Symbolika bílé a černé barvy

[57]: Slávek: Symbol Tao pro mě představuje určitý princip, jak funguje svět. Podobně jako Smaragdová deska. Tyto principy jsou univerzální a přebrala je svým způsobem astrologie, která s nimi pracuje.

Teď to vypadá, že míchám tři věci dohromady, ale ta podstata, prvky těchto tří principů zůstává stále stejná. Astrologie vychází z Řecké mytologie. Řecká mytologie ve svých legendách představuje principy polarity, rezonance, jednoty, ale tím, že je personifikovaná díky lidským postavám Bohů - proto ta astrologie je uchopitelnější, čtivější, srozumitelnější. Ty jsi tady popsal alchymii - stále je to totéž. Ty principy jsou stejné. Myslím, že se tomu všemu souhrně říká hermetická filosofie (možná si to myslím špatně) Použila jsem slovo princip, můžeme říci vyšší zákon, nebo archetyp. Pokud si tyto principy uvědomíme ve svém životě, jak fungují ve všem - staneme se vědomějšími.

Ty principy fungují tak nějak sami od sebe, nezávisle na lidech. Lidé je jen přestali vnímat, pozapomněli na ně. Dávné nauky popisují tyto principy, to lidé je popsali v těch dávných dobách a různých kulturách. Na Východě, v Egyptě, Řekové, přenášelo se to s generace na generaci, napříč stoletími. Měnil se jazyk, podoba, ale ta podstata zůstává stejná. A dnes to přebírá a hovoří o tom svým jazykem třeba kvantová fyzika.

A já za sebe mohu říci, že jsem dozrála sama k tomuto poznání. Nyní tyto principy objevuji v běžném životě a tím jak to prožívám, tím si je hlouběji uvědomuji.

[60]: Slávek: Tohle beru. Díky za radu a pochopení.

[59]: Barča Vaňková: „Já jsem Ti popsala pouze svůj pocit, při mém poznávání. proto jsem napsala jak je vícevrstevný a trvá mi jeho pochopení , vnoření se do něj a jeho uvědomnění si všude.“

A já napsal svůj.

---

Barča Vaňková: „Zmínila jsem se o tom, že by Bůh neměl mít žádné vlastnosti ani jméno, ani pohlaví - psala jsem o tom v souvislosti s Biblí, tady na vlákně, když jsem si tu psala s panem Turnovským.“

Jenže Bůh je Bůh. Církev, ani Bible není (a jako nic na Zemi ani nemůže být) plnou reprezentací Boha, a existují milióny cest jak Boha poznat, či o něm se dozvídat.

Psala jsi o schizofrenním Bohu – tedy o Tvém pochopení Boha.

Tak nějak si představuji, jak by to bylo na úrovni těla. Buňka by četla knížku o tom, jaký je vlastně lidský organismus. Dočetla by se o tom, že lidský organismus je láska a s láskou pečuje o všechny orgány a buňky. Najednou by si buňka ale řekla, ten lidský organismus je schizofrenní, tady se píše o lásce, ale včera jsem viděla, jak bez milosti zlikvidoval tu sousední buňku co se rozhodla stát se rakovinou. Lidský organismus je schizofrenní, prý nějaká láska a teď se mstí nějaké buňce.

---

Barča Vaňková: „No nevadí, Někdy z Vašich komentářů mám pocit, že jste snad ani můj příspěvek nečetli...“

Máš ideální možnost psát tak, abychom Tě perfektně pochopili.

Já zásadně píšu jedno téma a jednu myšlenku v jednom příspěvku. Jsem si vědom, že když v jednom příspěvku napíši více témat, v nejlepším případě bude vnímáno jen jedno.

[57]: Já jsem Ti popsala pouze svůj pocit, při mém poznávání. proto jsem napsala jak je vícevrstevný a trvá mi jeho pochopení , vnoření se do něj a jeho uvědomnění si všude.Zmínila jsem se o tom, že by Bůh neměl mít žádné vlastnosti ani jméno, ani pohlaví - psala jsem o tom v souvislosti s Biblí, tady na vlákně, když jsem si tu psala s panem Turnovským. No nevadí, Někdy z Vašich komentářů mám pocit, že jste snad ani můj příspěvek nečetli...Neříkám to ukřivděně, spíše mě pak mrzí to nepochopení a motáme se v kole....třeba to na jiném tématu a na jiném vlákně bude lepší a lépe se domluvíme, porozumíme a pochopíme se...

[56]: Dobře, zkus vyslechnout můj příbeh.Mám zablokovaná záda, lpím na fóru a měla jsem zablokovaný přístup na fórum.Byla jsem jediná z Vás, kdo ho měl zablokovaný, žádná záhada.

Napsala jsem, že jde o Saturnský a Uranovský princip.

Napsala si páteř, kostra, opora. V pořádku. Mé lpění na fóru,Saturn je konzervativec a je trochu zkostnatělý, strnulý, ale také je to tvrdý učitel, dává lekce, tvrdé lekce.- omezuje, svazuje, nepovolí to je zablokováné forum, páteř, myšlení. Nepustí mě, dokud něco nepochopím. Mě to znehybnělo.

Ale pozvolna, tím, že všechno znehybnělo, nastává pomaličku změna Uranovský princip - nejprve vnitřní v myšlenkách, v postoji, v přístupu a ta se pak projeví pomaličku navenek, třeba tím, že mám opět volný přístup na forum.Čeká mě operace, to je změna a svět se opět dá do pohybu, vše se pomalu uvolňuje....

Když k tomu ještě přidám osobu Slávka, který jde také na operaci a zřejmě tedy má zdravotní potíže, nemoc představuje omezení, tak ten Saturn je lekcí pro nás oba. Abychom něco v sobě přijmuli a pochopili...

Tak to je můj příběh, každý ho samozřejmě můžeme vnímat jinak. Ty jako pozorovatel. Já jako přímý účastník toho co nyní zažívám a Slávek to může opět vidět jinak, protože prožívá něco jiného a jinak, než já.

...

Když budeš bydlet v 1 patře a podíváš se z okna, uvidíš svět jinak, než Tvůj soused v 5 patře. A můžete se donekonečna přít o tom, co kdo z Vás viděl. Ale také můžete udělat jinou věc. Soused Tě pozve na skleničku do svého bytu a ukáže Ti svůj výhlked z okna a nebo Ty souseda pozveš na svůj balkon v 1 patře a on uvidí Tvůj výhled. A třeba si budete rozumět a společně si uděláte romantické rande v balónu a doslova se tedy povznesete nad oba svoje výhledy...

---------------------

Pamatuješ jak jsme si psali o stavech s holotropním dýchánám? Já jsem Ti popsala svůj pohled sestry a Ty jsi mi popsala svůj pohled jako spirituálního člověka. Tak to je podobné.A teď si představ, že Ty by jsi měla být ta zachrańující sestra, kdy ten člověk je vyděščený v křeči, astmatik, nemůže dýchat a já budu na chvíli tím člověkem, který šel na kurs...

Co je správně, co je špatně, kde je pravda? :-)

[50]: „Symbol Tao - co se týče jeho chápání je vícevrstevný. To uvědomování jednotlivých úrovní je u mě pozvolné postupné.“

Tao je všechno a ještě daleko více. Je čímkoli a nelze ho pochopit, jakékoli jeho pojmenování, jakékoli jeho charakterizování je vedle jak ta jedle. Je zdrojem všeho a ještě daleko víc.

Podobně se vyjádřil ve Starém Zákoně i Bůh, když na otázku kdo je odpověděl „jsem který jsem“.

Jakékoli pojmenování či charakteristika Tao, Boha, apod. je nad lidské možnosti. Jsou to obrovští tvůrci, kteří jsou zdrojem všeho, ale nenajdete jedinou charakteristiku, kterou by bylo možné plně říci co jsou („Tao, ačkoli prázdné, je zdrojem všech věcí“).

Jakmile dáte Tau jakoukoli charakteristiku, jakoukoli vlastnost, dopouštíte se omylu, že zaměňujete Tao za nějakou jeho věc, nějaký jeho výtvor. Vše co existuje je jeho výtvor, všechny vlastnosti, povahy, barvy, charakteristiky jsou výtvorem Taa, ale nikoli Taem samotným.

Naše výměna komentářů je pro mne fakt pozoruhodná a přínosná. Vidím, jak zcela rozdílně mohou lidé nahlížet. Kudy jde moje úvaha a jak si čtu příběh já - tím netvrdím, že správně. A kudy jde úvaha Tvá. Budu ráda, když mi ji přiblížíš. Zmíněným Uranem míníš zřejmě úřadování techniky? Nebo jak na to vůbec nahlížíš, že vztahuješ zrovna Saturn, Uran?

Já v tom vidím mnohem víc, Saturn to možná pouze přitáhl v určitém časovém období. Nebo ho vztahuješ ke své páteři - opoře těla? Nemívám ve zvyku hledat vnější důvody, mě zajímají vnitřní.

To je to, co se táhne každým tématem. Víme? Víme vůbec? Pokud ano, rozumíme? Jak píše Miloslav, můžeme usuzovat, ale usuzujeme správně?

[53]: Pokud pomineme to slovo " záhadné, zvláštní"; odnětí přístupu na fórum..Společným jmenovatelem pro tento čas je Saturn :-) tedy jeho princip, vše co představuje. A vzápětí se pozvolna mění na princip Uranovský..

Co má společného, že během pár dnů přijdeš dost zvláštním způsobem o přístup na fórum na kterém lpíš, poté tě vypoví službu Tvá záda a na konec podstoupíte v jeden den s Miloslavem zákrok na svém fyzické těle?

Mluvíme tu o podstatě, principech, hermetické filosofii. Malá hádanka: Co mají společného železo, oštěp, střepina, kopřiva, válečník, kaktus, sportovní vůz a třeba nůž?

[47]: Líbí se mi, jak srozumitelně pojmenovává a argumentuje Miloslav. Ale ráda bych se také vrátila k větě pana Turnovského: ...... čím jasnější je světlo, tím vrhá temnější stín. Pokud si nepřiznáme stín a budeme proti němu bojovat, tím o to víc bude narůstat.

Osobně se mi nechce něco automaticky zavrhnout jako špatné. Přece jak už jsme zde mnohokrát zmínili existence špatného dovoluje to dobré. Líbi se mi komentář R.F. č. 46, ale chvíli jsem byla se slovy ....temnoty vždy ustupují Světlu. Co myslíme temnotami a co světlem? Jsme stále u barev, nebo u Světla a Stínu? Co je špatného na Stínu, jehož překročení z nás může udělat lepšího člověka/bytost? Bylo by Světla, kdyby nebylo Stínu a zrovna tak naopak? Pokd se někdo staví do extrémní polohy dobra, je samozřejmé, že bude muset čelit extrémnímu zlu. Vše vyžaduje rovnováhu a Vesmír se o ní postará. Každý z nás je černobílý, nikdo není pouze v jedné poloze.

[48]: Slávek: Řeknu Ti proč je pro mě ve východních naukách těžké a matoucí pochopení času a prostoru.

Je to tím, že ony tyto veličiny chápou naprosto jinak. Oni mají jakoby ten čas zastavený a prostor jakoby neexistuje. Není žádné venku ani vevnitř, není žádné potom, ani bude, to jsou jen slova, která se dají obrátit. Je jen bytí, to je neustálý pohyb a proměnná. Oni nemají ani filosofii, přímo jako slovo, oni nefilosofují oni mají jen výraz pro "vhledění"; (ten výraz si nepamatuji, jak se řekne jejich jazykem) Tím je myšlena především meditace, kdy vnitřek je zároveň vnějškem a tedy jednotou. A moudrost tedy vychází z ticha, ze vnitř všeho. A podobně je to šalebné i s tím časem - kdy čas je a zároveň není. Neumím to vyjádřit vhodně slovy. Jen se to právě prezentuje pro nás lidi ze Západu, tak, abychom to byli schopni pochopit.

Před nějakým časem jsem si pročítala lehoulince pár úryvků z knihy Tao te-ťing.Tam jsou úžasně zachyceny polarity - na všech možných úrovních (od nejhrubších po ty nejjemnější) právě jak prostupují naprosto vším, navíc je to poetické čtení.:Jeden takový, který si pamatuji a líbil se mi:

";Z hlíny lze vytvořit krásné nádoby, ale teprve prázdnota jejich vniřku jim dává smysl"

Tím vším chci jen říci, že poznávám a objevuji nové zajímavé věci. Poznávám je všelijak, prožitkem, analýzou a popisem, intuicí, cestou symbolů a vnitřního obrazu. A skládám si tu mozaiku.

A jak jsem řekla, ke všemu člověk musí dozrát, tomu neporučíš, To je přirozený vývoj. Takže kluci prosím o trpělivost. Díky.

---

Symbol Tao - co se týče jeho chápání je vícevrstevný. To uvědomování jednotlivých úrovní je u mě pozvolné postupné. Takové přirozené vnořování. Díky kluci za vysvětlení té symboliky času a prostoru na tom znaku. :-)

.

Roman, Slávek: Rozumím Vám oběma. Napsala jsem o pár komentářů níže o cestách poznání. To co mi tu oba popisujete o vědě a o starých principech je v podstatě to samé co popisuji já ve svém komentáři. Poznání horizontální - spíše popisné,odvozující, po povrchu a pak je to poznání vertikální, ke kořenům, hloubkové do principu, do podstaty, Pokusila jsem se to vysvětlit Romanovi na vlákně "vědci a mimozemštani" a on mi neporozuměl. Podobně jsem se pokusila vyjádřit právě i svůj úvodní příspěvek na tomto vlákně černá a bílá a byl chvíli nepochopen. Někdy tu mluvíme o úplně stejných věcech, ale každý jinou řečí.

[43]: „Čas, prostor, to jsou pro mě stále záhady. Tak daleko ještě nejsem. K tomu jsem ještě nedozrála a přiznám se, že obě tyhle veličiny jsou pro mě matoucí.“

Čas je jednou z prvních (konkrétních) polarit. Rozdělil vše existující na dvě polarity, pozorovatelné (= přítomnost) a nepozorovatelné (= to co není v přítomnosti).

Čas je tedy informační „cenzura“.

Pozorovatelnost není samozřejmost, což si většina lidí ani vědců neuvědomuje. Proto třeba čínská medicína pracuje s konceptem Tao, který není plně poznatelný („Tao, které jde pojmenovat není pravé Tao“), ale je tvůrcem všech věcí.

Rozdělením Tao na dvě části se stvořila pozorovatelnost. Polární princip věcí je principem pozorovatelnosti. Proto se ve všech alchymiích i filozofiích mluví o nepozorovatelné základní pralátce (Bůh, Tao, materia prima), která se stala pozorovatelnou = „základem všech věcí“, „základem celého světa“ teprve rozdělením na dvojici polarit.

Pozorovatelnost musí být bonus navíc, speciální extra vlastnost každé věci. Pokud tuto vlastnost věc nemá, není pozorovatelná. Například pro policii není pozorovatelné, jaké myšlenky jsou v hlavě člověka u výslechu. Mohou na ně zpětně usuzovat z chování a výpovědi, ale to je samozřejmě jen velmi zkreslený indikátor myšlenek člověka.

Čas tedy omezuje pozorovatelnost objektů. Například když chci praštit člověka X, který teď je 100 km, ten člověk pro mě díky času není pozorovatelný a tedy ani praštitelný. V jiném čase, kdy se vyskytneme blízko sebe pak čas dovoluje obé.

[46]: R.F. napsal Světlo s velkým S – předpokládám, že záměrně.

Jinak konflikt věda × náboženství tu není pěstován.

Stejně tak věda zdaleka nepostupuje pouze analyticky. Není dokonce ani jasné, co to přesně věda je, ale používá se ve výzkumu institucionální věda. Řekl bych, že institucionální věda se dokonce často o skutečné principy ochuzuje, že se spokojí spíše s popisem. Tedy institucionální věda je spíše databankou faktů.

Filozofii zase spíše zajímají ty principy. Věda se proto mohutně ve filozofii inspiruje.

Věda ani dokonce není analytická. Principem institucionální vědy je důkazní aparát, kterým se dokazují vědecké hypotézy. Vědu nezajímá, kde vědec bere hypotézy. Zda postupuje analyticky, nebo intuitivně, nebo na základě nějakého dojmu, nebo zda si vaří mandragoru s hadími ocásky a vidí vědecké hypotézy v netopýřím sádle. Řada velkých vědeckých poznatků jsou hypotézy vytáhnuté z duchovních knih. Některé vědecké objevy vznikly na základě snu. Případně se vědec může zmastit lysohlávkami.

Je úplně šuma fuk, jak vědec získává hypotézy. Principem vědy je, že hypotézu musí dokázat určitým vědeckým důkazním aparátem. Je-li hypotéza dokázána, pak vědec jí publikuje, stává se součástí vědeckých poznatků a vědec získává Nobelovu cenu, nebo opovržení jiných vědců co si to dovolil udělat.

Věda tedy není v principu protikladná ani s náboženstvím, ani s filozofií, ani s astrologií, alchymií, ani magií. Proto řada lidí nazývá astrologii, alchymii vědou, stejně tak jako se studuje náboženská věda atd. Institucionální věda ovšem se odchyluje od skutečné vědy a ne vždy jede podle důkazního aparátu, ale také podle ideologií, politiky, dojmů.

Filozofie a náboženství se od vědy liší cílem svého snažení. Vědu v zásadě nezajímá nic jiného, než stohy poznatků. Filozofii zajímá smysl, náboženství zajímá vztah k tomu co člověka přesahuje.

Krásně je to vidět, pokud půjdete studovat vědecký obor filozofie. Získáte obrovské stohy poznatků co který filozof kdy řekl, a množství faktů o filozofech. A to je to co věda dělá – hromadí poznatky. Nedokáži si dost dobře představit, že bych na hodině filozofie zvedl ruku a zeptal se: „A jak pane profesore vidíte Aristotelovo stvoření světa Vy? Jak Vy si myslíte, že byl stvořen svět?“

Řada oborů je v institucionální vědě mrtvá, tedy vykastrovaná na pouhé stohy faktů. Některé obory lidského poznání tomu fikaně utekly a namísto vědeckých oborů se nazvaly uměleckými obory.

Z per vědeckých historiků jsem se nikdy moc nedozvěděl o rituálech a vnitřním životě lidí – a věci k tomu sloužící byly kultovní předměty a basta. Takový Egypt bude zcela jiný, než v egyptologických knížkách.

Stejně tak dějepis při hodnocení vývoje společnosti se snaží zůstat vždy v zásadně materiálních, finančních, nebo vojenských důvodech. Nikdy jsem neviděl vysvětlení, proč prostí husité vlastně poráželi vycvičenou a silnou armádu. Právě třeba rozpaky dějepisců nad husitským obdobím je pro vědu příznačná – ono tu totiž také šlo o náboženství a víru a ideály, a dějepisci tyto důvody pomíjí a a bagatelizují.

Vědecká analýza je možná až tehdy, kdy známe v oboru všechny základní součástky a principy. To je možné u exaktních věd, ale nikoli u humanistických. Věda běžně pracuje neanalytickými metodami, ostatně jí často moc jiného nezbývá.

[45]: R,F. : dovolím si jen upozornit na to, že právě čím jasnější je světlo, tím vrhá temnější stín. Pokud si nepřiznáme stín a budeme proti němu bojovat, tím o to víc bude narůstat. To také znázorňuje znak Tao,

Obě barvy vymezují prostor i čas, vymezují viditelné od neviditelného pro naše vnímání aj. Jde tu i o světlo a tmu, světlo a stín v prostoru. Také v něm pohyb a čas.

V závěru všeho je to tak, že ať je tu na čas bílá nebo černá, temnoty vždy ustupují Světlu! S tím nikdo nic nenadělá a je to dobré.

B.V.:Nejde tu snad o žádné žabomyší válčení, č.monada nemá s myšlenkou náboženství vers. věda nic dogmaticky společného v otázkách boje nebo pření se- je nutné si uvědomit , pro Vás(viz níže), že filosofie je poněkud něco jiného než náboženství. A východní od západní teprve. Možná nevidíte rozdíl, ale je nutné ho vidět, nejen zde. Nebo víte o dobrém způsobu jak jinak vyjádřit nevyjadřitelné skutečnost, začne-li zájemce jít do hloubky a ke kořenům věcí? Vědci a mudrcové před námi hledali způsob jak vše vyjádřit , nemnozí ho snad nalezli, mnozí tápou dodnes.

Sami fyzikové současné jevy v kvantové fyzice nedokážou vyjádřit již dlouho slovy k pochopení a spokojenosti a dlouho hledají možnosti jak vše popsat pojmy srozumitelnými.( Pokud se tváří, že stim nemají nejmenší problém , nevěřte jim, jsou to intriky! :-) Kam vlastně dohlédnou?)

Inspiraci právě hledají např.v budhistické filosofii, která jim připadá nejblíže fyzikálnímu vyjádření popisovaných skutečností -jevů i jinde. Dokonce žasnou, že "to"co objevují bylo již objeveno před staletími, aniž by cokoli tušili!:-) Dostanou -li se alespoň na takovou úroveň, aby toto uznali. Nikdo jim to ani neoznámil, děsné co!?:)

Žádný dopis, žádný náznak, ani snaha po pomoci v objevech a žádná vstřícná gesta umožňující pochopení podstaty materiálních zákonitostí. Nadarmo se neříká, že když slepý vede slepého oba spadnou do jámy, nebo v lepšim případě šlápnou do...

Monádu vnímám krom jiného jako šroubovnici, takže je pro mne dokonalá přesně tak, jak je. Krom jiného je to pro mne pohyb vpřed, ale také nahoru dolů v různých úrovních. Dokonalý ladný pohyb. Cokoliv navíc by bylo zbytečné, takto je to čisté.

Miloslavův pohled mi ohromil, to já nepobírám. I tady je vidět, že bez určitých znalostí není možné dohlédnout.

[42]: Slávek: O Tvém alchymystickém pohledu musím chvíli přemýšlet. To je pro mě nový pohled. Ten základní princip chápu - jednota, dvě polarity, co je obsaženo v jednom je zároveň i v druhém, to je též znázorněna polarita, nejen tou vlnkou uprostřed, ale také těmi tečkami v obou polovinách a teď se to neustále přelévá a mění.

Kdyby sis zkusil nakreslit ten znak, jak jsem ho popsala, možná bys mi porozuměl, co mám na mysli. Polarita prostupuje naprosto vším. Proto bych ty malé tečky opět rozdělila. Jakmile dojde k jednotě, opět nastává nový cyklus - dělení do polarit. Nikdy nekončící cyklus.

Takhle bez obrázku, se to hůře vysvětluje, co má člověk na mysli.

---

Zároveň ten znak vyjadřuje Jungovsky světlo a stín.

---

Čas, prostor, to jsou pro mě stále záhady. Tak daleko ještě nejsem. K tomu jsem ještě nedozrála a přiznám se, že obě tyhle veličiny jsou pro mě matoucí.

[41]: Barča: Čínská monáda je sama o sobě dynamická. Představuje základní zákonitost jakýchkoli polarit, tedy i času. Aspoň jak to chápu.

Ale když chceš dynamiku, ona ta rtuť tam není zrovna nic statického. :-)

Síra, „kámen, který hoří“ a rtuť, „idea (duch) všech vlastností kovu“ tvoří základ všech kovů. Z nich se vyvinou tři kovové principy: síra, rtuť a sůl.

Čínský taoismus je úplně stejně alchymistický: Jedno (Tao) se rozdělilo na dvě (jin a jang) a to potom na tři (nebesa, země, člověk).

Dalšími kombinacemi pak vzniknou živly.

[37]: R,F. : Já k té čínské monádě mám malinko výhradu. Správně by ta monáda měla vypadat tak, že ty dvě tečky obsažené v obou polovinách by měly být opět rozdělené na poloviny a v nich další tečky - to představuje neustálou polaritu, změnu, a tedy nekonečno. Byl by to v podstatě nekonečný obrázek.Takhle ten znak vypadá příliš staticky.

[39]: Prosím, přidej mi nápovědu! Co je jang a co je Jin, co muž a co žena????

[37]: R.F.: Alchymistická čínská monáda by vypadala jako kruh s tou vlnkou uprotřed. Na jedné polovině by byla rtuť, na druhé síra. A ty tečky a každé půlce by byly ze soli.

Víte stále tady slyším - věda vs náboženství. Zkusme se prosím nad tyto polarity trochu povznést. Protože jinak se nikam dál nedostaneme. Budou tady padat pouze protinázory, obhajoby a odsudky toho či oného,

Někdo má vědeckou mysl a vyhovuje mu metoda vědy - tedy analýza, která popisuje, odvozuje. A druhému člověku vyhovuje intuitivní přístup. Mě osobně vyhovují oba postupy. Oba postupy mi dopomáhají k pochopení podstaty.

Příklad: Rezonance. Tento jev znáte, nebo si možná pamatujete z hodin fyziky v 7 třídě. Šnůra a na něm závěsy kyvadla. Jedno rozhoupete a to druhé se rozhoupe samo.

Píšu tady , že někdo má vědeckou mysl - to znamená, že je v rezonanci, je mu blízké analytické myšlení. A druhý jiný člověk je v rezonanci - vibruje s náboženským, intuitivním cítěním. A popisuje to jen jinými slovy - cítí Boha.

Na tomto příkladu Vám chci jen ukázat, jak vznikají žabomyší spory.

[35]: Výborně vyjádřené. Logické a přesnépane Ponkráci!

Nemyslíte však, že odpovědi na otázky, které pokládáte jsou již dávno vyřešené?:-)

P.S. Rád bych zmínil ještě symbol čínské monady, často uváděný.

[33]: Tak jistě, mohli by jsme se pustit do znaků, symbolů a významů jejich barev jako jsou erby a v heraldice. Tam to má svůj pořádek . Je z komentářů vidět zvláštní pestrost při různém vnímání základních barev.

[33]: A když se dva dohodneme, že si znak 1 budeme brát jako hodnotu 8, tak to tak bude fungovat a vše bude v pořádku.

Můžeme pak klidně psát 1 × 1 = 64, a nikde nenarazíme na problém.

Jakou hodnotu (informaci) bude mít jaký znak je jenom věcí dohody.

---

V každé společnosti, v každé kultuře může znamenat stejný znak/symbol něco zcela jiného.

Proto prvky, kovy, a další věci mají význam vzniklý v alchymii, v jiné době, v jiné společenské skupině. Dnešní význam symbolů je posunutý, v zásadě všechno převálcovalal věda a jejich význam.

---

Je to jeden z důvodů, proč odmítám testovat astrologii vědou. Když někdo chce testovat povahu podle horoskopu a udělat test, moje první námitka je: Ok, ale chci přesnou definici všech slov, které použijeme. Budeme srovnávat inteligenci podle horoskopu a psychologického testu? Ok, ale chci přesnou, jednoznačnou definici inteligence. Mimochodem, přesně na tomto problému pohořela celá umělá inteligence – nikdo totiž dosud neví, co to vlastně inteligence je. Je to slovo, u kterého nikdo neví co to přesně znamená.

---

Právě proto je třeba si klást otázku: Když řešíme přiřazení barev k planetám, co vlastně přesně řešíme? Řešíme barvu jako dohodnutý symbol, nebo barvu jako nějaký vnitřní význam?

Když řešíme přiřazení prvků k planetám, co vlastně ve skutečnosti? Co pro nás přesně znamená slovo „měď“?

[31]: R.F.: Tím myslíte, že každá barva má i svoji vůni, zvuk, teplotu, tvar, strukturu....? To určitě, to se mi líbí. Pořád jsem ale přesvědčena, že když se oprostíme od toho k čemu jsme byli vedeni, co jsme se učili, nebo co určuje naše kultura, vyjádří se každý z nás k barvám rozdílně.

Zcela jistě souhlasím s výrokem, že boží dílo kopírovat nelze. To by byla troufalá myšlenka.

Barča: Jsem přesvědčená, že určité informace vždy patřily a budou patřit pouze úzkému okruhu lidí. Jednoduše proto, že masy k pochopení těchto nauk nedospějí intelektuálně, mravně, duchovně. Bez celistvého poledu není možné se některých věcí dotknout. Pochopení bude zkreslené.

[29]: rozlišujme mezi znaky a symboly

znaky musejí mít jednoznačný význam číslo 1 musí mít hodnotu 1 a basta

z hlediska symbolického je význam otevřen a spojen s kontextem

[29]: Slávek: Já jsem o pár komentářů níže popsala vnitřní a vnější kruh. Kdysi zde na fóru jsem položila otázku, co znamená "esoterika" a tehdy jsi mi to právě moc hezky vysvětlil. A tady si právě myslím, že je zakopaný pes. Ty malé vnitřní kruhy s lidmi, kteří skutečně vědí, jsou jakoby uzavřené a kolem nich je ten velký kruh vnější .A tady uniká ta podstata a vědění.Skutečné vědění a poznání zůstavá skryto v malém vnitřním kruhu, protože ten vnější kruh je už zdaleka o něčem jiném. Čas od času nějaký střípek toho vědění a poznání vypluje napovrch toho velkého kruhu, ale to je málo.A tím pádem to pak vypadá, že skutečné vědění a poznání jsou "mysteria a magie"jen pro "vyvolené" Navíc dříve bylo vědění jen v klášterech a společenstvích, tedy skutečně izolované.

Co se týče dnešního poznávání, je spíše horizontální. Ví se o spoustě různých věcí a jevech, ale spíše se popisují, uniká podstata. Cesty poznání jsou různé - analýza, náhled. Cesta symbolů a vnitřních obrazů, cesta diabolická. A já za sebe objevuji pomalinku a lehounce staré nauky, jejich principy, které v podstatě popisuje fyzika. Jen jde o to uvědomnění si jich v reálném světě. Není to vůbec nic mrtvého, stačí to jen pozorovat, dívat se a vnímat. Ty jsi výborně popsal světlo a stín v příspěvku o státním dluhu.

[30]: Pokud vnímáte barvu, nevnímáte ji pouze jedním zrakovým smyslem-je tu vícero smyslů dalších, které se většinou dají spočítat na prstech jedné ruky.

K M.P. a jeho popisu rozdílnosti alchymických prvků od přísně chemicky daných p. v Mendělev. tabulce bych jen rád dodal, že ve všech prvcích je stopa života, jen ne zřejmě v těch syntetických- což je skvělé, že?!Na druhou stranu syntetické materiály k životu nepatří a dokazuje to zkušenost, jaký je následně problém se zapojením do všeho a ty důsledky jsou obrovské v zatížení prostoru a bytostí. Nelze kopírovat Boží dílo, má své autorské právo!, přestože se o to mnozí snaží a tváří se důstojně jak umně nahlížejí pod pokličky umění Tvůrce!

[29]: Já jsem tady zcela vedle, chemické znalosti mi chybí a vědecky se na to nikdy nedívám. Nicméně mám za to, že jsem vcelku intuitivní člověk, přesto tady stejně jako s živly nedokážu přiřadit. Vyskakuje mi pocit, ne obraz barvy. Možná jde i o to jak píšeš, je rozdíl mezi skutečným prvkem a alchymistickým prvkem, mezi zjevným a skrytým.

Jak píše pan R.F. mohla bych se jistě stotožnit ze zlatým Sluncem, stříbrnou Lunou a zcela jistě s rudým Marsem. Ale přestože barvy miluju, ráda si s nimi hraju a vyjadřuji skrze ně, tak tady je mi to málo.

[25]: R.F.: Přesně tak to nějak vnímám já. Že barva je zástupný symbol vyjadřující vnitřní podstatu.

Dnes chemici určují prvky podle jejich spektrální barvy. Což je barva, na které vyzařují, pokud se zahřejí, a která určuje jejich vnitřní podstatu.

Osobně si myslím, že starobylí alchymisté byli tomuto blíže. Například měděný drátek zahřátý nad sporákem zabarví plamen do zelena. Dokonce to dělá i většina měďnatých solí, kde byste už pohledem vůbec nehádali, že obsahují měď – tak se odhaluje vnitřní podstata.

Nicméně si msylím, že ve skutečnosti barvy i kovy vznikaly filozofickými úvahami. Je vůbec otázkou, a jedníém z tajemství alchymie, kterou musí pochopit každý kdo jí chce pochopit, jaký je rozdíl mezi alchymistickým prvkem a skutečným prvkem.

Například filozofická rtuť (mercurius philosophicus) je základem veškeré hmoty a kovů, ale není totožná se skutečnou chemickou rtutí.

---

Někdy mám pocit, že moderní svět se nechává zmást názvy (symboly) a brání se tak pochopení vnitřní podstaty. Kovy příslušející planetám jsou filozofické principy, které nejsou nutně přesně totožné s chemickými kovy. Stejně tak kolik zbytečného papíru se strávilo tím, že znamení Berana není souhvězdí Berana. Apod.

Myslím, že stejně jako Babylónská věz způsobila zmatení jazyků. Tak dnes se staví nová Babylónská věž, kdy moderní člověk, myslíc, že ví všechno, ale jsou mu zavřeny brány pouhým zmatením jazyků: Málokterý moderní člověk, neřku-li vědec je schopen proniknout za pouhý symbol, kterým slovo je a nenechat se jím zmást. Většina debat se vedou o prázdná slova, pouhou zvukovou obálku a symbol, který není ničím. A skutečné vnitřní podstatě se skoro žádná debata nedotkne. Pouhé nic, pouhý shluk několika písmen stačí k tomu, aby lidé se ani nedotkli skutečného poznání.

Podívejte se dnes do škol – 99 % učiva a zkoušek je: Jak se to nazývá? Co znamená tento termín? Studente, čemu říkáme … A tím je vytlačeno jakékoli skutečné poznání.

[24]: přivádíte mne do rozpaků. Nemám téměř žádné vědomosti, jsou to jen střípky, co uvázly v paměti a bohatá knihovna.

Ženy to v křesťanství nemají tak špatné jako v jiných noboženstvích. Je tu Bohorodička, hromada ženských kolem rabbiho Ješuy, Márie z Magday, které se jako první zjevil po vzkříšení, hromada světic a mučednic. Jistě existují i v křesťanství proudy, které mají ženu za nádobu hříchu (kalvinismus), ale to jsou spíš výjimky. V každém křesťanském sboru jsou ženy přítomny bohoslužbám, kde jinde to vidíme?

Když čteme mudroslovnou literaturu zejména Knihu přísloví kapitolu 8 od verše 22, dovídáme se, že Moudrost byla s Hospodinem od počátku, byla stvořena jako první a pomáhala mu a těšila ho při tvoření, s ní také rozmlouvá, když mluví v plurálu: stvořme atd. Můžeme se na Moudrost dívat jako na analogii Šakti.

[12]: Daniela: Velmi pěkně si to popsala. Díky za pohled. Nevědomím nemám na mysli to, že bychom jako plod nic nevnímali, ale spíše to, že si to neuvědomujeme. Máme to někde v sobě zasuté a teprve tedy po letech – v dospělosti jsou metody, kterými si to dokážeme vyvolat zpět. Vím, že jsi je podstoupila, prožila sis ty pocity na svém těle a ve svém nitru, nyní již vědomě. Matčino lůno, kde jsme bezpečí a rosteme s přibývajícími měsíci také představuje pro plod „domov“, proto i ten Měsíc z mého pohledu. Akt přijímání – živin, citů od matky, spojení s ní v jednotě – to je skutečně Neptunovské.

Vzkaz pro Slávka: Posílám Ti mail.

Pan Turnovský to přiřazení k kovům, srovnání s kovy odhalil výborně. Zde je vidět jak propojena těsně byla vždy po celé věky alchymie s astrologií atd, v tom nejzdravějším jádru dávné duchovní vědy.

Planety mají své barvy ať se to přijímá, napadá , míchá, neuzná nebo cokoli jiného. Zlatá a žlutá barva Sluneční, stříbrná Luna, červený Mars, Neptun v modré barvě nádherně zabarvený....zodiak(znamení) ovšem nemůže mít jen jednu barevnost podle planety, je to nelogické už vzhledem k rozlohám a nebeské geometrii. Připomeneme-li si optiku a optický hranol, lom bílého světla jak tu zmínil pan Miloslav. Snad se zde v oblasti zodiaku zrcadlí barvy vyšších sfér. Je stejně zajímavé jak ve starověku byly barvy7 planet správně přiřazeny podle kovů. Jelikož dalekohledy nebyly, odkud pak to tehdy věděli obecně, nejde však jen o barvy? Možná byli mezi nimi chytří myslitelé, jako je jich kolem mnoho i dnes.

[18]: Pan Turnovský: Vy opravdu máte úžasné vědomosti. Děkuji za doplnění. Napadla mě ješta jedna věc. Když mluvíme o polaritách, tak to je v katolickém náboženství totálně zazděno. Samý muž na předních místech. Kristus, apoštolové, nejvyšší. Ženy jsou v pozadí a na jiných postech. Křesťanství se sice tváří jako monoteistické, ale rozhodně není. Na každý den v roce, připadá nějaký Svatý a opět je tu hierarchie. Ale daleko lépe a právě díky polaritám i přirozeněji to má čtivé a právě na pochopení vymyšlené řecká mytologie – vlastně i proto se její přirovnání používá v psychologii, ve vesmíru a přetrvala tolik staletí a je stále platná, tedy nadčasová.

Ještě s tím sv. Petrem – Skála, kámen, chrámy, useknuté Římanovo ucho. Už, když se nad tím popisovaným příběhem zamyslíte, už v počátku zde byla tvrdost, násilí, které se táhne napříč stoletími. Na tom příběhu jsem si také uvědomila, že vždycky i při vší možné dobré vůli bude na světě vždy nějaké nepochopení, nedorozumění. protože zkrátka vždycky bude „nějaký rybář Petr, který neporozumí vysokoškolsky vzdělanému Janovi veleknězi“ a obráceně. I toto je potřeba přijmout.

Počátek tedy naznačuje průběh. Astrologicky – trojice údajů stačí na to, abychom zhodnotili např. průběh určité události v dějinách. V astrologii obecně v jejich principech, metodě postupně spatřuji, objevuji úžasnou univerzálnost a to jak pochopit fungování tohoto světa.

[22]: Tady se vůbec neshodneme Barčo, za prvé plod v lůně pro mne rozhodně není nevědomý. Úroveň vnímání je jiná, ale je velmi vědomá.

Za druhé to co ty popisuješ, je pouze jedna prenatání fáze, sice ta nejdelší ale pouze jedna část. Bezpečí lůna, náš růst, ideální a velmi laskavé konejšivé prostředí, kde máme vše potřebné zajištěno. Jde svým způsobem o blaženost, cítíme přirozené splynutí s něčím větším co nás přesahuje, jsme v jednotě s Vesmírem. Jednota, spojení, posvátnost, oceán, přesah to je Neptun.

Měsíc já pojím s ženstvím, ale ne s výše popsaným zážitkem. Pokud bych tady s něčím pojila Měsíc tak spíše s matkou, ne s plodem. Matka v tuto chvíli čeká (je v očekávání), dítě v lůně na nic nečeká, neví co přijde, je v jednotě a blaženosti (samozřejmě v ideálních případech).

Pro dítě je překvapením, že v lůně začíná být čím dál tím víc těsněji a jaksi nepohodlněji a že toto laskavé prostředí se najednou začíná smršťovat a vyvíjet na něho tlak. Sune ho porodními cestami dál, kde je tma, těsno, tlak a dostavuje se pocit hrůzy, bezmoci, zoufalství. Tohle je jasný plutonický obraz. Jde o naprosté ohrožení života. Vyděšené dítě reaguje různě, některé je dravé a pere se o život, některé na nějaký čas podlehne těmto hrůzným vjemům a přestává bojovat, je ochromeno. Při razatním pohybu a příliš velké dravosti se plod často přiškrcuje a je nucen najít jiný způsob pohybu, který mu umožní průchod. Musí využít okolní tlak pro své prodrání, nesmí bojovat, musí splývat s tlaky.

Odměnou za boj je mu otevření děložního hrdla. To je expansivní nečekané vysvobození, obrovský nával citů k okolí, k sobě, obrovský pocit úlevy. Jsme požehnáni.

I způsob porodu a to jak my sami jsme vnímali tyto jednotlivé etapy bude souviset s vnímáním barev.

Pokus o vysvětlení:

Daniela: Pokusím se to vysvětlit ještě malinko jinak. Lidé při popisu a hodnocení jevů, věcí, zboží služeb užívají slovní popis: Tato věc, nebo služba má své stinné stránky, svá negativa, zápory. Všimni si slova „stinné, negativa“ – to v podstatě mluvíme o tmavších odstínech. Negativ vyjadřuje zápor a když si představíš negativ fotografie – je tmavý.

Obžerství, hamižnost – říkávalo se, že tito lidé budou zatraceni v temnotě (v pekle) Obžerství i hamižnost jsou považovány za negativní, špatné vlastnosti. – nadměrné hromadění majetku, nadměrné hromadění jídla.

Co se týče těch šatů – obojí, pokud budou ze stejného materiálu, tak v těch černých Ti bude tepleji.Černá barva přitahuje, pohlcuje daleko více sluneční energii, než bílá – ta ji odráží.

Snad je to nyní jasnější (osvícenější, srozumiotelnější, vidíme to na světle) To, co nevidíme, není nám tedy jasné, leží ve stínu a spíše máme tendence k tomu přisuzovat špatné vlastnosti. Na jiném vlákně jsme si psaly o světle a stínu podrobněji.

–

Dovolím si ještě poznámku k životu plodu v lůně. Ten bych spíše přirovnala k archetypu Měsíce. Jako plod jsme nevědomý, schováni v lůně., kde čekáme několik měsíců, abychom se narodili. Měsíc na obloze prochází několika fázemi, nebývá vidět celý, bývá vidět po částech do uplňku a někdy není vidět vůbec v Novu. Jako plod musíme čekat několik měsíců, než se narodíme. Měsíc představuje ženství, ženské lůno, vlhkost, nevědomí.

Archetyp Neptuna naopak představuje vědomé hledání vnitřního já a vyššího ideálu. Popsala jsem to na vlákně „ životního poradce“ komentář 33.

[17]: Ona je otázka, že jsou barvy a barvy. Jsou určité základní barvy a pak jsou odvozené barvy.

Třeba technicky se barvy popisují trojrozměrným prostorem. Tedy každá barva je trojice nějakých symbolů a teprve tato trojice dá barvu.

V barvách se pojí dvě kvantitativní složky a jedna kvalitativní složka.

Černá a bílá, stejně jako všechno odstíny šedé jsou jen jinou intenzitou (jinou kvantitou) bílé barvy.

Namapovat přímo barvy do pár objektů je věc nesnadná – a lze to asi provést mnoha způsoby.

[12]: Každý z nás prožil skutečný strach o život minimálně jednou v životě a to v okamžiku kdy jsme se rodili. Už jsme to tu také zmiňovali, jde o tu část porodu, kdy je nám v porodním kanálu totálně těsno, nevíme kudy kam, zažíváme pocity klaustrofobie, hrůzy - jedná se tu o dotek atributů mocného Pluta pána podsvětí. Na základě tohoto prožitku se pravděpodobně utváří naše sexualita. Tyto pocity jsou o to mocnější že přichází povětšinou po klidné neptunické oceánické extázi, které se nám dostávalo během klidného nitroděložního života.

Tyto prvotní vjemy se nám otiskly do těla a vynořují se automaticky při každém další reálném i nereálném pocitu našeho ohrožení.

Takže ano, strach je mocná velmi mocná emoce. Stejně mocná je už jen láska.

Emocionální náboj ale pro mne barvy mají, to ano. Ale může být velmi rozdílný. Postavte 10 lidí před rudou oponu nebo stěnu, každý z nich na podnět zareaguje rozdílně, vyvstanou rozdílné emoce, pocity, reakce.

Já vnímám stejný názor, že nelze jasně přiřadit barvy k znamením zvěrokruhu. Záleží na momentální náladě, to jak se právě chceme projevit, nebo co prožíváme. Každý i třeba v interiéru upřednostňuje různé barvy v různém časovém období svého života.

Znovu jsem myslela na to přirovnání zla nebo dokonce ďábla k "temným" barvám, vůbec to tak nevnímám. Pokud se snažím vybavit si něco pocitově, tak vyvstane spíš energie, jakási zkaženost, hrůza, strach, úzkost, závislost, podléhání jak tu bylo již podobně zmíněno. Jednoznačně bych tedy přiřadila pocit nebo energii, fyzickou nevolnost, ale ne barvu.

Podle mne jsou přirovnání k barvám zavádějící. Když Barča jednoduše vyřkne v černých šatech ti bude ve 30ti stupňovém horku tepleji, není to tak. Sporé lehounké šifonové šatičky, ač černé mohou být mnohem příjemnější než bílé plátno. Variant existuje mnoho, jako vždy celek utváří mnoho detailů.

[15]: Pravda je, že apoštol Jan byl miláček páně. Byl to také vysoce vzdělaný teolog, tedy intelektuál, někdo kdo patřil do okruu velechrámového kněžstva. Jeho evangelium nepatří mezi evangelia synoptická, tzn. nenavazuje na pramen Q (jakési praevangelium), ale má svoji vlastní teologickou tradici, jako jediné není redigováno (čti zcenzurováno) sv. Pavlem. Podává v jedné větě esenci učení rabbiho Ješuy z Nazareta: Záko byl dán prostřednictvím Mojžíše (pro tvrdost vašich srdcí), milost a pravda přišly prostřednictvím Ježíše Krista (obřezání srdcí - srdce v orientálních jazycích představuje ne cit, ale MYSL.

[16]: planety mají barvy kovů, nebo kyslíčníků kovů (mars - červená od rzi, měď zelená od měděnky apod) , tam je to vcelku racionálně uchopitelné, i když redukované na posvátnou sedmici za cenu vyhlášení antimonu a bizmutu za formu olova a zinku za formu cínu. Už v antice bylo známo a užíváno v metalurgii 10 kovů, ale bylo jen 7 planet. Tuto ochromující tradici zrušili až Paracelsus a Agricola za renezance.

U barev přiřazovaných znamením zvěrokruhu vládne naprostá libovůle

Mnoho astrologicky uvažujících barvy přiřazuje k planetám, což v osobní rovině není pravidlem:

Váhy inklinují ke světlým barvám, bílé, růžové, které navozují pohodu a klid.

Štír a červená a černá barva

Štír se zdráhá prozradit svou oblíbenou barvu, kterou je černá, ale musí se využívat opatrně. Černá pohlcuje, tak musí dávat pozor, aby člověka nepohltila a nestáhla do podivných nálad. Štírům patří také červená, podle jeho dalšího vládce Marsu. Vládnoucí planeta Štíra je však pán hlubin Pluto. To vysvětluje proč Štíři mají rádi barvy hloubek, modrou, zelenou, tmavě hnědou.

atd.

[14]: Pan Turnovský: Věřím Vám, Vy máte úžasné vědomosti. S tím Janem, se Vám tzo pokusím přiblížit, tak jak jsem o tom četla v časopise, myslím historie. To jsou ty časopisy o dějinách, osobnostech apd. Není to tedy žádný zaručený zdroj.

Historie vzniku katolické církve je známa z Nového zákona. Kristus měl 12 učedníků. tyto učedníci tak trochu odpovídají 12 principům. Tomáš Blíženec - pochybovač. (nevěřící Tomáš) Jidáš zrádce (stínová figura) Jan - učení svého Mistra vnímá, nediskutuje, spíše přijímá (neptunovský princip) Před svojí smrtí Ježíš svěří své ženy Marii i Máří Magdalenu právě Janovi, protože je to jeho oblíbený učedník, který právě pokojně a přirozeně přijímá jeho učení. A pak je tu Petr (Skála) ten odpovídá archetypu Saturna. Petr nechápe podstatu Ježíšova učení, ale nedává na sobě nic znát. Petr je vždy ozbrojen. Kristus připravuje učedníky v zahradě getsemanské na to, že bude zrazen a zajat a že oni nesmějí klást žádný odpor – všichni toto chápou až na Petra.ten Římanovi usekne ucho. A Kristus dále praví Petrovi, že ho třikrát zapře. Petr toto tvrzení odmítá. Dál víte, jak to

bylo, ještě dříve než kohout zakokrhal, stalo se tak, jak Kristus předpověděl. Petr se zastydí a pak začne stavět chrám. Petr zkrátka nepochopil podstatu Ježíšova učení. Petr bude ježíše a jeho učení v podstatě nadále zrazovat ze strachu a sobectví. Přesto právě na Petru (první papež) je vystavěna katolická církev, nebo tedy navenek.

Křesťanství dle Jana se neodehrává v honosných katedrálách a chrámech, a nešíří se zbraněmi mezi lidmi, nýbrž prostě v lidských srdcích.

Toto jsou tedy dva pomyslné okruhy. Učení Janovo (neptunovské, přijímající, transcendentní, skutečně duchovně vnitřní) a kolem tohoto je velký pevný, vnější okruh, představující moc, ale také obranu a zároveň nemožnost volby při šíření víry (Petrovo učení) .

—

Na tomto článku, který jsem popsala vlastními slovy je i krásně vidět v čem spočívá přijetí. Přijetí čehokoliv – člověk prochází různými životními obdobími, nástrahami, dějou se mu události. Přijmout lze jen skutečně to, co jsme pochopili, dozráli k tomu. Pak to i přirozeně pojmeme za své vlastní, bez bázně, studu, výčitek, tak jako Jan Ježíšovo učení. A to co nechápeme, odmítáme, bráníme se tomu, nelze přijmout - nedozráli jsme k tomu jako nechápal podstatu učení Petr a proto i ta víra se šířila napříč stoletími krví, ohněm, apd.

Ten článek je z časopisu, líbil se mi, zaujal mě.

[10]: nejde o okruhy Jan - Petr, ale Jakub (ježíšova rodina) - Šavel/Pavel, který z ježíšovské reformy judaismu učinil svébytné náboženství

[12]: samozřejmě barvy mají také emocionální náboj, mohou být nejen znaky-signály, ale i symboly

tento emocionální náboj se mění jak synchronně (od kultury ke kultuře) tak diachronně v průběhu dějin oné kultury (např. posuny v pojetí symbolismu zelené barvy v průběhu posledních desetiletí u nás na západě)

[11]: Extrémní podoby křesťanských postojů, které jsou natolik uhranuty dábelnictvím, že se místo.....

Rozumím Vám dobře. Jen si zkuste ještě uvědomit, vzpomenout -připomenu jednu velmi důležitou záležitost.

Měl jste kdokoliv skutečný strach o život?! Pokud ano, víte jak silná je to mocnost.

Jde o jedno slovo a jednu velmi silnou emoci, při níž se třese nejen lidské vědomí, člověk a bytost (i zvíře)se jako v bouři ocitá v nestabilitě, v nejistotě příštího v obavě o život , o sebe...je to strach o život a existenci. O jistotu ve věcech zajištění rodiny a blízkých. a td.

Strach, jak silná emoce ovládá všechny lidi bez rozdílu. Kvůli panickému strachu, jenž se stupňuje v hrůzu, emocionální tlak sílící na člověka různé síly a moci.

Kvůli nejen této emoci, ve spojení s dalším docházelo k tomu všemu co lze nazvat zrůdnosti a selhání. Nejen mezi křesťanstvem, židy a muslimy, budhisty a taoisty........a také kvůli černému svědomí....

Proto se ptám: Mají barvy ve své podstatě nějaký emocionální náboj?...:-)

[8]: ale já jsme v pasáži bílá-černá nic nevysvětloval, jen připomenul, že binární opozice jsou náchylné k ideologizaci, což v praxi znamená, že jeden pól je ceněn více než ten druhý. Je proto nutné tuhle binaritu dekonstruovat, což v případě bílá/černá se může dít několika způsoby, nejen přes různé stupně šedi, nebo sčítání a odečítání barev, ale i nalezením jazyků, kde taková polarita neexistuje, nebo jak zde bylo už také napsáno uevedním příkladů, kdy bílá a černá mají jiný resp. opačný význam než v naší kultuře, což podrývá univerzalitu bipolární opozice B_h - Ďýbel... A tak dál a tak podobně.

Navíc nepatřím k těm, kteří by brali to co se dnes nazývá křesťanstvím jako jednolitý proud, velmi dobře vím o rozmanitých denominacích a rozdílech mezi mezi křesťaskými církvemi, ortodoxiem a herezemi, s různě intenzivním postojem k Ďáblovi. Mám na mysli ty extrémní podoby křesťanských postojů, které jsou natolik uhranuty dábelnictvím, že se místo B_ha a JK soustřeďují právě na ďábla - pokušitele. Podobně se jedna názorová platforma ortodoxního brahnismu vypořádala s Buddhou, prohlásil ho za 9. vtělení Višnuovo. Jako Buddha měl Višnu schválně hlásat bludné kacířské nauky a tak odddělit pravověrné od kacířů, kteří se těmito naukami nechali svést.

Ještě k jednotě křesťanstva. Z některých spisů Nové smlouvy, že křesťanstvo sestávalo z na sebe nezávislých sborů.

[8]: R.F. Máte pravdu, nedávno jsem se dočetla, že ranné křesťanství, bylo soustředěno kolem Sv. Jana, bylo to takové tiché, opravdu vnitřně zaměřené duchovní společenství. A kolem tohoto společenství se utvořila vnější komunita kolem Sv. Petra. A to už je takové to klasické křesťanství s propagandou, šířením víry, papežstvím.

Ono vlastně, když se nad tím zamyslíte, tak je to tak ve všech lidských činnostech, oborech, ve vědě, medicíně. V každém tom oboru jsou lidé, kteří skutečně ten svůj obor tvoří opravdově, vědci vynalézají, dělá se skutečná medicína a objevy a pak na tyto lidi navazují jiní lidé, kteří s tím opravdovým jádrem nemají nic společného a spíš se pak právě jedná o manipulaci, popularizaci, reklamu a pak se z těch oborů stává něco zcela jiného.

To zdravé jádro je samozřejmě menší, než ten vnější okruh, který právě je spíše vnímán veřejností. takže tady pak nastává to, že vnější okruh je velice rozdílný s vnitřním jádrem a dá se mluvit o tom, že v tom skutečném jádru vznikají opravdová „mysteria a magie“.

—

Bůh by vlastně neměl mít žádné vlastnosti.:-) Ani jméno, ani rod, ( To je krásně vidět v knize Lao-c Tao) protože jakákoliv vlastnost, kterou řeknete, tak existuje její opak - polarita. Stejně tak je to s názory. Na každý názor existuje protinázor – protože svět a vše v něm je tvořeno z existujících polarit.Podívejte se právě třeba do Bible, jak je Bůh v podstatě schizofrenní. Bůh je láska a všechny bezvýhradně, nepodmínečně miluje a vzápětí se na jiné straně dočtete o potopě světa o vyhnání z ráje. Najednou se tedy chová jako člověk. Lidé se milují, pak se nenávidí, mstí....ostatně láska pochází z násilného aktu (moje oblíbená řecká mytologie)

Myslím si, že je dobré se umět povznést nad polarity – to znamená přijmout je obě.

=====================================================================================

[7]: Ona je spíš otázka, jestli ďábel neexistoval mnohokrát předtím v mnoha kulturách a náboženstvích, jenom se nenazval jiným slovem.

Existence ďábla je vytvořena v každé kultuře už uznáním polarity. Pokud existuje „nekonečné dobro“, ať už nazvané Bůh, nebo nirvána, nebo Alláh, nebo cokoli jiného – pak existuje i naprostý opak.

Jakmile nějaká kultura či náboženství uzná polaritu světa, pak při uznání Boha automaticky vznikne také opak.

Při poznání, že Bůh nějak překračuje polaritu světa a je výše, než je svět polarit – pak se „ďábel“ v systému dostává o stupeň níže. Pak je to síla, která dotváří polaritu ve světě polárním.

Tedy polární opak dobra existuje v každé kultuře. Pod různými jmény.

---

A jinak každá polarita vyvolává ostrou protipolaritu – tím větší, čím člověk na jednom kraji stojí. Proto se i v Bibli či jiných náboženstvích právě v okamžiku, kdy dochází k výraznému obrovskému naplnění směrem k Bohu (či třeba k osvícení v jiných náboženstvích), pak se zjevuje polární opak takového jednání. Tedy druhá polarita – Satan, či jiný protiklad.

Ostatně tento zákon chování extrémů polarit, který je popsán v učení jin-jangu, známe i z praxe. Čím více „bojujeme“ proti rasismu a předsudkům, tím drsnější a extrémnější situace vzniká. EU zachraňuje extrémně euro, a ve skutečnosti ho potápějí. Kalousek se snaží splatit státní dluh tak usilovně, že stát posunul do větších dluhů.

[7]: Jako od astrologa a symbolologa bych od Vás očekával poněkud "výstižnější" vysvětlení ohledně černé a bílé, než obvinění křesťanství z démonizace černé barvy. :-) Bude to pravděpodobně složitější problematika.

V křesťanství existuje po staletí mnoho proudů, které s papežstvím nemají nic společného, naopak se od něho velmi distancují. Je poněkud divné, když se strkají všichni křesťani do jednoho pytle, ---u židů, stejně jako u muslimských věřících, u budhistických cest aj...

Jakou má barvu zlo samotné nelze říci podle spektra. Jednou je smrt se zelenými rukávy(válečné běsnění), jindy je bílá, pak zase rudá (pod praporem revoluce), v barvách se zlo v dějinách skutečně vyřádilo. Někdy se zlé síly oblékají do barev neobvyklých-nečekaných, aby dojem z klamu byl co největší. Já se naopak domnívám, že černá barva je spojena spíše se smrtí a umíráním než se symbolem zmíněného odpůrce Božího!

Na 64 polích šachovnice je vyrovnaný počet bílých i černých figur.

Možná lze doplnit, že jsou i některé černé ženy krásné!

[5]: tady vidíme potrvezení neostrukturalistického názoru, že binární opozice jsou náchylné k idologizaci (bílá - černá)

Osobně si myslím, že ďábla posadilo na trůn křesťsnství, to udělalo ze Satan služebnka B_žího entitu B_hu nepřátelskou.

Hezky píše oVilém Flusser v knize Příběh ďábla, česky 1997

Daniela: Symboliku barev jsi popsala pěkně. Já jsem svým komentářem o černé a bílé barvě měla na mysli to, že lidé těmto barvám přisoudili určité vlastnosti. Napsala jsi, že černá barva představuje hojnost, prosperitu, ale také smutek (smutek je taková tíha na duši) – v mém výčtu vlastností jsem napsala, že černá barva nic neodmítá, bere, pohlcuje, shromažďuje. (prosperita, bohatsví, i tíha smutku - je hromadění)

O bílé barvě jsem napsala opačné vlastnosti - čistota, neposkvrněnost, z Tvého výčtu tu zazněla prázdnota, takže určitá lehkost (radost) Bílá barva nehromadí, odráží. Ten popis barev je podobný.

Možná se shodneme i na tom, že dábla si spíše představíme v černé barvě, než v bílé barvě a je tak i vyobrazován. Zlo působí temně a dobro má barvu světla.

Kvantová fyzika popisuje obě tyto barvy. Právě tím odrážením a pohlcením energie a světla. Řečeno velmi jednoduše v 30. st tepla si vzít na sebe černé šaty – bude Ti v nich určitě tepleji, než v šatech bílých.

Lidé tedy dříve intuitivně přiřadily vlastnosti (kategorie), achetypy i archetypální obrazy těmto barvám tak, jako je velmi podrobně přiřadila dnešní kvantová fyzika.

[3]: Pavel Turnovský: Ano, přirozené věci. Jde opět o polarity, lidské kategorie a lidské vnímání. Dábel je jen slovo, ale lidské vnímání je dáno obrazy, archetypy a archetypálními obrazy. Kdesi jste to moc hezky vysvětlil. Jungovská psychologie by to mohla nazvat světlem a stínem. Temnota, dábel, to je takový „princip Pluta“.

Já jsem zase dříve nechápala, proč se dáblu říká Světlonoš. Musela jsem se podívat do původu dábel. Devil je podobný jako divine. A pak skrz i legendu mi to došlo. A k tomuto pochopení mi pomohlo to, že jsem opravdu pozorně myslím obsáhla čínský znak jing a jang.

Co je „ďábelské“ je velmi úzce spjato s lidmi a pozemským životem. Třeba templáři uctívají Bafometa - to je dábel. Uctívají ho proto, že k němu mají velký respekt, protože je daleko větším pokušitelem pro lidi než Bůh. ďábel je svými vlastnostmi myslím vůbec více bližší lidem a proto je třeba se mít před ním na pozoru. Nyní nemyslím tím ´dáblem jen postavu ´dábla, ale spíše to, co představuje – skryté vášně, touhy, nevědomé zákoutí duše – mám na mysli obecně takový „princip Pluta“

Astrologie je v chápání světa zákonů - principů v tomto směru nepřekonatelná a nádherně čtivá. Nejsem astrolog, ale objevuji v astrologii úžasnou geniálnost. Čím dál více si uvědomuji její fungování v reálném světě, ve svém životě, dnes a denně. jednota, polarity, živly, mezi nimi rezonance, principy jednotlivých planet – př. Neptun - vhled dovnitř a hledání ideálu, Mars - prosazení, expanze ve vnějším světě, Saturn - omezení, Uran - uvolnění atd..

=======================================================================================

Já k tomu jen dodám, že černá barva je např. ve Feng shui spolu se zlatou a červenou považována za barvu štěstí, hojnosti a prosperity.

Dnes jsem komplet v černé a mám tu barvu ráda, nicméně ji neunesu každý den, často ji musím něčím rozbít, menším barevným akcentem, nebo výrazným šperkem. Pravdou je, že někteří lidé v ní vypadají smutně, nemají v ní energii, upozaďuje je, jsou utopení. Nicméně jde o barvu sofistikovanou a formální.

Mám ráda i bílou, i do té se klidně obléknu komplet, ale bílá může být i nuda a nejen sterilita, ale i určitá prázdnost a nenaplnění, chlad, odstup a nedostatek emocí.

Přirovnat barvu k ďáblu je pro mne tmářství. Stejně sporná by mohla být fialová (barva duchovní), či rudá.

[1]: Jak to přijde, že něco, co je zcela přirozené, jako je barva ať už černá, nebo bílá, nebo jakákoli jiná, by mělo být vybráno za symbol ďábla?

[1]: V určitých východních kulturách je tomu přesně naopak, bílá barva symbolizuje smrt, konec, svět duchů. Mrtví se doprovázejí do své říše v bílém oblečení.

Bílá a černá

Bílá barva představuje nevinnost, čistotu, neposkvrněnost, osvícení. Naopak černá barva symbolizuje ´dábla. Tyto symboly lidé používají od nepaměti. Teprve nedávno současná věda objasnila podstatu barev, která je v podstatě velmi shodná právě s jejich symbolikou.

Bílá barva světlo odráží, nic nehromadí, po ničem netouží, naopak bílá vyzařuje, posílá energii ke zdroji. Černá barva pohlcuje a bere vše, nic neodmítá, stejně jako ´dábel a je nenasytná jako lidská touha po moci, majetku, požitcích