Lidské tělo jako software

Slávek. Lidské tělo jako software

Na jiném vlákně jsi napsal výborný článek o paměti (informaci). O tom jak je skutečně člověk a jeho život naprogramovaný.Tedy jakou má výbavu, potenciál a co z něj je nebo není možné dosáhnout, kam je jeho směřování - všechny dary i "nedary"- které lze proměnit v dary a obráceně, kdy dary lze zahodit. Naprogramování - určitá osudovost a postupné rozvíjení programu - jednotlivé komponenty toho programu a postupné propojení a spojování jednotlivých komponentů

V zárodku je uložena informace - to je také ta věta, kdy část obsahuje informaci o celku. Takže jsme u astrologického programu - dat,hod,místo narození. Čím člověk více chápe souvislosti (zákonitosti) Universa o to víc není důvod si na nic stěžovat.

Takže, když se podíváš na můj horoskop a já ho chápu sama též - nedivím se já ani Ty o čem tu píšu, proč mám takové či oné myšlenky a úvahy, odkud přicházejí apd. A to samé lze vypozorovat z osobního života.

Otázkou při tomto poznání tedy právě zůstává - to, proč se lidé obvińují, viní, trestají sami sebe, když tedy mají naprogramováno to či ono - stačí to přijmout a naučit se s tím svým prográmkem zžít.

[19]: :-)) já myslím, že je nutné dostat párkrát po papuli, abychom si osahali jak a co je pro nás užitečné, co nám dělá dobře a co nám škodí.

V určitém věku se očekává, že takové karamboly už máme zpracované a cyklus se pomalu opakuje, nicméně je možné postoupit do jiného poschodí :-).

[18]: Všichni máme ve vnitřním uchu čidýlko pro rovnováhu, jen ho holt moc nepoužíváme. :-)

Řekla bych, že jde také o to, že menší nerovnováha je normální, nejsme roboti. Ale my místo abychom udělali mírná opatření, jak naznačuje Roman (zvolnit, příroda, pohyb, introspekce), tak nasadíme uměle obranu těžkého kalibru léky, specializovaná vyšetření, chemii. Anebo příznaky zcela ignorujeme, částečně se znecitlivíme a výstražný signál přijde později s větší razancí, kdy i náprava je mnohem brutálnější, aby vůbec byla účinná.

[16]: Nechci Tě zkoušet z interny. Jen mi to samotné slovo „program” nebo „sw” nešlo do té medicíny. Mate mě to. Tím Tvým popisem té cukrovky je to jasnější.

[14]: Barča: „Název vlákna mě přijde děsivý.“

Navrhni jiný.

Barča: „Nejsem technik, takže vůbec nejsem schopna to tímto technickým způsobem pochopit.“

Vyber libovolnou nemoc, která nezačne fyzickou destrukcí orgánu. Třeba cukrovka.

Cukrovka I. typu vzniká tím, že tělo autoimunitní reakcí zničí buňky vyrábějící inzulín. To je chyba programu těla, chybný program ničí vlastní zdravé buňky, dokonce životně důležité.

Dokonce jsem se v literatuře dočetl, že dochází k SELEKTIVNÍ destrukci buněk vyrábějící inzulín. Tedy jedná se o naprosto záměrný program. Možná ale literatura lže, nejsem odborník.

Slinivka břišní je na začátku fyzicky v pořádku, jen si jí tělo sadisticky zničí – nějakým chybným programem chování imunitního systému.

Cukrovka II. typu vzniká sníženou citlivostí tkání k inzulínu. Opět chyba programu a to v programu odpovědi na podnět – hladinu inzulínu. Dokonce se léčí antidiabetiky – léky zvyšující citlivost tkání na inzulín, tedy de facto změnou programu.

To jsou nejběžnější druhy cukrovky.

[14]: Myslím, že vznik nemocí souvisí s NEROVNOVÁHOU nikoli s programem. Nerovnováha může být vnitřní → v těle něco chybí, nebo přebývá.

Máš pravdu, ale lépe je to obrátit. Ve skutečnosti už materiální podstata a fyzika a chemie má tendenci vše v těle znerovnovážnit. Hlavní funkcí těla je tedy nastolit rovnováhu, na což vydá tělo mnoho úsilí a mnoho regulačních mechanismů.

Selhání rovnováhy může být buď fyzické – například když někomu v hladomorně nedáte 3 měsíce najíst, nebo dojde k smrtelnému zranění nožem, pak je to definitivní a nepatří to do těchto chyb.

Nerovnováha těla je ale v jiném případě selhání mechanismu těla, konkrétně jeho schopnosti držet rovnováhu. Nedošlo-li by k selhání programu nastolujícím rovnováhu, tělo by – není-li fyzicky problém – tuto rovnováhu udrželo. Ergo by nedošlo k nemoci.

---

„Nerovnováha může být vnější → tělo napadne bakterie, virus a je v převaze, tělo se svými obrannými mechanismy neubrání.“

Nikoli, baktérie a viry napadají tělo neustále, každičkou vteřinu v obrovských hejnech napadají tělo.

Důvodem nemoci či nerovnováhy je chyba sw, tedy v tomto případě chyba obranného mechanismu, který nezvládne situaci, který jindy zvládal.

Ve své podstatě třeba běžné očkování není nic jiného, než vytvoření programu na obranu v imunitním systému. Imunitní systém se „naučí“, vytvoří si program na boj s daným záškodníkem.

---

„Nerovnováha nebo spíše extrém je i to, že se vám stane úraz, který poškodí orgán. Nerovnováha je, když se v těle přenášejí vadné, dědičné buňky. Nerovnováha způsobuje poškození orgánu a tím se zhoršuje jeho funkce.“

Však ano, fyzické porušení orgánu je problém. A vedle toho je možné také narušení programu orgánu.

Vadné dědičné buňky jsou zase chybou programu, chybné informace.

Vadný program jakéhokoli druhu dokáže fyzicky zlikvidovat orgán – v takovém případě pak ani náprava programu činnost neobnoví a porucha je definitivní.

[10]: Mám několik poznámek.

1) Název vlákna mě přijde děsivý.

2) Nejsem technik, takže vůbec nejsem schopna to tímto technickým způsobem pochopit.

3) Téhle větě vůbec nerozumím.

Slávek :„ Jinak řečeno, jakýkoli problém v programu kdekoli postihne tu část těla, která je tímto programem ovlivněna. Je těžké vůbec přehlédnout nekonečné množství různých programů a vědomí, které se byť jen na úrovni lidského těla odehrává”

Myslím, že vznik nemocí souvisí s NEROVNOVÁHOU nikoli s programem. Nerovnováha může být vnitřní → v těle něco chybí, nebo přebývá. Nerovnováha může být vnější → tělo napadne bakterie, virus a je v převaze, tělo se svými obrannými mechanismy neubrání. Nerovnováha nebo spíše extrém je i to, že se vám stane úraz, který poškodí orgán. Nerovnováha je, když se v těle přenášejí vadné, dědičné buňky. Nerovnováha způsobuje poškození orgánu a tím se zhoršuje jeho funkce.

Těch příčin, kdy dojde k nerovnováze může být celá řada. Vnitřní a vnější vlivy. Příčina nerovnováhy může mít fyzický i psychický podklad. Spousta onemocnění vzniká na obojím podkladě – psychosomaticky.

[12]: :-) Teď už je to jasné, proč v Africe doktora neseženete.

[11]: Kam nechodí Slunce , tam chodí lékař..velmi pravdivé i v souvislosti s tím živlem ohně!

[10]: Miloslav:

Přísně vzato ovšem nemoci sw, tedy vadné informace se neprojevují jenom nemocí. Člověk se ztrátou opatrnosti a pudu sebezáchovy například skočí pod auto, nebo uvede rodinu do bídy tím, že vše prohraje v automatech, nebo podepíše nevýhodnou smlouvu. Ale třeba také dělá kaskadéra, nebo bojuje s drogovým gangem v Kolumbii. Ne všechny poruchy sw tedy léčí lékař.

To je přesné! Vadná informace vždy nastaví poruchu s různým pozadím, jde o to kde jedinec reaguje nejcitlivěji, kde je zranitelný, nastupuje tedy nemoc, úraz, destruktivní vztahy, existenční problémy, různé dramatické události. Jde o signál, že jdeme podle vadné informace a že je nutná korekce. Poté je nutné nastavit jiný program.

[2]: „Otázkou zůstává nakolik je tedy náš život, tělo naprogramované a do jaké míry jsme ho schopni ovládat, vést a určovat směr. Myslím, že spousta věcí se „programuje”tak nějak samo, ze stávajících podmínek, v přítomný okamžik, jen tím, že se něco děje. Neumím to vyjádřit. Vlastně nevím. Všudypřítomná je spíše určitá synchronicita. Je synchronicita programování, nebo jen určitý jev?“

Otazníky možná vznikají proto, že většina lidí se rozhoduje mezi dvěma variantami: Buď není ŽÁDNÁ svobodná vůle a nebo je TOTÁLNÍ svobodná vůle. Rozhodují se a) nebo b), ale realita bude jinde.

Některé věci jsou pevně naprogramovány a nikdo s nimi nehne. Jsou určitá pevná pravidla, říká se jim fyzikální zákony či další zákony.

Tělo se slouženo z mnoha „součástek“, přičemž každá má svůj vlastní nezávislý program. Prostě se do jisté míry řídí sama, vznešeně by se dalo tedy říci, že každá část těla má své vlastní vědomí.

„Součástky těla“ se združují do vyšších celků. Atomy do molekul, molekuly do kusů chcemických látek, chemické látky spolu s tvarem do mikrostruktur buňky, ty se sdružují do buňky, buňky do tkání, orgánů a orgánových soustav. Každý z těchto celků má rovněž vlastní programy, kterými se řídí.

Tělo samotné pak řídí určitý celek, možná mozek, ale nejenom ten. Řada procesů probíhá nevědomě s cílem, který nám není zcela jasný a zcela znám.

Ve skutečnosti i člověk je jen buňkou dalších celků – rodiny, rodu, společnosti, lidstva, Země, naší galaxie, vesmíru, …

Jinak řečeno, jakýkoli problém v programu kdekoli postihne tu část těla, která je tímto programem ovlivněna. Je těžké vůbec přehlédnout nekonečné množství různých programů a vědomí, které se byť jen na úrovni lidského těla odehrává.

Je třeba si ale uvědomit, že jsou i fyzické nemoci. Orgán, který je zničen nepracuje stejně jako orgán, který je v pořádku, ale jeho sw nepracuje, nebo sw nadřazené jednotky.

Příbuzné programy se mohou ovlivňovat, samozřejmě. Tento fakt je předpokladem, na kterém staví čínská medicína, která jen ovlivňuje sw.

Přísně vzato ovšem nemoci sw, tedy vadné informace se neprojevují jenom nemocí. Člověk se ztrátou opatrnosti a pudu sebezáchovy například skočí pod auto, nebo uvede rodinu do bídy tím, že vše prohraje v automatech, nebo podepíše nevýhodnou smlouvu. Ale třeba také dělá kaskadéra, nebo bojuje s drogovým gangem v Kolumbii. Ne všechny poruchy sw tedy léčí lékař.

[8]: Máš pravdu, spousta nemocí, nebo jejich příznaků vzniká na psychologickém podkladě. Ať už je to ten stres – žaludeční vředy, jako určité varování. Nebo neschopnost řešit životní situace, tedy neschopnost se pohnout z místa, to bývají různé bolesti a stuhlosti zad, páteře, kloubů.

Onemocnění z lásky, tos napsala hezky. Ano, lidé mají potřebu se obětovávat pro druhé, je to určitý projev lásky, který většinou nakonec tu skutečnou lásku zabíjí a zůstane jen ta nemoc.

Skutečná láska dokáže uzdravovat jen tím, že je. Skutečná láska nepotřebuje oběti. Samozřejmě existují vyjímky – vitální indikace, jako dárcovství orgánu v rodině apd. Ale to už jsou extrémy.

[7]: Ano to máš pravdu, většinou takovým lidem chybí chuť/síla do života. Prostřednictvím nemoci také dávají vzkaz okolí: Všímejte si mi, potřebuji pozornost, péči.

Když malé dítě onemocní, matka ho obvykle konejší, hýčká, opečovává. Dospělý má často zakódovánu tuto vazbu a podvědomě si o ní říká.

Také to může být vzkaz, tak jak doposud funguji, už nemohu. Nemoc nás sama tlačí do přehodnocení dosavadního života.

A někdy to může být dostatečná výmluva k tomu, abychom nemuseli vyvíjet aktivitu a měnit způsob žití, nemuseli řešit nepříjemnosti, které nás obklopují, nebo se na nás hrnou. Raději tedy onemocníme.

V neposlední řadě si myslím, že jsme schopni onemocnět z lásky pro druhého. Jsme natolik citlivý, že přebíráme ochotně bolest blízkého a snažíme se mu ulehčit svým onemocněním. Často je to vidět u dětí.

[6]: Lidé nemocní jsou často slabí, unavení. Ne – mocní, nemají žádnou moc, chybí jim síla. Chybí jim síla fyzická, stejně tak kolikrát síla duševní.

A jak píšeš, je těžké pochopit hloubkově sebe sama a přijmout se ve své přirozenosti a hlavně bez předsudků jakýchkoliv. To musí každý sám za sebe, tady není žádná pomoc, ani kompromisy, ani přátelé, ani odborník, tady člověk stojí úplně sám a jeho skutečná jedinečnost.

A od toho se vlastně odvíjí i to, že si lidé sami ubližují, sami sebe trestají, mají pocit viny – právě tím postojem k sobě samému, který kolikrát není ve shodě s okolím, partnerem, rodinou apd.

A pak ten jejich vnitřní boj, napětí, neharmonie může vyvolat nemoc.

[5]: Ano a také nemoce - nemít emoce, nebo také špatně zpracované, potlačené.....

I ty příběhy jak zmiňuješ jsou v pořádku. Zjevný pohled, ač můžeme stát při dotyčném blízko, nemusí být jedinný pohled.

[4]: Víš, já to takhle nedokážu posoudit. Mám dvě kamarádky, které jsou stejně staré se mnou a podstoupily ji. Jedna má tři děti, spokojené manželství, její maminku znám také, myslím, že spolu mají dobrý vztah. Druhá kamarádka má dvě děti, sice to partnersví tam nefunguje, její maminka už nežije, ale kdysi tu hysterektomii podstoupila také, takže je tam určitá neharmonie a dědičnost.

Takhle do hloubky, jak píšeš o té příčině a vzniku, opravdu nevím. Asi to možné je.

Medi – cína.

Medi – tace.

Je to podobné. Jedno léčí tělo a druhé duši.:-)

Pokud je žena např po hysterektomii, je to dle mého pro ni informace nejen o fyzickém těle, ale také o tom, že cosi není v pořádku na jemnějších a hlubších úrovních s jejím ženstvím. Může být jako žena nepřijata, může mít komplikovaný vztah s matkou, se svojí sexualitou apod..

Na fyzickém těle je takový zákrok samozřejmě nevratný a automaticky s tím přichází i další symptomy. Žena je vlastně uměle/předčasně vystavena přechodu a všemu co s ním přichází, a to bez ohledu na svůj třeba i mladší věk.

Pokud v takovou chvíli žena sáhne po alternativě a léčí zároveń i svoji duši. Má šanci i přes své zmrzačení své ženství nově nalézt, přijmout a žít.

Co se týká opuštění starého vzorce a na kolik jsme vlastně volní a svobodní ve své vůli, když si uvědomíme, že taková žena byla třeba od dětství zneužívána, je druhá věc.

[2]: Já mám za to, že naopak při chronickém onemocnění je platnější východní medicína. Proces uzdravování je sice zdlouhavý, ale efektivní. Také myslím, že je v takovou chvíli nutná nejen alternativa, ale psychohygiena a změna životní a to tuší v takovou chvíli i klasický lékař, jen nemá čas a páky na to, aby s "pacientem" někam popošel.

Když vezmu třeba triviální příklad: Kolik kuřáků přestane kouřit, když ho lékař vybídne a má k tomu důvod? Kolik tloušťíků se rozhodne opravdu zhubnout, přestože je jejich kila navíc obtěžují.

A ve zmíněných případech je třeba se komplexně zamyslet nad svým životem a od podlahy přehodnotit. Druhá věc je, nakolik jsme opravdu hlavní pákou nad svým životem, na kolik jsme volní v různých situacích.

Mně nikdy neseděl pohled, že vše je striktně dáno a nemůžeme věci příliš ovlivnit. Nicméně čím jsem starší, tím více si uvědomuji, jak je těžké se vyvázat z určitých vzorců a pavučin.

Slávek: „Informace a sw řízení jsou všudypřítomné.”

Popsal jsi to velmi dobře, velmi odborně, velmi technicky, velmi věcně, jako robot – nutíš mě přemýšlet. Dobře, zkusím to.

Mozek a nervová soustava jako řídící centrum – živel ohně, to vysvětlení je jasné. Co se týče té hrubé práci mozku, tohle je vidět na lidech ve vigilním komatu, při apalickém syndromu. Nebo při částečném ochrnutí.

Buňka jako samostatná specifická jednotka s vlastní funkcí, ano, třeba červená krvinka je nosič kyslíku. Píšeš, že buňky mají v sobě zakódovaný program na sebezničení i na sebeobnovu. To souvisí s nemocemi, ale také s dědičností a špatným přenosem informací v buňce, ale také s možným uzdravením.

Medicína právě nezná vyvolavatele, tu příčinu, kdy se buňka rozhodne sama sebe zničit. Ano, pak jsou vlivy vnější, které tomu sebezničujícímu procesu napomáhají.

Západní medicína ve svých principech jde od té jedné buňky, k orgánu, k soustavě. Proto možná není tak celistvá, komplexní a proto je agresivnější. Proto se stanovují diagnozy na základě biopsií, kdy vám odeberou vzoreček tkáně z ledvin, žaludku, uzlinu apd a mikroskopicky se posuzuje poškození buňky. Proto se provádějí odběry krve – analýza, nebo specifické zaměření na postižený orgán – CT,UZ, apd.Proto se provádějí funční vyšetření jen určitého systému - trávicí trakt (pasáž jjícnem) funkční vyšetření plic (spirometrie), funkční vyšetření srdce ( zátěžové EKG) apd.

A stejně tak jak je zaměřena diagnostika, podobně je zaměřena léčba, která spočívá hlavně ve farmakoléčbě. Proto jsou léky na žaludek, srdce, nervy a proto jich je tolik. Plus rady lékaře, eliminovat ty vnější sebeozničující vlivy.

Východní medicína jde opačně. Jde přes člověka jako celek. Takže východní medicína je určitě výbornou prevencí.

Ale pokud má člověk nějaké chronické onemocnění v určitém stadiu,( tím stadiem se myslí určité nevratné poškození orgánu) je podle mého názoru velmi těžké a hlavně zdlouhavé léčení principy východní medicíny. Myslím si, že také v tomto případě hraje velkou roli celkový zdravotní stav a věk toho člověka. Jen odhaduji, možná špatně.

Slávek: „Informace a sw řízení jsou všudypřítomné.”

Otázkou zůstává nakolik je tedy náš život, tělo naprogramované a do jaké míry jsme ho schopni ovládat, vést a určovat směr. Myslím, že spousta věcí se „programuje”tak nějak samo, ze stávajících podmínek, v přítomný okamžik, jen tím, že se něco děje. Neumím to vyjádřit. Vlastně nevím. Všudypřítomná je spíše určitá synchronicita. Je synchronicita programování, nebo jen určitý jev? Například: Japonsko postihlo ničivé zemětřesení. Na obloze tomu astrologicky odpovídá postavení hvězd. Ale Japonsko je zvyklé na časté zemětřesení, to je oblast, kde se zem třese každou chvíli. Jak jsem se dočetla už malé děti se učí co dělat, když začne zemětřesení. Otázkou je, proč toto zemětřesení bylo tak ničivé a ne jako ta ostatní. Myslíš, že to skutečně způsobilo jen postavení hvězd?

Barča: Informace a sw řízení jsou všudypřítomné.

Samotná buňka se schopná si většinu činností zařídit naprosto sama. Nezávisle na zbytku organismu. Buňku lze pěstovat v živných roztocích.

I buňka má své programy. Pokud se rozhodne preferovat sebe, vzniká rakovinný program. Kromě toho má třeba buňka program sebezprovození ze světa. I to, že se buňka rozhodne pracovat pro dobro vyššího organismu jako celku je její program. Jeden z možných. Mimoto probíhá obrovská spousta chemických reakcí a procesů, které buňka zvládá opět bez pomoci.

Každý orgán má svůj vlastní sw. Stejně třeba jako srdce.

Mozek a centrální nervová soustava v člověku to jen dolaďují. A stejně většina řízení probíhá bez přemýšlení.

O to více z tohoto hlediska vynikne ohnivá podstata mozku z hlediska živlů. Mozek nedolaďuje detaily, on dělá jen hrubou práci a hrubé řízení. Posílá povely a zjišťuje aktuální situaci. A pomocí zpětnovazebních smyček zajišťuje rovnováhu prostředí a připravuje tělo k cíli, ke kterému se rozhodl. Mozek tedy víc nařizuje, ale detaily nechává níže – je tedy více živlově ohnivý.