Kolik je různých astrologií

[23]: Barča:

Alternativní medicína neexistuje. Alternativní medicína je souhrn vše, co není součástí oficiální medicíny ať je to cokoli.

Na druhé straně oficiální západní medicína má také obsah proměnlivý podle státu, místa a času.

Pro ilustraci stačí si přečíst ve wikipedii heslo „Homeopatie“ v české podobě a anglické podobě. V české podobě toto heslo je zhruba ze dvou třetin kritika homeopatie, přičemž tam není jediná pozitivní zmínka o homeopatii. Včetně poznámky, že postup není lege artis, tedy je nevědecký.

V anglické podobě tohoto hesla je v daleko rozsáhlejším textu jen malý odstaveček více méně o kriticích homeopatie, samotné kritice tam není dám fakticky žádný prostor. Na rozdíl od českého hesla se člověk dokonce o homeopatii něco dozví.

Podobně je to v ruské podobě hesla homeopatie, ve slovenské, polské, francouzské a dál jsem nesledoval.

Takže je pravděpodobné, že v české oficiální medicíně je homeopatie alternativní věcí, zatímco třeba v jiných státech může být součástí oficiálních léčebných postupů, součástí vědy a součástí klinických postupů západní medicíny.

Ostatně stačí jen připomenout, že celá Evropa považovala psychologii za nevědeckou pavědu, zatímco v USA jí zařadili do praktických postupů a rozvíjeli vědecky. Díky tomu je dnes celosvětovým centrem psychologické vědy USA a její organizace APA (American Psychology Association).

V Česku se prostě lidé ptají – líbí se nám to ideologicky? V USA se lidé ptají – dá se to převést do praxe?

[21]: Slávek: „S fatálními věcmi se to má takto: Nejsou nezměnitelné situace, není nevyléčitelných nemocí, atd.“

To je hodně odvážné tvrzení. Budiž – je Tvé.

Slávek: „Hranice mezi změnitelností a nezměnitelností je daná limitem možností daného člověka je zvládnout“

Ano, to je dobře vyjádřené. Limity jsou jak ve společnosti a vědě, jak jsi popsal ve svém příspěvku. A zrovna tak jsou limity u člověka jako jedince. Myslím, že je to dáno i tak trochu věkem, kdy procházíme různými životními obdobími a fázemi. Učíme se, poznáváme, vyzráváme, duševně rosteme, analyzujeme, přehodnocujeme, měníme se, někdo začíná kolem té čtyřicítky a výše jakoby znovu a jinak, jiný spíše rezignuje, je v útlumu, nebo v určité strnulosti až neschopnosti se pohnout z místa a ožívá později kolem padesáti let a výše – krásně je to vidět v tom hvězdném zrcadle – na aspektech a opozicích tranzitujících planet na nativní, které tu společně probíráme.

Nyní odbočím. Omlouvám se, patří to tematicky na jiné vlákno. Ale nedalo mi to. V souvislosti s těmi limity a tou medicínou o které jsi psal ve svém příspěvku jsi mě navedl a inspiroval na spoustu myšlenek:

Otázka současné a alternativní medicíny, jakékoliv. (Čínské tradiční, ajurvédy, reiki apd.) Kde, která medicína – jak západní, nebo ta alternativní. Kde má svoje limity, kde je to krok zpátky, kde byla překonána, je-li třeba medicína alternativní dokončena a je kompletní ve své podobě – tedy v době, kdy před těmi tisíci lety vznikla, nebo naopak zda je možný vývoj alternativní medicíny a jakým směrem, nebo v čem a kde spočívá její nadčasovost.

Přiznám se o alternativní medicíně nemám šajn. Vím, že existuje, různé druhy pocházejících z Východu, vím, že používá různé techniky a že je hodně stará, ale to je asi tak všechno. Nevím jaké jsou mezi jednotlivými medicínami východu rozdíly, v čem se od sebe navzájem liší. Ale přiznám se díky tomu, že jsem se před časem malinko seznámila se živly, tak je pro mě alternativní medicína v tomhle ohledu a pojetí zajímavá. Myslím si, (možná špatně) že je to podobné jako s třeba s jógou a tai-či. Obojí cvičení harmonizují tělo a mysl, jen jedno pochází z Indie a druhé z Číny. Nebo podobně jaký je rozdíl mezi filozofií Tao a Zen buddhismem. Myslím, že je to svým pojetím velmi podobné – směs čínského pragmatismu, indické mystiky a japonského vyjadřování znaky.

„Někdy „zvládnutí“ znamená prohru.“ Ano, kdo to prožil, ví o čem je řeč.

„Je rozdíl mezi „chci“ a „vím co dělám.“ Ano, a tím, že jsme jako lidé omezeni svými i jinými limity, nejsme proto schopni toto obsáhnout absolutně. Nehledě na to, že bojujeme každodenně se sebou samými a většina z nás úspěšně prohrává. :-)

[21]: To je hezké a někdy tvrdé: "Někdy „zvládnutí“ znamená prohru." Pár slov ale hloubka obrovská.

Miloslav: "Je rozdíl mezi „chci“ a „vím co dělám"." No, to už je velmi pokročilý stav a obdivuhodný.

S fatálními věcmi se to má takto:

Nejsou nezměnitelné situace, není nevyléčitelných nemocí, atd. Hranice mezi změnitelností a nezměnitelností je daná limitem možností daného člověka je zvládnout.

S nemocemi je to zrovna tak. Například možnosti dnešní medicíny zvládnou řadu nemocí, které by před několika staletími byly smrtelné a neléčitelné.

Další věcí je, že není v zájmu člověka, ani organismu, aby překonal každou situaci, nebo se vyléčil. Někdy „zvládnutí“ znamená prohru.

Před nějakou dobou považovali lékaři horečku za špatnou věc a snažili se jí za každou cenu snížit. Později pochopili, že tím tělu dělají medvědí službu, protože stav horečky tělu pomáhá účinněji bojovat s bacily. Ale horečka je v tu chvíli pro člověka nepříjemná věc.

Je rozdíl mezi „chci“ a „vím co dělám".

[18]: Vlastně teď mě napadlo, že co se týče astrologických aspektů, jejich vlivů, působení, ale také událostí v našem životě, jejich přijmutí, pochopení, nebo vyřešení – tak klíčový je vlastně sám čas. Proto některé události nevyřešíme hned, ale třeba mnohem později, nebo se nám některé opakují. Protože vše se děje vlastně v čase, včetně planetárních konstelací. Řekla bych, že čas je něco jako pohyb. Někdy ten pohyb zachytíme a jindy jde mimo nás. Nebo my se pohybujeme a vstupujeme do času a čas stojí, jen je (existuje)? Nevím.

Slávek: Děkuji za Tvé upřímné příspěvky a náhledy na astrologii.

[12]: Slávek: „Myslím, že v každé situaci se dá něco dělat – a najít konstruktivní činnost. Na druhé straně si myslím, že jsou nezměnitelné věci. Nikoli věci na které se nedá reagovat“

To, co si popsal je přece pozitivní (aktivní) přístup, nebo ne? Já přemýšlím podobně, ale někdy si říkám, že: Je to opravdu tak hrozné, jak to vypadá a není divu, že to člověka ochromí. A také jsem zjistila, že přestože se někdy člověk snaží, aby to či ono dopadlo, nebo, aby se něco v jeho životě změnilo, tak to prostě nevyjde. A na druhou stranu, když to člověk vzdá a nechá problém plavat, kolikrát se věci sami od sebe vyřeší v jeho prospěch. A jindy je to zase přesně naopak. Asi ano, asi je to ve hvězdách a všechno má svůj čas :-)

[15]: Barča: „To právě vyplývá z toho vzájemného prolínání astrologií, kde já už nerozeznám kde je tradiční výklad a pojetí a kde už není. Myslím, že cílem tradiční astrologie je předvídání budoucnosti – tak tomu bylo odjakživa.“

A ani to nepotřebuješ rozeznat. Žádná ostrá hranice neexistuje.

Cílem tradiční astrologie bylo leccos. Vybrat datum pro bitvu či jiný účel. Předpovídat. Zodpovědět na otázku. Pomoci při rozhodování. Uzdravovat a léčit. Pomáhat při magických operacích. Zjistit, kdy zasít a jak správně ošetřovat pole.

Barča: „Myslím to opravdu upřímně, protože obhájit si to samotné tvrzení, co tradiční astrologie je a co už tradiční astrologie není, tak mi to přijde těžké v dnešní době si to obhájit a ustát.“

Nemusíš se stále omlouvat. Prostě tradiční astrologie je astrologie před nástupem moderních technik řekněme 20. století. A možná že je to něco jiného.

Barča: „Astrologie byla defacto nejen astronomií, ale do určité míry to byla i magie.“

Astrologie byla součástí magie, přesněji tří magických umění – alchymie, astrologie a magie.

Jenže dříve se obory nerozlišovaly, řekněme že se vše bralo celostně. Astronomie a astrologie se nerozlišovala.

Prostě astrologie vystihovala zákony přírody a také jim podléhala. Tedy zákony o dějích přírody se využívaly v astrologii a naopak.

[15]: Barča: Já netuším k jakému směru astrologie se hlásím. Svým způsobem jsem začínal na tradiční astrologii, pokračoval na psychologické astrologii německých astrologů, nechal se ovlivnit mnoha směry a z každého si něco vzal a zase jsem začal čerpat z tradiční astrologie, kde jsem objevil mnohá bohatství.

Nemůžu říci, že by mě německé moderní astrologické směry nenadchly rovněž. Například používání polovičních bodů, stejně jako propracované úvahy na téma vzdálenější planety a planetky. Logicky ve středověku těžko mohli prozkoumat třeba Pluto objevené 1930. Stejně tak jako větší bohatství aspektů oproti tradicím, nebo řada dalších technik.

Kromě toho psychologická astrologie v důkladném německém podání je skvělým úvodem do pochopení promítání principů nebeské mechaniky a základních symbolů.

Proto jsem také napsal o sobě „jsem astrolog“. Jsme si také vědom, že různé drobné půtky mezi astrology – pokud jsou vedeny poctivě – velmi přispívají rozvoji astrologie jako takové. A kromě toho, někdy jsem měnil i názory na různé techniky poté, co jsem je vyzkoušel v praxi. S Romanem máme třeba otevřených několik astrologických otázek.

[13]: Slávek: Uvědomuji si, vážnost své situace, ale jsem fatalista. :-). Kolik je druhů různých astrologií, to je také pěkně odvážné téma, ale ještě odvážnější je tvrdit o sobě, že jsi tradiční astrolog. :-) (myšleno upřímně) To právě vyplývá z toho vzájemného prolínání astrologií, kde já už nerozeznám kde je tradiční výklad a pojetí a kde už není. Myslím, že cílem tradiční astrologie je předvídání budoucnosti – tak tomu bylo odjakživa. Myslím to opravdu upřímně, protože obhájit si to samotné tvrzení, co tradiční astrologie je a co už tradiční astrologie není, tak mi to přijde těžké v dnešní době obhájit a ustát, když se ta astrologie ohýbá všemi možnými směry. Astrologie byla defacto nejen astronomií, ale do určité míry to byla i magie. Nedávno jsem se dívala na Tarotové karty českého mága Pierra de Lasenice – kartu Měsíce. Zajímavá interpretace.

[12]: Vidím to stejně, obzvlášť mi mluví z duše: jsou nezměnitelné věci, ale dá se reagovat....

Co mi pořád překvapuje, že někdy se nastaví změna prakticky okamžitě jakoby na lusknutí prstů a jindy se dotyčný léta lepí zamotaný v pavučině a je těžké najít rozklíčování.

[6]: Skoro bych doporučil tohle vlákno zlikvidovat. :-)

[4]: Daniela: „Ty tím míníš, že jsou aspekty, které jsou fatální a jsme vlastně bezmocní, neexistuje řešení?“

Myslím, že v každé situaci se dá něco dělat – a najít konstruktivní činnost.

Na druhé straně si myslím, že jsou nezměnitelné věci. Nikoli věci na které se nedá reagovat.

V tomto má humanistická psychologie i astrologie pravdu, vše je aspekt vývoje.

[9]: Daniela: Teď jsem si uvědomila v jaké jsem kaši. :-) Slávek studuje psychologii, Ty se věnuješ systemickým konstelacím a já tady rozumuju. Danielo, špatně jsem to vyjádřila, opravdu jsem měla na mysli vzhledem k té citaci ten princip. Je to velmi podobné jako západní medicína, která se zaměří na postižený orgán, ústrojí a východní medicína, která léčí tělo jako celek.

[9]: :-) :)

[8]: Mne zaujalo tvé vyjádření: Ale pokud ten samý člověk přijde na systemickou konstelaci, tak tam nikdo neřeší a nepoukazuje na jeho problém, protože tam se jeho problém neřeší, tam vlastně žádný problém v tom člověku zřejmě není, protože ta celá společnost se přizpůsobí tak, že ten problém neexistuje.

Tvé vyjádření mi vcelku odrovnalo, říkala jsem si, že buď jde opět o tvoji hypotézu, anebo jsi navštívila nějakého šílence, který si název systemické konstelace pouze vypůjčil. Ach jo.

[7]: Daniela: Nedovolila bych si. Omlouvám se. Ale ta Slávkova citace pana Rogera mě k tomu svým principem navedla. A po pravdě řečeno, tak jsem i pochopila rozdíl mezi systemickými konstelacemi, které jsou kolektivní a spíše zaměřené na celek a prací psychologa, který se jen věnuje a je zaměřen na analýzu jediného člověka.

[5]: O čem to zase Barčo mluvíš :-) ohledně systemických konstelací?

....

[3]: Slávek: Děkuji za vysvětlení. „Astrologie jako taková si přímo říká o to, aby se lidé ptali, proč funguje, po jejích principech, symbolech, i o tom, jak k informacím přistupovat.“

Já za tohle Tvé vyjádření upřímně děkuji.

Slávek: „Někteří zastánci humanistické psychologie, například Rogers jdou dokonce tak daleko, že nepřipouští vůbec možnost zla v člověku: „Člověk je inherentě dobrý, pouze společnost (tedy vnější vliv) z něj dělá zlého.“ Tohle mi přijde postup jako z východní medicíny a také podobně jsou postaveny principem systemické konstelace. Je to v pojetí jako nahlížení na celek. Psycholog řekne člověku, že má ten a ten problém a snaží se ho eliminovat, omezit, poukázat na něj, zbavit se ho, „léčit ho.“ Ale pokud ten samý člověk přijde na systemickou konstelaci, tak tam nikdo neřeší a nepoukazuje na jeho problém, protože tam se jeho problém neřeší, tam vlastně žádný problém v tom člověku zřejmě není, protože ta celá společnost se přizpůsobí tak, že ten problém neexistuje. A podobné je to s východní a západní medicínou.

[3]: Miloslav: Humanistické obory tedy budou protestovat proti jakémukoli principu, který by byl nepozitivní, ale nebudou proti němu protestovat, pokud bude zabalen do aspektů, o kterém nebudou vědět, že skrývá něco osudového, nezměnitelného, ale aspekt bude vykládán pozitivně navenek jako vývojový drajv.

Nemůžeš mi citaci výše líp vysvětlit? A není tomu tak, že osudové nepříjemné aspekty nás vlastně povětšinou dotlačí, nebo svoji silou minimálně nabídnou vývoj naší osobnosti?

Ty tím míníš, že jsou aspekty, které jsou fatální a jsme vlastně bezmocní, neexistuje řešení?

[2]: Barča: Nikdo nic jako pochybování nebere.

Astrologie je jenom jedna, různé obory si z ní udělají různý výsek. Jednou přijde čas, kdy možná bude naše poznání astrologie úplné a pak se objeví „jednotná astrologie“, kdy se zjistí, že všechny ostatní astrologie jsou částí této jednotné astrologie a jejich principů.

Astrologie jako taková si přímo říká o to, aby se lidé ptali, proč funguje, po jejích principech, symbolech, i o tom, jak k informacím přistupovat.

Uvnitř astrologických aspektů jsou uloženy znalosti, vůči kterým bychom možná protestovali, kdybychom znali skutečný princip, ale neprotestujeme proti nim, když prostě víme, že aspekt způsobuje to a to a nevíme vlastně pořádně proč.

Třeba humanistická astrologie i humanistická psychologie silně protestuje proti čemukoli nepozitivnímu, nejásavému a nenadějnému – takže připouští pouze principy, které vyjadřují pozitivní možnost vývoje a jásavou možnost seberealizace. Někteří zastánci humanistické psychologie, například Rogers jdou dokonce tak daleko, že nepřipouští vůbec možnost zla v člověku: „Člověk je inherentě dobrý, pouze společnost (tedy vnější vliv) z něj dělá zlého.“

Humanistické obory tedy budou protestovat proti jakémukoli principu, který by byl nepozitivní, ale nebudou proti němu protestovat, pokud bude zabalen do aspektů, o kterém nebudou vědět, že skrývá něco osudového, nezměnitelného, ale aspekt bude vykládán pozitivně navenek jako vývojový drajv.

Astrologické obory jsou o tom, že chtějí vidět aspekty v nějakém světle. A když je neuvidí, tak je ignorují, nebo přepíší význam tak, aby to pro ně bylo přijatelné.

Zdravotní astrologii zase třeba naprosto nezajímá nic co nesouvisí se zdravím, takže si vybírá část astrologie.

Přitom stále výkladové prvky se v zásadě ve všech oborech neliší. Liší se filozofií, se kterou jsou prvky vykládány. Dalo by se říci, že různé směry astrologie jsou různé aplikační obory astrologie v zásadě se stejnou astrologií, ale jiným účelem použití.

[1]: Slávek: „Astrologie funguje a astrologie je jedna – řada astrologických směrů se liší především v tom, co se má vykládat a jak na vyložené reagovat. Ale astrologie je v podstatě jen jedna. Stále stejná. Můžeme diskutovat o některých metodách, či názorech, ale konečné slovo má příroda a ověření v realitě“

Já nepochybuji o tom, že astrologie funguje. V žádném případě. Směry se tedy odvíjí od jednotlivých výkladů pojetí a interpretací. Moje přímá otázka ohledně zemětřesení Japonska neměla vyznít jako pochybování o astrologii. Tak to vůbec nebylo myšleno. Byla to otázka z mojí zvědavosti, možná i trochu z mého zmatku v hlavě. :-) Ano, v podstatě co se děje nahoře to se děje a odráží i dole, je to jako zrcadlo. Ano, máš naprostou pravdu v tom, že astrologie se dá zpětně vyhodnotit, zda se události, které byly dány konstelacemi a interpretovány astrologem, zda skutečně odpovídají.

—

Malinko ještě odbočím. Nyní se omlouvám, že jsem Tvůj článek roztříštila do různých témat. Neber to nyní jako polemiku s Tebou, jen jsem se nyní nahlas zamyslela právě nad těmi konstelacemi a interpretací.

Lidé většinou zajímá co bude a jak bude, jaký si mají vybrat den pro obchod, svatbu, jestli partner s kterým žijí je ten pravý a jediný. Chci tím říci, že lidé se soustředí většinou na budoucnost. Ale budoucnost přece tvoří lidé tím, jak se zachovají v přítomnosti. Myslím, že je důležité lidem předestřít jaké situace a konstelace jsou nyní a na co by si měli dávat pozor, nebo jak jednat, jak se podívat na přítomnost i jinak, z jiného úhlu.

Tím se nechci v žádném případě s Tebou přít, o tom, že astrologie je především určena k předpovídání budoucnosti. Jen si zkrátka myslím, že situace přítomná, její pochopení a uvědomnění je v podstatě záležitost důležitá a prvořadá. Možná důležitější než samotná předpověď, tedy jaký bude výsledek v budoucnosti. Už jen z toho důvodu, aby Ti lidé si uvědomili jak smýšlejí, na čem třeba zbytečně lpí, nebo co zanedbávají, aby si uvědomili svůj vztah a svoje partnerství.

Barča: „Téma mimozemské astrologie je zajímavé, snílkovské, plné fantazie a tajemna. Nejsem astrolog, takže nedokážu na toto téma nic vhodného říci. Ale myslím si, že by pozemská astrologie moc nefungovala na jiné planetě. Vlastně si vemte kolik druhů pozemských astrologií se prezentují na Zemi a jak značné rozdíly mezi nimi jsou. Čínská, západní, karmická apd. Já už vlastně ztrácím i pojem o tom, co znamená astrologie tradiční, nebo jak ji rozeznat od těch ostatních.“

Astrologií je dnes tolik také proto, že řada směrů se distancuje od reality a prověřování svých tvrzení.

Astrologie by na jiné planetě fungovala, pravdou je, že by se musela upravit pro dané podmínky. V článku jsem také astrologii pro Saturn hned upravil. Zatímco na Zemi je mundánní konjunkce Urana se Sluncem sice významný aspekt, ale relativně velmi krátce trvající (řádově necelé 3 týdny), z pohledu Saturna takový aspekt trvá plus mínus čtvrt roku a síla tohoto aspektu na Saturnu tomu bude odpovídat.

Astrologie funguje a astrologie je jedna – řada astrologických směrů se liší především v tom, co se má vykládat a jak na vyložené reagovat. Psychologické směry astrologie vidí aspekty jako možnosti vývoje a vývojové směry (zejména humanistická) a možnost rozvíjení vývojového potenciálu. Karmická astrologie vidí horoskop jako možnost jak zjistit karmu (minulou zátěž) a možnosti zlepšení, stejně jako možnost přečíst úkol tohoto života. Zdravotní astrologie vidí horoskop jako skvělou diagnostickou a léčebnou pomůcku umožňující zvolit vhodně léčbu člověka. Atd.

Ale astrologie je v podstatě jen jedna. Stále stejná. Můžeme diskutovat o některých metodách, či názorech, ale konečné slovo má příroda a ověření v realitě.

Čínská astrologie je zcela jiný druh kladoucí si za cíl zcela jiné ambice.