Lazarev – Diagnostika karmy

Jen vkládám odkaz, pokud by někoho zajímalo, že v srpnu proběhne v Praze první seminář Sergeje Lazareva.

http://www.diagnostika-karmy.cz/

Diagnostika karmy /6 - Stupně k božskému--

Vyšlo: 16.09.2011

http://knihy.hledajici.cz/detail.php?id=11353&action=kniha&ssearch=lazarev

[72]: Roman: Napsal jsi to moc hezky.

„Je to odevzdání sebevědomé snahy prosadit své ego, v důsledku čehož se otevírá onen známý oceán Universa, pokud je správná konstelace..“

Kluci tenhle úžasný pocit jsem s Vámi občas na fóru zažila. Plynutí na nekonečném širém moři. Všude je jen modro a nekonečno, nepoznáte na obzoru kde končí moře a začíná nebe. Mezi vlnami plují velké kosatky, které křížují oceán, ale také hraví delfíni a občas se ponoříme pod hladinu. A na hladině se třpytí slunce, pofukuje vánek, kříčí rackové a pohupují vlny. Pravda, někdy se zvedl vítr a velké vlny, nebo byl i pořádný liják. Ale i přesto, za vše díky.

:-)

------------

Možná bych se měl spíš omlouvat já. Uvědomil jsem si, že jsem směřoval debatu vždy spíše k hledání podstaty věcí -jádru, než k nějakému libovolnému tlachání a prosazování názoru jednotlivců. O ten jde až naposledy. Snažil jsem se vždy respektovat názor jednotlivce. Názor jednotlivce jde však do kopru, když se překročí hranice a jsme místo fyzikálního teritoria v oblasti metafyziky- zde nejde o uplatnění nějaké hloupé svobody názoru. Ta se odevzdává k proclení jako zřejmý důkaz skutečnosti, že jde o více, než o mě. Je to odevzdání sebevědomé snahy prosadit své ego, v důsledku čehož se otevírá onen známý oceán Universa, pokud je správná konstelace...aj.

Loučení se není na místě, loučení je nepochopení smyslu existence vztahů a příčin.....Je to vědomé ukončení cesty , kde jde o více než o pohledy a názory.

Pokud člověk pochopí....Jsou to skutečné poklady života, klenoty odvěké existence bytí, když nalezne lidská duše porozumění a sounáležitost k jiným, ke stejné kvalitativní úrovni....atd.

100kg čistého zlata není s tím ve srovnání naprosto nic. Veškerá alchymie , podle mého mínění k podobnému vědomí směřuje.

Pokud je někdo jiného původu než minerálního, nemůže nalézt stejné jádro své podstaty. Jsou duše plné světla. stejně jako jsou duše plné krystalického utváření a duše které nemají vybroušenu více než jednu hranu útvaru. Inkarnační cykly vytváří další plochy na drahocenném krystalu bytí. Jsme schopni ovšem pochopit věčnost a její dílo?...?:-)

[70]: Slávku, dobře, nech si svůj pohled.

Zkus si jen pro sebe udělat malý experiment - zkus si smazat, nebo skrýt všechny mé příspěvky - a na ta vlákna se podívej nyní znovu - bez všech mých příspěvků. Na diskuzi hovořím většinou k danému tématu.

Když se na to celé fórum a jednotlivá vlákna podíváš ještě jednou a jinak - uvidíš, že každý přispěvovatel po nějakém čase zaujal na fóru svou "neviditelnou" roli. A tím se tvoří struktura fóra - má také své zákonitosti - jako všechno o čem na diskuzi hovoříme.

Mě také nebaví věčně každou chvíli moralistické a povýšenecké poznámky Daniely. Už jsem se to naučila brát v klidu a povznést se nad to - naposledy na vlákně o vědomí - ve stylu, "jestli já Tě budu chtít poslouchat, tak to Barčo zkrať."Nebo, že plácám nesmysly o ničem. Nebo, že se zapotím a poznám sílu Všemocného na šamanství. Nebo na vlákně o Lilit - až mě srazí k zemi Černá Lilit, budu se divit apd. - a to jen proto, že jsem vyslovila jiný názor. A to nemluvím o Daniele - výchovném programu vůči mě. Tečka.

---

Prostě Danielu beru, takovou jaká je. Nepřekvapí mě svým postojem, úvahami, myšlenkami, poznámkami, nějakým novým tématem - ničím. Ale tady na fóru má své místo, svou roli a tím pádem i úkol - pro mě, pro Tebe, pro ostatní. Beru to tak.

Co víc, já jsem Daniele svým způsobem vděčná, za její postoj vůči mě - je to lekce, výzva pro mě - učím se díky ní odpouštění a trpělivosti. Daniela a její veškeré postoje to vše patří do struktury fóra - i tímto je tvořeno toto fórum.

Nebo si to fórum a lidi na něm zkuste jednoduše představit archetypově (Ryby, Rak, Kozoroh, Vodnář) A co všechno tyto archetypy představují - které planety jim vládnou a s tím spojené principy- jednotlivé živly.

A to podobné je s tím hříšnictvím a pocitem viny - o kterém píšeš. Zrovna tak já mám z Vás pocit viny že: Nejsem dost vděčná, pokorná, duchovní, mizerně smýšlím o Bohu, o šamanství, nerespektuji vyšší zákonitosti a principy Universa - paradoxně o nich tady hovořím velmi často ve všech vláknech, jak to funguje apd.

---

Jediné co si přeji - respekt pro mě, respekt pro ostatní. Nic víc, nic méně.

Udělala jsem velkou chybu v úvodu, kdy jsem přišla na toto fórum a vyprávěla o sobě osobní věci. Toho se dá vždycky zneužít. Dobře mi tak. A nejsem samozřejmě bez chyby.

Už jsem tady byla hodně krát rozebírána, co jsem zač, nyní k upřesnění nabízím upřímně bez jakékoliv zášti své indicie, aby tedy mohlo být posouzení mé osoby kompletní a tedy objektivní - každý má možnost se nyní podívat na moji osobu a povahové vlastnosti atd. - 29.1. 1973 5:00h. Liberec.

---

Pokud se rozhodneš a zablokuješ mi vstup na fórum jako nedávno, nic s tím nenadělám - je to Tvé rozhodnutí. Zlobit se nebudu - protože nyní jsi mi popsal Tvé pocity a tedy důvody, které Tě k tomu vedly.

Z Tvého komentáře vidím, že mluvíš za všechny - je to tedy pocit většiny. Respektuji Vaše rozhodnutí a dobrovolně tedy odcházím.

---

Pozn. ke komentáři 69

Psala jsem o té kauzalitě z jednoho prostého důvodu - i tady jsem porovnávala knihu a přístup pana Lazareva a pana Dahlke. Nic jiného v tom není myšleno. A také na tomto příkladu té kauzality jsem navázela na všeobecnou nedokonalost vědy - její kulhání, její omyly. Protože právě není schopna obsáhnou všechny 4 zmińované příčiny. To je vše, co tím bylo myšleno.

---

♪♫♪ Scott Huckabay - Into The Spirit (Do Ducha a možná i na tom klipu a v tónech té hudby uvidíte a uslyšíte živly)

http://www.youtube.com/watch?v=9v8qv3PZ3aE

[69]: A co čekáš, že Ti na tento příspěvek tak někdo může napsat?

Koukej, začni se chovat jako normální diskutující. Nikdo není zvědavý na to, aby se Ti musel pořád omlouvat. Toto je veřejná diskuse, jestli si toho neráčila všimnout. Tady už se mnoho lidí bojí abys je neseřvala, neobvinila z toho či onoho.

Toto není diskuse určená k tomu aby všichni kolem Tebe chodili jako kolem skleníkové květinky.

Neustále nutíš lidi obhajovat se Tobě, že si vůbec dovolili něco říct. Vnucuješ jim pocity viny za běžné názory, nebo běžnou diskusi. Když Ti zobou z ruky, na konci je pak odměníš jako pejsky tím „jsem ráda, že jsi mi porozuměl/a“.

Teď Ti nikdo nebude odpovídat. Fórum je mrtvé, všichni jsou unavení omlouváním se Tobě a jdou si odpočinout. Jako mnohokrát předtím.

Z většiny vláken kouká „my jsme to Barčo tak nemysleli, ó promiň nám hříšníkům“.

Mám administrátorská práva a chystám se je vzhledem ke Tvé osobě v budoucnu použít – bude-li potřeba.

Slávek: Vyjádřila jsem se o panu Lazarevovi tak, že jsem v jeho ukázce o léčení viděla "pseudokauzalitu"

Kdybychom si měli věnovat kauzalitě - je to věc docela složitá. Sokrates, Aristoteles, Platon, ale také Sheldrake a další. Základem je analogické myšlení. A na základě toho existují 4 příčiny.

Dle Aristotela: 1) causa finalis - účelová příčina vysvětluje, k čemu co směřuje. 2) causa efficiencis - tato příčina vysvětluje odkud co pochází a uvádí tak na scénu minulost. 3) causa formalis- formální, tvarová příčina. 4) causa materialis - látková, nebo materiální příčina. Tyto všechny 4 příčiny se vzájemně doplńují a tak popisují celek - jakýkoliv jev, událost apd.

Pro mě je to na pochopení dost těžké, protože nejsem filosof. Ale důležité je, že spousta vědních oborů - jakýchkoliv nejsou schopni obsáhnout ve svých poznatcích a bádání právě všechny tyto příčiny. Proto existují ve všech vědních oborech vyjímky, axiomy, a samozřejmě omyly a chyby. Pravdou je, že nejvíce v tomto kulhá současná medicína. Na odlehčení jeden vtip, který to pěkně vystihuje:

Rozčiluje se rektor: „Proč vy fyzikové musíte mít přístroje za miliony? Vemte si příklad z matematiků, těm stačí jen papír, tužka a odpadkový koš. Nebo z humanitních vědců. Těm stačí jen papír a tužka."

---

Kdo ví, jestli pan Lazarev myslel ve svých úvahách o medicíně i na Aristotela. Pan Dahlke ve své knize o nemoci určitě - předkládá archetypovou medicínu, kde se právě těmito čtyřmi příčinami zabývá.

[65]: Slávek: Na Tvé doporučení jsem se dívala na pár e-stránek knihy autora Rüdiger Dahlke. Nebyla to přímo kniha "Nemoc jako cesta" kterou jsi doporučil, byla jiná nevím jak se jmenovala, ale byla s podobným námětem,

Ten člověk to píše výborně, vyvážený styl duchovních nauk, ale také znalosti v medicíně, technice, vědě, příklady uvedené na společnost. Ten styl psaní, vysvětlení a prezentace myšlenek mi připomněl Tebe. Neříkám to proto, že bych Tě podezřívala z opisování, ale proto, že mi je ten styl psaní díky Tobě blízký a srozumitelný.

A dovolím si říci, že pan Dahlke se na svět a jeho zákonitosti dívá mnohem nestraněji než pan Lazarev. Tam jsem z těch jeho pár stránek (možná neštastně vybraných na netu) měla pocit "pseudokauzality" (v tom smyslu, že všichni jsme hříšníci, tak musíme být nemocní a trpět) Neviděla jsem tam zákon jednoty, polarity, rezonance, chyběly mi tam principy hermetické filosofie a spoustu dalšího z duchovních nauk - Kniha proměn, Staroindické Védy, ale také Sokrates - ten výborně shrnul princip kauzality apd. Toto vše jsem objevila na ukázce pár stránek z knihy Rüdiger Dahlke. Nadchla mě.

Až mě propustí z nemocnice, zajdu si jeho nějakou knihu koupit.

Ještě jednou díky za tip.

[66]: Barča: "Já nejsem žádný léčitel, ale věřím, že když se usměju, pohladím slovem, nebo pohladím s láskou po těle, léčím též…"

To je přece správná víra.

A teď si představ, že existují lidé, kteří se na někoho usmívají a přitom by mu nejraději plivli do obličeje. Jaký asi může mít takový rozpor dopad na naše jemnější a posléze i fyzické tělo? To už je lepší, když je dotyčný vtekloun a vzteku dá volný průběh :-).

[65]: Slávek: „To co člověka skutečně ničí, je vnitřní (to jest hluboko uvnitř uložený) odsudek, zášť, nenávist, pocity ukřivděnosti, nebo ukřivďování.“

Ano, s tím já souhlasím. Myslím, že na těchto pocitech se podílí spousta věcí. Napsal jsi skutečná láska. Krásná myšlenka, nechme ji tiše a volně plout naší myslí až k srdci…

Děkuji za tip na knížku. Ať je to pan Lazarev, pan Buddha, pan Dahlke a Dethlefsen, nebo pan Tolle, všichni tito lidé léčí duši. Věřím tomu, že kdo léčí svoji duši, léčí i tělo.

Já nejsem žádný léčitel, ale věřím, že když se usměju, pohladím slovem, nebo pohladím s láskou po těle, léčím též…

[64]: Barča: Ale život je od toho, aby se žil. Skutečná láska nikdy nikomu neublížila. Stejně tak přání i tužby jsou hnacím motorem, který vytvořil člověka jakého je dnes.

Nic na světě není špatné a priori.

To co člověka skutečně ničí, je vnitřní (to jest hluboko uvnitř uložený) odsudek, zášť, nenávist, pocity ukřivděnosti, nebo ukřivďování.

Stejně tak jako nesprávné pořadí hodnot v životě.

Doporučuji úžasnou knihu Rüdiger Dahlke, Thorwald Dethlefsen: „Nemoc jako cesta“. Mimochodem autoři jsou vystudovaný psycholog a vystudovaný lékař.

[63]: Díky za Tvůj pohled, je zajímavý. V mnohém s Tebou souhlasím, ale kdo ví, možná je to ještě složitější, než si představujeme. Já nevím. Jen to občas vidím a je mi z toho smutno. Který člověk je natolik silný, uvědomnělý a má vše sám v sobě zpracované? Který člověk nepodlehne lásce, tužbám, přáním, požitkům, sebeklamu? Byl by to vůbec člověk? Kde jsou ty hranice? Tvůj komentář nabízí další témata, ale já se přiznám, nemám odvahu je vůbec otevírat.

[62]: Rakovina je program, kdy buňka se rozhodne, že nebude pracovat pro blaho organismu, ale pouze svoje.

Myslím, že je logické, že buňky mají vyšší tendenci se takto rozhodovat v okamžicích, kdy je na buňku kladena extrémní zátěž – například při stresu vysokého stupně, zánětech vysokého stupně, apod.

Kromě toho člověk má své programy v psychice i v podvědomí – které jsou podstatným faktorem.

Nicméně mám pocit, že to byli lidé, kteří se dobrovolně rozhodli jíst nekvalitní potraviny, které škodí tělu. Že to byla lidská společnost, která umožnila nahradit kvalitní potraviny nekvalitními tak aby to více vyhovovalo obchodníkům, než lidem. Konkrétně u nás jsme rádi změkčili poměrně přísné komunistické normy potravin, protože velkořetězcům se nelíbilo, že by museli dodávat příliš kvalitní potraviny.

Také mám pocit, že to jsou lidé, kteří kouří jak fabriky a společnost, která to podporuje.

Také mám pocit, že jsou to lidé, kteří mají neustálé pocity křivdy vůči milovaným lidem, či výhrady. Nebo naopak staví milované na příliš vysoké místo, případně se sžírají žárlivostí – a pak se diví, že dostávají rakovinu slinivky. Slinivka právě reguluje „vnitřní sladkost“ a ostře reaguje na vztahy. Není divu, že má slabou prognózu, protože málokdo se vzdá pocitům křivdy či smýšlení o milovaných lidech, přitom tohle je její podstatou.

Slova jako „nikdy Ti to neodpustím“, což je samozřejmě „přesně“ to co Bůh radí, je dobrou živnou půdou pro řadu nemocí.

Nakonec, když se podíváte na dlouhověké lidi, zjistíte, že teorie jako jíst zdravě, nekouřit apod. u dlouhověkých moc nefungují. Často se cpou sádlem, bůčkem, dopřávají si vína či alkoholu. Jediné, co mají všichni dlouhověcí lidé je dobrosrdečnost.

Slávek: „Při jakékoli nerovnováze mezi tělem, myslí a duší vznikají nemoci, nepohoda, nebo situační problémy.“

Myslím si, že takhle vznikají hlavně rakoviny – jakékoliv. Myslím si, že si rakovinu každý neseme v sobě. Rakovina je ve své podstatě množení se a přemnožení určitých buněk. Myslím si, že rakovina vzniká léty, kdy např. podstoupíme velkou psychickou zátěž a stres, který si nepřipouštíme myslí, (jsme stateční a silní) ale to tělo na to reaguje po svém – stres se snaží překonat sám – patologickým růstem. Naše tělo se po čas velkého stresu přes všechny varovné signály mysli a duše snaží fungovat na plné obrátky – my ho k tomu nutíme. Někdy tělo padne, vypětím, lidé se zhroutí, ale i to je pro tělo stres – a po nějaké době začne rakovinné bujení. To bujení a množení buněk je jako obrana proti tomu, že naše tělo, mysl, už nemůže. My jako lidé si zakazujeme padnout, snažíme se myslí vše překonat a fungovat.

Žena 60. let – nově zjištěný nádor slinivky. Její dcera zemřela na nádor slinivky ve věku 30.let. Dcera v té době byla vdaná a měla dvě děti. Matka té dcery prodělala obrovský stres, kdy navíc zřejmě zastupovala matku dětí. Rodová linie (anamneza) nevýznamná.

Jiný příklad: Žena 62 let – zjištěný nádor slinivky, velmi záhy umírá. Tato žena se starala několik let o svého nemocného manžela, který též zemřel na rakovinu slinivky. Opět rodinná anamnéza nevýznamná.

Tohle jsou případy jen tak namátkou z mého oddělení. První i druhou ženu jsem znala osobně. První žena se u nás dva měsíce „léčila“ spíš šlo o diagnostiku a určitou stabilizaci stavu, nastavení analgetik, aby mohla být propuštěna domů. A v druhém případě, jsem znala oba lidi. Manžela, který u nás velmi často lehával a jeho paní za ním denně chodila až do jeho smrti. A po nějakém čase jsme paní přijali na naše oddělení. Obě ženy byly velmi statečné, trpělivé, milé, přející …o to víc šílené to je, že obě ženy naprosto dobře vědí (věděly) do čeho jdou, co je čeká …

A neptejte se mě, co si myslím o (lidsky prezentovaném) Bohu…

[59]: Horoskop pana Lazareva mě oslovil nejen dvanáctými komnatami, ale také nesnadnými aspekty. Tato věta mě zaujala „Mars ve Střelci touhu po pravdě a opravdovosti i za cenu, že se to nebude líbit.“

Myslím, že je mi to blízké – mám poměrně plný dvanáctý dům, včetně toho Marsu ve Střelci.

[59]: Výborný příklad, že i bez astrologických domů lze vidět mnoho.

[56]: U horoskopu Lazareva je dost vidět, že vrtání se v hlubinách duše je něco, kde si chce udělat pořádek.

Konjunkce Merkur/Pluto/Lilith/jižní Uzel ve znamení Lva ukazuje odkud získává informace a jak obrovské možnosti i motivaci pro tahání informací z hlubin duše a dvanáctých komnat má.

Uzel ve Vodnáři jen podtrhuje jeho cestu aby vydal nové informace a byl do jisté míry průkopníkem.

Slunce v Panně dává puntičkářskou důkladnost a přesnost.

Uran ve znamení Raka už jen podtrhuje intuici vysokého stupně.

Mars ve Střelci touhu po pravdě a opravdovosti i za cenu, že se to nebude líbit. Kvadratura Slunce/Mars ale blokuje agresi a snaží se najít mírovou cestu. Spolu s severním Uzlem ve Vodnáři je tu jasně popsaná cesta od síly k informacím a poznání, že síla je slabší, než informace.

Měsíc v Rybách dává idealismus, snahu pomoci.

Slunce a Merkur jsou ve vzájemné recepci, tedy možnost využívat vlastní životní sílu pro získávání informací.

Jinak původně jsem čekal harmoničtější horoskop, ale v zásadě kvadratury a opozice dávají potřebné napětí, aby ho upozornily na chyby v předpokladech a případně přečinech, které se dopustil daleko rychleji a bez tvrdších následků. Je to citlivější na příjem.

[56]: Slávek: „ Já bych jen dodal pro to pitvání. :-) S.N.Lazarev se narodil 4. září 1952: “

Trefné, pro znamení Panny. :-)

[56]: Radix asi není známý?!

Já bych jen dodal pro to pitvání. :-) S.N.Lazarev se narodil 4. září 1952.

[53]: Horoskop pana Andersena je v databázi, pouze je nutné aby byl ASC, na 15°Střelce.....

[52]: Máš v tom úplnou pravdu, nedá se číst co nepřijde přirozenou cestou. Jinak z toho není potěšení nebo užitek jaký má být.

[51]: Co koupím, tak si přečtu. Pokud si kupuji knihu tak proto, že si ji chci přečíst. Ale já mám mnohem víc volného času, než ty Romi. Pokud mi kniha zaujme, čtu všude a nic se mnou není. V poslední době si ale knihy spíš poučím, než kupuji. Občas mi překvapí, co čtou lidé, které mám v okolí blízko a trochu je znám. Mám kolegu v práci, který mi půjčil pár knih a mne jeho výběr docela překvapil. Většina z nich mi přišla bezvadná a on mi nakonec prozradil, že je nedočetl a většina ho nijak nezaujala, jen ho napadlo, že by asi oslovily mne :-). Naopak jiný kamarád, který je velmi společenský člověk, mi zapůjčil totálně depresivní a schyzofrenické čtení :-). Takže jak říkáš ty, Romi, knihy k nám přijdou.

Já jsem trošku paličák, takže pokud mi knihu doporučí někdo, kdo mi nesedí, tak na ni nesáhnu. Ale stalo se mi, že časem ke mne titul dorazí. Pohádky jsou krásné, nicméně Andersen je na mne celkem dost, ale na mne byla dost i Božena Němcová. Jednoznačně miluju klasiku Popelku, Sněhurku, Pyšnou princeznu, Zlatovlásku, Malou mořskou vílu, Červenou Karkulku. Karkulku milovalo mé dítě a také 3 prasátka. Když byla malá vyžadovala dlouhou dobu pouze tyto dvě dokola a také rychlopohádku o Prstíčkách, kterou nikdo jiný neznal.

[51]: Romčo, psala jsem, že mám ve své knihovničce knížky ještě v papírových obalech z knihkupectví. A to těšení na sebe je vzájemné.

Kašlu na doporučené seznamy knih. Znám lidi, kteří mají stres jen z toho, co nestačí číst právě ze svého seznamu. Takže čtou jak diví. Čtou, aby měli splněno. Čtou, aby si mohli přečíst další svoji knížku, ze svého seznamu. Čtou a jsou ve stresu. Pak to čtení není takový požitek.

Ke mně různé knížky přicházejí v určitý čas …Cítím, čas na čtení té které knížky …nevím jak to vyjádřit. S knížkami je to asi podobné jako s životem.

[49]: Mám v tomhle ohledu velký nedostatek, mnoho těchto autorů slyším poprvé:) Máte někdo také kdesi v knihovně nakoupené knížky, které jste nestihli nebo jaksi nemohli přečíst.?Je to taková zvláštní věc. Mnohokrát jsem si sliboval, že tuhle knihu musím přečíst a nic. Jako když mě opustila.

Ke knihám může být hluboký vztah, který oddaluje nebo přibližuje její přečtení. Stačí číst na knihu autoritativní lit.-kritickou recenzi a nikdy ji nemusim vůbec číst. Jindy zas mi knihu doporučí člověk, s nímž mám nějaký problém a nedostanu se ke čtení ani kdybych se na hlavu postavil.:)V poslední době jich hodně přibylo v seznamu nepřečtených, doufám že z důvodu, že nestíhám, silně přibývají zajímavé tituly!:)

Večer mám v plánu jednu z Andersenových pohádek...tak jsem trochu nervozní jak to dopadne. Hlavně mě nikdo nemluvte o nějaké divné pohádce z jeho pera:-)

Pro mě osobně je „nejfilozofičtější“ knížkou Malý princ. Ráda se k němu (a nejen k němu) vracím a pokaždé si uvědomuji jeho novou hloubku v nevyjádřeném. Nejen mezi řádky, ale také v jeho symbolice …

—

Roman: Nerozumíš mi, nevadí. O nahodilosti, nesnažení a čemsi…

Kratičký okamžik mezi jedinou kapkou vody a jejím splynutím ve vodě. Kratičký okamžik mezi tichem a dalším tónem hudby. Kratičký okamžik, když vidíš paprsek slunce a než Tě pohladí na tváři. Okamžik než ucítíš vůni květiny, ke které si chceš přivonět. Okamžik než se vnoříš svýma očima do očí druhého člověka…

Podobně jako Diagnostika karmy, byla pro mne celkem důležitá kniha Žít bez lítosti od Arnauda Maitlanda a také klasika od Liz Greeneové Duše a Vesmír.

[47]: Ale jo, mě tam toho chybí taky celá spousta. Není tam nic tajemného a strašidelného, žádná záhada bez vysvětlení, o rybaření, o turistice, o cyklokrosu a o houbaření:-) Vlastně mě pan Lazarev naštval, že tam nedal ani jeden recept na grilování a jak vyudit cejna. Možná předpokládal autor, že si k tomu každý dokoupí Vlastu, Květy nebo ten...ehm, jak se jmenuje ten magazín...Signál nebo Mladý svět a Respekt....:) Beru to s humorem...žádný návod na život v instantní krabičce z Tesca...jedna zkušenost, jeden pohled. Ale na současnou dobu kvalitní.

Pokud někomu nevyhovuje, nechť hledá něco jiného, svého a nebo nic, není-li potřeba.

[39]: V této ukázce je směs náboženství, lidské etiky, techniky, kvantové fyziky, východní filosofie, západní medicíny a autorovy analytické myšlenky. Něco mi v tom celém chybí, aby to takhle fungovalo. Určitá spontaineta, nesnaživost, nahodilost, prostor mezi tím vším pro neočekávané...nebo řekněme pro něco, co člověk není schopen pochopit a uvědomit si. Myslím, že právě v tom, spočívá nádhera samotného bytí...

[45]: Je to tak :-) Romi. Co mi ještě na plno došlo při čtení S.N. Lazareva je, že lidé kteří mají tendenci přilnout k nejbližším namísto k vyššímu, tak si přitahují neuspokojivé vztahy. Je to vlastně ochrana, abychom se plně nedali na nesprávném místě.

[44]: Vždyť žádná rostlina není stejná, rozmanitost je dílem přírody.:-)

[43]: :-) jsem v tom vcelku nevinně, jen se mi to v životě osvědčilo, mám dojem, že mi takový postoj přináší největší užitek. Samozřejmě, že než jsem si na to přišla, vymáchala jsem se v pár průšvizích :-)). Je také možné, že časem si objevím něco nového. Těžko soudit, na to jsme malí páni.

[42]: Já mám opravdu důvěru v ten vyšší proces. A snažím se jít si co nejzodpovědněji svoji cestu.

Podobá se to nalezení pokladu.:-)

[40]: Roman: Jeho odpověď byla zajímavá: Podíval se smutně na mě a řekl. Já jí to nemám naprosto za zlé. Ona prostě spí a nemá naprosto žádné ponětí o tom, v čem a kde žijeme. Kdyby to věděla, mluvila by jinak. Nyní to vědět nemá, je to tak pro ní lepší, možná časem....:-) Svým způsobem jí i závidím jednodušší život, ale neměnil bych:-)

To je dobrá odpověď, moc dobrá. Mně se na panu Lazarevovi líbí také to, jak nedělá rozdílu. Není lepší ten, kdo ví o trochu víc. Leckdy nás chrání ti, kteří nám zprostředkovávají utrpení.

Já mám opravdu důvěru v ten vyšší proces. A snažím se jít si co nejzodpovědněji svoji cestu.

Realita – fikce – vyšší zákon – nevědomí. Zásahem do nevědomí může být naprosto všechno, co jen může být zahrnuto v těchto třech abstraktních pojmech a slovech. Nebo respektive to, co tyto tři pojmy ve vašich myslích představují. (tedy co si dokážeme kapacitou našeho mozku představit a uvědomit)

—

Slávek: „Všechny zenové koany jsou o tomtéž – jsou to příběhy, které v obvyklých „realitách“ jsou neřešitelné či podivné, ale z pohledu jiné „reality“ je rozlouskneš jako nic. A to je také principem zenu a zenových koanů – vyvést Tě z obvyklého myšlení, absurditami koanu přemýšlet nad jinou realitou. A tím, že díky zenu a zenovému koanu poznáš více realit a v mnoha dimenzích, než v běžném životě máš také možnost zavést do svého života jinou realitu a zvolit si to co Ti lépe vyhovuje. “

Myslím, že tím pádem podstata a řešení (pochopení) zenových koanů spočívá v jejich relativitě. Moje řešení Tvého koanu, který jsi mi dal, je tedy jedno z mnoha možných řešení. Mým řešením jsem se myslím trefila do představy Tvého řešení.

[38]: Ale evidentně máme takovou zkouškou všichni projít.

To je poznatek, z něhož mluví velká zkušenost a pomáhá spolu s dalšími uvědomit si situaci, zorientovat se a nepodlehnout příliš obavám a strachům jak vše dopadne. Je to určitě součást pokročilejšího vědomí na cestě životem. Pokud se spojí tato myšlenka(výše) spolu s dalšími empirickými skutečnostmi stejného druhu, je to cesta, v jejímž průběhu lze objevit vnitřní klid a pokojnou mysl. Opačně, není-li situace známa detailněji, když jedinec spí a je blokován k prohlédnutí situace všemi autoritativními a sofistikovanými hesly a nasměrováními, lze jen ztěží tomuto náporu a děsnému tlaku z vnějšku čelit. Pokud mohu mluvit za sebe, má tento tlak nepřátelské, inteligentní schéma a program, jehož cílem není nic jiného, než naprostá destrukce biologického života na této úrovni a znemožnění přístupu k uvědomění si vůbec myšlenky existence jiného "duchovního" rozměru života, nebo božské existence.

Nedávno jedna známá komentovala zájem člověka o záhady kolem jedné lokality jako podivínství. Řekla, no hlavně , že to nekouše!:-)

Jeho odpověď byla zajímavá: Podíval se smutně na mě a řekl. Já jí to nemám naprosto za zlé. Ona prostě spí a nemá naprosto žádné ponětí o tom, v čem a kde žijeme. Kdyby to věděla, mluvila by jinak. Nyní to vědět nemá, je to tak pro ní lepší, možná časem....:-) Svým způsobem jí i závidím jednodušší život, ale neměnil bych:-)

Též souhlasím s popisem Slávka, že současná civilizace čelí komplexně neobyčejně destruktivnímu tlaku snad ze všech úrovní. Tlak se zvětšuje a vyhlídka na zmenšení? Názory jsou různé.

[38]: Pan Lazarev má mnoho zkušeností s léčbou, ale i s hloubkovým vnímáním a hledáním příčiny různých problémů, které se většinou v předstihu objevují v psychickém stavu člověka.(nejde-li o důvod sebedestrukční-i z neznalosti- nebezpečí různé stravy a toxického prostředí, mechanické a katasrofou způsobené potíže). Zaujal mě pojem plnohodnotná léčba...mj.:)

Laz:Léčení je výchova lidí k lásce, dobrotě a duchovní jednotě se stvořitelem. Každý člověk, který v tomto ohledu dokáže pomoci jinému, léčí plnohodnotně.

cit. Lazarev II.

Jednou za mnou přišli s prosbou, abych si prohlédl nový terapeutický přístroj. Vyhledal mě tehdy vynálezce tohoto zařízení a lékařka, která s ním dosahovala dobrých praktických výsledku.

„Zjistili jsme, že nemá smysl ovlivňovat pole a doslova ho protřepávat ve snaze odstranit z něj negativní programy. Souhlasíme s vámi v tom, že jakékoli ovlivňování člověka bez zpětné vazby může přinést ještě větší problémy. Pokoušeli jsme se tedy tuto zpětnou vazbu vytvořit. Základem naší metody je myšlenka reflexoterapie. Je třeba dostat energetiku a kmitočet organismu do rovnováhy, a nemoc ustoupí sama. Jakýkoli objekt ve vesmíru je sumou frekvenčních procesů. Zdravý organismus má jinou frekvenci než nemocný. V tom nemocném obvykle zaznamenáváme další, šumové kmitočty. Za pomoci počítače tyto kmitočty separujeme, rušivé frekvenční pozadí oddělíme, a všechny tyto vedlejší ruchy se pak potlačí navzájem. Vzápětí následuje zdravá harmonická kmitočtová vlna. Tu pak zaznamenáváme na zvláštní kuličky, které pacient polyká, a jeho organismus se přizpůsobuje zdravým kmitočtům. Celá tato terapie má stejnou metodiku jako akupunktura, takže negativní efekty neočekáváme."

Prohlédl jsem si pole lékařky i vynálezce. Bylo zřejmé, že když pracují s pacienty, projevuje se u obou deformace pole. Pokusil jsem se jim tedy všechno vysvětlit: „Zvláštností východní medicíny je to, že nejdůležitějším léčebným faktorem je osobnost lékaře, a teprve pak následují technické postupy. Akupunkturní jehlička je styčný bod, v němž se protínají pole pacienta a léčitele. Když dva různí lékaři předepíšou stejné tabletky, výsledky léčby budou nakonec jiné. Ukazuje se totiž, že už recept napsaný lékařem v sobě obsahuje informaci, která se pak stává součástí léčebného účinku tablety. V reflexoterapii se tento efekt projevuje ještě silněji. Kdysi jsem zkoumal pole jednoho Číňana, který měl podle zvěstí skvělé léčebné výsledky. Pole měl dokonale čisté. Skvělou přípravou pro toto poslání byly tři jeho předešlé životy, které prožil na Východě. Léčit začal již v minulém životě. V tomto životě se jeho talent rozvinul naplno. V příštím se ovšem uzavře a zřejmě si bude muset odčinit to, že v jeho metodice bylo víc techniky než porozumění. Poruchy pole svých pacientů přenášel do budoucna, počínaje třetím příštím životem, což je poměrně velký odklad. Pokud ho pacient dokáže využít a věnuje se duchovnímu sebezdokonalování, možná se mu podaří vyčistit špínu, která byla přesunuta do jeho budoucnosti. Jde však o to, že pacient chápe ústup nemoci jako vyléčení, nikoli jako pouhý odklad. Medicína neléčí, jen pomáhá nemocnému ulehčit útrapy. Odkládá jeho problémy, aby se stačil zocelit duchovně. Léčení je výchova lidí k lásce, dobrotě a duchovní jednotě se Stvořitelem. Každý člověk, který v tomto ohledu dokáže pomoci jinému, léčí plnohodnotně. Když jsem viděl, jak funguje váš přístroj, znovu jsem se přesvědčil, že pokud i sebedokonalejší vliv na člověka nemění jeho charakter a náhled na svět k lepšímu, stává se automaticky jen odkladem. Čím je přístroj dokonalejší, tím větší je tu pokušení uvěřit, že nemoc se dá vyléčit léky a vlivem na tělo, nikoli na duši člověka.“

[37]: Ano to tak je, máš pravdu, ale já to myslela ještě trochu jinak. Jakmile se jednou otevřou dveře spiritualitě a zkusíme popojít trošku výš/dál/hloub. Tak jakýkoliv přešlap cítíme velmi rychle. Pokud se člověk ničím nezabývá, přece jen má více času na poznání důsledku za své omyly. Na druhou stranu první varianta nám umožňuje více poznání souvislostí a jemností, ale požaduje tvrdší platbu. V té druhé variantě je širší prostor k pohodlnějšímu lenošení. Jestli to tedy srozumitelně vysvětluji?

Lidé jsou velmi důvěřiví a a pak je jejich naivnost zatáhne do sféry, kde se za důvěřivost platí a vlastně ani nechápou co se děje, jsou dezorientování i ovládaní. Některé reklamy v TV mi dohání přímo k zuřivosti. Stupeň znalostí některých lidí, kteří vztahují ruce na druhé a pracují s jejich energií je tristní. Ale já myslím, že to asi k cestě také patří. V dnešní době je vážně težké se zorientovat a udržet čistou hlavu. Ale evidentně máme takovou zkouškou všichni projít. Dříve se žilo jednodušeji a běžný člověk neměl šanci sáhnout na vědomosti, které jsou nám v obrovské šíři dostupné a často k nim není patřičný respekt. Asi je to dań za konzum, v minulosti byl člověk blíže opravdovému životu. Nevím, možná jsme měli okusit obojí, aby přišlo něco konstruktivnějšího, nového.

[34]: Daniela: „Na druhou stranu, ač duchovní zákony fungují stále, ač věříme nebo ne, přece jen nevědomí chvílí chrání.“

Za předpokladu, že do něj lidé nevpadávají a jeho program funguje správně.

Ovšem v situaci, kdy kde kdo působí na podvědomí, psychologové i americké knížky jako na běžícím pásu nabádají k tomu, abychom si ješn tak pro srandu přeprogramovávali podvědomí, abychom byli úspěšní, bohatí. Či pod taktovkou psychologů reklama i média obecně mají velmi vysoký úroveň působení na podvědomí a jejich snaha je manipulovat nositelem v jejich vnější prospěch.

Můžeme pokračovat uměním moderní doby, které na podvědomí působí atd.

Naučte se anglicky pomocí podvědomého učení. Je už ten slabší odvar.

Reiki vás zasvětí, aby se mohla splnit vaše přání a mohli jste ovládat vesmír podle vašeho ega, pardon aby vesmír plnil vaše přání.

Takže podvědomí, které obsahuje všechny vitální programy a všechny sebezáchovné programy včetně souladu s vyšším řádem je narušováno programy, všechny automatické programy atd. které jsou programovány hochštaplerskou činností pro zištné účely.

Lidé příliš důvěřují a otevírají se kde nemají, a tak blokují ochranný program pro vstup do podvědomí. Stačí maličko pochybovat a prověřovat a vstup do podvědomí je těžší, ne-li blokován. Útoky na podvědomí v posledních letech jsou tak prudké intenzity ze všech stran, jak to nikdy v historii snad nebylo.

[35]: Myslela jsem spíš na Viselce, než Blázna. Blázen je na začátku cesty, ještě nic neví. Může být čistý, ale také hloupý. Může být uvolněný, ale také lehkomyslný. Ale rozhodně je to první krok a v tomto bodě nelze zůstat na věky :-). Viselec už zkouší pohled zcela obrácenný a přitom možná totožný. Dostává se mu zkušenosti pohledu ne obvyklému a ne zrovna dobrovolnému. Co to znamená? Ač nechceme, jednou zakusíme.

To co popisuješ v květnové procházce, je právě pocit sounáležitosti s celkem a přitom dostáváme jako bonus pocit důvěry, že je vše v pořádku a je o nás postaráno. A také pocit naší hodnoty v tomto soukolí - pokud se budeme vzpírat, lehce nás to převálcuje.

Za přání holčičce díky, to je moc hezké.

[34]: Daniela: Pustit se všeho a nechat na sebe vše působit, přijmout to a nechat to plynout – to je absolutní totálnost a prožití přítomného okamžiku. To je umění blázna. – oddání se bez zábran, nenechat si žádný pud sebezáchovy, takže v tom je obsažena i ta naivita, nebezpečnost, ale také osvobozující síla volného pádu.

Je to podobné jako, když vyjdeš sama, osamělá v květnové noci ven – máš dvě možnosti. Buď splyneš s veškerou existencí, s hvězdami, s tichem, s vůni šeříků, se srpkem měsíce. Všechno své vnitřní světlo (myšlenky, přání, přátelskost, spřízněnost, lásku) vyšleš do trávy, k hvězdám a do korun stromů. A jindy se stane to, že máš strach, že Tě ta veškerá existence převálcuje...

Včera, když jsem se vracela v noci po odpolední směně domů, poslala jsem po nočním vánku a hvězdách tiché šeříkové přání Vaší malé holčičce…

A nesměj se mi :-)

Myslím, že (nejen) Barča se nás tak moc snaží přesvědčit o svém pohledu, protože vlastně v nic jiného nevěří. A ono je to velké zoufalství neveřit v nic a pustit se toho, co jsem přijal jako funkční a pochopitelné, "vědecky podložené".

Použiju tvůj pěkný termín Vyvést se z obvyklého myšlení, dovolit si postavit vše vzhůru nohama, přijmout a nechat na sebe působit takové procesy, to vyžaduje celkem dost statečnosti. Ono se v nás totiž začne najednou vše přeskládávat jinak, třese se nám půda pod nohama, ztrácíme veškeré jistoty.

Na druhou stranu, ač duchovní zákony fungují stále, ač věříme nebo ne, přece jen nevědomí chvílí chrání.

[30]: Barča: „V tom případě jsme my sami součástí těchto zákonů a nemusíme se chovat vůči těmto zákonům nijak, protože právě fungují a platí, aniž bychom se jimi řídili. Úplně stačí, že jen jsme, že jen existujeme.“

Definuj slovo „existujeme“.

Základ je zařízen. Vesmír i svět má pevný řád a pevné zákony, které nemůžeme obejít. Fyzikální zákony, duchovní zákony. Nikdo nikdy nestane před krajským soudem za to, že se rozhodl porušit gravitační zákon, nebo Maxwellovy rovnice. Protože se to prostě nestane.

Jsou to základní zákony, kulisy hry, ve které hrajeme roli.

My existujeme a realizujeme svůj program = potenciál. Nemůžeme to nedělat, ostatně zkus to. Pokud to vydržíš pár měsíců, budeš v takové depresi a v péči psychiatrů. Právě proto synové milionářů nemající starosti často páchají sebevraždy.

---

Barča: „Realita je fikce. Ano, možná. Potom se tedy může z fikce stát realita.“

Takže není rozdíl mezi slovy realita a fikce. Zvolíme si prostě fikci, která se nám líbí a nazveme jí realitou.

---

Barča: “Jak poznat realitu? Ne – myslet na realitu (fikci), žít ji. (pak se z fikce stane realita)“

Tedy zvolíme si fikci a tváříme se, že je realita.

Tak hluboko se ponoříme do své vlastní víry, že to co žijeme, myslíme, cítíme a vnímáme je realita a jediná skutečnost – až té fikci a iluzi uvěříme, že je to jediná možná skutečnost, pevná skála o kterou se můžeme opřít.

Ale i tahle víra je fikce.

Stačí si poslechnout 10 lidí a jejich názory na stejného člověka, nebo na stejnou situaci. A uslyšíš 10 různých příběhů, 10 různých realit.

Všechny zenové koany jsou o tomtéž – jsou to příběhy, které v obvyklých „realitách“ jsou neřešitelné či podivné, ale z pohledu jiné „reality“ je rozlouskneš jako nic. A to je také principem zenu a zenových koanů – vyvést Tě z obvyklého myšlení, absurditami koanu přemýšlet nad jinou realitou. A tím, že díky zenu a zenovému koanu poznáš více realit a v mnoha dimenzích, než v běžném životě máš také možnost zavést do svého života jinou realitu a zvolit si to co Ti lépe vyhovuje.

Zen buddhismus byl vždy hodně praktickou věcí.

[31]: Slávek: Dobře, ať je po Tvém.

[28]: Barča: „Opravdu si myslíš, že dospělí lidé, nejsou v hloubi duše dětmi?"

Už nežijí v dětském světě a když se do něho pokusí vrátit – nepůjde to. Když si sednou do první třídy, bude ze školy vyveden ven. Když se pokusí 40 letý muž prásknout batole na pískovišti něčím po hlavě jako dítě, odvedou ho na psychiatrii, nebo do vězení jako agresívního devianta. Zatímco jiné batole klidně tou lopatičkou práskne po hlavě a policie se k tomu nevolá.

Prostě jejich dětský svět už neexistuje. Mohou se pouze inspirovat dětským světem, nebo částečně převzít, ale do dětského světa se už nevrátí.

---

Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky – to řekl klasik, ze kterého jasně vyplývá, že pořád nějaké světy končí.

[14]: Slávek: „Pokud zákony existují, pak také fungují a vše se jimi řídí. To jestli je člověk zná nebo nezná – nijak nevylučuje jejich platnost a funkci. Jak se má tedy člověk chovat vzhledem k 2)+3)?“

V tom případě jsme my sami součástí těchto zákonů a nemusíme se chovat vůči těmto zákonům nijak, protože právě fungují a platí, aniž bychom se jimi řídili. Úplně stačí, že jen jsme, že jen existujeme.

Slávek: „ Realita je fikce“ Ano, možná. Potom se tedy může z fikce stát realita.

Slávek: „ Jak poznat realitu?“ Ne – myslet na realitu (fikci), žít ji. (pak se z fikce stane realita)

[27]: Roman: Díky za odkazy na knihy.

Roman: „Já teda fandím zítra se Slovenskem Jágrovi, ať vyhrajou a ukážou jim ten náš hokej!“ Já jsem nikdy nepochopila, proč je v květnu hokej. Všechno nádherně kvete, miluju šeříky a najednou led a hokej.

[24]: Slávek: „Ta povídka i Ty máte pravdu. Každé poznání i každý krok na vyšší stupeň znamená konec světa. Například člověk pozná dospělý svět a tím přijde konec světa – konec dětského světa v jeho životě. Pak pozná partnera a tím přijde konec světa – konec osamělého života. Pak udělá maturitu či státnice a přijde konec světa – konec studentského světa. Každým poznáním přichází konec nějakého světa. Definitivní konec.Neustále nějaké světy končí a nějaké se zrozují. “

Opravdu? :-)

Já nemám žádnou pravdu, já si jen občas myslím, že tu pravdu mám. :-) Povídka má nevyjádřený, NEDOKONČENÝ KONEC. :-) To Tvá mysl to uzavřela. Opravdu si myslíš, že dospělí lidé, nejsou v hloubi duše dětmi? A kolik lidí v partnerství se cítí a vnitřně žijí velmi osaměle. Naopak kolik osamělých duší souzní nejen s dušemi lidí. Kolik dospělých lidí je věčnými studenty života, kolik zvládají reparátů a studují sami sebe, okolní svět a svět lidí, jiné rozmanité světy. A co je vlastně konec světa? Já myslím, že žádné světy, ani žádné poznání není dokončené a úplné.

[24]: Poznání smyslu je nutné k vyššímu stupni vývoje-zákonitost. Nejde o smrt, ale přechod k jiné etapě a cyklu. Vzpomeň na motýla, který má jiné podoby , než rozbalí křídla a vzletí nahoru k nebesům-oblakům. Proměny-metamorfoza aj....:) a obává se snad motýlí larva, že bude jednoho dne motýlem a bude se vznášet nad všemi motýlími housenkami, které chroupou zeleně listů...?Ovšem znáš odpověď na otázku, jaké je vyšší(v řadě další) stadium motýlů?!:)*

Stejně přijde den, kdy uvidíš věci z výšky, i když přání je spíš zustat pořád dole. Je to zákonitost, každý tam zhora zahlédne sám sebe a svoje místo-přitažlivost k životu je obrovská.

*

Možná je odpověď mimo vnímatelnou oblast nebo je lepší nechat vše koňovi a fandit na MS v ledním hokeji...:) To patří koneckonců mezi projevy normálního chování v 21.století. Já teda fandím zítra se Slovenskem Jágrovi, ať vyhrajou a ukážou jim ten náš hokej!

[23]: Čtečku nemám, stejně není čas na čtení jak bych si představoval:-)

:-) oddělení/splynutí, oddělení/splynutí,........věčný koloběh...

[10]: Barča: „Vlastně jako člověk jsem za to vděčná, že lidé nepřišli řádně na to, jak opravdu funguje vesmír, příroda, život a svět. Stále je tu místo a prostor pro neuvěřitelné zázraky, náhody, nahodilosti a paradoxy. Protože jestli na to jednou přijde třeba jiný pan Lazarev, tak to bude myslím opravdový konec světa. V této souvislosti se mi vybavila povídka A.C. Clarka – Devět miliard božích jmen“

Ta povídka i Ty máte pravdu. Každé poznání i každý krok na vyšší stupeň znamená konec světa.

Například člověk pozná dospělý svět a tím přijde konec světa – konec dětského světa v jeho životě.

Pak pozná partnera a tím přijde konec světa – konec osamělého života.

Pak udělá maturitu či státnice a přijde konec světa – konec studentského světa.

Každým poznáním přichází konec nějakého světa. Definitivní konec.

Neustále nějaké světy končí a nějaké se zrozují.

[22]: Ano, tyto pasáže mi přišly velmi nekompromisní, ale je to tak.

Romi, ty sis pořídil Kindla:-)??

Možná citace z úvodu vysvětlí pohled na otázku kolem vzniklých potíží nejen ve smyslu zdraví, ale pochopení a vnímání.

cit."

Lidstvo totiž stojí před nebezpečím mnohem závažnějším, než je nebezpečí jaderné - před

rozpadem lidského ducha. Nejstrašnější ztráty jsou vždy ty, které nepozorujeme, necítíme, protože

smrt zpočátku přichází na úrovni pole, a teprve pak na úrovni těla. V této chvíli se zmíněný proces

blíží ke kritické hranici, protože to, co je dnes našim duchem, bude již zítra a pozítří tělem našich

děti a vnuků. To znamená, že čím postiženější je náš duch dnes, tím postiženější bude zdraví - a to

jak duchovní, tak fyzické - našich potomků."

Dík za typ na studium a zamýšlení:

Chápu, že čtení knihy je jiná věc, ale pro seznámení s autorem bohatě postačí ukázky, další díly už přiletí asi pozvolna sami. Leckdo už dnes vozí tramvají KINDLE...

I díl v pdf zde:

http://www.myinfo.sk/download/Books/Lazarev,%20S.%20N.%20-%20Diagnostika%20karmy%20I/Lazarev,%20S.%20N.%20-%20Diagnostika%20karmy%20I.pdf

II.díl zde:

http://www.myinfo.sk/download/Books/Lazarev,%20S.%20N.%20-%20Diagnostika%20karmy%20II/Lazarev,%20S.%20N.%20-%20Diagnostika%20karmy%20II.pdf

[18]: :-)) vyřídím to tatínkovi, občas bývá mírně opotřebován. Možná by sem tam návštěvu Hradu manželce povolil :-).

Sestra to nerada slyší, ale já ji občas pro sebe tituluji Soptík. Nicméně máš pravdu, životem frčí podle svých plánů.

[18]: :-) Pane Ponkráci, podívejte asi takhle: Někdo by měl dělat na plný úvazek maminku malé holčičce. No a někdo jako Vy, by mohl třeba dělat na plný úvazek prezidenta. Myslím, že by Vám to prezidentování (s panem Lazaravem) šlo lépe než maminkování. Co myslíte? :-)

[17]: Maminku té holčičky chci jako prezidenta!!!

Konečně tu někdo udělá pořádek!!!

[16]: Děkuji Vám oběma za milá slova :-). Ohnivá bude zřejmě po mamince, proti které já jsem hotový tichošlápek :-))!

[13]: Přejme holčičce skvělý a krásný život.

To se to spěchá za silného Marsu. :-) Mars s konjunkci s Jupiterem ve znamení Berana a to celé v trigonu s Uzlem ve Střelci pojištěno sextilem k Neptunu v Rybách na obojí.

Sedm planet v ohnivých znameních.

[13]: Daniela: :-) To je veliká krásná událost a sláva. Holčičce přeji krásu po mamince, ať se má čile k světu a svým rodičům přináší plno radosti a štěstí!

[10]: Barča: „Právě, to je ono. To je velmi těžké s lidským mozkem. Jinde na vlákně je lidský mozek přirovnán k znamení Ryb. To sedí. Mysl a lidský mozek jsou logika i emoce. Proto lidé posuzují, hodnotí, myslí duálně, rozlišují špatné, dobré, hledají souvislosti, zákonitosti a principy. Myslíme a přemýšlíme jako lidé i o věcech, které lidské nejsou. A pak existují poruchy mozku, jako je třeba autismus, nebo kdy je mozek z části vyřazen díky nádoru a lidé prožívají a myslí zase úplně jinak i jejich reakce jsou naprosto jiné.“

Takže jak tedy poznat nezkreslenou realitu?

---

Barča: „Já si v podstatě myslím, že pokud existují Vyšší zákony vesmíru, nikdo z nás lidí je není schopen pochopit, uvědomit si a vnímat reálně.“

1) Co znamená „reálně vnímat“, „reálně pochopit“, „reálně si uvědomit“? Ďábel se skrývá v detailech. Zenové koany nejsou nic jiného, než donutit člověka rozbourat a definovat (přesně vymezit a popsat co myslí slovy, která člověk používá aniž by znal význam).

2) Pokud je to tak, že nejsme schopni vnímat reálně určitou věc, jaké to má důsledky? Jak se máme vzhledem k tomu faktu chovat?

3) Pokud zákony existují, pak také fungují a vše se jimi řídí. To jestli je člověk zná nebo nezná – nijak nevylučuje jejich platnost a funkci. Jak se má tedy člověk chovat vzhledem k 2)+3)?

---

Barča: „Tím vším chci jen říci, že fungování světa je možná daleko složitější a také může být naprosto jiné, než si to představují lidé … Vlastně jako člověk jsem za to vděčná, že lidé nepřišli řádně na to, jak opravdu funguje vesmír, příroda, život a svět.“

Jinými slovy, žádný člověk nezná skutečnou REALITU. Tedy REÁLNÉ VNÍMÁNÍ je fikce.

Pak se tedy nabízí otázka, proč mysli vyčítat, že zkresluje …

Závěr 2: A pokud žádný člověk tedy nezná skutečnou realitu, jak si můžeš být vůbec jistá, že skutečná realita vůbec existuje? Kde tedy je když jí nikdo nikdy neviděl a nepoznal?

To je můj zenový koan pro Tebe a ostatní. :-)

[12]: Dík Barčo, život je dvojbarevný. Mám velkou radost, sestře se včera narodila holčička, za hodinku a půl byla na světě. :-) tak moc spěchala...

Danielo, děkuji i Tobě za Tvůj osobní pohled. Tvé blízké duši přeji odvahu v mysli a v srdci. Odvahu pro vnitřní boj, se sebou samým, ale především odvahu pro přijmutí prožití každého dne, ať už bude jakýkoliv.

—

Ano, i kdyby jen jediný náš čin v životě, který vykonáme měl pomoci jen jedinému člověku, nebo bytosti na světě – tak náš život měl smysl.

Líbí se mi knihy od pana Lazareva, protože to je život. Události, které se v životě těžko vysvětlují a přijímají, do sebe po přečtení zapadají jako puzzle. Některé věci jsem dříve jen tušila a vnímala pouze za clonou a najednou byly objasněny a vytaženy na světlo zcela jasné.

Knihy drží při životě 2 roky pro mne velmi blízkou duši. Dotyčný už prakticky nedostal žádnou šanci. Nevím, zda život zcela vybojoval, ale pokud je jeho čas, říká, že je připraven a odejde díky takovému poznání čistý a smířen. I kdyby takové prozření kniha přinesla jen jednomu jedinnému člověku, pro mne to málo není.

Pravdou je, že ukázky na netu jsou vybrané poněkud nešťastně.

[9]: Slávek: „A co nezkresluje realitu?“ Právě, to je ono. To je velmi těžké s lidským mozkem. Jinde na vlákně je lidský mozek přirovnán k znamení Ryb. To sedí. Mysl a lidský mozek jsou logika i emoce. Proto lidé posuzují, hodnotí, myslí duálně, rozlišují špatné, dobré, hledají souvislosti, zákonitosti a principy. Myslíme a přemýšlíme jako lidé i o věcech, které lidské nejsou. A pak existují poruchy mozku, jako je třeba autismus, nebo kdy je mozek z části vyřazen díky nádoru a lidé prožívají a myslí zase úplně jinak i jejich reakce jsou naprosto jiné.

S tím lidským myšlením souvisí i moje malé povídání jinde o žirafě, ale také příspěvek o semínku na vatě č.23 na vlákně o internetu. Také proto jsem naznačila obranné mechanismy mozku jak fungují. Jeden z těch obranných mechanismů mozku je i to, jak my jako lidé přijímáme právě ty negativní informace. Zprávu o tom, že nám někdo blízký zemřel, informaci o našem špatném zdravotním stavu a destruktivní nemoci. Tady právě jsou ta stadia, kdy náš mozek tuto informaci zpracovává – psychika člověka se mění.

Na druhou stranu se právě věda snaží vnímat a vidět to co je a nebo není. Proto se nám věda zdá chladná, nelidská, nepřirozená, někdy nesrozumitelná a každou chvíli se její poznatky mění. Ale myslím, že podstatou všeho živého je právě neustálá změna. Proto jsem napsala i toto:

Já si v podstatě myslím, že pokud existují Vyšší zákony vesmíru, nikdo z nás lidí je není schopen pochopit, uvědomit si a vnímat reálně.

V přírodě, ve vesmíru, v našich životech a bytí jsme jako lidé objevili a vysledovali určité zákonitosti. Ale stále existují v přírodě, ve vesmíru, v našich životech a v našem bytí vyjímky, náhody, nahodilosti, paradoxy. Proto svět, život, příroda a vesmír je takový jaký je. Dále jsem napsala:

Líbí se mi krátké zenové příběhy a koány. Mají v sobě ukrytou podstatu, jsou čtivé, vtipné a svým způsobem geniální tím, jak jsou neuchopitelné. Spoustu koánů jsem dosud nepochopila, je stále v nich co nového objevovat.

––

Tím vším chci jen říci, že fungování světa je možná daleko složitější a také může být naprosto jiné, než si to představují lidé. Ať už v náboženství, nebo ve vědě, nebo v jiných alternativních duchovních knihách. Vlastně jako člověk jsem za to vděčná, že lidé nepřišli řádně na to, jak opravdu funguje vesmír, příroda, život a svět. Stále je tu místo a prostor pro neuvěřitelné zázraky, náhody, nahodilosti a paradoxy. Protože jestli na to jednou přijde třeba jiný pan Lazarev, tak to bude myslím opravdový konec světa.

V této souvislosti se mi vybavila povídka A.C. Clarka – Devět miliard božích jmen:

http://www.phil.muni.cz/fil/sci-fi/texty/9109_bozich_jmen.html

[8]: Barča: “Protože myšlení samo o sobě zkresluje realitu. Zkresluje ho tím, že Ty přemýšlíš jako člověk a hledáš souvislosti, spojitosti a děláš všechno proto, abys je našel a vykonstruoval. Aby Ti to celé zapadlo do nějakého konceptu. To dělá náš mozek. Na tom jsou založené optické klamy. Mozek si sám doplňuje chybějící písmenka v psaném textu apd.“

A co nezkresluje realitu?

[7]: Slávku, já děkuji za Tvé upřímné osobní vyjádření. Velmi si toho vážím.

—

Slávek: „Tvé zamyšlení si odporuje.“ Ano, i to je možné, jsem jen člověk. Ale vše co jsem napsala, napsala jsem upřímně, bez zaujetí a opravdu jsem se nad tím snažila zamyslet. Dědičnost a genetika přece není jen DNA, nebo alespoň si myslím, že je to daleko složitější.

Slávek: „Co znamená vnímat realitu? Proč zamýšlení se nad tím, jaká je příčina přítomné reality, nebo dokonce hledání správné reakce (viz otázka „Co mám dělat?“) by mělo být známkou nepřijmutí reality?“

Protože myšlení samo o sobě zkresluje realitu. Zkresluje ho tím, že Ty přemýšlíš jako člověk a hledáš souvislosti, spojitosti a děláš všechno proto, abys je našel a vykonstruoval. Aby Ti to celé zapadlo do nějakého konceptu. To dělá náš mozek. Na tom jsou založené optické klamy. Mozek si sám doplňuje chybějící písmenka v psaném textu apd.

Slávek: „Já osobně kdybych knihy prodával, bych nezvolil ukázku z prostředka knihy.“ Ano, na netu jsem v češtině našla jen úryvek z II. dílu a on tam vypráví své příběhy jak léčil lidi. Ale také jsem napsala, že neznám jeho další díly, takže nemůžu hodnotit. Moje zamyšlení o Lazarevovi vycházelo pouze z toho jednoho úryvku, kde zrovna popisoval nemoci a léčení. Proto i ten můj dojem byl takový, jaký byl a tak jsem ho i popsala.

Slávek: „Nutno říci, že některé mé úvahy o prostoru a času jsou do značné míry úvahami z 1. dílu knihy. Řada mých politických úvah, po kterém jste vyjádřili přání abych se stal politikem, zejména ohledně zákonitostí rozvoje – je značně inspirována Lazarevem rovněž, někdy téměř doslova.“

Tohle je pro mě trochu zklamání. Myslela jsem si, že veškeré úvahy píšeš jako já. Že jdou z Tebe. Proto mé úvahy jsou nedokonalé, možná místy dětinské, nebo naivní, některé velmi osobní a některé si odporují. Vycházejí ze mě, z mého vnímání světa, z mého prožitého života, z prožité zkušenosti. Cením si Tvojí upřímnosti.

Moc se mi líbí a vážím si toho, jak si nyní tu knížku popsal svými slovy. Z těch vět je patrné, co ta kniha pro Tebe znamená a co Ti osobně dala. Teprve nyní si skutečně vážím Tvého doporučení.

[6]: Barča: Tvé zamyšlení si odporuje. Pokud chceš zrušit jakoukoli možnost, že problémy člověka mohou mít kořeny v předchozích generacích, nemůžeš zároveň jakkoli přijmout genetiku a dědičnost, která přesně toto tvrdí.

Co znamená vnímat realitu? Proč zamýšlení se nad tím, jaká je příčina přítomné reality, nebo dokonce hledání správné reakce (viz otázka „Co mám dělat?“) by mělo být známkou nepřijmutí reality?

---

Nevyjadřuji se ke knize, jen k Tvému zamyšlení. Lazarev totiž pokryl strašně moc. Ta série knih není o nemocích, ale o řadě věcí. Například jedna kapitola je o bojových sportech, jiná kapitola zase o kasínu, jiná o vinařství. Veškerý text je o tom, jak fungují věci v jemných rovinách.

V zásadě je to tak, že I. díl je v zásadě popis systému. II. díl popisuje problémy člověka a karmické zákonitosti – z toho máš úryvek. III. díl rozšířil o jemnější věci jako je budoucnost.

Nevšiml jsem si v knize jediného místa, kde by Lazarev psal o zbytečnosti vědy, či medicíny.

Lazarev mě velmi překvapoval. Třeba jeho kapitola o tom, jak správně přistupovat i myšlenkami k bojovému sportu, pokud člověk chce být mistr, nebo o užitečnosti hazardu v určitých případech jsou velmi zajímavé kapitoly.

Lazarev se také dá číst. Je čtivý a zajímavý a na nic si nehraje. Popisuje i své neúspěchy i některé slepé cesty a nedělá mu problém říct, kde neuspěl. Možná právě proto došel tak daleko, že nedělal ze sebe neomylného supermana.

Já osobně kdybych knihy prodával, bych nezvolil ukázku z prostředka knihy. Ten začátek, zejména 1. díl je zatraceně potřeba si přečíst, hodně věcí to objasní. A samozřejmě, pro lidi hledající růžový pohled to není, nicméně pokud se to přečte od začátku, není to ani negativní.

Nutno říci, že některé mé úvahy o prostoru a času jsou do značné míry úvahami z 1. dílu knihy. Řada mých politických úvah, po kterém jste vyjádřili přání abych se stal politikem, zejména ohledně zákonitostí rozvoje – je značně inspirována Lazarevem rovněž, někdy téměř doslova.

[1]: Slávek: Dívala jsem se na netu, na pár stránek II. dílu – Čistá Karma. Řekněme, že je to jiný duchovní pohled na nemoci a medicínu. Opět klasická LIDSKÁ vlastnost hledat příčiny a zákonitosti – opět posuzování podle LIDSKÝCH měřítek: Žena má nemocný vaječník, protože její babička odmítla muže, který ji miloval apd. LIDSKÉ smýšlení o trestu a vině, tak se to hodí na další generaci. Dělá to iluzi LIDSKÉ spravedlnosti. Jak by třeba vypadala karmicky hemofílie? Tuto chorobu mají jen muži, ale přenášejí ji výhradně ženy.

Další věcí je to, pokud by to takhle fungovalo, jak Lazarev popisuje, tak nás na zemi bude jako lidí a zdravých lidí strašně málo. Vemte si, co lidi prováděli za zvěrstva a generace další by to odnášely. To znamená asi bychom nemohli mít ruce a nohy zdravé, všichni slepí apd. Museli bychom všichni strašně trpět a být skutečně velmi nemocní a postižení.

Četla jsem jen pár stran jednoho dílu – nehodnotím, neznám, ale takhle to na mě působí, jak on tam vypráví své historky koho léčil a jak léčil. Nevím co píše v ostatních 11 dílech.

Řekněme, že je to jiný pohled na dědičnost. Genetika tím jak je složitá, tak je pro spoustu lidí i nesrozumitelná a nepřijmou ji. To samé např. platí pro Tvůj obor – matematiku a fyziku.

Já si v podstatě myslím, že pokud existují Vyšší zákony vesmíru, nikdo z nás lidí je není schopen pochopit, uvědomit si a vnímat reálně. Stejně tak, jako nejsme schopni řádně vnímat přítomný okamžik. Brání nám v tom naše mysl. Mysl je velká promítačka, ale také výborný nástroj. Opravdu velmi málo lidí umí ovládat svoji mysl tak, aby mysl neovládala je a zároveň tak, aby dotyčný byl maximálně bdělý, tedy v přítomnosti.

Tím, že dělám práci jakou dělám, tak se nemohu s touto knihou ztotožnit. Popřela bych to, že vidím výsledky západní medicíny, ale samozřejmě také její neúspěchy. To by podle této knihy byly veškeré léky a veškerá hmotná, vědecká medicína úplně nanic.

Já myslím, že problém všech lidí obecně je umět přijmout přítomnou realitu. A tak hledají odpovědi v otázkách. Proč zrovna já? Proč se mi stalo to a to? Proč? Co mám dělat? Hledají viníka, příčinu a naději. Každý máme občas problém přijmout realitu takovou jaká je. Stalo se to (došlo k změně). To je jediná odpověď, která je viditelná a patří do přítomnosti. To je realita. To ostatní jsou právě naše domněnky, mysl a taková naše obrana proti té realitě.

I naše fyzické tělo je takto zařízené (naprogramované). V případě veliké bolesti, traumatu přestaneme vnímat, ztrácíme vědomí a dochází k výpadku paměťi. Nepamatujeme si. Je také velmi zajímavé jak z bolesti chronické – fyzické se velmi záhy stane bolest duševní, ale také sociální. A jak to člověku strašně změní život na všech úrovních.

Tím neříkám, že kniha je špatná. Jsou tam některé věci k zamyšlení a pro člověka prospěšné. Jsou tam mezi řádky myšlenky z Bible, lidového léčitelství, z východní filozofie, kvantové fyziky či Freuda.

––

V přírodě, ve vesmíru, v našich životech a bytí jsme jako lidé objevili a vysledovali určité zákonitosti. Ale stále existují v přírodě, ve vesmíru, v našich životech a v našem bytí vyjímky, náhody, nahodilosti, paradoxy. Proto svět, život, příroda a vesmír je takový jaký je.

[1]: Na tvé doporučení jsem se k těmto knihám dostala již před časem a jsem Ti velmi vděčná. Nejen já.

[3]: Slávek: Možná jednu, dvě. Ve svém komentáři jsem se předem omluvila na začátku a podruhé na konci za svoji negaci. Můj předchozí komentář je spíše jako můj popsaný pocit ze současných duchovních knížek. To není v žádném případě reakce na Tvoji osobu. Lazareva opravdu neznám, ani ho nehodnotím. Děkuji za doporučení. Na jiném vlákně jsme si psali o knížkách. Omlouvám se, že jsem si dovolila cokoliv k tomuto tématu napsat. Už mlčím.

[2]: Barča: Položím Ti jenom jednu otázku. Kolik knížek jsem kdy doporučil?

Doporučeními na knihy velmi šetřím a za celý svůj život jsem kdy doporučil celkově pod 10 knih zahrnující programátorské knihy, psychologické knihy, duchovní knihy.

[1]: Lazareva neznám. Předem se omlouvám za svůj negativní komentář. Ale já už jsem popravdě tak trochu duchovními knížkami dnešní doby trochu znechucená. Jejich spousta, všude píšou jak funguje svět, lidský osud. A navíc ty knihy jsou popsány někdy dost sugestivně – aby se vám vryly do podvědomí a Vy jste měli pocit, že to jsou skutečně vaše myšlenky. V tom jsou nebezpečné. Např. N.D. Walsch to je ukázková náborovka na náboženství, Raymond Moody Život po životě – byl někdy tenhle člověk ve špitále, viděl jak vypadá skutečně mrtvý člověk, viděl jak vypadají posmrtné skvrny na člověku? To co on popisuje zážitkům blízkým smrti, to Vám popíše, každý feťák, nebo většina lidí, kteří dostali premedikaci před operací.

Nedávno jsme si psali o Vyšších zákonech ve vesmíru. Napsala jsem, že pokud se chceme oprostit a opravdu prožít tyto prožitky, měli bychom se oprostit od lidského nazírání na tyto věci. Takže pokud jste někdo z vás cvičil bojová umění, tai-či, nebo jógu víte o čem mluvím. Pokud jste to nikdy necvičili, tak pak jste možná o tom jen četli. Ale to je zcela něco jiného. To je asi jako číst o orgasmu v knize, jak vypadá a co u toho člověk zažívá. A pak když prožíváte svůj vlastní orgasmus. Myslím, že to podobně funguje právě i u duchovních knih. Jen s tím rozdílem, že ten určitý člověk, který knihy píše je ve světě uznávaný a tím pádem je více vážený a jeho slova platí.

Co se týče duchovních věcí, moc se mi líbí obyčejné povídky, na tom krásně vidíte jak funguje svět a lidé, lidské vlastnosti, paradoxy lidského života. A pak se mi také líbí krátké zenové příběhy a koány. Mají v sobě ukrytou podstatu, jsou čtivé, vtipné a svým způsobem geniální tím, jak jsou neuchopitelné. Spoustu koánů jsem dosud nepochopila, je stále v nich co nového objevovat. Úžasný duchovní náhled má také spousta sci-fi knížek či povídek. Sci-fi zdaleka není jen o zelených mužících a slizkých vetřelcích.

Ještě jednou se omlouvám všem za svoji negaci, ale měla jsem potřebu tohle napsat. Díky.

Lazarev a jeho série knížek Diagnostika karmy v češtině znovu vyšla. Znovu vyšly jeho díly 1-4 a nově byl přeložen 5. díl. Jinak existuje dílů celkem 12.

Minule byly díly poměrně rychle vyprodány. Celé to vyšlo poměrně nenápadně a bez reklamy.

Velmi doporučuji. Lazarevovy Diagnostiky karmy považuji za jedny z nejkvalitnějších knih o duchovních věcech, co u nás vyšly, ne-li úplně nejlepší.