Je vesmír konečný nebo nekonečný?

[30]: "Einsteinova rovnice je fyzikální rovnice, tedy řeší a přímo popisuje něco existujícího."

"Eulerova identita je matematická rovnice, jinak řečeno, v první řadě teoretická."

Rozumím, to je velmi zásadní informace. Díky.

[29]: „Jedna z těchto teorií je Einsteinova známá rovnice o energii. … Mohu se zeptat, jestli takovou další podobnou rovnici představuje (její princip) v matematice Eulerova identita (rovnice)?“

Einsteinova rovnice je fyzikální rovnice, tedy řeší a přímo popisuje něco existujícího.

Eulerova identita je matematická rovnice, jinak řečeno, v první řadě teoretická.

„Mohu se zeptat, kde se tato rovnice používá, v jakém odvětví, nebo při výpočtu čeho, jaké má uplatnění v praxi?“

Přímo nikde, pokud je mi známo.

Ovšem vztahy, jejichž je speciálním případem se používají velice často. Eulerova identita nefunguje v rámci běžných, reálných čísel, ale v tzv. komplexních číslech.

[25]: "Stejně jako mystici, náboženství, i fyzici hledají to prvnotní jednotné. Ve fyzice je to „jednotná teorie všeho“.

Toto vyjádření mi je naprosto jasné a souhlasím s tím. Jedna z těchto teorií je Einsteinova známá rovnice o energii. Jde o ten její velký význam, co představuje.

Mohu se zeptat, jestli takovou další podobnou rovnici představuje (její princip) v matematice Eulerova identita (rovnice)? Tato rovnice je hodně opěvovaná pro její matematickou eleganci, krásu a efekt.

Na wikipedii je samozřejmě celý matematický postup a popis (nejsem schopna obsáhnout a pochopit), ale mě by stačilo jen vyjádření podstaty té rovnice. Myslím si, že se jedná o zastoupení (ted to řeknu velmi neodborně, omlouvám se) matematické operace, nějaké mat. funkce a geometrie a to vše se rovná 0 - tedy jako jednotě?

Mohu se zeptat, kde se tato rovnice používá, v jakém odvětví, nebo při výpočtu čeho, jaké má uplatnění v praxi?

Omlouvám se za svůj krkolomný dotaz. Skutečně by mi stačil jen nástin, pro představu.

Díky za odpově´d.

[25]: Největší iluzí a změnou vědomí bude možná nakonec život zde a pobyt v našem těle....

[25]: Slávek: Přemýšlela jsem nad Tvým vysvětlením o konečnosti či nekonečnosti vesmíru. Jestli jsem výklad správně pochopila, je to tak, jako kdyby dvě auta jedoucí stejnou rychlostí, vzdálena od sebe např.100 km se snažila navzájem dojet. Nelze to. To znamená, že bychom museli obejít časoprostor. K tomu by možná posloužily tolik diskutované červí díry, ale opět černá díra vyústuje opět někde na nějakém jiném místě ve vesmíru, kde se ten vesmír rozpíná do všech stran. Takže opět nastává ten samý problém. Zkrátka nelze to.

[25]: "Já bych dodal, že všechny užívané pojmy jsou iluzemi."

S tím souhlasím. V podstatě jsem to byla tady v minulosti já, kdo tu hodně sabotoval, nebo ignoroval některé nadefinované pojmy. Ale chápu, že pokud se člověk chce s druhým člověkem domluvit - tak ty pojmy, musejí být jasně dané, co znamenají a představují. Protože pak se ta debata nedá vést a jeden mluví o koze a druhý o voze.

Z mého pohledu vnímám slovo, jako určitý směrovník, který ukazuje a směřuje k prožitku. Je potřeba jít dál za to slovo. A v podstatě můžeme prožívat velmi podobně různé prožitky, ale jen je jinak každý pojmenováváme. A dalo by se taky říci, že v debatách nesouhlasíme ne až tak se zkušeností, nebo prožitkem druhého člověka, jako spíše se samotnou interpretací toho, či onoho prožitku. Tedy s tím, jaká používá slova.

A velmi podobné je to s duchovní literaturou. Souzníme či nesouhlasíme právě s interpretací.

Dám příklad: Mě se např. nelíbí styl, jakým je psaná Bible, líbí se mi myšlenky východních nauk. A mám za to, že se to v tom podstatném (tedy tichý prostor za slovy) až tak neliší.

Já bych dodal, že všechny užívané pojmy jsou iluzemi.

Vše co je, vzniklo rozkošatěním a rozrůzněním jednotného principu (slovo uni = jednotný ve slově universum). Asi tak jako ze stejné hlíny sochař udělá myriády odlišných soch.

Vše co existuje proto existuje až od určité úrovně „nejednoty“, rozrůznění toho prvotního principu. Úplně nahoře je „velké nic, velká prázdnota, ze které vzniklo vše“.

Stejně jako mystici, náboženství, i fyzici hledají to prvnotní jednotné. Ve fyzice je to „jednotná teorie všeho“.

Časoprostor = základní iluze a základ hmoty vůbec je základní rámec ve kterém se pohybujeme.

Vesmír může být nekonečný i když je konečný. A nebo vesmír může být konečný i když je nekonečný.

Pro nekonečnost vesmíru bohatě stačí, když bude větší a rozměrnější, než je čas jeho existence. Pokud je vesmír starý, dejme tomu 15 miliard let, pak stačí aby rozměr vesmíru byl ze všech směrů od nás větší než 15 miliard světelných let. Protože informace se v hmotném světě šíří max. rychlostí světla, pak bude zaručeno, že se o okraji a hranicích vesmíru nic nedozvíme, protože informace tam nedoletí ani kdybychom měli k dispozici celkovou dobu existence vesmíru.

[21]: Chápu, i mě se zdá, že tady bude každá teorie či věděcký pohled byť možná i nábožensky zabarven krátký. Zdá se mi, že to je situace, kdy nezbývá nic jiného než se dostatečně zmenšit a uvědomit si své místo, svou velikost. Přiznat si, že jsme ve víru něčeho, co nás mocně přesahuje a přijmout svoji pozici.

Zdá se mi, že jakýkoliv vědecký pohled, zde může pouze navodit zdánlivost pocitu, že zde nejsme tak úplně ztraceni, že je čeho se držet. Možná nás to uklidňuje, necítíme se až tak obnaženi a vydáni napospas něčemu, čemu nejsme s to porozumět.

Prosím brát s nadsázkou. Napadlo, že s tím vesmírem a jeho konečností a nekonečností, to může být jako s tou zeměkoulí. Vesmír může být nekonečný, ale zároveń i konečný. Zeměkoule je kulatá a když vyjdeme z jednoho bodu, vrátíme se opět do výchozího bodu, ale tento bod není na úplném konci, není tam ta pověstná propast.

[21]: "osobně na debatu o nekonečnosti a konečnosti vesmíru nemám dosti kapacity.:)"

Já take ne, ale připomnělo mi to debatu s kamarádkou o čase, konkrétně o věčnosti. Shodli jsme se nakonec na tom, že věčnost ´= žádný čas. :-)

[20]: Jo jo, :-) doufám, že mě znáte natolik, že víte o mém zvláštním smyslu pro humor.

V těch jazycích to nebylo myšleno ani za mák jako poučení se, ale jako kuriozní pohled na jedno slovo z více úhlú v "jediném okamžiku"...

osobně na debatu o nekonečnosti a konečnosti vesmíru nemám dosti kapacity.:)

[19]: Romi, rozebral jsi to báječně. Pojem jsme si tedy vyjasnili, ale mě by víc zajímal Váš náhled na konečno a nekonečno v něm.

No tak teď to máme detailně, kdybych v tom tvém pohlížení na zemský povrch chtěl něco vytknout, neni tam asi moc prostoru, holt matematické zobrazení a projekce je hned vidět. Též dík za srozumitelné a pedagogicky výborné vysvětlení. Škoda, že to tak nějak postupně nelze učit na školách, mnoho studentů i učitelů by asi bylo poděšených z takové reality, o niž nikde není moc psáno. Každý zná z Atlasu světa polokoule, zeměkoule, Krasinského zobrazení, čáry a zakřiveniny, systémy souřadnic, ale vymodelovat v myšlenkové projekci z čísla tvar a naopak, dost problém.

Multiversum je též dobrý pojem....no vida, kola se pohnuly o kus dál. :)

-------------------------------

Pár zajímavostí o universu.

Není to snad proto, aby našinec vypadal jako esoterik, nebo pokročilý jedinec ve vědách o všem duchovním či hermetickém, proč jsem vybral slovo Universum a nelibě nesl vesmír. Níže je to zřejmé i u národů , jako jsou Švédové aj., že užili latinský pojem z dob , kdy laťku vědy v Evropě nesla latinská universita.

1)The universe is commonly defined as the totality of everything that exists, including all matter and energy, the planets, stars, galaxies, and the contents of intergalactic space.

2)Universum... vychází tedy z latinského slova veškerenstvo, kosmos, celý svět...

všechny románské jazyky mají tento stejný kmen i germánský kmen převzal dnes universum:

3)Als Universum (von lateinisch universus „gesamt“, von unus und versus „in eins gekehrt“)

4)také Aragonština: Universo

-L'universo ye a totalidat d'o contino espacio-tiempo en que se troba la humanidat, chunto con tota la materia y enerchía

5)nejvíce se vyjádření universa pro české ucho přibližuje asi polské slovo...

Wszechświat – wszystko, co fizycznie istnieje(každý chápe...:))

6)Bulharsky moc zajímavé:

Вселена ...Думата вселена на английски Universe идва от старофренски Univers, производна на латинската universum, която в превод означава „всичко се върти като едно“ или „всичко се съедини в едно“. Може да се счита и като превод на гръцката дума за вселена περιφορα, „нещо, което се върти в кръг“.Този израз има връзка с модела на вселената на древните гърци, според който материята е разположена в концентрични сфери, които се въртят около общ център - Земята.

7)Švédsky....Universum (från latinet med betydelsen "det hela"; "allt skapat"

8) Maďarské kuriozní...Világegyetem

9) Rusky: Вселе́нная — фундаментальное понятие в астрономии — весь окружающий мир. На практике под Вселенной часто понимают часть материального мира, доступную изучению естественно-научными методами

10)

Dánsky:

Universet eller kosmos (også verdensalt) formodes at være begyndt for cirka 13,7 milliarder år siden.

11)Nejblíže českému tvaru Vesmír (Vjes -mir) je etymologicky Veškerý svět-asi ukrajinský (Vsjesvit)Все́світ — весь матеріальний світ, різноманітний за формами, що їх приймає матерія та енергія, включаючи усі галактики, зорі, планети та інші космічні тіла.

12) Španělština už zahrnula do definice velmi zajímavě pojmy času a prostoru...

[17]: "a multiversum"

Přiznám se, že tento pojem slyším (vidím poprvé) Předložku multi znám v souvislosti s jiným spojením (multivitamin apd.) Universum a multiversum (dává to smysl). Multiversum - popřemýšlím o tom. Díky.

[14]: a multiversum

[14]: Slovo vesmír je vlastně název,nebo označení pro určitý (vnitřní, vnější) prostor. Slovo universum - vnímám malinko jinak, než prostor. Universum - spíše jako pojem pro určitý řád a jednotu- odtud slovo univerzita, univerzitní (hierarchie univerzit, které slučují jednotlivé katedry apd.) Nevím, jak bych to lépe vysvětlila.

[14]: Hm, tak to je pak jasné, mě pohled astrofyzikální povětšinou nenapadá (možná nikdy). Nějak jsem vycházela z toho, že pan Turnovský bude mít ale spíše tento způsob pohledu i tak mi překvapilo, že by v tom bylo až tak jasno.

Pokud jdeme do těchto dimenzí, tak já si uvědomuji, že vlastně přestávám mít i slovní zásobu. Takže v mém podání je termín Vesmír dost neuchopitelný. Můj termín Vesmír se bude tedy zřejmě přibližovat spíše Tvému transcedentnímu vesmíru, nebo obsahu Universa.

Mě se líbí ta zmínka o času a prostoru, protože v momentě nějakých vstupů, pokud se pustíme těchto "jistot", tak jsme uchopeni něčím tak obrovským, bezbřehým a přesahujícím vše co kapacita naší mysli vůbec dovolí, že nelze nic jiného než se dát této síle/energii - sama nevím, jak to vyšší definovat a můj dojem je, že nemáme vůbec šanci rozšifrovat nakolik může jít o kenočno či nekonečno.

[11]: Danielo, Vesmír je slovo vyjadřující pro mě asi v dnešním chápání pohled spíš astrofyzikální - tedy vesměs materialistický. I když víme, jak kvantová fyzika a moderní kosmologické teorie a úvahy mají blízko k mystickému vyjádření starých mudrců východu i západu všech dob, ovšem mají svůj akademický a odborný slovník, někdy pro stejné pojmy, pouze distancované od jakéhokoli pojmu transcedentního, vzdálené myšlence na přičinu inteligentního plánu kosmu, na entelechii v Universu . Podívám se do etymologického slovníku na původ slova vesmír - nevim , kde se vzal, tu se vzal. Má to jistě ideologický význam pro čj, i v rovině studentstva a mládeže.

Jiná věc je, když už řekneme kosmos, veškerenstvo, universum, transcedentní vesmír...atd.

Jsme tu po dohodě vzdáleni většinou definicím, není-li nutno vyjímečně něco objasnit.

Universum - slovo a pojem veskrze vystihující co je nutné vyjádřit k věcem fyzické i nefyzické podstaty, nebeský oceán veškerenstva a také co třeba mikrokosmos / makrokosmos.

Tady jsme na zcela jiné půdě a nekonečnost nebo konečnost vesmíru jako fyzikálně - kosmologická otázka se rázem stává banální, nebo marginální záležitostí k řešení.

Kdo se zabýval hlouběji kosmologickými principy a výklady v proudu času, má jasno jistě v tom, že řešení otázky je spíše oblast sekundárních otázek, které ovšem logicky vyplývají z řešení okruhu základních otázek primerní podstaty existence veškerenstva.....:-)

Zdravím, trochu schválně jsem klubíčko zatočil směrem od hrubě materiálního pohledu na kosmos.

Mám k tomu sám sklony, materializovat realitu, asi abych lépe komunikoval s okolím. Vzhledem k miryádám životních forem v universu je to otázka velmi okrajová, přesto vyplývá samovolně při studiu a chůzi na drahách hvězdných průvodců.

Několikrát jsem byl obklopen rejem motýlů na letní louce, sedali si mi na ruce na hlavu na chlebník a na tornu a byl jsem tehdy víceméně šokován jejich společným smyslem pro hru a organizovanou formu zábavy. Zjevně se náramně bavili jak jsem nadšený a oslovoval jsem je jak jsem nejněžněji uměl, vzhledem k křehkosti jejich formy projevu přátelství. Jaké jsou hranice světů pro takové společenstvo, pro organizované formy životů v hejnech a rojích atd. Je třeba se dívat na vesmír rozhodně vícedimenzionálně, než byl člověk dosud navyklý, pokud má skutečně zájem o podílnictví na skutečném životě....

trávu nekouřim....:-)

[10]: Bavorská rada měla nejspíš pravdu, měli pravdu i ti angličtí kritici železnice (a rychlé dopravy vůbec), že lidé přepravující se vyšší rychlostí musí nutně zešílet. Pozorování světa 20. století to potvrzuje.

"Lidská mysl je nastavena tak, že je nucena své zkušenosti vytvářet v rámci protoru a času. Prostor a čas však nejsou základními rozměry základní reality. Jedná se o základní rozměry vědomí."

Zajímavá myšlenka.Toto vyjádření v podstatě znamená, že všichni lidé přehlíží a nejsou schopni vnímat skutečnou realitu. Takže spíše myslí a přemýšlí (vytvářejí představu) jak svět funguje, protože nejsou schopni obsáhnout skutečnou realitu (jak svět skutečně funguje) Je to dáno tím nastavením lidské mysli. Je tedy otázka, co tu skutečnou realitu tvoří.

Např. zvířata se nezabývají časem, žijí v přítomnosti, nehodnotí, nebilancují po letech, nepřemýšlí, protože by se jim mohlo stát, že by je ve chvíli nepozornosti, nebo zadumanosti něco jiného sežralo. A také vlastně nepátrají, proč svět a jak vznikl. Oni mají tedy zcela jiné nastavení mysli.

[7]: Děkuji Vám, Pavle, za vysvětlení.

S prvním odstavcem myslím musí souhlasit každý. Tady je to jasné, časem a prostorem si pouze vypomáháme, abychom se někde alespoň zdánlivě srozumitelně pohybovali. Ono když se náhodou dostaneme mimo časoprostor, jsou to zážitky k našemu přenastavení/přehodnocení a to co nás vede k dost zásadním transformacím. Pro slabší povahy, nebo nepřipravené to může být jistě k zešílení.

Ten druhý odstavec, no také to tak může být, nevím. Ono asi záleží, co to vlastně Vesmír je, kam až to vnímáme jako Vesmír a kde je případně "to další", či víc. Neříkám, že to tak není, ale ani mi to nepřesvědčilo, že to tak je.

Dík za poznámky...

-----------------------------------

Přichází-li kdosi z pokročilých myslitelů s novátorskými myšlenkami a předkládá je k posouzení vědeckým komunitám, dopadá mnohdy stále i dnes podobně jako v ukázce níže:

„Jak jest viděti, běží-li o nové myšlenky, největší duchové vědečtí mohou se mýliti.

V 19. století hojně byla kritizována myšlenka zřízení železniční dopravy.

Jeden z fr.vědců se tehdy vyjádřil: Nedůvěřujme obrazotvornosti, jež po krčmách bují. Dva rovnoběžné pruty železné nedodají nové tvářnosti gaskoňské stepi.

Proudhon hlásal:

„Jest to mínění mělké a směšné, tvrdí-li se, že železnice mohou prospěti i šíření myšlenek“.

V Bavorsku královská rada lékařská, byvši otázána o dobrozdání, prohlásila, že železnice byly by, kdyby byly zavedeny, velice na úkor veřejným poměrům zdravotním, poněvadž pohyb tak rychlý způsobil by u cestujících otřesy mozkové, a v obecenstvu závrati. A rada ta doporučila, aby tedy trati uzavřeny byly aspoň mezi dvojí plot, vysoký jako vagony.“

Veliký elektrik Ohm byl svými krajany pokládán za blázna. Kdož by nevzpomněl si toho, co se dělo, když vynalezen byl dalekohled. Senatoři nizozemští odmítli vydati příslušný diplom, poněvadž –bylo by možno dívati se jím jen jedním okem a půl století potom výtečný astronom Hevelius odepřel přijeti skla mezi své nástroje při sestavení svého Katalogu hvězd, protože soudil, že by to vadilo přesnosti při určování poloh.“

Mohl bych ještě vzpomenout, jak byl zesměšňován znamenitý Galvani , který objevitelem byl uznán později jevu zvaného galvanism. Vše se odehrálo při přípravě žabího bouillonu paní Galvaniové, vařeného v r. 1791, v době kdy churavěla. Lékař předepsal jí bouillon z žab, pokrm to ostatně výtečný. Galvani ho toužil připraviti sám. Sedě na balkoně, jak vypravoval, při přípravě pověsil několik těchto zvířátek pomocí malých háčků měděných, když tu zjistil s úžasem, oprávněným při nezvyklosti jevu, že údy žab křečovitě se zachvívají, kdykoli dotknou se nahodile železa balkonu. …

Nuže nové myšlenky setkávají se odedávna s posměchem a podezřením.

Citace z knihy Neznámo(Inconnue)-C. Flammariona.

[7]: Takže ta teorie o rozpínání se pozvolna vesmíru a jeho opětovném smrštování neplatí? Tady se myslím právě uvažovalo, že nevíme, jak dlouho se vesmír rozpíná a bude ještě rozpínat a kdy došlo v minulosti k jeho smrštění (tedy při vzniku naší sluneční soustavy, nebo spíše galaxie) Ono je toto asi těžko vše prokazatelné a pohybujeme se jen v teoriích. A technika tyto věci změřit nedokáže.

[7]: Jo, tak to jsou rozhodně pěkná vyjádření o vědomí i o prostorách kosmu. Astrofyzikové bohužel a někdy bohudík podle mého skromného úsudku vědí o vesmíru starou bačkoru. Nemyslím to jako urážku nebo posměšek, ale jako fakt. Kdyby pohlédli do tváře jen jediné z kosmických bytostí a spatřili skutečnou kosmickou realitu , třeba ve smyslu astrálním nebo jinodimenzionálním, utíkali by zcela bez pochyb s ruličkou papíru za keřík...

Výroky a závěry z těchto míst jsou proměnlivé a díky tomu, že jsem celkem podrobně probádal knihu Tao fyziky apod., mám dnes dojem, že je to s tím vědeckým pojetím kosmu jako se zprávami na Nově.

Hledají se senzace, cesty za zviditelněním se, kuriozity, ale v základu je vědecká komunita pod vlivem dogmatů a má podobu sekty nebo církve. Lidské vědomí na vyšší stupeň obecně asi výš nedosáhlo- čekám změnu po r. 2012....:-)

No , abych neslyšel třeba od Barči, co pořád proti nim mám, končim....už jsme to probrali řádně dřívěji. Mám prostě osobní zkušenosti, každý je má jiné...někdo krásné a třeba romantické.

[4]: Fyzik Peter Russell píše ve své knize Od vědy k bohu -fyzikova cesta do mysterií vědomí na str.52: "Lidská mysl je nastavena tak, že je nucena své zkušenosti vytvářet v rámci protoru a času. Prostor a čas však nejsou základními rozměry základní reality. Jedná se o základní rozměry vědomí."

Fyzik Prof. Mgr. Tomáš Tyc, Ph.D. v jednom TV před půnocí řekl, že kdyby byl vesmír nekonečný, viděli bycho v noci jedlitou světelnou plochu vytvořenou hvězdami. Tyc je mimochodem dost zajímavý fyzik věřící v Boha Stvořitele

[5]: Děkuji Romi, za Tvůj pohled. Netroufla bych si říct ani ano, ani ne. Mne jen překvapilo, že názor byl podán tak pevně, bez pochybností. Mohou tu být poznatky o kterých já nemám ani páru, tak mi zajímalo na čem je to položeno.

[4]: Jak víme, že vesmír je konečný?....

..asi bych neodpověděl jinak, že je to osobní cesta, na níž člověk nachází odpovědi na své vnitřní dotazy .

Pokud cestu nastoupil a pokračuje, její součástí je objevování různých zákonitostí a zkušenosti se hrnou jedna za druhou. Vzpomenu-li na Milarepu, na poutní cestu do Santiaga, je tu dost stanovišť a nemusí být nápadných a popsaných v průvodcích, kde dostáváme odpovědí až se hlava zatočí.

Vědecky to dokazovat nemá smysl...:)

Nevím vůbec o čem je teď řeč, ale zaujala mi také věta: "... kdyby byl vesmír nekonečný (což není)..."

A jak to víme, že není?

"Zrozený vlivu zodiaku tedy stejně neujde a pečeť je mu vtisknuta, ať je to v letadle, nebo na Sněžce nebo v porodnici ve FN v HK...:)"

Ano, jistě, to bezesporu. Ale právě už ten samotný start do života je v tomto případě vyjímečný. Nerodí se přece běžně v letadle.

Živly podle Pythagorejců. To je pro mě zcela nový pohled na živly - tedy na jejich matematické vyjádření.

Konečno, nekonečno? - nevím, nejsem astronom, ani kosmolog. Ale poznání se mění. Připomělo mi to, že kdysi si lidé mysleli, že svět je placka a když půjdou na konec světa, tak na úplném konci se zřítí dolů do propasti.Dnes víme, že Země je kulatá, a tak můžeme chodit nekonečně kolem dokola a v podstatě na žádný úplný konec nikdy nedojdme. Možná něco podobného je i s tím vesmírem. Ale jsem jen laik a moje představivost na tu velikost a konečnost vesmíru mi nestačí.

[1]: .Pavel:..."kdyby byl vesmír nekonečný (což není) směřovaly by tyto referenční rámce do nekonečna, v takovém případě je rozdíl mezi geocentrickým a topocentrickým pojetím zcela zanedbatelný.

-----------------

Nekonečno je pojem velmi abstraktní a představit si něco konkrétního, matematicky definovatelného, nebo trigonometricky zobrazitelného je asi věcí tisíce možností. Každý si může vytáhnout svůj způsob představy ležaté osmičky...

Nechápu třeba, jaký rozdíl je v poměru velikosti Země ve srovnání se vzdálenostmi Siria, Algola, Polluxe, Regula nebo Bunguly s podobnou prostorovou úvahou a projekcí v pojmech nekonečna. Miliardy světelných kilometrů si též těžko představíme geometricky zobrazené...:)

Mám osobně dojem, že jakékoli projekce mimo Zodiak jsou zcestné a nikam nevedou.

Díky za vyjádření, že vesmír je konečný! Taky mám ten názor, a nakonec je všude kopa důvodů i důkazů pro toto tvrzení.

---------------------------------

Ještě k vlivu aspektů planet a nebeské sféry.

Ve smyslu pátrání po rozdílu ve vlivu aspektů u jedince zrozeného v aeroplánu nebo v porodnici je zajímavá otázka, jak vlastně aspekty působí na zrozeného v okamžiku prvního nádechu a co vdechoval zrozený za kvalitu do svých plic, tedy živlovou kvalitu vzduchu přináležející k čtyřem živlovým podstatám Země.

Soudím, že se astrologové stále dohadují na tom, jak vlastně aspekt planety nebo okamžitý tranzit na místo působí- někdy je to spíš jak na autobusovém nádraží Florenc - jindá zas jak na lesní mítince plné jahod a plžů. Je-li to ve smyslu skalárního působení-přímočaře - nějak ve smyslu fyzikálním, skrytě očím ve smyslu prostorových emisí kvant sil kosmické podstaty, vertikálně spirálovitě atd.....

Zrozený vlivu zodiaku tedy stejně neujde a pečeť je mu vtisknuta, ať je to v letadle, nebo na Sněžce nebo v porodnici ve FN v HK...:)

díky za reakci milý pane Romane

donedávna jsme držel názor, že nadm. výška by se měla zohledňovat, že by se měl používat "topocentrický" ascendent, ale náhle mi došlo, že je to nelogické. Astrologové používají geocentrický rovník a obzor z logiky věci: pro výpočet RAMC nutné k výpočtu domů převádíme sluneční čas na hvězdný, tímto krokem říkáme, že náš poledník, rovník a obzor níří do hlubin vesmíru, kdyby byl vesmír nekonečný (což není) směřovaly by tyto referenční rámce do nekonečna, v takovém případě je rozdíl mezi geocentrickým a topocentrickým pojetím zcela zanedbatelný.