Knihy a filmy jako seriózní zdroj?

[57]: :-)) otázky typu co kdyby jsem si nikdy nekladla, ale otázky ve smyslu čím jsem si přitáhla zrovna takový typ muže ano :-). Myslím, že nikdy nepřestanu žasnout nad svým výběrem. Nicméně při troše upřímnosti si musím přiznat, že vždy to byla nejsprávnější zkušenost pro mne.

"Hledání partnerské lásky se nám na první pohled jeví jako ta nejpřirozenější věc na světě. Naslouchat tomu, jak 75tiletý muž, či postarší žena stále hledají perfektního partnera, zní jako něco idealistického, romantického a krásného. Když se však na záležitost podíváme z hlediska nekonečného opakování v průběhu života, pochopíme ji jako grotesknost."

Teď nevim přesně jest-li je to Bachova kniha Most přes navždy, nebo jiná od Richarda Bacha. V této knížce nádherně popisuje jak různé cesty životem se kříží a míhají a potkáváš na nich lidi. Uvažuje tam, kdyby tehdy potkal svou lásku života na té cestě už tenkrát , veškerý život by byl naprosto jiný. Směr by se vyvíjel jinam...

Taky jsem častokrát uvažoval o tom, co kdybych si vzal Irenu, nebo Hanku:-).....ale to hledání a otázky... je síla?!:-)

Je to groteskní a tragikomické zároveň!

[55]: Jste mě potěšil! Miluji francouzskou zemi a pohádky, o zelinářích a dětech jsem zatím netušil zhola nic:)

[52]: je v tom vidět vliv francouzské kultury na tu naši. U nás nosí děti čáp/vrána (podle pohlaví) ve Francii si chodějí rodiče kupovat novorozeňata k zelináři jako zelné hlávky

Byla jsem v pátek na Čtyřech dohodách Jaroslava Duška. Nádherné představení, takový styl předávání hlubokých mouder, pro mne už ani není představení. Kdo ještě neshlédl, vřele doporučuji.

:-)) no tomu se říká koloběh života.

Roman: "U tebe je naopak viditelný sympatický přístup k lidem, je to krásná vlastnost. Kéž je hodně takových na světě...!"

Nevím, zda by mi právě za takový postoj moderátor nepokáral :-). Ne že by si snad někdy hrál na mravokárce. Jsem si samozřejmě vědoma toho, že tento a podobné postoje jsou mojí pastí. Nicméně lety se to snad zlepšuje a tím, že to sama vidím z toho snad dokážu těžit to lepší.....

Jak by to napsali:

Karel Jaromír Erben

Ráno, raníčko panna vstala

a košíček si přichystala.

"Půjdu matičko pro zelí,

k vepřové, co je v neděli."

"Ach, nechoď, nechoď na lupení,

Pepíkovi co věřit není,

chytne tě, mladý ničema

a pověst tvá bude zničena."

Nemá Nanynka, nemá stání,

pro zelí ji cos pohání,

kuchařská vášeň ji nutí

dodat jím vepřové chuti.

První lupínek ulomila,

věštba matky se vyplnila.

Josefa statná postava

koš v troskách ležet nechává.

Než záře nebe pozlatila,

svou vášeň draze zaplatila.

A za rok v košíčku - jaký žal,

Pepíček malý zaplakal.

--------

Jaroslav Vrchlický

Byl jednou jeden Pepíček,

muž statný, vzrostlý, smělý

a na poli si nasázel

brambory, řepu, zelí.

Nanynka hezká dívka je,

veselá po den celý,

ta na lupení vyšla si

do Pepíčkova zelí.

Se zpěvem na rtech přechází

na poli dívka mladá

a natrhané lupení

si do košíčku skládá.

Netuší však, že Pepíček

tam z vršku pokukuje

a černá jeho duše již

jí mrzkou zradu kuje.

A číhá tam jak lítý drak

skryt v hustém křoví v lese

a zlost mu nitrem plápolá

a brada se mu třese.

Vzal do ruky svůj hromný kyj

a hnal se dolů srázem

a mocným kyje rozmachem

jí košík rozbil rázem.

[49]: Podívám se na tu knížku podrobněji, nějak mě začíná zajímat!:-)

[47]: Samozřejmě myslet si, že čím víc zaplatím, tím víc dostanu, nebo kvalitní je pouze to zaplacené také není dobré.

Souhlasím s tím, že jeden má platit jak mourovatej, protože to má své příčiny, snad i v úrovni karmické. Načež druhý je od platby osvobozen, neb již mnohé dal a splatil předem....:)

Moje názory jsou, omlouvám se, zabarveny až přílišnou nedůvěrou k mnoha lidem, která vychází z čeho jiného než ze zkušeností.

U tebe je naopak viditelný sympatický přístup k lidem, je to krásná vlastnost. Kéž je hodně takových na světě...!

[48]: Pokud odpovím za sebe, tak nevědomí je pro mne část vědomí. Já myslím, že se rodíme úmyslně s určitou částí něvědomou a na základě našeho zrání se dostáváme i do této části, která nám může poodhalit i jiné úhly pohledu a jiné vědění.

Tvoje vyjádření se mi líbí, souhlasím s ním a myslím, že není v rozporu s mým.

Ještě jsem tu objevila jedno zajímavé vyjadření, to byl zřejmě můj domácí úkol :-)): "Hledání partnerské lásky se nám na první pohled jeví jako ta nejpřirozenější věc na světě. Naslouchat tomu, jak 75tiletý muž, či postarší žena stále hledají perfektního partnera, zní jako něco idealistického, romantického a krásného. Když se však na záležitost podíváme z hlediska nekonečného opakování v průběhu života, pochopíme ji jako grotesknost."

[44]: "Nově zrozená bytost má propůjčené vědomí, každá živá bytost od virů až po člověka. Každá bytost během svého života obohatí vědomí svými zkušenostmi a to až do okamžiku smrti, kdy vědomí vrátí původní síle."

Přemýšlím o tom propůjčení vědomí zleva i zprava. Také je tu otázka, kde pak leží nevědomí?

Jak by jsi viděla vyjádření tímto způsobem:

Nově zrozená bytost je obdarována vědomím, tedy bytím, které předchází na své odpovídající úrovni vše fyzicky živé. Každá živá bytost od virů až po člověka.

Každá bytost je během svého života zkoušena odpovídajícími zkušenostmi a to až do okamžiku smrti, kdy je patrna kvalita jednotlivých duší a je přiřazena do své odpovídající úrovně."

(Zde jsou k dispozici třeba zobrazení z egyptských chrámů, kde je duše lidská vážena na vahách. Na druhé straně leží pírko. Není-li shledána dostatečně lehká vrchním Vážným její osud je posuzován zcela jinak. )

[46]: Ono se to špatně hodnotí, pokud se případ nazírá zprostředkovaně. Já mám za to, že co potřebujeme ke svému vývoji, máme při ruce a je v našich mezích na to dosáhnout.

Co se týká Tvého známého, co když se má naučit v tomto životě přijímat a nechat se podpořit? Nevím. Tak nějak předpokládám, že každý svým zdravým rozumem vyhodnotí (přinejmenším zpětně), co je mu prospěšné a co ne. Každý zrajeme skrz jiné zkušenosti, někomu pomůže absolování kurzu, někomu meditace v přírodě, někomu přečtení knihy, či cvičení karate.

Samozřejmě myslet si, že čím víc zaplatím, tím víc dostanu, nebo kvalitní je pouze to zaplacené také není dobré. Že bohatství nerovná se materiálno, si my dva zdůrazňovat nemusíme.

[45]: Ona totiž služba, která není zaplacena, je velmi zrádná.

No jo, pokud je míněna služba, je to jasné. Tam je to na volbě nakupujícího. Měl jsem na mysli Dar!:-) přece!

V úrovni obdarování není dárce ani obdarovaný ničím povinován k proplacení, proto bych raději přijímal dary.:-)

Ne snad z vypočítavosti, ale z důvodu, že mnohé je nazaplatitelné, i když bych měl hory doly.Jistě, že vyplývají oboustranně mnohé závazky a vazby. Ty se vždy projeví.

Mám totiž celoživotně jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou. Jak bych k tomu přišel a mě podobní, nemohouc si zaplatit tolikeré služby. Zůstal bych ve stavu stagnace své individuality, po několik životů.

Kéž se mi to nikdy nedotkne!:)

Každý příchozí pro vědění v různých kursech je tedy jako dívenka co natrhala lupení. Přišel za ní dobrák Pepík, rozšlápnul jí košíček a ještě spustil: "Tytyty, tytyty, ty to budeš platiti!!!

Jen tak si natrhat lupení neni dobrý nápad -naznačuje to i dětská říkanka, není-li políčko hrazené a ve vlastnictví toho kdo sklízí!

Věř, že to píši v dobrém.....:)Přijdou mi lidé nadmíru bohatí svou duší , i když nepatří zrovna k místním boháčům.

[43]: Nečetla jsem od něho nic, čerpám pouze z úvodu knihy o cvicích, kde mi pár vět mluvilo z duše. Osobně v těchto věcech nedám příliš na sdělení ve formě literárního dílka, protože mám za to, že se jedná o nesdělitelné.

Vůbec jsem teď neměla na mysli roli našich konkrétních předků, ale spíš lidstvo jako takové. Energie, která byla dána/propůjčena lidstvu, ne konkrétnímu rodu, či osobě.

Také jsem přesvědčena, že s tělesností mají transcendentní stavy společného dost.

Co se týká příběhu Tvého známého, co na to říct? Já vnímám peníze jako energii, takže mi přijde přirozené, že pokud chci něco získat (i třeba zkušenost), je třeba za to zaplatit. Cena by měla být přiměřená. Pokud u přírodního kmene někdo onemocní a potřebuje pomoc, prodá mnohdy co může a vydá se za šamanem, kterému za rituál také zaplatí, nebo minimálně přinese dary.

25.000,- je spoustu peněz, netuším, co vše dotyčný za takový obnos absolvuje a co opravdu získá. Třeba podstoupí jednou za měsíc vícedenní akci za cca 2.000,- což je cena celkem reálná.

Jsou věci, které bych ráda absolvovala a nemám na ně, beru to tak, že je tedy v současnosti až tak nepotřebuji. Dost dobře si nedovedu představit, že bych cosi podstoupila i za cenu zadlužení, to z mého pohledu není úplně v pořádku. Myslím, že vše co nám pomůže máme v dosahu a je nám dostupné, i když to může být za cenu určitého odříkání, či přehodnocení priorit.

Ona totiž služba, která není zaplacena, je velmi zrádná. Pokud nezaplatíme, tak zůstává energetický háček směrem k tomu, kdo předal informace. Volný pak není obdarovaný, ani dárce. Takže minimálně symbolická cena, či protislužba je vždy na místě. Zažila jsem akce kdy bylo tím kdo předával řečeno: Cena je dobrovolná, pokud nechcete, neplaťte, nicméně doporučuji zaplatit, třeba jen symbolicky. Přijde mi to moudré.

[42]: No já myslím, že termínem "zděděné množství energie" není míněna tělesná kondice. Podle mne se mluví o jiné síle/energii/předpokladu.

Nicméně ke vstupům jinam je fyzická kondice nutná, nebo minimálně výhodou a ulehčením. Je to i z důvodu, že často na tento typ práce prvně reaguje tělo a aby se projev těla ustál, k tomu je nutná psychická kondice a určitá prostupnost. Dokud se neočistí a neposílí tělo, je těžké se dostat dál. Silné tělo tak jak ho vnímám já, může být i z prvního pohledu subtilní.

Ještě se mi líbí pasáž o Vědomí: "Nově zrozená bytost má propůjčené vědomí, každá živá bytost od virů až po člověka. Každá bytost během svého života obohatí vědomí svými zkušenostmi a to až do okamžiku smrti, kdy vědomí vrátí původní síle."

[41]: Četl jsem od C. Castanedy- Učení Dona Juana. Další tucet knížek jsem od tohoto autora jen procházel. Prý je to jen rozvinutí této základní, jak jsem byl poučen jednou ženou v knihkupectví, která četla všechny:) Možná to tak nebude....

Cit:"Už jenom vydržet pohled do neznáma, natož do něj vstoupit, vyžaduje ocelové vnitřnosti a tělo, které je udrží."

Nechci být kritik knižních výroků o neznámu , ale nemohu se zdržet , abych Ti řekl svuj názor!:-)

No tady se právě rozcházím s tímto pohledem!:)

S tělesností nemá netělesné nic společného ve chvíli, kdy je upřen pohled zcela do neznáma. Je to stav, který popisuje budhismus a jiné filosofie, už vůbec není možné uvažovat nějak s rolí předků rodičů. Ti na tomto stavu a prožívání transc. skutečnosti nemají naprosto žádný podíl.

Roli předků je možné podle mého skromného pohledu uplatnit pouze v okrajových oblastech-mělké rozbory psychické osobnosti, které mají velmi krátkodobý účinek. I když souhlasím, že mají obrovský účinek na psychu-pod vedením lektorů. Zvláště tam, kde se jedná o práci s astrálem a emotivní sugescí. Opět, neházím vše do jednoho pytle.

Příklad:

Nedavno jsem mluvil s mladým hochem, který prožil určité otřesné životní trauma. Jeho příběh je sice delší, napíšu jen jádro....Začal navštěvovat kursy , kde mohl podle presentací"najít sám sebe" pod vedením lektorů. Jeho stav se prý velice zlepšil, ba byl přímo nadšený společenstvím lidí, kteří mohli před všemi o svých potížích pocitech "volně" mluvit. Našel prý zde mnoho přátel a opravdu jeho osobnost vyzařovala pozitivním nábojem i postojem k životu. Osobně mu přeji , aby vše vydrželo a byl šťastný, našel partnerku pro celý život, jak si přeje. Mě se na této celé věci nelíbí pouze jedna věc, no a ryba smrdí od hlavy. Nemysli na to, že kritizuji, ale na to, že vše toto velmi tvrdě zaplatil!

Přátelství za cca 25.000 ročně, pro člověka bez zaměstnání a zázemí?! Samozřejmě, že vše splácí postupně v rodině,která mu pomáhá má oporu. Jen prostě nevěřim tomu, že tyto osobnostní změny mají trvalou hodnotu i kvalitu za peníze! To je pro mě proti logice věci a pod.

[41]: Každý z nás má k dispozici určité množství zděděné energie.....tady se mi to zdá řečeno velmi" tělesně":).

....k tomuto tvrzení bych chtěl říct, že to není zcela tak pravdivé. Pokud uvažuji pouze na roli - tělesného dědictví, je to k životu a k prolomení oněch bariér velmi malý potenciál. Už v samotném principu astrologickém, v radixu a dále v horoskopickém dění je o energiích, jež jsou zmíněny více o takové moci. Tvrzení, co cituješ je zřejmě pronesené bez ohledu na jiné známé faktografické skutečnosti jako zodiak a síla hvězdných a planetárních mocí....atd.

Fyzické dispozice dané rodiči jsou sice důležité k tomu vnějšímu životu a síle tělesnosti, ovšem pohled do skutečné podstaty života a směrem k transcendentnu, na to jsou lidem k dispozici dány určitě-nějak jiné síly. Jejich původ je právě předmětem mnoha diskusí .....od starých dob. Lidská tělesnost sama o sobě má svoji roli v pronikání "za hranice" jen velice malou, stojí za pozornost tvrzení, že je nutné ke všemu fyzické i psychické zdraví. To rozhodně...:-)

Ono to bude velmi podobné, zdá se mi, jako ve známém výroku:

"Vítr vane, kam chce. Slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“

Postihnout tento zdroj a směr, je vážně nad lidské možnosti. Tím nechci říct, že by se neměl člověk o tohle vše nějak zajímat.

Vím, že je to pro mnoho lidí asi těžké, ale nerozumím jednomu. Proč nelze pochopit, že je to vše dar! Dar z vyšších oblastí, jehož zdrojem je láska a Život ve své pravé skutečnosti. Každý však takové dary, jichž jsou tisíce přijímá z různých oblastí a v různé energetické kvalitě i množství....pro zdárný vývoj a růst. Jsme si velmi podobní:-), přeto různý jeden od druhého ve své jedinečnosti.

[40]: Souhlasím, Romi. Mnou zmíněná kniha je prakticky jen o popisu cviků. Příležitostně zkusím od něj přečíst něco z toho, co zmiňuješ Ty, abych si dělala svůj názor.

Moc se mi líbí některé věty z úvodu: "Každý z nás má k dispozici určité zděněné množství energie, které vnější vlivy nemohou zvětšit, ani zmenšit. Toto množství energie stačí, aby bylo možno prolomit hranice normálního vnímání. Neschopnost současných lidí prolomit tyto hranice je dána kulturním a sociálním prostředím a snaha naplnit požadované vzorce chování. Bez ohledu na to, zda jsme či nejsme si toho vědomi, jsme posedlí touhou tyto hranice prolomit. Nutností je fyzická zdatnost a duševní rovnováha."

Krásná je také věta: Už jenom vydržet pohled do neznáma, natož do něj vstoupit, vyžaduje ocelové vnitřnosti a tělo, které je udrží.

[39]: Četl jsem od Castanedy jen jednu knihu. Jde o vyprávění formou zápisků a deníku, které popisoval mladý američan, jenž se "shodou okolností" stal jediným žákem starého indiána, skvělého znalce přírodní medicíny a světa za oponou všedních dnů. Ten ho postupně zasvěcoval do rituálů a zvyků souvisejícími s používání bylin, jejich magických a psychických účinků. Prožil zřejmě šokující chvíle. Nejsem schopen na základě té knihy nějak posoudit realitu takových rituálů. Spíš jsem skeptický k této knižní formě, i když je nutno číst často mezi řádky.

Skutečné zážitky a přenos informací si nikdo netroufl asi zapsat do tištěné podoby!:)

Veškeré rituály indiánů vidím v poněkud jiné rovině než v románech Castanedy. Je ale užitečné znát alespoň to co lze psát. Bude k tomu nutné žít dlouho mezi indiány, patří k tomu celý životní styl a též krev není voda. To vědí i staří dobří indiáni. Předání znalostí bělochům bude jen velmi malé...

Tak jsem se oklikou dostala ke knize Carlose Castanedy Magické pohyby a musím říct, že mi to celkem zaujalo. Nejde o žádný román, ale charakteristiku promyšlených tělesných cviků. Některé z cviků se používají při čchi kungu, józe, či jiném bojovém umění, takže je rozhodně považuji za smysluplné.

Mám za sebou prvních 50 stránek, tak je možná předčasné hovořit, ale líbil se mi úvod s naťuknutím o vědomí a těle.

[37]: Dokonale jste to vystihl. Metafora je přirovnání, podobenství. Podobenství je o subjektivním vnímání člověka...

[36]: naše vyjadřování písemné i mluvené je vyplněno metaforami (i ten nejvědečtější z přírodovědeckých projevů) a metafory jsou zakotvené v emocionální sféře. Proto je to těžké.

[35]: Pan Turnovský: Děkuji za porozumění. Vy jste to vyjádřil velmi odborně. Diskuze - přestože jsou virtuální vnímám podobně jako setkávání lidí v reálném životě. Projevíte účast, souhlas, lítost, povzbudíte, pochválíte, zavtipkujete, nebo naopak projevíte nesouhlas, pochybnost - přirozeně, spontánně. Přiznávám nemělo by to zacházet do extrémů. Lidé na diskusi Vás zajímají, baví, jsou zde sympatie, pociťujeme, že nám jsou "něčím blízcí"- proto na ty diskuse ráda chodím. Pravda, někdy se to zvrhne - o to víc má člověk radost z toho "přemostění, překlenutí" té propasti neporozumění s druhým člověkem. Neumím opravdu psát neutrálně a jen věcně - tedy čistě jen kvůli faktům. Diskuze (virtuální) jsou součástí mého reálného života - tedy promítá se zde i moje osobnost.

Jsem si vědoma toho, že můj přístup k virtuální diskusi není zcela správný - psychologové na to často upozorňují. To znamená - nevkládat do virtuálu emoce a projekce.

Ale v podstatě, když to tak vezmeme v principu - v čem se líší náš psaný komentář na diskusi od psaného textu (myšlenky, pocitu) knížky nějakého spisovatele, nebo malíře, který hovoří a sděluje světu prostřednictvím obrazu, hudebník skladbou...

[34]: ale to je běžné, nejen Vy, ale my všichni máme myšlení ovlivněné nějakými zkušenostmi, s nimiž jsou svázány npř. emoce. To jen fenomenologové si myslí, že je možné uzávorkovat svět a postavit se na východisko onoho primárního descartovského vědomí, to není možné. Jakékoli vědění a předporozumění je spojeno se zkušeností, z hlediska experiencialismu se zkušenostmími clustery.

[33]: Beru na vědomí. Ok.

---

Dovolím si jen na toto téma poslední poznámku. Ono je to také o tom, jak kdo smýšlíme. Narazili jsme na tom na vlákně "o pravdě", ale také na vlákně "o pozitivismu" kde jsme si vzájemně vysvětlili jednoduché věty z Bible - co, pro každého představují a jak je vnímá. Tedy naše myšlení a jednání vychází z určité struktury.

Přiznám se, že pro mě je těžké na diskusi být čistě jen věcná a faktická - popisujeme někdy osobní pocity, zážitky, své zkušenosti a zrovna tak to cítíme (soucítíme) u druhých. Trápilo mě také nedorozumění (ne-pohoda) (čínská monáda), které jsem nedávno způsobila. Tímto se nechci tady na nic vymlouvat, ani obhajovat, spíše se to snažím vysvětlit. Děkuji za pochopení.To je vše co jsem k tomu chtěla říci.

----

Tvé vyjádření je jasné - respektuji ho.

.

[32]: Barča Vaňková: Neberu to jako výtku. Ostatně sám doplňuji a vstupuji do Tvých i jiných diskusí. O tom diskuse jsou.

Jak jsem psal, kdykoli mě opravte, to mě, stejně jako jiné diskutující, obohacuje. O tom diskuse jsou.

Za opravy díky. Jsem za ně upřímně rád.

Stejně tak není třeba se mnou nutně souhlasit. Je to normální diskuse, která je také o různých názorech.

Rád bych aby tu panovala pohoda. (Prosil bych dál už mé osobní emoce neřešit.)

[31]: Prosím neber to jako výtku, Tvůj článek (pohled na věc) se mi naopak velmi líbil. Je mi jasné, že Stalin byl překlep. :-)

[22]: „Slávku, k těm skutečnostem a nepřesnostem - Stalin byl v roce 68 - 15 let po smrti. Tanky poslal Brežněv. Ale předpokládám, že to byl jen překlep.“

Dík za opravu.

[28]: Přiznám se, že 2. světová válka na pochopení suvislostí, jednotlivých front, jak se zapojovaly jednotlivé státy a toho všeho dění mi přijde ohromně složitá. Přestože jsem se o 2. svět, válce učila ve škole, sledovala některé dokumenty (Velká vlastenecká válka, dokumenty o jednotlivých bitvách), četla knihy (Remarka, nebo i pohled z druhé strany ze zajateckých táborů ze Sibiře) nejsem schopna to pojmout a nějak si to v té hlavě porovnat. Ano, nové zbraně - tanky, ponorky, letadla. A spousta takových bitev - kde se vyloženě jen obětovali lidé, bez efektu, to byly jen takové maskovací generální manévry od stolu. Ty lidi šli vyloženě na smrt, kolikrát neměli zbraně a když chtěli utéct, postříleli je vlastní. Hrůza, k zešílení...to se nedá popsat

[27]: Ano, zákopová válka byla hrozná (teda ony všechny války), ve Švejkovi je to zidealizované, ale vzpomněla jsem si na film "Štastné a veselé" to je film ze zákopů. A je to tak jak píšete, gangrény, sněti - nebyly antibiotika. Ty byly objeveny až Flemingem.

[23]: 2. světová válka také samozřejmě, ale to už pro lidi nebylo nic nového - vyjma kobercových náletů. Němčouři stihli za 1WW jen bombardovat Paříž dalekonosnými děly, to bylo prt proti Rotterdamu, Vašavě, Drážďanům, každodenní bitvě o Anglii

1. válka bylo děsivější, novější neb zákopová - v bitvě na Sommě padlo za 5 měsíců 1 milion vojáků na obou stranách - jak daleko je z Picardie do Paříže

A také bojové plyny, ani Hitler se za 2. války neodvážil bojové plyn ypoužít, sám byl jejich objetí

Chruščev. Kdyby nebylo Chruščeva a Kenedyho (Karibská krize), dnes bychom tu neseděli a nepsali si. Cgruščev byl samozřejm ěstalinista za Staina, ale těm hle dvěma chlápkům by mělo lidstvo postavit nejvěrší pomník na světě a pak těm klukům v jedné sovětské ponorce, kteří neuposlechli rozkaz a po tom , co amíci omylem bombatdovali, nevypustili rakety vynořili se

[25]: zprávy o řádění španělské chřipky jsou zejména v tehdejším dením tisku. Lidé byli válečným strádáním vysílení a chřipka je kosila jak na běžícím pásu

To co my dnes jmenujeme jako chřipku patrně ve většině případů žádná chřipka není

a nezapomeňme, co bylo v té době za léky

Navíc se zapomíná, že na bojištích tlely mrtvoly rozstřílené na mikroskopické částečky, 1000x dělostřelbou přeoraná půda u Verdunu, strašlivý mrtvolný puch se nad bojišti rozléval ještě řadu měsíců, mrtvolným jedem otrávené spodnídní vody, kosti a lebky trčející ze všech stran

všude trosky a někfdy už ani ty trosky ne, všechno rozstříleno na padrť a hlavně všeude ten vlezlý smrad z mrtvol zvířat a lidí. Když na pár kilometerch pobijete během několik atýdnů 300 tisíc lidí, kdo je pohřbí, ka, je pohřbí?

K zešílení

Knihy a filmy jako seriózní zdroj? Ne, ale mohou být prvotní inspirací, která nás postupem času ke skutečnému zdroji a tedy poznání dovede.

[21]: Pan Turnovský: "1918-20 pandemie španělské chřipky, která válku ukončila - 20 - 100 milionů obětí"

Mě udivuje, nebo připadá mi, že právě o této chřipce se nemluvilo. Filmy, knihy - velmi málo. Tato chřipka v podstatě má podobný virus jako nedávná chřipka ptačí H1N1.

[2]: Pan Turnovský: " Castaneda? Vždyť to je stejná fikce jako Lobsang Rampa."

Víte já si myslím, že veškerá učení, nauky a náboženství - aztékové, toltékové, buddhismus apd.

Vše je v dnešní době velmi zmýtizované, plné legend. Vnímáme na tom jen to dobré, uniká nám historické pozadí. Všude byly potoky krve. Jediné křesťanství jsme schopni chápat a dívat se na něj napříč staletími - sice zkresleně, ale reálněji. Protože se týká a je součástí naší západní kultury.

To ostatní poznávání jiných kultur nám tedy zprostředkovává především současná "esoterická duchovní" literatura.

[21]: Pan Turnovský: A také kvůli tomu utrpení z 2. svět, války (+ Jaltská konference) se nemůžeme lidem divit, že věřili v ideál komunismu. Vše nově vybudovat, naděje na lepší život, všechno všem, žádné utrpení.(heslo Fr. revoluce- volnost, rovnost, bratrství)

Slovo sou-druh, nevymysleli komunisté - pochází z dob fr. revoluce a znamená - "nejbližší přítel" - člověk, na kterého se mohu spolehnout. Toto slovo použil ve svých románech i Jules Verne;

[19]: Slávku, k těm skutečnostem a nepřesnostem - Stalin byl v roce 68 - 15 let po smrti. Tanky poslal Brežněv. Ale předpokládám, že to byl jen překlep. :-))

Stalin, Chruščov, Brežněv....

[19]: na rozšíření komunismu v Evropě měly největší vliv otřesné zkušenosti z 1. světové války

10 miliomů mrtvých

20 milionů zraněných tzn. včetně doživotně zmarzačených (bez nohou, rukou, slepých, hluchých, zešílevších

8 milionů pohřešovaných tzn. vlastně mrtvých

1918-20 pandemie španělské chřipky, která válku ukončila - 20 - 100 milionů obětí

Kdo by po takových zkušenostech neviděl v komunismu naději? I ti naši legionáři, kteří proti bolševikům bojovali, byli doma považováni za revolucionáře

[19]: Slávek: Ano, nyní Tvé vyjádření se mi líbí a mohu říci, že s ním souhlasím. Z Tvých komentářů různě po diskusi vidím, že jsi velmi náročný člověk. Náročný na kvalitu, preciznost, pečlivost, na cokoliv. Stále na sobě vědomě pracuješ. To je z mé strany konstatování - ne kritika. Náročnost je v podstatě Tvoji přirozeností. Náročnost znamená výzvy. Výzva znamená dřinu. Dřina, úsílí a píle se mění v kvalitu - cíl. A Tebe toto myslím provází ve Tvém životě vším.

Omlouvám se za svoje posuzování Tvé osoby, ale to jen, co jsem vyvodila z Tvých komentářů, ať už se týkají čehokoliv.

---

Naplňuje Tě tedy poznávání náročné, plné dřiny a odříkání. Tím vším chci jen říci, že Tvé poznání je úplně na jiné úrovni, než to mé, nebo běžných lidí...

Spíš si říkám, že člověk jako Ty, to vůbec nemá v dnešní společnosti jednoduché (ne-kvalita, ne-ideál, ne-morální hodnoty). Na druhou stranu v dnešní době jsou obrovské možnosti....Ještě jednou se omlouvám za svoji (sci-fi) úvahu o Tvé osobě. Rozumím Ti. A už také na toto téma mlčím.

[18]: K tomuto jen poslední odstavce a už se k tomu nebudu vyjadřovat, protože se točíme pořád v kruhu.

Film a literatura je virtuální realita, matrix. Jistě, objeví se ve filmu i knihách perly, které jsou velmi seriózní, ale většina z nich je značně pokřivenou a zkreslenou, ne-li přímo fantazijní a lživou výpovědí o skutečnosti. Člověk by měl rozlišovat. Lží se ukázalo film „Requiem pro panenku“, který se v titulkách pyšnil, že je dělaný podle skutečné událostí. Lží se ukázal „deník Anny Frankové“ ohledně holokaustu. Lží se postupně ukazuje řada dalších dokumentů (filmů a knih), přesněji prakticky skoro všechny. Ostatně odvozování dějin podle Jiráskových děl třeba také není zrovna ideální zdroj.

Uznávám, že umělecká tvorba je zábavná sugestivní. Nicméně, pokud je ve filmu ukázána krutost – v reále nemusí vůbec existovat, nebo být naopak daleko krutější. Pokud je ukázáno, co prožívají lidé v nějakém historickém ději – skutečnost může být zcela jiná. Nemluvě o historické přesnosti.

Následně to dopadá tak, čemu se říká „kavárenští intelektuálové“. Lidé ze západu Evropy měli díky tomu romantický pohled na komunismus. Kdyby Stalin neposlal tanky v roce 1968 do Československa a tím nezpůsobil šok západním kavárenským intelektuálům, kteří to podle filmů i literatury vůbec nečekali – tak dnes je Evropa komunistická. Protože podle filmů a literatury vypadá komunismus zcela jinak, než je realita a Evropa by to zjistila až by po celé její ploše byly gulagy a političtí vězňové.

Stejně tak podle filmů a literatury jsme neuvěřitelně rasistickým národem, který denně kuje pikle, jak se přidat k neonacistům (těch je podle médií mnohem více,než lidí). Následně nemáme nic jiného na práci, než utlačovat různá etnika. Rasismus, xenofobie, neonacismus a agresivita obrovského rozsahu – to je obrázek, který si zahraničí do značné míry vytváří o Češích díky filmům a písemným dokumentům.

Já také čtu a leccos shlédnu, ale primárně to beru za zábavu. Status autority si každé dílo u mě musí nejdříve tvrdě zasloužit. Protože většina z nich je na efekt, buď kvůli uměleckému prožitku, nebo proto, že autor není vůbec schopen jakékoli objektivity – což je u umělců a spisovatelů velmi častý jev. Síla umění je v jeho působení, v jeho uměleckém zpracování. Tím nic nekritizuji, ale na věty „jestli se chceš něco dozvědět o …, shlédni tento film“ beru jako naivitu. Stejně tak to platí o drtivé většině literatury. Je to zábava, je fajn se podívat či si něco přečíst zábavného, stejně tak třeba se kochat uměním herců či spisovatele – ale prvotně je většina filmů a literatury v kategorii sci-fi a jen minimum z nich tam nepatří.

[13]: Slávek: "Zaručený (důvěryhodný) zdroj informací? Nevím, co Ti na to mám říci";

Tato věta byla spíše myšlena jako zamyšlení a zasnění. Projela jsem si ve vzpomínkách, co, nebo kdo mě jakým způsobem v životě inspirovaval, k něčemu navedl, ukázal mi různé věci (prarodiče, učitelé, muži v mém životě, přátelé) Pak člověk sám hledá, poznává, prožívá, proniká, vrací se ze slepých cestiček zase zpátky. Je to stále cesta a jen to, že po ní jdete člověka naplňuje.

Mám např. ráda historické romány, kde se na pozadí příběhu seznámíte s postavami, událostmi. Poté si naleznete skutečná fakta k těmto lidem a událostem, shlédnete dokument. Poznáváte jejich dobu, myšlení, kulturu. A nakonec se třeba vydáte do těch míst, kde tito lidé žili. Tímto způsobem mě pohltila Itálie, ale také české dějiny apd.

Mé znalosti jsou chatrné, neodborné, neucelené, jsou to opravdu malé střípky.....

----

V profesním životě je to podobné s tím objevováním a poznáváním, jen je to více zhuštěné a trochu pod tlakem.

[14]: Já jdu potom co je mi blízké a co mi zajímá. Nejsem akademický typ, ani intelektuál. Ti co obsáhnou hodně a do hloubky mají můj obdiv, ale moje touha to není. Někdy (ne vždy) mi ti co obsáhnou hodně přijdou nějakým způsobem vzdáleni od života.

Mám kolem sebe vzdělané a dost sečtělé lidi a jsou fajn, mám kolem sebe automechaniky a jsou taky fajn. Nedávno jsem s jedním automechanikem zašla na kafe a úžasně jsem se s ním nasmála. Je to jeden zřejmě z mála, který má nulový kontakt s pc. Povídám mu, on se počítáč dá využít i dost užitečně a nemusíš mu nijak extra rozumět a on na to: Danielo, já to zkusil, ale klávesnice není podle abecedy a já nemám čas, hledat 5 minut písmeno :-). Mě to přišlo výborné.

[6]: jistě, někde se začít musí a Goodmanová jako popuární čtení není zas až tak hrozná

[9]: jako zábava to ujde, asi jako wallaceovky a collinsovky, zejména ten díl o létání na dracích. Říkal jsem tomu Biggles v Tibetu

Jen si dovolím myšlenku. Myslím si, že člověk by měl mít všeobecný přehled. Moje znalosti, vědomosti jsou chatrné, povrchní, opravdu střípky. Obdivuji lidi, kteří mají velký široký přehled vědomostí a ještě umějí jít pod povrch.

Pokud chce být člověk opravdu dobrý v jednom oboru - zákonitě musí zanedbávat to ostatní. To je např. problém současné medicíny o kterém jsem psala na vlákně o alternativní medicíně (komentář č.18) Samý odborník na jednu oblast, ale to ostatní jim uniká.

Nebo jinak. Budete mít partnera špičkového odborníka v nějakém jednom oboru, ale chcete si s ním celý život povídat jen o tom jeho oboru? Moje kolegyně má manžela, výborný automechanik, ale to je asi tak jediné o čem si s Vámi bude povídat. Jistě, je hodný, spolehlivý, partnerství je o prioritách. Já osobně čím jsem starší mám potřebu mít partnera kromě jiných báječných věcí i na popovídání o všem možném. Ale jak říkám je to individuální a je to jen můj osobní pohled.

-----

Hloubka informací x všeobecný přehled.

[12]: Zaručený (důvěryhodný) zdroj informací? Nevím, co Ti na to mám říci. Stát se primářem? Do 35 let to lze, znám jednoho a ten má i v tomto věku docenturu. V té píli máš pravdu.

[8]: „S tou filmovou tvorbou jsi to všechno hodil do jednoho pytle - budiž. Filmová i literární tvorba podléhají byznysu - tedy nabídka, poptávka. Filmová tvorba na ní se podílí ideologie a také je to takové podprahové vědomí - co lidem nastrčit do hlavy. To bychom potom nesměli číst ani sledovat žádné filmy, knihy dokumenty.“

Ne já jenom napsal, že když někdo vydá knihu nebo natočí film – že to není automaticky autentický či důvěryhodný zdroj informací o daném tématu. Nic více a nic méně jsem nenapsal.

Jinak řečeno, bestsellery jsou především „entertainment“ = zábava.

---

„Proč by k nám měli jezdit do Česka šamani a učit nás jejich věci?“

To je zbytečná otázka v kriminalistice. Jsem přesvědčen, že to dávno dělají – akorát to nepředávají ve zprávách TV Nova, ani na stránkách časopisu Blesk, ale několika málo připraveným jedincům či skupinám.

Znovu říkám, když skutečně o informace stojíte a jste schopni pro to hodně udělat – tak se k těm informacím dostanete.

Z jiného soudku: Jak dlouhá je pro člověka cesta od prvního rozhodnutí stát se primářem do její realizace? Kolik let to trvá? Co všechno musí člověk obětovat? To je prosím, řečnická otázka.

[4]: Slávek: Když tu filmovou tvorbu vezmu ještě jinak: Přestože film může být dělán ve stylu Hollywood klasik uvádí...tak zaujme Tě nějaká postava, událost. Nádherné jsou velkofilmy z 60 let - Kleopatra, Romeo a Julie, nedávno dávali Motýlka, nebo 7 samurajů (předloha sedmi statečných) tak zkrátka nějaký ten film Tě zaujme a hledáš si informace dál, jdeš po faktech. Film jako prvotní inspirace...

[9]: :-)) co bavilo, já byla připravena jít si dřepnout před klášter a bez hnutí čekat, dokud mi nepřijmou :-). Po ničem jsem netoužila víc, než po otevření třetího oka. No naštěstí Vesmír to ošetřil a brzy po těchto úvahách jsem otěhotněla, tak mi roupy přešly....

[6]: Daniela: Já jsem kdysi Lobsanga Rampu přelouskal také. A docela mě to bavilo.

[4]: Slávek: S tou filmovou tvorbou jsi to všechno hodil do jednoho pytle - budiž. Filmová i literární tvorba podléhají byznysu - tedy nabídka, poptávka. Filmová tvorba na ní se podílí ideologie a také je to takové podprahové vědomí - co lidem nastrčit do hlavy. To bychom potom nesměli číst ani sledovat žádné filmy, knihy dokumenty. A opět u té tvorby literární, filmové se mění charakter 50, 60. 70, 80 léta atd. Jsou výborné filmy a knihy a stejně tak jsou mizerné filmy a knihy.

----

Překlady: Tady s Tebou souhlasím. Překlady knih do češtiny dělá strašně moc. Mám ráda kromě jiného sci-fi, fantasy a to jsou knihy, nebo spíše ságy o několika knihách. Pokud každou z těch knih překládal někdo jiný - je to k naštvání. Nebo staronová vydání, tam ten problém je taky.

-----

Vzpomeň si co jsem psala o pár komentářů níže na tomto vlákně (komentář č.24). Proč by k nám měli jezdit do Česka šamani a učit nás jejich věci?

[4]: Miloslav: Kolik myslíte, že je mezi šamany či jinými skupinami tajemství, které se nezveřejňují?

Informace které jsou zveřejněné, jsou velmi velmi proprané sítem, jde spíš o informace vedlejší. Ti co si prošli určitými zážitky, nepouští své prožitky dál, za prvé je to nemožné a nesdělitelné. Za druhé každý respektuje, že své zkušenosti získává velmi tvrdě a informace od zkušenějších jsou skutečně sporadické. Dochází tím k přirozné selekci a postupnému zocelení. Navíc dá se říct, že ústně předaná informace je ve víru dění absolutně k ničemu - nepoužitelná.

[2]: :-)) já přiznám svůj úpadek a zastanu se zase Lobsanga Rampy. Mě se svého času moc líbil a přivedl mi k jiným věcem. Stejně se přiznám, že první "astrologická" kniha kterou jsem přečetla byla Linda Goodmanová :-).

[2]: Pan Turnovský: "Castaneda? Vždyť to je stejná fikce jako Lobsang Rampa."

Ono těmi popisovanými prožitky, to je i velmi podobné. Jen se to liší v názvech. Obsahuje to stejné prvky - meditaci, myšlenky jednoty apd. V tom Castanedovi je to hodně sugestivní.

[3]: Jenom jeden odstrašující příklad pro dělání si představy z literární a filmové tvorby:

http://olser.blog.idnes.cz/c/208508/Kniha-Brutalita-se-stala-nametem-pro-ceskou-filmovou-lez-stoleti.html

---

Podařilo se mi několikrát číst v novinách či knihách o událostech, které jsem zažil. Mohu říci, že věrohodnost popisu je 0 %.

---

A to nemluvím o překladech do češtiny. Z nějakého neznámého důvodu českými překlady povětšinou vznikají zcela jiné příběhy, knihy a filmy, než byly v originálu. Mám pocit, že v jiných státech s překlady do jejich jazyků se příběhy poměrně zachovávají – takže asi české specifikum.

---

Castanedu jsem nečetl. Nemohu tedy hodnotit.

Nicméně doporučuji dva experimenty. Udělejte si obrázek o českém životě a Češích z vysílání našich televizních kanálů. Druhý experiment, udělejte si obrázek o běžném milování se dovu lidí z libovolné série pornografických filmů.

A ještě jednu věc. Zkuste si třeba na internetu, nebo jinde najít popis psychologických testů a jejich použití. Je to věc, která se hodně tají. Sami psychologové je nezveřejňují a nechtějí zveřejňovat. A to jsme v současnosti. Kolik myslíte, že je mezi šamany ši jinými skupinami tajemství, které se nezveřejňují?

[2]: Ano. Je to New Age. :-) , ale člověk si udělá (osobně) představu o šamanismu - jak to funguje.

O příspěvek níže jsem psala o knize o Geronimovi - Odvedu Vás do Sierry Madre. Do této doby jsem znala jen Vinnetoua a takové ty hipie přátelské indiány. Po této knížce, přestože je to také fikce, ale na základě a pozadí skutečných událostí - jsem si udělala představu o indiánech. Dnes a denně krutost, násilí, drsné podmínky apd. Tu knihu jsem četla ve 20, tenkrát to se mnou zamávalo.

[1]: Castaneda? Vždyť to je stejná fikce jako Lobsang Rampa.

Danielo, ještě mě napadlo, když máš ráda, nebo zajímají Tě ty přírodní národy, šamanismus. Tak v tomto žánru silné, pohlcující až takové transformující čtení Carlos Castaneda - jeho 12 knih jak pobýval s indiánským šamanem, jak to změnilo jeho život. Možná jsi to četla.