Geometrie v architektuře, umění mistrů.

[1]: ještě k tomu středověku

v posledním čísle magazinu UNI vzpomíná Zdeněk Justoň ve své serii portrétů na nedávno zemřelého Ferdinanda Seibta renomovaného německého bohemisty. Stojí za přečtení.

[11]: Vínu vůbec nerozumím. Víno mi buď chutná, nebo ne, takže mě je docela jedno, jestli je to Lambrusco, nebo nějaké drahé víno. Mám ráda lehká stolní vína, jaká se pijí přes den v jižní Evropě.

Piju příležitostně. Ve společnosti dávám přednost vinému střiku. Doma si občas dám skleničku po práci na uvolnění. Víno mám také spojené s psaním klasických dopisů. Mám doma schovanou lahev od vína z Řecka - ze Samosu, s vůní rozinek. Ta lahev v sobě nese příběh...

[12]: jenže je to tak, že už od začátku 80. let inklinuji k minimalismu

přes černobílé, dokonce šedobílé období

k několika málo grafémům na jednobarevném pozadí

[9]: Pane Turnovský, myslím, že u Vás toto máte zcela dokonale vyvážené. Vaše profese přímo podněcuje k malování. Astrologie na plátně - živly, barvy, aspekty, planety, znamení - jedno krásně doplńuje druhé. Abstrakce barev, přes různé přechody - umím si to představit.

Mé pojetí umění je jakoby polaritní, vzhledem k mé práci. Vnímám ho spíše jako krásno ve všem, ale zároveń to krásno má hlubší smysl, není to jen krásno - má svoji podstatu, hloubku, vnitřní smysl. Neumím to moc dobře vyjádřit slovy.

Jen bych chtěl k vínu a kontaktu s ním ještě dodat, že k "uměleckého zážitku" je třeba jako v orchestru více nástrojů, tedy více odrůd ke koštování. Aby byla možnost porovnání a a rozvinutí palety tónů...

Při jedné příležitosti jsem měl možnost mluvit o víně s jedním starším a známých cimbálistou a primášem a bez ostychu jsem sním mluvil o víně v provnání s hudební stupnicí. Byl velmi překvapen a nadšen a hledali jsme potom vína podle C-dur, D-dur, A moll apod....vážně jsem nebyl ani nejsem na moll...:)

Tak otevírejte vaše zásoby-neskrblete , korkové zátky ven, a na zdraví......:-)

[8]: B:- umění -Vychází to z jeho niterní duchovní potřeby.

R: Znám malíře i osobně, -umělce tvořící z jiných než duchovních potřeb. Shodou okolností kolem mne bylo mnoho malířů a sochařů, jeden umělecký řezbář:), s nimiž jsme probírali jejich díla. Je to nádherné sejít se nad obrazem, který je teprve nehotový, načrtnutý, mokrý a rodící se ven z jakéhosi vejce umělcova. Skořápka je tenká v místech , kde již je myšlenka jistá a pevně daná. Občas si mě některý z nich zavolal, a těšili jsme se na pokec kolem finále.

Podobně jeden muj kamarád , když měl hotový hudební nástroj, rozmlouvali jsme o jeho duši, barevbnosti, délce tónu...

Jeden z nich maloval podobné obrazy jako S. Dalí, se spoustou symbolických dějů a obrazů. Byl to koncert tvarů, barev a myšlenek. Takový malíř je skoro jako hudební skladatel, má nějakou melodii základní, kterou potom na své notové osnově skicuje a spěchá, aby mu dotek múzy neuletěl či spíš nevyprchal do prázdna kolem. Zachytit ten potenciál myšlenky a proměnu dát na plátno.

Mnoho věcí je vlastně uměním a seznam takové tvůrčí aktivity je nekonečný. Jen jeden příklad za všechny.

V poslední době jsem často spolupracoval s moravskými i zahraničními vinaři. Mám na mysli víno.

Přátelé, i víno je uměním. Přiznám se, že jsem to netušil dlouhá léta a byl jsem o mnoho ochuzen...:-) Víno jsem polykal sice s chutí apožitke , ale moje vědomí a duše spali při jeho konzumaci.

O víně lze samozřejmě mluvit ve stejné síle a pestrosti jako o obrazech, hudebních dílech aj. O jeho síle, tónu, citu, živosti, jiskře a třeba té kytičce, jenž je ozdobou celé té alchymické záležitosti, kde vidíte pokud jste alespoň lehce vnímaví osobnost vinaře, vinorodý kraj. Nemyslím nyní velkovinařské způsosby produkce. Takové jemnosti lze nalézt skutečně jen ve vinném sklepě a v kontaktu s mistrem vinařem.

Na jednom z povedených- současných reklamních plagátů vinařů je láhev vína ležící, v níž je Sluncem osvětlená krajina s vinohradem a za ní druhá kde je ta samá jenže v noci. Je u toho známý slogan

Sluncem slazené -nocí kořeněné. Tak to je ono umění nebeských světel , magisterium Slunce v alchymické dílně, ve vinném sklepě.

Hra nebeských světel, zrcadlení, živlová komunikace, zákonité prolínání vůní, páry země a dotek bytostí a elementálů jenž jsou nakloněni celému tomu velkolepému dílu proměny všech živlů do tekutého vína, tekutého Slunce. Víno je tekuté Slunce našich vinohradů a je u nás -věřte nevěřte více alchymistů, než by jste čekali.:-)

Rozmluvy o víně(pokud není vadné:-) je nádherná záležitost, kterou si vaše duše ihned zamiluje

Teď mě napadá, že téma nemuselo být jen o architektuře, nakonec sem můžem psát co koho napadá...

[8]: jenže pokud umění neživí pak se mu nemůže umělec věnovat cele. Ideální kombinace je mít ještě nějaký souznící obor, který by mohl působit synergicky.

[7]: "Opravdový umělec tvoří bez ohledu zda a komu se to bude / má líbit."

Ano. Vychází to z jeho niterní duchovní potřeby. Takže pro ostatní lidi, může jeho dílo být nesrozumitelné a nebo naopak lze zachytit umělcovu náladu, rozpoložení. Otázkou je, zda může být umělec živ bez ohledu, zda se jeho umění líbí či nelíbí. Tedy ideální je, když ho umění neživí - tomu pak dává skutečnou svobodu tvořit pro samotné tvoření.

[6]: "Dnes lidé tvoří tak, aby se to především líbilo lidem"

Popsala jste komerční popkulturu.

Opravdový umělec tvoří bez ohledu zda a komu se to bude / má líbit.

[2]: Z díla prof. Josefa Braniše, autora - Katechismu dějin umění:

„Člověk poznávaje závislost svou na moci vyšší, snažil se úctu k mocnosti té na jevo dáti nejlepšími výtvory, jichž byly schopny duševní a tělesné síly jeho. Oltář, socha boha, chrám a jeho nářadí poskytovaly nejvíce pohnutek k umělecké činnosti, náboženství bylo matkou a živitelkou umělecké tvorby, vedle toho pak vrozená krasochuť vedla člověka k tomu, aby potřeby vezdejší jak moha vkusně ozdoboval“.

----

Tady je krásně vystižen jeden z odlišných rysů myšlení lidí ve středověku a dnes. Umění ve středověku i v jiných dobách bylo orientováno na Boha. Lidé tvořili a zdobili k úctě Boha. Dnes je umění pojímáno zcela jinak. Dnes lidé tvoří tak, aby se to především líbilo lidem - orientace tedy na člověka.

Proto my dnes se svým myšlením, nedokážeme tolik např. chápat, vnímat některé věci z dob minulých - jsou nám tímto způsobem utajeny. Nedokážeme "přečíst" jejich "kód".

[1]: Ještě jsem si vzpomněla, že kdysi jsme si tu psali o Egyptě. O Alexandrijské knihovně, která byla studnicí veškerého vědění tehdejšího světa. Nebylo by tedy problém najít i inspiraci k architektuře zde. Nikdo neví, co vše se z Alexandrijské knihovny podařilo zachránit a kde všude po světě tyto artefakty byly, nebo jsou ukryty dodnes. Ale to jen konspiruju. :-)

[1]: Jen lehce doplním. Ve 12 - 13.století soupeří Anglie s Francií. Rivalita se odráží právě i v křesťanství, vzniká kult relikvií. Jindřich III. nechává přivézt z jeruzaléma Kristovu krev do Westminsterského opatství. Francouzký král Ludvík IX. nechává přivézt do opatství Saint- Denis Kristovu trnovou korunu. Oba panovníci se tak snaží, aby jejich zem byla co nejvíce nejpobožnější. Oba panovníci touží po sakrální moci a snaží se, aby byli prohlášeni za světce – což byl tehdejší morální ideál.

[1]: Gotický lomený oblouk je krásně symbolický - připomíná sepjaté ruce k modlitbě. Gotika navazuje na sloh románský. Řekla bych, z mého neodborného pohledu, že je to vyšší "level" Románského slohu. Románský sloh je inspirován antickými chrámy - jejich prostorností, vzdušností, pilířemi.

Románský sloh se tímto inspiruje - typickým prvkem se stává potrojné okno. Ovšem do slohu je potřeba zanést symboliku nového náboženství - půdorys kříže apd. (křížové chodby v klášterech)

A velmi důležitou věcí je zde klenba - valená, křížová. Tato klenba v podstatě zajiš´tuje stabilitu a svou konstrukcí dává více možností stavět chrámy monumentálnější.

Gotika na toto období románského slohu navazuje - je tady vyvinuto více kleneb, technika je propracovanější. Objevuje se ve vrcholném středověku - a právě v této době vznikají nedostižné, nepřekonatelné středověké katedrály.

Co se týče těch orientálních inspirací - to právě souvisí s tím rozdělením křes´tanské kultury na východní, západní a arabskou. Ty jednotlivé kultury jsou ve vzájemném styku. Proto např. v katolické Itálii, najdeme chrámy ovlivněné východem - Byzantskou říší (Konsantinopolí) - chrám Sv.Marka v Benátkách.

z díla prof. Josefa Braniše, autora - Katechismu dějin umění:

„Člověk poznávaje závislost svou na moci vyšší, snažil se úctu k mocnosti té na jevo dáti nejlepšími výtvory, jichž byly schopny duševní a tělesné síly jeho. Oltář, socha boha, chrám a jeho nářadí poskytovaly nejvíce pohnutek k umělecké činnosti, náboženství bylo matkou a živitelkou umělecké tvorby, vedle toho pak vrozená krasochuť vedla člověka k tomu, aby potřeby vezdejší jak moha vkusně ozdoboval“.

”Ars sine sciencia geometrie nihil est.

Jean Mignot

(Umění bez vědy geometrie není ničím). -Francouzský architekt žijící kolem r.1400.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Lomený oblouk gotiky:

"Přestože tento prvek v islámské architektuře existoval už odedávna, říká se mu velmi často gotický oblouk. Jeho základní tvar je totožný s částí symbolu Vesica Pisces, který se skládá ze dvou navzájem se protínajících kruhů. I v tomto útvaru je obsažena odmocnina čísla tři (v poměru šířky k výšce). Pokud bychom postupně zkracovali vzdálenost středů těchto kruhů, dokud by úplně nesplynuly, vznikla by celá řada různých lomených oblouků."

"V závislosti na jejich ostrosti můžeme v gotických budovách najít různě široké oblouky, které mají stejný geometrický základ."

"účel posvátné stavby spočívá v tom, že svým postavením a architekturou je schopna spolupodílet se na ritech, které se v ní odehrávají. Pokud je ovšem posvátná geometrie založena na prvotních principech, které mají schopnost změnit lidskou zkušenost nebo alespoň "způsob uvažování", pak jsou tyto tradice nedělitelnou součástí těchto staveb."

Stavitel prvního skutečného gotického chrámu v Saint-Denis poblíž Paříže (dnes jedna z pařížských čtvrtí), opat Suger, byl další z galerie zvláštních a mimořádných osobností. Opět tajemný, nešlechtický původ - pocházel z jakési chudé vesničky a od dětských let byl vychováván v klášteře - ve spojení s univerzálním talentem. Stal se důvěrným rádcem francouzských králů a opatství Saint-Denis začal přebudovávat na královskou hrobku a schránku korunovačních klenotů. Prohlásil, že inspirací mu byly chrámy Haiga Sofia v Cařihradě (dnešní Istanbul, pozn. TJ) a Šalamounův chrám v Jeruzalémě! Ani jeden nikdy na vlastní oči neviděl, znal je jen z vyprávění. Ještě pozoruhodnější je, že nebyl architektem, řídil se jen vlastní intuicí... Nebo ještě něčím jiným? Byl řízen někým neznámým v pozadí?

--------------

Existuje celkem opodstatněná domněnka, že právě gotika, tedy architektonické plány a postupy, z nichž gotika vychází, byla jednou z "věcí", které odvezli templáři z Jeruzaléma. Každopádně lomený oblouk, rozdělující lépe tlaky klenby do stran a dovolující tak její větší výšku, je doložen ve stavbách orientálních mešit a kalífských paláců mnohem dříve než v Evropě. Takže inspirace se zdá být docela jasná. Jenže nešlo jen o lomený oblouk, který je dnes chápán jako nejtypičtější znak gotiky...

Zdroj: z webů k tématu