Jak vznikla symbolika 12 znamení?

[74]: Slávek: „Já osobně se na otázky víry a náboženství, pokud se nebude jednat o jinou otázku, už nebudu angažovat. Tím nikoho neurážím a je to věcné rozhodnutí.”

Já myslím, že tématu duchovna či víry se bohužel nelze úplně vyhnout. Ať mluvíme o čemkoliv, je to právě vždycky o tom pojetí toho člověka jak vidí a prožívá svět. Ať mluvíme o medicíně, o lidském těle, o historii, o umění, o technice. – vždycky se na to narazí. Jde spíš jen o toleranci a vzájemný respekt. Je to dobrá lekce toho, jak se učit vyjít s druhými lidmi. To srovnávání lidí s vyznáním a lidí bez vyznání s kapitalismem. To mi přijde poněkud nesmyslné. Ono vůbec, když se začnou lidé srovnávat tak je z toho malér – viz. Hitler.

Nicméně určitý druh pozitivismu je mi docela blízký. Já potřebuji mít někde uvnitř sebe důvěru ve věci které se dějí, v to kam svět plyne. To mi přijde velmi přirozené a dává mi to určitou sílu. Nemám dojem, že by mi to bránilo v dostatečně objektivním/nebo spíš reálném pohledu. Bude se to jistě lišit téma od tématu a osobních znalostí k dannému. Ale vnímám to jako důležitou devizu :-).

[72]: Daniela: Výměna názorů na téma náboženství a víra už je tu pořád dokola.

V USA by začali: define it (vymez co přesně těmi slovy myslíš).

Je třeba se dívat po ovoci. Podívat se po lidech s vírou a ideálem a jejich ovoci. A pak po lidech a společnostech bez víry a jejich ovoci.

Kdybych chtěl mít ostrý jazyk, řekl bych: Bylo tu 2000 let křesťanství, daleko více let na východě buddhismu, hinduismu či taoismu. A teď představte ateistickou českou společnost cca 20 let se snažící o kapitalismus – představte si že to netrvá 20 let, ale 2000 let a porovnejte výsledky s křesťanstvím.

Já osobně se na otázky víry a náboženství, pokud se nebude jednat o jinou otázku, už nebudu angažovat. Tím nikoho neurážím a je to věcné rozhodnutí.

[72]: ..........:)

[59]: "Proč vám vlastně vadí nesouhlas či opozice? Poč se o všem nutně musí mluvit pozitivně?"

Nevadí. Nevidím překážku v různosti názorů. Vcelku statečně snáším i osobní kritiku, povětšinou taková kritika nemívá moc společného s objektem, který je posuzován. Myslím, že nemám problém respektovat i výstřednější postoje.

Ale tady v diskuzi se často opakuje výměna názorů na jedno téma, a to jak zmínil Roman náboženství/duchovnost. Když se do toho sklouzne poněkolikáté, přijde mi zbytečné a malicherné opakovat své "pravdy", postoje. Když jsem přesto několikrát zareagovala stejným vzorcem, snažila jsem se zamyslet nad tím co mi k reakci nutí. Zda nechci mít za každou cenu poslední slovo, zda to nezavání jakousi mojí důležitostí, jakou roli v tom hraje pouze to mé a jakým dílem je to problém oponujícího. To je vše :-).

[70]: Národní Archeologický Ústav: Pane Ponkráci, prosím Vás, takhle se ta archeologie a historie skutečně nedá dělat. S tímto Vaším přístupem tu Atlantidu nikdy neobjevíme. :-) Tímto způsobem se z historie může tak akorát stát hysterie.

––

Tvůj příspěvek mě opravdu pobavil. :-))

[69]: Roman: Ono by bohatě stačilo, kdybychom se přesunuli třeba do 30. století, alternativně do mimozemské civilizaci a provedli bychom zkoumání 21. století na základě jejich dokumentů.

Určitě by se dochovaly nějaké filmy se spoustou krve, noviny, 20 čísel Blesku, EU směrnice, volební program nějaké strany, dále třeba soudní rozsudek, kdy zločinec vysuzuje na oběti odškodné za nepřiměřenou obranu. Do toho několik alb hudebních skupin jako Lunetic a Tatu. Dále by se dochovalo nějaké abstraktní umění za 20 a více miliónů korun prodávaných na burzách, které spočívá v několika náhodných skvrnách na plátně.

A copak by se na základě těchto dokumentů psalo o 21. století v dějepise 30. století?

Naprosto individuální -jako dnes včera i zítra....žádný společný otrokářský nebo feudální řád....to jsou vymyšlené pojmy , které se drolí v prostoru a čase na malá zrnka a vítr je rozfoukává.....:-)

[67]: úsudek≠soudu

[66]: Romčo, v pořádku. Ale ukaž mi národ, kde tyranie a krutovláda nebyla. Otrokářský Egypt, krvežízniví Aztékové, Řecko, Řím, dnes jsou z toho spíše mýty, legendy a skutečná realita je promlčená. Kolik lidí zemřelo při sjednocení Číny a stavbě Velké Čínské zdi. Nadvláda Osmanských Turků, Středověk a inkvizice, vlády minulých režimů, Stalinismus, Nacismus, současné světové vlády. Každý režim nese spoustu obětí. Která krutovláda byla podle Tebe v dějinách lidstva nejmírnější? Těžko to posoudit. Soudíme jen to, co známe, jak psal Slávek.

[65]: ................

[64]: Děkuji. I Tobě krásný víkend. :-)*

[62]: Neřídim se v životě ani talmudem ani biblí ani jinou ortodoxní kníškou....

[61]: Roman: Píšeš, že stavím opozitní reakce na mystično, duchovno, víru, náboženství. Křivdíš mi.

O mystičnu, duchovnu, víře, náboženství, posmrtném životě a jiných věcech jsem psala volně ve svých úvahách. O tom co pro mně znamenají, jak je cítím, prožívám, jak o nich smýšlím.

Moje osobní úvahy nejsou odborné, hluboké, nečerpají ze znalosti textů, ale jsou upřímné, niterní a svým způsobem intimní.

––

Víš, ale to samé bych mohla říci o Tvých komentářích – někdy jsou velmi až zbytečně ideologické. Převažuje v nich daleko více nenávist, zaujatost vůči režimu, než samotné vyjádření ke konkrétní věci.

––

Možná bude lepší z mé strany skutečně jen mlčet a nic nepsat. Nebo možná jen souhlasit, či nesouhlasit, či reagovat. Ale to pak nemá smysl na diskuse chodit.....

––

Já Ti nechávám Tvůj pohled a respektuji ho, tak mi na oplátku nech ten můj....

Vážím si Tvých článků, postřehů, myšlenek, komentářů...

Prosím neměňme to...

Takhle je to myslím v naprostém pořádku.

Toto se píše v knize Talmud, kde se uchovaly všechna přísloví a výroky židovských rabínů.

„Dej si velký pozor, aby si nerozplakal ženu, protože Bůh počítá její slzy.

Žena pochází z mužova žebra, ne z jeho chodidla, aby se po ni šlapalo.

Ne z jeho hlavy, aby byla dokonalejší, ale z jeho boku, aby byla rovnocenná.

S pod ramene, aby byla chráněna a blízko srdce, aby byla milována.”

[59]: Přeji všem moc krásný a slunečný víkend i uvnitř nás!:-))

[59]: Slávek: „Proč vám vlastně vadí nesouhlas či opozice?” Budu mluvit obecně, nikdo nebrat prosím osobně. Tyhle situace běžně známe ze života, z partnerství, z práce apd. Mě nevadí až tak něčí nesouhlas, nebo opozice. Mě spíše vadí reakce. Spousta lidí, když s nimi nesouhlasíte, tak si to berou osobně, nedívají se na to, co si řekl a proč, ale jen zareagují. Je to záležitost jejich ega, ne podívat se skutečně na věc o které mluvíte. Jejich reakce je reakce jejich ega – jako určitá obrana.

Opozice jako taková k věci není vůbec špatná. Opozice jsou dva lidi proti sobě, dívají se na sebe a vnímají se. Ano, může tam být střet, konflikt, můžou se každý rozejít jiným směrem, ale také si můžou podat ruce, usmířit se, obejmout se. Opozice čistí vzduch, dává názorovou rozmanitost, tříbí myšlenky a nutí vás přemýšlet. Kvadratura je už boj.

V partnerství, v manželství. – pokud se hádáte, dohadujete, tak se pořád máte rádi. Záleží vám na tom, aby ten druhý vás vyslechl a máte zájem na tom mu svůj pohled vysvětlit. Objasnit a zdůvodnit proč děláte to či ono.

A pak je kvadratura – nemluvíte, tiše bojujete, už jste rezignovali, už vám je naprosto jedno, co si o vás partner myslí, nebo co dělá či nedělá. Tak to je přesně konec vztahu. Tady už není láska.

Takže opozice je stále zájem o druhého, o porozumění, o spolupráci. Klidně se mnou můžete nesouhlasit. :-)

Co se týče fóra, sem opozice patří. Protože jinak by se ta diskuze nerozvíjela. Jeden vysloví volnou myšlenku, úvahu, druhý ji zneguje, třetí si z ní vezme jen část, jiný ji nepochopí, nebo ho to vůbec nezajímá a dalšímu se myšlenka prvního líbila, něčím ho zaujala a inspirovala a přidá k tomu něco svého, nebo trochu jiný pohled. A někdy si prostě opravdu nerozumíme, nechápeme co se nám ten druhý snažil říct. To se přece také stává.

Bývám v opozici s Romanem, ale také se Slávkem, mírně s Danielou – se všemi. :-) Je to naprosto normální. Každý jsme jiný, z jiného prostředí, máme jiné zkušenosti, každý má svůj mikrosvět. Každý má právo na svůj názor a nesouhlasit. Myslím, že není důvod se cítit provinile, pokud s někým nesouhlasíte.

Když se svým partnerem nesouhlasíte, neshodnete se třeba úplně na výběru zařízení bytu, auta, o tom jak chcete trávit volný čas, nebo dovolenou – to přece neznamená, že ho nemáte rádi. A pak jsou jiné věci, kde se shodnete naprosto v pohodě.

Souhlasit, přizpůsobit se za každou cenu znamená ovládat toho druhého a tím ho připravujete nejen o jeho určitou osobní svobodu, ale také tím ztrácíte vy – jeho jedinečnost. Spíš jde o to, jakým způsobem svůj nesouhlas vyjádříte. Pak je to o těch osobních pocitech.

Takže na závěr: Když s Vámi někým nesouhlasím, respektuji vás, vážím si vás, zajímáte mě → váš příspěvek, komentář jsem četla, zamyslela jsem se nad ním → nabídla jsem vám v opozici jiný svůj pohled, nebo k tomu vašemu pohledu jsem si přidala něco svého, rozvinula jsem jej. Ale třeba to vidíte úplně jinak než já. :-)

Tolik můj upřímný pohled na neporozumění, kritku, opozici, či nesouhlas nejen na fóru, ale i v běžném životě.

Já se drobně přidám. Proč vám vlastně vadí nesouhlas či opozice?

Proč se o všem nutně musí mluvit pozitivně?

Mě to tu připadá jak Šeherázada, nebo Esmeralda. Ty jsi řekl A a nebyl jsi dostatečně pozitivní.

[57]: :-) mám to podobně. Snažím se přijmout co je z toho mého. Kde dělám chybu.

[56]: Hledal jsem spíš nějaké společné téma,...kde by nedocházelo ke konfliktům

[55]: Točíme se zde stále na jedné věci. Nejen umění je odrazem společnosti, ale také náboženství, filozofie, mezilidské vztahy.

Tvořit se dá i v naprosté krutovládě, takže těžko pouze umění může být jedinným ukazatelem.

[53]: Roman: Děkuji za hezké pojednání. Ano. Umění je věrné zrcadlo společnosti. Podle umění poznáš co lidé v té či oné době ctili, co bylo jejich ideálem, po čem toužili, k čemu se jejich mysl upínala. Ano, je to jak píšeš. Ve středověku byly individuality a myšlení potlačováno – Kopernik, Galileo. Osvícenství je nový věk.Všimni si, že v tehdejší vědecké společnosti je spousta nejen matematiků, ale také filosofů, jsou tam vlivní lidé s náboženským vyznání, lidé z různých tajných společenství – zednáři, rosekruciáni,..

Umění a nebeská mechanika:

Zeměkoule jak se točí kolem své osy od Západu na Východ. Východ znamená slunce, světlo – myšlení, filozofie a umění Východu. Když jdeme na západ světla ubývá, přichází stín a přechází se zvolna do tmy. Protože se zhušťuje hmota. Západ představuje stín, tmu – myšlení, filozofie a umění Západu.

Individualismus a kolektivismus ve společnosti. – polarity, které se zákonitě střídají. Když budeš dlouho sám, budeš toužit po společnosti. Když budeš dlouho ve společnosti lidí, po nějakém čase uvítáš samotu. Podívej se na znamení zvěrokruhu. Vodnář je individualista, za ním jsou Ryby ty jsou kolektivní. Pak následuje Beran další individualista, za ním stádní Býci kolektivisté apd.

Budu se opakovat – astrologie je úžasná filozofie o fungování a podstatě světa, vesmíru a nás samotných. :-)

Na nebeské mechanice jsem se dost natrápila. Při mém počítání a uvažování o planetách a jejich drahách jsem přemýšlela o všem možném.

Planeta Uran oběhne zvěrokruh za 84 let. Uran patří Vodnáři. Vodnář je myslitel. Vodnář zastupuje vše moderní a nové – archetyp Vodnáře by mohl symbolizovat vědu.

Planeta Neptun oběhne zvěrokruh za 168 let. Modrý Neptun vévodí Rybám. Ryba je mystik. Ryby zastupují duchovno, kolektivní vědomí – archetyp Ryb by mohl zastupovat náboženství, víru.

Nejen 71% zemského povrchu tvoří oceány a moře. Neptun pluje pomalu, stejně jako náboženství, které je neměnné od počátky věků. Uran je naopak rychlý, pohyblivý a měnící se, stejně jako ta věda ve svých poznatcích. Oběhne zvěrokruh 2x rychleji než Neptun a vše kam vlítne tak se změní. Co se týče víry. Je pohodlnější pro lidi vždycky spíše něčemu jen pasivně věřit, než sám aktivně myslet. Proto ve světě má úspěch ideologie, náboženství, utopie. Vše nové je nebezpečné a nedůvěryhodné.

[52]: Tak to je právě velká chyba pokud to tak vidíš, protože pak ty šípy Saggitaria létaji uplně do prázdna, všechno jde mimo terč do závěsu v pozadí a dochází k velkým emocionálním i ekonomickým ztrátám při vystřelování si do země a ze mě...:-)

[50]: Roman: „ ....vím určitě a spolehlivě, že mi nerozumiš. Mě nejde o to vědu nějak špinit a pomlouvat, jak se zdá tobě....V mnohém s tebou souhlasím i s těmi třenicemi mezi náboženstvími..V té umělecké rovině si myslim rozumíme...to jsme už zjistili. Jinak občas to zaskřípe v tom vzájemném porozumění, co kdo chtěl říci.”

Já se přiznám, že ten pocit někdy mám. Je to jen pocit, podtón, který tam cítím. Pak se mi to jeví právě jako boj věda vs náboženství. A v tom případě se o tom nedá diskutovat, nebo někam dojít dál. Ale nyní je to jasné, vysvětlil si mi to velmi dobře. Děkuji.

Ano, občas to zaskřípe. Myslím, že to pnutí dělá můj Střelec v Asc, když napíná tětivu luku, aby mohl vystřelit šíp na vzdálený terč :-)

Věda – ve smyslu dnešní moderní vědy – je skutečně o budování znalostní báze. Věda se snaží vybudovat systém znalostí principem odvození z důkazů či předchozích znalostí.

Jako u každé logiky veškerá logická odvozování stojí a padají na pravdivosti předpokladů a na správnosti odvozovací logiky. Chyba v pravdivosti předpokladů, nebo v pravidlech či aplikaci odvození znamená vyrobení chybné vědecké znalosti a chybného závěru.

Každý vědecký obor má různě „tolerantní“ předpoklady jak moc silné a pravdivé předpoklady požadují. Exaktní vědy je chtějí silné a nemají problém je kdykoli zbořit a nahradit jinými, když se začne projevovat, že předpoklady mají trhliny.

Humanitární vědy naopak si s pravdivostí předpokladů až tak problémy nedělají. Podstatnou roli tam hraje „kdo to řekl“, někdy podstatnější, než „co řekl“.

V poslední době se věda snaží nahradit důkazní systém reformou (která už dlouho běží), která čím dál větší roli dává počtu vědeckých článků a citací, než pravdě. Vyjít z libovolné věty otištěné v renomovaném vědeckém časopise (ať je to pravda či blbost), použít jí jako citaci a předpoklad k závěrům je nejčastější metoda odvozování znalostí dnešní vědy.

Věda se snaží o nemožné – vše dokázat a prokázat. Jenže množina toho co se dá dokázat záleží na množině toho, čemu věříme jako předpokladům. V tom se víra a věda od sebe principálně neliší.

Vědě chybí základ – absolutně pravdivé a nepochybně nezlomné předpoklady, které jsou absolutně správné. Důkazní aparát vědy stojí a padá na tomto. Protože získat takové přepdoklady je nemožné a utopické – věda (stejně jako jakákoli jiná metoda poznání) musí čas od času zrevidovat poznatky, které se časem ukáží jako nesmysl.

Jakékoli poznání na Zemi je relativní a neúplné a vždy bude.

[48]: Barča:Vědec se nesnaží nic dokázat. Snaží se jen zjistit, co se dokáže dokázat samo.

----------------

Trochu jsem matně scanoval v paměti na koho by ten popis co píšeš z vědců, vědeckých pracovníků seděl..nikdo mě nenapadl:-) Stačí projít odborné studie, výpočty a vše je o tom podat důkaz, dokázat. Nakonec za to jsou placeni aby něco dokázali. Nedokážou-li -še odměny jde dolů. Jde o dokazování větší prodejnosti a životaschopnosti instituce.

Něco jiného je popis dějů a hledání souvislostí mezi zákonitostmi. Podstatou vědy je dokazatelnost tvrzení, teorie, odborného názoru. Samo od sebe se nedokáže snad nic...:-)

Věda stojí na procesu: sdílení – vyvracení – potvrzování a poznává obecně vzato skutečnosti. Já se obávám dlouho u vědy jedné věci, stejně jako v bankovnictví a ekonomice, že úrokové sazby za bankovní služby a operace nejsou tzv. úrokem nebo obecně poctivým ziskem,ale neskutečnou nenažraností Lichva je slovo co je slabý odvar od skutečnosti jak jsme vykrádáni jako země díky bankovní diktatuře. Ta nezná hranic a tvrdě saje peníze z celé společnosti, stejně jako vědecké instituce, které dostávají obrovské částky na výzkum(nemyslim ČR), který jde do ztracena, nebo spíš jde o ziskování a ne o výzkum a výzkum ve prospěch elit..

Takže naopak, od svého nejútlejšího věku hltám vědeckou a odbornou literaturu, podílel jsem se na mnoha odborných činnostech a těší mě to. Co však mě silně rozladilo je zatajování a překrucování faktů v takovém rozměru, že to prostě nemá hranice. Hráz v tom byla protržena a do světa se místo vědeckých faktů a popisu objevů valí jen zkalené kusy říčního bahna, které se označuje za poznatky.

Z lidí se za spoluúčasti médii vyrábějí tuponi co nemaj vlastní názor a slepě věří všem dokumentům a žvástům z obrazovky a médií. Fakta z odborného světa jsou překrucována a pak jde o manipulaci ve prospěch elit. To je vcelku jasná a viditelná věc, žádné tajemnosti nebo záhady.

Nechci vědce vystřelit na Mars nebo na Saturnův prstenec, do vědeckého exilu ....vím určitě a spolehlivě, že mi nerozumiš. Mě nejde o to vědu nějak špinit a pomlouvat, jak se zdá tobě. Je mnoho lidí, kteří chtějí po vědě dodržovat určitá pravidla hry a nepřekročit hranice. V dopravě to není moc dobrá věc, když s e poruší předpisy a pravidla nejen ve smyslu slušnosti...V mnohém s tebou souhlasím i s těmi třenicemi mezi náboženstvími..

V té umělecké rovině si myslim rozumíme...to jsme už zjistili. Jinak občas to zaskřípe v tom vzájemném porozumění, co kdo chtěl říci.

[46]: :-) moc pěkný příspěvek Romane....

Nedávno jsem shlédla povídání Jaroslava Duška Když kámen promluví. Tajil se mi dech, v jedné chvíli je záběr na třpytící se hladinu Sázavy a on obyčejnými slovy obraz okomentuje a říká tím vlastně totéž, co píšeš Ty v komentáři 46. Vřele doporučuji ke shlédnutí.

[47]: Vědec se nesnaží nic dokázat. Snaží se jen zjistit, co se dokáže dokázat samo.

Myslím si, že není až tak velký rozpor mezi vírou a vědou – už jsme o tom také tady mluvili. Daleko větší rozpory vznikají mezi různými náboženstvími a pověrami (křesťanství, islám, židovství) A to samé platí ve vědních oborech, které mezi sebou soupeří. (kvantová fyzika má např.blíže k tomu náboženství, než k fyzice reálné, protože svým způsobem popírá fyzikální zákony) A to co popisiješ o černé tmavé látce, to řeší metafyzika.

Vesmír je myslím nádherné místo pro všechny. Pro lidi s jakýmkoliv vyznáním, tedy i s vyznáním vědy....

––

Roman: „Východní pohled na polarity je jistě velmi odlišný od pohledů např. kabaly nebo jiných mystických směrů západu.”

O hudbě, polaritách a mystice...

Když se zaposloucháte do tónů vážné klasické hudby. Uslyšíte ticho a zvuk – polarity. Záleží jen jak dlouhé a časté jsou pauzy mezi zvukem, nebo kolik je za sebou zvuků, než následuje ticho. To vytváří melodii, která je nám příjemná, nebo nepříjemná. Skladba se nám líbí, nebo nelíbí. Hudba je technicky umění ticha a zvuku.

Jako hudebník jste technik, dokonce můžete být dokonalým virtuózním technikem, pokud hrajete dokonale – hrajete noty, držíte tempo, střídáte ticho a zvuk. Ale pokud do vašeho hraní vložíte ještě svoji duši – jste víc, stanete se mystikem.

Ticho a zvuk se dá i namalovat, postavit v krajině, vysochat :-)

––

Myslím, že největší mystici (kromě přírody) jsou umělci. Hudebníci, malíři, sochaři, stavitelé...

Zodiak je ve vesmíru , proto se zodiakem souvisí i tak trochu Jiří Grygar a jeho myslenky zkušeného vědce...:-)

Skeptik Jiří Grygar je velmi skeptický k rozsahu astronomických vědomostí ohledně vesmíru, a co teprve ty promile ohledně rozsahu vědomostí z astrologie...:-)podle tohoto měřítka!

(Hlubinami vesmíru, TV Noe, 2008):

„My jsme si mysleli před 15 lety, že Vesmír víceméně známe – Sluneční soustavu, galaxii, místní kupu galaxií, kupy galaxií, nadkupy, … A teď jsme zjistili s hrůzou, že jsme na začátku. Protože jestliže naše vědomosti o Vesmíru, které jsme zatím zveřejňovali, o kterých jsme hovořili, … tak jestliže tohle představuje 4 % hmoty Vesmíru a to ještě je spíš horní odhad… Tak je to jenom taková malinká špička ledovce a naprostá většina toho ledovce je pořád pod hladinou. Najednou musíme znovu přemýšlet o tom, jak vůbec ten Vesmír začít zkoumat, abychom z toho něco pořádnějšího věděli. Protože je téměř jisté, že z takové malinké špičky těžko můžeme usuzovat na to, co se odehrává pod tou hladinou, kam pořádně nevidíme. To je důvod k veliké skromnosti.“

ukázka z netu:

Ron Cowen („Lovci galaxií“, National Geographic 2/2003).

„Jakýsi záhadný materiál, který nelze vidět, a který je znám pod označením tmavá látka, převažuje nad veškerým viditelným materiálem ve Vesmíru v poměru nejméně devět ku jedné. Galaxie jsou pouhé jasné skvrnky v moři tmavé látky... Bez dodatečného přitažlivého účinku vyvíjeného tmavou látkou by ve Vesmíru nepůsobila dostatečná gravitace, aby to stáhlo plynný materiál do shluků o velikosti galaxie, nebo aby se vytvořila první hvězda... Záhadný materiál je nevyhnutelný, nemají-li se spirální galaxie rozpadnout.“

Slova dalších vědců naznačují, že tmavá látka vytváří matrice a bariéry, které hmotu určitým způsobem stmelují a udržují v předepsané formě. Ron Cowen („Lovci galaxií“, National Geographic 2/2003) na toto téma uvádí následující výroky známých vědců:

„Uvnitř hal (tj. závojů či svatozáří) tmavé látky byly postupně spředeny obrovské galaxie... Záhadná tmavá látka, o níž víme jen díky její gravitační síle, vtahuje běžnou látku do své sítě. Tím se místně hromadí dostatek plynu, aby se z něj utvořily galaxie“.

Je-li psáno exaktně o bouřích na planetách(z prostředí NASA např.) je tu série informací o masivních pochodech na povrchu těles sluneční soustavy jejichž předpokladem je polarita. (bouřková činnost a jiné fyzikální děje, lhostejno mezi jakými chemickými prvky se děj odehrává-nemusí jít o stejnéidentické) prvky jako jsou zde na zemi)

[44]: On to ani tak neni muj pohled ohledně polarity-je to základ mnohých učení-(východ používá prakvality jin a jang, bez nichž by žádná astrologická knížka nebyla asi dnes uznána a brána vážně).Možná to více vyhovuje současné propagaci a zaměření na východní mystiku a filosofie víc, než kdy před tímto, kdy dominantní čínský Taoismus a Tibet nebyly literárně tolik známy či představeny západní veřejnosti. Východní pohled je jistě velmi odlišný od pohledů např. kabaly nebo jiných mystických směrů západu.

Spíš nelze jinak, než přijmout polaritu na jemnohmotné i hrubohmotné úrovni jako zákonitost opakující se ve všech existujících vztažných soustavách.

Nakonec v té jemnohmotné variantě je polarita důkazem existence životních forem na jiných planetárních a hvězdných soustavách:tedy existence polarity je v základu i ve svém pohybu důkazem předpokladů pro život v celém vesmíru. Současná astronomie potvrdila svými metodami mnoho důkazů pro život v celém vesmíru v jeho zárodečné nebo velmi pokročilé formě. Přesto současně znalosti lidstva jsou na takové úrovni, že naprosto o významu takových objevů nic netuší. Přes tyto jednoduché skutečnosti věda oficiálně zakryla před tím a dalším v nekonečných řadách oči a nasadila si tmavé brýle proti oslnění Světlem. Některé pro vědu neznámé principy představované vědecké veřejnosti jsou pojmenovány i v rozporu se základními pravidly organické chemie, biochemie, kterou se učí třebas kuchařky na učňáku .:-), přesto se nikde neprotestuje. Příkladem z astrofyziky je tzv. temná hmota nebo temná energie, která zamotává hlavu ve zdánlivě jasných principech ve skříních s teoriemi badatelů.

Překvapuje mě, že pan Flammarion v polovině 19.století ve svých mnoha knihách přednesl velmi zřetelné důkazy nejen o "Mnohosti obydlených světů", ale že byl zcela úmyslně skeptiky označen za bludaře, duchaře a pomatence. Do jiných jazyků byly překlady velmi úspěšně przněny a jemným skalpelem cenzora bylo vše vypreparováno(pod dohledem tehdejších skeptiků a odpůrců duchovní vědy ). Je třeba silný žaludek na srovnání jeho originálních prací a prvorepublikových překladů, které jsou dodnes v zmutované podobě, vykastrované a tak objemově o 3/5 chudší na vědecký materiál, možná je časem přeložím, pro ostudu těm, kdo prznili:-))

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Duše je přímo lastura a když přijde ten vzácný okamžik, tak se rozvine a nechá nás pocítit, že není uvnitř nás, ale že nás zcela přesahuje.

Romane s Tebou se velmi ztotožňuji, mluvíš z mé duše :-). Pokud půjdeme do této roviny, tak samozřejmě nejde o muže a ženu, ale já jsem v předchozích komentářích hodnotila více fyzický pohled na rovině fyzického těla, ne tak jemnohmotný. Nicméně v určité chvíli duše přijme tělo. Jsou ale vzácné okamžiky kdy jsme silně v kontaktu s duší a tam se rozdíly pohlaví stírají.

[40]: Pan Turnovský: „ ano každý si pod pojmem duše představujeme něco jiného”

Lidská duše jemné téma. Jen prosím, žádné definice duše.:-) Nechme ji volnost. Duše je jako peříčko, nebo dotek motýlích křídel. Možná je to jen vůně květiny, hudba v každém z nás, nebo perla v lastuře, kdo ví...

[38]: Duše je prvotním bytím a jazyk je projevem vědomí, tedy existence duše. Jazyk tvoří duši pouze ve smyslu neexistence trancendentna-čistě teoreticky, pouze tak...realita je velmi odlišná. V archetypálním obraze jde o polaritu, nejde o muže nebo ženu, podle mého pohledu.

To jsou ty odlišné pohledy na pojem duše...:)

[40]: Ano to je pravda. To si hodně poslední dobou uvědomuji i na jiných úrovních než těch běžných, i když i tam je to markantní.

A to Vás vede k myšlence, že tvůrcem duše je jazyk?

[39]: ano každý si pod pojmem duše představujeme něco jiného, tak je to ale se vším:-))

[38]: Ne, to si nedokážu představit. Nebo si každý z nás pod pojmem duše představujeme něco odlišného.

To je pro mne příliš akademický pohled. Anebo Vám vůbec nerozumím.

[37]: lidskou duši tvoří přece jazyk

[36]: Ale i v té syrové verzi jde o profil samečka a samičky. Nejde o to, že někomu vnucujeme určitou vizi a představu, od toho bych se dokázala odprostit, ale podstata je odlišná, ač za obojím stojí lidská duše.

[33]: "Společnost to právě šroubuje do extrémů. Předkládá Ti jaký by měl mít vlastnosti muž, jak se muž má chovat a co dělat" a dále "ženám je dovoleno si poplakat"

ano to je ono, to je ten symbolický řád svět, v němž žijeme a navíc jsme kastrováni jazykem - slova nestačí k přesnému sdělejí našich zkušeností

dekonstrukce binárních opozic neznamená jejich zrušení, ale jejich lepší poznání, lepší diagnozu, pro-hlédnutí

správně píšete muž i žena jsou člověk

další binární opozice:

člověk - příroda

se dá překlenout tak, že si uvědomíme, že člověk je součástí přírody

ale že se z ní vyděluje

kultura - příroda (vařené - syrové)

atd

Problém mužů a žen je, že očekávají od protějšku, že se bude chovat podle jejich představ. Ale to už jsme poněkud odbočily od tématu. Mám dojem, že neočekáváme klasické vzory muže a ženy, očekáváme SVÉ představy. A to je úsměvné.

[33]: Nevím Barčo, ale bezpohlavní je svým způsobem novorozenec. Ale s jeho vývojem časem pomalu přichází doba, kdy je nutné, aby se oddělil a poznal svoji identitu. Oddělí se od matky, ale splyne s něčím jiným. Neochudíme se o něco, pokud si ty podtóny odpustíme? S nástupem sexuality, je nutné se v pohlaví nějakým způsobem ukotvit. Nějak se mi to nezdá.

[32]: Daniela: Muž a žena. Bezpohlavně – prostě člověk.:-) Vztahy a přirozenost člověka. Člověk jako celek.

Žena a muž polarity. Ty vztahy, když se budeš dívat na muže ne jako na muže, ale člověka, tak tam není až takový rozdíl. Ve stavbě těla rozdíly samozřejmě jsou. Ale žena i muž mají stejné tělesné i duševní potřeby. Žena i muž mají v sobě oba principy.

Společnost to právě šroubuje do extrémů. Předkládá Ti jaký by měl mít vlastnosti muž, jak se muž má chovat a co dělat. Ale muž je taky jen člověk :-) Proto jsem také psala o tom, že každý sám v sobě cítí přirozeně, jakého partnera k sobě potřebuje – aby byl celistvý. Bez ohledu na to, co nám předkládají psychologové a společnost v časopisech. I muž má svoji Venuši v horoskopu, stejně jako žena Mars.

Dám příklad: Muž má oči stejně jako žena a v očích jsou slzy. Žena má výhodu, že si může dovolit být přirozenější. Je jí dovoleno plakat. U mužů pláč není vůbec žádoucí. Problém mužů a žen je to, že obě strany očekávají, že se muž a žena budou chovat podle vzorů, tedy polarit – muž a žena.

Ne, že se budou chovat jako člověk. :-)

P.S. Danielo já Tě zase obdivuji, že jsi schopna číst tak odbornou, psychologickou pro mě náročnou literaturu.

[31]: Tohle mi zaujalo, protože zmíněné myšlenky razí i Vámi doporučená Julia Kristeva. Vy máte pocit, že pokud se oprostíme od přirozené "opozice" muž/žena vztahy se odlehčí? Tím myslím nejen vztahy muž/žena, ale všeobecně. Jde to vůbec? Je to správná cesta? Lze vůbec vnímat muže a ženu bez podtónu který zmiňujete?

Na takové pohledy a vnímání by muselo být lidstvo na velmi vysokém stupni uvědomění. A nedokážu si představit, co vše by to v konečném důsledku přineslo. Asi je to směšné, ale možná mi to trošku zavání komunistickou ideou.

A pak žádný muž a žena není čistá opozice, každý z nás se více či méně přibližuje k opačné energii a z toho vzniká problém, z těchto kombinací. Nezdá se mi funkční, pokud by se smazal veškerý rozdíl, napětí. Vnímám to tak nějak bezpohlavně, ale možná nestojím z úhlu, který máte na mysli?

[26]: dovoluji si upozornit, že astrologové pojem archetyp neznali, dokud si nezačali ukazovat v Jungovi. Navíc je tu častá záměna archetypu za archetypový obraz - na Junga navazující astrologie pracuje s archetypovými obrazy, kterých je nespočet, zatímco púvodních jungovských archetypů tuším jen 7 - Jung pak provedl revizi a archetypy a archetypové obrazy rozmnožil a navrstvil na sebe.

Hamannová pracuje s archetypovými obrazy a navíc postavila jednu svoji knihu na strukturalistiicky pojatých binárních opozicích, ale ty jsou náchylné k ideologizaci - jeden pól bývá považován hodnotnější než druhý už od té základní opozice nahoře-dole, proto se snaží poststrukturalismus (inspirovaný Jacquesem Lacanem) ty binární opozice na nichž je zakotven symbolický represivní systém, v němž žijeme, dekonstruovat a to dokonce i takovou binární opozici jako muž a žena. Jde to těžce, ale jde to, zvlášť když si uvědomíme jak složitých vztahů je funkce žena - podobně jako muž - průsečíkem, že ji vnímáme vždy jako nějakou ženu, nějakého muže a ne abstraktum samo o sobě (tj méme)

[29]: Roman: „Nebo co je archetypem slova revoluce?” Síla, prudká změna, Oheň jako totální přeměna, vůdcovství. Vůdce jako beran. A velké revoluce bývají krvavé, rudé :-) stejně tak jako ten oheň. Je to opak evoluce. nebo jsi měl na mysli něco jiného?

Jsem se nevšimnul nového tématu, nevadí....:-)

Ohledně těch archetypů jsem vedle na vlákně napsal o Brigitte Hamann a o etymologii slova-archetyp.

Vezmu to lehce satiricky. Napadlo mě v souvislosti s otázkou zodiakálních archetypů, že si lze položit otázku podobně i v jiné rovině:

Co je archetypem bolševické revoluce v Rusku? Nebo co je archetypem slova revoluce?:-)

Měl jsem na mysli spíše etymologii slova, význam -než definici....nepřesně jsem to napsal, i když tu a tam definice význam mají..:-)

Dnes jsem náhodou vzal do ruky jednu knihu v knihkupectví, abych se podíval po něčem ohledně zdejší debaty. Prohlédl jsem ji zběžně, ale o archetypech jako takových tam mnoho nebylo:-) I když název to nasvědčoval. Autorka mluvila o astrologii a znameních sice velmi poutavě a přehledně, ale ten vývoj a vznik astrologie byl zde popsán ve smyslu-dlouhého, staletého empirického pozorování oblohy a předávání znalostí. Pokračovala zapojením symbolů jin- jang a popsala charaktery každého znamení, takže pokud by měl někdo zájem si o archetypech v astrologii přečíst, zatím neznám dobrou knihu na toto téma:)

Brigitte Hamannová:Dvanáct archetypů - Základní kniha o znameních zvěrokruhu

Anotace:

Existuje mnoho knih o astrologii, avšak jen velmi málo z nich je skutečně kvalitních. Dvanáct archetypů, jak autorka označuje znamení zvěrokruhu, představuje jedinečný nástroj k chápání našeho na pohled tak složitého světa.Každý archetyp je zde nahlížen z řady hledisek, ať jsou to symboly a mytologie, vztahy k tarotu a I-ťingu, analogie v bájích a pohádkách, ale i jejich odraz v barvách, rostlinách, minerálech a krajinách. Právě tato mnohovrstevnatost hledisek je hlavním rysem tohoto mistrně napsaného díla, které je nejen poučné, ale i díky pečlivě vybíraným ilustracím i krásné. Hojnost analogií činí z této knihy původně určené pro začátečníky mimořádně cennou příručku i pro zkušeného astrologa.

------------------------------

Napsala ještě:

Archetypy typologie

Cesta k životnímu cíli - výzvy, možnosti a cesty šesti typů osobnosti

Brigitte Hamann vypracovala na základě dvojice protikladných pojmů šest základních modelů lidského života. Předkládá rozsáhlou typologii, díky níž čtenář získá hluboký vhled do vzorců, výzev a šancí, které mu život nabízí. Dotazník mu pomůže objektivně a přesně vyhledat svůj typ a pustit se po stopě svého životního tématu.

* Polarity

* Sebeprosazení a ochota ke kompromisu

* Realismus a idealismus

* Anylýza a syntéza

* Subjektivita a objektivita

* Egocentrismus a svobodomyslnost

se vyvinuly z praxe astrologických zkušeností. Tato technika se mimořádně osvědčila v pomoci lidem, kteří hledají cestu k sobě, svůj životní cíl a seberealizaci. Jednoduše a přesto důkladně naviguje ty, kteří chtějí poznat, jaké zkušenosti a motivy formují jejich život a jak by mohli smysluplně využít své vlohy. Z těchto poznatků může čtenář dále rozvíjet vzory pro řešení svých problémů a objevit své životní poslání.

Archetyp (z řec. arche-typos, první vzor, ražba) znamená pravzor, tradicí posvěcenou a typickou postavu, představu, příběh. ta definice archetypu je též nutná k jasnějšímu pohlédnutí na otázku.

Pod tím pojmem si představuje každý leccos:-)....(definice z wiki)

Takže tedy pravzor a první ražba. To zní velmi zajímavě a logicky, možná už jen to samotné pojetí je dostatečné, aby bylo možné zahlédnout podivuhodný a řízený růst-vývoj ve stvoření.

[24]: Slávku, neberu to jako osobní kritiku. Naopak. S tím, co si napsal ve všem souhlasím – moje chyba je, že jsem to napsala tak jak jsem to napsala. Vážím si té názorové volnosti, rozmanitosti, která tu panuje. Je to velmi vzácné. Děkuji.

[23]: Barča: Tady se můžeš vyjadřovat libovolně. Já jsem nikoho nekritizoval ani Tebe.

[20]: Slávek: ad 52) Dobrá poznámka ohledně cyklu. Navíc čínské prvky fungují malinko jinak. Nelze srovnávat nesrovnatelné.

ad 53) Souhlas. Nevhodně jsem to vyjádřila ve svém komentáři a ještě horším způsobem jsem na to poukázala.

[21]: Miloslav: Já s tebou souhlasím. Se svým Sluncem se ztotožňuji, ač pro druhé nemusí být až tak čitelné, protože je zabarvené mnoha dalšími vlivy/není čisté, jak Ty píšeš.

Ale v živlech jsem se nezorientovala nikdy. Mám 5x vzduch, 3x vodu i oheň a 2x zemi. A já zemi cítím velmi. Ale je možné, že nechápu podstatu živlů :-(.

[18]: Barča: „A další věcí je, nakolik já jsem Vodnářkou a Ty třeba Kozorožkou? Když se podíváš do svého horoskopu, kolik tam máš Kozorohů a také živlů země?“

Archetypy Kozoroha, Vodnáře, stejně jako čínské opice, nebo jakékoli jiné archetypy jsou syntetické věci v čisté podobě se nikde nevyskytující.

V realitě se vždy vyskytuje pouze složení několika archetypů.

Takových syntetických archetypů, které nikde v čisté podobě neexistují se v řeči vyskytuje mnoho: dokonale dobrý člověk, dokonale špatný člověk. Naše média neexistence absolutních čistých kategorií zneužívají. A tak klidně dobrého člověka uvaří na tom, že odvysílají jeho jednu chybu a celý národ ho klidně zlynčuje. Ježíš to chápal rovněž: „Kdo jsi bez viny, hoď kamenem“. A nikdo nehodil.

Chtít dokázat základní principy tím, že je někdo ukáže v realitě je nesmysl. Stejně tak nejde v realitě ukázat třeba fyzikální abstrakce: dokonalou kapalinu, dokonalý plyn.

Existenci něčeho zjistíte, když použijete správné pozorovací prostředky. Když vyfotíte auto, těžko na fotce poznáte detaily pohybu.

[18]: Barča: Ale ony archetypy nemají co sedět. Sluneční znamení jsou archetypy ročního slunečního cyklu zatímco čínské archetypy jsou archetypy čínského dvanáctiletého cyklu. Pokud si vzájemně nesedí, je to naprosto v pořádku.

[18]: Já teda rozhodně Kozorožka jsem, ač v tomto znamení nemám jinou planetu, ale aspektuje mi ho Pluto a slaběji i Neptun s Měsícem. Kozoroha v sobě cítím, na kolik si ho na mne uvědomují druzí těžko říct. Zemského živlu mám nejméně, přesto se cítím velmi uzeměná a to u mne vnímá i okolí.

Já neříkám, že bych se nenašla v Opici. Ale i vzhledem k tomu, co píšeš, mě to není blízké.

Jen jedna malá poznámka. Možná přesně nesedí archetypy symbolů z Číny a západní znamení.

Ale možná je to také jen zdání. Proč? Protože kdybychom žili v Číně, přišla by nám naše znamení i v jejich živlech naprosto samozřejmá a přirozená. A říkali bychom to přesně obráceně. :-) Cože Vodnář, Kozoroh? To vůbec nesedí :-)

A další věcí je, nakolik já jsem Vodnářkou a Ty třeba Kozorožkou? Když se podíváš do svého horoskopu, kolik tam máš Kozorohů a také živlů země? Jinak mě osobně se moc líbí indianské horoskopy. Jsou o zvířatech a přírodních jevech. Ta jejich charakteristika vyplývá ze znalosti přírody a světa zvířat. Spoustu vlastností u zvířat právě najdeme u lidí a u sebe samotných. Možná to není takové to „hermetické” vědění, ale vědění přírodní. Vzpomeňte si na Ezopovy bajky. Zkrátka si myslím, že počtení v symbolech zvířetníku v jiné kultuře stojí za to. A někdy tam objevíte to skryté, to, co ve svém západním znamení nevidíte a přesto to tam je.

[15]: Bude to tak jak píšeš, výběr není náhodný. K určení těchto konkrétních napomohla jistě souhra mnoha činitelů, nejen zjevných a jistě nejen rozumových.

Na soužití Kozoroha s Opicí moc nesázím :-)).

[14]: Nezakazuji nic. :-) Jen upozorňuji na to, že „opilý kozoroh“ neboli „kozoroh s opicí“ se nedá srovnávat. :-)

Musím se přiklonit k Romanovi.

Nic není náhoda a symboly, které mají vzniknout vzniknou. Ať už vyšší zásah, nebo jiná moudrost, nebo cokoli. Symboly,které nemají význam se prost neudrží, časem vyšumí, protože jsou prázdné.

Podle mě si symboly z Číny a znamení nesouhlasí. Ale také jsou aplikovány jinde.

[12]: COŽE???? Tady se snad poprvé něco z Tvých úst zakázalo???? Není možné!

[11]: :-)) Ale Opice je ohebná, pružná, prohnaná, škodolibá, velmi živá, komediant. Kozoroha vnímám trochu přímočařeji, seriózněji, pevněji.

[10]: Daniela: Nemluv tady o opilých kozorožcích! :-)

[8]: Kozorůžek pěkně šplhá do výšek v horách. Kozorůžek je přece kamzík. Vůbec není nemotorný. Opička šplhá po větvích také do výšek.:-)

[9]: No pěkně jsi z toho vybruslil :-) a co ten Kozoroh s Opicí?

[8]: Myš má v sobě spoustu elektroniky a je symbolem mderního věku a proniknutí počítačů do každého stolu. :-) A Vodnář je stejně moderně zaměřen. :-)

Vidíš, že je to stejné. :-)

[7]: No nevím Barčo, nemám čínská znamení nijak najetá. Je tam Krysa ne Myš, myslíme jedno a to samé? Vodnář je roztržitý, ne rychlý. Jako klevetivého ho také nevnímám, zdroj energie ano, ale pro mne ne energický. Ale to může být samozřejmě jen můj subjektivní pocit. Já jsem zkostnatělý Kozorůžek a také mrštná a obratná Opička :-), tak nevím nevím.

[6]: Vodnář – Myš: Neklid, myš pobíhá, shromažduje, neposedí, šramotí, píská, má energii, akce. Vodnář pořád má nějaké myšlenky, sám od sebe, neklid, energie, klevetí – komunikace. Když si ty vlastnosti v těch charakteristikách přečteš, v podstatě jsou podobné, jen jinak vyjádřené. Je úplně jedno jestli je to malá myš, nebo Vodnář jak ho známe.

Barča: Až tak podobné to není. Zkus mi z vlastní hlavy vymyslet spojitost Vodnář/Myš, nebo Kozoroh/Opice, navíc čínský kalendář má zcela jiný rytmus.

Miloslav: Já chápu návaznost v kruhu a symboliku. Ale říkala jsem si, proč zrovna takový výběr. To co píšeš v posledním příspěvku čtu poprvé.

[3]: Daniela: Kdo ví?

Možná v Babylóně použili co je jim známé.

Znamení Panny se původně jmenovalo „zavlažovací kanál“. Po sklizni se vše zvážilo a obchodovalo, takže znamení Váhy.

Navíc v době vzniku znamení vypadala ekliptika jinak, než dnes. Prý jaro začínalo Plejádami, tedy souhvězdím Býka, což bylo symbolické. Plejády je otevřená hvězdokupa, prostě nakupení hvězd. Začátek zvěrokruhu v Babylóně začínal tedy „Hvězdami hvězd“. Pokračoval samotným Býkem („Vůl nebe“), pak Orionem („Věrný pastýř nebe“), pokračuje Perseus („Stařec“), dále souhvězdí Vozka („Meč“), přes Blížence („Velká dvojčata"), pak Rak, Lev, dále Panna („Zavlažovací kanál“), Váhy, Štír, Střelc, pak Kozoroh („Kozoryba“), Vodnář („Velký muž“), Ryby („Velká vlaštovka“), dále souhvězdí Andromeda, a nakonec Beran („Zemědělský dělník“).

[3]: Ty archetypy jsou stejné, nebo velmi podobné myslím všude. Ve všech kulturách. I ty popisy sedí, přestože se jedná pokaždé o jiné zvíře. Vodnář – Myš (Čína) – Hathor (Egypt) Archetypy jsou dané částečně živly, alespoň myslím. A zase se to odvíjí od toho „vědění” o člověku, přírodě a všeho. Nevím, myslím si to.

[2]: Měla jsem na mysli, čím je podložen výběr těchto konkrétních archetypů? Proč zrovna tyto? Říkala jsem si, zda nemáte někdo z Vás informace, které mne chybí :-).

[1]: Zajímavá otázka Danielo:-)! Nerozumím tomu co si představíš pod pojmem rozklíčování přesně...

Ohledně archetypálního původu zvířetníku se necítím rozhodně povolaný k tomu něco říkat. Jediné co mi k Tvé otázce napadá, že Boží dílo je podivuhodné! :-) to je počátek veškerého rozklíčování, kdy si člověk uvědomí Jeho(Boží) existenci a nezměřitelnost a nespočitatelnost jeho Cest!

A co zvířetník Romane, proč právě zmíněné archetypy? Umíš to rozklíčovat?