Japonský mýtus a strukturální analýza

Ještě bych také chtěla dodat, že když se tu tak často dotýkáme téma vztahů a partnerství, tak se občas zapomíná k čemu vlastně vztah dvou lidí slouží, k čemu slouží zamilování, milostný akt. Nejde o nic menšího než předání života. Příroda to tak zařídila, že jsou k sobě muž a žena přitahováni, že je pro nás sexuální spojení tak přitažlivé a žádoucí a že k předání života je nutná určitá hladina energie obou partnerů. Energie nejen ta jemná, protože pokud je žena pouze velmi jemná (anebo také velmi hrubá), nepočne. Jemné ženě chybí energie na početí a energie k udržení života v sobě. Zrovna tak velmi jemný muž.

Myslím, že dnes už jsme tak vzdáleni od podstaty života, že hledáme ve vztahu pouze romantiku, nebo pouze ukojení své touhy po příjemných pocitech souznění, že zapomínáme co máme hluboko v sobě všichni zakódováno.

[36]: Já myslím, že vcelku souhlasím i s tím co píšeš a nijak se to nevylučuje. Jen bych nepodceňovala důvody, proč si vůbec někdo přitahuje agresivní chování. Každá oběť má přece možnost konat. Ale jak ty píšeš, je to případ od případu.

Co se těla a tělesných záležitostí týká, není možné aby se mu vše podřídilo, ale myslím, že tělo a touha je svým způsobem moudré a klestí si cestu tam, kde by se rozum držel zpátky a morálka soudila. Tělesná touha je totiž mnohem blíž životu, je to život sám. A má různé podoby, nejen ty velmi jemné, ať se nám to líbí nebo ne.

Pokud obecně připustím myšlenku, že muž nebo žena má svou pozici těžší, mám dojem, že se tím popírá individ.astrologický vliv v radixu a horoskopické dění. Jeden má celkem slušnou sbírku kvadratur , opozic a kvninkunxů, druhá zas trigon a konjukci za trigonem, nebo opačně.

Staří astrologové hojně mluvili o tom, že v životě se setkávají vždy znovu Ti, kteří spolu žili kdysi. Kdo to vidí v radixu, vidí. Přicházejí si vyřizovat svoje karmické dluhy:) Pokud bych to tak uznával, je dnes mnoho právních i sociálních předpisů i v trestním zákoníku, které takové oddlužení a vyřízení ztěžují a znemožňují, společnost uznává principy, že ze všeho není problém se vyvlíknout a utéct od zodpovědnosti aj. Tím se vše vrství do hory zatížeností...

[35]: Dík za zajímavé postřehy a názory, za vysvětlení. Debata se rozjela už dál, nechci se k tomu všemu vracet. Rozuměl jsem tomu Tvému vysvětlení dobře, přesto jak píšeš i ty bych přál civilizaci, spíš život bez vztahů vyrostlých na základě těch násilností. Vím, že je to idealismus:)Připouštím, že to tak jak píšeš může u určitého etnika vyjímečně zafungovat, však na velmi nízké úrovni, která je těsně před zhroucením a pádem .

Na té úrovni co není vidět, je to vždy přeci jen myslím věc zákonitostí odplaty. Jakýkoli násilný čin má svou energetickou potencí svůj zpětný ráz na násilníka.Nikdy nezůstane žádný agresor bez trestu, což je vidět na dění kolem něho, zhroucení vztahu k sobě samému i vztahu k muži i ženě jako takové, ke společnosti, smyslu usilování lidského, tíži svědomí- a kde svědomí schází tendence k pokleslému stylu života až přežívání a rozpadu osobnosti atd.

Kdo je zloděj a okrádá, bude ve svém čase lehčí podle jistých zákonitostí o tolik , kolik je psáno-zákon.

Kdokoli se dopustí na druhém násilností, bude sklízet co zasel, až dojde v úrovni odpovídající zákon příčin do svého místa.( I v astrologické rovině, pokud je vůbec připuštěn návrat na hmotnou úroveń lidskou. Jsou známy i oprávněné a prokázané názory, že určité lidské bytosti poklesly na úroveň naprosto jinou, nižší ..ale o tom je lépe nemluvit, máme zde zdravotní dohled:-) )

Kdokoli s plánem a zlým úmyslem vezme život druhému, tomu je zamezen přístup k životu a poznávání života. Takový člověk se stává soudcem sebe samého a energetický potenciál pro svůj vývoj nutně ztrácí. Získání "energie" z násilného činu je velmi krátkodobá záležitost nízké úrovně, pro uspokojení tělesných a "životních"potřeb. Jenže , naštěstí, bohudík, člověk není jen tělo. Potom na této úrovni je vše velmi rozdílné i v posuzování případ od případu. Což žádný člověk nepodmázne, ani sám sobě není schopen nic sebelíp vylepšit...

Tak jako neznáme podstatu své existence( vyjímky existují) a původ mnoha věcí a zákonitostí, neznáme čas, kdy se každému vrátí co zasel.

-----------------

Velmi zvláštní je ta originalita vztahů a jedince a kmenového nebo rodinného prostředí. Stějně jako žádná rostlina není stejná....což jsme říkali všichni mnohokrát.

Z tohoto důvodu vždy nesdílím stejný názor na to jak posuzovat problematické vztahy nebo rozdělenou výchovu dětí. Co je v jedné rodině problém v jiné ne. Podobnost , čistě náhodná.

Přikláním se k tomu názoru, že dítě potřebuje oba rodiče zvláště v případě, že otec nebo matka potomka milují a mají k němu vytvořený citový vztah. Pokud je pro jednoho z rodičů dítě "jako cizí", jeho osud mu je lhostejný, potom je pro dítě snad lepší, když zůstane s tím kdo ho miluje jak se patří. Ještě je nad námi Nebeský Otec, podoknul by člověk věřící...

[34]: Nevím jestli si porozumíme, ale i když je otec přítomný, tak pokud nemá podporu a úctu ženy, nemůže syna příliš ovlivnit a naopak pokud je přítomen od manželky respekt, automaticky bude syn vnímat svého otce jako svůj vzor, ač se během dne příliš nepotkají. Samozřejmě do období dospívání, kdy je pro syna zase důležité se v určité chvíli otci postavit a opravdový muž/otec intuitivně v tuto chvíli nepoužije veškerou moc své autority, protože tuší, že syn se vzdálí pouze na chvíli a je to pro něj důležité.

Já tohle mužské téma už nechci rozebírat. Nejsem muž, jsem žena. Mnohem větší váhu by tu měl názor muže. Z mé strany může jít o nějaký náhled, ale jinak to nemá žádnou výpovědní hodnotu. Je to stejně legrační, jako když muž školí ženy o tom, jak by měly rodit a uchopit své ženství. Mohu tu rozebírat své vaření :-), to ano.

Jen jedno ještě dodám, s respektováním autorit má problém muž, který si neváží svého otce a přijde si důležitější než on. Takový muž totiž ještě není dospělý, je to jen velký puberťák. To samé platí u ženy směrem k matce.

[33]: Tak teď tomu moc nerozumím. Když si promítnu svého bývalého muže čím prošel v původní rodině, dále ve svém životě, co ho ovlivnilo a utvářelo. Čemu všemu věřil, nebo kde hledal ideály, jaké má vztahy s matkou a otcem, se svými bratry, se mnou, se svými dětmi, nebo s bývalou ženou, nebo koho si cení a váží. Koho považuje a proč, za své nejvěrnější přátele. Je tam obrovský vliv z vnějšku a to jak se sám protloukal životem.

Sice měli otce a mužský vzor, ale myslím, že mít jen mužský vzor rozhodně nestačí. Dám příklad. Tvoje maminka bude výtečná kuchařka, ale Ty nebudeš dobrou kuchařkou, pokud Tě to Tvá maminka nenaučí, nepředá. Takže ze strany Tvé maminky je potřeba trpělivost a určitý přístup k Tobě, aby ses mohla naučit od ní výborně vařit. Samozřejmě je potřeba vyvinout zájem a snahu z Tvojí strany.

Takže výchova je podle mě spjatá nejen s postoji, péčí, ale také činností. Ano, naučit se vařit samozřejmě můžeš i sama, nebo od kamarádky, ale to už je trochu jiná cesta.

Také si myslím, že spousta mužů má problém s respektováním autorit obecně, daleko více než ženy.

Teď ze mě možná mluví moje profesionální deformace. Ale nejen já, ale také moje kamarádky, které žijí se svými partnery a muži, nikoho nepřevychováváme. Spíše naprosto výborně dokážeme pochopit, uvědomit si, čím naši muži prošli a co mají za sebou.

[31]: Záleží čemu říkáš výchova? Muž nemusí vychovávat slovně, nebo péčí jako žena, ani není nutné aby trávil s dítětem co nejvíce času. Mnohdy stačí, když je muž přítomen, když je dostatečně pevný, dostatečnou autoritou, prostě mužem/vzorem.

Myslím, že je velkým omylem žen, pokud doufají v převýchovu muže. To bych spíše spoléhala na respekt k němu. Matka pro syna udělá dost právě tím, že svého muže/otce dítěte respektuje a v očích dětí ho nijak nesnižuje.

Již včera tu bylo řečeno, že právě muže tvaruje mnohem více rodina, ne kamarádi, ne širší okruh lidí. Žena může pečovat, vytvářet domov, ale muž ho zaštiťuje a chrání.

[31]: Ano já myslím, že to dost dobře bez mužského vzoru ani nejde. Jsou postoje a energie, které matka synovi není schopná předat, ani kdyby byla sebeuvědomělejší. Matka musí v určitou chvíli udělat prostor pro sféru mužského vlivu, to je nezbytné. Pokud z nějakého důvodu chybí otec zcela (např. je mrtvý, nemíním tím situaci, že ho žena nerespektuje, takže je pouze někde v povzdálí), může takovou roli převzít dědeček, starší bratr, nebo jiná pokud možno starší mužská autorita. To starší bych zdůraznila.

[30]: Daniela: „I proto je tak rozdílné být matkou dcery nebo syna“ Ano, myslím, že matky synů to nemají vůbec jednoduché. Můj bývalý manžel je z pěti kluků. Je těžké vychovat jako žena svého syna tak, aby z něj byl muž se všemi atributy a zároveň, aby byl mužem pro další ženu.

Proto jsem také napsala, že předhazovat tchýni výchovu syna mě přijde neférové, neadekvátní. Ano, tchýně jako žena může být taková či maková, ale výchova syna, nebo více synů, je věc jiná. A opět většina žen dříve byla v dománosti, některé chodily do práce, myslím, že ten podíl výchovy spadal více na ženu. Muž chodil do práce a také myslím, že muži obecně nemají tolik trpělivosti, takže i ta výchova byla přece jen víc na té ženě. Takže se muži v podstatě vychovávají tak trochu sami v dospělosti. V okruhu svých kamarádů, v pracovním mužském prostředí, dále pod vlivem žen, které milují. Je myslím jedno jestli to jsou matky, nebo jejich partnerky. Proto možná i vyzrávají a nalézají sami sebe později, jak psal Slávek. Cesta ženy a muže je trochu jiná.

Barča: Některé ženy vyčítají svým tchýním svoje muže, jak je vychovali a obráceně. Na obou stranách jsou vždycky matky svých dětí.

Ono se těm výčitkám směřovaným na tchýni někdy nelze divit. Pokud matka svého syna neuvolní, nespřetrhá svá energetická pouta, může to manželka zabalit. Nemá šanci, ani kdyby byla sebedokonalejší, pro manželku tam není absolutně žádné místo a to se může tchýně jevit sebemileji a zcela nekonfliktně.

I proto je tak rozdílné být matkou dcery nebo syna. Proto je role muže mnohem komplikovanější. Proto jak zmiňuje např. i odkazovaný Freud, je výhodné pokud existuje přechodový rituál a matka se od jistého věku svého syna začne stranit.

[22]: Romi, já se to zkusím vysvětlit co možná nejpřijatelněji, ač pro spoustu lidí je tento pohled neskousnutelný.

Vycházím z toho, že z jakéhokoliv sexuálního aktu vzniká pouto. Pouto vzniká bohužel i při aktu násilném, nebo zvráceném např. při incestu. Je to něco podobného, jako když si oběť vytvoří citovou vazbu k únosci. Jsou to přirozeně nastavené mechanismy, aby dotyčný přežil a situace pro něj byla přijatelnější.

Mám za to, že i oběť získává v energetickém poli určitou moc nad násilníkem. Není to moc zjevná, která je vidět, jde spíše o skryté procesy. To neznamená, že bych násilí schvalovala. Na fyzické zjevné rovině, jde o ponížení, jak ty zmiňuješ. Dám jednoduchý příklad neustále fňukající, peskující a otravná žena, která muže třeba i svým chováním ponižuje, vyprovokuje jinak i klidného dobráka k tomu, že ji střihne facku. Je to ventil pro nahromaděnou energii muže. Tím že žena skrytě muže dohnala k takovému jednání, vyvolá v něm pocit viny a tím nad ním získává určitou moc. Dost žen takové situace využívá k získání jakéhosi odpustku. Rozumíme si trochu? Záměrně dávám příklad ne příliš syrový.

A teď původně zmíněné: První akt mohl být násilnější. Ženy obrana je přirozená, neví co jí čeká, muž jí unesl proti její vůli, v tuto chvíli k němu nemá ještě žádný vztah. Nicméně skrze akt mu poskytla uvolnění, vášeň, slast po které bude znovu toužit. Automaticky se navazuje pouto, které může mužův přístup změnit. Pokud muž na příště dostane na svoji stranu ženinu energii, může z toho těžit. Ženin vztek a odpor se může přetransformovat v cosi úplně jiného. Energie se přelévají a muž i žena se proměňuje. Pokud žena poskytla potomka (při troše štěstí mužského :-) je jasné že její cena stoupá. Tam si asi rozumíme ne?

Nemluvím samozřejmě o současnosti, i když myslím, že spoustu těchto dávných vzorců v nás nechalo určitý otisk. Samozřejmě vítám, že v dnešní době si žena sama volí, zda se chce stát něčí manželkou, či s kým naváže intimní vztah.

[27]: Daniela: Já nesouhlasím s tím, že muži to mají o mnoho těžší než ženy. Naopak právě to ženské přijímání samo o sobě je daleko náročnější. A pak tu je právě i ta starost o ty děti, kdy je daleko více vnímána intenzivněji a hlouběji tou ženou. Vidím to třeba dnes, kdy některé moje kamarádky jsou rozvedené a mají na děti určenou soudně střídavou péči. Přestože se svými bývalými partnery vycházejí dobře, vědí, že děti potřebují oba rodiče a že o dítě bude dobře postaráno po všech stránkách, vědí, že jejich partneři své děti mají rádi a věnují se jim. Tak přesto všechno velmi těžce nesou třeba to týdenní, nebo čtrnáctidenní odloučení od svých dětí, zvláště pokud jsou skutečně malé.

Myslím, že muž a žena to mají těžké oba, každý svým způsobem jinak.

[25]: Díky za Tvůj náhled Miloslave. Jsem zcela za jedno v tom, že chlapci to mají těžší viz jak zmiňuješ a již to tu bylo několikrát naznačeno, že pro muže je obtížnější nalézt se, když byl porozen ženou, ztotožňuje se s ní nějaký čas a pak je nutné se oddělit a přijmout syrovější mužské energie. Tomu rozumím. Rozumím i tomu, že od muže se očekává určitá rytířskost, samostatnost, rozhodnost, schopnost zajistit smečku.

Mne spíš vrtalo hlavou, zda jsou děvčata opravdu tak ovlivnitelná i cizím okolím, cizími vzory. Ale zřejmě to tak bude, protože žena je z podstaty nastavena na přijímání, je to její přirozenost. Takže ač mi tyto věty příliš "nevoněly", budou pravdivé.

Možná tím dívky trénují na to, aby pak v dospělosti dokázaly přijmout cestu svého muže. Navíc žena se provdáním mohla dostat do zcela jiné skupiny/rodu a tam bylo převzetím nových modelů chování nutné.

[25]: Slávek: Když jsem si přečetla Tvůj komentář, napadla mě jediná otázka. Může si vůbec muž dovolit být sám sebou, tak jak se opravdu cítí? Podle toho co píšeš, tak ten muž je v neustálém střehu a stresu, aby ve společnosti obstál. Když budeš neustále ve střehu a ve stresu jak se chovat, co dělat, říkat, co si „správně“ myslet a dobře se rozhodovat, můžeš být jako muž vlastně štastný? Copak si muž nemůže dovolit být přirozený? To celý život přece nemůže být svázaný svojí vůlí a vůlí společnosti. Myslím, že spousta mužů, ale i spousta žen se bojí být přirozeně sami sebou a tak mají své masky a tiše trpí. Ty masky jim nasadily ty ženské a mužské vzory. Žena i muž jsou jen lidi, jen člověk. S mým ex manželem, který je o 14 let starší, jsem v jeho očích byla různá. Někdy jsem pro něj byla malá hloupá holka, ale také jeho nejlepší kamarád, jindy žena s velkým Ž a někdy potřeboval ze mě cítit konejšivost a lásku matky. To přece není žádná hanba. Myslím, že někde hluboko ve své duši jsme zůstali dětmi. Podívejte se na staré moudré lidi a jejich pošetilosti. :-)

P.S. V Tvém velmi pěkném popisu je zachycena bojová strategie a zbraně obou pohlaví. Muži a ženy v podstatě neustále zbrojí. :-) Ten boj ustává v dlouhém letitém vztahu a také věkem. Myslím, že právě láska a zamilovanost dvou lidí na počátku vztahu je skutečně magická věc, kdy oba odloží svoje zbraně a jsou schopni úžasně vnímat jeden druhého skutečně takového jaký doopravdy je. Když opadne ta prvotní vlna zamilovanosti ve vztahu, myslím, že opět mají slovo bojové partie a pozice, kdy se oba partneři snaží docílit toho, aby ten jejich partner byl takový, jakého chtějí mít a potřebují. Těmi bojovými pozicemi nemám na mysli vyloženě hádky a skutečný boj, ale vlastně i ty malé banality typu – jak zaonačit to, aby ten můj muž si konečně udělal chvíli čas a připevnil mi tu poličku na zeď o které jsem mu říkala před dvěma měsíci. Ale nikdo si přece z partnerů nepřeje kazit den hádkou kvůli nějaké poličce. Začne to poličkou a končí to někde úplně jinde. Vlastně pak kolikrát o tu poličku samotnou vůbec ani nejde.

[15]: Daniela: Leccos napoví i v čem a jak jsou ovlivnitelní v datech z výzkumu v tom článku.

Myslím, že kluci potřebují urazit větší kus cesty. Dívky vychovává matka stejného pohlaví a od malička mají vzor stejné role.

Chlapce vychovává matka, opačné pohlaví, pak se chlapec musí v pubertě stát úplně někým jiným, než ten kdo ho vychovával od malička. Navíc spousta matek je dnes svobodných, takže leckdy je otcovský vzor daleko. A přiznejme si také, že dnes se chlapský a mužský vzor obecně dost v moderní civilizaci potlačuje obecně.

Chlapci tedy musí projít více transformací v životě a na tom se dá více ovlivnit, více zkazit či více rozvinout.

Druhý důvod máš přímo v článku explicitně. Dívky jsou ovlivňovány nejen matkami, ale v daleko větší míře kamarádkami a partou. Matky nemají na dívky úplný vliv oproti chlapcům, kde až do puberty spolu kluci spíše soutěží. Tudíž vliv matky je oslaben u dívek silnými holčičími kamarádskými vztahy.

Třetí důvod je pohlavní role. Muž definuje ducha a rovnováhu na duchovní úrovni. Je to on, kdo by měl být strategický a řídit rodinu. Proto potřebuje odkoukat vzor správného jednání a hodnot z rodiny.

Když žena je v problémech, začne brečet a vyvolávat soucit a společnost či okolí jí většinou pomůže. Když muž začne brečet, je směšný a každý se na něho vykašle. Všichni máme v instinktech pomáhat ženám, když jsou v rejži, ale muž je důstojný a stojí za pozornost jen když nepadnul. Jak padne žena, instinktivně přitahuje pomoc druhých. Jak padne muž, musí se z toho vylízat sám a vyvolává jen opovržení.

Tento instinkt je dán i přednostním zachraňováním žen a dětí před muži (a je to velice správný instinkt).

Jinak řečeno, sociální postavení ženy až tak nezávisí na její stratetegické šikovnosti. Okolí i společnost tvoří měkčí polštář. Zatímco u mužů to tak není, jeho strategická šikovnost určuje jeho osud daleko tvrději, nekompromisněji a nesmlouvavěji, často je na to sám. Proto je daleko více jeho sociální pozice ovlivněna tím, jak jí získal od rodičů či od Boha.

Čtvrý a doplňkový důvod. Stejné je to s majetkem. Chlap z bohaté rodiny (ovlivnění rodiči) má jiné šance v kariéře i u žen. Žena se může vhodně vdát a šance oproti vlivu z rodinu zcela převrátit.

Muž si klidně vezme ženu z nižší společenské vrstvy či horší úrovně a vytáhne jí nahoru. Žena hledí se vdát za člověka stejné, nebo vyšší úrovně. Ženy tedy společensky muže obvykle nevytahují nahoru.

I zde je na to muž sám a závisí to na něm, případně na jeho strategické čikovnosti, startu a rodu.

[23]: Dík za pochopení původního vtipu...

[22]: :-) Rozumím Ti. Romeo a Romanova roman-tika.

Daniela: ...první akt mohl být mnohdy násilný, žena skrze něj získává slušnou moc i kdyby to bylo jen z pozice oběťi. Za prvé může poskytnout potomka a pokračování rodu a za druhé vzniká sexuální pouto nemalé energie a síly.

----------------------------

Tohle prohlášení mi přijde zvláštní. Tady jde spíš o odejmutí energie a ponížení, spíš než získání síly a moci?! Asi nerozumím do jakého prostředí událost zasazuješ? Jiný kraj, jiný mrav.

[20]: Ta sexuální síla je právě hezky vyjádřena v tom Japonském mýtu o zmizení slunce. Kdy v sexuálním aktu je zahrnuta ničivá agrese spojená s destrukcí a zároveň kdy ta samá síla představuje sílu tvořivou a zrození života.

[19]: Jenže existují kultury, kde si ženich musí nevěstu vykoupit.

A také myslím, že ač první akt mohl být mnohdy násilný, žena skrze něj získává slušnou moc i kdyby to bylo jen z pozice oběti. Za prvé může poskytnout potomka a pokračování rodu a za druhé vzniká sexuální pouto nemalé energie a síly.

Já myslím, že svatby byly vždy spojené s majetkem. Únosy a znásilnění patří k válečné kořisti – nabytí majetku. A věno ženy je v podstatě taková výkupní cena, peníze, naturálie – opět majetek.

[17]: :-) děkuji, vyhledám si. Docela mi samotnou překvapilo, že jsem se zarazila u této věty. Na jednu stranu je mi sympatická akčnost muže a to že si přímo a bez okolků bere co chce s určitým nasazením a razancí. Ono mi to zřejmě evokuje, že takový muž svoji ženu zajistí. Na druhou stranu mi poněkud paralyzuje pocit ženy, která má prakticky nulovou šanci ovlivnit svoji budoucnost a výběr, totální ztráta svobodné volby. Ale za tímto pocitem je schovaný pocit další asi slabší, že žena i přesto není bez jakéhokoliv vlivu na dotyčného muže.

Nicméně mi přijde svazující, že žena v určitém věku mohla takový akt očekávat a netušila jakého přesně bude kalibru.

[15]: Manuův zákoník, jimž se řídila indická společenství vyjmenovává tuším 7 právoplatných způsobů svatby, únos a znásilnění nevyjímaje.

[14]: Děkuji za návod, operaci provedu co nejdřív

Tak jsem se do toho trošku pustila. Musím říct, že nejvíce na mne zatím zapůsobila věta ve smyslu: Dříve se manželka/žena získávala únosem :-). Nějak jsem s tímto termínem potřebovala chvíli být a uvědomit si, co vše vlastně ženu a partnerství historicky tvaruje.

Odkaz na článek je také dobrý :-), pro mne jako matku dospívající ratolesti jako stvořený. Závěry mi nepřekvapují, ale přece jen by mi zajímal Váš názor na skutečnost z jakého důvodu jsou chlapci více ovlivnitelní než děvčata?

[13]: Časopis Teorie vědy je od ročníku 2009 každému zdarma online po registraci. Když se zaregistrujete jako uživatel, můžete si stáhnout z jejich webu celé číslo a stejně tak další.

[6]: nebylo by pane Ponkáci někde celé to číslo Teorie vědy XXXI/1 2009 ono je to sice po kapitolách na webu Akademie věd, ale já k tomu nemám přístup

[5]: Slávek: Já jsem četla jinou knížku, jmenuje se Rodinné svátky a oslavy (edice OKO, to jsou ty malé knížky). Není možná tak odborná, ale krásně vykresluje lidský život od narození až po smrt, v různých rituálech a obřadech. Vysvětluje jejich původ a historii. Život začíná narozením (počet dětí v rodinách, práva prvorozených, obřady přijímání novorozenců, pověry, křty, kmotrovství a výběr jména), pokračuje svátky malých dětí (jejich svět, první přijímání, vstup do školy) a dospíváním (zkoušky dospělosti, učňovství, maturita, obřady vysokých škol). Rozsáhlá část je věnována manželství. Rozebírají se typy manželských svazků a formy sňatku a vše, co sňatku předcházelo, včetně zajímavých příběhů z minulosti. Svatba a vše co se svatbou souvisí je rozebráno nejen historicky, ale také z praktického pohledu dneška, tedy co vše je ke sňatku nezbytné, a co následuje těsně po svatbě (od práva první noci až po svatební cestu). Další část je věnována rozvodům a opět pohledy do minulosti, kdy i církev povolila rozvod. Poslední část je věnována chápání smrti a pohřbům.

[6]: Roman: Japonský mýtus – zajímavé pojetí.

Slávek: Děkuji za uvedené odkazy. Jako naprostý laik jsem pochopila co je cílem strukturální analýzy a jaké je její využití. Ta poslední ukázka o přírodních národech je velmi zajímavá.

[5]: Děkuji Ti Miloslave, ráda se podívám, hned jak bude volná chvilka. Doufám, že zítra. Na téma se těším :-), zajímá mi!

[8]: ano udělaly mi velkou radost, nejen proto, že sebou nemusím ty knihy tahat, ale také proto, že ty knihy nejspíš zaujaly i Vás. Stať o Japonském mýtu je ukázkou toho, proč muselo dojít k neostrukturalistické revizi a rozvolnění binárních opozic

[7]: Je mi velkým potěšením, pane Turnovský, pokud Vám dané materiály udělaly radost.

[6]: to, že dáváte možnost si tyto zásadní texty stahnout je pane Ponkráci od Vás velmi velkorysé a záslužné. To bude mít moje čtečka hody, nebudu ty knihy sebou muset tahat v nůši jako doposud. Díky

Ve Strukturální antropologii II. upozorňuji na zásadní stať Vědecká kritéria ve společenských a humanitních oborech. Argumentace použitelná výborně i na obranu astrologie.

Jinak související texty ke stažení k původnímu jsou zde:

http://www.ulozto.cz/7276632/strukturalni-antropologie-ii-claude-levi-strauss-rar

http://tucnak.fsv.cuni.cz/~hajek/ModerniSgTeorie/literatura/obecne/05_strukturalismus.ppt

http://tucnak.fsv.cuni.cz/~hajek/ModerniSgTeorie/literatura/strukturalismus/levi_strauss/l-strauss.htm

[4]: Daniela: V tom případě doporučuji Sigmund Freud: Totem a tabu, který je celý v tomto duchu.

Pokud neseženeš knížku, čistý text jsem dal dočasně zde:

http://temp.ponkrac.net/sigmund-freud--totem-a-tabu.rtf

---

Včera jsem psal zápočtovou práci a hledal jsem odborný zdroj psychologických článků. Našel jsem jeden článek (a řada dalších článků je tam také zajímavá), kde udělali studie, jak moc rodinné prostředí má vliv na sociální/asociální chování dětí.

Na té studii je krásné, že jim výzkum a data obrátily předpoklady. Zjistili, že kluci a jejich chování daleko víc určuje rodinné prostředí, zatímco u holek, kde to čekali zdaleka ne tolik.

Ale krásně tam vyšly role pohlaví se vším všudy, i když v článku se to snažili zakecat.

Moc jsem se smál. Pokud překousnete styl, tak je to velmi zajímavé o rolích kluka a holky v rodině. Je tam vliv matky i otce na sociální chování synů a dcer okecané i v holých faktech.

http://e-psycholog.eu/clanek/3

Osobně mi v textu víc než japonský mýtus zaujala Ženská tabu v tradiční kultuře Slovenska.

[1]: Dobrý text!

[1]: pěkné! Děkuji. PT

Není to tak dlouho co se v jiné debatě objevilo jméno C.Lévi -Strausse v souvislosti s hloubkovým studiem pradávných mýtů a symboliky.

Objevil jsem nedávno velmi zajímavý rozbor -perlu pro astrologické zkoumání a symboliku- z odborného prostředí týkající se nejen C.L. -Strausse, ale zajímavého mýtu z japonského prostředí-Mýtus o zmizení slunce- z japonské kroniky z 8.století n.l. KODŽIKI.

Aplikace strukturální analýzy na japonský mýtus je velmi zajímavá (i závěry v textu)i v souvislosti s případným studiem opozitních vztahů v horoskopu a s zodiakálním vlivem Slunce všeobecně.

-----------------------------------

Odkaz na práci:

http://antropologie.zcu.cz/media/document/antropowebzin_3_2010.pdf

ANTROPOWEBZIN 3/2010 na str.145