S kym budeme v nebi ?

Doplnění:

Vzpomněl jsem si na známého mystika a jeho úvahy, odkaz níže:

Vzdávám se hodnocení, jde pouze o téma spojité a je třeba vzít v úvahu století vzniku textů.:)

Z knihy Emanuela Swedenborga Nebe a peklo, téma Manželská láska v nebi

http://www.swedenborg.cz/clanky_frame.html

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1. Vím, že mnozí z těch, kteří budou číst následující řádky i vyprávění na koncích jednotlivých kapitol, si budou myslet, že to jsou pouhé výplody mé fantazie. Přísahám však, že to nejsou výmysly, ale že jsem vše opravdu zažil, a to ne v nějakém stavu nevědomí, ale za plného vědomí. Bůh se totiž rozhodl zjevit se mi a vyslat mě, abych vyučoval o věcech týkajících se Nové církve, církve, která je míněna Novým Jeruzalémem v knize Zjevení. Právě proto otevřel vnitřní součásti mé mysli a mého ducha, a tak nyní mohu přebývat v duchovním světě s anděly a zároveň v přírodním světě s lidmi, a to již [r. 1768, pozn.] po dobu pětadvaceti let.

I mě se otázka líbila, i způsob položení mi byl příjemný :-). Myslím, že odpovědi si byly ve své podstatě podobné.

S kým budeme v nebi?

Setkal jsem se s pokládáním této otázky mnohokrát a spíše se jednalo vždy o tazatele, který "pravdu" ve skutečnosti ani znát nechtěl. I kdyby to bylo možné dokázat na příkladech a zkušenostech tisíců lidí. Vyšlo většinou najevo, že se lidé obecně obávají poznat, kdo sami jsou a nepřipouštějí možnost, že existuje svět a člověk jinak, než je to v médiích a učebnicích. Jelikož je to otázka velice rozvětvená a odpověď na ní zřejmě též, nelze než nastínit směr hledání odpovědí.

Což nemusí být případ zdejšího tazatele...:)

Samo o sobě se podobné téma vyvolalo v situacích, když se předpokládalo že bude někdo z filosofického a ideového hlediska chycen do pasti neprůkaznosti svých tvrzení a ve snaze mluvit o tajemnu a záhadách jak je zvykem odedávna.

Je zde jistota v tom, že jsou živé bytosti, odlišné od člověka, které znají velmi dobře odpověď na tuto otázku. Jednotlivě si na odpověď bude však muset každý počkat až uzraje správný čas.

Takže bych se spíše vrátil k prohlášení, podobnému jako Milda a nechal to již být...

Je to zajímavá otázka.

Protože je zde mimo jiné duchovědné obory astrologie, proč také nezmínit ji.

Vše má ze samotné podstaty astrologické discipliny své zákonité příčiny a vztahy.

Člověk nepřichází na svět nahodile a bez cíle.

Pokud na této fyzické úrovni má vše své vysvětlení, které lidé spíše nechtějí pro jistotu a pro klid znát, o to více musí být řád a zákonitá příčinost v "nebi". Příchod duše lidské a načasování dle pohybu těles ve všech úrovních sfér na svět fyzické úrovně je rozhodně tedy daný "vyšší mocí" a rozhodnutím "Pánů horních sfér". Lidská duše tedy nemá rozhodně moc si vybírat, kdy se zrodí stejně jako kdy odchází...

Vkládání darů těm co odcházejí do západní říše, do místa dlouhého odpočinku fyzické schránky zůstávající po odchodu z fyzického světa, provází člověka od dávných dob.

Dary byly rozmanité a velmi mnoho prozrazovaly o smýšlení pozůstalých. To lze sledovat v archeologii a antropologii, kde se dozví badatel jaké byly zvyky a způsoby a je jich tisíce...

Zde ovšem nelze najít jinou odpověď než, že v posmrtnou existenci lidského vědomí věřil téměř každý.

Za sebe osobně mohu říci: kdo v těchto otázkách je "pokročilý" badatel, bude jistě souhlasit s tím, že to je mnoho v souvislosti s tím, jak hluboce nebo dalece je kdo informovaný o sobě samém, jak zná sám sebe.

Pokud nezná člověk své tělo, nebo spíše svá další těla(éterické a astrální a souvztažnosti) nemůže dostatečně pochopit ani mnoho jiných otázek k životu a vědomí.

Též je třeba říct, že pokud se budeme v této otázce pohybovat v známých pěti smyslech vnímání světa, budeme ve stavu podobnému bytí v mlze, nebo Platonově jeskyni. :-)

Proč cituji známou pasáž z evangelia Matouše(22 kap.), kde Kristus odpovídá saduceům, je po přečtení jasné.

--------------------------------------------

V ten den přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz:

24„Mistře, Mojžíš řekl: ‚Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘

25U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru.

26Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm.

27Naposledy ze všech zemřela ta žena.

28Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!“

29Ježíš jim však odpověděl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží.

30Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.

31A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil:

32‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých.“

33Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením.

Jak je to s naším vědomím a věcmi nebeskými po smrti i ve vztahu k milovaným i nemilovaným je skutečnost, na kterou odpovídaly různé náboženské směry už od dávných dob.

Lze si velmi jednoduše projít nebo přehrát v jakémsi osobním přehledu to, co se vybavuje lidem od dávných dob. Ať to byly situace podobné té, kterou popsal Platon ve svém podobenství o jeskyni, kde se střídaly obrazy a figury na kamenné stěně kvality lidského vědomí. Proč tedy neříci na rovinu, že veliká většina lidí je v této situaci i v otázkách jiných.:-)

Každý z těchto směrů to pojal ve smyslu výkladů a řešení po svém a dělat rozbory v tomto ohledu může vyvolat dojem, že je někdo přespříliš moudrý ve vlastních očích. To bych tedy sám za sebe nerad, protože nejen mne tyto otázky zajímají, ale každého člověka, i když dnes tvrdí, že je to naprosto jinak. Nebo že pokládat si podobné otázky je známka poruchy osobnosti nebo psychického stavu .:-)

Pokud používám pojem pravda a jistota, jedná se v našem prostředí na foru o pojmy, které vychází z osobních postojů k podobným otázkám a zkušenosti z různých směrů. Však je i otázkou co je vlastně pravda, nebo co si představujeme pod pojmem nebe.

Zda pravda je jen to co se člověku líbí nebo i to s čím bytostně nesouhlasí a bouří se představě, že něco je jinak než on sám chce.

Vnitřně každý cítí, že jakési pouto k těm co opouštějí fyzický svět existuje a není to jen otázka vyrovnání se nebo nevyrovnání se s odchodem.

Začít se ptát a hledat lze z různých stran a nějakou smysluplnou odpověď dostane každý člověk myslím podle svého současného stavu, podle své individuální úrovně v spirituální oblasti.

Je mnoho způsobů jak v těchto otázkách hledat, ale ne vždy je dotyčný tazatel schopen odpovědi snášet, aniž by došlo k nějakému sebepoškození nebo nevyrovnanosti v otázce vztahu k věcem neviditelným a transcendentním.

[5]: Romi, já napjatě čekám, co na téma prožitků bezprostředně po fyzické smrti přidáš.

Co se Tvé otázky týká, tak já si jista jsem, že vědomí po fyzické smrti pokračuje v jiné sféře, ale doložit to samozřejmě nemohu. Něco mi k tomu vede, ale není to nic, co by mohlo být vodítkem pro druhé.

[1]: To je velmi zajímavá otázka k zamyšlení.

Myslím, že tady na Zemi prožíváme věci jinak, než v nebi. Tady na Zemi máme tělo, což je velká část naší pozemské osobnosti, která obrovským způsobem ovlivňuje naše myšlení i naše prožívání. „V nebi“ budeme bez těla, tedy velmi mnoho věcí budeme vnímat a prožívat radikálně jinak.

„V nebi“ zmizí tělo a přestanou být tělesné věci důležité a nadobudou významu duševní spojení a spřízněnosti. Mohu se jenom domýšlet, jaké to bude mít důsledky. Možná, že dokonce zmizí i rozlišování pohlaví, nikdo nebude mužem ani ženou. Stejně tak nebudeme rušeni při pohledu na sebe i druhé jeho tělesným vzhledem, tedy budeme blíže tomu uvidět jeho skutečnou podstatu (důležité je „budeme blíž“, ne zcela uvidíme).

Naše myšlení a naše rozhodování se nebude řídit fyzickým tělem a jeho vlivem. Budeme se řídit myšlenkami neovlivněnými potřebami těla ani omezeními těla. O to více vystoupí na povrch naše myšlenky a duševní spřízněnosti a pouta. Tedy nezapomeneme na partnery, kamarády, děti, protože veškerá duševní pouta zůstanou. Přestanou být pro nás důležitá pouta čistě tělesná.

[1]: Jako první odpověď na mnoho otázek v prvním příspěvku bych velmi chtěl ocenit a poděkovat za velmi osobní otázky a téma! Neexistuje žádná církev a ani kněz(až na vyjímečné osobnosti), kdo by na tyto otázky byl schopen něco odpovědět.

Je to na první pohled možná poněkud rozporuplné téma a otázky, ale základní je pouze jedna, kterou by se dalo vše spojit.

Myslím si , že se týká otázky nebo odpovědi v tom, co člověk prožívá či neprožívá bezprostředně po své fyzické smrti. Rád bych o tom trochu promluvil, z hlediska toho co lze z dostupných zdrojů nalézt i ze své zkušenosti, ale nejsem si jistý zda je zájem o to, znát pravdu.

Proto jsem se rozhodl k prvnímu kroku, na základě zkušenosti a ten je otázka:

Jste si jistý(í) tím, že lidské tělo a vědomí člověka může po své fyzické smrti pokračovat v jiné sféře působení?

[3]: Já myslím, že koho potkat máme, toho potkáme a nijak to neovlivní naše společenská angažovanost. Co se svobodné vůle týká, tak čím jsem starší, tím jsem skeptičtější. Myslím, že v našich životech je jí mnohem méně, než jsme schopni přijmout.

Vycházím tedy z toho, že zmiňovaná nemoc/zvrat v životě dítěte, je podle mne v jeho cestě už dávno načrtnuta.

hmm, super, dik za nazor :)

velmi zaujimavy pohlad na vec a dost by to vysvetlovalo :)

a hladat vazby tu, existuje na to nejaky navod, ci je to take, ze staci si zit svoj zivot a ono to asi pride? :) ale teoreticky, potom staci len spoznavat co najviac ludi a ta "vazba" ci "iskra" uz preskoci, napr nieco ako "de ja vu" ze uz danu osobu/osobnost pozname ako keby "vecnost"? :)

skor myslim to, ze ako zistit, ci je to skutocna (nadprirodzena?) vazba, alebo len nieco ako "pobluznenie" alebo "spolocne zaujmy" .. rozmyslam ze ci sa mi take nieco uz stalo, alebo ine :) alebo si len namyslam, ze sa mi nieco take stalo, nemam to s cim porovnavat, je to ako keby som mal odmerat dlzku stola, bez akehokolvek metru, alebo ako keby mi niekto dal do ruky exoticke ovocie, napr akesi jablko a mal by som posudit, ci je velke, alebo male :) - kedze som nevidel ziadne ine, nemozem mat najmensie tusenie, ci je male/velke, jedine ze by som dal na nejaky "siesty zmysel" a pocitovo odhadol... hmm, lenze otazne je, ci sa taky pocit moze mylit :)

ale potom je teoreticky mozne, ze clovek prezije x-zivotov a stale nenajde tu "spriaznenu dusu" (vazbu) ? :)

ale napriklad, aby som bol konkretnejsi,, som taky sedivy priemer, stretavam skor menej ludi, obcas viac, podla toho ci cele dni sedim doma alebo z frustracie idem na dovolenku.. ale "mam problem" nadviazat s niekym "vztah" (ako ze 'dobry/cau ako/co nove?" sa da, ale nieco hlbsie a doverovat, to sa mi stane v extremne ojedinelych pripadoch.. a prave preto rozmyslam, ze ci tieto pripady nemozu byt nieco ako "vazba"... lebo ak si tieto ojedinele pripady premietnem spatne, tak vlastne nasledovalo tolko "udalosti" (prelomovych, zivotnych), bez ktorych by som tych ludi nepoznal, ... teda jedine, ze je to napisane v nasom "osude" a "osud" by to skor ci neskor "pokrivil" v jeho prospech.. (tj, napriklad: mam v osude sa stretnut s niekym v tomto zivote, a teda osud mi zariadi "nehodu" alebo "udalost" ktora ma nasmeruje na cestu X... bez tejto udalosti by som isiel napr po ceste Y.. - tj. inym smerom.. a teda ta spriaznena dusa/vazba by sa vzdalovala, teda fyzicky.. a cim dalej, tym narocnejsie by to bolo podla mna pre osud, aby ma "nasmeroval" - i ked toto pisem asi dooost chaoticky a tazko sa to chape co chcem povedat :) )

ale konkretne - predstavme si ze sa narodi dieta X, zije si normalny zivot, ale stane sa mu nieco, napr vo veku 7 rokov, cize este "za mladi" velmi skoro, a tato udalost mu radikalne zmeni zivot.. (napr choroba/uraz a podobne).. tym padom zmeni jeho myslenie/vnimanie reality (akymkolvek smerom, ale myslim ze vacsinou k lepsiemu), a vdaka tomu zmeni aj jeho konicky, ludi s ktorymi travi cas a podobne.. a prave toto presmerovanie z cesty X na cestu Y ho privednie na "krizovatku" kde stretne nahodnu osobu, s ktorou si priam dokonale sadne..

hmm, to len taka uvaha :) ale zaujimave je, ze ak zmenim jednu malickost v takychto uvahach, nakoniec je zaver brutalne iny, pripomina mi to "motyli efekt" (alebo butterfly effect).

otazne je, ci mame osud pevne dany, a nech robime cokolvek, osud nas nasmeruje tam kde mame byt, alebo mame absolutne slobodnu volu, a osud neexisutje a vsetko si len domyslame, ze "to je osud" :)

alebo mozno este viac na "zaciatok" uvahy - preco ma toto vobec zaujima? :D vobec nechapem, preco do tohto investujem cas a energiu.. nedava to logicky zmysel.. :)

[1]: :-) nemám to sice nijak potvrzené, ale myslím, že spolu budou všichni, ale asi ne tak, jak jsme zvyklí pobývat spolu zde na tomto místě, v tomto těle a s touto emoční výbavou, či vnímáním vůbec.

Můj dojem je, že naše vnímání při přesunu nabude zcela jiného rozměru a nelpí na vazbách, které byly zde, takovým způsobem, jak jsme zvyklí. Také si představuji, že se změní vnímání prostoru a místa, takže to že jsme někde na určitém místě s někým určitým, vlastně přestává fungovat, protože dle mého jsme poté všude.

Spíš bych tyto vazby hledala zde, v pozemském životě a to ve chvílích, kdy zcela neopodstatněně cítíme s někým blízkost, ačkoliv se nijak neznáme, nevídáme. Tím nemyslím lásku partnerskou, nebo přitažlivost fyzickou.

Myslím, že Duše se sama rozhodne, jak rychle se chce vrátit v jiné reinkarnaci.

Tož tak můj pohled....

Zdravim,

Mam tu jeden problem, zaujima ma vas nazor na to :-)

Predstavte si takyto scenar:

Existuje zena a muz a zoberu sa, po roku muzovi zomrie zena (alebo naopak), par rokov bude

pozostaly sam, a potom si niekoho najde, s kym bude zit az do smrti.

Otazka:

S kym bude muz v nebi? S tou prvou zenou, ci s druhou?

A potom snad nekonecno variacii a otazky typu:

Kto s kym tam bude?

Ak bude mus s druhou, s kym bude prva zena? Sama?

Alebo budu vo trojici?

Alebo kazda dusa s kazdou? (cize miliardy dusi na kope)

Alebo kazdy sam za seba?

Alebo sa "tam" (v nebi? na druhom svete?) nestihnut ani zahriat a uz idu do dalsieo zivota?

A tu sa mi naskytla dalsia otazka, ak by dany muz zil s jednou zenou ale v kazdom zivote inou

DUSOU, tak s kym bude az raz "dohra" tuto hru "telo na zemi" ?

Lebo cim dlhsie nad tym uvazujem, tym viac sa zamotavam :)

Napr, co ak teda duse nebudu s manzelmi ale s rodicmi? Na prvy pohlad to vyzera ze je to v

pohode teoria, ale co ak je rodina nekompletna? Alebo dieta je nasledkom znasilnenia, ci

podobne? Takze tiez nebudu "vsetci az do konca a na veky vekov spolu" ...

Preco take uvahy? Len mi to pride divne, ak su napr tie teorie nabozenske/krestanske ci

biblicke spravne, tak by vlastne po smrti sa mal kazdy mat rad s kazdym, ale ako mozem mat rad

niekoho, koho nepoznam? Ci hned spoznam celu jeho "podstatu" ? A potom akoze na vsetko

pozemske (manzelku, rodinu, deti, alebo aj kamaratov) zabudnem? Len tak? Ak ano, potom mi

pridu pozemske (chemicke?) city ako extremny podvod od Boha/stvoritela a budem ich

reklamovat..

No na teraz radsej staci, lebo uz to bude prilis dlhy prispevok, dik :)

I ked myslim ze neexistuje ziva bytost, co by dokazala odpovedat, aspon diskusia pomoze, mozno

inspiruje, ktovie :)