Filosof × filozof

[6]: Můj názor je, že češtině by velmi prospělo uzákonění – de jure, nebo de facto – že standardní čeština se smí měnit max. 1–2× za století.

Jen za svou krátkou dobu života se událo tolik změn českého pravopisu od Ústavu pro jazyk český, že to naprosto vylučuje aby někdo psal správně česky (pokud přijmeme na okamžik předpoklad, že správnost by určoval Ústav pro jazyk český).

Výsledkem je rezignace lidí na správné psaní. Nejenom lidí, ale i novinářů, autorů knih a obecně všech – dnes jsou chyby naseté všude.

Navíc mám pocit, že obohacování češtiny latinou, francouzštinou a možná trochu i tou němčinou bylo obohacující. Ale že angličtina bez slušné gramatiky a víceméně bez vnitřní logiky jazyka (angličtina je víceméně obrovský sklad nesouvisejících frází a idiomů, které je třeba se namemorovat nazpaměť) češtinu ochuzuje.

[5]: Tyto snahy mají původ v 70. letech, kdy na příkaz UV KSČ byla připravována podobná reforma pravopisu založená na fonetizaci pravopisu, jako se podařilo prosadit teď. Tenkrát to bylo kvůli dětem soudruhů ze Slovenska, kteří přišli do Čech a na Moravu obsadit místa po vyházených a vyškrtnutých komunistech. Tito soudruzi ze Slovenska (tehdy se neříkalo Slováci, to by byla nadávka, jako dnes je nadávkou Cikán) si stěžovali soudruhům ze Slovenska v UV KSČ, že jejich děti jsou diskriminovány učením se českému jazyku na školách v Čechách a na Moravě a navíc ještě je jim zlomyslně kažn studijní průměr špatnými známkami z Českého jazyka, zejména na základě pravopisných chyb.

Tohle jsem s nevymyslel, to je pravda pravdoucí. Je s podivem, že tahle bolševická reforma, proti níž s etehdy všichni soudní lidé semkli a zastavili, se podařilo prosadit až v tomto režimu. To znamená, že vzdělanost u nás upadá pod úroeň dob reálného socialismu. Asi začnu volit KSČ.

[4]: Přitom v zásadě není proč. Neexistuje žádná závazná norma českého jazyka.

Ústav pro jazyk Český dělal takové excesy v minulosti, že dokonce muselo zasáhnout ministerstvo a pravdila daná tímto Ústavem zrušit (viz Pilipův dodatek z roku 1993 jako reakce na kontroverzní akce Ústav pro jazyk český):

http://cs.wikipedia.org/wiki/Pilip%C5%AFv_dodatek

Kromě toho tento Ústav pro jazyk český mění pravidla čeština tak často, že to fakticky vylučuje aby národ se podle těchto pravidel řídil. Pokud srovnáte třeba s počtem standardů němčiny (tři změny za minulé století – jedna z něho byla Hitlerova, ta byla zrušena a proti druhé se strhnul takový odpor, že zůstala de facto jedna změna za století), nebo angličtiny (fakticky se drží jazyk století nezměněn).

Proto Ústav pro jazyk český není závazným standardem češtiny (je závazným pouze pro školy) a závazný standard češtiny neexistuje.

Málokdo udělal pro devastaci češtiny tak mnoho jako náš Ústav pro jazyk Český. Stihl diskvalifikovat i sám sebe, bohužel ne sám sebe rozpustit.

Sám jsem několikrát hledal správné psaní některých věcí na jeho internetových stránkách. Nebyl problém, aby změnil názor a doporučení několikrát do měsíce na úplné opaky – konkrétně u správného psaní času, apod.

Takže škrtání jakéhokoli slova u novinářů, či jinde nemá žádnou oporu – standard češtiny neexistuje. I Ústav pro jazyk český už jen stíhá sledovat vývoj jazyka mezi lidmi a kodifikuje co se používá (má na to svůj korpus).

Sám jsem psal knihu o programování a byl jsem tlačen do sousloví, které se vůbec v praxi nepoužívají. Je to jedna z věcí, proč programátoři raději čtou knihy v angličtině, než jejich překlady. Protože korektoři nutí člověka přepisovat ustálené výrazy, kterým všichni rozumí do pochybných nesrozumitelných tvarů.

[3]: mne to přímo pobuřuje, tedy to Z, ale zkuste to někde napsat, redachtoři vám to bdou škrtat a škrtat a škrtat, i když se proti tomu budete ohražovat.

english......philosophy, franc. philosophie, něm... der Philosoph, ital....filosofo, špan. filósofo, rus..фило́соф,

čeština jediná snad užívá poněkud nevhodně to co je v č.1. a odraz je někde nutně vidět. V čem však to vám nepovím.

řecky je to skutečně , chmura, mrákota, temnota, tmy, údolí temnoty a mrákoty v básních...

Když počešťovat, museli bychom užít výrazu „filožofie“ (dle vzoru Sofia = Žofie), jenomže pak by se zase jednalo spíše o lásku k nějaké Žofce než k moudrosti.

taky mě to "z " nesedí.

[1]: Když uvážíme že každé slovo je vlastně zhmotněná energie a má svoji váhu/sílu, tak je to opravdu na zamyšlení. Výstižná "náhoda".

Před časem tu byla debata o tom jak jméno ovlivňuje osud.

Zajímavá debata pod rozhovorem s ředitelem Ústavu pro jazyk český, Karlem Olivou.

Dále cituji (až do konce je to odcitováno a vytrženo z debaty, teyd nejsou to mé myšlenky):

Občas to, myslím, trochu přeháníme a počešťujeme bez rozmyslu. Podívejte se na takové slovo „filosof“, které se nám přehouplo ve „filozof“. Pro laika žádný problém. Ovšem pro řečtináře se to slovo skládá ze dvou částí: filein=milovat a sofos=moudrý. Pokud přehodíme „s“ na „z“, máme z toho zofos=temnota. Takže zatímco filosof je někdo, kdo miluje moudrost, filozof je ten, co miluje temnotu. Jasně. Většině populace je to šumafuk. Hmm...mně ne. Nomen omen.

Tato drobná změna vystihuje momentální podstatu světa...