Karmická astrologie

[128]: :-)) Já jsem si myslela, že moje malá troufalá úvaha neprojde jen tak, bez povšimnutí. Výborně si to popsal. Rozumím Ti. Souhlasím s Tebou v celém komentáři.

[115]: Barča: „co je jednodušší: Prokázat existenci, nebo spíše neexistenci. Existence je +, neexistence -. Tím, že něco existuje tak – to jednoduše je. To znamená, že se to i lépe prokazuje. Dalo by se říci, že současná věda umí prokázat jen existenci. A také ne všechnu.“

V matematice se dokazuje neexistence celkem často. U mnoha problémů je prostě matematickými důkazy dokázáno, že nejdou určitými způsoby vyřešit a řešení se nikdy ani v budoucnu nenajde.

Například je matematicky dokázáno, že v Euklidově geometrie, tedy pravítkem a kružítkem nelze provést trisekci úhlu, tedy rozdělení úhlu přesně na tři díly.

Ale uznávám, matematika není přesný příklad přírodních zákonitostí. Věda (stejně jako takýkoli jiný obor) důkazně plave na vodě. Každý obor musí najít „pevné základní kameny“, od kterých důkazy začne, ovšem nikdy nebude jasné, jak moc stabilní jsou ty kameny.

Pokud neznáme průběh a zákonitost nějakého děje, pak věda má jedinou možnost využít poslední zoufalý pokus – matematický aparát pro to, když neznáme část děje a pracovat s tzv. náhodou – statistiku. A statistika má mnohá omezení, často vychází voloviny při statistických důkazech, potvrzují se nepravdivé věci jako pravda a pravdivé jako nepravda.

Navíc se při statistickém důkazu dá udělat mnoho chyb v samotném postupu – od výběru vzorků, sledovaných dějů. Tyto bohulibé vlastnosti statistických důkazů používají třeba farmaceutické firmy bažící po zisku k tomu aby statistika a „vědecký důkaz“ dopadl podle jejich přání.

Neexistence se v matematice a ve vědě dokazuje tak, že se dokáže pravdivost hypotézy „nikde a nikdy nebude to a to“. To jde a je možné dokázat v exaktních případech, kdy mechanismus celého procesu je detailně znám.

Ona se nedá dokázat ani existence ani neexistence mnoha věcí. Na vyvrácení vědecké pravdy a ověřené vědecké hypotézy uznávané stovky let stačí jediný pokus ukazující jediný případ kdy pravidlo neplatí.

[123]: Slávek: Asi máš pravdu. Nedokážu to takhle posoudit. Je to tím, že nejsem astrolog. To znamená nemám zkušenost a neumím interpretovat něčí jiný horoskop. Znám jen ten svůj, něco mám z něj odžito a žiju v něm. Ty tím, že si těch horoskopů vytvořil spousty a interpretoval si je, tak pro Tebe ta karmická astrologie má význam.Ten význam může spočívat v tom, že se na ten horoskop podíváš z jiného úhlu než obvykle a tím Ti dává nové možnosti výkladu.

Přirovnala bych to k tomu, jako když se sejde u pacienta s žlučovými kameny více doktorů. A jeden řekne : „uděláme ERCP a něco vytáhnem, jiný řekne, já bych vzal celý žlučník a třetí řekne, já bych vyčkal a léčil to klasicky, uvidíme co to udělá.

[124]: IC-HLUBINA NEBES.

Kdo změřil jejich hloubku?

[121]: Může cosi naznačit Ahasver a jeho legendární příběh k tématu? Rozhodně!

Takže přeci jen popojel vlak o jednu stanici dál. Přečetl jsem se zájmem, dík za odkaz.

Takže opět nejde vlastně o nic, je to jen taková zábava a vykreslený příběh. Kdo ví jak je to s tou karmou. Vždyť o nic nejde. Buď je a nebo neni...:)

zajímavý byl však výrok mnohých židů:

nejen zbožní, ale i mnozí sekulární židé si při pohledu na obrázky "Věčného žida" řekli: "To je také můj příběh, náš příběh. Jsme bloudící národ a jsme na to hrdí. Po staletí jsme se museli přizpůsobovat novým podmínkám a obstáli jsme."

Takže nakonec ...??????????????????????????????????????????????????....?????...???...?

[107]: Barča: „Osa měsíčních uzlů přece zapadá do interpretace v současném životě. V mém případě to bylo dětství. Nemusíme chodit do minulých životů. Na orientaci úplně stačí ten co právě žijeme. Ten dá zabrat, z toho rozhodně nemůžeme vyváznout živí“

Samozřejmě že ne. Ale stejně tak třeba proces léčení z nemoci po operaci srdce mohu zredukovat na odevzdání neschopenky praktikovi. Mohu klidně zapomenout a vytěsnit celou práci operačního týmu, a věřit, že veškeré uzdravení proběhlo posledních několik dní před nástupem do práce. To odevzdání neschopenky přeci je důkazem předchozí nemoci srdce, ostantí mohu zapomenout, dál nemusím chodit.

Jen jsem chtěl na příkladě demonstrovat – aniž bych jakkoli vyjadřoval názor – že „nemusíme“, ale „můžeme“. A to že se někde něco projevuje neznamená, že nevidíme jen vrcholek ledovce.

Ono není podstatné, jestli kdo věří v to či ono.

Na karmické astrologii je zajímavá jedna věc – i když je to vlastnost spíše filozofie za ní – že vysvětluje také proč. Proč je člověk v daném počátečním bodě.

Je tam vysvětlení proč.

A také jaký to má smysl a co je cílem.

[118]: Roman: Malá technická poznámka: Neřekla jsem, že náboženství je blbost, nebo, že lidé v co věří náboženství jsou hloupí a blbí. Napsala jsem: Většina „náboženství a pseudonáboženství” je postavena právě jen a jen na lidské blbosti...

Abych to uvedla na pravou míru: Podívej jak dnes lanaří banky své klienty na rychlé půjčky a úvěry. Většinou se na to chytí lidé, kteří nevědí, jsou naivní, ale také hloupí. Neumějí si spočítat svoje splátky. Vidí jen rychlé peníze a už nevidí tu povinnost splácet. Zadluží se úplně hloupě a zbytečně. Pak to může dojít i tak daleko, že mohou přijít ještě o víc, než si vypůjčili. Lidská důvěřivost, naivita a určitá hloupost.

[118]: vynikající pojednání o legendě Ahasverovi:

http://www.cdk.cz/ts/clanky/92/ahasver-vecne-na-cestach/

[119]: Výpravčí si už čistí zuby, takže nic z toho nekouká...:-)

[118]: :-)) A nejezdí dnes mimořádná prodloužená linka?

Pavel T:protože máme zkušenost pouze s existencí, s neexistencí zkušenost mít nemůžeme.

Nechci zakládat nové téma, protože otázka s tématem souvisí, ale stejně se můžu dostat do bodu zmrznutí i s podobnou otázkou:

Existuje žid Ahasver *nebo neexistuje? Neexistuje-li-Jak prokážeme že neexistuje?

Vždyť je to jen legenda, podobně jako s tím Golemem...takže to ani za úvahu nestojí. Lidé budou pořád něčemu věřit a něčemu nevěřit!

-----------------------------------------------------------------

Takže jsme dospěli zřejmě na konečnou stanici, prosíme vystupte! Vlak už dál nejezdí, co jsme nasbírali po cestě , můžeme prohlédnout v košíčku. Máte tam něco? Nebo nic....:-)

Zajímá mě případně názor, zda se tato konečná stanice dá nějak posunout, jest-li jde překecat mašinfíru, aby posunul vlak kousek dál?! Tady podobné debaty vždy skončí, pasažéři se rozcházejí po svých.... Pokud se cestující nepomlátěj deštníkama a kabelkou dopadlo to vcelku dobře.....:-)

-------------------------------

*

Ahasver symbolizuje postavu „věčného Žida“, který kvůli svému provinění musí až do dne Posledního soudu bloudit po zemi. Podle legendy Ahasver udeřil Ježíše Krista při výslechu u Kaifáše. Podle jiné verze se mu vysmíval, když nesl kříž, slovy: "Tak ty tvrdíš, že se vrátíš". A Ježíš odpověděl "Ano, a ty tu na mě počkáš". A od té doby musí Ahasver bloudit po zemi a čekat. Objevuje se v dílech Byrona či Vrchlického, též Apollinaira - Pražský chodec (Isaac Lakedem).

[115]: jistě, protože máme zkušenost pouze s existencí, s neexistencí zkušenost mít nemůžeme. Viz George Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci (Co kategorie vypovídají o naší mysli) - amer. orig 1987, česky 2008 kniha která zkoumá metaforujako jeden ze základních organizačních principů lidského myšlení a jazyka z hlediska kognitivní lingvistiky

[114]: Zcela samozřejmě, protože doktríny přesahující možnosti lidského života se těžko pokusně ověřují.

Osobně na tom, že někdo nemá žádný problém s tím, zda je či není karma nebo inkarnační cyklus nevidím nic zvláštního. Rozhodně to není horké téma. Nejedná se o víru ani náboženství, ani o důkazový materiál k zítřejšímu rannímu přelíčení. Nemusím patřit k žádnému ismu nebo se zabývat astrologií. Buď si je někdo jistý a má důvody, nebo neví jak to je.....zrovna tak lze považovat za pýchu názor, že je všechno totální konina....:) nebo, že počátkem náboženství je blbost lidská...

[114]: Souhlasím. Malá úvaha :-) Na druhou stranu, co je jednodušší: Prokázat existenci, nebo spíše neexistenci. Existence je +, neexistence -. Tím, že něco existuje tak – to jednoduše je. To znamená, že se to i lépe prokazuje. Dalo by se říci, že současná věda umí prokázat jen existenci. A také ne všechnu.

[112]: Turnovský Pavel: „Karmická astrologie ve smyslu jaký zde probíráme, nemá žádnou jednotnou doktrinu Je to snůška vzájmně si protiřečících tvrzení, které nejde ani potvrdit, ani vyvrátit.“

Zcela samozřejmě, protože doktríny přesahující možnosti lidského života se těžko pokusně ověřují.

Stejně tak nejde plně potvrdit ani vyvrátit třeba teorii velkého třesku, nebo platnost datování stáří archeologických nálezů.

Jsme zde limitovaní lidskými možnostmi.

[112]: Děkuji za Váš upřímný postřeh. Vážím si toho. K spoustě věcem člověk musí dozrát, aby je pochopil a pak musí také dozrát k tomu, aby zas některé věci, které poznal opustil a tím dozráváme opět k věcem novým a nepoznaným.

[104]: ale samozřejmě studoval a taky si v mládí myslel kdovíjak stará duše nejsem a podobné takovéhle zhovadilé projevy pýchy mám za sebou (dnes mám jiné:-))

Karmická astrologie ve smyslu jaký zde probíráme, nemá žádnou jednotnou doktrinu Je to snůška vzájmně si protiřečících tvrzení, které nejde ani potvrdit, ani vyvrátit.

Jediné co mohu s čistým svědomím doporučit je Rudhyar Astrologie transformace: kapitola 6. Astrlogická praxe na transpersonální úrovni -

a/ Klientova připravenost a astrologova odpovědnost

b/ Horoskop zrození jako symbol individuální karmy

c/Přeměna karmy v dharmu

[109]: Tak teď už rozumím přesně i já:-) Díky za odpověď!

[108]: S blbcem se dohadovat, to je vůbec to nejhorší. Nejdřív Tě stáhne na svoji úroveň a pak Tě dobije svými znalostmi a vědomostmi.:-)

Většina „náboženství a pseudonáboženství” je postavena právě jen a jen na lidské blbosti...

[107]: přesné!

[105]: Ze všeho náboženství neuděláš! Z lidské blbosti to nejde...:-)

Astrologická rčení jsem jako bonmoty vložil z astrolotu od pana Tichého, Hledal jsem něco k tématu .

Jinak nejsou vložena, že bych je považoval za svaté astrologické a alternativní zázraky... S mnohými se nemohu popasovat, ale to je muj problém....:)

[106]: Osa měsíčních uzlů přece zapadá do interpretace v současném životě. V mém případě to bylo dětství.

Nemusíme chodit do minulých životů. Na orientaci úplně stačí ten co právě žijeme. Ten dá zabrat, z toho rozhodně nemůžeme vyváznout živí :-)

[102]: Pokud tedy astrolog nepočítá ve svých interpretacích s sestupným lunárním uzlem jako jakýmsi inkarnačním senzitivním bodem, zřejmě se bude výklad ubírat -orientovat pouze k předkům v rodu

apod.

[102]: Pan Turnovský: „Že se toho udělalo náboženství je vcelku zákonité.” Souhlasím s Vámi, ze všeho se dá prakticky udělat „náboženství”.

[102]: *Takže jste se naprosto karmickou astrologií nezabýval? Pokud ano -je podle vás v těch principech nebo zásadách něco co stojí za úvahu?

*Dík za názor na reinkarnace k tématu, které zajímá mě osobně. O karmické astrologii vím málo. Pokud by jste něco ke čtení doporučil , máte nějaký tip? :)

[100]: Slávek: „Ty nevěříš v náboženství? :-)” Já mám přece svoje „náboženství” ve svém nitru. Občas Vám ho tady všem dávkuju po lžičkách. :-) „Víš kolik jenom ve Vašem městě je kostelů? :-)” Ano. Psala jsem kdysi o kostelích. Vlákno „Bible a reinkarnace, přesnost překladu Bible (č.30) „Víš jaká je to mocná síla, všechna náboženství světa?” Ano, stejně jako 71% zemského povrchu tvoří voda a oceány, tak podobné je to s náboženstvími.

[99]: karma je v podstatě formulace zákona kauzality: je tady příčina a nějaký její důsledek. V karmu tedy věří každý fyzik, který nevěří ve nekauzální nebo synchronistické vztahy ale pouze ve vztahy kauzální. V dávných dobách to byl velký pokrok, zákon karmy odlišil příčinu a její následek od pouhé následnosti nebo posloupnosti, která nemusí být s příčinou a jejím následkem spojena.

Že se toho udělalo náboženství je vcelku zákonité. Takový geniální nápad, že je tady nějaká příčina musela lidem kdysi dávno připadat jako neuvěřitelná mystérium, třeskutá esoterní pravda.

[98]: pane Ponkráci: Nebyla, neboť pro křesťaství je důležité, že hříchy křesťanů vykoupil Ježíš Kristus svojí smrtí. Nebyla potřeba také proto, že Ježíš se měl vrátit soudit živé i mrtvé ještě za života těch, ktěří ho zažili tzn. za 20 nebo 40 let.Protože se někde zakecal tak to také v tom křesťaství vypadá jak vypadá, neboť program který měl platit 20-40 let se dává už 2000 let.

Protože křesťaství - církev obecná sestávala z nezávislých sborů, bylo na každém sboru jak se s případným stykem s reinkarnačními myšlenkami různých pohanských kultů, s nimiž se setkali, vypořádá.

Křesťanství je definováno krédem (několika sobě velmi podobnými krédy), z nichž nejstarší je velmi jednoduché, spočívá v jediné větě: "Ježíš je pán"; tím je řečeno vše. Spása přichází skrze Ježíše Krista, který přijal lidskou tělesnost, byl za časů Pontia Piláta mučen a zemřel na kříži, třetího dne vstal z mrtvých (nepřevtělil se, ale vstal z mrtvých!) a vystoupil na nebesa. Křesťana by měla myšlenka na reinkarnaci pobuřovat, neboť v krédu vyznává, že věří v tělesné zmrtvýchvstání. To znamená, že pan Ponkrác u posledního soudu vstane z mrtvých v těle pana Ponkráce a v tomto těle, které tak důvěrně zná, ne v těle nějakém převtěleném, bude účasten ekonomie života věčného - království nebeského.

[99]: Barča: Ty nevěříš v náboženství? :-)

Víš kolik jenom ve Vašem městě je kostelů? :-)

Víš jaká je to mocná síla, všechna náboženství světa?

Opravdu si myslíš, že náboženství neexistuje?

[97]: Pan Turnovský: Ano, já vím. Já v reinkarnaci a v náboženství nevěřím. Jde spíš jen o samotný princip karmy. Jednoduše řečeno: co jste si zasadil, to si sklidíte.

[95]: Turnovský Pavel: Já jsem měl za to, že reinkarnace v křesťanství byla, že byla odstraněna až později. Ale jinak o tom prakticky nic nevím.

[96]: "Ona ta reinkarnace v té Bibli je myšlena myslím malinko jinak" Myslíte? Mně osobně je to sice úplně jedno, protože reinkarnační koncept nepoužívám, běžnou řečí: v reinkarnaci nevěřím.

[95]: Pan Turnovský: Ona ta reinkarnace v té Bibli je myšlena myslím malinko jinak. Reinkarnace jako určitá spravedlnost. V jiném náboženství je to myšleno tak, že v minulém životě jste byl zloděj, tak nyní v současném životě budete trpět v chudobě. Bible má jiné alternativy – peklo a ráj.

[91]: "Katolická církev udělala chybu, že reinkarnaci zavrhla. Pokud by na ni lidé věřili, věděli by proč jsou na světě a nemohli by se chovat, jak se chovají."

Přijetím reinkarnačního konceptu by křesťanství podrylo ne-li zikvidovalo svůj úhelný kámen: spasitelskou, vykupitelskou roli Ježíše Krista. Jeho oběť neměla by pak vůbec smysl. Byl by to krutý žert ze strany B_ha Otce

[91]: Roman: „ *Osud se skládá z náhod, nahodilostí a karmických záležitostí.”

Toto řčení se mi moc líbí.

[92]: *Člověk se narodí v okamžik, kdy postavení planet ve znamení a domech je v souladu s jeho karmou a povahou.

* Kam by se poděla ctihodná matka astronomie, kdyby ji bláznivá dcerka astrologie neživila.

Johannes Kepler

*Karma nás má vést k naději a optimizmu, že pro lidský život platí zákony vesmírné spravedlnosti. Boží vůle se projevuje jako duchovní zákon, který člověku naloží takový kříž, jaký si kdysi zasloužil. Karma má nás něčemu naučit, něčemu, co jsme nechtěli, nebo nedovedli pochopit dříve. Krutost v minulém životě vede k oslepnutí, leukémii, astma a paralýze. Sexuální nevázanost v minulém životě vede k epilepsii. Sobecké využívání jiných v minulém životě vede k ochromení vlastních údů. Velké mateřské znamínko ukazuje místo vstřelu, nebo zranění v minulém životě.

Neznámý zdroj.

* Z karmy se stává strašák, okultní pometlo na všechny důvěřivé. Nebo výborná výmluva! "...bohužel, nemohu pro tebe nic dělat, je to tvá karma, ale zaplať, nebo bude ještě větší. Nebo zaplať a já ti řeknu, jak si ji rychle odpracuješ..." Písmo svaté jasně říká, že všechny naše hříchy (tedy karma) nám mohou být odpuštěny, činíme-li pokání.

Svatava Kabošová, Astro 31/2000

*¨Karmické choroby dokáže astrolog z horoskopu vyčíst. Pokud si zrozenec plní svoje karmické úlohy a poslání, pak se nemusí nemoc projevit.

Bratislavský astrolog F. Šteffek.

* Kdo chce potlačit myšlení, ten se v narodí v příštím životě jako debilní.

*Regresní hypnóza. Hypnózou se u 3 % populace se dá dostat do minulých životů a tím zjistit příčinu fobie. Má to dvě nebezpečí:

1) hypnotizér je nečistý a připoutá osobu k sobě.

2) osoba zůstane otevřená.

*Poškozené Slunce je obrovské břemeno z minulých životů, kde zrozenec v minulém životě nedokázal překonat špatnou vlastnost.

*Podle mého mínění je astrologie opravdu velká dáma, velmi krásná a přišlá z takové dálky, že mne dokáže udržet svým kouzlem. Ve světě čistě fyzickém nevidím, že by šperky mohly soupeřit s jejími. Zdá se mi, mezi jinými, že v sobě obsahuje největší tajemství světa. Škoda, že dnes - alespoň všeobecně - trůní na jejím místě prostitutka.

André Breton

[91]: Romi, já už jsem to napravila :-).

Tvary jsou v pohodě, nos velký, ústa široká, předek i zadek přiměřený.

[89]: *Po třicítce převáží nad slunečním znamením znamení Ascendentu.

*Churchil vybral Pattona proti Romelovi na základě horoskopu, protože byl jediný, kdo ho mohl porazit.

*Dle rosenkruciánů je délka deseti inkarnací 1400 let.

*Starý astrologický mistr důtklivě varoval před analýzou horoskopu dítěte do sedmi let. Tvrdil, že je natolik pod vlivem matky, že se musí brát úvahu jako nedělitelný celek.

J.Gričová, Astro 23-00

*Katolická církev udělala chybu, že reinkarnaci zavrhla. Pokud by na ni lidé věřili, věděli by proč jsou na světě a nemohli by se chovat, jak se chovají.

Léčitelka Věra Čajková.

*Osud se skládá z náhod, nahodilostí a karmických záležitostí.

Pavol Karvay

[88]: Já jsem to přece hned věděl, že jsi indiánská holka:-)....krásné zážitky.

[87]: Neštvi mi Romi, já jsem i tělesně krásná squaw ;-).

Romi, já to také odlehčím :-). První indiánskou saunu jsem absolvovala v koňském výběhu. Všichni se tvářili velmi soustředěně a obřadně, ale já měla největší strach, že šlápnu do kobylince (probíhá to v noci). To víš, jsem holka z města. Navíc kůň mi přijde celkem velké zvíře, má můj respekt.

Bylo to sice na osamělejším místě, ale přece jen při okraji vesnice. Další vidina která mi znepokojovala, že zvědaví vesničané zavolají, jak říká Barča vyšší karmu - chocholouška, vytáhnou 13 naháčů zpod chýše a odvezou nás ve svěracích kazajkách :-).

Nakonec vše dobře dopadlo a k završení nádherného se k ránu jedné kobylce narodilo hříbě.

[86]: Nemusí jít vždy o tělesnou krásu...krásno jsem myslel v jiném významu.

Romi, jestli ty si tu obřadní potní chýši nepleteš s hambincem :-))?! No těmi hmotnými statky bych zas tak nepohrdala :-).

Přivedlo k čemu, Barčo? Já psala, že nejsem učenlivá a cílevědomá. Zmíněné zážitky ke mne přišly sami, nabídly se a já uchopila. Já mám tyhle stavy ráda.

[82]: Člověk nemusí být bohatý jen penězi a hmotnými statky...:-)

[83]: Nádherná představa to saunování...a vodní lázeň, krásná squaw:-)!

[80]: Voda provází i různé iniciační náboženské obřady. Voda, proud vody je opravdu očistná a uzdravující záležitost. Lázeň po sauně je úžasná věc, ponoření do vody po indiánské sauně je prakticky znovuzrození.

[78]: Danielo, co Tě k tomu přivedlo? Psala jsi jinde na vlákně, že nejsi moc zvídavá. Zkusila jsi toho požehnaně.

[76]: Nemůžeš jít k psychiatrovi jen tak s něčím.:-)

Oni si vždycky nějakou chorobu najdou...:-)v pavilonu číslo pět je dost místa pro všechny nemocné!

[78]: Vždyť jo, je to tak běžné. Kdo skáče do vody, aniž by v ní uměl plavat? Plácat se na mělčině a předstírat, že je vše ok , že jsou mořskými vlky co vyharpunovali velrybu, zase dokáže překvapivě několikaka vzdušnými tempy s namočenými palci u nohou- dost duší!:-) To je celá slavná regresní terapie, podle mého skromného pohledu.

S korkovou deskou a koupací gumovou čepicí, s dávkou chloru v očích, s hvízdáním píšťalky pani učitelky ve vykachlíkovaném bazénu na plaveckém kursu, rozdávání mokrého vysvědčení-nic moc regresní zážitek!:-)

[76]: No jak myslíš, naštěstí jsem u žádného nebyl , aby mě probral k neviditelnu..

Z vlastní zkušenosti mohu říct pouze to, že některé věci/obory jsou mi blízké, jako bych je už znala. Studium takových věcí je jednodušší, neb je to jakoby má přirozenost. Sahám si na něco, co už kdysi osaháno bylo.

Na druhou stranu mívám někdy pocit, že lidé ode mne očekávají víc, než vím. Z nějakého důvodu mají přesvědčení, že jsem sběhlá i ve věcech, v kterých tápu. Kdo teď se mnou nejede na jedné vlně, tak mé větě neporozumí. Nebo řekne, že je to běžné. V určitých chvílích to běžné není, jde o něco jiného.

Zkusila jsem regresi, šamanské obřady, holotropní dýchání. Nechodím při regresi do minulých životů a myslím, že tam ani nechci jít, ale šla jsem třeba až ke svému početí, ke chvíli kdy se duše rozhodne vrátit znovu na zem. To je nádhera a zázrak. To samé pokud si dovolíte a je Vám znovu dovoleno prožít svůj porod, prenatál. Při holotropním dýchání přijdou různé vstupy, nespojuji to ale přímo s minulými životy. Beru to jako poodhalení závoje někam, nevím a nepotřebuji vědět kam přesně. Třeba je to nahlédnutí do jiných dějů, které běží současně s tím naším, ač se časově liší o staletí. Netuším. Často jde i o vstupy, které nejsou v žádném čase jsou jen v prostoru, v nějaké jiné dimenzi.

Pozn.

navíc k níže napsanému: Voda teče vždycky shora dolů, opačně nikoliv, jak by si mnozí veleučení mágové přáli!:-)

(Je to opět ta známá věta Hermova...)

[75]: Roman: „To co není nijak hmatatelné bývá zvykem šoupnout do roviny fikce, sebeklamu a výmyslu , který psychicky labilnímu a nevyrovnanému prý posluhuje k většímu sebevědomí a zlepšení celkové nálady a situace. Jak se to posuzuje odborně, by to ani jinak nešlo žít, tak si chudáci vymýšlí hlouposti- v jazyce psychiatrů...”

To není pravda. Nemůžeš jít k psychiatrovi jen tak s něčím.:-) To záleží nejprve na tom co poví psycholog. Psychiatr je vyšší karma! :-) Psychologové mají úžasné techniky, jak právě třeba probudit to nehmatatelné v Tobě.

Setkání se s vlastní karmou lze podle toho co se uvádí různými způsoby:...astrologicky, jakousi meditací, regresí, zkušeností v rovině zážitku(ů) aj.

To co není nijak hmatatelné bývá zvykem šoupnout do roviny fikce, sebeklamu a výmyslu , který psychicky labilnímu a nevyrovnanému prý posluhuje k většímu sebevědomí a zlepšení celkové nálady a situace. Jak se to posuzuje odborně, by to ani jinak nešlo žít, tak si chudáci vymýšlí hlouposti- v jazyce psychiatrů...

Samotná realita karmy a reality vlastní minulosti je předpokládám, velmi jednoduchá(opět) pro pochopení. Jde o zákonitý vývoj podle příčin a následků v prostředí , které není nahmatatelné, změřitelné(bohudíky) a tak kdo hledá důkaz, má ho jako obyčejně napsaný na čele nebo za ušima. Pro stromy není vidět les:-) Není nutné snad hledat knihu, která by vše vysvětlila, astrologa co má vše v malíčku, učence, který by na přednášce za 2000 vyjasnil téma. Největší autoritou je náš vlastní život. Jsme všichni k tomu dost dobře, a na výsost vybaveni, aby jsme rozlišili.

Analogie toho je spatřitelná např. v kvalitě vodního živlu.... Dvakrát do stejné vody nevstoupíš...

plavba na vodní hladině(srovnání s zatížením karmickým)...umění plavat-jak se lpí na tom aby naše děti uměli plavat, osvěžení ve vodách nádrže, (možná si vzpomenete na egyptského krokodýla-jenž byl vytesán v mnohých hieroglyfech...prostě voda a její prostředí. Lidé nejsou pro život ve vodě uzpůsobeni, pouze ryba-jako symbol duše je schopna bytovat v tom jiném a tolik odlišném prostředí. Přesto je naivní tvrdit, že nejsou ryby a není mořské vody, nebo je popsat jako pohyblivé kameny na dně jezer a řek. Nebo říkat jako "primitivní" národové , že jsou to myšlenky duchů , kteří obývají vodní prostředí! ?

[73]: :-) asi máš pravdu Romi, já nevím. Něco málo jsem o tom četla, bylo to zajímavé, ale nijak extra důvěryhodné, spíše taková senzace. Ale kdo ví :-), nikdo nám to nepotvrdí, ani nevyvrátí.

Za sebe bych spíš tak nějak tipovala, že naše společenské i IQ statusy se v jednotlivých inkarnacích mění. V nějaké moudré knize jsem četla, že žebrák který je nucen v rámci přežití krást, se v dalším životě rodí jako velmi bohatý, aby dokázal, zda krádeže provozoval pouze z nutnosti a nebude v nich pokračovat i nyní pod tlakem hamižnosti. To mi přijde věrohodné.

[52]: D:A tady se prolneme s tématem karmické astrologie. Protože je dost zoufalé jinak přijmout, proč se nevinné dítě narodí do tak destruktivní situace, proč má v osudu načrtnuto....

----

Dítě ve všech osobách...já, ty , on, ona...ono. :-)

Takhle jak to píšeš je to velmi logické, a často je to jeden z mnoha argumentů zastánců KA a souvisejícího. Technicky je to pouze zřejmě 1/10000 té karmické reality. Uvádí se mezi zastánci KA , že je to řetěz příčin a následků. Nakonec téměř všechny chemické, nebo fyzikální zákonitosti popsané v běžném smyslu oboru to potvrzují, samotná matematická přímá úměra to uvádí ve svých výsledcích a jiné matematické scénáře.

Konkrétně řešit příklad nějaké karmické souvztažnosti v článcích a astrotématech mi přijde minimálně přiblblé. Myslim tim třeba popis, jak připoměla Barča o srovnání inkarnací dvou římských caesarů. Též takové povídačce nemám důvod nějak důvěřovat. Já bych tady mohl napsat obšírnou studii o tom, že V. I. Lenin byl inkarnací Jeana Paula Marata, fanatického zastánce teroru, člena Konventu po vypuknutí revoluce ve Francii. Společným jmenovatelem bych tu zvolil příznačnou úchylku v bezcitnosti a pokročilou demenci... srovnal bych domy tak, aby seděly pěkně na sebe(vybral bych si systém pěkně nalajnovaný astrologickým vápnem a přikrášlil bych to vše barokní kudrlinkou přesně doložené hodiny narození, aby vše pěkně do sebe zacvaklo...:-) Může to v konci vypadat velkolepě s trochou těch psychologických , politologických obratů a další srovnání a zdánlivý důkaz je na světě. Jenže proč vyrábět další již 656 888. příklad fantasmagorie:-) Takže podle mě tohle též s karmickou astrologií nemá nic společného, tj. konkrétní příklad -důkaz inkarnace osobností v literárním podání.

Došli by jsme pravděpodobně k tomu, velmi brzy, že to je věc "profesionality", spíše zkušenosti a osobnosti astrologa, stejně jako v jiných oborech. Není fyzik jako fyzik, astronom jako astronom...jako jsme už mnohokrát řešili.

Jenže to vše není stále ještě o karmické astrologii:-) jen se to dotkne tématu...je to stále velmi vnější pohled. V tomto ohledu chybí velmi ...jako vždy v takové situaci- Autorita!

Vše co je dostupné v knížkách k KA je opět jen názorová a jednokolejná trať

Ještě bych se jednou vrátila k této větě: To, že dítě necítí ještě nevinu u něčeho neznamená, že by to mělo dělat, nebo že mu to prospívá.

Nemělo by to dělat? Jak se to vezme. Dítěti to neprospívá, to je jasné. Ale zase skrze to nejcitlivější dítě se ukazuje nějaká chyba a tím dítě dostává do rovnováhy celý systém. Tím upozorněním dává šanci druhým článkům systému se situací nějak naložit. A pokud se při řešením problému systém přeskupí lépe, prospěch mají všichni členové včetně dítěte.

A také bych ještě chtěla podotknout, že tlak energie se neprojevuje vždy jen skrze dítě.

[68]: Daniela : Excelentní shrnutí.

[69]: No to je jasné :-). Člověk v rámci jedné náboženské skupiny je schopný s čistým svědomím podříznou jiného "bezvěrce". A spoustu jiných příkladů viz nevěrná manželka třeba :-).

Neřekla bych, že vliv nerovná se svědomí. Ale je to tím, že se spíš rozcházíme v pojmech, než že bychom říkali něco odlišného.

[68]: Daniela: A to je to proč jsem vstoupil do diskuse.

Protože řešit pozici dítě pouze v kategoriích vina × nevina je asi jako běžet maratón se svázanýma nohama. Vliv nerovná se svědomí.

Chtěl jsem naznačit, že to že „někdo má čisté svědomí“ a „necítí vinu“, že z toho nevyplývá, že dělá dobře (nebo špatně) a že by tak měl (nebo neměl) činit nadále.

[65]: Je to takový neustálý koloběh. Není třeba vykreslit děti pouze jako oběti a rodiče jako zrůdy. Nesmíme zapomínat na to, že i jejich rodiče byly dětmi a jsou poznamenány svým systémem. Přes všechny zápletky každý rodič se snaží pro své dítě udělat to nejlepší co může, ale každý z rodičů má jiné schopnosti, jinak široké mantinely svých schopností a lásky. Každá duše si vybírá do jakého systému se narodí a je to pro její zrání to nejlepší prostředí.

Myslím, že o tom to je, přijmout dar života, tak jak jsme ho dostali a uznat, že tak je to v pořádku. Pokud se nám podaří čelit této pravdě a přijmout naši cestu, stáváme se zralejšími a takové budou i naše vztahy. Protože je nebudeme navazovat na základě našich dětských postojů, ale rovnocenně. Stane se to tím, že našim uvědoměním budeme stát pevně a na správném místě, s láskou sami k sobě, bez spasitelských ambicí a bez podmiňujících požadavků.

Pokud se nám povede přijmout vše s úctou k našim předkům, snadno se postavíme s láskou (ne opičí láskou) k našim dětem. Protože ať naše rodiče byli jakýkoliv, skrze ně k nám přišel život. A to je dar.

[65]: Slávku, ale tuto diskusi o dítěti jeho vině, či nevině jsi započal Ty. My jsme to s Danielou měli dávno vyřešené v komentáři č.46. :-) Dítě a jeho pozice – je těžké téma. Od jednoho pólu k druhému.

[64]: Danielo, já to takhle nedokážu posoudit, nebo říci co je a není správné. Možná tušíme příčiny a důsledky jsme si odžili. A pak jsou věci, které zasahují hluboko do generace té rodiny. Někde v té minulosti je odpověď na otázku proč, nebo kde ten „deficit” vznikl. Další věcí je, jakého my si vybíráme partnera a čím prošel či neprošel on ve své rodině. Ty vztahy jsou opravdu složité. Já myslím, že universální řešení jako takové asi neexistuje. Nebo existuje, ale spíše není reálné, či trvalé. Proto i ty vztahy se vyvíjí, mění a my sami též. Tím nás to posunuje a vyzráváme. Ale jak jsi to popsala, je to zajímavé. Dává to smysl.

Tak jsme v diskusi prošli cestu od toho, že dítě má svou vlastní přirozenost (a necítí vinu za …), kterou jsme poničili (pak má ale plnou odpovědnost za vše, protože má svá dostatečná měřítka) do toho, že je obětí nedokonalých rodinných vztahů (což odpovídá úplné neschopnosti dítěte, které nemá měřítka a není ani trochu schopno se zkorigovat).

[62]: Ano Barčo, to tak je. A nejen to, spoustu dcer automaticky v systému sklouzne do role tátovi partnerky. Udělají to za mámu, která nemá uchopené správně své ženství, mužem třeba pohrdá, nebo ho nějakým způsobem odmítá. Nemluvím jen o klasickém incestu. Pokud jí otec opravdu dovolí, aby se cítila před matkou důležitější, pak je taková dívka odsouzena ve svém partnerství pouze k nezdaru. U chlapců se děje totéž.

Je dobré aby si dítě v dospělosti uvědomilo, jak je zapletené a ponechalo si pouze to, co mu patří, neřešilo věci za rodiče. Poopravilo si svůj obraz z dětství, na obraz vlastní, postavilo se na správné místo. Na místo třeba nižší, ale na místo kde se mu bude víc dařit a lépe v životě prospívat. To se ale dospělým dětem moc nechce, protože tím ztrácí svůj pocit důležitosti. Na nějakou chvíli se stanou velmi slabými/zranitelnými, ale ve finálním řešení je to posílí a zceliství.To je o tom odložení dětských brýlí, které jsem xx zmiňovala.

Miloslave, píšeš : To, že dítě necítí ještě nevinu u něčeho neznamená, že by to mělo dělat, nebo že mu to prospívá.

To je pravda. Ale je třeba také říct, že dítě se takto zaplétá díky své citlivosti, nemá příliš na výběr, pokud si rodiče neustojí své role. V rodinném systému proudí určitá energie, jakmile nastane nějaký deficit, přestupek proti této síle, energie nabude grády a do svého víru vtáhne toho nejslabšího. Skrze něj a dramatické události nám ukazuje, že je třeba něco napravit, postavit se nečemu.

Na kolik je v tuto chvíli dítě volné a má na výběr, když ho dospělí nechají na holičkách, ponechám na Vaší úvaze.

[61]: Daniela: „Dítěti bychom nikdy neměli dovolit, aby si přišlo důležitější než otec, nebo matka, nebo aby si dovolilo rodiče soudit.” Ta realita bývá bohužel jinde. Spousta dětí přirozeně zastoupilo svoje rodiče alkoholiky v péči o dalšího sourozence apd...Ale to co píšeš v mnohém s Tebou souhlasím.

[59]: Ano jde o převzaté pocity, nebo také obrazy. K poznání, že nejde o pocity naše vlastní se leckdy dopracováváme celý život.

Rodiče by měli své děti chránit rozhodně. Bohužel situace jsou často řešeny tím, že dítě se ještě více zatěžuje návštěvami psychiatrů, medikací, anebo jednodušše tím že mu dovolujeme čím dál tím víc. Pouštíme ho dříve do života dospělých. Jak správně píšeš, dítěti může projít to, co dospělému ne. Ale nikdy si nesmí dovolit to co dospělý. Dítěti bychom nikdy neměli dovolit, aby si přišlo důležitější než otec, nebo matka, nebo aby si dovolilo rodiče soudit. Takovou přísností a pravidly dítě totiž chráníme.

[58]: Synovi by každopádně prospělo, kdyby trávil více času pouze se svým otcem a cítil z otce pevnost, zájem a respekt. Na tyto problémy jsou rodinné konstelace ideální řešení. Minimálně dovolí nahlédnout do skrytého obrazu a jasně ukáží důvod chování chlapce. Konstelace může absolvovat matka, nebo otec, nebo oba společně.

[51]: Daniela: „Nesouhlasím s tím, že dítě necítí vinu. Dítě cítí vinu často a bohužel i v případech, kdy vina patří jiným členům rodiny. Dítě úplně klidně bude cítit vinu za rozvod rodičů, týrané dítě se cítí vinné a nedostatečně poslušné. Dcera bude klidně cítit po celý svůj život vinu za to, že se nenarodila jako rodiči tolik očekávaný syn! Dítě je velmi citlivé a často jeho anténa v rodině načte nevědomé informace a dítě pohltí vlny vnitřní energie, kterou si ostatní dospělí členové systému nepřipouští, necítí, nebo se jim dokonce brání.“

Danielo, skvělé. Možná bychom mohli říci, že pocity viny či neviny u dítěte jsou do značné míry přejaté. Nelze je tedy považovat za etalon a spoléhat na to, že dítě spolehlivě povedou správnou cestou.

Právě v období dětství jsou do značné míry vtiskovány hodnoty okolí (Freud by řekl, že se tvoří superego). S některými hodnotami bude třeba i desítky let bojovat a s některými třeba i prohraje. A některé hodnoty mu mohou dopomoci k vítězství.

Hlavní ideou toho co jsem psal ovšem je, že rodiče a společnost má děti chránit a korigovat jejich hodnoty tak aby to bylo ku prospěchu jim samotným i společnosti.

To, že dítě necítí ještě nevinu u něčeho neznamená, že by to mělo dělat. Celá příroda i celá společnost toto (pokud je v přirozeném stavu) respektuje. Štěně si může dovolit to co dospělý pes ne. Malému klukovi je odpuštěno leccos (co mu později neprojde) pod názvem klukovina. To je druhý odraz – protože dítě ještě nemá spolehlivá měřítka hodnot, a tedy i viny a neviny – je mu také odpouštěno více. Už v instinktech lidí i zvířat je, že dítěti promíjejí a respektují jeho možnosti. Stejně tak i náš právní systém nezletilým promíjí a nečiní je zodpovědným za jejich činy.

[57]: Daniela: Na Tvé otázky Ti nemohu dát odpověď. Nevím, ale rozumím Ti.

„Řešení tu bude hlavně na otci.” To je asi ten problém. Tuhle situaci právě řeší jen obě ženy, které se vzájemně respektují. Syn, matka i otec byli u psychologa. Myslím, (nevím, znám to jen z vyprávění), že ten otec to nějak neřeší. Ano, v extrému zasáhne, ale to je asi vše. Psycholog jim poradil jen obrnit se trpělivostí, že to snad časem a věkem odezní. On ten syn terorizuje i svoji matku a už to jeho chování překročilo únosnou mez i ve škole. Synovi diagnostikovali mozkovou dysfunkci a také maniodepresivní syndrom. Proto jsou k němu i všichni shovívaví, vše se mu toleruje.

[56]: Je to o tom, co neustále zdůrazňuji zjevné a skryté energie. To že všichni tři spolu komunikují a zjevně to vypadá, že situaci konstruktivně řeší, ještě neznamená, že je tomu tak i vnitřně. Jestliže matka syna zůstala sama, cítí se zrazena, opuštěná, podvedená - tj. není s otcem dítěte energiticky odpojena, citově vyrovnaná, může syn z lásky k matce projevovat vztek vůči nové rodině, novému systému.

Vzhledem k tomu že jde o syna, může být příčinou jeho chování také vnitřní stav otce. To znamená, dal otec své nové ženě dostatečně najevo, že prostor který zaujala po jeho boku a láska kterou mají, je vykoupena bolestí jeho první ženy? Respektuje to tvoje kamarádka i vnitřně? Respektuje, že první žena bude mít v životě jejího muže vždy místo? Je vůbec otec od první ženy opravdu energiticky odpojen, je volný pro novou rodinu? Na ANO nestačí argumentovat tím, že se rozvedl a žije s jinou ženou.

Chlapec jednoznačně svojí agresivitou poukazuje na skrytý problém dospělých. Kdyby jeho rodiče stáli dostatečně pevně, nikdy by si takový projev nedovolil. Řešení tu bude hlavně na otci.

[51]: Daniela: „Sebedestruktivní sklony mají často i děti, které vyrůstají z vnějšího pohledu v láskyplném prostředí. Může to být i tím, že je na ně směřováno příliš pozornosti, kterou by dospělí měli zacílit spíš na sebe. Na vědomé úrovni pro nás viditelné (tedy v realitě) se takové dítě samozřejmě nechová nijak láskyplně, ale jeví se nám jako tyran, nezvladatelné atd..”

Tohle mě zaujalo. Tenhle problém má moje kamarádka. Je vdaná s mužem, který má z 1.manželství syna. Synovi je 10.let. Otec i matka toho dítěte jsou díky synovi v kontaktu, komunikují, vycházejí si vstříc. Syn navštěvuje otce, otec se mu o víkendech maximálně věnuje, moje kamarádka také. Syn je ale nezvladatelný. Vždycky se to vyhrotí do nějaké scény, kdekoliv. Na výletě, agresí při sportování, scéna u stolu a jídla. Navíc ten otec má s tou mojí kamarádkou holčičku, té jsou 3 roky. Bohužel ten syn je i agresivní na tu holčičku. Všichni tři dospělí navzájem komunikují, snaží se být trpěliví vůči tomu synovi, ale všechno marné.Tím jeho chováním trpí naprosto všichni.

Daniela to výborně popsala. K tomu není co dodat. Naprostý souhlas.

Děťi často z lásky k rodičům kopírují jejich osud. Jak Barča zmíníla v ukázce, vzorec nezletilé matky se opakoval po tři generace. Je dost pravděpodobné, že dcera alkoholika si zvolí za muže opět alkoholika. U znásilněné ženy se často dobereme ke znásilněné matce, babičce.

Pravdu máš Miloslave v tom, že dítě je díky svojí čistotě velmi tvárné a to jakýmkoliv směrem.

[49]: Slávek: „Dítě samozřejmě necítí vinu, pokud otěhotní v 11, stejně tak jako nebude cítit vinu, když začne fetovat. Stejně tak nebude cítit vinu, když se třeba naučí zabíjet jako dětský voják.”

To je nesmysl. Děti cítí vinu za úplně malé věci, které by Tebe jako dospělého, nebo jako rodiče ani nenapadli. To, že je nutí rodiče v určitých zemích k sexu v dětství, nebo střílet, to je věc jiná.

A tady se prolneme s tématem karmické astrologie. Protože je dost zoufalé jinak přijmout, proč se nevinné dítě narodí do tak destruktivní situace, proč má v osudu načrtnuto zneužívání, postižení, nelásku nejbližších.

[49]: Miloslav: Vnitřní a vnější tlak je rozdíl. Souhlasím s tím, že za dítě jsou zodpovědni rodiče a nejen ti, šla bych dál prarodiče, smečka, rod.

Nesouhlasím s tím, že dítě necítí vinu. Dítě cítí vinu často a bohužel i v případech, kdy vina patří jiným členům rodiny. Dítě úplně klidně bude cítit vinu za rozvod rodičů, týrané dítě se cítí vinné a nedostatečně poslušné. Dcera bude klidně cítit po celý svůj život vinu za to, že se nenarodila jako rodiči tolik očekávaný syn! Dítě je velmi citlivé a často jeho anténa v rodině načte nevědomé informace a dítě pohltí vlny vnitřní energie, kterou si ostatní dospělí členové systému nepřipouští, necítí, nebo se jim dokonce brání.

Sebedestruktivní sklony mají často i děti, které vyrůstají z vnějšího pohledu v láskyplném prostředí. Může to být i tím, že je na ně směřováno příliš pozornosti, kterou by dospělí měli zacílit spíš na sebe. Na vědomé úrovni pro nás viditelné (tedy v realitě) se takové dítě samozřejmě nechová nijak láskyplně, ale jeví se nám jako tyran, nezvladatelné atd..

To že je dítě ve svém životě energergiticky vtlačeno počít jako nezletilé, užívat návykové látky, závažně onemocnět, nebo dokonce zabíjet, je důsledek toho že na nevědomé úrovni zviditelňuje chybu v systému. Dítě to dělá z lásky k systému a z pocitu viny.

[48]: Daniela: „Jestli půjdeš na intuici s rozumem, uteče...:-). Ano, to se stát může.:-)

Myslím si, že také intuice pomáhá pochopit logické, rozumové věci. Je to jako záblesk, kdy najednou vidíš řešení, podstatu, aniž bys musela vynaložit nějaké větší úsilí něco se dlouze učit. Jsou lidé, kteří se musí všechno naučit, vše zanalyzovat, vyhodnotit rozumem a pak teprve hledají řešení. A jsou lidé, kterým stačí vidět podstatu, nepotřebují žádné další detaily a zkoumání a prostě vědí. Vychrlí řešení, možnosti, postup. Intuice se dá použít naplno v práci, výborná je pro podnikání.

[45]: Já si myslím, že bez přesného významu slov se to tu ztrácí.

Co je to svědomí? Je to určitě to samé co vnitřní či vnější tlak na jedince?

Jsem přesvědčen, že děti do určitého věku velmi podléhají rodičům i společnosti – a že je to vyšší záměr (nebo záměr přírody), aby se mohlo učit a být vychováváno. Je pak starost společnosti a rodičů, aby toto použili k dobru dítěte.

Dítě samozřejmě necítí vinu, pokud otěhotní v 11, stejně tak jako nebude cítit vinu, když začne fetovat. Stejně tak nebude cítit vinu, když se třeba naučí zabíjet jako dětský voják.

Je to proto, že dítě je volné pro přebírání hodnot společnosti a pro výchovu a rozvoj – a znovu říkám, myslím, že je to vyšší záměr přírody.

Nezorientovanosti dítěte v hodnotách je často zneužíváno. Cílí na něj reklamy, v mnoha státech jsou děti najímáni jako vojáci pro vraždění. Tabákové firmy ukazují dětem jak je fajn kouřit. Hračkářské firmy a firmy na oplatky co vše musí mít. A řada obchodů pro puberťáky s tretkami se také úspěšně živí na předraženém oblečení, mobilech a dalším bez kterého nebudou in a parta je nepřijme.

Jedním ze základů rozvoje civilizace je odložení sexuality do zralého věku. Intuitivně v každé kultuře jsou určitá tabu vůči sexualitě – tabu vůči incestu, tabu vůči sexu s dětmi. Platnost některých tabu ověřila i věda – například incest plodí ve zvýšené míře genetické poruchy. Sex s dětmi je nouzové vyjádření pudu sebezáchovy v okamžiku, kdy rod potřebuje překonat potenciální vyhynutí. Ale žádná kultura ani civilizace, kde se podporuje sex v příliš mladém věku nedosáhla vyššího stupně rozvoje což si snadno můžete ověřit.

Za děti jsou odpovědní rodiče a společnost. Jsou vývojově nezralé a připravené se učit. To, že mládě zajíce neuteče před šelmou, protože se ještě nenaučilo rozeznávat co je nebezpečí neznamená, že to pro něho dobře dopadne. Od toho jsou rodiče aby ho nebezpečí uchránili.

[47]: Jestli půjdeš na intuici s rozumem, uteče...:-).

[46]: Daniela:..„ :-) možná” Pokusím se, aby tomu tak skutečně bylo. :-)

Intuici má každý, jen ji potlačujeme, nerozvíjíme. Nebezpečí intuice spočívá v tom, že si myslíme, že je to intuice. Pak této falešné intuici začneme věřit a ovládne naše ego a jsme ve vlastní pasti. Proto si myslím, že je dobré vlastní intuici malinko proklepnout i inteligencí a rozumem, hlavně proto abychom zjistili jestli se právě nejedná o tu falešnou intuici. Ono je vůbec někdy těžké tu intuici zaznamenat. Je tichounká, jemná, nenápadná, prostě pocit. Další věcí je umět ji chápat, vyložit si ten její význam, naložit s ní v pravý čas...

[45]: :-) možná

[44]: Já jsem na tom článku chtěla názorněji ukázat ten rozdíl mezi svědomím jednotlivce a svědomím kolektivním o kterém si psala, jak mohou být vzájemně v rozporu.

Proto jsem to rozebrala i myšlenkově. Ale Ty jsi pak psala, že jsem si to celé vyložila jinak, protože si měla na mysli zcela něco jiného. V mém článku nejde o to, abys hledala nějaké konkrétní stanovisko nebo postoj. Co si o tom myslet, nebo nemyslet o těch matkách a jejich přístupu. Vůbec ne. ––

Daniela: Jak ty nezletilé matky souvisí se svědomím? Jejich svědomí je čisté, cítili to tak intuitivně, že to tak je správné. Jiní lidé, jiná společnost, Ty, i já, kdokoliv jiný se na to můžeme dívat jinak.

1) Svědomí jednotlivce – nezletilá matka. 2) Svědomí kolektivní – společnost. Která to může tolerovat, nebo je vinit z nezodpovědnosti, z něčeho nepřípustného. Jak je to možné, že nechali dopustit svoje děti aby....

Rozumíme si?

[41]: A co konkrétního mi tím článkem chceš Barčo říct? Jak ty nezletilé matky souvisí se svědomím?

Tohle je dobrá věta: Svědomí a intuice (vnuknutí) určitě mohou stát proti sobě.

Záleží právě na druhu svědomí. Nevěrná manželka konala v rámci svého vlastního svědomí, šla proti své intuici. Kdyby byla spojena se svou intuicí, jednala by v rámci kolektivního také můžeme říct vědomí.

Nehodnotím tam vůbec morální přestupek. Ale podle vyšších principů v momentě početí a poté narození nemanželského dítěte vztah manželů na energetické rovině skončil. To že tato energie není respektována (respekt neznamená rozvod) přitáhne zcela automaticky jiné drama, aby vyššímu svědomí/pravdě bylo učiněno zadost.

[42]: Aha, mě k tomu navedl ten Tvůj případ vdané ženy. Když se nad tím zamyslíš, tak naše cítění svědomí se odvíjí právě od toho, jaký ctíme „zákon”. Ať už je jakýkoliv, morální, náboženský,vyšší, jiný, je to jedno. Svědomí a intuice (vnuknutí) určitě mohou stát proti sobě.

[41]: Tvá definice zákona je zcela odlišná od té kterou jsem měla na mysli já. Nespojuji zákon s postojem morálním, ani náboženským. Mínila jsem tím zákony vyšší.

[40]: Daniela: „On je rozdíl mezi svědomím osobním a kolektivním. To co občas děláme pod tlakem vlastního svědomí může být celkem snadno v rozporu se svědomím kolektivním.”

Já bych možná to kolektivní svědomí spíše nazvala zákonem. Zákon jako určitá teorie, která je odproštěna od jednotlivého člověka. Zákon jako teorie toho jak „správně” myslet, jednat apd. Zákon jako obecná teorie, takový návod pro společnost, aby fungovala.

––

Příklad: Včera jsem si četla článek o ženách, které se v 23 letech stali babičkou. Svoje dítě měli v 11 letech a jejich dcera také měla svoje dítě třeba v těch 11. Jiný národ, jiný kraj, jiný mrav. Dříve, kdysi to tak mohlo být normální a přirozené. To je postoj tolerance. Další věcí je to, kdyby Tvoje dcera přišla domů v 11 letech s tím, že je těhotná s kamarádem ze třídy a řekla by Ti, že se milují, že to tak má být. Další jinou věcí je to, že nejen naše zákony řeší pedofílii. A tady děti mají legální sex mezi sebou, který je uznáván jako tradice a kultura. A podobné to je s mnohoženstvím v jiných zemích.V tom článku se nemluvilo o jednom etniku. :-) Byla tam bílá ukrajinka, italka, britka, francouzka, myslím někdo ze Skandinávie.

[31]: Občas mám pocit, že plýtvám slovy, to je vše Romi :-). Zda tím vůbec něco říkám. Nebo zda je vůbec nutné něco říkat.

Svědomí - to už tady také několikrát bylo. On je rozdíl mezi svědomím osobním a kolektivním. To co občas děláme pod tlakem vlastního svědomí může být celkem snadno v rozporu se svědomím kolektivním.

Dám příklad vdanná žena otěhotní s jiným mužem, má vůči manželovi špatné svědomí, nechá ho raději v domění že je otcem. Kolektivní svědomí takový přestupek nepromine. Časem se nastaví situace, kdy se dítě obrátí proti matce, nebo se manželství rozpadne na základě jiné skutečnosti. Na nevědomých úrovních pracuje kolektivní svědomí, které dá našemu systému lekci.

[38]: Slávek: „Nemusíš vůbec řešit co máš za úkol, protože k tomu Tě to vede i když nad tím nepřemýšlíš. Vedou Tě k tomu okolnosti, události i pocity.” A také potkáváte na své cestě lidi, které potřebujete, od kterých se učíte různým lekcím.

To je přesné. Cítíte intuitivně, že máte dělat to, či ono. Pokud Vám někdo radí, můžete ho vyslechnout, ale přesto ve svém nitru už dávno víte co uděláte, co vám je blízké.

Ono to možná neodpovídá té psychologii, která nás učí, jak se zbavit některých vzorců chování, jak se jakoby „přeprogramovat” na jiný život, ale pak člověk sešel ze své cesty. Ten člověk možná začne žít bráno společensky „plnohodnotnější, smysluplnější” život, ale někoho jiného, nebo jen dočasně, než si uvědomí, že jeho cesta vede jinudy.

Myslím, že všechny věci mají také svůj čas. Tedy i čas na změnu, která přijde, jenže nevnímáte ji jako změnu, ale tak, že je to přirozené. Samozřejmě mohou přijít náhlé zvraty a události, ale to je věc už trochu jiná.

––

Myslím, že 12. dům je také určité splácení dluhu a účtování minulosti.

[36]: Barča: „Tyhle otázky je někdy dobré vůbec neřešit. Vlastně tyhle otázky řeší jen lidé, nikdo jiný na téhle planetě. Lidé si na sebe nakládají břímě sami. Proč musíme mít každý nějaký úkol? Pak z toho pramení pocity viny, kompexy a třeba i sebevraždy. Pak si říkáte nejsem k ničemu. Ostatní lidé, rodiče, partner, Vám (v tom lepším případě) zdůrazňují co by z vás mělo být, V tom horším vás ponižují, nesete si to s sebou celý život. Prostě někdy stačí jen být. Tím, že jste, jste důležití pro ostatní. Vypadá to možná pomateně, ale mluvím ze své zkušenosti. Je těžké najít sám sebe...“

Možná Tvým úkolem je najít sama sebe. A dokud to neuděláš, budeš mít pocity viny, komplexy, budeš si říkat jsem k ničemu.

Nemusíš vůbec řešit co máš za úkol, protože k tomu Tě to vede i když nad tím nepřemýšlíš. Vedou Tě k tomu okolnosti, události i pocity.

Nedostala si příležitost od začátku, aby Tě ocenili druzí lidé, protože by ses na jejich ocenění stala závislou a mohla minout svůj cíl – být sama sebou.

[34]: Vlastně já tak trochu žiju. Měl Buddha a Zorba manželku a děti? Tím pádem to není vhodné. pro každého :-) Buddha + Zorba = ideální chlap. Moudrost, vyšší vědomí + spontánost, živočišnost. Tak zpátky na zem...

[33]: „Kdo jsem? Jaký smysl má moje existence? Odkud přicházím, kam směřují?“

Tyhle otázky je někdy dobré vůbec neřešit. Vlastně tyhle otázky řeší jen lidé, nikdo jiný na téhle planetě. Lidé si na sebe nakládají břímě sami. Proč musíme mít každý nějaký úkol? Pak z toho pramení pocity viny, kompexy a třeba i sebevraždy. Pak si říkáte nejsem k ničemu. Ostatní lidé, rodiče, partner, Vám (v tom lepším případě) zdůrazňují co by z vás mělo být, V tom horším vás ponižují, nesete si to s sebou celý život. Prostě někdy stačí jen být. Tím, že jste, jste důležití pro ostatní. Vypadá to možná pomateně, ale mluvím ze své zkušenosti. Je těžké najít sám sebe...

[33]: „Kdo jsem? Jaký smysl má moje existence? Odkud přicházím, kam směřují?“

To jsou otázky původu a směru životní cesty!.... stejně jako karmické souvislosti a hledání sebe,

v hlubší a vzdálenější minulosti.

Řekové vyjadřovali naši nevědomost o minulých cestách jako pití vod z řeky Léthé (řecky λήθη, znamená zapomnění) je řeka, která tekla v podzemní říší Hádés podle starořecké mytologie. Vlévala se do řeky Styx.

Duše mrtvých, která se napila vody z řeky, zapomněla na svůj pozemský život. V přeneseném smyslu znamená zapomnění (spadnout do Léthé – být zapomenut, zmizet bez památky).

Zákonitost nebo jedno z vysvětlení?!

[29]: Barča: “Osmidílná stezka je těžší než desatero. Vždycky bude něco špatně. A nemohla bych třeba žít jako Zorba Budha? :-) (Přítomností a duchovní čistotou.)“

Zkus to a dej pak vědět. :-)

[27]: Pavel Turnovský: „Kdo jsem? Jaký smysl má moje existence? Odkud přicházím, kam směřují?“

Přesně tak. Jsou to naprosto obyčejné otázky, které si klade každý.

„To jsou přece otázky, které si kladou lidé odjakživa ať už zasávají jakýkoli světonázor. Je to antropologická konstanta. Že si to přivlastňuje jedna z větví astrologie je úsměvné.“

Nemyslím, že si to přivlastňuje karmická astrologie. Nicméně přesně jste vyhmátl, že jsou to obyčejné lidské otázky a není snad člověka, který by si je nepoložil.

[28]: Daniela: „Jakým množstvím osobní vůle tedy vůbec disponujeme? Je tedy veškerý zdroj naší vůle také mimo nás? Chápu správně, že v určitý okamžik je množství svobodné vůle podmíněno pouze čistotou našeho ducha v danný moment?“

1) Je to dáno strategickými schopnostmi daného člověka.

2) Je to dáno schopností nebýt závislý a nepřilnout k ničemu.

3) Schopností přijímat objektivní informace (tedy schopnost poznat pravdu).

A možná dalšími věcmi. Nicméně svobodnou vůlí disponuje každý a je to nejvyšší síla, kterou člověk má. Kdyby neměl svobodnou vůli, neměl by ani osobní karmu, protože neměl možnost nic ovlivnit.

...já bych zpětně komentáře vůbec nepovažoval jako něco co s tématem nesouvisí.

Jsou-li dveře zavřené, můžeme se každý jen dohadovat co asi je tam za branou.

-------------------------

Myslím, že lidé co říkají : Nevěřím na karmické souvislosti, nebo na minulé životy, mohu věřit jen tomu co znám a vidím. ... to tak vidí co do reality svého života určitě správně a snad logicky. Jak však zpochybnit prožitky někoho jiného a vyslovit soud? Hele , to co jsi prožil a vyprávíš to je vymyšlené , chceš si hrát na někoho, nebo protože....:-)

S karmickými záležitostmi bezprostředně souvisí SVĚDOMÍ! -popisované jako vnitřní instance, „mlčenlivé volání“, které vede soudy(hodnocení) člověka o tom, co sám způsobil nebo co se chystá způsobit...atd. Asi o svědomí lidé vědí velmi málo stejně jako o minulosti sebe a jiné, zvláště když je otupělé.

[26]: Daniela: „Tak nějak jsem se po přečtení Tvého příspěvku a odkazu zastyděla.“

Proč? K tomu není důvod.

[25]: Slávek: Osmidílná stezka je těžší než desatero. Vždycky bude něco špatně. A nemohla bych třeba žít jako Zorba Budha? :-) (Přítomností a duchovní čistotou.)

Jakým množstvím osobní vůle tedy vůbec disponujeme? Je tedy veškerý zdroj naší vůle také mimo nás? Chápu správně, že v určitý okamžik je množství svobodné vůle podmíněno pouze čistotou našeho ducha v danný moment?

[3]: Kdo jsem? Jaký smysl má moje existence? Odkud přicházím, kam směřují?

To jsou přece otázky, které si kladou lidé odjakživa ať už zasávají jakýkoli světonázor. Je to antropologická konstanta. Že si to přivlastňuje jedna z větví astrologie je úsměvné.

[25]: Tak nějak jsem se po přečtení Tvého příspěvku a odkazu zastyděla. Najednou vidím, jak jsme to tu zbytečně rozmělnily a odvedly od podstatného :-(. Zbytečné střílení municí :-), ach jo.

Tak ještě jednou. Minulost je to kde jste v přítomnosti. I kdyby jste chtěli, nemůžete jí zahodit.

Minulost je Vaše tělo – ono kdysi rostlo a utvářelo se.

Minulost jsou Vaše znalosti. To, že jste dnes odborník v medicíně. To že dnes umíte číst a psát. To že jste virtuózní hráč na ukulele. To vše je důsledek a „zátěž“ minulosti.

To že bydlíte v domě je záležitost minulosti, kdy se dům stavěl.

Všechny vaše vztahy jsou dědictvím minulosti kdy se utvářely.

Přítomnost je to, že si nepatrňoučký zlomeček můžete uvědomit a změnit budoucí směrování. Přítomnost je jediný okamžik, který můžete přímo ovládat.

Veškerá minulost – to je karma. Někdy se to říká karma (negativní minulost) a dharma (pozitivní minulost). Podstatou karmické astrologie je vysvětlovat úkol tohoto života na základě ovlivnění minulosti s tím, že se klade důraz na dění v minulých životech.

Představa, že odhodíte kompletně minulost je naivní. Minulost vás udělala přesně tím čím jste a kde jste. Dala vám do ruky všechny nástroje včetně možnosti změnit v přítomnosti určitou část ze směru.

Karmická astrologie předpokládá, že karmický úkol je uložen v celém horoskopu. S důrazem na postavení uzlů. Jakýkoli problematický aspekt v horoskopu je vykládán jako zátěž minulosti. Jakékoli postavení v horoskopu jako nápovědu k úkolu v tomto životě – tedy správnou cestu k nejlepšímu směrování.

Je to to samé, co hlásá buddhismus v „Ušlechtilé osmidlné stezce“: Správné chápání, správné myšlení, správné mluvení, správné jednání, …

http://cs.wikipedia.org/wiki/U%C5%A1lechtil%C3%A1_osmid%C3%ADln%C3%A1_stezka

Karmickou astrologii u nás zpropagovaly astrologické knížky pana Schulmanna.

[23]: Barčo, ty buď opatrná se svými astrologickými radami :-)! Netuším jak to máš ty. Ale kvalita mého 7. domu se odvíjí od zvládnutí 1. domu. O tom není pochyb. Pro mne by bylo pohodlné rochnit se pouze v 7. domě, ale když začnu pokulhávat v 1. domě, promítne se mi to samozřejmě ve vztazích.

Ordinuješ svobodu někomu, kdo ji má jako svoji přirozenost, jen se mi tluče i s jinými aspekty. Můj vzestupný uzel není ve Vodnáři a mé Slunce/Kozoroh není v 7.ale ve 12. domě. Do jižního uzlu mi táhne silně obsazený a velmi široký 7. dům a také moje karma, moje minulost.

[22]: Daniela: „Aby se některé věci mohly pocítit, musíme zapomenout na vsugerovaná pravidla. Tím dovolíme a uděláme prostor.”

Výborně! :-)

Já lehounce doplním....a tím si také dovolíme prožít ten život po svém, jinak, intenzivněji, bez pocitu strachu, viny, že jsme nedodrželi právě nějaká pravidla. Nyní, když jsme poctivě dodrželi pravidla v 7.domě. Máme právo na určení si pravidel vlastních. Umíme se dokonale podřídit – můj zen v dětství, moje práce v nemocnici a služba lidem. 1.dům je odměna. Tady sundáš tu ohlávku zodpovědnosti a všeho a chvíli budeš svobodná. A časem zjistíš, že budeš svobodná a volná i v 7.domě. Ale s tou ohlávkou se musí opatrně :-)

Nevím v jakém znamení máš oba uzly. Ale Ty jsi Kozoroh ve Vodnáři. Kozoroh Tě hodně drží při zemi, té zodpovědnosti, určité kázni a disciplíně. Tvůj Kozoroh Tě táhne do jižního uzlu. K severnímu uzlu pusť svého Vodnáře. :-)

––

Loučím se. Musím běžet do práce. Máme před tím, ještě školení...

[21]: Naopak budeš mnohem živější :-)). Já ti vlastně rozumím. Já si ty stejné uzly uvědomuji, i když jsou zabarvené jiným znamením.

Aby se některé věci mohly pocítit, musíme zapomenout na vsugerovaná pravidla. Tím dovolíme a uděláme prostor.

[20]: Daniela: „Na některé věci je dobré odložit logiku. S prvním odstavcem mohu souhlasit.”

:-)) Tak to vidíš. Nejde o to souhlasit, nesouhlasit. Prostě si povídáme. Celé Tvoje povídání si přečtu a zamyslím se nad tím, a také to něco ve mně vyvolává. Třeba ty vzpomínky na tu babičku. A pak Ti o tom vyprávím. Neber to tak, že bych se něčemu až tak bránila, ale máš pravdu jde to přes filtr. A možná i tím, abych to lépe pochopila, tak si to vztáhnu na sebe, nebo na věci, které znám. Učím se..

––

Karmická astrologie mě zajímala tím, jak ten můj horoskop bude interpretovat. Že ten výklad toho samotného horoskopu bude úplně jiný, než ten, který máš vypracovaný pro tento život. A do toho ty uzly. Mám je úplně ve stejných domech jako Ty. :-) A pak to ještě souvisí s tou retrograditou planet. Nejde jen o retrográdní Merkur a jeho nedorozumění a neporozumění, ale třeba i ten Saturn, Venuši. Jen mě to prostě zajímalo právě jak zpětný chod planet v horoskopu souvisí s naší minulostí, nebo jednáním. Snažila jsem se o tom něco v tu neděli najít na netu, ale nic moc jsem o tom nenašla. Spíše nic, než moc. :-)

––

Na odlehčení:

Píšu si: To máme odložit logiku, občas vypnout promítačku v hlavě, naučit se kejkle Mága, učit se intuici u Velekněžky, Mandaly v Lídlu...z toho rozhodně nemůžu vyjít živá. :-)

[19]: Na některé věci je dobré odložit logiku.

S prvním odstavcem mohu souhlasit.

Kdyby ses dívala na věci i zevnitř (tím neříkám že to neděláš nikdy) nemohly by být některé Tvé reakce jaké jsou. Oni jsou také v pořádku, ale na určitém stupni. Tím nechci říct, že jsem někde výš, ale že existují i jiné stupně. Nebaví mi to příliš rozebírat, protože si nikdy nejsem jistá, co si z toho bereš a zda si to nevztahuješ k sobě, místo abys šla víc po obsahu. Asi tak.

Proč tě tedy vlastně zaujalo téma karmické astrologie?

[18]: Ne, ne, tak to přece vůbec není. Já jsem přece neřekla, že se takový člověk musí léčit u doktora psychiatra. Vůbec to tak nebylo myšleno. Slovo léčba nebylo použito ve smyslu medicíny vědecké, psychiatrické, vůbec ne.

Léčbou může být cokoliv. Léčbou může být kniha, jiný člověk, cokoliv co nechá člověk do své duše vstoupit. Ten člověk na svoji léčbu přijde časem sám. Někomu to trvá, někdo ji nenajde nikdy. Někdo přestože tu léčbu jakoukoliv podstoupí (šamanskou, psychologickou..) ale nepřijme ji, tak nebude účinná. Abych to lépe vysvětlila – člověk podstoupí transplantaci ledviny, ale tu ledvinu tělo nemusí přijmout. Pak ta ledvina nepomáhá, ale dělá v těle neplechu. Je to pro daný okamžik špatná léčba, ohrožující na životě.

––

Proč si myslíš, že se na všechno dívám zvenčí? Spoustu věcí a úvah, na kterémkoliv vlákně vycházejí ze mě, z mého nitra. Ty s nimi nesouhlasíš. V pořádku. Protože máš jiné cítění a vidění, než já. Ale tím, že to vidíš a cítíš jinak než já, přece neznamená, že já se na to dívám zvenčí.

Vnitřní pohled a léčba je dobrá. Zrovna tak je dobrá léčba a pohled zvenčí, z ptačí perspektivy a ze všech stran. Všechno má své.

––

Neměla jsem na mysli přímo mluvit s mrtvými. Někdy není ta vhodná příležitost mluvit i s těmi živými. Prostě ten okamžik jsme prošvihli. Kouzlo přítomnosti toho jediného okamžiku – věčnosti pominulo. Všechno co následuje potom už je jinak, má jiný smysl.

Mluvit se zemřelými. Já nevím, mě to přijde spíše taková iluze pro lidi, kteří žijí a mají pocit, že někomu ublížili a už nemají možnost to odčinit. Tak se upínají k promluvám se zemřelými. A nejsou to spíše promluvy k trávě, květinám a větru, kde slyšíme hlasy lidských duší?

Namítneš, že se nám zemřelí zjevují. Ano, i mě se zjevila moje babička. Ale nebylo to opravdu jen práce mého mozku, jak jsem se s tím nemohla vyrovnat, že odešla?

––

Víš, když někdo zemře, když to vidíš, najednou jsi daleko více v přítomnosti, než kdy jindy. Máš najednou pocit, že svět se ztišil a všechny zvuky světa jsou výraznější, jasnější, než kdykoliv před tím. A chviličku trvá, než ten svět zase začne rachotit jak jsi zvyklá a přestaneš to vnímat.

Když Ti někdo oznámí smrt někoho blízkého, vůbec Ti to nedochází hned, zvlášť pokud ta jeho smrt byla náhlá a nečekaná. Chvíli to trvá, než to přijmeš. A to přijímání této informace zpracovává Tvůj mozek. Je možné vidět cokoliv. Mysl sama o sobě je jedna obrovská promítačka.

[17]: Hm a jak bys takového člověka léčila Ty, Barčo? A proč myslíš, že někdo zvenku ví líp, co by takové duši prospělo? Kdo by byl ten chytřejší, který mu vše pěkně vysvětlí psychiatr? Bude to vysvětlení dostačující? Takové léčbě já neříkám být volná, takové léčbě já říkám přežívání. A tím neříkám, že je ta léčba špatná. Může být cestou pro určitý typ lidí.

Existují rituály, kdy je možné i mrtvému říct, co jsme nestihli. Šamani takové rituály provádějí od dávných dob. K takovým rituálům dochází např. i v konstelacích. I v silné meditaci nebo v určitých stavech rozšířeného vědomí je to možné.

[16]: Danielo, to je v pohodě. Já minulost v žádném případě nezatracuji. Miluji dějiny a umění. Z minulosti čerpáme sílu, ale také někomu může ubližovat přílišné lpění na minulosti. Také jsem napsala, že někomu minulost pomáhá léčit, někdo tu minulost nepřekročí, protože byla natolik traumatická a devastující, že jediné uzdravení spočívá v odseknutí určité části minulosti. Pokud to neudělá bude chřadnout dál. Ale tohle všechno se dá řešit v přítomnosti, tím, že v té přítomnosti si to uvědomíme a začneme s tím něco dělat. Dělat třeba jinak, než dosud.

––

Mým orchidejím to prospělo. Ta jedna už vyhodila nový stvol na květ a hlavně se oběma holkám krásně hodily listy do gala. Jsou teď pěkně zelené na jaro. :-)

––

Ten člověk jak jsi o něm psala, je nemocný. Potřebuje se léčit. On netrpí jen sám, ale toto jeho utrpení pocítí všichni jeho blízcí. Myslím tím i jeho budoucí blízcí. Nikdy jindy neměl větší šanci na uzdravení než právě teď, když si to všechno dokáže uvědomit. To je také ten dar přítomnosti.

––

Dar přítomnosti je i to např. že si někomu něco chtěla říci. Cítila si tu správnou chvíli, ale nakonec si neřekla nic. Ztratila si odvahu, protože sis to rozmyslela. Rozmyslela sis to tak, že si myslela na budoucnost.:-) „Já mu to řeknu a co on si po mě pomyslí? Jak budu vypadat?”

A pak jsi časem zjistila, že Tě mrzí, že si to tomu dotyčnému neřekla, nebo naopak byla jsi ráda, že si nakonec nic neřekla.

Všichni máme myslím v životě lidi, kterým jsme chtěli něco říci a prošvihli jsme to. Druhá možnost už není. Ale také máme lidi, kterým to stále říci ještě můžeme. A pak jsou ti u kterých budeme vždycky mlčet.

[15]: Ano dá se žít i s amputovanými končetinami, dá se žít i s tíhou v duši.

I Tvé orchideje jsou živé a odrážejí v Tvém prostoru Tvoji energii. Možná Ti orchideje říká: Co už je shnilé a nefunkční v mém životě? Co je třeba opustit a podívat se na to jinak a zdravěji?

Jsi si jistá, že nechytnu plíseň znovu?

Barčo, zkus tyto věty nebrat osobně. I já mám květiny, které mi neprospívaly. Většinou jsem je ulila. Musím se učit dávat méně. Někdy i moc péče může ublížit.

[14]: Mám orchideje. Minulý týden jsem je přesazovala. Do většího květináčku a nového substrátu. Na orchidejích krásně vidíš jejich kořeny. Tím, že byly opravdu v malém prostoru byly pokroucené, deformované a některé byly zahnilé a odumřelé. Ty zahnilé, odumřelé a hodně deformované jsem musela odstranit, aby se ta hniloba nerozšířila po celém kořenovém balu.

Minulost není možné odseknout, minulost je naší součástí a na základě přijmuté minulosti je možné žít plně přítomnost a odvíjí se naše budoucnost. Pokud si někdo myslí, že minulost odsekl, odsekl si své kořeny a výživu, životní sílu. Stává se v určitých situacích chromým.

Tady přece vůbec nejde o to na minulosti lpět. Jde o to, přiznat ji své místo. Nejde o to, vrtat se ve vzpomínkách, ale přijmout svůj zdroj, naší výbavu pro život. Pokud cokoliv z minulosti popíráme, nebo chceme zazdít, jdeme sami proti sobě. Nikdy nebudeme pro svůj život volní.

[12]: Ale tento člověk má přece ve svém životě možnost uzdravovat se. Nebo ne? Uzdravovat se ve svém životě, to je přece přítomnost. Přítomnost není vždycky jen to krásné, samozřejmě.

Ono jde také o to, že někteří lidé nejsou pro tu přítomnost volní, jsou energeticky svázání a pole v kterém se pohybují, je těmito silami velmi okleštěné.

Už jsem tu zmiňovala případ dítěte, kterému při porodu zemře matka. Ač dítě zbytek rodiny láskyplně vychová, nese v sobě otisk toho, že matka zemřela, aby se ono narodilo a to ho velmi zatěžuje. Kdo někdy vstoupil do těchto polí, těžko se může ohánět tím, že dotyčný má svobodnou vůli a průběh života ovlivňuje sám. Takový člověk si může klidně opakovat do nekonečna, že žije přítomností, ale je velmi tvrdě svázán svoji minulostí a ta tvoří jeho osud.

[10]: Ale každá minulost byla někdy přítomností, nebo ne? Ano, princip příčiny a důsledku. To nepopírám.

V mém pojetí života je to myšleno hlavně tak, že lidé tím, že se zabývají minulostí, nebo budoucností. Stále přemýšlejí a zvažují, jak kdyby, co kdyby, jak by mohlo být kdyby, až jednou.. Pak si ani tu přítomnost nedokáží náležitě prožít, uniká jim. Přítomnost je dar.

Každé ráno vychází slunce, ale jednoho dne už ho neuvidíte. Kolikrát jste ve svém životě viděli, nebo pozorovali východ slunce?

Lidé chtějí zažít minulost, také sní o budoucnosti. Takže co vlastně dělají v přítomnosti?

Proto třeba jsem i té Katce, která měla obavy o budoucí manželství, partnerství napsala:„Pokud jíte koláč, vychutnávejte si každý kousek a nemyslete na to, že ho sníte a nebudete mít nic. Nemyslete ani na to, že si zítra půjdete koupit nový, jiný.”

Otisk rodičů, to mají i zvířátka. Náš otisk mají přece i věci neživé, které jsme vytvořili. Malíř namaluje obraz, hudebník složí hudbu, spisovatel napíše knihu.

Pravdou je, že někdy může minulost člověka léčit. Ale také naopak. Někdy je potřeba minulost odseknout a najít si nový začátek a žít od nového začátku a tím se uzdravovat. Když budeme lpět na minulosti, je to velké břemeno, není v tom žádná lehkost bytí. Když si budete stále prohlížet krabici s fotkami, nikdy neuvidíte opravdovou krásu ve skutečném světě.

Krásná nadčasovost a takové to nadreálno, kdy se spojuje minulost s přítomností a máte pocit, že zažíváte malinko budoucnost je právě vidět v tom umění. Ve stavitelství, v architektuře, v hudbě, v malířství...

[9]: Barča: „Mé pojetí života je přítomnost. Souvisí to s mým dětstvím i mojí prací. Tím pádem nevěřím ani na posmrtný život, ani na minulý – a ten budoucí se právě odvíjí od přítomného.“

Jenže pojetí člověka je do značné míry minulost.

Už jen to, že jedinec je otiskem vlastností rodu a rodičů od kterých dostal nejen genetickou informaci, ale také zajištění, výchovu a řadu dalších věcí.

Žijeme ve společnosti, která je tam kde je díky minulosti a tak žijeme i z minulých plodů společnosti.

A kromě toho naše vědomí jistým způsobem existovalo před narozením a bude existovat po smrti – což je to čemu se říká minulé životy.

Všechno tomu se říká karma, v zásadě jednoduchý princip příčiny a důsledku. Přičemž ne všechna karma je osobní. Některou karmu dostáváme zvenčí.

[3]: Pročítala jsem si to celé pojednání paní Paříkové. Úplně tomu astrologickému vysvětlení ale nerozumím. (ke konci) Vlastně nechápu co je na tom karmického, protože ty popsané archetypy takhle fungují, mají takové vlastnosti v normální astrologii. V reinkarnaci jako takovou, jak je tam uvedena s Alexandrem Velikým nevěřím.

Ano, určitě existuje souvislost mezi tím co do světa vyšleme, to se nám časem vrátí, i když máme někdy pocit, že to trvá věčnost.

Určitou osudovost jsem kdysi popsala na svých měsíčních uzlech. Ale zároveň si myslím, že přítomnost je v životě člověka to nejdůležitější. Od přítomnosti se odvíjí budoucnost a zároveň je o pár okamžiků naší minulostí. Dnes jsme to také s Danielou hodně probírali na vlákně „protiklady muž a žena” .

Mé pojetí života je přítomnost. Souvisí to s mým dětstvím i mojí prací. Tím pádem nevěřím ani na posmrtný život, ani na minulý – a ten budoucí se právě odvíjí od přítomného.

Není v tom nějaká ideologie, nebo materialismus, ale moje přesvědčení vyplývá z mojí životní zkušenosti. Pokud si to naše povídání s Danielou na tom vlákně přečteš, možná mě i pochopíš. :-)

[5]: Zkusme prosím příklad. Hrot 12. domu mám v Kozorohu. V minulém životě jsem tedy byla Kozorohem :-)? V jaké zemi jsem tedy žila?

Přiznávám se, že tady ti příliš nepomohu. Já se vždy ohledně těchto záležitostí zběžně koukla na 4. dům, IC/MC, uzly. Ač se na to sem tam padne, nešla jsem zatím nikdy dál. I když některými svými inkarnacemi jsem si jista, územím určitě. A z některých lidí to čiší :-). Jsou typičtí Jižani, Asiati, Seveřani ač jsou nyní Čechy jako poleno :-).

Jen pro pořádek uvádim zdroj úvah z Astrolotu níže:

zdroj:http://www.astrolot.cz/apraxe/53karma.html

Uf zahrnul jsi nás spoustou zajímavého materiálu. Dost věcí je pro mne úplně nových. Musím si to trochu pročíst.

Už jsme tady kdysi na podobné téma ťukli. A sice že mocní vládci jsou často opět reinkarnováni do role mocných. Že i tady existuje jakási elita.

Slunce ve znamení

rozhodnutí duše pro Slunce v určitém znamení, odpovídá hlubší tužbě. Znamení se Sluncem ukazuje na karmický úkol, který chce duše v tomto životě zdolat:

Beran - odvaha, rozhodnost, samostatnost. Úkol: jednat z vlastního podnětu

Býka - vlastnit a spravovat pozemské statky. Úkol - pochopit hmotný svět a živit se z něho.

Blíženci - rozmnožit vědění. Úkol - vyvinout svou inteligenci.

Rak - vyzkoumat podstatu rodinného spojení. Úkol - vyvinout senzibilitu.

Lev - prosadit se, naučit se zacházet s mocí. Úkol - chránit slabé.

Panna - analyzovat svět hmoty. Úkol - účinně sloužit.

Váhy - přispět k souladu a sociální spravedlnosti. Úkol - vyrovnanost v lidských vztazích

Štír - odstranit vše zbytečné, připravit obnovu. Úkol - rozbít a znova vybudovat.

Střelec - darovat světlo a vědění. Úkol -šířit radost a štěstí.

Kozoroh - naučit se trpělivosti. Úkol - převzít zodpovědnost.

Vodnář - nabídnout radosti přátelství. Úkol - zprostředkovat inspiraci a lásku ke svobodě.

Ryby - rozpustit starou karmu utrpením a omezením. Úkol -

Znamení a země

Bytosti si volí země v nichž chtějí prožít svou inkarnaci. Znamení v němž se nalézá hrot 12.domu ukazuje zemi, ve které zrozenec žil v předcházejícím životě.

--------------------------------------

Pokud zde v přehledu najdeme sebe nebo přátele a hodnotíme(nemyslím soudíme:-) naše vztahy nebo neporozumění si, rozdílné vidění světa a nás v něm, objeví se jakýsi vyšší stupeň pochopení sebe i druhého - blízkého, jenž se objeví při okraji naší strastiplné Cesty Života!

Možná to zní ostře:

Nynější horoskop představuje jen jednu reinkarnaci - poslední. Náš horoskop v okamžiku smrti naznačí reinkarnaci příští.

Může astrologicky nastat bod, kdy je Saturn na 0° Vah...apod.

Vkládám jen odkaz na francouzský web, protože v češtině jsem kupodivu nenalezl samostatný web, doménu na toto téma, i když tematických textů "několik" k dispozici máme( Astrolot a jiné).

Píše zde Patrick Giani , který se označuje jako astropsychologa, terapeuta a spisovatele

Článek má název: Karmická astrologie-vaše cesta života. Pod krátkým textem je tabulka s 12 polohami vzestupného lunárního uzlu pro různá data narození a přiřazení k jednomu ze znamení...po kliknutí je zobrazen stručný výklad.

http://www.giani.fr/astrologie_karmique_gratuit.htm

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Pozn.

V českém prostředí je nejznámějším a hlavně dostupným autorem na téma, astrolog Vladimír Sládeček...

Vcelku chápu proč např. paní Olga Paříková *v textu z přednášky rozdělila pojetí na dvě skupiny astrologů, když se pohled na karmickou astrologii tak velice rozchází. Je nutné opticky nějakou čočkou vidění zaostřit...:-) spíš než rozostřit. Osobně bych nahradil pojem spiritistický slovem spirituální( je v tom pořádný rozdíl:-))

------

cit.

*Astrologie a reinkarnace

Astrologové se dělí na dvě skupiny:

a) racionalisty

b) spiritisty

Racionalisté praktikují astrologii jako prostředek poznání lidské povahy a vlastností. V člověku vidí souhrn fyzických a chemických dějů.

Pro spiritistické astrology studium individuálního horoskopu neukazuje jen poruchy těl, ale i duchovní.

Dává odpověď na základní otázky bytí:

Kdo jsem?

Jaký smysl má moje existence?

Odkud přicházím, kam půjdu po smrti?

Nynější horoskop představuje jen jednu reinkarnaci - poslední. Náš horoskop v okamžiku smrti naznačí reinkarnaci příští.

------------------------------------------------------------

zdroj:http://www.astrolot.cz/apraxe/53karma.html

[1]: Bomba! To je Romčo telepatie. Od neděle přemýšlím o karmické astrologii o retrograditě planet o tom jak se od sebe liší klasická astrologie a karmická astrologie. A výborně to navazuje na Měsíční uzly. Super. :-)

V poslední době se mi víc než častěji objevuje slovní spojení karmická astrologie.

Je to téma mezi astrology i neastrology velmi kontroversní, přesto se mu člověk uvažující o tématech v interpretacích horoskopu, o smyslu života obecně, o zachování energií, o vině a trestu málokdy vyhne...Téma je to poněkud rozsáhlejší a jeho podstata leží mimo astrologii, do interpretace radixu byla filosofická nebo spirituální podstata karmických výkladů v souvislosti s planetami a domy naroubována analogicky jako jiná odrůda ovocného stromu na kvalitní podnož, ošetřena štěpařským voskem zručného sadaře... a zrodil se samostatný kmen s haluzemi a květenstvím na letorostech plných včel. Jen za velmi příznivých podmínek se urodí zdravá a pěkná jablíčka, tento druh ovoce není zrovna oblíbený pro svoji "nakyslou příchuť". Zaznívá nejčastěji názor "pěstitelů", nač pečovat o takové ovoce, když není stejně k užitku, neboť nevíme nikdy... jestli strom bude rodit letos nebo napřesrok a nakonec dává jen vždy ty plody podivné chuti...

Pěstujme tedy odrůdy sladké a červené, z nichž v sadech bez potíží sklidíme pěkných pár košíků plnohodnotného ovoce. To je vcelku běžný názor a je snad praktický. Ovšem jsou tu také jiní, kteří tvrdí, že o složení a jádru těchto plodů nevíme vůbec nic, protože má vysoce léčivé a uzdravující účinky...:)

Přesto, že bylo o tom řečeno mnoho, myslím že v tématech zdejšího fora by karmická astrologie neměla chybět. Není důležité jaké jsou názory, ale že se téma neodsouvá pro nedostatečnost důkazů, nevhodnost, nebo pro podezření z blouznění aj.

Přestože je dnes mnoho výkladů ohledně lidské psychiky, dovedností, hloubky vnímání a jsou tu věci, které nedokáže ani psychologie, ani filozofie pojmenovat a vysvětlit. Pokud vás napadne, které věci mezi to vše patří, co by mohlo vnést do věcí karmických souvislostí jasno, nebo jak vnímáte téma, budu rád za názor...

--------------------------------------------------------------

Pozn.

Prošel jsem si diskusi na astrolotu staršího data, kde je velmi zajímavě vykresleno základní spektrum názorů mezi astrology a příznivci....

http://www.astrolot.cz/apraxe/53karma.html

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Konečně i v Novinkách zdejšího webu psal Milda zajímavě pojatý základní text:

http://ponkrac.net/karmicka-astrologie

cit:

Karmická astrologie, která je inspirovaná především indickou a východní filozofií naopak vždy hledala příčiny v duchovní oblasti. Není pro ní problém vysvětlit, proč má někdo dobrý osud a proč druhý horší. Prioritou pro karmickou astrologii je vývoj člověka a sebezdokonalování se. Dokáže vysvětlit, proč náš přitahuje určitý druh člověka, proč procházíme zrovna těmito událostmi. Karmická astrologie je vynikající na určování vnitřního světa člověka a na řešení vnitřních rozporů.