Existuje mimozemský život?

---

Zajímavé zkušenosti...

[11]: To je také zajímavý zážitek. Já myslím, že spoustu lidí vidělo ufo. Také si myslím, že mimozemské bytosti existují. No uznejte, jak je vesmír obrovský, to by bylo přece neskutečné plýtvání místem, kdybychom v takovém vesmíru byli sami. A kolik je hvězd, sluncí, galaxií, planet a jistě životů ve vesmíru o kterých se nám ani nezdá. Když jen vidíte nádherné snímky z vesmíru, barevné galaxie, souhvězdí, nádhera...

[8]: Pokud se týče mého syna: je naprostý, skrz naskrz realista - alespoň v práci určitě, protože jako řidič MHD v jednom městě v ČR ani jinak nemůže. Loni při noční službě, zhruba ve 22, 40 hod. vyjížděl ze zastávky, když najednou - 3 oranžové koule na obloze - detailní podrobnosti nebudu popisovat - zabralo by to mnoho času a stránek - všichni cestující k oknům a čuměli na oblohu. Syn má celkem odhad pro vzdálenosti a velikosti - vyloučil cokoliv známého - jako doposud nevěřící "Tomáš" jenom spolu s cestujícími čuměl. - Protože má známého na blízkém letišti, hned následující den se s ním spojil - žádný letící objekt mezi 2l. a 23. hodinou letištní radary ve vzduchu nezaregistrovaly. - Jestli byly nějaké ohlasy cestujících, nevíme, noviny a zprávy následující dny mlčely. _ Dodnes při vzpomínce se mu staví chlupy na rukou - prý stejně, jako tenkrát při pohledu na ty - tu - věc.

[9]: Já myslím, že není důvod, aby jste pochybovala o tom co jste prožila. Navíc jste psala, že to bytostně cítíte. Netrapte se tím, jestli je to „špatně“ nebo „dobře“. Je to Vaše, prožila jste si to a ten Váš pocit Vám nikdo nevezme. Váš příběh je upřímný a já Vám věřím a ten kdo Vám nevěří, tak to je jeho věc, není důvod se obhajovat. A ouško si můžete přece pořád nechat vyšetřit, to na tom nic nemění. :-)

[7]: Hmmm - nejsem lékař a nedovedu posoudit, co dokáže nebo nedokáže (...kázal...) Streptomycin. Jedna věc je fakt, že cítím, že v tom uchu pořád jako by celý život něco je -občas mi z něho i něco vytéká - ale už dlouhá léta to nebolí. - Když pominu všechna ta extempore, která v průběhu let následovala - včetně toho skoku do vody - vychází mi z toho pořád jenom ta malinká stříbrná, pomaloučku, ale neomylně doprostřed mého čela letící kulička.

No, třeba někdo jenom vystřelil ze vzduchovky, a jako dítě jsem to třeba viděla jako ve zpomaleném filmu - a mám v uchu celý život brok - ale příliš tomu nevěřím.

Nikito, víte napadla mě ještě jedna věc. Vy jste měla osobně zvláštní zážitek a píšete, že Váš syn Ufo asi viděl. To je zajímavé. Máte k nim v rodině blízko :-) Nepotřebujete žádné potvrzení, že jiné bytosti jsou.Vy už to víte a cítíte je. :-)

[6]: Nikito, už jsem si říkala, že do kavárny, asi dnes nedorazíte.:-) Váš zážitek je opravdu zvláštní. Děkuji Vám, že jste se o něj podělila. Věřím Vám. To, že možná hůře slyšíte, může mít také na svědomí Streptomycin.

Já takový zážitek nemám, ale mám ráda sci-fi. Váš zážitek mi připomněl povídku „Létající talíř osamělosti“ to je povídka o tom, jak v rušném městě za bílého dne přistane malý létající talíř k jedné dívce, která jde náhodně po ulici. Ten létající talíř si tu dívku vybere sám. A ona z té jeho přítomnosti, která trvá pár vteřin cítí osamělost té mimozemské bytosti. Talíř odletí a ona omdlí. Ale kolem ní tuto příhodu vidělo spousta svědků. protože to přece bylo za bílého dne a na rušné ulici. A nyní se roztáčí celý kolotoč nesmyslných výslechů policie, FBI, vědců, věřících....a chudák dívka, se svým tajemstvím. Zavřou ji na psychiatrii, prchá před lidmi, sama před sebou, aby nemusela myslet na tu zvláštní smutnou bytost....

A Váš příběh je velmi podobný.

Nikdy jsem je na vlastní oči neviděla, ani UFO (bohužel) - na rozdíl - asi od mého syna - i když: mám jeden nevysvětlitelný zážitek z období dospívání, puberty a následně asi celého života. - Když mi bylo asi 13-14 let, při cestě domů ze školy se stala taková zvláštní věc - už jsem byla pár kroků od dveří do domu, když jsem ve vzduchu uviděla něco jako malou stříbrnou kuličku, letící ve vzduchu, docela pomalu, ale mířila přímo na mě. Pak mě něco "břinklo" přímo doprostřed čela - naprosto bezbolestně - a pak nic. Až o pár měsíců později jsem měla nějaké šumění v pravém uchu. - Přešly asi 3 roky - před maturitou na gymplu jsme s mým budoucím manželem šli na koupaliště, skákali jsme do vody a mi při jednom skoku do vody něco jako malinká kulička - aspoň jsem měla ten pocit - snad vletělo do pravého ucha. Tentokrát to byla šílená bolest. - Zkrátím to - musela jsem na ušní - řekli, že je to zánět středního ucha, píchali mi nejprve penicilín, potom streptomycin - injekce. Trochu se to uklidnilo, ale vypadalo to zprvu, že snad kvůli tomu uchu ani neodmaturuji. - Přešly roky, už mě přestalo bavit s tím uchem někam chodit - byly jiné starosti - o děti atd. - a bolest v uchu se objevovala jen čas od času.Akorát jsem začala hůř slyšet na to pravé ucho - manžel si dělal ze mě legraci, že si tam mimozemšťani dali svůj čip - a já to tak nějak přijala za své. - Dnes je mi 6O - celý život se potýkám s tou nepříjemnou skoro "polohluchotou" a občasným šuměním v tom uchu a dodnes si vyčítám že jsem nikdy netrvala alespoň na rentgenu toho ucha. - Paradoxem je, že jako děcko jsem byla něco jako "klavírní virtuozní hvězdička" s téměř absolutním hudebním sluchem. - Ale to jen tak mimochodem.

Neumím to vysvětlit, ale prostě "někoho jiného" bytostně cítím - neumím říct, jestli je to dobře nebo špatně, "ale něco "nějest tak"!!!!

Nikito, píšete, že Vás zajímá, že cítíte mimozemský život? Mohu se Vás zeptat, jak si ho představujete? Třeba ty bytosti. Nebo konkrétně jak ho cítíte? Nebo jste měla nějaký osobní zážitek, kdy jste na vlastní oči viděla Ufo, nebo jiné bytosti?

[3]: Nikita: Dobře, mimozemský život. Ale nyní jsme na jiném tématickém vlákně a trháme ostatním diskutujícím myšlenkovou nit. Mohli bychom se tedy přesunout do virtuální kavárny. Najdete ji v poslední části fóra. Vlákno má název „ Kavárna – aneb povídání o všem možném.“ Sejdeme se tam. :-)

Dobře, tak téma smrt - faktická živoucí smrt - opustíme - i když jsem se s ní setkala 2x tváří v tvář - jednou osobně a jednou osobně (jinak více méně zpovzdálí - jako každý z nás - babička, dědeček atd....).

Takže - což takhle mimozemský život? - Věřit na ně - je pro mě slabé slovo - přímo je fyzicky cítím. Prostě nějak vím, že jsou.Jediné, co bych v životě ještě chtěla, kromě toho, aby se mí všichni potomci (děti a vnuci) měli aspoň jakž takž, je, dožít se potvrzení jejich existence.

[1]: Nikita: Máte možnost si zde založit jakékoliv vlákno, na jakékoliv téma. :-) Když se podíváte na celé fórum, sama vidíte to rozpětí. Zkuste to, směle do toho. :-) Mě osobně téma smrti nezajímá, vidím ji totiž dost často. Smrt je pro mě jednoduše smrt. Mám ráda život a zajímá mě život.

A co takhle "klinická smrt"? - a smrt nejbližšího člověka "v přímém přenosu"? (sebevražda) - jsou to pro mě debaty na mimo-vysoké úrovni - ale - odkazů Nostradama potažmo Sibyly - si považuji. Nicméně - myslím si, že curriculum vitae funguje naprosto spolehlivě a přesně. - Všechno už jednou bylo, vše se opakuje, vše je odsouzeno k zániku - a vše se znovu zrodí....