Co znamená Saturn na rozhraní 1. a 2. domu

[69]: Zní to zajímavě, ale já když vidím čísla, tak mám vážně osypky a to i když jde o prachobyčejné matematické úkony. Ale možná se na to příležitostně podívám :-).

Jen k těm vlivům na hrotech domů - tady transf. astrol. uplatňuje Zlatý řez. Vemte délku celého domu, násobte 0,382 a máte orbis, kam až sahá vliv předchozího domu. Planeta prostupuje domy v obráceném sledu - co bylo na ASC, je za pár minut ve 12. domě atd... Nese si tedy ssebou nádech předchozího domu. Jeho dosah je dán tím řezem. 0,618 ku 0,382. CH

Ještě mi zaujal tento výrok: "Stejně tak člověka s nadprůměrnou inteligencí je velmi těžké zničit a stáhnout i nepodnětným prostředím. Na druhé straně člověka se silně podprůměrnou inteligencí je zase těžké dostat o krok výše."

A čemu říkáš inteligence? Znám inteligentní, ale velmi chladné jedince a naopak "jednodušší" dobráky se srdcem na dlani. Co znamená u každého originálu podnětné prostředí, nebo termín být výš a naopak níž?

Ty sám jsi párkrát použil větu, která je mi prospěšná: "Pro některé je hrdinstvím přežít."

Sama se snažím nesoudit (ne vždy se mi to daří) a vnímám že Nobelova cena a přínos lidstvu některých je totéž, co "pouhé" přežití, či nevzdání života jiných. Ale také je docela možné, že jsem opět usedla na lep svých aspektů a posuzuji pouze z pozice své pasti, do které se nechám snadno nalákat :-).

[64]: Jako shrnutí lze použít Tvoji větu: Stačí dospělá autorita, tím míním opravdu dospělá, pak může být rodič jakýkoliv a dítě cítí přirozenou ochranu a pocit bezpečí. A to nemůže znehodnotit ani pár dobře míněných facek, či plácnutí přes zadek.

Co se feminismu týká, většina lidí nahlíží na souvislosti jen v krátké časové ose. Jasně že jsme zde nedávno měli patriarchát a ženy byly v lepším případě pouze upozaděny. Nicméně my zapomínáme na možná tísíce let před patriarchátem, kdy byly společnosti matriarchátní, kdy ženy vládly, rozhodovaly a muž měl pozici pouhého trubce. Posloužil pro rituální obřad, nebo pouze pro oplodnění a pak byl obětován. Navíc v takových společnostech a po těchto rituálech nebyl otec často znám. Těmto mužům bylo vlastně otcovství odpíráno. Co mohlo jiného následovat než opačná vlna, kdy muž který nabere svoji sílu a snaží se ji v celé své syrovosti uplatnit? Tedy po takovém extrému přichází extrémní myšlenka z druhé strany feminismus.

Ta vlna přirozeně plyne a oba póly zkouší různé polohy. Snad se někdy v budoucnu podaří naše síly lépe vystředit a nastavit více tvůrčí a rovnocenější vztahy :-), potažmo společnosti.

[64]: Tápu v lecčems, ale jací by měli být rodiče, v tom mám naprosto jasno. To že je to jasné, ale neznamená, že se to snadno vnáší do života. Protože existují vazby zjevné - jak o dítě pečujeme, jak ho podporujeme, jaký k němu máme citový vztah a pak ale máme vazby skryté - kdo k sobě dítě v systému připoutává, co nám Vesmír tímto poutem zprostředkovává, jaká informace má být vynesena na světlo. Vycházím z toho (a teď vím, že za tuto větu budu kamenována), že každý z nás má ty správné rodiče, troufnu si říct, že pro dotyčného vždy ty nejlepší. Tím ale netvrdím, že dokonalé. Smíření s rodiči a jejich přijmutí považuji v životě každého z nás za ten nejprospěšnější a nejzásadnější počin. O to víc osvobozující, pokud rodiče byli chybující, či jejich rodičovství chladné, nebo tvrdé, nebo zcela minimální. Pokud se nám podaří takový VNITŘNÍ postoj, ne pouze racionální - máme vyhráno.

Jací by rodiče měli být? Hellinger má pro to jasnou a jednoduchou větu: Měli by pouze dávat, ne brát od svých dětí. A jednu věc dostal od rodičů každý - život a šanci na to, život dobře naplnit a dál předat.

Je smutné vidět naříkající 50ti letou ženu s neuspořádaným životem, která své přešlapy po celý svůj život svaluje na svoji matku se slovy: Když ona mě neměla ráda, nikdy mi nepohladila, nikdy neřekla že jsem dobrá a já se tolik snažila. Taková žena si sobecky vůbec neuvědomuje, že sama je již matkou, a to ve svém bolestínství naprosto nedostatečnou. Dokud si dotyčný nezpracuje tento první deficit, který nepřišel náhodně, může před sebou utéct klidně na druhý konec světa, ale svůj život lépe nepořeší, neuvolní se pro něj.

Co se týká hraní role za nejen chybějícího partnera, tam dítě sklouzne velmi snadno, často nemá jinou šanci a nápravu za tyto vzorce provádí až v dospělosti. Sama jsem vyrůstala v rodině, kde otec nebyl přítomen, žil převážnou část našeho dětství daleko od nás, jako nejstarší dítě jsem automaticky převzala část jeho zodpovědnosti a péči o mladší. Naše máma je velmi milující a za nás děti se dokázala bít jako lvice, přesto se v rámci funkčnosti rodiny a navzdory své mateřské lásce neubránila tomu, abych si v dětském věku naskočila do pro mne nevýhodné pozice.

Pak může být např. model otec hrubián, matka oběť a tady jsou dvě varianty, v případě syna si z něho matka udělá důvěrníka a staví syna proti otci, tím ho ale pro jeho vlastní budoucí vztahy odepisuje. Pokud by taková máma byla statečná, tak nastaví vnitřní postoj ve smyslu: je to můj život, já si to tak vybrala, já v tom setrvávám, já chci být oběť, ale unesu si to sama. Já za to zaplatím, ne Ty. U dcery to bývá trochu jinak, ač podobně.

[63]: Samozřejmě že hraní roli za někoho jiného, chybějícího partnera třeba, je zatěžující.

Ostatně mám pocit, že dnešním dětem chybí archetyp dospělé autority, tedy archetyp pocitu bezpečí a ochrany a tím možnosti být bezstarostným dítětem.

To v zájmu „nenarušení osobnosti dítěte“.

Až vyrostou, bude celá jedna generace dětí po značnou část celého života, ne-li po celý život – dohánět chybějící dětství a odmítat se chovat dospěle, kde to jenom půjde.

Možná, že rozvoj feminismu, stejně jako islámu u řady Češek je také vnitřním srovnáváním se s chybějí autoritou. Feministky autoritu odmítají, protože pokud jí nechránila autorita (otcovský archetyp) v dětství, pak všichni muži jsou v nemilosti, protože v jejím životě „nefungovali“, nechránili jí v dětství. Islám ve vztahu k ženám se jim o tu autoritu postará poměrně striktně, takže je to jiné řešení potřeby dohnat chybějící vedení v dětství.

[63]: Daniela: Jenomže on v podstatě nikdo neví a tápe se v primitivně jednoduché otázce: „jací by vlastně měli být rodiče, aby dítěti dali nejlepší šance do života“.

Sama píšeš na dvou Tvých případě, že laskaví rodiče zaháčkovali dítě a v podstatě ve druhém případě se prosadili navzdory nepříznivém situaci.

Jací by tedy měli Ti rodiče být?

Někoho nepřízeň motivuje, jiného sráží.

Kromě toho existuje resilience – odolnost proti určité míře „špatného rodičovství“. Psychologie díky tomu upustila od potřeby super dobré matky a hovoří, že dítě potřebuje jenom „dostatečně dobrou matku“.

Stejně tak člověka s nadprůměrnou inteligencí je velmi těžké zničit a stáhnout i nepodnětným prostředím. Na druhé straně člověka se silně podprůměrnou inteligencí je zase těžké dostat o krok výše.

Stačí se podívat i na posledních několik let, kdy dokonce vláda chtěl uzákonit některé rodičovské postupy. Například plácnutí dítěte by bylo považováno za domácí násilí a trestný čin – ála Džamila Stehlíková.

Slabé kořeny není asi nejvhodnější výraz, ale vnímám tak např. rodiče, kteří své dítě zneužili, a to nejen přímo incestem, ale např. tím, že ho nechali suplovat svého partnera, že své dítě nemilovali, nebo že kořeny nejsou vůbec známé. Také případ kdy rodiče nemají životní sílu, nebo se jí vzdávají.

Silné kořeny to je pro mne naopak rod, který může strádat a na zjevné úrovni neprospívat, ale každý člen si nese hrdě svůj osud, stojí pevně na svém místě a neodkládá si v hierarchii na ty, jež jsou pod ním. Z takového rodu vychází jedinec svobodněji, než se může okolí jevit.

[61]: To jak popisuješ můj Mars a Saturna v tom je velký kus pravdy. Já hodně miluji zajeté pořádky a přehodnocovat jsem vždy začala z donucení a v boji o přežití. Každá z těch situací byla pro můj život důležitá, dobrovolně bych změny nepodstupovala. Ruku na srdce kdo z nás změny vítá? Pokud tomu tak je, podstoupil dotyčný na své cestě dost. Pravdou je, že já na své cestě došla do bodu, kdy se velký osobní prostor jeví jako nezbytnost. Těžko říct nakolik jde o obranný val, nebo dočasné řešení. Každopádně v současnosti jde o bod, jež se mi osvědčil nejvíc.

Pravdu máš, že na jisté úrovni se nechápeme. Prada je, že kořeny jsou „benefity“ i „zatížení“ rodu, s celým Tvým následujícím komentářem o ctnostech a nectnostech, o těle, světonázoru souhlasím. Osobně nevnímám špatně, pokud člověk s inteligencí Einsteina trhá kokosy, či prodává ryby. Kde je psáno, že priorita takového jedince spočívá v uplatnění jeho inteligence? Na to mám rozdílný pohled.

Vnímám rod jako živý pulsující organismus, každý příběh, každá situace, každý děj dopomáhá k rovnováze v tomto systému (nejen). Viděla jsem jedince, kteří byli vychováni s láskou a podporou, přesto byli zachyceni neviditelným háčkem ve svém rodě a byli prakticky bez šance se uvolnit pro svůj vlastní život a naopak jsem zažila, kdy ti vyděděnci hleděli do očí rodičů, kteří sami v životě vláli a oni stáli pevně právě proto, že dokázali zpříma hledět syrové pravdě do očí, sundali růžové brýle, touhy, očekávání a zhluboka se nadechli do opravdu s v é h o života.

[59]: Ale přesto se možná nechápeme. Kořeny jsou „benefity“ i „zatížení“ rodu, jeho genetické, společenské, kulturní, znalostní, majetkové, výchovné, … věci, které člověk dostává.

V životě vlastně vzniká chemická směs, individualita + ingredience rodu + ingredience společnosti + atd. – a vzniká to s čím je jedinec vybaven pro život.

Každý člověk má tělo darované předky, chca nechca. Předci v zásadě určili i to, že budeš ženou a ne mužem. Člověk dědí nadání předků stejně tak jejich ctnosti i nectnosti, navíc je to umocněné výchovou. Rodina také určuje světonázor se kterým člověk vyjde do světa.

Rod či společnost často určuje lidem jejich postavení a status. Narodíš-li se do „špatné“ rodiny s inteligencí Einsteina, pak můžeš celý život trhat kokosy, nebo prodávat ryby na trhu a bojovat s podvýživou.

--

Člověku se Saturnem na rozhraní 1. a 2. domu prostě schází chuť výrazně překopat svůj život. Je to dobré, nebo špatné? Závisí na situaci. Někdy to nejlepší, někdy neutrální, někdy špatné. Najmě pokud má Mars v 8. domě. Takový člověk je k životním změnám dokopáván druhými – a to při plném vědomí obhroublosti toho slova, které jsem napsal.

Tedy žije programy, způsoby, zvyky, situacemi, zázemím, atd. atd. atd. (aby nebyla tak dlouhá stopáž tohoto filmu), který prostě je a vznikl v minulosti. Tedy žije programy … minulých … časů … zkamenělých do současných zvyků.

Čas od času může prožil velmi nepříznivou situaci – která nedala jinou možnost, než udělat posun. Drsné jednání partnera, materiální nedostatek, katastrofální nedostatek seberealizace, či nutnost velmi pomoci přátelům – přinese jako vedlejší efekt – a otázka je jestli to nebyl důležitý bod života – něco razantně změnit. V klídku by to nešlo.

Můžeme mluvit o menší ochotě věnovat se sobě a vyšší snaze o tom hledat partnera a být obklopen přáteli, lidmi, pěstovat altruismus. O snaze mít kolem sebe přitom velký prostor, protože vnitřní pocit je, že prostor kolem je nedostatečný.

[59]: Daniela: „Také chápu, že nechceš hodnotit, nebo dávat konkrétní rady.“

Jen abych byl správně pochopen, já jsem jenom napsal, že jsem v minulém textu v konkrétních příspěvku nehodnotil a nedoporučoval.

--

Daniela: „Tato věta mi zaujala: "Slabé kořeny tvoří vyděděnce, který se nemůže zorientovat a hledá svůj „rod“. Silné kořeny zase nechávají umírat individualitě." … Líbí se mi, ale zároveň s ní svým způsobem nesouhlasím.“

Nesouhlasíš zcela správně, protože tak jak jsem to napsal, je to samozřejmě nepřesné.

Je nejasně určený význam slova „kořeny“. Je otázkou co znamenají „slabé“ a „silné“ kořeny.

--

Daniela: „Zdravé silné kořeny (ne kořeny které znásilňují) nám dovolují dosáhnout ve svém životě čehokoliv a dostává se nám obrovské životní síly.“

Ano, ale každá síla má dvě strany mince. Může podpořit, ale také může převálcovat.

--

Daniela: „A viděla jsem dost statečných "vyděděnců", kteří dostali od rodičů velmi velmi málo a do života vcházeli zneužiti v nejzranitelnějším věku s obrovským deficitem a nenechali se tímto komplikovaným vstupem do života/dospělosti převálcovat, …“

Čest jim.

[58]: Jasně já ti rozumím, vnímám to stejně. Jen si myslím, že každý jinak smýšlíme o oddělení od kořenů. Také chápu, že nechceš hodnotit, nebo dávat konkrétní rady. Nicméně mě třeba bylo prospěšné, když mi kdysi řekl astrolog něco ve smyslu: Místo neustálého zaměřování na vztahy a na druhé by bylo dobré se zaměřit sama na sebe. S plnějším sedmým domem to pro mne nebylo až tak jednoduché (pokud to vůbec aplikuji :). Nicméně jsem dostala i potenciál, abych na takovou vyváženost dosáhla.

Ale zpět k těm kořenům, pro mne to znamená pocítit sílu předků, zaujmout správný postoj k rodičům, mít tímto směrem přirozenou úctu. Ale také zažít si pubertální vzdor, zkusit se vymezit a postavit se na vlastní nohy. A v neposlední řadě pevné postavení pro mne znamená dovolit si žít svůj život a nezaplétat se do často opakujících se rodových vzorů. Vidím kolem sebe dospělé z prvního pohledu zralé jedince, kteří jsou vlastně stále dětmi závislými na mínění a životě svých rodičů.

Skřížení s partnerem neznamená odseknutí svých kořenů, znamená spojení dvou rodů. Muž mi přijímá se vším co stojí za mnou, jak Ty správně podotýkáš s tím, co mne tvoří. Stejným způsobem přijímám já jeho.

Tato věta mi zaujala: "Slabé kořeny tvoří vyděděnce, který se nemůže zorientovat a hledá svůj „rod“. Silné kořeny zase nechávají umírat individualitě."

Líbí se mi, ale zárověň s ní svým způsobem nesouhlasím. Zdravé silné kořeny (ne kořeny které znásilňují) nám dovolují dosáhnout ve svém životě čehokoliv a dostává se nám obrovské životní síly. A viděla jsem dost statečných "vyděděnců", kteří dostali od rodičů velmi velmi málo a do života vcházeli zneužiti v nejzranitelnějším věku s obrovským deficitem a nenechali se tímto komplikovaným vstupem do života/dospělosti převálcovat, a to právě proto že i přes nedostatek lásky a péče vzdali úctu svému rodu a přijali VNITŘNĚ své rodiče, přestože nebyli dokonalí, ale s poznáním že odpor podporuje růst, takže zrajeme i díky "nedokonalosti" svých předků. Slovo nedokonalost mi nejde z úst, ale nedokážu se teď lépe vyjádřit.

[53]: Daniela: „Takže se ptám, Tobě se to zdá nedostatečné řešení? Zdá se Ti to jako návrat někam, kde už bych se neměla pohybovat?“

Já jsem nehodnotil.

Snažil jsem se vyhnout nějakým doporučením.

Člověk nikdy nemůže přetnout na 100 % své kořeny. Ostatně jeho tělo je stvořeno „ze substancí“ předků, kdybych to řekl básnicky. Jeho myšlenky jsou ovlivněny výchovou či alespoň kulturou předků.

Člověk deroucí se na svět získává znamenité i překážející balíky vlastností i možností předků – které proplete sám se sebou a ve vzniklé směsi tvoří svůj osud.

Následně člověk se rozhodne, že se zkříží se svým partnerem (neznamená to jen opačného manžela) – a sdílí částečně i jeho osdu – s výhodami i protivenstvími.

Slabé kořeny tvoří vyděděnce, který se nemůže zorientovat a hledá svůj „rod“. Silné kořeny zase nechávají umírat individualitě.

[56]: I tady s Tebou, Romane, souhlasím. I náš rod, rodinu vyfasujeme tak, aby zapadla do Tebou zmiňovaného kontextu.

Nicméně já předání života nepovažuji za podružné. Naopak myslím, že je to jeden z nejzásadnějších lidských počinů.

Spíš než k partnerskému vztahu jsem směřovala ke způsobu oddělení, které je nám umožněno, protože ostatní z toho vyplývá. Ale i způsob oddělení zapadá do vyššího plánu s námi.

[55]: Pokud beru v úvahu radix ve významu slova kořen, bytostné zakořenění je právě zahlédnutelné v oblasti jednotlivých domů. Do různých směrů, domicilů,(domovů) a to velmi hluboko a jednotlivé astrovlásečnice jsou viditelné, jak neuvěřitelně prorostlé do makrosvěta zůstávají spojeny vlákny vztahů a aspektů do Universa. Universa v pojmu věčnosti.Naše skutečné kořeny jsou v hlubokém kosmickém dění. Rodová moudrost pak není jen záležitostí rodiny, ale skutečného rodu, do jakési konkrétní "rodiny předků a patronů" transcendentního bytí, kam patří až na některé "zloduchy"každý, což je záležitost individuální úrovně.

Tam je i fons-zřídlo, z něhož pramení všechno, podle zákonitostí, pramoře, pravody, v nichž plují archetypální nebo spíše prvotní příčiny a karmické úlohy, kterými, snad lze říci je směr života predestinován k jistému cíli a k němu i individualita směřuje, aniž by bylo možné atlanty držíci nebesa přemluvit domáháním se spravedlností podle lidských přání a vrtochů pohnout nebesy jinak než bylo určeno. Mluvím tu spíš o té úrovni skutečně jen čistě příčinné.

Pohled do radixu je pohledem do zrcadla vztahů a dění v době vplutí naší bárky do fyzického světa, jak to jistojistě je dodnes zachováno na starověkých malbách a symbolech. Jedna věc je symbol číst ve vztahu ke gramatice a jazykové stránce, fonetice, druhá je kontext ve čtení...

Je mi jasné, že směřuješ k partnerskému vztahu nutnému pro pokračování dalšího fyzického života. :) , to je ovšem sekundární oblast 1. a 2. domu, ne-li až terciální.

[54]: Napsal jsi to moc hezky, Romane, vnímám to velmi obdobně. Matka to je mocný symbol, prvotní. Otec jemuž stojí matka po boku bezesporu také. Kdo popře svůj rod, obírá se o svoji sílu. Přesto v našich životech nastává chvíle, kdy je nutné se oddělit. Někdy jde o bouřlivý odchod, někdy probíhá věc klidněji. Po nějakém čase je dobré si uvědomit, že ač jsme potřebovali zažít první vzdor a vyčlenit se, náš rod máme stále v úctě.

Správné oddělení nám dovolí splynout s něčím novým, s partnerem. Pokud naše oddělení neproběhlo správně (nebo vůbec), prosperita nového vztahu nemá moc šancí. Z lásky k našemu původnímu rodu jsme schopni neustále opakovat stejné či podobné vzorce ve formě neutěšeného osudu, či osobních tragediích.

[53]: Rodová moudrost je sám o sobě krásný pojem.

Já si představuji strom, mohutný strom sahající kořeny hluboko do minulosti, propojen systémově svými větvemi, letorosty ve vzájemnosti. Člověk nemající vazby na kořenový systém genetického stromu je hluboce osamocený a i když může růst z jisté setrvačnosti životní síly a díky zákonitostem, odloučení od rodiny je těžkou zkouškou.

Tu moudrost si představuji v rovině symbolu, kde je zobrazen muž i žena na klíně s dítětem, které naslouchá slovům o Životě. Mnoho obrazů v tomto duchu je malovaných a důraz je kladen právě na těsný kontakt s matkou...mariánské obrazy a díla. Možná jsou z nich jakési modly, ovšem už od starověku je tento symbol hlavním v životě i vědomí lidském. Není-li tato jistota rodové sounáležitosti živá, je to smutný stav a trápení, známé slzavé údolí, kde chybí jistota citového pochopení a vnímání, empatie, hluboké lásky a něžné hravosti...

Miloslav: Je zde značná tendence tvrdě realizovat programy rodu včetně rodových rituálů (tedy i genetických a zvykových věcí rodu) a ustrnout v tom. Tendence ke konzervativnosti a smířlivosti.

Hledá se tedy jakási rodová moudrost, jako rádce života.

Pak je otázkou dalšího horoskopu, zda a jak je toto řešení správné či dostatečné. Nebo naopak konfliktní.

Hodně jsem nad tím přemýšlela, udělala jsem si i nějaké rituály. Ještě mi to leží v hlavě. Není to jen o tom, jaké práci se věnuji, kde se cítím doma, kam mi to táhne (vztahové záležitosti, rodové systémy). Ve mne je určitá loajalita k rodovým vzorcům, táhne se tam nit. Práce které se věnuji, mi dovolila nahlédnout pod povrch na své vlastní kořeny, porozumět a vyvázat se v rámci možností. Jsem přesvědčená, že právě díky této práci, jsem byla schopna poodstoupit si ze svých osobních vztahů a nahlížet je jinak. I když je možné to vidět i tak, že jsem pouze vyměnila jedny vztahy za druhé. Ale já mám pocit, že svým způsobem tomu nemohu uniknout, protože dost aspektů v mém horoskopu mi sem tlačí.

Takže se ptám, Tobě se to zdá nedostatečné řešení? Zdá se Ti to jako návrat někam, kde už bych se neměla pohybovat?

[50]: ano

verbalizovat význam symbolů je velmi těžké a děje se tak v "hermeneutických" kruzích. Jané, že k některým významům symbolů dorosteme až po příslušné zkušenosti, které nám dovolí je pochopit. Je rozdíl mezi znalostí, která může být teoretická a pochopením, které je spojeno s prožíváním.

Umělecké dílo.. Ano v tom nejlepším slova smyslu.

Opět jste mne tu potěšili a pookřál jsem mezi vámi. Děkuji.

[49]: děkuji za obohacující doplnění. Já ten význam reintegrace nalezl na jakémsi ablicky psaném matematickém webu, kde se vysvětloval původ a význam matematických termínů

pokusím se ho znuvunaleznout

Algebra života a alchymie osobnosti .

Mě osobně na obou slovních spojeních nepřijde nic komického nebo nepochopitelného.

Nyní, po etymologickém zastavení u pojmů, je to doufám pro každého vcelku přirozené slovní spojení. Je faktem, že jsem je dosud nikde v textu nezaznamenal v této podobě, ale myšlenka je to velmi stará a významná, nejen v astrologickém uvažování. Mnoho autorů se tímto tématem rozvoje osobnosti jako takové leckde zabývalo.

(Myslím, že ani není nutné autory jmenovat, známe všichni dobře.

Ve smyslu té úrovně symbolického jazyka je to docela běžné slovní spojení.

Ještě jsem chtěl jen krátce poznamenat, že jedna věc je symbolům, symbolickému jazyku porozumět, druhou věcí je snaha o výklad. V tom druhém případě je to věc vskutku obtížná, a podaří-li se, obdivuhodná a vyjímečná událost...:-) Je to věcí také uměleckého díla, které přibližuje a naznačuje rozuzlení, odhalení.

[48]: V etymologickém slovníku se pro slovo algebra:

http://www.etymonline.com/index.php?term=algebra

ještě uvádí, že v daném slavném pojednání „Kitab al-Jabr w'al-Muqabala“ („Pravidla krácení a opětovného sloučení“) byly uvedeny arabské číslice, které se tímto dílem rozšířily do západní civilizace.

Přízvuk al-džabr se v 17. století přesunul ze druhé slabiky na první a tím se přiblížil dnešní výslovnosti slova algebra. (Anglicky se algebra vysloví aldžebra.)

Původní arabské slovo al-džabr znamená „znovuspojení rozbitých částí“.

Slovo algebra byla používáno v 15. a 16. století v angličtině ve významu „napravování správné pozice kostí“, dnes bychom řekli asi chiropraxe, nebo fyzická terapie a nastavení správné pozice kosti po fraktuře.

Slovo „algebra“ pochází z arabského الجبر (al-džabr). Bylo přejato z názvu knihy al-Kitáb al-Džabr wa-l-Muqabala („Souhrnné pojednání o počítání pomocí doplňování a vyrovnávání“) perského matematika Muhammada al-Chwārizmīho, která se zabývala obecným postupem pro řešení lineárních a kvadratických rovnic za použití symbolů (neznámých) a základními operacemi s těmito symboly.

(ve franc.-----al-jabr)

------------------------

reintegrace:

Význam:

• opětovné spojení

• znovuustavení celku, společenství

• obnovení starých poměrů

[45]: ...jde o interprertaci vlastním životem.

Výborně, je to odvážná cesta a bez dobrého vybavení to nelze daleko ujít.

Přestože rozumím tomu co říkáte velmi dobře, je to určitě teprve jeden z prvních kroků do rozsáhlé a velmi nejisté oblasti individuálních zkoušek, které jsou na hranicích lidských možností. Bohužel ne každý měl dostatek psychické síly pokračovat, když zahlédl jen odlesk Slávy nebeské moci.

Ještě vzkaz Mildovi:

Saturn je principem prohloubení bytí souhrnem sil, které zkouškami osudem ženou je k vyššímu vývoji...naznačuje zkoušky atd.

Tohle přesně jsou slova v Kefrově Parktické astrologii, starší vydání str. 269.

[44]: ano

řekl bych frivolně, že pak už jde o interprertaci vlastním životem

inter - preteo

Když jsem citovával DR jak mluví o astrologii jako o algebře života a alchymii osobnosti vzbuzovalo to u mých "kolegů" astrologů většinou smích a opovržení. netušili, než jsem jim to řekl na tuším loňské Eucarpii, že slovo algebra znamená v arabštině reintegraci

[42]: Tak to jste mě uklidnil :-)

Nelze potom očekávat podobné informace o symbolických jazykových prostředcích v astrologii ohledně planetárních vlivů v běžně dostupné literatuře. Jde spíš o vyjímky nebo vzácné texty.

Ještě je tu jedna záležitost, a to kolik astrologů se vůbec zajímá na své studijní Cestě o takové rozmanité řeči symbolů, spíše jde o velmi pokročilou úroveň studia.

Interpretace je potom uměleckým dílem, srovnatelným s prací na obrazu, nemýlím-li se. To už bude jiná astrologická kategorie.:)

[41]: Saturn je principem prohloubení bytí

souhrnem sil, které zkouškami osudem ženou je k vyššímu vývoji...

------------------------------

spirituální náboj vidím např. v těchto větách. Považuji to za základní informaci k planetárnímu vlivu na osobnost , když pomíjím člověka-všednědenního typu jako individualitu zaměřenou pouze na zákl. potřeby, obživu , stravu, a spánek.

Saturn byl poslední ze známých planet ve staré astrologii, což nemění nic na tom, jakou měl charakteristiku a jaká je dnes. Saturn je ve svém vlivu stále stejný, pokud na něm neprobíhají gigantické geofyzikální bouře ...jako nyní.

[40]: jsou rozmanité vrstvy řeči symbolů, když se budeme inspirovat Paulem Ricoerem můžeme rozeznat:

úroveň teologická

úroveň mytologická

úroveň hlubokého numinósního prožitku symbolična - to je pro mne cesta autentického esoterního prožitku, který je nesdělitelný a který popisují vrcholná díla esoterní "beletrie"

symbol (od řeckého symboló spojuji) proces reintegrace na dvě části rozlomeného

jak píše Meyrink v poslední větě Zelené tváře

[40]: Roman: Nemluvili jsme o spirituálním náboji ani původních výkladech.

Můj názor je, že Saturn byl kdysi poslední planeta, a často byla nepřízeň této planety podtržena aspekty Urana, Neptuna či dalších objektů, které staří astrologové neviděli.

Následně psychologická astrologie se na Saturna vrhla a s radostí ho vzala za zdroj všech traumat a omezení. A tím ho přibrousila do jednostranného hávu.

A Pluto zase známe příliš krátce, takže byla snaha ho nějak rychle zařadit. A často spíše psychologicky, než spirituálně a symbolicky abych si vypůjčil Tvůj výraz.

Pochopení Saturna podle mě není jednoduché. Saturn je alchymističtější a symboličtější. Není náhodou, že je strážce času, kdy čas je informační omezení (viz moje úvahy o vzniku času, prostoru, …) a také omezení obecně. Čas je svým druhem omezení a zpomalení možností.

Nicméně Saturn a jeho důsledky jsou jemnými důsledky tohoto všeho. Stejně jako čas stvořil prostor, tak omezení Saturna tvoří hmotu a zhmotňuje.

Kolem Saturna je řada klíčových slov, které lze chápat spíše filozoficky a alchymisticky, aby dala smysl. Řád a omezení jsou dvě strany jedné mince.

[39]: Jak tak čtu komentáře vás obou astrologů, trochu mě zamrazilo. Měl jsem dodnes pocit, že největším problémem astrologie co do funkčních prvků v horoskopu budou astrologické domy a ejhle, člověk astrologický, "homo astrologensis" přichází všeobecně se skepsí vůči tradičním, spíše spirituálním pojetím k výkladům planet. Toho chlápka od B. co napsal knihu o Plutonovi neznám, ale vidím, že je v tomhle volnomyšlení velká nekázeň! :)

Tradiční výklady vlivů planet jsou rozmělněny zuby jakési šelmy pseudouranie, jak se zdá, a vesměs se ozývají pouze psychologické vlivy odpovídající moderním i starším psychologickým výkladům. Jo, může se tahle otázka zlehčit tím, že se řekne, no jo, on tomu nerozumí, neni to astrolog, tak co !?:)

Zbyl vůbec ještě nějaký spirituální náboj původních výkladů, podle mého názoru , velmi dobře zrcadlících vnitřního člověka a jeho usilování v životě vezdejším?

[37]: no jo, ale jsme těmi texty přece jen ovlivňováni - i tady funguje intertextualita. I kdybychom si stokrát říkali ten Brunhueber kecá o Plutonovi nesmysle, budeme se vůči němu vymezovat a tím nás determinuje. K čertu s ním. Chtěl napsat o Plutonovi knihu jako první a takhle to dopadlo, inu soutěživost. Každému, kdo chce soutěžit by poteřboval nasekat na zadel. My už jsme třeba Brunhuebera nečetli, ale jiní ho četli před námi a ty jeho halucinace předali dál, směrem k nám

[29]: to je přesný popis rozdílu mezi diskurzem astronomickým a astrologickým

Když se astronomovi řekne Saturn, Venuše atd naskočí mu ona tabulka s rozmanitými hodnotami popisujícími fyzikální chemické vlastnosti planety z hlediska přírodních věd, případně fotka planety počty měsíců, její místo ve Sluneční soustavě. Tedy tvrdá realistická přírodovědecká fakta (nakolik jsou tvrdá se můžeme jen domýšlet)

Astrologovi naskočí obrazy, metafory, mytologie, poesie, estetická funkce, někomu zkušenějšému i periody oběhu a synodické vztahy k jiným planetám a prvkům.

Těžko se budou domlouvat, zejména ze strany přírodovědce to půjde většinou ztuha a nejspíš až na výjimky s pocitem nadřazenosti

[35]: Problém Saturna je v tom, že ve většině textech se snaží dštít kolem něho hrůzu.

Většina textů a bohužel i astrologických co znamená Saturn je poznamenána nutností zakomponovat styl televize Nova.

Můj osobní názor je, že většina astrologických textů týkající se významu planety Saturn a Pluto je nepoužitelná, protože jednostranná.

[32]: Kdo chce psa bít, musí ho mít (Jan Kotiš)

[34]: :-) Romi, děkuji tě za info. Prostuduji, co mi ještě brnkne o strunu....

Ještě vkládám odkaz na velmi zajímavé charakteristiky Saturna v domech, ukázka je velmi zajímavá a inspirativní pro úvahy o Saturnovi a jeho aspektacích:

http://www.panna.cz/astrologie.4/saturn-a-kozoroh-v-domech.469.html

------------------------------------------

Jiným symbolickým obrazem Saturna je Kozoroh

a tam, kde máme v horoskopu Saturna, se sami stáváme kozorohem. Ten stoupá zvolna ale vytrvale až na vrchol hory navzdory četným nesnázím. Předtím, než udělá další krok, se kozoroh vždy ujistí, že má pevnou půdu pod nohama. Se Saturnem se spojují takové kladné vlastnosti, jako je důsledné a rozvážné myšleni, takt, vytrvalost a zdravý smysl pro realitu, povinnost a odpovědnost. Saturn v domě odpovídá svým významem Kozorohu na hrotu domu nebo v domě....

Saturn je principem prohloubení bytí

souhrnem sil, které zkouškami osudem ženou je k vyššímu vývoji...

Saturn v 1. domě

Ti, kdo mají Saturna v 1. domě, zaujímají ke světu váhavý postoj. Přistupují k němu s nedůvěrou a očekávají vždy to nejhorší, přičemž mají pocit, že to nezvládnou, že ostatní je neustále zkoumají a hodnotí, zatímco je to jejich vlastní sebekritičnost, co jim brání v cestě. Ústředním tématem života těchto lidí je stát se disciplinovanou osobou a mít nad sebou kontrolu v každé situaci a za každou cenu, to si vyžaduje zkušenosti ve vztazích. Saturn v 1. domě může i samo fysické tělo pociťovat jako cosi nemotorného, hrubého a nepříjemného. Ti, kdo mají toto postavení, trpí představou, že jsou nedostateční a ve společnosti neohrabaní, mohou mít zablokované sebeprosazení, zábrany při objevování tělesné identity a tělesných instinktů, zabrzděnou aktivitu a iniciativu, nedostatek průraznosti při realizaci nových projektů. Jelikož jim chybí uvolněnost, mohou se ostatním jevit jako upjatí a odměření. Nebo je trápí představa, že když si nedají pozor, budou vypadat hloupě, a proto ke všemu přistupují s přehnanou vážnosti a seriózností. Dokonce, i když působí povrchním dojmem, nejspíš tím jen maskují svou nejistotu a složitost své povahy a ostatní si to mohou vykládat jako chlad a nevlídnost. Většinou mají velký smysl pro odpovědnost a dokážou v životě tvrdě pracovat. To může vyplývat z toho, že chtějí světu ukázat, co umějí, a dosáhnout společenského uznání a proto mohou být ctižádostiví a projevovat pevné odhodlání někam to v životě dotáhnout. Když jim někdo brání v jejich osobním snažení, mohou mít pocit marnosti a v důsledku toho i nepřátelství. To se však neprojevuje otevřenou agresi, ale spíš formou intrik. Člověk pak chce těm ostatním něco jakoby oplácet nebo je přelstít.

Velmi často se stává, že mají obtížné dětství plné omezování.

Mohou pociťovat své rodinné prostředí jako nejisté a svazující, jako by pokaždé, když se chtějí tvořivějším nebo volnějším způsobem projevit, narazili na nějakou překážku. Jiní jsou přetíženi starostmi a závazky.....

--------------

Saturn ve 2. domě

Tam, kde je Saturn, lze očekávat, že narazíme na zábrany a omezování a že nás čekají v životě těžké zkoušky. Ve 2. domě se nejistota a pocit méněcennosti vztahuje k majetkové sféře, k penězům, hodnotám a zdrojům. Ústředním tématem, života těchto lidí je zakořenit se, těšit se z materiálních věcí a dosáhnout míru; to vyžaduje zkušenosti s chaotickým silami. Lidé s tímto postavením jsou přesvědčeni, že pocit plnohodnotnosti a jistoty jim nemohou poskytnout druzí, a proto toho chtějí dosáhnout vlastními silami....

(více na webu v odkazu.)

Ať děláš, co děláš, psu ocas nenarovnáš.

K tomuto přísloví sedí vlastnosti Ascendentu....:)

----------------------------------------------------------------------------------

Falešný přítel je jako kočka. Zepředu líže, zezadu škrábe.

11. dům

--------------------------------------------------------------------------

Jest věru věc těžká, pěstí zabít ježka.

Oslabený Mars ve svém domě, ve znamení...:) ...atd.

Zvířata člověku zrcadlem:

--------------------------------------------

• Ať děláš, co děláš, psu ocas nenarovnáš.

• Čí jalovice, toho i provaz.

• Dej krávě do držky, ona ti dá do dížky.

• Falešný přítel je jako kočka. Zepředu líže, zezadu škrábe.

• Hovnivál nic jiného nezná, než se v trusu rýpat.

• I kdybys svému psu nohu uťal, on za tebou poběží.

• Jest věru věc těžká, pěstí zabít ježka.

• Ještě vlka nezabili, a už na jeho kůži pili.

• Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.

• Kdo lehá mezi otruby, přichází svini pod zuby.

• Kdo se psy lehá, ten s blechami vstává.

• Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.

• Když už mám jet do pekla, tak na dobrém koni.

• Kolik děr, tolik syslů, tolik hlav, tolik smyslů.

• Krásný páv peřím a člověk učením.

• Krm vlka jak chceš, on vždy k lesu hledí.

• Kůň jest jen jednou hříbětem, ale člověk je dvakrát dítětem.

• Lepší jeden pták na talíři pečený, nežli dva v povětří vznesení.

• Mám-li spadnout, tedy z dobrého koně.

• Mířil na vránu a trefil krávu.

• Myš do díry nemohla, tykev nesla.

• Ne proto vlka bijí, že je šerý, ale že ovci snědl.

• Ne toho pták, kdo ho škube, ale kdo ho jí.

• Nebere se z jednoho vola dvou kůží.

• Nežli slepého koně voditi, lépe jest pěšky choditi.

• Pán nemůže pro kord a pes pro ocas (dveře zavřít).

• Panská láska po zajících skáče.

• Poruč psu, pes poručí ocasu. Pes si lehne a ocas se ani nehne.

• Pozdě zajíce za ocas chytat, když jsi ho nechytil za uši.

• Právo k pavučině se srovnává. Brouk ji prorazí, moucha zůstává.

• Sousedova kráva více mléka dává.

• Strč na svini i zlatohlav, přece sviní zůstane.

• Vrána zůstane černá, i kdybys ji ve sněhu vyválel.

[30]: Zkušenosti každého jsou s planetárními vlivy různé. Dlouhou dobu jsem vše vnímal až moc v horoskopech nalajnované, neuvědomoval jsem si množství krásy v rozmanitostech aspektů a tranzitů. Jeden aspekt působí na jednoho nepříznivěji než na druhého a v jiné oblasti, na dalšího je drtivý. Nemusel by být tak drtivý, když osobnost by nebyla např. zamindrákovaná, zbabělá, příliš loajální vůči nadřízeným, ohnutá páteř a další.

Zakopaný pes mě posunul k příslovým o zvířatech. Mnohdy člověk vymejšlí jak co pojmenovat a přísloví už jsou upečená a velmi přesná, výstižná. Níže příklady.

-------

Běda tomu domu, kde tele rozkazuje volu.

Co se z kočky narodí, nebude než myši chytati.

Čím se koza pyšní, za to se ovce stydí.

Datel dřevo razí, sám sobě nos kazí.

Každá liška svůj ohon chválí.

Kdo honí dva zajíce, nechytí žádného.

Nelítejte, vrány, na vysoké chrámy.

Nežeň se, psíku, po vlčí stopě; ohlédne se a sežere tě!

Potrefena husa z hejna kejhá.

Také černá kráva bílé mléko dává.

[29]: Romi, děkuji Tě za půvabný popis Daniely.

Já s obrazy musím opatrně. Léta jsem si totiž představovala Neptuna jako toho, který čeří dění svými vidlemi a měla jsem za to, že když úřaduje, není vidět přesný obraz, hůře se orientujeme, snadno se ztratíme a až tady na fóru jsem si plně uvědomila jeho potenciál.

Saturn mě nikdy až tak neděsil, svým způsobem mi byl blízký. Od mala mi přišlo přirozené, že nic není zadarmo, je nutná určitá disciplina, respekt, pořádek - nijak mi to nebralo víru v zázrak života a důvěru, že vše zvládnu a je o mne nějakým způsobem postaráno. Ani mi tento pohled netlačil do představy, že je nutné vyvíjet nějaké extra úsilí a někam se hnát. Spíš mi byl blízký postoj: hlavně klídek, řeš co přichází, zvládneš to. A někde tady se mi zdá zakopaný pes...

Saturn jako hospodář se mi líbí.

[27]: Jo, to je dobrý pohled, co říkáte. Zavanul svěží vánek do starých astrologických pravidel.

On ten mytologický Saturn je vlastně Chronos* a dává čas ke zkouškám, na nichž se tříbí kvalitní povahové a duševní vlastnosti.

Jak jinak než opracováváním bude kámen čistý, pravidelný, aby odrážel lesk výšin, stejně jako Slunce a Luny a hvězdných paprsků.

Já se dnes stále stěží vyhybám pohledu na Saturna , v té podobě, který nám umožnily astronomické dálkohledy. To je bohužel, jaká to deformace v myšlenkách ze školních lavic, ten první, co mě napadá. Vybaví se mi tabulka s údaji o oběžné době, hmotnosti, počtu měsíčků.

Asi je to smutný odkaz z minulosti. Stejně jako když potkám Danielu a nejprve mi naskočí tabulka o váze, výšce, škola a jazyky, Pc dovednosti, výkonnosti a pak teprve postava a srdce se vším krásným i zlobivým!:-)

Postava Saturnova a planetárních géniů je stále bohužel až druhotná, i když neopomenutelná.

Pokud se díváte na Saturna, nemyslím jen p. Pavla, má pro vás tedy nějakou konkrétní podobu, nebo jen ve smyslu psychického vlivu a účinků? :)

--------------------------

Pozn.

Kronos (starořecky Κρόνος, Krónos) je v řecké mytologii podle Pelasgického mýtu o stvoření světa synem Eurynomé a hada Ofióna. Spolu s Rheiou byl jako každý z Titánů přidělen jedné z hvězdných mocností, v jeho případě to byl Saturn. Podle Homérského mýtu o stvoření světa byl nejmladším synem řeckých bohů Urana a Gaie.

[26]: Ano, já už se jednou ptala, ale tenkrát mi šlo právě spíš o ty vztahy 7. a 8. dům. Jednak mi přišlo sympatický, že se Saturn odsune konečně ze 7. domu, kde pobýval dóóst dlouho a trochu mi strašilo, co od něj lze očekávat v domě osmém.

Teď se spíš soustředím na tu druhou stranu. Nechci spekulovat zda je můj Saturn víc v 1. či 2. domě. Vím o něm v obou. Každý kdo se koukne na můj horoskop, klade důraz na 1. dům, i já to držím ve svém podvědomí a vím k čemu mám tendenci sklouzávat a co mi víc prospívá. Ale teď se mi zdá, že je přede mnou něco v domě druhém, co jsem opominula, nebo nevidím dostatečně.

Miloslav: Je zde značná tendence tvrdě realizovat programy rodu včetně rodových rituálů (tedy i genetických a zvykových věcí rodu) a ustrnout v tom. Tendence ke konzervativnosti a smířlivosti.

Přesně tohle cítím, že pokračuji v něčem, co není zcela mé a mám pocit, že je čas to překročit.

Pavel Turnovský:

Zkuste si Saturna představit jako postavu a vidět v Saturnovi stělesnění řádu, struktury, jako hospodáře, ne jako to co nás primárně negativně omezuje. Učí nás hospodařit s časem, v prostoru, s financemi, s city atd. Samozřejmě někdy se stane, že je hospodář lakomý, neústupný, rigidní ve svých názorech a chování, hospodář bývá tradicionalista neboť dědí půdu, na níž hospodaří, proto každá novinky musí se osvědčit, zda je opravdu přínosem.

To se mi také líbí. Nemám za to, že by mi Saturn nějak extrémně přiškrcoval. Mám ale pocit, že teď mu mám věnovat pozornost, přesně k vůli tomu hospodaření s lecčíms. Myslím, že v něčem jsem příliš rigidní a zabředlá. Prostě cítím, že je tam něco schovaného.

[11]: Zkuste si Saturna představit jako postavu a vidět v Saturnovi stělesnění řádu, struktury, jako hospodáře, ne jako to co nás prmárně negativně omezuje. Učí nás hospodařit s časem, v prostoru, s financemi, s city atd. Samozřejmě někdy se stane, že je hospodář lakomý, neústupný, rigidní ve svých názorech a chování, hospodář bývá tradicionalista neboť dědí půdu, na níž hospodaří, proto každá novinky musí se osvědčit, zda je opravdu přínosem

[23]: Daniela: „Nicméně možná překvapím, ale mě tentokrát nešlo o vztahy, šlo mi o mne. Vlastní sebehodnota, k čemu mi tam vede vládce domu, protože jinak je dům prázdný, na hrotě je Saturn. O čem téma mého druhého domu je? V životě jsem se párkrát dostala finančně na hranu, před 30tým rokem rozhodně velká lekce. Možná tyto lekce přicházely právě ve chvílích, kdy jsem zapomínala na sebe. Může to tak být?“

Mám se při odpovědi řídit Romanovými pravidly výkladu? :-)

Mimochodem mám pocit, že jsme zrovna tuto Tvou konstelaci už rozebírali.

Saturn je strážce, který zvyšuje laťku pro dosažení vlastního prostoru ve Tvém životě. Vlastním prostorem se myslí také finance. „Dejte mi možnost tisknout a ovládat peníze nebude mě zajímat kdo tvoří zákony“ (Meyer Amsheld Rotschild).

Saturn na rozhraní 1. a 2. domu – a zde je velký prostor pro hádky, v jakém systému domů je kde – znamená tendenci Saturna na rozhraní základního (cardinal) a pevného (fixed) domu.

Já přeskočím všechny ty úvahy, vládce a rovnou vyhodím výsledek. Je zde značná tendence tvrdě realizovat programy rodu včetně rodových rituálů (tedy i genetických a zvykových věcí rodu) a ustrnout v tom. Tendence ke konzervativnosti a smířlivosti.

Hledá se tedy jakási rodová moudrost, jako rádce života.

Pak je otázkou dalšího horoskopu, zda a jak je toto řešení správné či dostatečné. Nebo naopak konfliktní.

[24]: Prakticky nepiju, ale Campari s džusem miluju, dělá to úžasné obrazce ve sklenici, je to báječně hořké, ale poněkud těžké. I jinak jsem pro, vždycky jsem toužila něco napsat :-).

[22]: Roman: „Bylo by zřejmě dobré sestavit jakousi Rukověť astrologa, asi není ještě na pultech. Podobné rady jsou neocenitelné. Sestavit by ji však měl tým zkušených a veselých astrologů, jinak by nebyla asi moc praktická.“

Domluveno. Roman sežene nějaký kvalitní alkohol. Ideální by bylo k tomu ještě dostatek uzeného. Slyšel jsem, že pro inspiraci psaní básníci používají osvědčený koňak, ale já bych dal přednost campari.

Daniela to napíše, Roman to přeloží do francouzštiny.

[16]: Teda Vy mi dáváte :-).

Romi, myslím, že se znám celkem dobře, ale stále se ještě překvapuji.

Miloslav: Snaha příliš se odevzdat druhému, nechat vše na druhém ve vztazích. Následně boj o vlastní prosazení.

No já teda pevně věřím, že tyto vztahy už mám za sebou. V současnosti mám spíš pocit, zda se neprosazuji příliš, je to možné?

Kdybych se držela návodu dle videa, v životě bych se k žádnému vztahu nedopracovala, a to by byla určitě škoda. Ale tipuji, že jsi zatím zašifroval svoji oblíbenou poučku: Domluvte si na začátku vztahu pravidla, posléze je již na vše pozdě :-)). Pravidla pro sexuální akt si domlouvat nepotřebuji, tam mám jasno :-). V těch ostatních postojích to může být slabší, to je pravda, ale zlepšuji se.

Nicméně možná překvapím, ale mě tentokrát nešlo o vztahy, šlo mi o mne. Vlastní sebehodnota, k čemu mi tam vede vládce domu, protože jinak je dům prázdný, na hrotě je Saturn. O čem téma mého druhého domu je? V životě jsem se párkrát dostala finančně na hranu, před 30tým rokem rozhodně velká lekce. Možná tyto lekce přicházely právě ve chvílích, kdy jsem zapomínala na sebe. Může to tak být?

Bylo by zřejmě dobré sestavit jakousi Rukověť astrologa, asi není ještě na pultech. Podobné rady jsou neocenitelné. Sestavit by ji však měl tým zkušených a veselých astrologů, jinak by nebyla asi moc praktická.

[20]: Tipoval bych to na 0,5% klientek co je nezajímají vztahy. Pro tuto mizivou skupinu platí právě Gold -Marcovo pravidlo č.1:

Tedy bavit se o tom, co klientku zajímá. ( ne co upoutá v horoskopu astrologa-to může být fatální chybou):)

[18]: Obě pravidla se ale bijou v případě, že klientku nezajímají vztahy.

[17]: Roman: „Je spíše někdy obdivuhodné, že vcelku dost astrologů (bez ohledu na vzájemné nesrovnalosti při výkladu) jsou si jistí až sebejistí svým správným výkladem.“

To je tím, že řada astrologů záměrně rozšiřuje mlhu, že astrologický výklad nelze objektivně či statisticky prověřit.

[16]: Rozhodně je dobré když pan Astrolog mluví PŘI DIALOGU o vztazích, zajímají-li klientku!:-)

Zlaté pravidlo interpretace č.1, je tedy:

Nemluv o tom, co klientku nezajímá!

----------------------------------------------------------------

Zlaté pravidlo č.2

Když se dostaneš do úzkých jak vyložit aspekt v horoskopu, přejdi na oblast vztahů.

( Je třeba myslet i na to , aby se klient opět vrátil).:-)

--------------------------------------------

Teprve po tvém odkazu na video mi došlo, že jsem pochopil část ze základů výkladu. To bylo ale roků marného studia. ...:-)

[8]: Milda:

Na druhé straně si myslím, že pokud astrologie je platná, pak musejí existovat jasná pravidla.

---------------------------------------------------------------------------------

No...., tady jsem se zhluboka nadechnul:-)

Pokud uvážím důležitou informaci, že... vše plyne... je stejně těžké ta jasná pravidla odhalit. Ten neustále proměnlivý pohyb těles na obloze je podivuhodný a jasná pravidle jsou. Bez nich by nebyla možná orientace a určitá stabilita při pohledu na situaci v radixu a horoskopu obecně.

Je spíše někdy obdivuhodné, že vcelku dost astrologů( bez ohledu na vzájemné nesrovnalosti při výkladu) jsou si jistí až sebejistí svým správným výkladem.

Možná mám určitý osobní problém, že zapojuji hodně objektů astronomických do celé situace:)

Zkusil bych to přirovnat k jiné oblasti než astrologie.

[12]: Daniela: „Já se k těm vztahům dostala jakoby skrze vládce mého 2. domu, tedy Mars v 8. domu. 8. dům je pro mne i o prožívání a pokud mi z něj Mars ovlivňuje 2. dům/ty, tak mi to vedlo ke vztahům.“

Snaha příliš se odevzdat druhému, nechat vše na druhém ve vztazích. Následně boj o vlastní prosazení.

Ale možná, že když začneš vztah takto, tak to bude úspěšnější:

http://www.videacesky.cz/kratke-filmy-online-zdarma/svoleni

[13]: Mimochodem kdo z nás může říct, že se zná dobře?!

Radix právě umožňuje velmi detailní pohled na vlastní osobu, právě aby mohl o sobě člověk více poznat. Není možné určitě říci -znám se dokonale, ale dobře, to je na trojku...:-)

Můžu o sobě říci jednu z vlastností, že občas zlobim. Ostatní příště.:)

[12]: Mám na mysli omezení ve smyslu významu druhého domu, to je tedy ve smyslu financí a zajištění hmotného majetku. Protože je sem namířen ještě nepříznivý aspekt od Slunce, nemůže jít v radixu o jinou informaci, než že člověk nebude oplývat velkým hmotným majetkem a v průběhu života bude mnoho překážek v tomto směru. Uklidnění situace se zdá až po 30.roku života...vzhledem k pohybu Saturnu.

Nelze to hodnotit vše na základě jediného aspektu, jak známo dobře z předchozích debat:-), ale jsou tam další vztahy. Slunce ve 12.domě, sextil od Neptuna k Slunci atd. Potom stojí za zmínku k Saturnu ještě příznivý vztah k ASC a MC. Snad mi rozumíš proč nechci vidět pouze jediný aspekt, neb jich je více téměř v každé situaci. Pokud nejde o vztahy k planetám, jsou tu další astrologické dignity, jako citlivé body, kritické stupně zodiaku, osy horoskopu,významné stálice a mnoho dalších aspektů(úhly jiné než tradiční) , s nimiž někteří astrologové počítají. Zde jde potom o celkové zaměření při hodnocení situací.

Jsem si jistý, že každý astrolog má jiné pohledy a zaměření, i když obecná pravidla samozřejmě platí.

Tady pak největší roli hrají ty zkušenosti , při interpretaci. ám jich málo, takže tedy se pokouším hodnotit opatrně...:-)

Pokud tam bude nějaký nedostatek, budu rád za upozornění, neb se učím.:)

[11]: :-) Mimochodem kdo z nás může říct, že se zná dobře?!

[10]: Já se k těm vztahům dostala jakoby skrze vládce mého 2. domu, tedy Mars v 8. domu. 8. dům je pro mne i o prožívání a pokud mi z něj Mars ovlivňuje 2. dům/ty, tak mi to vedlo ke vztahům. Možná je to špatná úvaha a já nejsem schopna to nahlédnou jinak než skrz vztahové záležitosti, což bývá můj kámen úrazu.

Saturn má vliv jak v mém 1. tak 2. domu. Určitě jsem musela najít svoji hodnotu, jistě jsem nedostávala nic zadarmo a ne vždy bylo jednoduché se prosadit. Nemám se za smolaře, to určitě ne. Aspekt Saturnu k Slunci vypadá z prvního pohledu drsněji, ale já ho až tak nevnímám. Nebo jaké velké omezení "v tom" máš na mysli??

Saturn-tam, kde se v horoskopu nachází, se pravděpodobně setkáme s omezováním, nesnázemi, zklamáním, obavami a strachem. Oblast života, kterou svým postavením Saturn v horoskopu reprezentuje, se bude vyznačovat vytrvalostí, rozvážností a trpělivostí. Jenom tak budeme schopni dosáhnout toho, co chceme. V opačném případě můžeme zažívat pocity, jako je vlastní nedostatečnost a nedokonalost, či nám může připadat, ze se nám "smůla lepí na paty". Saturn symbolizuje zkušenost, která je důležitým předpokladem dalšího osobního růstu. Také je tu důležitý aspekt Slunce a Saturn.

No, když to tak vidím delší chvíli je druhý dům určitě Saturnem více ovlivněn než ten první dům:-). Podle dalších systémů domů se Saturn nadobro ocitá spíš ve druhém domě(Koch, Campanus a u Regiomontanovyých domů je zas hluboce v 1.domě. Možná více k tomu by napověděl ten aspekt se Sluncem, v jaké oblasti života to více odpovídá. Možná bude lepší, když to zhodnotíš sama, je to na hranici!:-) Tedy jestli se znáš dobře!? :)

Saturn na hrotu domu, .....no to snad astrolog posoudí jako velké omezení v tom...!? Nebo ne?:)

Každý dům představuje určitou oblast života. Ten, který je obsazen více planetami, je pro člověka důležitější než jiný, prázdný.

Tvůj Saturn je ještě spíše v 1.domě:-), i když je to o vlásek. Ohledně druhého domu se to jistě týká vztahů, ale primerně je to dům vypovídající spíše o hmotném zabezpečení, financích a vztahům k nim. Vztahy jsou tu myslím okrajovou záležitostí. Ty jsou více zobrazeny, pokud vůbec v 10 .domě, 7.domě, a 6.domě co se týče zaměstnán spolu s dalšími aspekty...

[8]: A mě nenapadlo, že bys to myslel zle :-), poznámka mi přišla vtipná. Jasně že existují platná pravidla.

Zajímal by mi ten 2. dům, o čem ten můj vlastně je? 2. dům spojuji s Ty, materiálnem, sebehodnotou. Ten můj je v Beranu, mám dojem že jsem nikdy necílila na finance, zajištění. Spíše bych tam tedy viděla hledání sebehodnoty, nebo mi to skrze vládce domu opět odkazuje ke vztahům a jejich prožívání? Co tam dělá Saturn, hlídá mi, abych je zvládala zcela přesně, tím správným způsobem?

Uvažuji nad tím alespoň trochu správně?

[7]: Daniela: „Nic neruším :-), nicméně bez citu se myslím pořádný horoskop nesestaví.“

Já to nemyslel zle.

Na druhé straně si myslím, že pokud astrologie je platná, pak musejí existovat jasná pravidla.

Cit je samozřejmě důležitý.

[6]: Nic neruším :-), nicméně bez citu se myslím pořádný horoskop nesestaví.

Táhne mi to poslední dobou opět k mému Saturnovi, mám ho na rozhraní 1. a 2. domu, tak jsem se chtěla dobrat toho, kde vlastně úřaduje. Druhý dům má hrot v Beranu, Mars je posazený silně, Saturn v Beranu až tak silný není. Z Tvé odpovědi jsem si udělala závěr, že vládcem 2. domu je každopádně Mars. Kde tedy uplatňuje svůj vliv můj Saturn? Mě se zdá, že v obou domech.

[5]: Všechno zrušit s poukazem na to, že vše je otázkou citu – je fikané. :-)

Vládce domů se dělají pouze podle znamení.

[4]: Děkuji, Miloslave. Takže záleží spíš na citu i ze zbytku horoskopu, zda planeta na rozhraní má více vlivu v domu který opouští, nebo v tom do kterého se chystá vstoupit? Nebo kam vlastně patří? Na rozhraní kam jinam, takže jistý vliv může být oběma směry?

[3]: Při výkladu horoskopu jde o to, kam se zaměří síly a kde vznikne nakonec energetický přetlak, který něco vykoná.

Síla jde opravdu pouze ze znamení, jak psal už Kefer.

Kdyby tam nebyly planety, pak je rozložení sil jednoduché.

Planety ale tvoří různé energetické spoje, které posílají energii do různých míst horoskopu.

Systém vládců čehokoli je pak snaha nějak vystihnout tyto energetické spoje a zjistit, co se bude dít.

[2]: Síla která ovlivní odpovídající dům? Způsob rozstřelu při přestupu/vstupu do nového?

[1]: Zajímavá otázka. Ale zajímavější než odpověď bude debata na téma co je vlastně vládce domu. Odpověď pak vyplyne zcela přirozeně.

Ráda bych se vrátila k otázce z minulosti. Povrtala jsem se v předchozích příspěvcích a udělala jsem si závěr: I pokud je přímo na hrotu domu planeta, je vládcem domu vždy planeta vyplývající ze znamení na hrotu?