Duše versus vědomí

O tichu

Často chodím se svojí ťapi na procházky.

Ponořím se nejdříve do svých myšlenek, ale ty po krátké době odplují a vnímám naplno přírodu kolem sebe. Koruny stromů, jiskřící sníh, labutě, různé odstíny světla, vítr.

Na cestě kde chodím roste nádherný strom. Mám ten strom moc ráda.

Veliký, rozložitý, majestátní s pravidelnou korunou a stojí sám uprostřed loučky, která sbíhá k řece.

A na břehu, kolem té louky jsou další stromy, které stojí v půlkruhu toho velkého stromu – jakoby mu naslouchaly.

Pokaždé, když jdu kolem se kochám pohledem na ten velký strom.

Nedávno jsem se u něj zastavila, dívala se na něj, vnímala jsem jeho krásu, odpluly myšlenky a nastalo ve mě nádherné hluboké nesmírné ticho. Po chvíli jsem tvar stromu očima nevnímala, jakoby se rozpustil a vnímala ticho a život skrz něj. Jakoby dýchal se mnou. Neumím to vyjádřit.

Po chviličce se mi opět vrátily myšlenky a uvědomila jsem si, že mi je chladno na ruce a dívala se, kde je ťapi.

Myslím, že jsem zahlédla a procítila, podstatu života. Takové Vědomí, které je prostoupeno vším živým. Stromem, mnou, ostatními lidmi i mojí ´tapi.

A později jsem si uvědomila, že jakýkoliv okamžik je dobrý na poznání (boha)

Nemusíme být připravení, nemusíme hledat osvícení, Boha - to všechno jsme my.

Je to v nás, jen o tom pod našimi myšlenkami a emocemi, které plodí naše myšlenky nevíme.

A protože svět je kolem nás hlučný, neslyšíme ticho. Ticho své, ticho stromů, ticho ostatních lidí.

Až se naučíme slyšet a vnímat své ticho, poznáme i to Vyšší vědomí - podstatu všeho.

Ale je možné, že se mýlím a vše je úplně jinak. :-)

------------

[95]: Dušek je půvabný, jeho postřehy jsou velmi podobné Tvým slovům ve druhém odstavci. Příští měsíc se na něj chystám osobně, těším se :-).

[95]: Pravdu máš, vlastně vše zásadní se velmi lehce vyhne naší zvědavosti. Všechna velká tajemství a mystéria bytí se brání. Vzniknout mohou pouze nedokonalá slova a chrlení mnoho slov odvádí pozornost, často toto slovní plýtvání slouží pouze k pozorování, jaké účinky máme na druhé....

[94]: Na Jardu Duška se ještě podívám, díky též...:)

Zvláštní bytost ten dnešní člověk. Tak mě napadá jak málo toho o duši a vědomí obecně lidé vědí a přitom oboje vlastníme. Od školních lavic usilujeme o znalosti ve spočítání koleček a čtverečků, sbíráme pěkné známky a pochvaly, hlásíme se nebo nehlásíme se pani učitelce-mnozí se nehlásí raději vůbec k ničemu -maj pak větší klid, o vědomosti jak zapojit přístroje, ovládat kompjútry a Ferrari, jak letět ke hvězdám nebo do australské buše, ale o vzácném drahokamu, jenž dostáváme darem od Původce života víme žalostně málo.

Změřit se nedá, ani spočítat, zvážit se"To" nedá ani připojit na čtečku do slotu, nebo kabelem na monitor. Chceme vědecké důkazy, ale věda není smířena s tak velkým poznáním o člověku. Pokud by jen část z nich uznala již jen tolik informací známých, nejsou vlastně na tohle vědění skladové kapacity, ani není nikdo připravem zbourat posvátné chrámy vědy sloužící k ohýbání myšlení celého lidstva žádoucím směrem. Jakože se slon nevejde do klece pro andulky, nevejde se poznání o duši do lidského rozměru souč. chápání o Duši. Skutečně je vědomí člověka jako plamínek pohaslé a veškeré schopnosti vnímání skutečností života zdegenerované. Ale je to krásná hudba, mluvit o Duši, alespoň prozatím.

[90]: Romi, děkuji za příspěvěk a společnost po delší době, je osvěžující. V podobném duchu se vlastně velmi pěkně vyjádřila i Hanka. Přiblížení takových "pojmů" je obtížné i pro mistry a pokročilé. Zřejmě už bylo řečeno vše, co bylo možné. A díky za dovětek.

Přikládám odkaz na rozhovor s Jaroslavem Duškem, obzvlášť druhá polovina mi včera pohladila po duši.

http://www.novinky.cz/zena/styl/243182-jaroslav-dusek-pravda-netkvi-ve-slovech-je-to-ten-proud-ktery-vytvari-zivot.html

[64]: Napsala jsen: „Jinak si myslím, že rozšířené vědomí - to znamená paradoxně být maximálně bdělý v přítomnosti - kdy jsi právě schopna skrz své tělo cítit nejjemnější nuance všeho. Příklad: Proutkař - proutkem hledá pramen. Nebo skuteční léčitelé - vidí, cítí co jiní ne - tedy ve bdělém a velmi přítomném stavu. Někdo má dar z hůry právě zachytit tyto signály a jiní se tam mohou při své vůli dopracovat meditací apd.“

Slávek ve svém komentáři (č.65) výborně popsal a vysvětlil proč a jak celé lidstvo degeneruje a tedy také zapomíná (skleroza) na prvotní principy - tedy i prvotní principy a zákonitosti Universa

------

Příklad: Proutkař a hledání pramene. Kolik jich znáte ve svém okolí? Dříve byly studně u každého domu.

Pojďme do Austrálie za australskými domorodci. Oni nežijí na jednom místě, naopak přecházejí přes poušť za potravou, vodou - je to způsob jejich života. Jak hledají vodu? Na počátku svého putování, si každý člen kmene najde pro sebe vhodný kámen – takový, aby nebyl moc velký, ani ne moc malý a trochu placatý – ale důležité je, aby se mu vešel do jeho úst. Proč do úst? Je to proto, že při přechodu pouští, pokud kmen dlouho nemůže nalézt vodu – tak ten kámen má 2 hlavní významy.

1) Vloží si ho do úst na jazyk - kámen chladí a také je těžký, tlačí na jazyk – nedochází k otoku jazyka v důsledku dehydratace.

2) Když ten kámen mají v ústech, tvoří se jim více sliny a co je důležité díky vlhkosti a chladu toho kamene intuitivně ve své mysli a zároveň v poušti najdou podzemní pramen vody. Podobně tedy jako český proutkař proutkem hledá pramen vody.

-----

Tím chci říci, že pokud by jste byli nuceni žít v australské poušti - bylo by umění hledání vody v poušti Vaší přirozeností - bez toho nelze přežít. Člověka velmi mocně utváří jeho prostředí, ve kterém žije. Po čase toto prostředí svým způsobem určuje do značné míry i to, kým jste a jak jednáte - tedy Vaši identitu.

Vezměte australského domorodce do Prahy - ať si tu žije - zničíte ho. Nechápe zákonitosti tohoto světa. A Vy si zkuste sami žít do australské pouště - nepřežijete. Poušť a život v ní má také své zákonitosti.

-----

A vše souvisí se vším. Podívejme se na zeměkouli a jednotlivé světadíly. Kde ještě nezůstala dotčená příroda - tam lidé žijí v souladu se zemí i nebesy a se vším - vše v rovnováze.

Světadíl Evropa je světadíl kde nenajdete jediné místečko, kde by nezasáhl člověk. Snad jedině hodně na severu - kde se scházejí dvě pevninské desky u Skandinávie a na východě s Asií.

Tím, že lidé pozměnili své prostředí ve kterém žijí - pozměnili i své zákony, už si myslí, že nepotřebují umět a rozumět prvotním principům a zákonům jako dříve, kdysi, kdy to bylo přirozeností.

Ovšem si lidé neuvědomují to, že zákonitosti vyšší (kosmologické principy Universa) fungují neustále a všude. Jsou nadřazené zákonům lidským i přírodním - platí pro celý vesmír.

A nyní je ta doba - kdy si to lidé začínají uvědomovat. Proto se dnes lidé vrací k duchovním naukám a křísí se staré vědy (astrologie) a filosofická učení.

Nejde snad ani o Boha jako takového, jako "autoritu" ale spíše o pochopení Jednoty jako celku všeho se vším. Člověka s člověkem, přírodou a vesmírem.

[90]: Roman: Souhlasím s Tebou. Ve svých komentářích na tomto vlákně jsem vyjádřila též představu o duši a vědomí jako energiích (informaci) - kdy vznikají energetická pole s různou hladinou a od hrubší struktury (vědomí) k jemnější struktuře (duše) a také se vzájemně prolínají.

Vlastní vědomí mají i věci. Pěkně o tom hovoří i Kniha proměn. Obecněji to vyjádřil Rupert Sheldrake ve své teorii o morfogenetických polí.

---

Píšeš o samurajských mečích (katany). Mě je vůbec záhadou, kde se jen tak tam ty meče vzaly?Znám člověka, který podstoupil v Japonsku školu Meče (Kendžucu s principy Bušidó). Má v Liberci svoji školu bojových umění. Vlastní pravý japonský dlouhý samurajský meč (katanu) - tedy meč ukovaný přímo pro něj v tradiční dílně, kdy je přesně vyvážen na váhu a postavu jeho majitele. Kování samurajského meče je rituál. Škola meče je také rituál a filosofické učení s určitými morálními a duchovními principy na ovládnutí jednoty - kdy meč se stává tělem, myslí i duší samureje.

Pojednává o tom např. Kniha Pěti kruhů - Mijamoto Musaši. Zdálo by se, že tato kniha je určena jen pro boj, ale principy v té knize jsou nadčasové a též univerzální - dají se praktikovat v běžném životě.

--

Nejen réva vinná potřebuje příznivé podmínky pro svůj růst, ale i lidský jedinec. Pokud je málo Světla a Vody z nebes, už malé děti znají důsledky toho nedostatku.

Komu se nedostává Slunečního svitu v hojnosti, chřadne a ještě bez Vody uvadá. Také ratolesti mohou být zdravé i listoví, ovšem nevydá-li vinný keř své plody, není radost pěstitelů z vinohradu valná. :-)

A ještě tu máme další živly, působení lunárních paprsků...

[88]: Mnoho lidí se pokoušelo popsat a odborně definovat vědomí. Tedy Vědomí a Duši.

Jen když se oba pojmy napíšou na papír-je to velmi zajímavé pozorovat. Možná pro začátek stačí vnímat tato dvě slova napsaná velmi citlivě a jemně. Vše , tak tedy i slova mají svůj energetický potenciál a jsou řazena ve svém náboji k dalším pojmům a kategoriím nevyslovitelným v lidském jazyce.

Poznámka k věci:

Měl jsem nedavno takový zážitek s naivní a mladou dívkou, která aranžovala expozici v japonském stylu. Tedy i japonskou zahradu a spol. Na první pohled normální jap. zahrada. Kromě toho, že po té její stránce floristické to neposuzuji, umístila do expozice japonská písmena, různě cikcak a tak. Samozřejmě neznaje věci kolem těch energií a podstat, dále též samurajské meče , jako rekvizity a doplňky. V jakýchsi přihlouplých komentářích urážela tok těchto vibrací a potom byla velmi překvapená, když se jí rozházelo několik věcí. Naštěstí to někdo tam shora viděl a zastavil, jinak takové chození slonů v porcelánu má děsné důsledky.

Proto chápu vyjádření níže, že je to povětšinou nevyslovitelné a nedefinovatelné nějak popsat Duši.

Krásné slovo, že? Duše....Vědomí.... jaká to sladká slova ...

Kdo znáte pohled do vinohradu a pohled do průzračné sklenice plné té jiskřivé sluneční tekutiny, zřejmě lépe chápete slova o vinném kmeni a ratolestech, ve starých textech. Věřím, že je to velmi přesný obraz, týkající se nejen duše a vědomí...Tak také Slunce působí na kvalitu našich hroznů, uvnitř nás.

[87]: Ahoj, Romčo, též zdravím. :-)

Máš pravdu v tom, že orientace na vlákně není jednoduchá, pokud člověk vlákno nesleduje průběžně.

Na počátku tohoto vlákna, jsme všichni samozřejmě mluvili o duši a vědomí společně - tak jak je to přirozené. Každý vložil svůj komentář jak si duši představuje, cítí, prožívá apd.

Ale přišel Slávek a udělal experiment - v tom smyslu, abychom se podívali na duši a vědomí jinak - abychom se pokusili vyjádřit jejich podstatu. A podívali se na každé zvlášť - tedy netradičně. Chvíli nám to dalo a neobešlo se to bez kotrmelců - ty byly tradičně moje.

Pro lepší orientaci z tohoto experimentu jsem si dovolila vypsat zajímavé příspěvky, aby jsi se s námi mohl pokusit vnořit do podstaty a k pochopení: Snad se tím prokoušeš. .-)

54, 55, 59, 60, 62, 63, 64, 65, 68, 78-dolní část, kde píšu Daniele, 84,85.

[87]: Ahoj Romi, ráda tě čtu.

Jak chcete oddělit vědomí od psýché? Myslím, že nejsme všichni schodni v názoru co je to vědomí. Protože vědomí má každý z nás, přesto jsou někteří od své Duše vzdáleni, troufám si říct i odpojeni, o tom jsem přesvědčená. Navíc Duše zde zůstává i po úmrtí, kdy minimálně část našeho vědomí již přítomna není. Takže styčné bude vyhodnotit co míníme Vědomím a to mě dělá docela potíž. Narozdíl od Duše kde mám pro sebe jasno.

Zdravím účastníky debaty o duši a vědomí. Přiznám se k jedné věci, že je vcelku nemožné celé téma přečíst, promyslet a reagovat na celé vlákno. Je to moc dlouhé a rozvlněné, rozmazané téma. :-)Vlastně většina myšlenek je jdoucích pouze na povrchu věci.Pokud je úvaha směřující k jádru, je jen naznačena a dále rozmazána. Chci -li mluvit o duši a vědomí, není třeba mít obavy, ve smyslu, že jsou jedna z kvalit součástí větší(objemnější) podstaty)!

Na druhou stranu chápu obavy a strach mluvit o své duši. Je to jeden z nejvzácnějších klenotů:-))

To neříkám jako kritiku, ale jako věc na zamyšlenou. Pokud jde o nějakou výměnu myšlenek tomu rozumím, ale argumentace v této věci duše a vědomí je pojem , který nemá opodstatnění-tedy argumentace. Pouze logika v myšlení a postup určující souvislost v primerních a sekunderních příčinách může osvětlit jádro tématu.

Součástí duše je naprosto zřejmě vědomí, tedy bytí. Pojem bytí je velmi často užíván nejen v antické filosofii a souvisí bezprostředně s lidskou duší. Podmínkou věškerého živého, tedy bytí je vědomí. Duše sama o sobě nemůže existovat bez vědomí a vědomí je součástí duše. Duše není jen lidské podstaty, ale duše je v mnoha různých úrovních existencí...duše je jádro bytí a pdstata veškerého života, tedy "psýché" v řec. pojmu úvahy.

Jak chcete oddělit vědomí od psýché. Chceté oddělit vidění bez oka jako orgánu, ucho oddělit od slyšení, nebo nos oddělit od čichu? Smyslem duše je vědomí existence, tedy bytí, nebo ne?...?

[77]: Slávek: „Neodpustím si: V tom případě je třeba zrušit většinu medicínské literatury. Co tam se objevuje za trápení! Taková učebnice soudního lékařství pro lékařské fakulty byla dost i na mě.“

„Nemáš pocit, že se v lékařských učebnicích zbytečně démonizuje a straší se tím lidi? Nechtělo by to vymazat z lékařských knih třeba veškeré zmínky o rakovině, aby to bylo pozitivnější? Proč by se měli lékaři strašit s tím, že existuje nějaká rakovina? Není už tak dost lidského trápení?“

---

Máš pravdu. V medicínských knihách je opravdu hodně lidského utrpení. O to horší, že to nejsou jen obrázky, ale skutečnosti. A ještě horší je, že tyto hrůzy z knih neplatí jen pro lidi, ale většinu živého.

Nemocní nejsou jen lidé, společnost, zvířata, stromy, rostliny, moře - celá planeta.

[84]: Pokud se nad vědomím zamyslíme obecněji (komentář č 84.) tak potom lidský mozek je jen nástroj -který nám umožńuje toto vědomí zachytit a zpracovávat. Díky mozku vnímáme - uvědomujeme si.

Uvědomování si - je proces, kdy všechny vjemy, které náš mozek zachytí, tak vytvoří obraz - a díky tomu my vnímáme realitu.

Příklad pro lepší představu: Mozek jako Radio.

Radio Vám hraje a chytáte na něm různé frekvence. Ale nehrají součástky v radiu - jen to radio je uzpůsobeno tak, že všechny ty vjemy a frekvence se převedou do té podoby, kdy jsme to schopni vnímat a rozumět jim. A takhle podobně by mohl být uzpůsoben mozek (dokonaleji) - pro příjem různých frekvencí, vjemů a signálů.

Vědomí (informace, paměť)

Nyní o vědomí obecněji (nejen o lidském vědomí) - vše co má formu, tvar a žije - musí mít vědomí. Z toho vyplývá hierarchie-kdy vědomí je nad hmotou. Co má formu, tvar a stabilitu - musí mít i vědomí - jinak by se to rozpadlo. Vědomí nezávisí na velikosti ani na užitečnosti. Hovořila jsem v souvislosti s vědomím o kyslíku a mozkových buńkách. „Vědomí živých bytostí je podmíněno dýcháním.“ To ví nejen současná medicína, ale také ta čínská tradiční. Tento výrok pochází ze staré Číny (Čuang-Ć)

Ve svých úvahách o vědomí, duši jsem použila termín - energetická pole, hladiny, frekvence. Dohledala jsem si něco o energetických polích na netu - ten název správně zní - morfogenetická pole a tuto teorii rozvinul Rupert Sheldrake.

[81]: Slávku, děkuji za Tvé vyjádření. Rozumím Tobě a Ty rozumíš mě - skvělé. Potřebovala jsem to vědět a slyšet. Oba se na diskuzi různě po vláknech výborně doplńujeme, inspirujeme sebe navzájem. Ano, oba píšeme úvahy, kde je z kontextu jasné, že spolu vzájemně souhlasíme.

Ano, polaritně - vyvážení v práci. Ano, v mnohých úvahách jsem přiznala lesk a bídu (světlo a stín) medicíny.

Slávku, pan Dahlke se mi líbí právě svojí vyvážeností. Vysvětluje spoustu principů a podstat z "vědeckého" hlediska a právě i z toho "meditativního (duchovního)" hlediska. To pojednání o DNA a Knize proměn - geniální. Četla jsem to právě někde jako ukázku z jeho knihy na netu, ale už je to delší čas, tak si to znění přesně nepamatuji.

Já za sebe přidám, že stejně jako já se těžko mohu vyjadřovat k tomu, jaké to je napíchnout někomu infúzi, či resuscitovat. Může se Barča těžko vyjadřovat a hodnotit to, co se snažím přiblížit já. Barča se pouze domnívá a snaží se hodnotit z pohledu toho, co je jí blízké a čemu rozumí.

Z dravosti a agrese tu byli v minulosti nařčeni všichni stálejší přispěvatelé. Vztahovačnost a ublíženectví kterému je nutné ve výměnách čelit, je ubíjející a opakuje se s notorickou pravidelností. Toť vše. Osobně mi to bere chuť své postřehy sdílet, nicméně to považuji za svůj problém.

[78]: Barča Vaňková: „Už jsme se opět dostali na rovinu - obhaj to, dokaž to. Byl by z Tebe dobrý obhájce u soudu.“

Já se zase s Tebou dostávám na rovinu, a to neuvěřitelně často – Ty jsi něco řekl, měl by ses cítit vinen, že jsi mě zarmoutil.

V úvodu tohoto vlákna jsem použil téma a provokativní dokažte to právě z důvodů plodnosti daného tématu duše a vědomí. Jak Ty, tak Daniela, tak Hanka napsali mnoho krásných myšlenek a úvah, které byly nesmírně obohacující. Byla z toho krásná diskuse.

Oceňuji Vaše myšlenky, čtu je, věnuji jim čas a přemýšlím nad nimi. Některé mé závěry jsou inspirovány Vámi – například můj příspěvek o paměti. Myslel jsem, že je dostatečně zřejmé, že tím, že se vyjadřuji k tomu co napíšeš dávám najevo, že to považuji za zajímavé a skvělé.

---

Barča Vaňková: „Já Ti k tomuto nemám co říci - snad jen, ano lidská trápení jsou hrozná a to též popisují medicínské knihy. Jinak tímto stylem argumentace mi můžeš samozřejmě postupně vyvrátit všechny mé názory v mých úvahách.“

Já Ti nevyvracím všechny Tvé názory. S většinou souhlasím. Navíc já s Tebou argumentuji, tedy stejně jako všichni dávám souhlas i námitky. Stejně jako svůj pohled.

Ale když třeba kritizuješ určité věci pro to, že upozorňují nejen na pozitivní věci, pak se přímo nabízí otázka, kolik lidí lékařská věda a lékaři shledají za celý život bez jediné poskvrnky a zdravotního problému.

Mě jenom zaujal (prosím zaujal – neutrálně) Tvůj postoj, kdy vlastně přiznáváš svému oboru hodně utrpení, které vidíš kolem sebe už pracovně. A následkem toho máš obranný postoj, kdy bys ráda, kdyby jakékoli jiné obory už byly pouze pozitivní. Chápu zcela přirozenou nechuť k jakémukoli nekrásnému v jiných oborech – jako vyváženost k přesycenosti utrpení v práci.

Rozumím pak preferenci „pozitivně začatých“ knih jako je Rüdiger Dahlke. Mimochodem skvělý autor a velmi přínosná kniha.

Experiment byl skvělý. Všichni jste vynesli báječné myšlenky a bylo to velmi obohacující.

[78]: Já jsem nikde nezmínila, že mluvím o zážitcích z holotropního dýchání. Již v minulosti jsem zmínila, že holotropní stav je možné nastavit i bez dýchací stimulace. Vzhledem k tomu, že v současné chvíli hodnotíš něco, co jsi sama nikdy nezažila, dokonce ani nepozorovala, hodnotím Tvé výroky pouze jako plácání o ničem.

Možná přijde doba, kdy sem budeš Barčo přispívat sama. Myslím, že by to z Tvé strany stálo za zamyšlení.

Slávek: Výborná argumentace, proti mé argumentaci.Myšleno upřímně, jako konstatování. Už jsme se opět dostali na rovinu - obhaj to, dokaž to. Byl by z Tebe dobrý obhájce u soudu. Na každý názor existuje samozřejmě protinázor. Já Ti k tomuto nemám co říci - snad jen, ano lidská trápení jsou hrozná a to též popisují medicínské knihy. Jinak tímto stylem argumentace mi můžeš samozřejmě postupně vyvrátit všechny mé názory v mých úvahách. Směle do toho.Ty máš při ruce pokaždé více argumentů a tedy navrch. To je konstatování.

Jen si říkám, co bude následovat dál, jestli má vůbec tedy smysl, když jsi vůči mě v takovém postoji něco volně psát, nebo na něco reagovat? Teď jsem opravdu bezradná, nevím. a také jsem vyjádřila svůj pocit v komentáři č.76. Zkus mě prosím pochopit a podívat se na to malinko mýma očima.

Snažím se být v diskuzi s každým konstruktivní. Tvé úvahy velmi často doplńuji, nevyvracím, naopak spousta jich je výborných - přestože některé působí na mě dravě až trochu agresivně. Některé jsou skutečně výborné- máš mé ocenění. a něčemu třeba plně nerozumím - a tak se ptám, nebo se nad tím zamýšlím. Nebo díky Tvé úvaze chytím inspirativní myšlenku, kterou rozvedu v jiné úvaze. Vyjádřila jsem myšlenku "vědecko-meditativního"přístupu, A také se tímto způsobem v diskuzi snažím diskutovat. Díky.za pochopení.

---

Daniela: Poslední poznámka k zážitkům s holotropním dýcháním. Tyto zážitky jsou zážitkami pozměněného vědomí. Napsala jsem, že hledáme vyšší smysl života různými cestami. Někteří lidé k tomu používají i drogy, omamné látky, alkohol. Zážitek s HD - tady jde o vyloženě předávkování kyslíkem (kyslík tu slouží jako halucinogen) - kyslík je potřebný pro mozkové buńky - takhle dostanou nášup, ale také se v celém organismu změní vnitřní prostředí.

(Vím, že jsi napsala, že Ti to je jedno a nezajímá Tě to (tedy princip těchto stavů, kdy dochází k pozměněnému vědomí) co se v oganismu děje, hlavně že Ti je dobře a fajn.)

---

Ano, tyto zážitky jsou velmi silné, respekt je samozřejmě prioritní. Slávek výborně popsal článek o paměti - tak tím nášupem kyslíku se mozové buńky rozpomínají až k tomu začátku - vyvstane ta informace z období v děloze apd - jak jsi popsala.

Tímto způsobem lze dojít až k zážitkům blízkým smrti, jak popisují lidé - prožívají to díky svému vědomí - tedy mozkovým buńkám, kde v buńce je uložena informace (paměť), ale pozor myslím, že tady právě hraje roli ten kyslík s tím je spojen život mozkové buńky.

A opět pomyslné letové hladiny - saturace kyslíku v těle - velmi citlivě ragující buńky na přísun kyslíku a právě mozkové buńky jsou na přísun kyslíku nejcitlivější.- vědomí se díky kyslíku dostává do různých hladin (somnolence, sopor, stupor, koma, smrt)

Tady i medicína rozděluje smrt - biologickou, mozkovou (právě kvůli té citlivosti mozkových buněk na přísun kyslíku)

--

Pozn. technická, medicínská - lidé v bezvědomí na ventilátorech (dýchací přístroj) - tady jsou ventilační režimy, průtok kyslíku, přetlaková podpora - to vše se právě řídí podle krevních plynů - to je právě kontrola vnitřního prostředí organismu (kyselost, zásaditost - opět polarity a je nutná rovnováha- s tím souvisí i osmotický tlak apd) Protože při vychýlení z této vnitřní rovnováhy - dochází k poškození na buněčné úrovni - to znamená, že záleží na rozsahu a může dojít i k poškození orgánu a jejich funkcí.

A to je vše, co jsem ke stavům s pozměněným vědomím v důsledku HD a vše co s tím souvisí chtěla ze svého pohledu říci.

[73]: Barča Vaňková: „Mě jen opravdu přijde to, že se to v těch některých knihách zbytečně démonizuje a straší se tím lidi. Jakoby nestačilo lidské trápení.“

Neodpustím si: V tom případě je třeba zrušit většinu medicínské literatury. Co tam se objevuje za trápení!

Taková učebnice soudního lékařství pro lékařské fakulty byla dost i na mě.

Nemáš pocit, že se v lékařských učebnicích zbytečně démonizuje a straší se tím lidi? Nechtělo by to vymazat z lékařských knih třeba veškeré zmínky o rakovině, aby to bylo pozitivnější? Proč by se měli lékaři strašit s tím, že existuje nějaká rakovina? Není už tak dost lidského trápení?

[75]: Slávek: "Už několikrát tu v souvislosti se šamanismem, náboženstvím i dalším byl tento termín použit pravděpobně ve významu, který daná osoba neměla na mysli."

Osoba se jmenuje Barča Vańková - já se klidně přiznám. Slávku, děkuji za upřesnění. Zkusím použít i jiné české slovo - strašák. Možná bys mi mohl najít ještě nějaké lepší slovo, které by vystihovalo to, co jsem měla na mysli ve svých komentářích.

---

Jinak jsem upřímně ráda, pokud mě opravíš v mých mylných domněnkách - v úvahách. Nebo mi ukážeš i jný pohled na věc Vysvětlíš i můj omyl - koneckonců velmi elegantně to např. udělal pan Turnovský na čínské monadě i na vlákně pozitivismu. A někdy by stačilo jen říct - není to špatný, dobrý, souhlas, to by mě občas potěšilo. Když už člověk dělá chyby a opravuje je, měl by vědět, že je opravuje občas správně...

---

P.S.: Na vlákně - Psí fyzika - jsem Ti položila otázku. Díky.

Jen pro jistotu význam slova démonizace:

http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C3%A9monizace

Už několikrát tu v souvislosti se šamanismem, náboženstvím i dalším byl tento termín použit pravděpobně ve významu, který daná osoba neměla na mysli.

[73]: Já nevím, co přesně máš na mysli, že se démonizuje. Věci které podstupuji já, démonizují pouze ti, kteří o nich nic neví. Mě nikdo při takových zkušenostech nestrašil, respekt je tu automatický a na místě. Beru to jako možnost rozšířit si obzor a lépe se poznat. Právě i lidské tragédie a utrpení mi tlačilo k tomu, abych poznala víc souvislostí. Také toho moc nevím, učím se, poznávám.

To je otázka, co je přirozenější, na to má asi každý jiné měřítko. Máš mnohem víc zkušeností se smrtí než kdokoliv z nás. To co popisuješ, je spíš odchod fyzického těla, ale nějak odchází i naše duše a tělo éterické, emocionální, duchovní.....

[72]: Danielo, to je v pohodě. Já Ti rozumím. Neberu to jako výtku. Mě jen opravdu přijde to, že se to v těch některých knihách zbytečně démonizuje a straší se tím lidi. Jakoby nestačilo lidské trápení.

Ty máš zase ze mě někdy pocit takový, že tyhle věci neberu dost vážně a s pokorou a bereš to z mé strany jako rouhání (šamanismus apd.) Ale to je nepochopení. Vše respektuji, nic neznevažuji, jen to beru jaksi přirozeněji.

Z čeho jsem opravdu někdy hodně špatná - jsou ty lidské tragedie a utrpení - jakékoliv. Těch zážitků se smrtí mám už hodně - jak říkám, někdy to bylo poklidné, jindy doslova masakr motorovou pilou a opravdu vyloženě Hrůza a Děs. Vidím dnes a denně jak jsou lidé křehcí. Luskneš prsty a už tu člověk není. Zrníčko písku. O to víc se soustředím všemi smysly na obyčejný život - a to co nabízí.

Tak to jen tak na vysvětlenou. Jinak spoustu věcí nevím, učím se, poznávám ze života, od Tebe, od kluků - přemýšlím o věcech, píšu o nich sem...

[71]: Já také vím, že Tebou popisované zážitky mají sílu, svoji hodnotu a radovat se z nich je dar. Z mé strany nejde o výtku, nebo vyvyšování zážitků jiných. Jen vím, že sama jsem na takových pocitech xx uvízla a po čase zjistila, že je možné jít hlouběji a ač je to k nevíře, tak ty všední zážitky se poté ještě umocní.

[70]: Daniela: "To co popisuješ všichni známe,.." To mám právě pocit, že to spoustě lidem uniká. A naopak jim to přijde hrozně málo. Protože tyhle obyčejné okamžiky - vůně, chutě, obrazy, doteky, tóny - to vše zapíšeš nesmazatelně do svého srdce. To nevyprchá a mají svoji sílu. Ale já Tě o tom tady přesvědčovat vůbec nechci. To je každého věc. A samozřejmě věřím, že Tvé zážitky z holotropního dýchání jsou velmi silné. O tom nepochybuji v žádném případě.

[69]: Nikde jsem nepsala, že se v takovém okamžiku o něco prosíš. Psala jsem o možnosti se dotknout, prozřít. Jasně že určité božství je i v maličkostech a všedních úkonech. Jen jaksi nejsme schopni si takové okamžiky podržet dlouhodobě. Přesto vše jsem přesvědčená, že ty mi opisuješ pouze pocity, ale můžu se plést. To co popisuješ všichni známe, já nemluvím o deja vu, ani o znásobeném estetickém dojmu.

[67]: Daniela: Ale ten dotek (Dar) božství, čistoty, lásky, krásy, naplněnosti, hojnosti, Nesmírnosti, kdy jsme spojeni s jednotou - to máme přece všichni možnost prožít ve svém životě každý den, kdykoliv. Nemusíme o to prosit - stačí si to umět prožít a procítit, naučit se to vidět v obyčejných věcech - protože nejobyčejnější a nejprostší věci jsou nejposvátnější. Jsem více jak 3 týdny v nemocnici - napsala jsem do kavárny č. 118, co všechno je během těch 3týdnů Dar. Ale i tak tu píši o obyčejných věcech a prožitcích. A abychom tyto nejprostší věci dokázali docenit, vnímat, procítit a prožívat - je potřeba být v přítomnosti a bdělý.

[65]: Slávek: To je výborné co si napsal. Opravdu. Já jsem si s tou pamětí opravdu nebyla jistá, jak ji prezentovat. A s tou sklerozou lidstva a vším máš naprostou pravdu. Je to dáno kapacitou paměti a také jsem si připomněla symbol zvratu - paměť narůstá do určitého bodu a pak tedy začne pomalu ubývat. Proto lidé pozapomněli na přírodní a prvotní principy o kterých tu mluvíme, proto už v přírodě nefunguje tolik sebeobnovy a spíše to má tendenci vše degenerovat. Proto se musejí zákonitě také vědní obory, které jsou už neudržitelně rozsáhlé zhroutit, aby se mohla obnovit paměť a poznávat znovu věci od prvopočátků - jde jen o tu cestu poznávání.

A tady bych byla pro, aby lidé netvořily jen zažitá dogmata a netočili se jen v kruhu, ale aby pomalu postupovaly vpřed, ale tím všeobjímajícím kruhovým pohybem. Spojení ženského a mužského principu. Rozum a cit v dokonalé rovnováze. Ten pohyb v prostoru je spirálovitý - takhle se valí vlny na moři, tvoří se ulita šneka, spirálovitá je naše galaxie...

---

Jinak dnes jsem se slušně na fóru rozepsala a nenechala jsem si nikde zadní vrátka pootevřená. Tak čekám trochu čočku...

[64]: Barča: Rozšířené vědomí, někde jsem četla i "závědomí"; a už se z toho dělá v New Age mystika, už se to démonizuje.

Ono se to nedémonizuje, nicméně pokud si projdeš takovým zážitkem, automaticky skloníš hlavu. Jednodušše proto že jde o kontakt a dotek s něčím tak mocným, přitom světlým, čistým, božským, že jasně pocítíš existenci Vyššího vedení, Boha a své maličkosti která je nezanedbatelnou součástí Vesmíru, o které se ví a pro kterou je tu přepravena laskavá náruč, milost.

[64]: Napsala jsem PRO MNE vědomí rozhodně informace není. Nemám za to, že zrovna já jsem natolik osvícená, abych mohla tvrdit jak to je.

Zajímá mi Vědomí "dál", protože mám za to, že tam dochází nejsilněji ke kontaktu s duší. Určitě se takový stav dá nastavit i nějakým nosičem, tím myslím smysluplným viz kdysi odkaz na šamanství na jiném vlákně.

Mě se zdá, že schopnost bdělosti v přítomnosti prohlubují právě tyto vstupy a informace z těchto polí. Ve spánku jsme podle mne v nějakém předsálí. Máme vypnuté smysly, nebo minimálně ztlumené, než na jaké obvykle jedeme a tím může čerpat i trochu jiným způsobem. Smrt považuji za mystický zážitek bezesporu.

[62]: Barča Vaňková: „souhrně všechno to je energie (informace). Všechno to drží díky vazbě mezi informacemi - to by mohla být pamět.“

Kdybys byla stvořitel, musela bys všechna vymyslet. Včetně toho jak bude fungovat paměť a co to vlastně bude.

Paměť také nemůže být absolutní, musí taky mít sklerózu – jinak se bude vesmír zahnojovat čím dál většími a většími důsledky paměti – tedy čím dál více a více odpadky vzniklé jako pamatovák na minulost a bude čím dál těžší v tom hnout.

Ve své podstatě paměť je vše hmotné i všechny struktury (hmotné i nehmotné) co ve vesmíru jsou pamětí. Všechno existující jsou totiž objekty, které vznikly na základě nějaké minulé příčiny – tedy jsou pamětí.

Paměť je tedy přímým důsledkem zákona kauzality – příčiny a následku. Veškerá hmota a energie je „zmražená“ informace, tedy paměť.

Každá hmota a energie je pamětí – mají zapamatovanou uloženou informaci a uložené chování jak se mají chovat a jak působit. Tuhle informaci do nich vložil jejich tvůrce.

Člověk není nic jiného, než chomáček hmoty a energie, která má v sobě informaci o tom čím bude – tedy kusem paměti.

A znovu paměť není nic trvalého, paměť existuje, protože existují zákony kauzality. Tedy paměť je to, že v neustálém cyklu vzájemných přeměn informace a energie (hmota je také energie) lze po určitou dobu vysledovat (díky existenci jasně daných zákonitostí vesmíru, tedy že to neprobíhá náhodně) zpětnou příčinu – tedy máme zárodek paměti.

Ovšem postupně v čase je příčina vysledovatelná zpětně čím dál hůř, paměť začíná mít sklerózu.

Stejně tak jako po mnoha cyklech vzájemné obnovy (sebeopravy a vývojových cyklů) člověk (jeho tělesná podoba) přestává být schopen vysledovávat původní myšlenku vzniku jeho života – a jako celek ztrácí životaschopnost. Dochází ke smrti.

[63]: Já jsem Ti košatě na příkladech ukazovala pouze to - proč si myslím, že je vědomí - informací. Protože, Ty jsi toto mé trzení rezolutně zamítla. Napsala jsi, že rozhodně vědomí - není informací.

---

Rozšířené vědomí, někde jsem četla i "závědomí" a už se z toho dělá v New Age mystika, už se to démonizuje a dávají se pravidla na krk. A musí se projít nejméně 10 branami a tam může vstoupit jen ten a ten...A tyhle stavy lze myslím navodit i uměle - drogou a halucinogeny.

Jinak si myslím, že rozšířené vědomí - to znamená paradoxně být maximálně bdělý v přítomnosti - kdy jsi právě schopna skrz své tělo cítit nejjemnější nuance všeho. Příklad: Proutkař - proutkem hledá pramen. Nebo skuteční léčitelé - vidí, cítí co jiní ne - tedy ve bdělém a velmi přítomném stavu. Někdo má dar z hůry právě zachytit tyto signály a jiní se tam mohou při své vůli dopracovat meditací apd.

---

Jinak Ty sama aplikuješ stavy spojené s holotropním dýcháním. Věnuješ se tomu intenzivně, čteš na toto téma literaturu - takže si na své otázky můžeš dost dobře odpovědět sama.

---

Spánek (to je nebdělost - taková dobrá příprava na smrt) Pak jsou poruchy vědomí (opět rozlišujeme hladiny - somnolence, sopor, koma - liší se to právě tím, jak člověk reaguje na podněty z vnější) Pak nastupuje předsmrtná agonie - všechno to jsou různé hladiny vědomí. A pak je Smrt konečná, krematorium a hyeny hodují.

A už mlčím jako hrob.:-)

[62]: To co jsi tak košatě popsala je ale stále bdělý, vědomý stav. Já bych chtěla jít dál, za bdělý stav, za snění, za bezvědomí. Zajímá mi vstup za mysl do rozšířeného vědomí.

Jinak jestli chceš udržet moji pozornost, tak buď stručnější.

[60]: Výborně, velmi pěkně jsi to vystihla a popsala. - souhrně všechno to je energie (informace). Všechno to drží díky vazbě mezi informacemi - to by mohla být pamět. I ve vědomí jsou různé hladiny, vrstvy. Dotkla ses nevědomí, snů, instinktů, spánku a také pocitu duše - (opět to jsou informace jen na jemnější hladině, frekvenci) tady se to lehoulince protíná i s tím polem energie duše.

Vědomí je podle mě obrovské energetické pole. Každý člověk má vědomí. Myšlenky a impulsy z lidského vědomí (vědomí - vědět- dozvídat se aktivně) lítají doslova všude po ulici. Napadne Tě myšlenka a řekneš ji a ve stejný moment Tvoji myšlenku vyřkne Tvůj partner - telepatie? Jen Tvůj partner zachytil tu myšlenku (energii) díky tomu poli, které kolem sebe Ty vytváříš. Tímto způsobem se rozjely světové vynálezy. Jeden vědec měl myšlenku a spousta dalších vědců nezávisle pracovali na stejné myšlence. A šlo o čas - kdo ji první bude mít patentovanou.

Jiný příklad energetického pole vědomí: Učitel učí děti předmět ve škole. Učitel při té hodině přednáší a vysvětluje látku. Vydává tím energii- utváří informační pole. Děti tiše poslouchají a jsou vystaveni tomuto informačnímu energetickému poli. Zprvu, učitele neznají - musejí se naučit a přijmout jeho způsob výkladu - ponořit se do jeho informačního pole, na jeho frekvenci a pak už jen to dítě plyne a lehce informace přijímá a chápe. Nějakému dítěti to jde hned, je mu učitel sympatický, takže se pozvolna položí do učitelovy hladiny, ale průšvih je, pokud ten učitel nesedne tomu dítěti - dítě není schopno přijmout a vnořit se do té hladiny a bojuje s tím - pak má i problém porozumět látce.

Struktury našeho vědomí opakujeme, aniž bychom si je kolikrát uvědomovali. To jsou ta podobenství, kde jsem psala jinde. Lidé, kteří mají ucpané cévy a srdce řeší se to chirurgicky obchvaty (kolaterály) přemostěním (by pass). Stavební inženýři projektují nové dopravní tepny, obchvaty kolem zacpaných měst, nadúrovňové přemosťovací křižovatky.

Pole Duše je myslím dál, na jiné hladině, frekvenci - za energetickým polem vědomí. Ale ty hladiny se vzájemně i právě prolínají. Všude jsou struktury hrubé po jemné až nejjemnější. v Makrokosmu i mikrokosmu. Venku i ve vnitř - to jsou jen ta slova - východní nauky - takto prostor nevnímají. Ven, dovnitř je spíše o pohybu. To je krásně vidět na živlové kvalitě. Vzduch se pohybuje od středu směrem vně a všemi směry, rozpíná se, prostupuje vším. Naopak Voda splývá, kapka s kapkou se spojují dohromady, je to pohyb k sobě, ke středu - až vytvoří louži - moře.

Je to jen můj pohled - to, co jsem vyvodila z principů hermetické filosofie, co nám tu kluci prezentují různě a mé pozorování. A něco opravdu velmi málo, co jsem si na netu dohledala a přečetla, abych tomu lépe porozuměla.

[59]: Tělo ale také není jenom to co vidíme a co popisuješ kosti, svaly, vlásečnice, nervy....i směrem ven existuje tělo, jež není pro nás zachytitelné.

[59]: Tak nabízí se dělení na vědomí a nevědomí. Informace a znalosti vědomé získané pomocí našeho rozumu, vůle. A nevědomé příjmy ze snů, intuice, instinktů.... Někde na rozhraní se mohou pohybovat vzpomínky. Ale je to hodně neotesané, protože i třeba sny jsou vědomé a nevědomé. Sny, které nám pošle náš rozum a sny které přijdou odjinud.

[58]: Doplnila jsem svůj komentář, aby to bylo lépe k pochopení, co jsem tím měla na mysli, když jsem řekla, že je v podstatě vše energií a informací. (č. 54 a myšlenka 6)

Hoříme na pojmu vědomí. Tak, možná by bylo dobré si představit co všechno vědomí obsahuje - jakoby jeho složky. Pak bychom v tom možná mohli mít malinko jasno.

[54]: Pro mne vědomí rozhodně informace není. Vědomí je zprostředkovatel. Jemnohmotné informace Duše existují i v momentech kdy Vědomí neexistuje.

Pořád dost hoříme na pojmu Vědomí. Byla bych svolná ho spojit s Duší, ale s ní spolupracuje jen nějaké jeho část/vrstva. to mi přijde důležité.

[56]: Daniela: "Předopovaný člověk je také odpojen od sebe, svého zdroje, své Duše. Z klasické pohledu má otupený mozek a smysly, ze širšího pohledu se pro mne vzdaluje od svého jemnějšího vedení."

Ano, rozumím Ti. A čím vším může být předopovaný člověk? Kdy se vzdaluje od svého zdroje a tedy sebe samotného, své přirozenosti a vnitřní i vnější rovnováhy?

Dopovat se můžeme drogy, alkoholem, léky, reklamami, fanatickými nesmysly (vědecké, náboženské, společenská dogmata a předsudky, výchovou apd.) které nám jsou velmi příjemně podsouvány. A najednou jsme tak vzdáleni sami od sebe, že jsme zabloudili, nevíme a tápeme a nebo se chytáme něčeho co nám nepatří. A pak z toho onemocníme. Je dobré se tedy vrátit " k sobě domů" - tichounce naslouchat jen a jen svému nitru, své tichounké hudbě a odpočívat.

[55]: Mě Miloslavův komentář nemate, já se s ním stotožńuji. Mám jen za to, že odpojení probíhá jinde, než jak se všeobecně předpokládá.

Předopovaný člověk je také odpojen od sebe, svého zdroje, své Duše. Z klasické pohledu má otupený mozek a smysly, ze širšího pohledu se pro mne vzdaluje od svého jemnějšího vedení.

[53]: Daniela: Anestezie je ("technický úkon") prováděna na těle. Anestezie blokuje vodivé dráhy nervu, takže se přeruší ten přenos informace do mozku a my si nejsme schopni uvědomit tu bolest. Nevnímáme ji. Ale ta bolest nezmizela je stále v tom místě.

Na tělo se dá dívat nejen z důvodu anestezie medicínsky - to je to, co Tě mate v tom komentáři, ale také jak píšeš z toho holistického pojetí. Jemnější úroveň - mohou to být energetická centra z pohledu tradiční čínské medicíny. Jedno tělo a také více pojetí. Vzájemně se to nevylučuje. Jen ten pohled je každý jiný. Myslím, že to měl Slávek na mysli, když psal o nehmotné dráze.

[52]: Slávek: "Duše jako informace je něco co se mi líbí. Výborná představa."

Myšlenka1

Věřím, že se Ti tato představa líbí. Protože tato má myšlenka rezonuje s Tvojí strukturou myšlení - přemýšlíš jako programátor a technik. Proč je Ti technika blízká? Půjčím si Hermese Trigemestra a řeknu - protože"jak nahoře, tak dole" - Máš ASc. v analytické, metodické Panně a narodil ses v roce, kdy vládl Merkur - ten je vládcem Tvého horoskopu. Neznám Tvůj horoskop a nejsem astrolog - jen jsem to odvodila z Tvých komentářů.

----

Myšlenka 2

Vědomí je také myslím informace - všechno to je v podstatě informace (energie, energetická pole) - struny- vlnová teorie. Východní nauky to mají vymakané. Já neznám východní nauky, ale jen ten zlomeček co jsem z toho poznala a obsáhla tady na fóru a co mě inspirovalo si něco malinko dohledat, tak tuším tu jejich nesmírnost. Proto jsem měla např. potřebu sdělit na vlákně "O DNA" to podobenství DNA jako archetyp s archetypem Knihy proměn.

---

Myšlenka 3 patří k myšlence 2

Když jde o struny a jejich vibrace - jde o kmitání na frekvenci a tedy rezonanci. Rezonujeme s tím, co nám je blízké - tak jsme jedině jako lidé schopni zachytit signál. Lidé jsou různí a mají různé antény - proto všichni lidé dosahují určité frekvence, někdo dosáhne dál, jiný blízko.

A ten kdo postupně rezonuje nejprve s blízkými signály - postupuje dál na jemnější a vzdálenější úrovně. Jsou lidé, kteří dostali do vínku úžasnou anténu - jsou schopni zachytit signály z Akášy - sice zachytí, ale nerozumí tomu signálu, neví co s tím. Potřebují se naučit, pochopit zákony Universa- využít Daru vědomí. A pak teprve mohou naplno využít svoji anténu.

A pak jsou lidé jako Ty - postupně přecházejí z jedné frekvence do druhé a poznávají všelijak. Buď tím, že dostaneme od života ránu a to nás navede, nebo naopak lehounce se učíme souladem - vnitřním a vnějším kdy máme duchovní vedení a to nás postupně posunuje (soulad je pěkně popsán v Knize proměn).

Obě cesty jsou potřeba. Cesta souladu je příjemnější - pro mě tato cesta představuje to, jako když vidíš ranní tichou krajinu v oparu, mlhavě a pomalinku ranní mlha ustupuje a vidím tu krajinu jasněji, v barvách a rozeznávám jemné detaily - listí na stromech apd. Napsala jsem, že Tvé fórum je pro mě Zen. To nebyla lichotka - to bylo konstatování.

---

Myšlenka 4 patří k myšlence1

Mě ohromila Tvá kvantová fyzika. Proč? Protože je pro mě nepochopitelná, neznámá a svým způsobem mystická. Vše neznámé nám přijde mystické. Ale Ty jsi z toho neudělal démona, ale naopak mluvil jsi na vlákně o strunách - o houpající se loďce na moři. Tak jsem si ten obraz ve své mysli představila, slyšla vodu, cítila vůni moře a pozorovala tu nekonečnou modř. Krásně toto podobenství rezonuje s mým cítěním krásy, umění, malířství apd. Např.100 rozměrný prostor v kvantové fyzice - to může být kubismus.

Kdybych k Tobě chodila na doučování z kvantové fyziky a Ty bys mi ji vysvětloval tímhle způsobem - jsem v háji. Zamilovaná až po uši a není mi pomoci. :-)

Tímto chci také říci - že mě právě tady na fóru seznamuješ nejen Ty, ale i ostatní s poznáním - tím si pěstuji rezonanci k různým věcem - natahuje se mi přirozeně moje anténka dál do vesmíru, abych mohla zachytit různé signály a zvětšuji si tím svůj akční radius.

---

Myšlenka 5

Jsi programátor, ale také hudebník - proto podobenství o CD s hudbou.

CD je nosič. Hudba na CD je kopie originální hudby. Originální hudba je co? - důmyslný skladatel a výborní muzikanti s dirigentem vše v dokonalé harmonii. Ta originální hudba - ten geniální sehraný orchestr nás přesahuje.

CD plus hudba na CD nahraná - nerovná se dokonalý orchestr. A my jako lidé máme možnost vlastnit to CD (kopii té hudby) Každý má na CD jinou hudbu. A teď si to dosaď do východní, duchovní náboženské nauky.

---

Myšlenka 6 patří k myšlence 2

Tělo - vědomí- duše. To všechno je energie (informace) Tělo představuje obrovskou masu zhuštěné energie. Vědomí a jeho pole je opět energie, ale na jiné frekvenci a na jemnější úrovni než je velká masa energie hmoty a duše je ta nejjemnější struktura energie, jakoby ještě dál na delší frekvenci za vědomím.

Jsou to jakoby 3 různé struktury energie v různých hladinách. Pro lepší představu.

Fáze a hladiny spánku. Letové hladiny pro malá sportovní letadla, osobní letadla a letadla nadzvuková.

A půjdem zpátky do těla a co uvidíme cestou tělem - opakování struktur od hrubé po velmi jemné. V těle jsou kosti, svaly, na jemnější úrovni jsou vlásečnice, nervy a na nejjemnějších úrovních jsou malinké velmi dokonalé buńky.

Pomyslné hladiny a frekvence:

Lidské tělo je velmi omezující - lidské vědomí přesahuje lidské tělo - Duše přesahuje i lidské tělo i lidské vědomí.

Miloslav: Co když amputací ruky nezmizely informační dráhy mezi rukou a mozkem? Co když tyto dráhy nejsou tak zcela hmotné?

Já se ještě vrátím k lokálnímu umrtvení. Ty píšeš: blokuje se přenos informace mezi tělem či jeho částí do vědomí. Ale kde se přesně blokuje? Blokuje se informační dráha, když se vrátím k Tvé citaci nahoře, neblokuje se tím vlastně jen určitá jemnější vrstva těla?

Pokud přidržíš ruce někomu, kdo Ti chce dát facku, začne se energie přetvářet. Naskočí frustrace dotyčného, že nemůže konat, tedy vztek vzdor a agrese, potom transformace té obrovské energie a je na dotyčném, zda tuto přeměnu využije pro sebe nebo proti sobě. V určitém momentě vztek se podvolí v pláč a v uvolnění. Dojde k rozpuštění bolesti a nabrání síly.

[46]: Barča Vaňková: „A jak se díváš na moji myšlenku s Duší a vědomím - kde jsem je přirovnala k CD s hudbou? (komentář č.30) Tím jsem podpořila vlastně Tvůj experiment a podtrhla si svá vlastní tvrzení o propojení duše a vědomí. Díky za odpověď.“

Duše jako informace je něco co se mi líbí. Výborná představa.

Nicméně si myslím, že nosičem „informace duše“ zde bude něco, čemu se ve východních naukách říká jemnohmotná pole. Tedy aura a řada dalších struktur.

Vlastně nevím co je vědomí a tak se snažím vyhnout se úvahám na téma k čemu bych ho přirovnal.

[43]: Slávek. Díky za ukázku, jak to chodí na vysoké. Měla jsem za to, že na výšce profesoři oceńují tvůrčí a originální přístup. A za to jsou červené diplomy a nejlepší hodnocení.

Ale na druhou stranu Ti výška ukazuje také široký pohled na pojetí té duše. Která citace, Ti je z vědecky uznávaných pramenů nejbližší? Prosím, jen tak pro představu. Díky za odpověď.

[49]: Ano, na tom něco může být.

[48]: Nebylo myslím odpojeno nic. Jen ses víc soustředila na jiný vjem (duchovní práce) a na vjem č.1 bolest si "zapomněla" Prožitek Tvého vědomí z duchovní práce byl natolik silný a vše se na něj soustředilo (mysl, tělo), že se bolest zubu dostala do pozadí, Ustala Tvá práce a tělo a mysl se soustředilo na vjem bolesti zubu - protože v té chvíli to opět bylo pro Tvé tělo a mysl silný vjem. Takhle fungují ty operace - kdy člověk na sále zpívá a je operován bez narkózy.

[45]: Kdysi jsem tu popisovala příhodu s bolavým zubem. Nesnesitelná bolest, při určité práci (pro mne duchovní) ustávala, ale přesto v přestávkách kdy vědomí jelo v normálních mezích okamžitě naskakovala v plné síle. Co bylo tedy odpojené, co bylo blokováno, když vědomí jelo na vyšší obrátku a tělo bylo nastaveno na vyšší citlivost. Kam se tedy poděla a proč?

[40]: Slávek: Díky za odpověď a Tvé vyjádření. Věřím, že jako moderátor čteš všechny příspěvky na fóru. Samozřejmě máš právo jako kdokoliv z nás na jakékoliv příspěvky vůbec nereagovat. A také jako moderátor máš právo korigovat a vést směr debat. Také si právě myslím, že je spousta vláken, kde vůbec nejde o to - co je a co není "správně a špatně" Naopak jde o různorodost. Proto mi přijde také někdy líto, že se to zvrhne do argumentací typu - dokaž to, obhaj to. Pak to ztrácí své kouzlo. Mám ráda jakékoliv úvahy.

[42]: Slávek: Myslím, že se dost v tomto komentáři o vědomí a těle shodneme. Fantómové bolesti - tedy vnímání chybějící části těla jsou uložené jako informace v paměti (zřejmě) Paměť jako energetické nehmotné pole energie.

A jak se díváš na moji myšlenku s Duší a vědomím - kde jsem je přirovnala k CD s hudbou? (komentář č.30) Tím jsem podpořila vlastně Tvůj experiment a podtrhla si svá vlastní tvrzení o propojení duše a vědomí. Díky za odpověď.

[26]: Daniela: „Např. narkóza dalo by se říct, že díky ní odpojíme vědomí, ale při pouhé lokální anestezii odpojujeme podle mne pouze tělo. Nebo zřejmě nějakou vrstvu těla, protože Vědomí je stále přítomné.“

Pokud se odvolám na svůj příspěvek a své pojetí, pak tělo je nástroj na hmotný projev. Tedy bez těla možná vědomí existuje, možná vědomí neexistuje, ale každopádně se nemůže hmotně projevit.

Pokud někomu svážeš ruce, pak stále jeho vědomí může chtít dát Ti facku, ale jeho tělo – nástroj na převod do hmotné podoby – to nedokáže udělat.

Jak při narkóze, tak při lokální anestézii se blokuje přenos informace mezi tělem či jeho částí do vědomí. Dokonce při narkóze může vědomí existovat, jen nemusí mít informační spojení s tělem.

Existují lidi, kteří lékařům přesně povyprávěli, co se přesně dělo při operaci, kde byli v narkóze.

[43]: :-))) jasně, kdo by to tam vlastně učil, že? Vždyť to říkám pořád, že já nejsem studijní typ.

A vnímáš to alespoň podobně, tak jak jsem se vyjádřila? Mě třeba ta lokální anestezie vrtá hlavou.

[41]: Daniela: „Bylo by docela prima, kdyby se tyto pojmy probíraly na nějaké škole“

Danielo, tak Vás vítám na zkoušce z předmětu „Nauka o duši – 1 část“. Moje první otázka bude jednoduchá. Řekněte mi, jak nadefinoval duši Francis M. Conford, dále se Vás zeptám na komponenty duše podle Platóna. Pokud bude chtít jedničku, budu chtít základní období historického vývoje pohledů na duši.

Ještě skouknu Vaší práci. Moment, studentko, Vy tu máte psáno, že duše a vědomí je spojené! Kde máte vědecký odborný zdroj, nebo citaci na pramen, kde se to tvrdí? Že je to Vaše vlastní myšlenka! Danielo, tohle je věda! Jak můžete v textu použít něco, co nemáte podloženo citací vědeckého pramenu, nebo výzkumem!

Tak bohužel, tuto práci nemohu vzít. Opravte jí, používejte důsledně pouze vědecké prameny a přijďte příště až to bude v pořádku.

[35]: Barča Vaňková: „Když člověku amputují ruku. Cítí velmi dlouho bolesti amputované ruky. Je sice odstraněna ruka a na ní nervy, ale v mozku je tato informace o ruce, stále uložena.“

Co když amputací ruky nezmizely informační dráhy mezi rukou a mozkem? Co když tyto dráhy nejsou tak zcela hmotné?

---

Barča Vaňková: "Tělo je schopné určitě vnímat i samo. … To nevím. Já myslím, že je závislé na pokyn se "shora" (CNS apd) I když buńky jsou do jisté míry "samostatné" - příklad: patologická rakovinná buńka, která přetransformuje ve svém jádru informaci. Tělo je schopné vnímat samo jen do určitého rozsahu. K složitějším věcem je potřeba "šéf" (nervový systém)“

Buňka je tedy schopna postarat se o sebe sama a sama si poručit.

Srdce se také do značné míry řídí samo – jen je možné ho ovlivňovat (moderovat).

Imunitní buňky také do značné míry fungují autonomně.

Řada reakcí a činností je řízena lokálně. I to CNS nutně nepotřebuje zapojení mozku. Řadu věcí vyřídí reflex přímo na příslušném úseku míchy a do hlavy a mozku to vůbec jít nemusí.

Nicméně CNS je také tělo. A tělo žije a přežije, i když je člověk určitou dobu v bezvědomí někde v lese – tedy tělo se uřídí do značné míry samo i bez vědomí.

[40]: :-))) Bylo by docela prima, kdyby se tyto pojmy probíraly na nějaké škole....

[28]: Barča Vaňková: „A také jsem podrobněji rozebrala Tvůj "experiment" (komentář č.19)“

A já Ti na komentář do značné míry ve svém příspěvku odpověděl.

---

Barča Vaňková: „A ještě jedna věc - Ty jsi psycholog, Takže tyto pojmy probíráte podstatně hlouběji na vysoké škole - je velmi jednoduché opsat odborný text z knih. Ale je tohle skutečně účelem?“

Tyto pojmy neprobíráme na vysoké škole.

---

Barča Vanková: „Těší to vůbec, tímto způsobem? Nebo to bude pan Lazarev?“

Je to pan Miloslav Ponkrác. Těší mě to opisovat od Miloslava Ponkráce.

---

Barča Vaňková: „Přijde mi tato věta výše uvedená od Tebe nefér a také to na mě působí tak, že pro Tebe naše osobní úvahy a pohledy nic neznamenají a nedokážeš docenit snahu, kterou jsme vynaložili na řešení Tvého "experimentu"“

Hanka správně (z mého subjektivního pohledu) napsala, že je možné si nadefinovat pojem „duše“ a pojem „vědomí“ jakkoli. Tak jak to osobně cítíme.

Jakýkoli význam slova „duše“ je v zásadě správný.

Experiment spočíval právě v tom nabourat trochu samozřejmost používání slov „duše“ a „vědomí“ a předat si vzájemně naše představy těchto slov a vlastností „duše“ a „vědomí“.

Nijak neřeším s konečnou platností tyto otázky a nikde nepíšu, co je „správně“ „duše“ a co „vědomí“. Jen píši jako další člen debaty své názory. S tím, že netvrdím, že jsou pravdivé, správné.

[23]: Slávek: "Ohledně duše × vědomí – a z toho vznikajícího utrpení. Moje představa je, že sama existence vědomí je důvodem vzniku bolesti a utrpení. Jenom díky vědomí si můžeme uvědomovat a prožívat – a některé prožitky jsou nutně nepříjemné. Tedy utrpení vzniká jako odvrácená strana mince možnosti a schopnosti prožívat – daru vědomí."

Výborně vyjádřené! Dar vědomí, prožitku, uvědomnění si, přijetí odvrácené strany. Na vlákně "O Tibetu" v komentáři č.40 jsem psala také svým způsobem o Daru vědomí.

[37]: V pořádku. Díky. Opravila jsem to. Já jsem tu 23 nepřečetla, mě opravdu ta úvodní věta dost překvapila a zaskočila.

[36]: Barčo, za mne ne. Pro mne se Miloslav dostatečně vyjádřil v komentáři 23 a na mnoha jiných vláknech. A v mých očích je spojení s Duší stejně důležité pro muže i ženu. Nevidím v tom rozdíl.

Slávek: Já i Daniela jsme mnohokrát napsaly a popsaly své osobní zážitky s Duší. Každá ji cítíme a prožíváme trochu jinak. Mě by zajímalo, jak svou Duši prožíváš Ty osobně a také by mě zajímal Tvůj pohled na Duši - její vnímání a co představuje Tvá duše pro Tebe jako muže. Osobně si myslím a vyjádřila jsem to i na jiných vláknech, že pro ženu její spojení s Duší je velmi důležité. Díky za odpověď.

[27]: Slávek: "Ale jak vědomí vnímá tělo?"

Je s ním přímo fyzicky propojeno - nervovým systémem (receptory, čidla, smysly, nervové dráhy, jednotlivá centra v mozku)

Když člověku amputují ruku. Cítí velmi dlouho bolesti amputované ruky. Je sice odstraněna ruka a na ní nervy, ale v mozku je tato informace o ruce, stále uložena.

Slávek: "Tělo je schopné určitě vnímat i samo."

To nevím. Já myslím, že je závislé na pokyn se "shora" (CNS apd) I když buńky jsou do jisté míry "samostatné" - příklad: patologická rakovinná buńka, která přetransformuje ve svém jádru informaci. Tělo je schopné vnímat samo jen do určitého rozsahu. K složitějším věcem je potřeba "šéf" (nervový systém)

[33]: Daniela: "Také si myslím, že to jak Vědomí vnímá tělo souvisí s naším vztahem k matce."

Myslím, že to jak vnímáme svoje tělo - souvisí jen a jen s námi samotnými. Vypovídá o naši rovnováze (psychické i fyzické) O tom jaké máme o sobě mínění, předsudky, o tom jak moc se necháme ovlivnit jinými lidmi a reklamami apd. Pokud máme na sobě např. nějakou deformaci, znetvoření - to nám způsobuje psychickou bolest (nerovnováhu) a těžko sami sebe přijímáme.

Ale souhlasím s Tebou v pojetí Mysl- otec - mužský princip. Tělo - hmota - matka- ženský princip.

[31]: Také si myslím, že to jak Vědomí vnímá tělo souvisí s naším vztahem k matce. Protože Matka je tělo a směr dovnitř a naše společná jednota, kterou jsme s ní kdysi tvořili. Otec je Mysl a směr ven, to jak vnímáme směrem ven ovlivňuje Otec.

[30]: Tohle je dobrý.

[29]: Miloslav: Ale jak vědomí vnímá tělo?

Myslím, že Vědomí čerpá své informace ze dvou zdrojů, z těla a z mysli (z hlavy a srdce). Pokud nejsme v harmonii s Duší, může nás mysl šálit, může nás mást, zavádět. Informace z těla jsou nekopromisní, ale mysl je může ignorovat, křivit, anebo zlehčovat. Já myslím, že tělo neklame. Záleží na jaké úrovni ho naše Vědomí vnímá. Toto vše pro mne přesahuje Duše.

Duše a vědomí.

Duše může být opravdu informace (energie) A Vědomí je nosič - médium (anténa pro přijímání energie) Pro lepší představu: Hudební CD je nosič a na něm je nahraná hudba. Ale hudbu na nosiči na CD nahrál orchestr někde jinde. Inspirovala jsem se Goethem, který řekl, že všechno stvořené je podobenství. :-)

[27]: Miloslav: Co či kdo je to to „nás“, které duše přesahuje?

Tak "nás" je rozhodně fyzické tělo, ale i naše Vědomí. Já to nedokážu blíže popsat, ale Duše přichází nějakým způsobem zvenčí a je nějak jemně propojena s "námi". Energie z Duše je přítomna i po odchodu fyzického těla, po smrti. Je to zřejmě jakýsi energetický otisk ve Vesmíru, který zůstává. Pokud jsme více vedeni Duší, jsme s ní v užším spojení, prospívám nám to.

Lépe to v tuto chvíli nedokážu popsat.

Miloslav: Ale jak vědomí vnímá tělo?

Nad tím se ještě s dovolením zamyslím :-), abych se nezamotala. Ale díky za ty otázky, Miloslave!

[23]: Slávek: "Takže nikdo nenašel odvahu napsat jak si představuje duši a vědomí."

???

Dál jsem Tvoji úvahu už nečetla. Ta úvodní věta mě odradila.

Budu upřímná:

Neber to prosím jako osobní útok, ale jsi nespravedlivý. Vložila jsm několik úvah a pohledů na duši. A také jsem podrobněji rozebrala Tvůj "experiment" (komentář č.19). Kde jsem přistoupila i na to, že jsi mé tvrzení vytrhl z celého kontextu. No, zřejmě to vše nestačí a vše je špatně. A ještě jedna věc - Ty jsi psycholog, Takže tyto pojmy probíráte podstatně hlouběji na vysoké škole - je velmi jednoduché opsat odborný text z knih. Ale je tohle skutečně účelem? Těší to vůbec, tímto způsobem? Nebo to bude pan Lazarev?

Přijde mi tato věta výše uvedená od Tebe nefér a také to na mě působí tak, že pro Tebe naše osobní úvahy a pohledy nic neznamenají a nedokážeš docenit snahu, kterou jsme vynaložili na řešení Tvého "experimentu" Pro mě je to určité zklamání.

Chtěla jsem se Tě zeptat, na některé věci z náboženských nauk, ale teď si říkám - má to vlastně význam? Vážím si jinak velmi, jak věci dokážeš výborně vysvětlit.

Děkuji za vyslyšení a snad i pochopení.

[24]: Daniela: „Vybízel jsi ale slovy: Doložte Vaše tvrzení. Nejsem si jista, zda tvá slova jsou důkazem?“

Není to „konečné řešení otázky duše × vědomí. Vlastně jsem spíše chtěl vyprovokovat diskusi ohledně toho co to je a co není duše a vědomí. A o vašich představách.

---

Daniela: „Vědomí - dle mé úvahy je to, co nám dovoluje prožitek, jiný vstup než hmotný. Vjem na jiné úrovni, protože i tělo vnímá, ale na tělesné úrovni.“

Takže když dostaneš zánět vaječníků, nebo se praštíš kladívkem do prstu – vědomí to vnímá jakým způsobem?

Tělo je schopné určitě vnímat i samo. Ale jak vědomí vnímá tělo?

---

Daniela: „Duše - je to, co nás přesahuje. Vědomí může s Duší spolupracovat těsně, anebo může být velmi vzdálené od ní. Může být od ní dál utlumeno např. medikací.“

Takže jiná definice duše.

Co či kdo je to to „nás“, které duše přesahuje?

---

Daniela: „Jednotlivé části je možné oddělit, jsem přesvědčena, že Duši je možné odpojit od těla a je možné ji odpojit i od Vědomí.“

Super, díky za názor.

Např. narkóza dalo by se říct, že díky ní odpojíme vědomí, ale při pouhé lokální anestezii odpojujeme podle mne pouze tělo. Nebo zřejmě nějakou vrstvu těla, protože Vědomí je stále přítomné.

A ještě jinak. Duše je pro mne velmi jemná energie, tělo je zhuštěná energie a vědomí nedokážu definovat.

[23]: Vybízel jsi ale slovy: Doložte Vaše tvrzení. Nejsem si jista, zda tvá slova jsou důkazem?

Tělo - ano je hmotná část, dle mého už z tvaru těla, z toho jak jsme byli zhmotněni k nám již mluví naše Duše. Já mám za to, že tělo je velkou výpovědní hodnotou o našem stavu, rozpoložení.

Vědomí - dle mé úvahy je to, co nám dovoluje prožitek, jiný vstup než hmotný. Vjem na jiné úrovni, protože i tělo vnímá, ale na tělesné úrovni.

Duše - je to, co nás přesahuje. Vědomí může s Duší spolupracovat těsně, anebo může být velmi vzdálené od ní. Může být od ní dál utlumeno např. medikací.

Jednotlivé části je možné oddělit, jsem přesvědčena, že Duši je možné odpojit od těla a je možné ji odpojit i od Vědomí.

Takže nikdo nenašel odvahu napsat jak si představuje duši a vědomí.

Člověk jako jeden velký celek, nazveme ho třeba „já“ obsahuje různorodé části. Hranice těch částí jsou nejasné.

Moje představa je:

Tělo = hmotná část, která umožňuje „já“ měnit hmotný svět.

Vědomí = část, která prožívá, uvědomuje si a reaguje na podněty.

Duše = Vše z „já“ co není tělem.

Je možné oddělit duši a vědomí? Možná se lze na začátku zeptat: Je možné oddělit jednotlivé části „já“? Je možné odříznout žlučník z „já“ a bude pak „já“ fungovat? Existuje „já“, když je člověk v bezvědomí nebo když spí – tedy když vědomí de facto mizí?

Ohledně duše × vědomí – a z toho vznikajícího utrpení. Moje představa je, že sama existence vědomí je důvodem vzniku bolesti a utrpení. Jenom díky vědomí si můžeme uvědomovat a prožívat – a některé prožitky jsou nutně nepříjemné. Tedy utrpení vzniká jako odvrácená strana mince možnosti a schopnosti prožívat – daru vědomí.

Samozřejmě schopnost prožívat je věc navíc, kterou vědomí přidává k tomu co dostává za informace z těla i dalších částí. Prožívání je hodnocením, kterou k tomu vědomí přidává jako další dimenzi. Objektivně je třeba modrá barva neutrální, vědomí k tomu přidá subjektivní prožitek, že je to hezká barva, protože mi připomíná moře, ve kterém jsem prožil nejhezčí dovolenou třeba. Stejně tak zoologická kategorie – jedinec Homo sapiens, pohlaví muž – jakožto objektivní věc bude ve vědomí různých lidí hodnocena (prožívána) různě. Například „to je fešák“, „to není můj typ“, „ten má nádherné svaly“, …

[21]: Ano, já si myslím, že cítit svoji duši je přirozeností každého člověka. Podrobněji jsem to popsala na vlákně "Dejte mi s tím duchovnem pokoj" komentář č.14. Proto jsem tu také psala třeba o mém obyčejném psaní dopisů. Jiný pohled na duši pro mě též velmi krásný nabízí pojednání o středověkých řemeslnicích, jak cítí duši oni.

A zrovna tak jak má své potřeby naše tělo a mysl, stejně tak je důležité sytit svoji duši. A o to víc, že jsme ženy. Pokud člověk sytí svoji duši, cítí se štastnější, naplněnejší, spokojenější. Více cítí s jinými lidmi a prožívá lásku, pokoru a také to z něj vyzařuje. U žen je sycení duše myslím velmi důležité. Muž postaví dům, ale teprve žena z něj udělá domov a vdechne mu duši. Čím více žena má nasycenou duši o to víc jsou v jejím okolí štastnější ostatní lidé a vše živé...

Ano, za sebe mohu říct, že jsem čímsi prošla, cosi prožila, procítila, někam jsem nahlédla, ale vlastně nevím přesně o co šlo. Jen je v tyto chvíle jasné, že jde o cosi velmi jemného, přitom naprosto mocného a posvátného.

[10]: hanka: „My víme houby, co je duše. A pod pojmem "vědomí" jsme schopni mluvit každý o něčem jiném. Myslím, že dokonce ani neexistuje nějaké "oficiální" vymezení nebo definice tohoto pojmu.“

Souhlasím.

Přesto byl pojem „duše“ a „vědomí“ použit v nějakém kontextu a představě.

---

hanka: „Takže uvedené výroky se nedají ani dokázat ani vyvrátit, lze o nich napsat nějakou úvahu, aby se jiní dozvěděli, jak to dotyčný vlastně myslí. Co když to třeba vyústí v poznání, že vědomí rovná se duše?“

To byl můj trochu záměr. Tušil jsem, že vhled do těchto tvrzení bude zajímavý.

[6]: Slávek: „A není lidská duše spojena s lidským vědomím a tělem? Když je dáme tak jak jsi napsala v nadpisu: do rozporu Duše x vědomí – z toho vzniká nejvíce lidského utrpení a bolesti“

Udělám experiment. Jsou ve výše citovaném textu dvě tvrzení. A já budu tvrdit že, ani jedno z nich neplatí, dokažte mi opak!

-----

Možná Ti to tímto "programátorským" způsobem bude bližší.

Tvrzení 1: "A není lidská duše spojena s lidským vědomím a tělem?" Toto nelze dokázat ani vyvrátit. Protože nejsme schopni nadefinovat pojem Duše. A také nevíme a neznáme jak vypadá samotná duše bez těla a vědomí. A také neumíme zachytit projevy duše bez těla a vědomí. Na druhou stranu předpokládáme (a všude se to v duchovních knihách píše), že duše přesahuje naše tělo i naše vědomí. A je ve Vesmíru věčná a nezávislá na našem těle i vědomí. Dá se říci, že duše je určitá informace (ale to jsem dala jako přirovnání).

Tvrzení 2: "Duše x vědomí – z toho vzniká nejvíce lidského utrpení a bolesti“

ToTo tvrzení předpokládá fakt, že duše je spojena s vědomím a tělem. A že si díky tělu a vědomí uvědomujeme pocity duše. Ale pokud připustíme fakt, že duše by mohla být určitou nezávislou "informací", tak nám nemůže na těle a na vědomí způsobit trápení a bolest.

Neboli úkol pro Tebe: Dokaž mi, že Duše existuje samotná nezávisle na těle a vědomí a jaké jsou, její projevy bez těla a vědomí. Pokud mi podáš důkaz - obě má tvrzení pak mohou být skutečně neplatná.

---

Na Tvůj experiment jsem tedy přistoupila a pokusila jsem se o vysvětlení. Neříkám, že je správné. Takže mě by zajímalo, jak by si tento experiment řešil Ty sám. Díky :-)

[17]: Touha po jednotě nemusí být vždy podložena duchovní nebo náboženskou cestou. Touha po jednotě je naši přirozenou touhou splývat s něčím větším.

Touha po jednotě může být ale také podporována a hnána našimi deficity. Tak tomu bývá právě třeba v partnerství.

[16]: Hanka: Ano, pěkně jste to vyjádřila. Ano, také si myslím, že Duši nelze zaškatulkovat ani svázat. Ale pokud pojem Duše nadefinujeme - znamená přesně vymezíme, co Duše je a co nikoliv - tím se zúží pohled na duši jako takovou a její pojetí - a to je právě myslím škoda. Protože, pak např. by se mohlo stát, že bychom se o duši bavili jen ze zúženého odborného psychologického pohledu a ostatní pojetí by nám unikala (viz vlákno o Pravdě a Pozitivismu).

Nejsem žádný znalec duchovních nauk, textů, náboženství a filosofií. Teprve se s tímto vším lehounce seznamuji. Jen např. vím, že Duše je v těchto naukách různě pojmenována. Nevím, jestli se i obsahově i významem navzájem to pojetí liší - ale myslím si, že by podstata té duše (co představuje to nevyjádřitelné, neuchopitelné..) měla být stejná.

Nyní trochu odbočím: Ale to bychom se dostali k tomu, že všechna náboženství jsou svou podstatou a principem stejná - směřující k určité jednotě (Bohu, Existenci, Vesmíru, Jednotě..)

Když se nad tím vším zamyslíte, tak ta myšlenka jednoty (touha po jednotě) je prostoupena vším. Ve společnosti - malé podniky, společnosti až k nadnárodním korporacím. Ve vztahu - člověk s druhým člověkem chtějí zažívat jednotu (souznění, lásku, naplnění) Společenská zřízení - tendence spojování států (EU) apd.

.

[12]: Nemyslím, Barčo, že by se Duše dala nějak svázat nebo zaškatulkovat, ale je zde to slovo, ten pojem, a každý z nás mu rozumí trochu jinak. To je vidět i na různých náboženstvích, filozofiích, která tu Duši nějak vymezují, škatulkují :o).

Můžeme se těmto pastičkám vyhnout, že každý, kdo o to stojí, může nabídnout svoje vlastní pojetí, jak tomu rozumí, včetně užití podobenství či básnických vyjádření. Slova samozřejmě asi nikdy nemohou být úplně vyčerpávající, a s tím má být každý tak nějak srozuměn.

[14]: Barča: Už mě napadá jen otázka - jak moc velký ten přesah má být? Dá se to měřit, pozorovat? Asi těžko, že...

Ale na to jsme tu teď odpověděly :-).

[11]: Daniela: " Zážitek s určitým přesahem v našem vědomí, než je běžné."

Nedokážu říci, co je v mém vědomí běžné a co už ne. Když někdy poslouchám vážnou hudbu, tečou mi slzy, nebo mě naplňuje nevýslovné blaho. Jsou lidé, kteří vážnou hudbu neposlouchají vůbec. A tímto způsobem bych mohla popsat další běžné věci, které se stávají (ne)běžným vnitřním prožitkem. Něco lze vyjádřit lehce, něco hůře a něco nelze vyjádřit vůbec.

Už mě napadá jen otázka - jak moc velký ten přesah má být? Dá se to měřit, pozorovat? Asi těžko, že...

[10]: Ano to je pěkná odpověď, vidím to stejně. Shodnout se na pojmu vědomí je dost nemožné. Pokud cosi jemnějšího sdílíme s druhým, nebo se pohybujeme v podobné poloze, můžeme tušit o čem mluvíme, ale velmi těžko budeme mít zcela totožné "vědomí".

Líbí se mi i to, co říkáte s tělem. Jsem přesvědčená, že ani zde není možná shoda. Každý z nás vnímá tělo naprosto odlišně, každý se stotožňuje s určitou jeho vrstvou. Protože stejně jako vědomí tak i tělo je mnohovrstvé.

Vědomí je duše i to by se dalo říct :-).

[10]: Hanko, děkuji :-) Naprosto s Vámi souhlasím. A řekněte, není to trochu škoda definovat (a tím zaškatulkovat a svázat) Duši? Je nádherně volná a dotýká se nás skrz úvahy, umění, hudbu a my máme možnost si duši prožít....

[9]: Zážitek s určitým přesahem v našem vědomí, než je běžné.

[6]: Dokazovat přeci můžeme nějaký výrok, kde máme všechna označení přesně nadefinovaná.

My víme houby, co je duše. A pod pojmem "vědomí" jsme schopni mluvit každý o něčem jiném.

Myslím, že dokonce ani neexistuje nějaké "oficiální" vymezení nebo definice tohoto pojmu.

Pokud můžeme o něčem hovořit, pak možná o těle, ale ani tam si nejsem úplně jistá, protože hovořit o živém těle (třeba lišky) vyžaduje jiný přístup než hovořit o mrtvém těle (té lišky).

Takže uvedené výroky se nedají ani dokázat ani vyvrátit, lze o nich napsat nějakou úvahu, aby se jiní dozvěděli, jak to dotyčný vlastně myslí. Co když to třeba vyústí v poznání, že vědomí rovná se duše?

[7]: Danielo, a co jsi představuješ pod pojmem "spirituální zážitek"? Já osobně si pod tímto představuji vše, co vnitřně prožívám. Ať už je to vítr v korunách stromů, psaní dopisu, dotek a blízkost blízkého člověka, stav, kdy jsem ve svém nitru zraněná a vyprahlá, ale také kdy se cítím nevýslovně štastná.

Vlastně vše je pro mě svým způsobem spirituální, protože to prožívám ve svém nitru - ve své duši a mysli.

[6]: Slávek: "Udělám experiment. Jsou ve výše citovaném textu dvě tvrzení. A já budu tvrdit že, ani jedno z nich neplatí, dokažte mi opak!"

Napsala jsem, že je těžké jen tak přemýšlet o duši. Díky tělu a své mysli si uvědomujeme i svoji duši, alespoń si to myslím. A proto jsem také schopna (nejen já, ale i ostatní různí lidé, umělci, hudebníci, básníci, malíři) o prožitcích a cítění své duše psát všelijak ve svých úvahách. Píšeš o argumentaci - podívej co jsme provedli na jiném vlákně s Pravdou a takové krásné bohaté téma to mohlo být, kdybychom neargumentovali jen proti sobě.

Ale věřím, že Tvá duše je úplně jiná, než ta má a proto i svou duši prožíváš jinak. A nemyslím tím to, že Tvá duše je blíž, nebo dál, nebo starší, vyspělejší "moudřejší, zodpovědnější" než ta má - ne, vůbec ne. Je, jen jiná, v jiném těle, v jiné mysli a v jiném srdci. Vůbec tyto charakteristiky Duše, které jsem vyjádřila přídavnými jmény neuznávám. Je to nesmysl. Duše je.

P.S.: Experiment, dokažte mi svá tvrzení - myslím, že z Tebe bude dobrý psycholog. :-)

[6]: :-) nelze, dokázat nelze. Jiná bytost může mým slovům porozumět, pokud si již prošla určitým rozvojem, nebo pokud bychom spolu sdílely nějaký spirituální zážitek. Ale důkaz neexistuje. Existuje nesdělitelné a nedoložitelné, myslím, že to je dobré ve svém životě přijmout.

[2]: „A není lidská duše spojena s lidským vědomím a tělem? Když je dáme tak jak jsi napsala v nadpisu: do rozporu Duše x vědomí – z toho vzniká nejvíce lidského utrpení a bolesti“

Udělám experiment. Jsou ve výše citovaném textu dvě tvrzení. A já budu tvrdit že, ani jedno z nich neplatí, dokažte mi opak!

Podle středověkých řemeslníků existuje důvod, proč máme všichni na konečcích prstů spirálovité vzorky. Domnívali se, že tyto rýhy jsou signály duše, která vstoupila do těla. Podle tohoto obrazného uvažování svým pozorným a vnímavým dotykem předáváme duši lidem a věcem. Naše duše sídlí kdesi uvnitř nás, na tajemných místech, a prostřednictvím našich konečků prstů se vynoří a dává duši dřevu při vyřezávání, zahradě při obdělávání, dětem, zvířatům a našim milým, kterých se dotýkáme.

Připadá mi velice poetické představit si, jak vracíme svému osobnímu životu duši, když věnujeme pozornost tomu, jak se věcí dotýkáme, například při přípravě jídla nebo v běžné práci či když se dotýkáme země.

Phil Cousineau

Oduševnělost je sloveso

(kniha nejen o duši)

Je těžké jen tak přemýšlet o duši. Kdy nejvíce cítím svoji duši? Když jsem sama, bez ostatních lidí. Když přestanu ve své hlavě vést pomyslný myšlenkový dialog. Ztiším se, zpomalím se, zklidním a jakoby mimoděk vnímám vítr, déšť, slunce, šumění moře, svůj dech, tep. V ten moment prožívám svou duši.

Kdy cítím ještě svoji duši? Když píšu blízkému člověku dopis. V Mysli a ve svém nitru hledám vhodná slova, přemýšlím o člověku, kterému píšu dopis a tím pádem si uvědomuji hloubku svého citu - naslouchám duši své a tím i duši toho druhého člověka, kterému píši svůj dopis. Myslím, že při psaní dopisu se v jedné mysli a v jednom srdci dvě lidské duše velmi sbližují...

[2]: Ano pokud se naše vědomí odpojí od duše, tak určitě.

[1]: A není lidská duše spojena s lidským vědomím a tělem? Když je dáme tak jak jsi napsala v nadpisu:

do rozporu Duše x vědomí – z toho vzniká nejvíce lidského utrpení a bolesti.

Není to popis hledání duše, ale vývoje vědomí. Nejsem si jista, zda je tím míněno totéž.