Vliv jazyka na naše vnímání světa

[18]: Mám trošičku svou teorii a rozděluji jazyky na prostorové a časové.

Angličtina je typický prostorový jazyk. Relativně pevné pořadí slov ve větách s minimalistickými prvky, které se nedají vnímat naráz jako obraz – třeba minimalistická gramatika. Ovšem ouha, v takových jazycích je problémem vyjadřování času, a v angličtině je to dost znát. Snaha převést čas do pořadí vět. Navíc je to silně idiomatický jazyk, tedy stejně algoritmicky se s významem dostanete dost na scestí, stejně tak jako neexistující přesná pravidla jak přečíst psaný text.

Čeština je zase typický časový jazyk. Pevná pravidla jsou zminimalizovány, význam se tvoří algoritmicky citem a nedílnou součástí jazyka jsou podtóny a citové podvýznamy. Přehazovánm časové posloupnosti slov, různými důrazy lze rozehrát obrovské nuance významů.

Prostorové jazyky mají typicky obrovskou slovní zásobu, aby se dalo efektivně vyjadřovat. Časové jazyky vystačí s daleko menším množstvím slov.

Třeba hanáčtina, což je kraj, kde teď pobývám je čeština s mnoha zakomponovanými prvky prostorového jazyka. Tím došlo k nárůstu slovní zásoby, ale menší schopnost tvořit časové nuance.

Prostorový jazyk cvičí paměť, časový význam.

Možná, že čínština je zajímavým konglomerátem. Počet znaků, který se můžete obrázkově naučit je dán kapacitou mozku. O to více Číňané musí tedy recyklovat slova (což mi vnímáme jako básnickou řeč) a blížit se časovému jazyku. Možná proto více vnímají čas. Nicméně čínsky neumím, takže třeba budu vhodně opraven.

o vlivu jazyka na konstruování našeho pojímání světa najdete zajímavý text o filosofa Viléma Flussera na http://www.rezonance.cz/wp/vilem-flusser-cas/

V jednom filmu byl inteligentní toustovač a ten tvrdil: „Toustuji, tedy jsem.“

Pavel Turnovský: Doporučuji wikipedii, zjistil jsem, že většinu čínských souhvězdí včetně popisů kdosi na wikipedii umístil. Je to velmi poučné.

Ohledně té páteře, to je vynikající postřeh! Máte naprostou pravdu! Precese není nic jiného, než toto.

A s jazykem jako fašistou souhlasím. Mám pocit, že jazyk člověka ovlivňuje více, než se zdá. Někdy mám pocit, že národní povahy jazyk hodně tvoří.

[15]: Přelom v pohledu pana Grygara je překvapující, už jsem od něho četla téma Věřím v boha a musela jsem se ujistit, že autor je opravdu totožný :-).

Nepodceňuji Velký pátek ani velikonoční sobotu, chystám se na rituál :-). Navíc já byla na Velikonoce počata, tak vždy nostalgicky zavzpomínám :-))). A samozřejmě jsem si po svém užila i víkend s jarní rovnodenností. Cítím v přírodě, jak se silně změní energie. Je to úžasné.

P.S.: Tvé příspěvky v diskuzi jsou vždy příjemné a osvěžující!

[14]: Milá Danielo! Moc se omlouvám, že jsem neodpověděl do diskuze dříve. Byl jsem velmi zaneprázdněn rozesíláním pozvánek na významnou přednášku astronoma Jiřího Grygara.☺ Autor těchto stránek byl tak velmi laskav, a "Pozvánku" na mé "naléhání" přece jen zveřejnil, kvůli včasnému zajištění dostatečného množství posluchačů-zájemců a noclehu!(viz článek na Novinkách)

Jsem šťastný, že jsem se dožil takového přelomu v myšlení velkého a věhlasného vědce- astronoma!

Tak trochu to -še souvisí se vším-, i s R. Descartem a věřím, že se shora na nás René "lišácky" usmívá!

----------------------------------------------------------

Protože jsem v poslední době více v kontaktu s "francouzskou astrologií" po webech apod., zabýval jsem se detailněji osobou R.D. a jeho myšlenky mě okouzlily, právě jeho snahy o hledání té tzv. Universální vědy.

Jeden z astrologů s nímž jsem trochu korespondoval je na něho velmi hrdý (jako na krajana) a nazývá Francii zemí filosofa Descarta. Přemýšlel jsem podle jaké významné osobnosti by bylo možné nazvat českou zemi, abych mu to vrátil! "Myslím, že jsem to nevymyslel!"

Nemám k němu zas nějaké osobní vazby, jem mi přišlo zajímavé něco k němu napsat z jiného úhlu pohledu, než bývá běžný.

------------------------------------------------------------

Už se mi tak nějak zastesklo po našem povídání v diskusi! Samozřejmě, že jsem pochopil směr Tvého komentáře.☺

Nezapomeň, že zítra je Velký pátek, den v který se otevírají hory a skály a vydávají své skryté poklady!Určitě to souvisí i s Vodnářem.

[13]: Zdravím Romane, já na to nešla až tak filozofickou úvahou. Mě ta věta (Myslím tedy jsem.) nakopla, protože ze svých životních zkušeností vím, že mé myšlení je schopné vyprodukovat neskutečné věci a situace často komplikuje. Prostě mému naturelu je přirozenější rozhodovat a zaujímat stanovisko z pocitu, tak nějak spontánně :-).

Nic proti Tvému oblíbenci, po doplněném komentáři nepochybuji, že nejen myslel, ale i cítil :-)).

Přeji čarokrásné velikonoční dny :-)!

[2]: Ohledně výroku Reného Descarta bych rád doplnil možná méně známé skutečnosti.

Osoba tohoto matematika, fyzika a francouzského filosofa je bezpochyby zajímavá a zaujala mne na něm osobně mj. jeho snaha podpořit nástup tzv. Le projet cartésien: la recherche d’une science universelle. "Fonder les mathématiques, tel est le projet des Méditations."

Tedy jde vcelku o tzv. Kartesiánský projekt: hledání universální vědy. „Co se týká matematiky je zde považován tento směr jako základ matematické vědy.Takový je projekt založený na Meditacích“-rozjímáních(uvažování), jak se René vyjadřoval ve svých dopisech spolupracovníkům.

K jeho velkým ctitelkám patřila „i žena“- švédská královna Kristina za níž do Stockholmu r.1649 odjel na pozvání, která se už dlouho zajímala o jeho filosofii. Narodila se 17.12.1626 jako dcera krále Gustava Adolfa a Marie Eleonory Brandenburské. Že byl tento filosof velmi citlivým-(tedy cítil) ☺ člověkem dokládají nejen jeho myšlenky, ale také skutečnost, že byl např. velmi silně rozladěn a rozhořčen procesem s G.Galileem a velmi jeho život i cítění odporný proces inkvizice (Saint-Office)poznamenal.

--------------------------------------------------------------------------------------------

Zde je doslovný citát této jeho myšlenky:

« Cette pensée, je pense, donc je suis, est la première et la plus certaine qui se présente à celui qui conduit ses pensées par ordre. »

"Tato myšlenka, -myslím, tedy jsem,- je první a největší jistotou, že se představuje (jako princip)jako to, co řídí myšlenky skrze řád.

Méditations métaphysiques (1641)

-----------------------------------------------------------------------------------------------

…Když tedy tato pravda: Já myslím, tedy jsem je tak pevná a zaručená, že ani ty nejpodivnější předpoklady skeptiků jí nemohou otřást, usoudil jsem, že ji mohu bez váhání přijmout jako první princip filosofie, který jsem hledal. “

Descartes, Rozprava o metodě IV.

-----------------------------------------------------------------------------------------------

Dubito, ergo cogito ergo sum.

v této podobě se věta u Descarta nikde nevyskytuje a o přídavek „pochybuji“ (dubito) se objevuje až v předmluvě z roku 1765, podepsané patrně pseudonymem Thomas, která byla převzata do vydání V. Cousina a je k dispozici i na internetu (Bnf/Gallica ) Tento dodatek zavádí pozornost nesprávným směrem, jako kdyby se Descartův argument zakládal právě na pochybnosti, a nikoli na jakékoli uvědomělé myšlenkové činnosti. Descartovi přitom jde o překonání pochybností, ne o pochybování jako takové. Thomasova formulace také prohlubuje nebezpečí nedorozumění, o němž jsem se zmínil výše.

…………………………………………………………………………

Pozn.spíše etymologická:

Latinskému slovu „cogitatio“ (abstr.) myšlení, přemýšlení, rozjímání je velmi příbuzné lat.slovo „co-gnosco“-ve významu poznávati(smysly i rozumem), znát , vědět, seznávati -používající v základu stejný kmen řeckého původu γνώσις – poznání, který se uchoval v základu myšlení veškerých filosofických směrů v pozdějších dobách.

--------------------------------------------------------------------------------------------

[11]: Ano máte pravdu, bez ohledu na nás, to je velké moudro. Jazyk má sílu, může být fašista, velký manipulátor, nemusí vůbec synchronizovat s tím, co se v nás děje a co bychom rádi vyjádřili. Ano může být i kódem, protože druhého jde velmi lehce naprogramovat.

Má zkušenost je, že největší věci se dějí v tichu (nebo lépe beze slov) někde v hloubce, jak osobní transformace, tak prožitek s druhým. Málokdy si takové "ticho" dovolíme.

Jisté je, že kdo něco ví, slovy neplýtvá :-).

[10]: rád a písemně se Vámi a bez ohledu na Vás vyjadřuje jazyk, tak jako ostatními z nás, někým řečí, jiným písmem :-D Ostatně Roland Barthes tvrdí, že jazyk je fašista, pro Barthese není rozdílu mezi jazykem a ideologií, jedinci nemohou sami jazyk změnit.Jazyk je kód, sytém hodnot, je arbitrární tedy totalitární.Po tom, co jsme ve 20. století zažili lze Bartesovi dát za pravdu.

[9]: Ano, já to vlastně také vnímám jako jeden celek. Za poslední větu Díky! Vyloudila mi úsměv. Vlastně se vyjadřuji ráda a písemně obzvlášť, takže s mými pocity to třeba nebude tak horké, jak jsem se domnívala :-))! Vážně trefné....

[7]: ještě poslední poznámka: to co Vás přinutilo reagovat byl jazyk

[7]: Descartovi už nestačí scholastické nesmysly. Mě osobně je to jedno, nezastávám dualistický koncept ducha a hmoty

[6]: Ve filozofii a vědě tomu bych rozumněla, ale proč v křesťanském idealismu? Ale když jsem nad tím znova zauvažovala, tak zrovna v astrologii by samotný pocit a intuice zajisté nestačil. Mysl i logika tu mají své místo a jdou s intuiicí ruku v ruce.

Já vycházela spíš ze sebe a zareagovala na citát spontánně, asi brnknul o mé citlivé místo :-)). Možná to bude tím, že cítit, je pro mne přirozenější (a možná i pohodlnější :-)).

[5]: právě proto jsem se proti ní ohradil :-) i když ona ta věta je významný metafyzický obrat ve filosofii i vědě, zakládá novodobý evropský a křesťanský idealismus

[4]: Ale ne, to je v pořádku, není co promíjet. Já se podvěsila pod Romanův příspěvěk, ale zobrazila jsem se nad Vámi :-).

Ta věta se používá, ale já ji nemám v oblibě. Myslím, že hlava dokáže vymyslet příšerné věci :-)). Já vítám, když se mi daří jet na pocit.

[3]: promiňte mé sebestřednosti paní Danielo, ukvapil jsem se ve své předchozí otázce, neviděl jsem jí příspěvek pana Romana.

[2]: Kdepak jste tu věto" Myslím, tedy jsem" paní Danielo v našich zdejších příspěvcích nebo alespoň v těch mých, našla?

[1]: Myslím, tedy jsem? To bych tedy nepodepsala :-)). Nemělo by to být, spíš cítím, tedy jsem ???

Několik latiských přísloví vztahujících se k -vlastně k životu:

Per aspera ad astra. - Přes překážky ke hvězdám.

"Nulla dies sine linea." Ani den bez řádky.

Cogito, ergo sum. - Myslím, tedy jsem.

Quidquid discis, tibi discis! - Čemukoli se učíš, pro sebe se učíš!

Quod licet jovi non licet bovi! - Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi!

Amor ut lacrima oculis oritus in pectus cadit. - Láska je jako slza, vzniká v oku a dopadá do srdce.

Sol lucet omnibus. - Slunce svítí pro všechny.