In commemoratione omnium fidelium defunctorum

Tak nevim nevim, oslavovat a připomínat Jacka opilce, podvodníka a darmošlapa a zlého ducha pekel?? To pak je již jen kousek k tomu Helloweenu (Hell-od angl. slova peklo) a hororům, kde řvou v děsné křeči oběti a zmítají se v mrtvolném strachu napadení zlými lidmi a silami.

Mnoho dětí je z těchto příběhů poněkud zmatených. Ani se nedivím, jsou vcelku dobře zvyklí sledovat inteligentní pohádky pocházející ze starých časů. ..kde dobro vítězí nad zlem apod.

Poněkud se z antropologického nebo etnologického hlediska lidé stávají nerozumnými bytostmi(nejen tímto zmatením zvyků), neb sami nevědí co vlastně oslavují a připomínají si. Jen když je legrace, trocha vzrušení nebo pár stříbrných na živobytí.

Chtěl jsem jen připomenout, že blábolení, že Halloween pochází z keltského svátku Samhain je nesmysl, stejně jako že původem je křesťanský svátek Památka zesnulých. Vše má svébytný původ a vzájemně nesouvisí, snad až v dnešním gulášovém podání v médiích a populárních časopisech a ve školách, kde paní učitelky dětem vyprávějí strašidelný příběh o špatné duši darmošlapa Jacka, o dýních. Ovšem o předcích , o energetických i tělesných vazbách na rodinné, rodové předky, ani vidu ani slechu!

Jack-o'-lantern je svítilna používaná o svátku Halloween, dnes typicky vyřezaná z dýně a zevnitř osvětlená svíčkou. Původně byla lucerna (angl. „lantern“) vyřezávána z tuřínu, brambor nebo červené řepy a se svítícími uhlíky nebo svíčkou uvnitř. Tyto lucerny představovaly duše zemřelých milovaných bytostí a bývaly umístěny v oknech nebo na verandách, aby vítaly pozůstalé. Také sloužily jako ochrana proti zlým skřítkům.

Do USA tradici přinesli irští přistěhovalci v 19. století. V Americe tuříny nebyly vždy dostupné, proto se místo nich používaly dýně. Dýně jack-o'-lantern od té doby patří k Halloweenu a dnes je jeho typickým symbolem.

O původu jack-o'-lantern je mnoho tradic a legend. Jedna z oblíbených je o irském darmošlapovi Jackovi, dobře známém pro své opilecké podlosti. Jack byl na Halloween opilý tak, že jeho duše začala pomalu opouštět jeho tělo. Ďábel spatřil svou příležitost a přišel si pro něj okamžitě na zem. Jack byl zoufalý, chtěl se vyhnout svému osudu, prosil ďábla, aby mu povolil ještě poslední drink. Ďábel souhlasil, ale řekl Jackovi, ať si zaplatí své pití sám, protože on peníze nemá. Ale Jack tvrdil, že peníze nemá. Zeptal se proto ďábla, jestli by se na těch 6 pencí nepřeměnil, Jack by zaplatil a ďábel by se pak přeměnil zpátky. Po zvážení se ďábel rozhodl, že Jackovo přání je rozumné, a změnil se na šest pencí. Jack okamžitě popadl minci a dal ji do své peněženky. Ďábel byl uvězněn, začal prosit a pak hrozit. Nakonec se dohodli, že Jack ďábla pustí, když slíbí, že mu dá ještě rok volnosti. Tak se i stalo. Netrvalo dlouho a Jack se vrátil do starých kolejí a opět podlehl alkoholu.

Další Svátek všech svatých se Ďábel objevil a přišel si opět pro Jackovu duši. Jack přemýšlel jak znovu podvést ďábla a uchránit svou duši. Navrhl ďáblovi, že si může vzít jedno z lahodných jablek visících na blízké jabloni. Ďábel ale na jablka nedosáhl, proto mu Jack nabídl, aby mu vlezl na ramena a pro jablko se natáhl. Jakmile byl Ďábel na stromě, vytáhl Jack z kapsy nůž a vyřezal do kmene kříž. Ďábel proto nemohl slézt ze stromu. Rozzuřený a zoufalý nabídl Jackovi dalších deset let, když ho pustí ze stromu. Ale Jack trval na tom, že už si ďábel pro něj nesmí nikdy znovu přijít a on tak bude svobodný. Ďábel nakonec rozzuřeně souhlasil. Jackův život se poté opět vrátil do starých kolejí, ale před dalším Halloweenem Jackovo tělo alkoholu podlehlo a Jack zemřel. Od brány nebes byl pro podlost v životě odvrácen, ale i Ďábel ho odmítl od brány pekelné, protože mu přislíbil, že už pro něj nikdy více nepřijde a ať se vrátí odkud přišel. Na pomoc dostal Jack od Ďábla žhavou hroudu uhlí, která jej měla provázet jeho cestou. Jack ji vložil do vydlabané řepy a od té doby mu svítila na jeho věčném putování. Lidé proto dávají jack-o'-lanterns na okna a římsy, protože věří že Jack vezme světlo a ochrání je před kýmkoli.

In commemoratione omnium fidelium defunctorum-Vzpomenutí na všechny věřící zemřelé, Svátek všech věrných zemřelých.

Halloween nebo Samhain....

---------------------------------------------

V krátkém připomenutí základního významu současných dnů v různých kulturách a moderním prostředí jsem vložil významy těch základních, protože vidím jak velmi se nejen v tisku a ve školních proslovech pojmy pletou z dojmy.

Časy se mění a kéž je vše míněno vždy v dobrém!!!

Samhain (čti "souin", "sauin") (ze staroirského samain) je název keltského svátku, který se slavil v noci z 31. října na 1. listopadu. Ve starém keltském kalendáři se tímto slovem označoval také měsíc listopad, přesněji řečeno první tři týdny tohoto měsíce. Ve skotské gaelštině se tento svátek píše jako Samhainn nebo Samhuinn, kdežto listopad jako t-Samhain. V galském kalendáři z Coligny z 1. stol.př.n.l. je Samhain uveden jako Samonios.

Samhain byl hranicí mezi dvěma hlavními periodami (létem a zimou), pro Kelty byl začátkem nového roku, a byl vnímán také jako doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Věřilo se, že se duše zesnulých v tento čas vracejí na zemský povrch, a živí mohou navštívit podsvětí. Když byla na začátku 1. stol.n.l. keltská území dobyta Římany, začaly se prolínat keltské a římské zvyky, a ke svátku Samhain se začal slavit i konec úrody. K symbolům Samhainu přibylo obilí a ovoce. Během dalších asi 500 let se šířil vliv katolické církve. Papež Bonifác IV. se chtěl zbavit pohanských zvyků a pro období Samhainu vytvořil nový svátek - svátek Všech Svatých, který měl staré zvyky nahradit (anglicky se svátek jmenuje All Hallows' Day, z toho vzniklo pozdější Halloween). Ale lidé to vyřešili tak, že prostě slavili svátky oba. V 16. století už byly svátky prolnuty tak, že se slavily jako jeden.

Samhain z astronomického hlediska

Svátek Samhain se slaví v takzvaný „čtvrtící den“ (cross-quarter day), tedy den v půli mezi rovnodenností (den stejně dlouhý jako noc) a slunovratem (na severní polokouli nejkratší den a nejdelší noc). Jiným čtvrtícím dnem jsou Hromnice (v keltském kalendáři svátek Imbolc).

Bylo zvykem například prostírat u večeře i pro zesnulé příbuzné, u kterých se čekalo, že přijdou rodinu navštívit, nebo vystavovat za oknem zapálenou svíčku, často ve vyřezané řepě, která měla bloudícím duším mrtvých posvítit na jejich cestu. Lidé se také převlékali do starých cárů a malovali si obličeje, aby se uchránili před zlými duchy.

Halloween je anglosaský lidový svátek, který se slaví 31. října. Děti se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem Trick or treat (Koledu, nebo vám něco provedu) a „koledují“ o sladkosti. Svátek se slaví většinou v anglicky mluvících zemích, převážně v USA, Kanadě, Velké Británii, Irsku, Austrálii, Novém Zélandu aj. Halloween vznikl z křesťanských oslav svátku Všech svatých a pravděpodobně i z předkřesťanského keltského svátku Samhain – obdoby našeho Nového roku. Název vznikl zkrácením anglického „All-Hallow-eve“, tedy „Předvečer Všech svatých“.

Tradičními znaky Halloweenu jsou vyřezané dýně se svíčkou uvnitř, zvané Jack-o'-lantern, dále čarodějky, duchové, černé kočky, košťata, oheň, příšery, kostlivci atd. Typickými barvami jsou černá a oranžová.

V České republice si sice některé domácnosti před dům symbolicky dávají Jack-o'-lantern, ale ani tyto domácnosti nejsou připravené na trick-or-treating a do Halloweenu se tím pádem nezapojují.

Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, Památka všech věrných zemřelých či lidově dušičky (lat. In commemoratione omnium fidelium defunctorum), která připadá na 2. listopadu, je v římskokatolické církvi dnem liturgického roku, kdy se křesťané modlí za zemřelé.

Památka se slaví od 10. století, v zemích s křesťanskou tradicí je zvykem během tohoto dne či období navštívit hřbitov, hrob přátel a milovaných, rodinný hrob a rozsvítit na něm svíčku či položit živé květiny, což má symbolizovat víru ve věčný život a demonstrovat přesvědčení, že život smrtí tělesnou nekončí. Z tohoto hlediska jsou nevhodné papírové a umělé květiny, které se v moderní době na hrobech čím dál více objevují jakožto důkaz o ztrátě povědomí o původním významu této tradice. Světlo svíce (jako živel ohně)má být připomínkou, že pozůstalí vzpomínají na blízké a přejí jim světlo na jejich dalších, již skrytých cestách.

Památka věrných zemřelých se slaví den po slavnosti Všech svatých 1. listopadu.

Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici, vzpomínka na zemřelé je součástí každého slavení eucharistie. Památku věrných zemřelých zavedl roku 998 clunyjský opat Odilo († 1048), který se takto snažil čelit přetrvávajícím pohanským obřadům. Ve 13. století se tento zvyk rozšířil po celé západní církvi.