku 47 let.
1849: V regionu Guyana je nalezeno zlato. Začíná zlatá horečka.
1854: Je zrušeno otroctví. Otroci byli do Venezuely dopraveni z Afriky a převážně se z nich stala pracovní síla na plantážích u karibského pobřeží.
1870: K moci nastupují liberálové pod vedením Antonia Guzmána Blanca, který autokraticky vládne zemi s přestávkami až do roku 1887. Během jeho vlády je vybudována první železnice, telefonní linka, v teorii zavedena také povinná školní docházka.
1903: Venezuelský prezident odmítá zaplatit dluh evropským mocnostem. Británie, Německo a Itálie vystavují Venezuelu námořní blokádě.
1908: Během prezidentovi zdravotní cesty do Evropy se k moci dostává Juan Vincente Goméz, který zemi vládne jako diktátor dlouhých 27 let. Tvrdě potlačuje jakoukoliv opozici, ale zemi se – především díky objevení ropy – daří významně modernizovat.
1914: Ve Venezuele jsou objevena významná ložiska ropy. Do 70. let 20. století je Venezuela největší exportér ropy na světě. Příjmy z vývozu ropy tvoří dnes přes 80. procent příjmů z vývozu.
1947: Konají se první skutečně demokratické volby v historii země. Prezidentem je v přímém hlasování zvolen spisovatel Rómulo Gallegos. U moci je pouhých několik měsíců a to do státního převratu za kterým stojí generál a pozdější diktátor Marcos Pérez Jiménez
1952: Prezidentem se stává Marcos Pérez Jiménez. Československo kvůli nástupu diktatury přerušuje vztahy z Venezuelou a obnovuje je až v roce 1968.
1959: Konec diktatury. Rómulo Betancourt, považován mnohdy za otce demokracie ve Venezuele, je zvolen prezidentem.
1975: Carlos Andrés Peréz znárodňuje těžbu ropy. Vzniká státní ropná společnost PDVSA.
1989: Caracazo: Násilné protesty a rabování proti neliberálním reformám. Protesty jsou násilně potlačeny, ale po řadu následujících let je v zemi nestabilní politická situace.
1992: Dva neúspěšné pokusy o státní převrat. První z nich organizuje plukovník z výsadkové jednotky Hugo Chavéz, který je zavřen a trest mu je prominut v roce 1994.
1998: Hugo Chavéz Frías je se svým národně-socialistickým programem zvolen prezidentem země.
1999: Venezuelu zasahují nejhorší povodně v historii země. Počet obětí je odhadován na 50 tisíc.
2002: Státní převrat během něhož prezident Chavéz opouští krátce funkci, ale o několik dní později se triumfálně vrací do funkce.
2004: Chavéz přežívá referendum o jeho odvolání z funkce.
2006: Chavéz opět vyhrává volby a stává se prezidentem na dalších šest let. Opozice volby ignoruje, čímž Chavézova PSUV získává absolutní kontrolu v Národním shromáždění.
2011: Opozice již nemá absolutní kontrolu v Národním shromáždéní. Po podzimních volbách opoziční strany mají opět v Národním shromáždění své zástupce. Prezidentovi však odstupující NS odsouhlasilo možnost vládnout pomocí dekretů. Země se připravuje na historickou prezidentskou volbu v roce 2012.
Zdroj: http://latinskaamerikadnes.cz/jizni-amerika/venezuela/#historie
RSS kanál